Ti, kterým se narodíš

Od spisovatelky Alžběty Bublanové jsem recenzovala knihu Barák. Zaujala mě tím, jak se autorka dokázala vžít do pocitů stárnoucí ženy, která pozoruje dění kolem sebe, ale zapomíná na to nejdůležitější, na sebe. Líbil se mi autorčin styl psaní, proto jsem byla zvědavá na druhý počin nazvaný Ti, kterým se narodíš, jenž jsem dostala přímo od ní samotné k recenzi.

Příběh se rozprostírá na 160 stranách a je rozdělen do tří částí. V první se setkáváme s poněkud zvláštní hrdinkou. Poznáváme ji ještě v prenatálním stavu a posléze jako čerstvého novorozence. Jejím prostřednictvím nahlížíme do života muže a ženy, kteří se k sobě nehodí, přesto je pojí pouto rodičovství. Na první pohled to může působit jako variace na proslulá dobrodružství Brettova Prevíta, který vtipnou formou líčil život miminka. Ale posléze zjistíte, že je to trochu vážnější. Rodiče holčičky mají spoustu problémů a rozkol mezi nimi je větší a větší.

V druhé části se posouváme o devatenáct let dopředu, role vypravěčů se mění. Tentokrát je v hlavní roli mladík, který dívenku z první části potkává a navazuje s ní vztah. Sledujeme nejen jeho „ryze mužský“ svět plný nejistých vztahů, ale jeho očima vidíme i naši hrdinku.

Ve třetí části se hybatelkou děje stává starší sestra výše zmíněného mladíka. Ji poznáváme v době rané puberty, kdy má patnáct let a pocit, že jí patří svět.

Možná budete během čtení stejně jako já přemýšlet, co mají tito tři vypravěči nakonec společného a jak vůbec spisovatelku napadlo, aby příběh podala touto formou. Pokud vydržíte, dočkáte se nejen zajímavého vyústění, ale zejména další trefné sondy do životů lidí různých věkových skupin, jejich pocitů. Opět, stejně jako tomu bylo i u Baráku, nemají hlavní hrdinové jméno, a právě tato odosobněnost má vliv na celkové vnímání příběhu.

I tentokrát se autorce podařilo proniknout do nitra svých hrdinů a vžít se do nich přirozeně a lehce, i když jejich peripetie jednoduché nejsou. Útlá novela napsaná ve třech vzájemně propojených povídkách je silná ne v počtu stran, ale v tom, jak Alžběta Bublanová umí vyprávět. Není to vůbec lehké čtení, o to víc přinutí vnímavé čtenáře k zamyšlení. Jen pozor, u této knihy není dobré vybírat podle obálky, která vás může lehce zmást, protože evokuje spíše romantický tip knížek.

Pokud hledáte neotřelou českou tvorbu a rádi zkoumáte životy a emoce druhých, tato novela by vám neměla proklouznout.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Alžbětě Bublanové. Knížku můžete koupit na eshopu Knižního klubu.

Z mého severoitalského deníku

zdroj: Chrudimka.cz

Marta Kučíková je autorkou knih Italské jednohubky, Italské dvojhubky a doplňující kuchařky Po italsku do hubky, v nichž vtipnou formou glosuje život české rodiny žijící už šestnáctým rokem v podhůří italských Dolomit. V zatím posledním počinu nazvaném Z mého severoitalského deníku v těchto příbězích pokračuje. Ani tentokrát nechybí humor a nadhled, kterého je potřeba dvojnásobné množství, zápisky totiž mapují jarní koronavirovou epidemii, kterou tehdy ošklivě odnesli právě Italové.

Marta s manželem vypomáhají v místním obchodě s potravinami. Marta si začala na konci března, kdy koronavirus v Itálii odvážně trkal růžky a temperamentní národ čekal přísný lockdown, vést deník, ve kterém zaznamenala běh dění až do poloviny května, kdy se začalo vše pomalu vracet do svých kolejí.

