Štítek: OMEGA

Rok 1962, Amerika, Denver: Kitty Millerová bydlí sama, pouze s kočkou. Ano, můžeme o ní říct, že žije trochu staropanensky, ale Kitty se už smířila s tím, že osudová láska zřejmě asi nepřijde. S kamarádkou vlastní malé knihkupectví, s rodiči má velmi vřelé vztahy. Prostě se snaží žít tak, jak je to pro ni nejlepší. Bylo by to všechno ideální, kdyby se jí nezdály dost podivné, živé sny. Odehrávají se o rok později. Jmenuje se v nich Katharyn Anderssonová, je vdaná za Larse, lásku svého života, a s ním i dětmi bydlí v domě na předměstí Denveru. Kitty se nejprve tyhle sny líbí, prožívá v nich to, co ve svém životě nemá. Jenže čím víc se jí tyto sny zdají, tím víc ji děsí, jen těžko dokáže rozlišit, co je skutečnost, a co ne. Kdo vlastně doopravdy existuje, Kitty nebo Katharyn?

Knihkupkyně mě lákala hned z několika důvodů – jako knihovnice vyhledávám s velkým nadšením čtení z oboru, takže jsem hned zbystřila, když jsem zjistila, že hlavní hrdinka vlastní knihkupectví, zároveň mě baví střídání časových rovin. Byla jsem zvědavá, jak se v Knihkupkyni propojí, a co z toho bude. To, co kniha nabízí, je opravdu propracovaný, s citem napsaný příběh.
Možná si zprvu, stejně jako já, budete myslet, že se jedná o román s prvky fantasy, ale postupně zjistíte, že zde půjde o něco jiného. O co? To neprozradím, abyste nepřišli o moment překvapení a pointu. Můžu jen říct, že finální výsledek je velmi dojemný a vám dojde, jak perfektně to vše do sebe zapadá.

Kniha je psána ich-formou. Pasáže, v nichž Kitty i Katharyn popisují své životy, jsou velmi sugestivní. Celkově považuji tuto knihu za zdařilou. Autorce se povedlo napsat román, který čtenáře pohltí od první stránky. Opravdu se mi jen těžko odtrhávalo, a lehké nebylo ani rozhodování, která ze dvou „K“ působí reálněji.

Knihkupkyně přináší nevšední příběh o rodinných vztazích, o lásce k rodičům i dětem, a také o tom, jak těžké to je, když někoho ztratíme a musíme se vyrovnat se zármutkem.
Na téhle knize je kromě námětu a jeho zpracování zajímavé také to, že má neskutečně živou atmosféru šedesátých let. Amerika milovala prezidenta Kennedyho, technika byla na vzestupu, ženy byly vzornými manželkami a matkami, ale zároveň se snažily o osobní revoltu.

Knihkupkyně je první knihou Cynthie Swanson, a já pevně doufám, že ne poslední.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Co jste dělali, jak jste žili, když vám bylo sedmnáct? Určitě jste prožívali první lásky, poslouchali muziku, četli knihy, chodili do kina a vždy se vraceli domů. Charlotte takové štěstí neměla. Otec jí zemřel, matka na ni kašle a nejlepší kamarádka přišla o svou duši díky drogám. Citlivá Charlie se ocitá na ulici, je zneužívána a zapomnění hledá v alkoholu. Navíc se uchyluje ke své jediné jistotě, která ještě nikdy nezklamala, a díky níž může zapomenout na všechna trápení světa. Stačí jen přiložit střep k ruce…

Jako ostrý severák působí novinka Nežádejte o milost. Hned od první stránky vás vtáhne do spletitého víru politických intrik, v nichž se jejich aktéři neštítí ničeho. Vítejte v roce 1996. V Rusku se chystají všeobecné volby, ve Stockholmu padá telefonní síť a jedna mladá žena náhle beze stopy zmizí…

Pashie Konvalenko pracuje pro švédskou firmu působící v Rusku. S kolegou Maxem Angerem, ji pojí víc než profesní vztah, přestože oba pracují v jiných zemích. Pashie objevila něco, s čímž se chce svěřit Maxovi, tyto závažné informace by mohly ovlivnit jak Rusko tak i západ Evropy. Než je stačí svému příteli svěřit, stane se obětí únosu. Max se vydává po jejích stopách aniž by tušil, že odhalí i tajemství sahající do roku 1944 týkající se jeho samého.

