U Hitlerova stolu

Jíte rádi? Líbilo by se vám, kdyby vám za to, že ochutnáváte jídlo, někdo vyplácel mzdu? Ale bez příplatku za to, že můžete zemřít, pokud by pokrm byl otrávený… Když téměř devadesátiletá Margot Woelková přiznala, že za války dělala ochutnávačku jídel pro Hitlera, její osud zaujal mladou italskou spisovatelku Rosellu Postorino, která se za Margot chystala, aby si vyslechla zajímavý příběh. Bohužel to již nestihla, paní Woelková mezitím zemřela. Rosella Postorino se pokusila na základě dostupných informací vytvořit portrét Hitlerovy ochutnávačky jako reálné ženy z masa a kostí. Kniha U Hitlerova stolu vyšla v nakladatelství Mladá fronta a já vám ji představuji díky knihkupectví Knihcentrum.

Po smrti matky odjíždí v roce 1943 šestadvacetiletá Rosa z Berlína na venkov k rodičům manžela, který bojuje na ruské frontě. Sbližování s tchánem a tchyní není lehké, chybí spojovací prvek ve formě všemi milovaného Gregora, aktuálně nezvěstného. Rosa se spolu s dalšími devíti ženami stává ochutnávačkou jídel připravovaných pro samotného Vůdce. Co kdyby úder v podobě otráveného jídla přišel odněkud zvenčí… Ženy, které spolu mají jen málo společného, vlastně by se spolu dohromady asi nikdy nedaly, nebýt tohoto úkolu, začínají hrát ruskou ruletu. A Rosa rozehrává ještě jednu nebezpečnou partii, milostný vztah k nadporučíkovi Zieglerovi.

Román U Hitlerova stolu vzbudil ve světě velkou pozornost. Není jen příběhem jedné ochutnávačky, ale především mapuje vztahy mezi lidmi, které válka ovlivnila. Sledujeme ženy, jež spojuje každodenní přítomnost strachu ze smrti, Rosu v područí nebezpečného muže, rodiče, kteří se snaží najít cestu k synově manželce.

Příběh je podán z pohledu Rosy, jejíma očima vnímáme tísnivou atmosféru Německa ve válce, kdy si člověk nemohl být jistý nikým ze svého okolí. Rosa je obyčejná mladá žena se všemi touhami a pocity, které k životu patří. Chce milovat a být milována, chce mít přátele a rodinu. Rosa není bezchybnou, ryze kladnou hrdinkou, má své mouchy. O to víc působí lidsky a normálně, přestože její chování někdy působí divně. Ve vzpomínkách se vrací do dětství, zejména ke svému bratrovi Franzovi, který emigroval do USA a vypadá to, že s fašistickým Německem nechce mít nic společného.

Líbilo se mi právě to zaměření na vztahy, zejména těsné vazby mezi ochutnávačkami. Byly mezi nimi ženy z různých prostředí, prosté vesničanky, mladé a naivní dívenky, stejně jako fanatické příznivkyně Hitlera, i ženy, které něco skrývaly…

Pokud hledáte neotřelý příběh z válečného období, v němž to neřinčí zbraněmi, nesviští bombami, ale jeho síla tkví v důkladném vykreslení atmosféry a nálady, stejně jako v seznámení s poměrně zajímavou „prací“ pro Třetí říši, kniha U Hitlerova stolu tyto požadavky splňuje dokonale. Opět dokazuje, že válka semlela především obyčejné lidi.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum, kde si titul můžete koupit.

Velká obrazová přírodopedie


Nakladatelství Slovart vydalo tuhle nádhernou vymazlenou encyklopedii, kterou musí mít všichni milovníci přírody. Proč? Protože se jedná o unikátní koncept,kdy vidíte svět přírody podrobně a zblízka. Díky Knihcentrum.cz a jeho projektu Kniha měsíce jsme se mohli kochat všichni u nás doma. Tohle baví všechny napříč generacemi a je úplně jedno, jestli ji má v rukou předškolák, který zkoumá fascinující fotografie, nadšený prarodič hltající informace a zajímavosti o přírodě, nebo rodič, pro něhož je publikace skvělým doplňkem při učení s potomkem.

Obálka zaujme na první pohled svou atypickou koncepcí. Je jasné, že ve stejném duchu bude pokračovat i uvnitř. Jednotlivé kapitoly – celkem jich je deset – jsou uspořádány chronologicky od Základů života přes Rostliny, Bezobratlé, Ryby, až po Savce a Habitaty. Že nevíte oč v posledním případě jde? Habitat je prostředí,v němž daný organismus žije – poušť, řeka, les, oceán…

Kromě klasických základních informací se z knihy dozvíte spoustu nových informací a zajímavosti z přírody. Zajímá vás anatomie korálu? Chcete vědět, jak lezou gekoni? Jak migrují ptáci a jak se mloci brání proti nepříteli? Takových zajímavých věcí je v publikaci neskutečná řada. Je jasné, že ji nebudete zřejmě číst chronologicky, ale budete si vybírat to, co vás nejvíc zajímá.

