Design a site like this with WordPress.com
Začít

Štítek: ZEEDEE

Clařino tajemství

Jak pevná jsou rodinná pouta, kolik bolesti může člověk unést? Může jedno tajemství zničit celou rodinu a přetrhat mnohdy jemné nitky soudržnosti mezi jejími členy?

Clara Morvanová je hrdá žena, která během první světové války přišla o manžela a sama poté vychovala dva syny, Édouarda a Charlese. Oba se oženili, přivedli na svět děti a zajistili tak pokračovatele rodu. Clara by mohla být spokojená. Jedné letní noci roku 1945 ji však probudí výstřel. Édouard je mrtvý.
Clara je svědkem události, která by mohla ovlivnit životy celé rodiny. Pro blaho všech je tedy Édouardova smrt vedena jako sebevražda. Clařino tajemství znají jen dva lidi. Nebo v tu osudnou chvíli byl vzhůru ještě někdo?

Kořeny rodinné tragédie sahají do bouřlivých let druhé světové války. Zatímco Édouard je strávil doma kvůli tělesné vadě, Charles narukoval k letectvu. V bitvě na Sommě byl jeho letoun sestřelen a on padl do německého zajetí. Mezitím Charlesova žena Judith, která byla Židovka, skončila i s nejmladší dcerkou v koncentračním táboře, kde obě zahynuly.
Po návratu Charles ztratil chuť do života, musel však fungovat jako hlava rodiny a postarat se nejen o své dva syny, kteří mu zbyli, ale i o potomky zemřelého bratra. Podaří se mu udržet osudné tajemství pod pokličkou jak nejdéle to půjde?

Román Clařino tajemství je rodinnou ságou zabírající několik desítek let po druhé světové válce. Členové rodu Morvanových prožívají své osobní příběhy, které autorka v knize podrobně sleduje. Podařilo se jí vystihnout podstatné detaily charakterů svých postav. Clara působí jako majestátní žena, hrdá příslušnice klanu, pro niž je rodina nadevše. Charles se léta utápí ve vlastní bolesti, nemá sílu ani chuť čelit běžnému životu. Kvůli své zatvrzelosti se stává nejméně sympatickou postavou knihy, byť pro něj můžeme mít v jistých okamžicích pochopení. Asi nejvýrazněji působí nekonvenční a na svou dobu poměrně odvážná Marie, Édouardova dcera, která se vydá ve stopách strýce Charlese a vystuduje právo, a také její bratr Alain, k němuž strýc Charles cítí neskrývanou averzi.

Françoise Bourdin napsala rozsáhlý rodinný příběh, v němž se jen zdánlivě nic neděje. Nechává čtenáře nahlédnout do nitra rodiny, podrobně si všímá vzájemných vztahů mezi jejími členy, kteří řeší běžné starosti a problémy. Léta plynou, dospělí stárnou, děti vyrůstají a hledají místo v životě. Clařino tajemství mezitím pomaloučku bublá pod pokličkou, aby na povrch vyvřelo ve chvíli, kdy to nikdo nečeká.

Jak pevná jsou rodinná pouta, kolik bolesti může člověk unést? Může jedno tajemství zničit celou rodinu a přetrhat mnohdy jemné nitky soudržnosti mezi jejími členy? Nejen tyto otázky román zodpovídá, nabízí také pohled na francouzskou společnost druhé poloviny dvacátého století, kdy se morálka pomalu uvolňovala, ale i přesto některé věci zůstávaly tabu.

Příběh ocení milovníci rodinných ság a příběhů, v nichž hlavní roli hrají francouzské reálie, zde je to konkrétně rušná Paříž v kontrastu s malebným a klidným venkovem, jejichž barvitý popis dotváří atmosféru knihy.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Mazací tramvaj

Už máte dost ponurých severských detektivek a rádi byste zkusili něco “domáčtějšího”? Polská spisovatelka Magda Stachula přichází s napínavým psychothrillerem, který si vás okamžitě získá, a to nejen díky zajímavému názvu.