Kniha Nežádejte o milost v sobě spojuje to nejlepší z akčního thrilleru se špionážním románem. Nabízí hned několik dějových i vztahových linek, z nichž jde zpočátku hlava kolem, po pár kapitolách si lehce zvyknete a ve finále dostanete nečekané vyústění. Velmi neotřele působí vztah Maxe a Pashie, nemáme možnost sledovat klasický rozvoj vztahu, jaký bývá běžně k vidění. Jelikož oba působí v různých zemích, nejčastěji spolu komunikují po mailu a telefonu. Byť před sebou nemáte jediný fyzický důkaz lásky mezi Pashií a Maxem, prostě to víte. Víte, že je mezi nimi milostné pouto, o které Max celou knihu usilovně bojuje s nasazením vlastního života.

Důležitou dějovou linií, která drnká na strunu politickou, je ta kolem ruských voleb. Korupce jde ruku v ruce s intrikami a snaha o převzetí moci ve stylu stalinovského režimu by mohla změnit koncepci celého Ruska, které by vrátila o desítky let zpátky.
A do třetice se celým příběhem vine ona historická část z válečného roku 1944, jež by Maxovi mohla objasnit minulost otce, který se jako osiřelý chlapec dostal na malý švédský ostrůvek.

Pořádně hutný spletenec akčního nářezu je rozdělen do krátkých a srozumitelných kapitol, díky kterým nemáte pocit, že byste v příběhu museli bloudit. Objevuje se v něm sice velké množství postav, ale plést se vám určitě nebudou.

Na knihu se samozřejmě soustředit musíte, není to žádná procházka růžovou zahradou, ale velmi barvitá mozaika osudů a událostí. Zdánlivě banální scény z běžného života jsou střídány drsnými a místy opravdu krutými scénami, při kterých člověku není zrovna dvakrát nejlíp.

Román je první částí trilogie s opravdu velkým sympaťákem Maxem Angerem v hlavní roli. Knihu můžu doporučit všem milovníkům napětí, akce a politických thrillerů, kteří si určitě přijdou na své.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ

Jedna, dvě, tři, čtyři, pět, šest, sedm malých postýlek, v nich leží sedm malých dětí. Vítejte v Kongslundu, známém dánském sirotčinci, který se stal útočištěm pro mnoho dětí bez rodičů. I těmto sedmi dětem, které se v roce 1961 narodily ve stejné porodnici v Kodani, jejich opatrovatelky našly nové rodiny. Ředitelka sirotčince se vždy snažila pečlivě zahladit stopy, které by mohly vést k pravé identitě jejích svěřenců, ale s minulostí to bývá tak, že většinou dožene každého.

O čtyřicet později těchto sedm dětí spojí jeden anonymní dopis, jehož pisatel hrozí vyzrazením pikantních detailů z dob, než bylo sedm malých postýlek v Kongslundu obsazených. Nitky příběhu vedou až k nejvyšším špičkám dánské politiky, sedmé dítě by tak mohlo i po letech vyvolat ohromný skandál. Co se vlastně tehdy stalo? Kdo je oním osudovým sedmým dítětem? A jak s celým případem souvisí nález mrtvého ženského těla na břehu moře?

Dá-li se o některé z knih, že je do detailu propracovaná, a to až příliš podrobně, je to právě Sedmé dítě.  Román čítá více než osm set stran docela drobného textu, což by mohlo s útlocitnými dušemi trochu zamávat. Trochu jsem se zalekla i já, a to jsem milovník hrubých knih.
Autor si vybral naprosto skvělé téma, se kterým se dá dobře pracovat. Adopce dětí, to je velmi tvárný námět, a já musím konstatovat, že prvotní zápletka se sedmi dětmi, které se narodily v jednom roce, ve stejné porodnici, a z nichž jedno má velký význam pro představitele dánské nejvyšší společnosti, je originální.

A tady nastává problém, který jsem neměla jen já, ale spousta dalších čtenářů, kteří Sedmé dítě četli.
Tím, jak je téma příběhu hutné a tvárné, se do něj autor obul pořádně. Na jednu stranu tady máme opravdu poctivou spisovatelskou práci, na stranu druhou se díky tomu v textu docela špatně orientuje.
Erik Valeur přináší ohromné množství informací, v nichž je jednoduché zabloudit.

Na četbu knihy jsem se musela hodně soustředit, místy jsem ztrácela pozornost a k textu jsem se vracela víckrát, což mě zdržovalo a ubíralo to na atraktivnosti.
Pořád jsem ale neztrácela naději a dávala příběhu šanci. Prostě to téma mě dostalo do kolen.
Můj názor je, že kdyby autor příběh osekal a vynechal mnohdy zbytečnou slovní omáčku, byla by z toho nevšední detektivka s psychologickými prvky.

Pozor, knihu vůbec nezatracuji, naopak. Posledních pár set stran /vzhledem k jejich počtu to takhle říct klidně můžu/, ubíhá vcelku rychle, příběh dochází k šokujícímu rozuzlení a vy konečně pochopíte celý složitý spletenec.

Knihu zřejmě neocení ti čtenáři, kterým jde o klasickou detektivku, v níž hlavní roli hrají jen vrah, policista a vyšetřovaný čin. Tohle je záležitost, na kterou si musíte vyhradit čas a soustředit se. Milujete-li hutné příběhy, do nichž se musíte ponořit opravdu hluboko, Sedmé dítě se vám bude líbit. Mistrně vystavěná zápletka, psychologie postav, nástin dánské společnosti i politické situace, to vše v knize najdete.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

Máte rádi mýty, legendy a pohádky? Neklidné, bouřlivé moře a chladný sever? V tom případě je pro vás tato kniha to pravé. Dítě útesů je prvním dílem z plánované série Hluboký hrob z pera Camilly a Vivecy Stenových.

Dvanáctiletá Tuva žije na jednom z četných ostrovů Švédska. Všechno je tam pomalejší, temnější, pravidlo přežití určuje moře a ne lidé. Tuva je tak trochu outsider, je jiná než všichni ostatní.
Jako malá zažila něco, co ji poznamenalo fyzicky na celý život. Spolužáci ji nemají rádi a umí jí to dát najevo. Když se při školním orientačním běhu ztratí jeden z žáků, jsou u toho pouze dva svědci – Tuva a Rasmus. Nepříjemný zážitek dává základy novému přátelství a Tuva s Rasmusem se sami pokoušejí zjistit, co se s chlapcem stalo a kdo může za jeho zmizení.Tuva má sice pouhých dvanáct let, působí však velmi vyzrále, celou dobu jsem jí držela palce a fandila jejím činům. Je to jedna z dívčích hrdinek, která si rychle získává sympatie.

Dítě útesů pro mě bylo, co se žánru fantasy týče, příjemným překvapením. Je sice určeno především mladším čtenářům, ale na své si přijdou všichni fandové mysteriózních příběhů, které mají základ v legendách a pověstech. A ty severské mají neskutečný šmrnc. Voní tajemnem, jde z nich strach, zároveň člověk cítí úctu k pradávným bájným bytostem. Jako fanynka a milovnice Baltského moře jsem byla nadšená, že se příběh odehrává právě tam.

Hned v prologu se seznamujeme s napínavou, zároveň děsivou historkou, která je velmi důležitá pro další události v knize. Vtahuje do děje a předvídá pořádné napětí, které se nese napříč celým příběhem.
Autorkám se podařilo dokonale vystihnout ponurou zamlženou atmosféru severských krajin, kdy máte pocit, že se nacházíte v permanentní mlze a tmě.
Co se dam Stenových týče, jedná se mimochodem o matku s dcerou, a já opět smekám před schopností dvou lidí napsat společně duchaplný příběh, který má hlavu a patu, drží se určené koncepce a působí až do konce jako celek.