Marta Kučíková je známá tím, že její knihy oplývají lehkým vtipem a především nezbytným nadhledem, což si uchovala i v tomto deníku, byť se nese v trochu vážnějším duchu. Sledujeme každodenní stereotyp panující v obchodě – přebírka zboží, prodej, rozvoz nákupů, dohadování se se zákazníky, jakož i přátelské rozhovory se stálými štamgasty, to vše pod rouškou, a běda vám, jestli si kýchnete.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Splnit si své sny

Zdroj: Chrudimka.cz

Adam pracuje jako taxikář vozící pacienty na chemoterapie. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by se do některé ze svých pacientek mohl zamilovat, a přece se tak stalo. Jednoho dne k němu do auta nastoupí Jessi, které zbývá jen pár týdnů života. Adama k mladé ženě cosi přitahuje, a i když ví, že vztah perspektivu nemá, neodradí ho to. Snaží se pro Jessi udělat maximum a splnit jí velký sen. Jeden takový má i on sám. S Jessi si uvědomí, že čas zastavit nejde a je zbytečné čekat na vhodnou chvíli, která mnohdy ani nenastane. Román Splnit si své sny ukazuje, že nikdy není pozdě na to, abyste uskutečnili své plány, ať jsou sebevíc odvážné.

Jméno Hendrik Winter je pseudonymem německého autora Andrease Winkelmanna, který u nás pod svým skutečným jménem dosud vydal dva kriminální romány. Tentokrát přichází s příběhem ze života, v němž se romantická linie snoubí s vážnější tématikou, jakou smrtelná nemoc bezesporu je. A teď záleží na tom, co z toho dokáže dobrý spisovatel vytěžit.

Četla jsem pár německých romancí a musím říct, že z globálního hlediska Němci romantiku moc neumí, ve finále působí chladně. Paradoxně to pak byli muži, jejichž tvorba v tomto žánru v mých očích obstála. Prvním je Daniel Glattauer a jeho dnes již kultovní romány Dobrý proti severáku a Každá sedmá vlna. Druhým je právě Hendrik Winter, jehož aktuální počin Splnit si své sny mě opravdu příjemně překvapil.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Kéž bych ti to dokázala říct

Zdroj: Chrudimka.cz

Není na světě rodina, která by neskrývala tajemství, neměla problémy. Stejné je to u Siskinových. Dvaašedesátiletá Audrey se zrovna stěhuje k mladší dceři a ví, že tímto krokem láme srdce té starší. Obě dcery svou matku milují, obě ji chtějí mít u sebe. V jiných rodinách by to problém nebyl, dají se přece domlouvat návštěvy či střídavé pobyty, ale u Siskinových tomu tak bohužel není. Kromě vážné nemoci Audrey trápí i fakt, že obě její dcery spolu více než třicet let nemluví. Audrey doufá, že když se přestěhuje k Jess, která sesterský rozkol iniciovala, dozví se konečně důvod její nenávisti k Lily. Přestěhování však vráží mezi členy rodiny ještě silnější kůl a vypadá to, že situace nemá řešení. Audrey však nezbývá příliš mnoho času a proto se rozhodne jednat sama na vlastní pěst. Podaří se jí stmelit rodinu nebo je problém už neřešitelný?

Hannah Beckermanová přichází s příběhem, který spolehlivě zadrnká na strunu všech citlivých čtenářů, libujících si v spletitých rodinných dramatech. Příběh Audrey a jejich dcer je totiž velmi emotivní a má všechno, co od takového příběhu čekáte. Jeho hlavní zápletka je postupně vygradovaná a přiznám se, že jsem ji tipovala úplně jinou, o to víc jsem byla překvapená a hlavně dojatá, protože spolehlivě zamává s city. 

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Divoké labutě

Zdroj: Chrudimka.cz

Máte někdy pocit, že se u nás žije špatně? Cítíte se tak trochu znudění a zpruzelí stereotypy v životě? Zkuste se začíst do knihy Divoké labutě. Možná zjistíte, že to tak vážné není. S autorkou této biografie byste určitě neměnili.

Skutečný příběh tří generací žen jedné čínské rodiny přibližuje jedna z nich, nejmladší Jung Chang. Blíže poznáte Čínu dvacátého století, seznámíte se s osudy autorčiny babičky a matky, které jsou fascinující a drsné zároveň. 

Babička Jung Chang byla v pouhých patnácti letech donucena stát se konkubínou generála, hrát roli jakési druhé manželky, která bez svého muže nemůže vůbec nic. Sledujeme hořký a těžký život plný útrap, z jehož pout bylo těžké se vymanit. Ani její dcera neměla na růžích ustláno. Vzala si muže, zarytého komunistu, který upřednostňoval zájmy strany na úkor rodiny, i když své blízké miloval. Teprve Jung Chang se podařilo rozbít okovy, jimiž Čínu spoutal vůdce Mao a jeho žena, vystudovala angličtinu a mohla studovat ve Velké Británii.

