Pátá oběť

Před necelým rokem čtenáře thrillerů a kriminálních příběhů uchvátil spisovatel J. D. Barker se svým románem Čtvrtá opice, prvním dílem nové série. Naprosto mě (a nejen mě) svým psaním dostal a dokázal, že umí šokovat. Tam, kde „Opička“ končí, začíná Pátá oběť. Můžete si být jistí, že pokud jste předchozí knihu vydýchávali těžce, po přečtení druhého dílu vás asi rovnou odveze rychlá.

Detektiva Sama Portera potkáváme ve chvíli, kdy jeho oddělení řeší nový případ – v chicagském parku je pod zamrzlou hladinou laguny nalezena mrtvá dívka. Z logického hlediska je to nemožné, protože laguna je zmrzlá delší dobu, než je děvče pohřešováno, navíc má na sobě šaty jiné dívky a ta zmizela dva dny zpátky. Samovi kolegové se pouští do hledání odpovědí a souvislostí, ale on se věnuje něčemu úplně jinému. Hádejte, co to asi tak může být? Porter je přímo posedlý Opičákem, záludným a šíleným vrahem, který mu proklouzl a utekl. Kvůli tomu je postaven mimo službu, ale znáte tyhle urputné policajty – jakmile se do něčeho zakousnou, jen tak lehce to nepustí. Sam tedy pátrá po Bishopovi na vlastní pěst a jeho kolegové zatím řeší záhadu mrtvé dívky, a ani oni to nemají vůbec jednoduché.

J. D. Barker si Čtvrtou opicí otevřel dveře do vybrané společnosti mistrů v žánru thrilleru a detektivky. Zahraniční tisk ho přirovnává k Stephenu Kingovi nebo Thomasovi Harrisovi, já v něm vidím něco z Chrise Cartera a Jefferyho Deavera. Svůj bravurní styl si udržel i v Páté oběti, pěkně našlapané bichli, v níž není stránka, u které by vám nehrozil infarktový stav. Opět využil momentu překvapení, povedl se mu přímo výstavní kousek, který mě šokoval natolik, že jsem se musela vrátit v ději o pár stránek zpátky, aby to moje mysl pobrala.

Autor se nesoustřeďuje pouze na Portera, dává prostor i dalším postavám, hraje si s jejich dějovými linkami, aby je spojil v naprosto šílené vyústění. Měla jsem pocit, že mi někdo sebral rozečtenou knihu přímo v tom nejlepším. Barker je stejné psycho jako Opičí vrah Bishop! Nezbývá nic jiného, než si počkat na třetí díl, který snad hodně vysvětlí, protože otázek, těch budete mít po dočtení opravdu spoustu.

Pokud jste Čtvrtou opici četli, Pátá oběť pro vás bude přímým pokračováním, nedoporučuji číst ji samostatně, jsou spolu těsně provázány. Stejně to bude i s třetím dílem. Podle mě je to další geniální autorův tah, jak nenechat čtenářovy nervy v klidu.

Tohle prostě musíte číst!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino, na jehož eshopu si knihu můžete pořídit.

Elena

Těsně po válce se mladá žena Elena seznámí s lékařem Alfrédem. Přijíždí za ním z Prahy do Turnova na dovolenou. Chtějí se blíže poznat a zjistit, zda prvotní okouzlení časem nevymizí. Elena v domě nachází deníky, které ji děsí. Psala je neznámá dívka Erika. Nebylo by na tom nic zvláštního, kdyby v nich nebylo popisováno to, co se Eleně teprve stane. Ohromená žena nevěří svým očím, avšak vše se do puntíku vyplní. Elena stojí před těžkou volbou. Může změnit svůj budoucí osud ve prospěch jiných. Ale za jakou cenu?