České vydání má zajímavé pojetí – větší písmena a širší řádkování než bývá obvyklé, díky tomu knihu přečtete opravdu rychle i přes fakt, že má přes čtyři sta stran.

Kniha je zatím první ze série, příběh je ukončen, takže nemáte pocit, že byste o něco přišli nebo museli nutně nedočkavě čekat na pokračování, přesto se na další díly budete určitě těšit.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ

Kdo by si nepřál zažít pravou lásku, takovou, která vás spaluje touhou, měníte se díky ní v jiného člověka a máte pocit, že je to prostě navždy? Jessica právě takovou prožívá s Dannym, byť to zprvu vypadalo, že mu dlouho nepřijde na jméno. Mají šanci i přes to, že se jedná o vztah na dobu určitou?

Jessica žila  jako většina dívek jejího věku. Připravovala se na maturitu, prožívala první lásky i zklamání, bavila se s kamarádkami. Právě na jedné akci se seznámila s krásným a hodně sebejistým Danijelem, a i když si to vůbec nepřála, vryl se jí pod kůži. To, co na Jessicu čekalo, si nepředstavovala ani v nejdivočejším snu. S Dannym prožívá intenzivní milostný vztah, je hýčkaná, milovaná, zároveň má neustálý strach a obavy, protože s Dannym je to úplně jinak než s ostatními kluky…

Blízko obzoru je román, na který určitě nikdy nezapomenete. Není to typická young adult romance se šablonovitým příběhem, u které přesně víte kam se bude ubírat a jak skončí. Tady to sice víceméně vytušíte taky, a je jasné, že ke happyendu to má dost daleko, i přesto se jedná o výjimečný počin, který se vymyká běžným románům o lásce, má v sobě totiž něco navíc, Jessica Koch je velmi otevřená a osobní.

Autorka v knize čerpala z vlastních životních zkušeností. Příběh, který zde předkládá, totiž prožila ona sama. Nechat znovu ožít bolestné vzpomínky na první opravdovou lásku, to chce hodně odvahy a sil. Líbilo se mi, a cením si toho, jak autorka popsala sama sebe i Dannyho. Nevyhnula se ani kritice, sebe vylíčila jako mladou, naivní, trochu sebestřednou teenagerku, a nebála se vykreslit Dannyho jako citlivého mladíka, který občas podlehne návalům zlosti.
Román Blízko obzoru je z větší části psán v ich formě z pohledu Jessiky, což zvýrazňuje jeho autentičnost. Autorka na vaši citlivou strunu nedrnká cíleně, naopak, píše věcně, jakoby vám svůj příběh vyprávěla někde u kafe. Jenže tohle je taková emoční jízda, navíc umocněná faktem, že jde o skutečný příběh, že budete na konci totálně vyšťavení.

Velmi otevřeně se věnuje tématům, o kterých se ve společnosti mluví jen těžko – domácí násilí, deprese, drogová závislost nebo zneužívání dětí. Při čtení vámi budou cloumat emoce, některé věci v knize se jen těžko rozdýchávají, ani nechcete věřit, co všechno je možné.
Člověk by si velmi rád řekl, že se jedná o spisovatelčinu bujnou fantazii, bohužel tyto věci mají reálný základ a ukazují, že život je někdy hodně nespravedlivý.
Je snadné někoho odsoudit, je snadné dát na první dojem. S touto knihou se budete možná na svět kolem sebe dívat jinak.

Román Blízko obzoru není primárně určen jenom teenagerkám. Ocení jej i starší zkušené čtenářky, které mají rády skutečné příběhy, i když tento je neskutečně syrový.
Nebojím se nazvat tuto knihu Love Story dnešní generace mladých a doporučovala bych ji jako doplňkovou četbu studentům středních škol.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Knihy lze zakoupit:

NAKLADATELSTVÍ OMEGA

KNIHY DOBROVSKÝ