Šikmý kostel 2

Jako zjevení zapůsobilo vydání knihy Šikmý kostel, která přibližuje osudy havířské rodiny z Karwiné na přelomu 19. a 20. století. Členové rodiny Matuszkových se mi nezapomenutelně vryli pod kůži. Karin Lednická přiblížila kousek drsné a bolavé historie našeho regionu nejen nám místním, ale získala si srdce čtenářů napříč republikou. Co jsem na Šikmý kostel řekla já, jste si mohli přečíst loni v únoru, kdy vyšel první díl. V současné době autorka chystá vydání dílu druhého, a já jsem ráda a také nesmírně vděčná, že jsem ho mohla přečíst o něco dřív a podělit se o své dojmy.

Pokud jste ještě Šikmý kostel vůbec nečetli, určitě tak udělejte, protože pokračování navazuje v ději velmi plynule. Barka a Ludwik Pospíšilovi na konci prvního dílu museli rozhodnout, zda dají děti do české školy, závisel na tom Ludwikův profesní život. Jak to nakonec dopadlo? Do české školy nastoupila jedna z dcer, Ženka, a vytrhla tak rodině trn z paty. Ale co dál? Česko polský konflikt je všudypřítomný a vine se románem jako pevná nit, kterou nemůžete jen tak přetrhnout. Nemizí, naopak, vášně stoupají a jsou příčinou rozkolu v širší rodině Pospíšilových. To je možná to „menší zlo“, nejhorší na ně teprve čeká v podobě Hitlerova uzurpátorství, které nemilosrdně rvalo kořeny všech, Čechů i Poláků bez rozdílu.

Druhý díl se odehrává v letech 1921 – 1945 a provede nás dalším bouřlivým obdobím už tak těžce zkoušenéno lidu na Karvinsku a Těšínsku. Karin Lednická opět dokazuje, že je výbornou vypravěčkou, její hrdinové jsou vylíčeni velmi plasticky a reálně, troufám si říct, že jsem s nimi srostla a přilnula k nim, jako by se jednalo o blízké lidi. A možná tomu tak je, neboť jejich příběhy jsou příběhy mých předků. Už v první knize jsem si zamilovala osobitý styl vyprávění autorky. Navenek tvrdý a nesmlouvavý, bez zbytečných příkras, přesně takový, jací jsou obyvatelé regionu razovitého. A přitom tak lidský a empatický, ale bez nadržování konkrétním lidem či stranám. Karin Lednická jde při pátrání po historických pramenech až na dřeň, fakta jsou ověřená historiky i přímými pamětníky, což zvyšuje výpovědní hodnotu knihy a posouvá ji, co se kvality týče, velmi vysoko.

Těžko se mi loučilo s mými milovanými. Těch čtyřiadvacet let rozprostřených do téměř šesti set stran jsem přečetla, ani nevím jak. Vlastně vím, prožívala jsem s nimi každou těžkou chvíli, každý radostný okamžik, bála se o ně a byla i pekelně naštvaná, když jejich politické názory ničily rodinné vztahy. Myslela jsem na ně i v běžných situací svého života, prostě se mi všichni nesmazatelně vryli pod kůži.

Co bude dál? Na to si budeme ještě muset počkat, dokud nevyjde třetí díl. Ten první si můžete pořídit na webu autorky, stejně jako druhý, který vyjde 21. 1. 2021.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Karin Lednické.

Šikmý kostel

Osudy Matuszkových z Karwiné začínáme sledovat v roce 1894. Žijí v hornické kolonii, otec a
syn pracují na šachtě, matka se stará o rodinu, do níž patří ještě ještě dvě dcery. Žijí od výplaty
k výplatě, z ruky do úst, prostě přežívají. Barbora, která překročila čtyřicítku, je znovu těhotná.
Že život není peříčko se Barbora přesvědčí ve chvíli, kdy manžel i syn umírají při důlním
neštěstí. Matuszkovy ženy se od té chvíle musí životem protloukat samy. Na Barboru padá
veškerá zodpovědnost za tři dcery, pro které by si přála lepší budoucnost.

Román Šikmý kostel mapuje téměř třicet let života hornické rodiny. Zároveň vypovídá o
nelehkém údělu lidí žijících na Karvinsku na přelomu 19. a 20. století a je tak významnou
kronikou tohoto bohem zapomenutého kraje.

Spisovatelek (ano, vesměs jsou to ženy, které se umí vžít do zatrpklé a starostmi trápené duše
své knižní hrdinky) na českém knižním trhu přibývá, a jak vyplývá z reakcí čtenářů, pořád je to
málo. A tak se po bok Aleny Mornštajnové, Hany Marie Körnerové, či Jany Poncarové staví i
Karin Lednická se svou Barborou Matuszkovou, do níž otiskla útrapy lidu žijícícho v „regionu
razovitem“.

Karin Lednická je výborná vypravěčka. Vdechla život hrdinům, jež jsou díky jejímu
vybroušenému projevu opravdu přesvědčiví. Pod drsnou slupkou se mnohdy skrývá srdce ze
zlata, a i když se musí spoléhat především sami na sebe, dokážou držet při sobě a podat
pomocnou ruku potřebnému.

Proč byste se měli do Šikmého kostela začíst? Už jen proto, že knih, které se zaměřují na
Karvinsko je opravdu málo. Možná se vám vybaví polozapomenutá jména jako Vojtěch
Martínek, Anna Marie Tilschová, kteří se ve své tvorbě dotkli spíše ostravského regionu. Zcela
určitě jste zaznamenali drama Dukla 61 režiséra Davida Ondříčka,v němž zpracoval následky z
důlní havárie z roku 1961 na dole Dukla. A teď je tady Šikmý kostel, románová kronika
vzdávající hold řemeslu z nejtěžších, havířině.

Karin Lednická toto téma uchopila s citem, velkou dávkou empatie a především s pokorou.
Nám, kteří žijeme v moderní době a máme se relativně dobře, je dobré připomenout, že tomu
tak vždycky nebylo.

Nejsou to jen osudy lidí, na co autorka zaměřuje pozornost, nastiňuje také historii slezského
regionu a pohnuté události, které vypukly těsně po první světové válce. Pokud jste nikdy česko
polskému konfliktu nerozuměli, možná jej právě díky Šikmému kostelu pochopíte. Autorka ho
popisuje jasně a srozumitelně, aniž by protežovala jednu či druhou stranu.

Šikmý kostel by měl mít čestné místo v knihovně každého karvinského patriota, neměl by
uniknout milovníkům historických románů, které čerpají z reálných událostí.
Čtenářům z ostatních koutů republiky se díky knize nabízí možnost poznat minulost našeho
jedinečného kraje a pochopit náturu zdejších svérázných obyvatel.
V každém případě obohacuje sbírku regionální literatury. Díky Šikmému kostelu nebude
minulost Karvinska zapomenutá.

Děkuji Karin Lednické, že jsem mohla sledovat vznik této úžasné knihy a být maličkou součástí výrobního procesu. Moc to pro mě znamená.

Bližší informace o knize, která vyjde 20. 2. 2020, jejím prodeji, stejně jako o autorce, najdete na webu autorky.