Pro knihkupectví Luxor jsem před nedávnem recenzovala knihu Rybářské detektivky. Byla to pro mě střelba naslepo – autora jsem doposud neznala a při výběru jsem se řídila pouze anotací a instinktem. A musím říct, že na mě čekalo poměrně příjemné překvapení v podobě čtivého příběhu nejen pro chlapy. :). Když mi Jiří Pešaut nedávno nabídl možnost recenzovat jeho starší počin, neváhala jsem.

Velmi útlá novela skrývá silný příběh s morálním podtextem. Dotýká se milostného vztahu dvou lidí, který se ještě pořádně nerozhořel a už musel projít těžkou zkouškou, na paškál si bere mezilidské vztahy, jejichž pevnost bývá často narušena nemilými lidskými vlastnostmi jako je závist, zlost a nenávist a zaobírá se tématikou z nejtěžších, holokaustem. A ještě k tomu musíme připočíst děsivé zápisky zavánějící duchařinou… Poměrně dost nabito na pár stránek, říkáte si asi. Nebude z toho jen nepřehledný a nedotažený galimatyáš?

Jiří Pešaut umí přitáhnout ke čtení. Píše civilním způsobem, který je spíše akčnějšího charakteru. Text obsahuje hodně dialogů přispívajících k tomu, že se nenudíte. Jde o čtivou záležitost, poměrně vrstevnatou a s větším množstvím postav, takže se občas musíte soustředit. Co se týče duchařské tématiky, má důležitou roli, protože navádí hlavní hrdiny ke konkrétním akcím, ale bát se určitě nebudete. Docela snadno bych si knížku dokázala představit ve filmové podobě, je natolik akční a zároveň křehká, s atraktivním námětem, že by se dala opravdu skvěle uchopit.

Elena má ještě jednu zajímavou věc, a tou je konec. Nebudu prozrazovat, jaký, protože se to nesluší a byla by škoda, kdyby vám nespadla brada úžasem a šokem tak, jako mně. Nekončí totiž jako většina knih, vyústění vám bude ještě dlouho rezonovat v hlavě.

Elenu si přečtěte, pokud hledáte příběh plný akce a emocí, zajímáte se o válečnou historii a baví vás tajemno a duchařina.

Za recenzní výtisk mockrát děkuji autoru Jiřímu Pešautovi.

Beze svědků

Nejhorší noční můrou všech rodičů je, že by mohli přijít o své dítě. Laurel Macková už deset let neví, co se stalo s její dcerou, která jednoho dne vyrazila do knihovny a už se nevrátila domů. Zmizela beze stopy, nikdo ji neviděl. Když matce policie oznámí, že se našly ostatky její dcery, vůbec netuší, co se s Ellie po celých deset let dělo. Odešla sama nebo se stala obětí únosu? Laurel se z toho nemůže vzpamatovat, naděje na lepší zítřky nastává, když jí do života vstoupí nový muž. Floyd je příjemný, pozorný a má dceru. Poppy je až děsivě podobná Ellie, když byla malá. Laurel se konečně cítí šťastná, ale přesto v ní hlodají pochyby ohledně malé Poppy. Laurel se noří do nového vztahu a na povrch přitom vyplouvají poměrně zajímavé a zároveň znepokojivé skutečnosti, které ženě obrátí život o sto osmdesát stupňů.

Ztracená Ellie byla nejoblíbenějším dítětem Laurel, miláčkem, se kterým nebyly nikdy žádné problémy. Po záhadném zmizení však rodinu, aniž by chtěla, rozdělila. Matka se natolik ponořila do své bolesti, že nevědomky od sebe odehnala manžela Paula i zbývající dvě děti, dceru Hannu a syna Jakea. Lise Jewellové se podařilo vystihnout zoufalství a žal matky, který je s ničím nesrovnatelný. Dokonale se vžila do pocitů zralé ženy, pro niž v určité části život skončil. Má nárok na lásku i nový začátek?