Musím vyzdvihnout celkovou grafickou podobu encyklopedie, je to pastva pro oči. Unikátní velké fotografie, spousta neotřelých informací, které v učebnicích nenajdete. Fotky jsou zaměřené na detail – pohled do oka sovy, pavouk zblízka, xkrát zvětšená mnohonožka, ptačí kostra v celé své kráse – je fakt, že na některé fotografie si musí citlivější nátura asi zvyknout, ale stojí to za to.

Teď, s blížícími se Vánocemi je pravý čas poohlédnout se po kvalitním dárku pro malé i velké. Velká obrazová přírodopedie se právem řadí mezi nadčasové knižní počiny a díky neotřelému tématickému zpracování se stává zdrojem k získání zajímavých a neobyčejných informací.

Za

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentrum.cz, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Tradinář. Rodinný a tvořivý rok plný oslav a rituálů

Projekt kniha měsíce nabízí pro podzimní dny čtivo přímo ideální. Tradinář je z pera Moniky Kindlové a Martiny Boledovičové a je plný rad, nápadů, receptů a hlavně příjemného povídání o tradicích a zvycích, které můžeme dodržovat během celého roku.

V úvodu obě autorky popisují vznik knihy, hlavní myšlenku, jíž je návrat ke kořenům, k tradicím našich předků a hlavně – k rodině jako takové. Soudržnost, pospolitost a láska, to jsou hlavní ingredience, které by dnešní rodiny měly mít stále „po ruce“.

Kniha je po grafické stránce hodně příjemnou záležitostí. Působí milým, starosvětským dojmem, který umocňuje její poselství. Kapitoly jsou rozděleny podle měsíců v roce, k nim jsou přirazeny konkrétní svátky a tradice. Nechybí základní informace o těchto dnech a zvycích, recepty, které se k nim vztahují, a samozřejmě fotky.

O Tradináři jsem slyšela už dříve, ale vůbec jsem netušila, že jednou z autorek (Monika Kindlová) je provozovatelka mého oblíbeného blogu U nás na kopečku, kam už několik let moc ráda nakukuju. To bylo pro mě příjemné překvapení. Moničin blog se mi líbí právě pro svou útulnost a domáckou atmosféru a jsem ráda, že totéž nacházím i v Tradináři.

Každou knihu, která se mi dostane do rukou, posuzuji ze svého pracovního pohledu. Dívám se na ni a přemýšlím, komu bych ji doporučila. U Tradináře je to jednoduché. Asi nejvíc ji využijí rodiny s dětmi. Seznámit novou generaci s tradicemi našich předků v rodinném kruhu je přece to nejkrásnější, co může být. Vánoce, Velikonoce, ty jsou pro spoustu z nás samozřejmostí, ale co třeba Hromnice? Dají se nějak oslavit? Nebo květnový den rodiny, jak si ho zpříjemnit? Stejný účel kniha plní i ve výchovných institucích. Je ideální do školek a škol, ze své zkušenosti vím, že ji využije každá knihovna v rámci besedování s dětskými i dospělými čtenáři, i při rukodělných dílničkách.

Užijte si Tradinář od ledna do prosince, po řadě i na přeskáčku. Pečte koláče, dělejte panenky z kukuřičného šustí, pěstujte bylinky, dívejte se na fotky a čerpejte inspiraci i dobrou náladu. Tohle je život v souladu s přírodou a překrásnými tradicemi a rituály, které nám zanechali naši předci.

Svátky, tradicemi a rituály je naplněn celý rok, od ledna až do prosince. Nestresujte se tím, co všechno by se mělo zvládnout. Berte tuto knihu jako inspiraci, vybírejte si z ní to, co se líbí právě vám a vašim dětem a na co máte v daném období čas a chuť. To nejdůležitější je stejně totiž to, co je za tím. Jaká energie rituály utváří a co tradice udržuje. Ať je to vždy LÁSKA! (Předmluva knihy Tradinář)

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentrum.cz, na jehož eshopu si knihu můžete pořídit.

Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi

Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi, to je skutečný příběh, takový, jaký byste nejraději nečetli. Je stejně drsný jako všechny, které se odehrávají v těžkých časech a jejichž hrdinové čelí utrpení. Jakkoli jsou jejich osudy kruté, nelze je ignorovat, neměly by být zapomínány.