Úplně poprvé vyšly Divoké labutě v roce 1991, u nás letos vycházejí podruhé. Od prvního vydání uplynulo čtyřiadvacet let a ani po takové době kniha neztratila nic ze své akutálnosti a naléhavosti. Jung Chang ji začala psát v Británii, kam jako jedna z mála své generace odjela v roce 1978 studovat. Zpracovat vzpomínky na nelehkou dobu bylo pro mladou ženu nesmírně těžké. Pokračovat mohla až za pár let, když ji v novém domově navštívila matka a vyjevila jí pravdu o babičce i jí samotné, spoustu informací z minulosti Jung Chang vůbec netušila. Obě ženy se pomocí vyprávění mohly srovnat s traumaty, které během let vytrpěly.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Hrdinové historického románu Hlava světa ožívají v jeho volném pokračování

Zdroj: Chrudimka.cz

Rebecca Gablé se českým čtenářům představila už několikrát, naposledy to bylo před rokem prvním dílem historické série, který u nás vyšel pod názvem Hlava světa (recenze). V něm nás zavedla do Německa 10. století a naservírovala napínavou a akční podívanou na střet dvou světů – křesťanského a pohanského. Na scénu přivedla saského krále Otu a slovanského knížete Tugumíra a nechala je prožít bouřlivé časy.  V druhém díle pojmenovaném Cizí královna, jenž je volným pokračováním Hlavy světa, se do popředí dostává především Ota. Děj se posouvá o dvacet let dopředu. Levoboček Otova bratra Thankmara Gaidemar se vydává na nebezpečnou misi, musí zachránit italskou královnu Adelheid ze zajetí. Chcete romantiku? Je tam, Gaidemar se do Adelheid zamiluje, ale jeho city opětovány nejsou. Nesmí. Adelheid se vdá za Otu. Gaidemar se i přesto stává královniným důvěrníkem a přítelem, zároveň i ochráncem. Za svého krále bojuje ve válkách, je svědkem vítězství i proher v soukromém i politickém životě svých panovníků. Ale co on sám? Čeká na také na něj láska, nebo je odsouzen k věčnému samotářství a cejchu bastarda? Rebecca Gablé i v tomto díle dokazuje, že je skvělou vypravěčkou, jejímž prostřednictvím dějiny raného středověku ožívají v čtivém příběhu.

Opět před námi vyvstávají barvité a mnohdy kruté události, které k danému historickému období patří. Sledujeme krvavé bitvy, v nichž švihají meče a krev teče víc než proudem, jsme svědky politických intrik i milostných pletek. V napínavém ději ožívají skutečné historické postavy po boku fiktivních. 

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Osudy kavárenské rodiny v poválečném Německu

Zdroj: Chrudimka.cz

Kavárna U Anděla v německém městě Wiesbadenu je velmi oblíbenou baštou místních umělců a bohémů, kteří v ní u dobré kávy a zákusku tráví spoustu volného času. A vůbec nejspokojenější je Hilda Kochová, dcera majitelů, která veselou atmosféru v kavárně miluje. Zlaté časy však končí nástupem Hitlera k moci. Po válce se Hilda snaží kavárnu vzkřísit, jenže to není jednoduché. Potraviny jsou na příděl, jedinou nadějí je černý trh, s čímž zase nesouhlasí otec Koch. Moc se mu nechce ani paktovat s americkými vojáky, kteří kavárnu rádi navštěvují. Situace se vyostří, když do kavárny vstoupí neznámá mladá žena. Tvrdí, že je neteří Heinze Kocha. Mezi ní a Hildou dochází k třenicím, což zhoršuje celkovou náladu v kavárně. Obrousí se ostré hrany vyhrocených vztahů? Stane se kavárna U Anděla zase oblíbeným místem wiesbadenských obyvatel? Anne Jacobsová známá pod pseudonymem Marie Lamballe přichází  s další rodinnou ságou, která tentokrát voní kávou a sladkým dezertem. 

První díl nese název Nová doba a odehrává se v roce 1945. Poválečné osudy Kochových sledujeme z pohledu několika osob a tak máme příležitost vžít se do životů jednotlivých postav a jejich mnohdy nepochopitelného chování. Příkladem je Hilda, odvážná, tvrdohlavá, zároveň i citlivá mladá dívka, kterou si oblíbíte, aby vás  vzápětí nazlobila nepřiměřenou reakcí, nad níž jen kroutíte hlavou. Ale vše má svůj důvod, jak Hildino chování, tak Heinzův odpor k novotám, či tajnůstkářské chování Luisy, neteře Kochových, jejíž cesta za klidným životem je roubená trápením a traumaty z dětství i války. Právě tyto různé náhledy v čase i postavách činí příběh atraktivním a ne nudným.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Všechno, co jsme opustili