Román je rozdělen na několik částí, autorka v nich důmyslně kombinuje pohledy hned několika postav, které jsou v příběhu zainteresovány. Z jejich vyprávění jsou poskládány střípky deseti let Eliina života. Možná na zápletku přijdete sami a nebude pro vás žádným překvapením, ale cesta, která vás k pátrání povede, je šílená, dramatická a místy velmi bolestná, takže pár šokujících zvratů na vás čeká.

Od Lisy Jewellové jsem před pár lety četla úžasnou knihu Dům, ve kterém jsme vyrůstali, ze které jsem byla naprosto unešená. Je jasné, že jsem nemohla její další počin, který vyšel v nakladatelství Cosmopolis pod názvem Beze svědků, nechat bez povšimnutí. Oba romány spojuje tématika rodinných vztahů, u nichž by si na své přišel nejeden psycholog. Rozpad rodiny způsobený konkrétním problémem je stěžejním bodem i knihy Beze svědků.

V tomto románu Lisa Jewellová kráčí ve stopách Ruth Rendellové, autorky psychologických thrillerů, která vždy mistrně splétala jednotlivé dějové linky v šokující závěr. Prvotně se děj točí kolem kriminálního případu, ale důraz je kladen především na psychologický profil postav.

Román Beze svědků můžu doporučit všem milovníkům napětí i rodinných příběhů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, na jehož eshopu si titul můžete koupit.

A na nebi čekají hvězdy

Americká autorka Lori Nelson Spielmanová je autorkou třech úžasných románů: Seznam tajných přání, Sladké odpuštění a aktuálního A na nebi čekají hvězdy , které vydalo nakladatelství Cosmopolis. Ani autorka, ani její knížky nejsou příliš známy, cestu k nim si musíte najít sami. Ale pokud se začtete, dostanete kvalitní čtenářský zážitek. Tedy pokud holdujete románům pro ženy s nádechem romantiky, do nichž je přimíchána špetka vážnosti a naléhavosti. Lori Nelson Spielmanová svým knižním hrdinkám život neulehčuje. Musí si své osobní štěstí vybojovat samy a ne vždy je to procházka růžovým sadem. O tom by vám mohla vyprávět Erika, stěžejní postava z poslední knihy.

Erika pracuje jako realitní makléřka. Svou práci miluje, i když doslova tvrdě maká, aby získala místo v prestižním žebříčku newyorských makléřů. Po rozvodu s manželem vychovává dvě dcery. Snaží se jim dát to nejlepší, ale… Ale je tady ta práce. A tak jednoho dne Erika nemůže odvézt Kristen a Annie na kolej, dívky mají jet samy vlakem. Vlivem dalších okolností odjíždí Kristen sama. Vlak, v němž cestuje, se stává terčem útoku a Kristen je jednou z obětí. Její smrt si Erika vyčítá, kdyby nedala přednost práci, nemuselo se to stát. Stejné výčitky má i Annie, své matce zatajila, že studium přerušila a proto na kolej neodjela spolu se sestrou. Obě se upínají k naději, že došlo k záměně a Kristen žije. Jsou natolik pohlceny vlastním truchlením, že zapomínají na to nejdůležitější – ještě mají jedna druhou. Dokážou si to uvědomit než bude pozdě?

Po téhle knize jsem sáhla a hned jsem věděla, že to bude sázka na jistotu. Četla jsem oba přechozí romány, moc se mi líbily. Oceňuji, že autorka se zabývá náročnými společenskými tématy, které dokáže přetavit do čtivé podoby a nechat prostor k přemýšlení. Konkrétně tento příběh si bere na paškál vztahy rodinné, hlavně ty mezi matkami a dcerami. Víme, jak dokážou být někdy výbušné a není lehké je vybalancovat tak, aby byla spokojenost na obou stranách.

