Lastočka

Už jsem před časem psala, že  Jitku Závodnou jsem objevila úplnou náhodou, když jsem si vybírala knihu k recenzi pro projekt Čteme české autory. Recenzovala jsem povídkové soubory Osudy válkou změněné I a Osudy válkou změněné II a také knihu Zahrada mého života. Poté jsem přímo od autorky dostala její další knižní počin nazvaný Svět, co byl mým, který mě opět přesvědčil, že Jitka Závodná má v mém knižním světě stabilní místo. Aktuálně jí vyšla knížka s půvabnou a osobitou obálkou, kterou si vytvořila sama, Lastočka.

V tomto románu, který kráčí v řadě rodinných výpravných ság mapujících životy obyčejných lidí, se setkáváme s rodinou Josefa a Růženy. Josef se nechá unést plamennými řečmi komunistů a plný ideálů vstupuje do strany. S rodinou odjíždí do Sovětského svazu, aby, jak říkají jeho spolustraníci, zjistil, jak se buduje ideální komunistická země. Během pobytu, v roce 1932, se v Novosibirsku narodí prostřední dcera Ludmila, která je zároveň vypravěčkou celého příběhu. Rodina zjistí, že není všechno zlato, co se třpytí a že to v Rusku není tak ideální, jak to vypadá na první pohled. Ale ani po návratu domů nemají na růžích ustláno. Ludmila a její starší sestra se ocitají ve vazbě po zmařeném útěku z republiky a Josef je uvězněn a poslán do uranových dolů. Napříč druhou polovinou minulého století, v letech vypjatých i klidnějších, sledujeme osudy úplně normálních, obyčejných lidí, za jejichž tvářemi se mohou skrývat naši příbuzní, přátelé, sousedé i úplně cizí osoby. Kdo ví, jaký životní příběh prožívá paní, kterou denně potkáváte na cestě do práce, co mají za sebou příbuzní nenápadné sousedky z přízemí, jak moc osud naložil vašemu strýčkovi… Jitka Závodná o lidech dokáže vyprávět poutavě a jejich (ne)obyčejné životy líčit bez patosu, empaticky s pochopením pro jejich chování a jednání.

S Ludmilou a její rodinou prožijete větší část 20. století. Autorka s jejich životy propojila nejdůležitější milníky naší novodobé historie, velkou část věnuje komunistickému režimu a jeho dopadu na osoby, které se tehdejším autoritám pokusily vzepřít.

Moc se mi styl Jitky Závodné, který je kultivovaný, bez slangových výrazů a hovorové češtiny. Působí příjemným dojmem, v dnešní moderní a instantní době je takový projev jako zjevení, balzám pro smysly, jimiž četbu knihy vnímáme.

Autorka při psaní Lastočky čerpala ze skutečných událostí a napsala příběh, který prostřednictvím vypravěčky Ludmily bude po přečtení dlouho rezonovat ve čtenářově mysli. Je velká škoda, že Jitka Závodná není v širším povědomí české veřejnosti, se svou tvorbou si to bez pochyby zaslouží.

Za recenzní výtisk děkuji spisovatelce Jitce Závodné, knihu můžete zakoupit na eshopu autorčina webu.

Svět, co byl mým

V knize Svět, co býval mým Jitka Závodná vyvrací mýtus, že se šlechta měla vždy jen dobře. V románové kronice sledujeme životní pouť hraběnky Alžběty von Steinberg z rodu Bořetínských inspirované skutečnou osobou.

Barvité vyprávění líčí pohnuté osudy Alžběty i celé její rodiny, od bezstarostného dětství až po osamělé stáří. Alžběta čelí nelehké době, oběma světovým válkám i politické situaci, a navzdory všemu je tou, která drží opratě v rukou, pečuje o rodinný majetek a je oporou nejbližším. Ale i ten nejsilnější bývá poražen, Alžbětu zlomí nástup komunistické strany k moci.

Autorka opět prokázala, že je výbornou pozorovatelkou lidských osudů. S empatií a porozuměním se vžívá do pocitů ženy, které po komunistickém převratu nezbylo nic než vzpomínky. A právě ty, byť někdy pekelně hořké, jsou tím nejcennějším co nám nikdo nikdy nemůže vzít.

Jitka Závodná na příběhu hraběnky von Steinberg dokazuje, že rodinné hodnoty, čest i smysl pro povinnost jsou důležité i přes to, že někdy svazují až příliš pevně.
Titul Svět, co býval mým mapuje život napříč dvacátým stoletím a je výmluvným svědectvím o dobách jen nedávno minulých, jejichž události by neměly být pro další generace zapomenuty.

Jsem moc ráda, že jsem měla díky samotné autorce, která do mých slov vložila důvěru, možnost knihu si přečíst ještě před vydáním. Moc si toho vážím. Jitku Závodnou jsem objevila úplnou náhodou, když jsem si vybírala knihu k recenzi pro projekt Čteme české autory. Recenzovala jsem povídkové soubory Osudy válkou změněné I a Osudy válkou změněné II a také knihu Zahrada mého života. Sedl mi styl, kterým píše i to, že si vybírá nelehká témata, která zpracuje do čtivé podoby s citem a empatií.

Hledáte-li českou autorku, která píše o životě obyčejných lidí /s neobyčejnými osudy/ s opravdovým zapálením pro věc, našli jste ji. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji autorce Jitce Závodné