Anita a Adam žijí v manželství, které už dávno není šťastné. Ona se trápí, protože nemůže otěhotnět, on jejím náladám už vůbec nerozumí. Vlastně se nechápou navzájem, každý jejich rozhovor je jako odjištěný granát. Propast mezi nimi se zvětšuje, oba hledají rozptýlení někde jinde. Zatímco Anita pozoruje přes webové kamery lidi na celém světě, Adam podlehne pradávnému pokušení – nevěře.

Anitu zaujme tajemný mladík, kterého sleduje za pomoci kamery umístěné na mazací tramvaji v Praze. V této činnosti nachází uspokojení a klid, takže si málem nevšimne, že se kolem ní děje něco divného. Ve skříni nachází oblečení, které si nekoupila, v kabelce má líčidla, s nimiž by se v životě nenalíčila. Mladá žena zjišťuje, že se kolem ní motá někdo, kdo o ní ví všechno. Chce ji zničit? A co Adam, momentálně poblouzněn milenkou, uvěří manželce?

V příběhu se v jednotlivých kapitolách střídají čtyři vypravěči – Anita, Adam, Marta a Erik. Každý z nich svým originálním způsobem zasahuje do děje. Autorka se tak trefila do černého. Čtyři úhly pohledu jsou velmi zajímavým prvkem, protože každý z vypravěčů má osobitý pohled na věc a je na vás, komu uvěříte, kdo si získá vaše sympatie. V případě Anity a Adama jde především o sondu do jejich manželství. Sledujete jeho úpadek, stejně jako pozvolný rozpad Anitiny osobnosti. Ze sebevědomé, úspěšné ženy se vlivem problémů stává psychicky labilní troska, která téměř nevychází z domu. Adam jako oběť manželčina vzteku vzbuzuje lítost a porozumění i díky tomu, že se i přes svůj prohřešek snaží manželství zachránit.

Výrazným způsobem do děje zasahují i zbylí dva aktéři, Marta a Erik. Marta je typickou představitelkou žen, které jdou za svým cílem doslova přes mrtvoly, malíř Erik zase umělcem, jenž právě získal zakázku snů. Ptáte se, co mají společného s Anitou a Adamem? Nechte se překvapit, stojí to za to.

Psychothriller polské autorky Magdy Stachuly si vás získá od první stránky. Autorka píše podmanivě, čtivě, dokáže čtenáře upoutat a vtáhnout do děje. Kapitoly jsou relativně krátké, takže vás to bezděčně nutí pokračovat dál a dál. Zpočátku je děj trochu rozvláčnější, vlastně sledujete jedno manželství, v němž to pekelně skřípe, a ani zdánlivě to nevypadá, že by se mohlo jednat o thriller. Příběh pak postupně graduje do finále, v němž je vše do poslední nitky propojeno a zapadá to přesně tam, kam má.

Za zmínku stojí reálie – Polsko je země, jejíž životní styl a rytmus je podobný tomu našemu, navíc se v ději objevuje Praha, což ještě více zvyšuje zvědavost, jak se Magda Stachula s českou metropolí popasovala.

Mazací tramvaj je důstojným zástupcem svého žánru a zcela určitě by neměla chybět v knihovně milovníků thrillerů a psychologických románů.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Strom života

Annie si myslela, že už jí nemůže být líp. Kulinářská show, kterou si vypiplala doslova od plenek má vysokou sledovanost, milovanému manželovi se právě chystá oznámit sladké tajemství. Ale pozor, někdy stačí na správné místo přijít ve špatný čas, aby se váš doposud ukázkový život rozpadl jako hrad z písku, stejně jako se to stalo Annie. Mladá producentka v jediném okamžiku přichází téměř o všechno. Ona sama musí stejně jako bájný Fénix vstát z popela a s hrdě vztyčenou hlavou jít dál.

Annie se po těžkém úraze ocitá v kómatu. Když se po roce probudí, musí začít znovu. Útěchu hledá v rodném Vermontu, na rodinné farmě, kde se vyrábí proslulý javorový sirup.
Rodina a přátelé, to je přesně to pravé pro Anniinu rekonvalescenci. Malebné prostředí Nové Anglie, staré rodinné recepty a setkání s první láskou v mladé ženě probouzí chuť do života, touhu začít znovu a tentokrát už správně. Podaří se Annie navázat tam, kde před lety skončila?