Erika i Annie zapomněly na to nejdůležitější – na komunikaci. Upínají se k falešné naději a nevidí jedna druhou. Propast mezi nimi se rozšiřuje a nechybí mnoho, aby došlo k vzájemnému odcizení. Někdy jsem tu zarputilost nechápala, vždyť Američané jsou známí tím, že o všem diskutují, probírají své problémy, tak proč to nedokážou ty dvě? Nakonec zjistíte, že pod pokličkou je toho skryto mnohem víc, než jen smutek ze ztráty blízkého člověka. Autorka velmi citlivě popisuje, co všechno Erika s dcerou prožívaly, jejich pocity i nálady. Příběh koncipovala tak, že v kapitolách se střídají pohledy obou hlavních postav. V ich-formě promlouvá Erika, er-formou poznáváme Annie.


Tahle knížka je opravdu smutná a dojemná, přiznám se, že jsem potřebovala kapesník. Kromě New Yorku se odehrává na zajímavém místě, odlehlém ostrově Mackinac, kde Erika vyrůstala. Barvité popisy přírody i téměř poustevnického života jeho obyvatel působí lákavě, měla jsem chuť se tam vypravit.

Román upoutá milovníky bouřlivých rodinných vztahů, stejně jako těch, kteří si libují ve spletitých cestách hrdinů ke šťastnému a spokojenému životu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, na jehož eshopu si knížku můžete koupit.

Nejdelší cesta domů

Jindřišce je krásných dvacet let. Měla by prožívat první lásky, šeptat si o nich s kamarádkou, k rodičům se uchylovat pro pohlazení a útěchu, když se jí v životě něco nepodaří. U Jindřišky je to všechno bohužel jinak. Narodila se do manželství ambiciózních právníků, kteří v ní viděli vetřelce. Ještě víc ji začali nenávidět, když se jako dvanáctiletá stala svědkem tragického utonutí mladšího bratra, kterého měla hlídat. Jediným spojencem jí byla teta Zlatka, která v Jindřišce viděla dceru, jíž nikdy neměla a snažila se dívce nahradit rodičovskou lásku. Bohužel, osud si nevybírá, Jindřiška po nečekané tetině smrti zůstává na všechno úplně sama. Nic ji v chladném rodičovském domě nedrží, a tak odchází pryč. Sama, s několika osobními věcmi, se vydává pěšky po Česku, aby poznala tetinu minulost a našla sama sebe.

Byla jsem moc ráda, když mě autorka Sabina Zelená oslovila a nabídla mi recenzování knihy Nejdelší cesta domů. Měla jsem už tu čest napsat svůj názor na její předchozí román Tisíc východů slunce, který se mi líbil nejen tématikou, ale i stylem psaní. Nejdelší cesta domů se mu tak trošku podobá, autorka si vybírá mladé ženy, které osud doslova nepěkně zkouší. Mají od života naloženo poměrně dost a je jen na nich, zda se dokážou odrazit ode dna a začít znovu. Pavle, hrdince prvního příběhu, se to podařilo. Ale co Jindřiška? Jak to dopadne s ní?

Sabina Zelená opět zvolila oblíbený a osvědčený koncept, kdy v knize prostřednictvím ich-formy promlouvá střídavě několik vypravěčů. Zde konkrétně je to Jindřiška, jejíž pohled doplňují Hanuš a Filip, dva muži, kteří děvčeti doslova a do písmene změní život. Jak? To se nechte překvapit.

Hlavní hrdinka je navzdory svému věku poměrně vyzrálá osobnost. Ono jí ani nic jiného nezbývalo, s takovým rodinným zázemím. Je velmi sympatická, pracovitá a hlavně houževnatá. Až jsem si musela někdy připomenout, že je jí opravdu jen dvacet a ne o deset, patnáct let víc.
Přiznám se, díky dnešnímu světu, v určitých věcech zkaženému, jsem měla trochu problém uvěřit všemu dobrému, co Jindřišku na cestě potkalo, a pořád jsem podvědomě čekala, že se stane něco hodně špatného. Ne vždy bylo vše prozářeno sluncem a Jindřiška musela čelit i nepříjemným situacím, ale o tom život je. Naštěstí potkala i fajn lidi, kteří neváhali podat pomocnou ruku.