Židovská rodina Kleinmannových z Vídně si žila docela spokojeně. Otec Gustav pracoval jako čalouník a žil jen pro své blízké – manželku Tini, dcery Edith a Hertu, syny Fritze a Kurta. Idyla trvala do roku 1939, kdy je Gustav spolu se synem Fritzem odvlečen do Buchenwaldu. Jak se to stalo, proč oba dva a co se stalo se zbytkem rodiny? Jeremy Dronfield sepsal knihu na základě deníku, který si Gustav tajně vedl a který se mu podařilo ukrýt. Autor podnikl i důkladný průzkum zahrnující archivní zprávy, aby jménem Gustava a Fritze podal neuvěřitelný příběh plný odvahy, utrpení i neskutečné houževnatosti.

Nejedná se o klasickou beletrii, román, jaký běžně čtete. Chlapec, který následoval svého otce do Osvětimi je do detailu propracovaný polodokument, díky rešerším a vzpomínkám také autentický. Díky popisnému stylu si drží mírný odstup od čtenáře, přitom však zanechává hluboký dojem. Sledujeme osudy rodiny, jejíž společný život byl v okamžiku roztříštěn na tisíc kousků. Fritz s otcem přežívali v koncentračním táboře, starší dcera Edith získala azyl v Británii, nejmladší syn Kurt se na poslední chvíli dostal do Spojených států. Tini a druhá z dcer, Herta, se staly obětí neuvěřitelných praktik nacistů. Přestože knih o tom, jaká zvěrstva byla v rámci holokaustu na Židech páchána, bylo napsáno dost a dost, stejně vždy šokují a nepříjemně překvapí.

V průběhu děje se postupně dozvíme, co se s Kleinmannovými děje, největší díl pozornosti je však věnován Gustavovi a Fritzovi. Přestáli nevyslovitelné útrapy a násilí, čelili bolesti, nemoci i smutku, přesto dokázali vstát a jít dál. Mezi nimi totiž panovalo příliš pevné pouto, mimořádná vazba mezi otcem a synem, která jim pomáhala přežít.

Jako matce dvou synů, z nichž jeden začíná předškolní etapu a druhý stojí na prahu dospělosti, se mi kniha četla těžce. Až příliš jsem si brala k srdci osud Fritze, mladíka, který měl studovat, volné chvíle trávit s kamarády a prožívat první lásky. Místo toho předčasně dospěl a prožil peklo. Neváhal následovat svého otce do transportu do Osvětimi, a to dobrovolně, i za cenu, že riskuje smrt. Přesto četby vůbec nelituji a pokaždé, když knihu takového obsahu přečtu, jsem víc a víc utvrzená v tom, že by se nemělo zapomínat a četba s válečnou tématikou by měla vycházet i nadále.

Kniha je vystavěna na skutečných základech, faktech podložených záznamy z deníku Gustava Kleinmanna. Každá kapitola obsahuje vysvětlující poznámky pod čarou, stejně jako doplňující zdroje na konci knihy, což pomáhá ujasnit si daná fakta a získat nové informace.

Není to lehké čtení, vyvolává emoce, smutek i pocit zmaru z toho, jak fašisté dokázali připravit člověka o osobní svobodu i o možnost žít s rodinou, pobývat s přáteli, těšit z radostí i maličkostí všedního dne.

Nezapomínejme, připomínejme si osudy těchto lidí. Třeba právě touto knihou.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum, kde si knihu můžete zakoupit.

Ottův atlas – Výletní trasy Česká republika

V rámci projektu @kniha_mesice představuji Ottův atlas – Výletní trasy Česká republika. Je úžasný, propracovaný a přehledný, tvůrci si na něm dali záležet.

Kapitoly atlasu se věnují jednotlivým krajům naší republiky. Nabízí profláklá i méně známá místa, která stojí za návštěvu. Nechybí fotky, tipy na weby spojené s daným místem.

Oceňuji, že tvůrci mysleli i na rodiny s dětmi a označili výletní trasy podle obtížnosti. Vyzkoušela jsem i QR kódy, které po načtení do telefonu, (musíte mít příslušnou aplikaci) přesměrují text z knihy na web, tudíž není potřeba tahat tento luxusní a poměrně těžký atlas s sebou.

Jedná se o opravdu vymazlenou záležitost pro všechny milovníky přírody, turistiky a výletů. Naše země je krásná, plná zajímavých míst a stojí za to, ji procestovat. A právě Výletní trasy Česká republika mohou být vaším skvělým pomocníkem a rádcem při plánování. Za mě super, velký dobrý, doporučuju všemi deseti. 👌Doufám, že si atlas užijete jako my doma.