Číst tuhle poklidně plynoucí knihu je jako potkat dobré přátele nebo vklouznout do oblíbených papučí a vypít si hrnek horkého kakaa. Román je psán čtivě, autorka Susan Wiggs umí zaujmout barvitými popisy prostředí. Malebný Vermont, v němž se nachází městečko Switchback obklopené javorovými stromy, působí přímo magicky a uklidňujícím dojmem. Z celé knihy dýchá pocit domáckosti a rodinné sounáležitosti, o čemž Strom života ve své podstatě vlastně je.
I když tušíte, kterým směrem se děj bude ubírat, vůbec to nevadí, tak nějak to přece od příběhu tohoto typu očekáváte.

Mezi podstatné ingredience, z nichž je román namíchán, patří i jídlo. Annie jako producentka kuchařské show k vaření tíhla odmalička, svůj vzor měla v milované babičce, a vaření je pro ni jakousi formou terapie. Do děje, který je z valné části soustředěn na Annie a její problémy, spisovatelka nenásilně zakomponovala i proces výroby javorového sirupu, aniž by tím narušila strukturu příběhu.

Susan Wiggs píše především vrstevnaté rodinné příběhy s nádechem romantiky. Také v románu Strom života si bere na paškál rodinu a její hodnoty, které umí obhájit, a nastínit tak ideu, že máme-li kolem sebe své blízké, je všechno v pořádku.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Eleanor se má vážně skvěle


Chcete číst něco neotřelého, co vás nebude nudit ani zbytečně zvedat adrenalin? V tom případě je román Eleanor se má vážně skvěle pravou volbou. Do rukou se vám dostává emocemi nabitý debut, který si podmanil čtenáře v mnoha zemích.

V očích společnosti je Eleanor Oliphantová tak trochu lúzr. Tak schválně – kdo z vás žije jen prací, s nikým se moc nebaví, odpovídá jen když je tázán, a každý víkend nechá hrdlem protéct dva litry čisté vodky? Vítejte ve světě Eleanor. Jí samotné je úplně jedno, co si o ní myslíte. Od pondělka počítá zbývající dny do pátku a těší se na svou pravidelnou dávku alkoholu, který jí umožní vytěsnit nepříjemné vzpomínky na minulost.

Eleanor se blíží třicítka, ale na své okolí působí jako staropanenská teta. I když vystudovala klasickou literaturu, pracuje jako účetní. Její přítelkyní je kytka Polly, jedinou jistotou pravidelný telefonát od matky. Eleanořin život je jedna velká rutina. Ale pak se zamiluje a pro objekt své touhy je ochotná udělat vše, i kdyby to znamenalo vystoupit z ulity a dát se všanc. Díky náhodnému přátelství s kolegou Raymondem Eleanor poznává jak to chodí v běžném životě a seznamuje se s novými lidmi, kteří změní její pohled na svět.

Je snadné začíst se do této knihy, vtáhne vás do podivného Eleanořina světa, ani nevíte jak. Chvílemi nevíte, jestli se máte hlavní hrdince smát nebo nad ní brečet, či k ní rovnou natáhnout pomocnou ruku. Jen pomalu rozplétáte spletité nitky celého příběhu, jehož zpočátku vtipný nádech získává vážný a lehce zlověstný podtón.

Autorčin styl psaní je čtivý, nechybí typický britský, ironický a dobře mířený humor, který je kořením tohoto hořkosladkého románu. Použití ich-formy je na svém místě, díky tomu příběh získává na dramatičnosti i autenticitě.

Eleanor je zajímavá literární postava, namixovaná z Lisbeth Salanderové, Sagy Norénové, Melvina Udalla a tak trochu i Forresta Gumpa. Asociálka s neměnnými návyky, trochu outsider, nepochopená lidmi ve svém okolí. Takt a empatie je jí cizí, zato umí svými průpovídkami trefit do černého. Podivínka, která nechá stopu ve vaší mysli.

Román Eleanor se má vážně skvěle je debutem skotské autorky Gail Honeymanové. Je to jeden z nejlepších a vůbec nejzajímavějších literárních počinů tohoto roku, a můžeme jen doufat, že se dočkáme českého překladu i u její další knihy, na které zrovna pracuje.


(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Dopisy, které nikdo nečetl

Když už si myslíte, že váš život najel do těch správných kolejí, stane se něco, co vás dokonale vyvede z omylu. Stejně jako Stellu. Dostane šanci prožít takový život, jaký si vysnila?

Stella vyrůstala v sirotčinci a nikdy si nepřála nic víc než mít vlastní domov a lásku. Když se vdávala, doufala, že své štěstí konečně našla. Manželství má však do idylky daleko. Kniha Dopisy, které nikdo nečetl, přináší emocemi nabitý příběh, který vás dokonale pohltí.

V roce 1943 je válka v plném proudu a člověk neví dne ani hodiny. Londýn devastovaný častými nálety se stává svědkem velké lásky. Za zvláštních okolností se setkají Stella a Dan. Ona živoří v nešťastném manželství se starším mužem, on dává všanc svůj život jako pilot americké armády.

Jednou vytáhne kamarádka Nancy nesmělou a ve vztazích nezkušenou Stellu do velkoměsta, aby přišla na jiné myšlenky. Mladá žena nemá vůbec tušení, jaký obrat nabere její život. Osudové setkání s Danem mění její nejistou povahu a Stella touží vymanit se z manželských pout. Ale byť byla morálka válečného světa v jistých věcech trochu uvolněná, protože “co kdybychom zítra už nebyli”, vdaná žena neměla šanci začít znovu, přišla by totiž o všechno.

Dan své lásce koupil dům v Londýně, aby mohli být spolu, Stella však stojí před nejtěžším rozhodnutím, které za svůj život musela udělat. Jediný pojítkem mezi nimi jsou dopisy plné lásky, naděje i bolesti.

V roce 2011 se opuštěný dům na konci londýnské ulice stává útočištěm mladé dívce Jess, která je na útěku před násilnickým partnerem. Jess v domě pár dnů pobývá, než se rozhodne, jak naloží se svým životem dál.

Když ve schránce najde dopis z Ameriky adresovaný jakési Stelle, přečte si ho. Nerada porušuje listovní tajemství, ale dopis označený jako naléhavý, ji čímsi přitahuje a fascinuje. Napsal ho devadesátiletý Dan, jenž doufá, že se mu ozve jeho dávná láska. Nezbývá mu příliš času a on by ji rád ještě naposledy viděl. Jess i přes vlastní problémy pátrá po totožnosti tajemné Stelly, aby odkryla fascinující a dojemný příběh velké lásky.

Kniha má úžasné grafické zpracování a vkusnou obálku, která vás chytne za srdce a především naláká ke čtení.

Příběh sám o sobě možná není příliš originální – láska a překážky, které brání dvěma zamilovaným ve vztahu – to máme v literatuře dnes a denně. Dopisy, které nikdo nečetl, tuctovkou zaručeně nejsou.

Mám ráda příběhy odehrávající se za druhé světové války, Anglie je moje oblíbená knižní destinace, zároveň si libuju v knihách, v nichž hlavní roli hrají dopisy. V tomto románu se autorce podařilo výše uvedené skvěle zkombinovat. Dalším plusem jsou dvě časové roviny, do kterých je příběh zasazen.

Máte-li aspoň trochu romantickou duši, tenhle příběh si zamilujete. Iona Grey jej pojala jako příběh velké lásky, které osud nepřeje. Při čtení jsem měla pocit naprostého zmaru z toho, jak je někdy život zapeklitý. Klacky, které házel Stelle pod nohy, byste zaručeně tahat nechtěli. Po dlouhé době se mi stalo, že jsem si ke čtení musela vzít kapesník a suchý tedy nezůstal.

Autorce se podařilo opravdu věrně vystihnout období válečných let, kdy bylo obtížné hospodařit. Potraviny byly na příděl, hospodyně se musely naučit vařit s náhražkami. Neustálá hrozba smrti se kolem všech táhla jako dým. V dnešní pohodlné době je docela těžké si to představit, o to víc podlehnete kouzlu knihy, abyste vstřebali její atmosféru a anglického ducha, který zůstal zachován i v překladu do češtiny.

Dopisy, které nikdo nečetl jsou dokonalým nadčasovým příběhem lásky a naděje, která opravdu umírá jako poslední.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)