Nejdelší cesta domů není jen road trip po vlastech českých. Je to příběh o odhodlání, síle a překonání sebe sama. Je zabalený do lehkého young adult kabátku s nádechem letní romance, ale ve finále vyznívá poměrně vážně. Zjistíte, že členy rodiny nepojí jen krev, poznáte, že ji můžete najít tam, kde byste to vůbec nečekali. A pokud by knížka aspoň trochu inspirovala ke konání dobrých skutků, je to jen dobře.

Díky autorčině lehké ruce, pro niž není problém napsat svižné dialogy, upoutat čtivými popisy a vdechnout hrdinům přirozenost, tady máme další román, který zaujme čtenářky (ano, předpokládám, že po něm sáhnou spíše ženy) napříč generacemi.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Sabině Zelené

Svět, co byl mým

V knize Svět, co býval mým Jitka Závodná vyvrací mýtus, že se šlechta měla vždy jen dobře. V románové kronice sledujeme životní pouť hraběnky Alžběty von Steinberg z rodu Bořetínských inspirované skutečnou osobou.

Barvité vyprávění líčí pohnuté osudy Alžběty i celé její rodiny, od bezstarostného dětství až po osamělé stáří. Alžběta čelí nelehké době, oběma světovým válkám i politické situaci, a navzdory všemu je tou, která drží opratě v rukou, pečuje o rodinný majetek a je oporou nejbližším. Ale i ten nejsilnější bývá poražen, Alžbětu zlomí nástup komunistické strany k moci.

Autorka opět prokázala, že je výbornou pozorovatelkou lidských osudů. S empatií a porozuměním se vžívá do pocitů ženy, které po komunistickém převratu nezbylo nic než vzpomínky. A právě ty, byť někdy pekelně hořké, jsou tím nejcennějším co nám nikdo nikdy nemůže vzít.

Jitka Závodná na příběhu hraběnky von Steinberg dokazuje, že rodinné hodnoty, čest i smysl pro povinnost jsou důležité i přes to, že někdy svazují až příliš pevně.
Titul Svět, co býval mým mapuje život napříč dvacátým stoletím a je výmluvným svědectvím o dobách jen nedávno minulých, jejichž události by neměly být pro další generace zapomenuty.

Jsem moc ráda, že jsem měla díky samotné autorce, která do mých slov vložila důvěru, možnost knihu si přečíst ještě před vydáním. Moc si toho vážím. Jitku Závodnou jsem objevila úplnou náhodou, když jsem si vybírala knihu k recenzi pro projekt Čteme české autory. Recenzovala jsem povídkové soubory Osudy válkou změněné I a Osudy válkou změněné II a také knihu Zahrada mého života. Sedl mi styl, kterým píše i to, že si vybírá nelehká témata, která zpracuje do čtivé podoby s citem a empatií.

Hledáte-li českou autorku, která píše o životě obyčejných lidí /s neobyčejnými osudy/ s opravdovým zapálením pro věc, našli jste ji. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji autorce Jitce Závodné


Říkala si o to

Život osmnáctileté Emmy O´Donovanové je pohádka. Všichni ji milují, obdivují její krásu, svět jí leží u nohou. A ona to moc dobře ví. Ale pak přijde jeden večírek, bujará noc, po které už není nic jako dřív. Emma pozná, že přijít o všechno může během jediného okamžiku. Stačí, aby nad sebou ztratila kontrolu a její dokonalý život se rozletí jako domeček z karet.

Román irské autorky Louise O´Neillové, v němž sledujeme dramatický příběh teenagerky Emmy nese název Říkala si o to. Vydalo ho nakladatelství Bookmedia a já jsem ráda, že jsem díky Knihcentrum.cz dostala šanci přečíst si ho a nakouknout do života mladých lidí v současném Irsku.

