Když vám válka sebere jméno i duši

Caroline žije v New Yorku, Kasia v polském Lublinu, Herta v Düsseldorfu. Jejich cesty by se nikdy neprotly nebýt druhé světové války. Píše se rok 1939, rok, kdy se těmto třem mladým ženám život obrátí o sto osmdesát stupňů.

Caroline bývala herečkou na Broadwayi. Svou uměleckou kariéru pověsila na hřebík a začala se věnovat charitě. Pomáhá francouzským rodinám usadit se ve Státech a podporuje sirotky. Její přesně nalinkovaný život vykolejí vztah s hercem Paulem Rodierrem, jenž je pořád tak trochu ženatý, i válečné události, které ji osudově zasáhnou.

Studentka Kasia s obavami pozoruje letouny ženoucí se na její rodné město. Válka je tady a bere všechno. Dívka se přidává k odboji, bohužel je i s matkou a sestrou zatčena a deportována do koncentračního tábora.

A Herta? Mladá německá lékařka přijímá místo v tzv. převýchovném táboru v Ravensbrücku. Jako doktorka se účastní operací, při kterých mrzačí vězenkyně, jimž se kvůli těmto pokusům říká “králíci”. Jedním z králíků je i Kasia, jíž psychická i fyzická traumata znepříjemní další život. Naději na zlepšení nabízí Caroline. Přeživší ravensbrücké vězenkyně zve na léčení do Států. Kasiu čeká ještě jedna nepříjemná záležitost. Musí konfrontovat Hertu, svou největší nepřítelkyni, a dokázat, že na jejich rukách ulpěla krev nevinných žen.

Román Dívky beze jména vychází ze skutečných událostí. Autorka čerpala ze života Caroline Ferridayové, mecenášky s neuvěřitelně velkým srdcem, která svůj osobní život zasvětila pomoci druhým. Reálnou postavou je také lékařka Herta Oberheuserová. Kasiina linie je inspirována polskou novinářkou Ninou Ivanskou.

Jaké vlastně tyto knižní hrdinky jsou? Caroline působí navenek jako sebevědomá žena, pro niž je blaho druhých nadevše. Charita jí pomáhá vyrovnat se s komplexy i duševní bolestí, které ji trápí už od dětství. Celkově působí velmi sympaticky.

Kasiina povaha je nejkomplikovanější. Z veselé mladé dívky se postupně stává zatrpklá žena. Válečné útrapy ji poznamenaly natolik, že jen těžko hledá cestu sama k sobě a ke svým blízkým.

Herta Oberheuserová se řadí mezi postavy, jimž jen těžko budete přicházet na chuť. I kdybyste se snažili vykřesat jiskřičku dobra z této chladné, nacistickému režimu oddané fanatičky, nemáte šanci. Je to člověk, který si ve své zaslepenosti vůbec neuvědomuje, že se chová špatně.

Román Dívky beze jména je prvotinou spisovatelky Marthy Hall Kelly. Beletristickou formou zpracovává válečná témata a poukazuje na život vězňů v koncentračních táborech. Zároveň nahlíží do duše člověka poznamenaného traumaty. Nabízí také pohled na poválečné Polsko sevřené ve spárech tuhého komunismu.

Čtivý příběh je nabitý emocemi, které ve vás budou doznívat ještě hodně dlouho po tom, co otočíte poslední stránku. Čím víc se válka od současnosti vzdaluje, tím víc by měla být připomínána nejen nám, ale i dalším generacím.

Reklamy

Doktorka z domu Trubačů

Dlouho jsem odkládala četbu knížky Ilony Borské Doktorka z domu Trubačů. Proč? Ani nevím. Pořád jsem měla hromadu jiných knih k přečtení. Čekalo mě hodně novinek, které jsem nechtěla brzdit ostatním čtenářům.
A tak na tuhle útlounkou knížku přišla řada až teď.

Není to žádná novinka, poprvé vyšla někdy koncem 70. let. Autorka v něm vypráví příběh doktorky Vlasty Kálalové – Di Lotti, která se na vlastní pěst vydala ve dvacátých letech do Bagdádu. Zde založila československou nemocnici. Potýkala se s nejrůznějšími trablemi – musela překonat předsudky muslimských obyvatel, získat si jejich důvěru a přátelství. Menší problémy měla také s některými kolegyněmi, které jí v nemocnici pomáhaly.
Ve svém životě poznala nejen radosti – manželství s Italem Giorgiem, radost z rozvíjející se praxe v Bagdádu, ale také velkou osobní tragédii. Snažila se pomáhat lidem, kteří po válce přišli o všechno a byla také velkou rádkyní a učitelkou cizích jazyků, sama jich uměla asi dvanáct.
Po zdravotní stránce na tom nebyla doktorka Di Lotti nejlíp, špatně snášela bagdádská letní horka, kvůli kterým se nakonec s rodinou vrátila do Čech. Tento návrat byl její rodině osudný.
Zemřela v roce 1971 v písecké nemocnici.