Knižní tip týdne: Matěj maluje mapy je silnou osobní výpovědí maminky, jejíž syn je autista. Celá rodina musela přehodnotit priority, Matějovi vše přizpůsobit a bojovat nejen s vlastními pochybami, ale i s předsudky okolí. Matěj je dnes studentem umění a mapy maluje pořád. A jak! V knížce se s nimi setkáte, dotvářejí osobitost textu. Doporučuji, není to snadné čtení, ale je napsáno s lehkostí a věcností.
Babička spisovatelky Ireny Obermannové mě dostala! Kvůli ní jsem se nemohla dlouho zvednout a dát do pračky a vařit oběd. Přikovala mě. Dostala. Dojala. Je to knížka odvážná, emotivní, křehká i silná zároveň, a taky trochu drzá. Asi jako každá ženská. 😀Píše se v ní o životě a smrti, o stárnutí, strachu, o sexu ve zralém věku. A proč ne? Ještě mi kus do Xéniina věku chybí, přesto jsem jí rozuměla. Jojo, hlavní hrdinkou je opět Xénie z Deníku šílené manželky, ale o hezkých pár let starší. Babička! Tak co, na jaký život má ve svém věku nárok? Musí se vyrovnat se spoustou věcí a situací, třeba se smrtí své maminky. A kdo ví, možná díky ní najde tu správnou cestu.
Doporučuji, čte se skvěle.
Tak tento týden podruhé tip na čtení. Já prostě musím! Dagmar Digma Čechová mě dostala už svou předchozí knihou Nemusíš!, která mě velmi nadchla, takže jsem s napětím čekala na její další počin.
Když se mi dostal do rukou, tak jsem ho nepřečetla. Já jsem ho prosím pěkně rovnou vdechla! Stačilo mi pár hodin a bylo to. Naproto mě vtáhl, mrazilo mě z toho, jak se můžou věci vyvinout, když se necháte ovlivnit věštbou kartářky stejně jako hlavní hrdinka Vanda, a máte pocit, že pokud se vychýlíte z osy, to špatné se stane. To, co se pak s Vandou dělo, je přesně ten důvod, proč jsem zatím nepřekročila práh bytu kartářky. 🙂
Už podruhé jsem se přesvědčila, že styl autorky mi vyhovuje na první dobrou, píše velmi lehkou rukou, dialogy mají švih, stejně jako popisy situací, které jsou jako ze života. Vlastně ne „jako“, ale doopravdy.
Prostě vynikající. Chci další knížku, milá, psavá, čtivá Dášo! 🙂
KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Ach, tohle je ryzí krása. Příběh vystavěný na skutečném životním osudu anglické houslistky Len Howardové, která utnula kariéru a přestěhovala se do domku na venkově, kde žila až do své smrti. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby Len nezasvětila život ptákům, které milovala už od dětství. Nestudovala biologii, přesto se stala přírodním úkazem v ornitologii. Ptactvo zkoumala intuitivně, své poznatky založené na vzájemné důvěře s opeřenci sepsala do článku a ve své době populárních knih.
V útlé knížce s naprosto úžasnou obálkou, jednou z nejkrásnějších, které jsem viděla, autorka Eva Meijerová nechala promluvit pozoruhodnou Len a přiblížila její dnes už polozapomenutý život.
Příběh je jemně laděný do melancholie, křehký jako ptačí kostřička, každá věta má svůj smysl a řád, ani slovo nepřijde nazmar. Prostřihy do minulosti Len jsou prokládány postřehy z pozorování ptactva.
Doporučuji všem, kteří chtějí trochu zvolnit a užít si pomalejší tempo vyprávění. Vždyť někdy je tak uvolňující nemuset nikam spěchat, že?
Knižní tip týdne: Moje první setkání s nakladatelstvím Katto dopadlo tak, že nutně potřebuju číst jejich další thrillery. Kruh mě teda dostal. Autorka si se čtenářem pohrává jako kočka s myší (samozřejmě to podvědomě víme, ale u dobrého thrilleru, to tak být musí, že ). Taky zpracovává dost ožehavé téma domácího násilí (kapku jiného, než jsme zvyklí). Prostě Kruh zabodoval jak námětem, tak i zpracováním, které mě osobně hodně bavilo a jen těžko jsem se od příběhu odtrhávala. Oběma hlavním postavám jsem střídavě věřila a pak zase ne, a tak by to mělo být.
Knižní tip týdne: Svátky krásné hvězdy od Františka Kožíka. Neskutečně milá a laskavá záležitost, která zůstává nadčasová. Vypráví příběh městské rodiny (maminka je knihovnice 🙂 😉 ). Její členové se rozhodnou strávit vánoční svátky u prarodičů v horách a připomenout si tak staré české Vánoce. Nenásilnou formou do příběhu autor zakomponoval nejen naše zvyky a tradice, ale přiblížil i Vánoce ve světě.
Moc krásná knížka, která dnes jde už jen těžko sehnat. Doporučuji nejen během adventního a vánočního období, vlastně ji můžete číst kdykoli, když potřebujete něco, co vás pohladí po duši a přenese do dětství.
Jestli hledáte četbu pro ženy, která má šmrnc, vtip a šarm, co není žádná červená knihovna, ale ani náročná psychárna, vřele doporučuji Nemusíš! od Dagmar Digmy Čechové.
Čtivá záležitost od prvních stránek. Vlastně vás odrovná hned první věta, a kdo má doma puberťáka přilepeného k počítači, tomu to bude hned jasné, proč to píšu.
Příběh dvou žen, odlišných jako den a noc, je psán hodně poutavě, čtivě, bez hluchých míst. Autorka má lehkou ruku, dialogy mezi postavami jsou přirozené, vtipné, nic není křečovité. Obě hlavní hrdinky, Kateřina i Marie jsou úplně normální ženy, řeší tradiční i trochu neobvyklé problémy. Možná se v nich trochu najdou i samy čtenářky.
Prostě tohle ano, bez debat. Už dlouho jsem nečetla něco, co by mi bylo blízké tím, jak je to lidské, humorné a hlavně reálné.
Jestli jste už přečetli příběhy ze života obyčejných lidí, jaké mají na svém kontě H. M. Kornerová, Alena Mornštajnová, Jitka Závodná, jestli hledáte něco, čím byste mohli překlenout čas než vyjde pokračování Šikmého kostela, jestli vás zajímá, jak žili lidé na sklonku druhé světové války, tak si nenechte ujít Kyselé třešně Lenky Chalupové. Už jsem pár knih této autorky četla a líbí se mi její styl psaní. Kyselé třešně jsou zpočátku velmi klidné, ba až ospalé, přesně takové, jaké bývají letní líné neděle. Ale znáte to, pak vás překvapí nečekaná silná bouřka, a stejné je to i s touto knížkou.
Válka je téměř u konce, ale ta největší dramata ještě nepropukla. Napětí je ukryto uvnitř, říkáte si, že vzhledem k okolnostem se určitě něco stane, ale pořád je to příběh několika lidí z jedné moravské vesničky. Do popředí se dostává stárnoucí Lota, již zaskočí láska k mnohem mladšímu, navenek nezajímavému muži, svůj prostor dostávají i další svérázní obyvatelé vesnice. Některé si zamilujete na první dobrou, jiné budete nenávidět, s dalšími budete soucítit.
Autorka čerpala ze skutečných událostí a napsala příběh, který mi na konci vyrazil dech. Spěchám proto s doporučením, určitě by neměl zapadnout, stejně jako tvorba Lenky Chalupové.
Po dlouhé, dlouhé, předlouhé době přicházím s knižním tipem týdne. Knížka Závity ulit české autorky Martiny Málkové přináší příběh sedmatřicetileté Marty, bývalé učitelky a v současné době tak trochu ztracené duše. Rozpadlo se jí manželství, hledá si práci, jedinou radostí je psaní textů pro rockovou kapelu. Nejlepší kamarádka Klára Martě vytrhne trn z paty, když jí dohodí práci řidiče snobského právníka. Zní to zajímavě, že? Začtěte se, stojí to za to.
Doporučuji to všemi deseti, je to svěží, humorný román pro ženy. Určitě lehce uhodnete spoustu věcí, ale to vůbec nevadí. Moc se mi zamlouvá autorčin styl psaní, má opravdu lehkou ruku, nikde to nedrhne, vtipu tak akorát. Vůbec to nepůsobí křečovitě, jak to občas u humorných knížek bývá. Naopak. Občas jsem se zasmála i nahlas. Martina Málková je pro mě překvápko, doufám, že brzy něco napíše.
Dočetla jsem starší počin, který letos znovu vydalo Motto. Zdi tvé od Michaela Třeštíka. Kdysi jsem kolem něj brousila v knihovně při plácání knížek (neboli každovečerním rovnání v regálech). Nikdy jsem ho však blíže nezkoumala, ani nevím proč. Navíc jsem vždy měla co číst, takže jsem si říkala, že snad někdy… Vzpomněla jsem si na něj znovu po přečtení recenze u Hanky z blogu …na skok jinam… , který mimochodem doporučuju všem milovníkům dobrých knih a divadelní kultury.