Život na malém městě není vždy jednoduchý. Obyvatelé si rádi koukají navzájem do talíře, všechno o sobě ví a dávají si sakra velký pozor, aby neudělali nějaký přešlap. Stejně to má Emma a její rodina. Matka úzkostlivě dbá na to, aby její dcera byla za každých okolností dokonalá. Jednou ji najde totálně opilou, Emma vůbec neví, jak se dostala z večírku domů, natož co se na něm dělo. Myslela si, že si užila sex na jednu noc, dala pár panáků a tím to skončilo. Realita je úplně jiná, fotky na Facebooku vyprávějí úplně jiný příběh. Emmu její okolí považuje za lacinou holku, která jde s každým, kdo si ukáže prstem. Ale je tomu opravdu tak? Nejednalo se o zneužití v situaci, kdy ji ovládl alkohol a drogy a ona nad sebou neměla absolutně žádnou kontrolu? Je tedy oběť znásilnění nebo si o to říkala?Emma čeká na soudní proces. Z dříve živelné a výstřední dívky se stala troska. Přestala chodit do školy a všechen čas tráví doma nebo u psychoterapeutky. To, co se stalo, ovlivnilo i rodinu. Emmina bratra opustila přítelkyně, otec přišel o prestižní pracovní pozici a matka začala najednou kupovat víc vína…

Musím se přiznat, že mi u téhle knížky trvalo trochu déle, než jsem se začetla. Zpočátku jsem se vracela v ději, nemohla jsem si zapamatovat všechny Emminy kamarádky, pletly se mi dohromady. Navíc autorka skákala v ději, jak se jí zachtělo. Z přítomnosti najednou bez varování zabrousila do minulosti, aby připomněla nějaký podstatný okamžik z Emmina života. Do děje jsem se dostala pořádně až poté, co začala Emmina kauza. Pak už to byla zběsilá jízda.

Spisovatelka nabízí diskutované, ale přesto ve společnosti stále kontroverzní téma znásilnění. Ne každý ho vnímá stejně. Platí NE! i když má žena na rtech výraznou rudou rtěnku a oblečené krátké vyzývavé šaty, nebo si tímto o to prostě říkala? Řekla si o to, i když vypila pátou sklenku vína a to NE ani nebyla schopná vyslovit?
Dvojí metr a dvojí měření, jiné na oběť i na aktéry činu, Emmino okolí má jasno. Sama si o to řekla svým chováním. Během čtení téhle knížky dostávají emoce hodně zabrat. Emmu poznáváme jako povrchní a sebestřednou dívku, ale ve chvíli, kdy je úplně na dně a uvědomuje si, co se jí stalo a jaký dopad to má na ni i na její okolí, se mění.

Z téhle knížky chvílemi mrazí. To, co se přihodilo Emmě, se stává poměrně často. A odsoudit druhé, aniž by člověk znal pozadí, je velmi jednoduché. Přitom stačí tak málo. Respektovat ono kratičké slůvko NE.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz, kde si můžete knihu koupit.

Pekárna v Brooklynu

Odložte skořicový šnek, který jste ochutnali spolu s knížkou Kavárna v Kodani. Kate už svůj příběh prožila, na řadě je její kamarádka Sophie. Že si je vám povědomá? Spolu s Kate strávila hygge týden v Dánsku. Tentokrát máte možnost poznat ji blíže prostřednictvím druhého počinu Julie Caplinové Pekárna v Brooklynu, který opět vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Sophie si žije poměrně spokojeně. Pracuje v časopise, je zamilovaná do svého přítele Jamese a tak bez výčitek odmítne nabídku půlroční stáže v New Yorku. Ke štěstí jí chybí jen vdavky. Jenže vezměte si někoho, kdo už ženatý je a má dítě! Když Sophie na nepříjemný fakt, o němž se jí James jaksi zapomněl zmínit, přijde, bere New York všemi deseti. Doufá, že jí nová práce i atraktivní prostředí pomůže na proradného snoubence zapomenout. Potkává nové přátele i pracovní příležitosti, ochutná hříšně dobré dortíky své bytné Belly a odolává Toddovi, novému kolegovi, který je po čertech přitažlivý. Jenže Sophie má zlomené srdce, na lásku v něm momentálně není místo. Pro nikoho. Anebo snad ano?

Kavárna v Kodani pro mě byla milým překvapením, co se knih v žánru romantické literatury týče. Nabídla spojení stále víc populárního životního stylu hygge a zábavného, vtipného příběhu o lásce. Byla jsem tedy moc ráda, že se na knižní trh dostalo volné pokračování v podobě Pekárny v Brooklynu, v němž prostor dostala Sophie, vedlejší postava z Kavárny v Kodani.

Opět se jedná o pohodové a odpočinkové čtení, které vás naladí na romantickou notu. New York můžeme považovat, co se filmové i knižní destinace týče, za téměř legendární – Stačí vzpomenout film Samotář v Seattlu, seriál Sex ve městě nebo romány Zbožňuju New York, Noc v Central Parku, či Snídaně u Tiffanyho. Jeho úžasnou atmosféru, rušné ulice, vůně kávy linoucí se od dveří Starbucks, to vše vám spolu s nadýchaným cupcakem Julie Caplin nabízí. Nahlédneme i do zákulisí práce v lifestylovém časopise, kde je Sophie během stáže zaměstnaná.

Vedle Sophie se autorka opět zaměřila na vedlejší postavy, které v Sophiině životě mají své místo. Seznamujeme se s energickou majitelkou pekárny Bellou, charismatickým Toddem, jenž Sophii dokonale zamotá hlavu, tajemným bylinkářem Wesem, kteří příběhem také zahýbou.
Romantická linie je možná trochu předvídatelná, ale to vůbec nevadí, s tím se dokonce počítá. Dočkáme se milostné zápletky i humorných situací, které příběh příjemně odlehčí. I tady stěžejní roli hraje káva a jídlo, konkrétně sladké dezerty, takže zabrat dostávají i chuťové buňky.

Takže, vítejte v New Yorku, držte si kelímky a nenadrobte si na svetr, až budete při čtení mlsat něco dobrého. Nezbývá než se těšit na třetí knížku z pera Julie Caplin, která by se měla odehrávat v Paříži, o la la. 🙂
Opět se nezapomeňte pokochat překrásnou obálkou, již vytvořila, stejně jako tu předchozí, Kateřina Brabcová.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Den, kdy se to stalo

Maggie stojí před soudem a čeká na verdikt poroty. Je souzená za zabití. Ale koho? Co strašného provedla? Abychom na naléhavé otázky dostali odpovědi, musíme se ponořit do nedaleké minulosti Magiina života.
Nuala Ellwood přichází s druhým románem, snad ještě naléhavějším, než byla prvotina Co zbylo z mojí sestry, která dokázala rozeznít emoce tak, že to bylo doslova na kapesník.

Musíme se vrátit o měsíc zpátky. Maggie se probouzí v nemocnici z kómatu. Dozvídá se tu nejhorší zprávu, jakou si nikdo nepřeje slyšet ani ve snu. Její dcera Elspeth je mrtvá. Maggie ji nechala zamčenou v autě, které sjelo do vody a dívenka se utopila. Nešťastná matka chce mluvit s manželem, vypadá to, že Sean zmizel nadobro. Ale proč? Maggie si skoro nic nepamatuje, je pro ni těžké složit střípky roztříštěné paměti. Podaří se jí zjistit, co se vlastně stalo? Kam a z jakého důvodu odešel manžel?

I tentokrát autorka hraje na čtenářovy city. Psychicky zlomená matka, mrtvé dítě, to nenechá chladným asi nikoho. Příběh má od počátku stísněnou atmosféru, Maggiino zoufalství čiší z každé stránky. Je vidět, že Nuala Elwood hru s emocemi ovládá mistrně. Vrací se do dětství hlavní hrdinky a naznačuje, že už tam nebylo něco v pořádku. Každá kapitola začíná podivnými dopisy mladé dívky zavřené v ústavu, které adresuje své matce. To je hodně zajímavý fakt, jenž vám zamotá hlavu. Není totiž vůbec jasné, jakou souvislost s hlavní hrdinkou dopisy mají.

Maggiin boj s pamětí i snaha o nový start v životě bez dcery i manžela je náročný. Pomoc přichází od sociální správy, ženě je přidělena pečovatelka, která jí se vším pomáhá. Tady jsem byla překvapena, jak sociální systém v Británii funguje – na rozdíl od kritizovaného zdravotnictví.

Tvrdím, že už jsem tak trochu „postižená“ čtením thrillerů, protože vždycky podezírám všechny ze všeho. Stejně tomu bylo i tady, takže překvapení z toho, že vše je jinak, než jsem myslela, bylo na místě. A že se to autorce povedlo! Spojila všechny povytažené nitky příběhu v poměrně dramatické vyústění, tak jak to u správného thrilleru má být.

Určitě si tento thriller přečtěte, není to typická akce za akcí, tentokrát je to zaměřeno spíše na emoční stránku, která je zde opravdu výrazná.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Občas lžu

Amber leží v nemocnici, potlučená a v kómatu. Slyší, co se kolem ní děje, ale není schopná reagovat. Vůbec netuší, co se jí mohlo stát. U jejího lůžka se střídají členové rodiny – manžel, sestra, rodiče. Amber cítí napjatou náladu, která mezi nimi vládne, ale ničemu nerozumí. Vypadá to, že z nehody, jež se jí stala, byl obviněn manžel. Proč na něj její sestra zvyšuje hlas, měli snad spolu poměr? Odpověď se nachází hluboko v Ambeřině minulosti.

Alice Feeney příběh servíruje s naprostou jistotou, že vás bez mrknutí oka dostane do kolen. V kapitolách se střídá současnost s poměrně nedávnou minulostí datovanou přibližně týden do Ambeřiny osudové nehody. Autorka použila ich-formu, jako vypravěčka se představuje samotná Amber. Skládá mozaiku vskutku šokujících událostí, nevíte, jestli je oběť nebo bezohledná potvora. To vše je proloženo deníkem malé holčičky, která ze všeho nejvíc toužila po kamarádce. Tento deník, byť na první pohled s příběhem nesouvisející, je právě klíčem k celému případu. Sakra zapeklitým klíčem. Přinutí vás přemýšlet, pátrat a kombinovat, jak to vlastně celé může být. I já jsem měla své teorie, které mi spisovatelka rozmetala a připravila takový závěr, nad kterým tápu ještě dnes. Ona se totiž do poslední chvíle držela stěžejní myšlenky příběhu, což je lhaní. A je na vás, jestli rozpoznáte, co je tady nakonec pravda a co lež?

Spousta věcí mě překvapila. Autorka využívá různých šokujících momentů , záměrně vás vodí po svých cestičkách, takže vůbec nevíte, na čem jste. Bravurně si pohrála s psychologickou tématikou, která zde hraje stěžejní roli. Rodinné vztahy, rivalita, soutěžení, stereotyp manželského soužití – to vše do děje zakomponovala jako pořádný propletenec, v jehož rozmotávání si nemůžete být ničím jistí. Zataháte za klubko vedoucí k pravdě nebo ke lži?

Alice Feeney je vážně skvělá, Domino mělo opět dobrý čich na novinku. Pro český knižní trh neznámá autorka, která svým debutem Občas lžu opravdu boduje na všech frontách, podle knihy se točí i seriál.
Pokud vás baví psychothrillery a jste natěšení na pořádnou jízdu, tohle je volba přesně pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino, na jehož eshopu si knihu můžete zakoupit.

Design a site like this with WordPress.com
Začít