Zdroj: Chrudimka.cz

Ian Collins má všechno, co si muž může přát. Je úspěšným fotografem, vzal si ženu svého života a má s ní nádhernou dcerku. Idylku jako vyšitou však vyruší démoni z minulosti. Iana kontaktuje bývalý snoubenec jeho ženy Aimee a předá mu tajemnou navštívenku. Nevinný kousek papíru rozpoutá doslova smršť v životech Iana a Aimee. V fotografově minulosti je totiž temný mrak týkající se jeho matky. Jak se Ian s minulostí popere? Ovlivní to jeho rodinný a zejména manželský život

Kerry Lonsdale touto knihou završila třídílnou sérii plnou nečekaných zvratů a rodinných tajemtví. Zatímco v předchozích dílech Všechno, co máme a Všechno, co jsme opustili je v popředí Aimee, ve třetím je to její manžel Ian. Jako malý chlapec prožil trauma a následky si nese dodnes. Chybějícím prvkem v jeho jinak dokonalém životě je matka. Ian je zmítán pochybami nejen o sobě, ale také o své ženě. 

Pro lepší prožitek a vcítění se do děje autorka zvolila různé formy vyprávění. V ich-formě střídavě promlouvají Ian a Aimee, a vkládají do toho veškeré své emoce, části, v nichž se vracíme do Ianova dětství, jsou psány er-formou, z pohledu nezaujatého vypravěče, přesto z nich místy mrazí.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Devatenáct dopisů

Zdroj: Chrudimka.cz

Milujete romantické knihy, v nichž hlavní hrdinové prožívají lásku až za hrob? Přečetli jste už všechno od Nicholase Sparkse a nevíte, co dál? V tom případě nesmíte vynechat australskou spisovatelku Jodi Perryovou a její novinku Devatenáct dopisů. Můžete vzít jed na to, že cukrová vata a lízátko z pouti jsou co se sladkosti týče proti tomuto románu jen slabý odvar. Ale přiznejme si, nepotřebujeme si někdy udělat život trochu sladší? Ale nekazte si zbytečně zuby cukrem, zkuste se začíst do této ryzí romantiky.

ro Jemmu a Braxtona je číslo devatenáct přímo osudové. 19. ledna se poznali, to jim bylo šest a sedm a po devatenácti letech se vzali. Teď mají devatenáctý den po svatbě, ale tentokrát to bohužel štěstí nepřináší. Jemma na cestě do práce havaruje a dostává se do kómatu. Po probuzení zjišťuje, že si vůbec nic ze svého předchozího života nepamatuje. Braxton je pro ni naprosto cizí muž, stejně tak si nevybavuje ani vlastní rodiče. Zmizely vzpomínky na dětství, mládí, i na velkou lásku s vyústěním v podobě svatebního dne. Braxton se rozhodne, že se svou ženu pokusí přivést zpátky. Začal jí psát dopisy, v nichž popisoval zásadní a klíčové okamžiky jejich životů. Devatenáct dopisů se stává cestou, po níž by se Jemma měla pomalými krůčky vrátit zpátky. Podaří se to?

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Malé ženy

Zdroj: Chrudimka.cz

Jo, Meg, Amy a Beth. Kdo by  neznal Malé ženy, které letos vycházejí už poněkolikáté v kompletním vydání a do dnešní hektické a instantní doby vnáší roztomilý půvab starých časů.

Děj románu nás zavádí do doby, kdy se Amerika ocitla v občanské válce Severu proti Jihu. Děvčata Marshova momentálně žijí pouze s matkou, otec je ve válce. Dívky mají své sny a touhy, jejich maminka se je snaží vést správným směrem a krotit jejich vášně v souladu s tehdejšími společenskými konvencemi a morálkou, zároveň jim vytváří zázemí plné lásky a rodinné pospolitosti. Do popředí vystupuje nebojácná, trochu chlapecká Jo, jíž zdatně sekunduje mírná Meg, citlivá Beth a trochu rozmazlená Amy. Společně si prošlapávají cestičku životem. V první části je podrobně popsán jeden rok, který prožívají bez milovaného tatínka. Učí se pokoře a odvaze, navazují přátelství s chlapcem ze sousedstvím, v němž získají nejen kamaráda, ale téměř bratra, kterého nikdy neměly. Než se jim otec vrátí domů, musí se samy poprat s okolním světem. Marshovi nejsou příliš majetní, co se týče financí, jejich největším bohatstvím je vzájemná láska a úcta

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz