(bez názvu)

Onesto

Italské hory Dolomity – jsou nádherné, majestátné, takové, co nedají nikomu nic zadarmo. Právě v nich se odehrává neobyčejný příběh lásky a přátelství – Onesto z pera Francesca Vidotta.

Jednoho dne, za šílené bouře, uvidí spisovatel Francesco za okny své chaty muže. Pozve ho dál, čímž započne přátelský vztah s Guidem, starým mužem s neuvěřitelně modrýma očima a tváří zvrásněnou tak, jako by se do ní otiskly samotné hory.

Francesco našel v lesích starou fotku neznámé dívky. Guido ji u něho spatří a spisovateli umožní prostřednictvím dopisů, které muž jménem Onesto kdysi věnoval jednotlivým horám v okolí, prožít život dvou bratrů – Onesta a Santa, se všemi radostmi i strastmi, které život v drsných horách přináší. Kdo je tajemná dívka z fotografie? A kdo nechal v městečko postavit kenotaf s nápisem Mé hory jsi ty?

Na počin nazvaný prostě a jednoduše Onesto jsem se nesmírně těšila a jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou. Francesco Vidotto napsal nádherný, emocemi nabitý příběh o lásce -bratrské i milenecké – o cti a morálce.

Autor nepotřebuje sáhodlouhá souvětí, aby věrně vylíčil tísnivou atmosféru těžkého života v horách i jejich majestátnost a krásu. Jeho jednoduchý, úsporný styl s krátkými větami, v nichž má každé slovo pevně dané místo, vydá za všechno.

Opět doporučuji vyhradit si čas na nikým a ničím nerušené čtení. Onesto je počin, s nímž není třeba spěchat, naopak, Vidottův styl nabádá čtenáře vychutnat si každé slovo, každé písmenko.

Do rukou se mi dostal křehký, něžný, dojemný, smutný, laskavý, bolavý, jemný příběh. Byl to pro mě nádherný čtenářský zážitek.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Kavárna u sakury

Dali byste si dobrý čaj a něco sladkého k tomu? Rádi byste na pár chvil zvolnili a užili si čas jen pro sebe? Tak to jste tady správně. Kavárnu Café Cherry Blossom vede Hio, jež ji převzala po matčině odchodu do důchodu. Na zahradě, kde se kavárna nachází, roste už přes sto let horská sakura. A právě jejím pohledem vidíme život v kavárně v průběhu jednoho roku.

Café Cherry Blossom, neboli kavárna u sakury. Jaké to v ní je? Chodí tam zákazníci rádi? Hio se snaží dostát odkazu své babičky a v kavárnu vést tak, aby se v ní všichni cítili dobře. Zákusky wagaši i čaj servíruje v souladu s přírodou a za pomoci kamárádky Mijako, která se stará o květinovou výzdobu, vytváří útulné prostředí, kde je snadné zapomenout na problémy. A co horská sakura? Je jakýmsi ochranným štítem kavárny a její květy slouží jako potěšení a vzpruha v jarních dnech, byť je jejich životnost krátká. Jak to s majestátním stromem bude dál? Přežije další zimu?

Kavárna u sakury je nádhernou knižní záležitost, která čítá „pouhých“dvě stě stran. Ano, pro milovníky bichlí je to málo, ale stojí to za to. Doporučuji vyhradit si na čtení jedno volné odpoledne, uvařit si kávu nebo čaj, nachystat si dobroty – zákusky wagaši jsou vítány – a užít si nerušené chvilky s textem, který působí hřejivě, až konejšivě, můžu-li to tak říct. Po přečtení vám zůstane lehký úsměv na tváři, uvidíte. A taky pocit, že s dobrou knížkou je svět ještě v pořádku.

Nečekejte žádnou akci, tohle není kavárna, v níž by objednávky létaly vzduchem jako v nejrušnějších velkoměstských restauracích. Café Cherry Blosom je útočištěm pro neklidné duše, i pro ty, kteří si chtějí vychutnat nerušenou chvilku pro sebe. Hio svou klidnou povahou pomáhá návštěvníkům překonat těžší chvíle — a tím vlastně pomáhá i sama sobě zdolávat vlastní pochybnosti.

Z textu Nagi Šimeno čiší pokora, úcta a moudrost – je to prostě japonské :). Žádný spěch, žádné hektično, tohle je opravdu poklidné čtení, které ocení nejen milovníci pomalejších knižních počinů, ale i ti, kteří chtějí v současné poměrně náročné době zvolnit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu knížku můžete pořídit.

(Ne)romantická dovolená

Phoebe MacLeod vyšla v nakladatelství Kazda kniha Láska na klíč. Autorka v ní s humorem a nadhledem líčí milostné trable současných třicátníků. V novince (Ne)romantická dovolená si na paškál vzala rodinu a vztahy v ní. Jak už to bývá, na povrchu je vše úžasné, skvělé a bez problémů, ale uvnitř, tam to vypadá úplně jinak.

Poppyina nejmladší sestra chystá svatbu. A nebude to jen jeden den plný zábavy, na co troškařit. Svatební hosté si užijí rovnou celý týden. Budou se blíže poznávat, nakupovat, sportovat a užívat si pohodu. Přesně takhle si to mladá nevěsta představuje. Ale jaká je realita? Poppy, která pracuje jako sexuální terapeutka, je na tom úplně stejně jako proslulá kovářova kobyla. Také chodí bosa. Respektive nemá stálého partnera a rodina jí to dává náležitě sežrat. Zejména její matka neustále bojuje s předsudky ohledně Poppyina zaměstnání a vráží tak mezi ně klín neporozumění. A ostatní mají taky svoje, co si budeme povídat. A tak se původně plánovaná předsvatební oddechová dovolenka mění v peklo. Trapasy, hádky, třenice a nedorozumění jsou na denním pořádku. A do toho vstupuje Harry, muž, který Poppy okouzlí. Mohla by konečně najít své štěstí? A hlavně přežít ten šílený předsvatební týden ve zdraví?

Román (Ne)romantická dovolená mě mile překvapil. Díky předchozímu počinu mi autorka nebyla neznámá, její styl se mi líbí a mám dojem, že druhá kniha je ještě lepší než ta první. Není tuctová, hrdinčino zaměstnání je víc než atraktivní a zajímavé, Phobe MacLeod se podařilo vymýtit předsudky a mylné představy, které může člověk o této práci mít.

Kromě Poppy, která v příběhu hraje prim, potkáváme spoustu vedlejších postav nejrůznějších charakterů a povah. Některé vás budou bavit a přilnete k nim, jiné byste nejraději vynesli v zubech. Autorka tak nabízí hlubší ponor do rodinných problémů i výbušných vztahů, jež bývají spouštěčem mnoha katastrof. U Poppy je to vztah s matkou, který je roky dysfunkční.

Ale nebojte se, žádná tíž vás nečeká. Děj občas zahraje na vážnější notu, ale zároveň je protkán lehkým humorem, takže se nenudíte. Phoebe MacLeod nabízí zábavný, oddechový román s přesahem, u kterého si uvědomíte, že nemusíte nutně plnit očekávání druhých a být takoví, jaké vás chtějí mít vaši blízcí.

Pokud hledáte rodinný příběh bez psychologické linky, psaný čtivě a chytlavě, (Ne)romantická dovolená je trefou do černého.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, na jehož eshopu knížku pořídíte.

Matky a dcery

Českým čtenářům se Erica James poprvé představila knihou Ideální manžel, v níž popsala život rodiny, jíž se odchodem manžela a otce k jiné ženě obrátil život vzhůru nohama. Rodinné vztahy zpracovává i v novince nazvané Matky a dcery.

Naomi zůstává po smrti manžela sama v domě u moře, kde vychovala dvě dcery a kde se cítí dobře. Její dcery už žijí vlastní životy, starší Martha je praktická, život má naplánovaný do poslední minuty. Snaží se otěhotnět, ale nedaří se. Mladší Willow je bohémsky založená, žije ze dne na den a praktičnost je to poslední, na co ve svém životě myslí. V okamžiku, kdy do života Naomi vstoupí muž z dávné minulosti, Martha nadhodí myšlenku, aby matka dům prodala a přestěhovala se do blízkosti dcer. Spolu s problémy, které obě sestry řeší, do jejich životů zasáhne to, že chce Naomi začít znovu po boku nového partnera. Martě se to ani trochu nezamlouvá, a navíc ji sestra zaskočí novinkou, kterou ani jedna z nich nečekala. K tomu si přičtěte pár tajemství z minulosti a rázem máte postaráno o pořádné rodinné drama.

Erica James mi v tomto příběhu opět dokázala, že je výbornou vypravěčkou. Nechybí jí empatie a takt, s nimž se noří do životů svých hrdinů. S Martou prožijeme nelehké období, které se svou praktickou a upjatou povahou příliš nezvládá, chová se tak, že ji v některých okamžicích nebudete mít dvakrát rádi. Mě tedy nadzvihla ze židle několikrát, dlouho mi trvalo, než jsem si na ni zvykla. Naopak Willow, která je uvolněná a zároveň hodně vnímavá, si vás získá docela rychle, i když i nad ní občas zakroutíte hlavou. Obě svým chováním a jednáním potvrzují pravidlo, že sourozenci bývají odlišní jako den a noc a ne vždy mohou ve všem souznit. Autorka cílí také na mnohdy složité vztahy mezi matkami a dcerami.

Kromě rodinných vazeb, které Erica James umí vykreslit opravdu barvitě a reálně, dostávají prostor i vážnější témata, například toxické vztahy. Přesto všechno se jedná o příběh psaný lehkou rukou, opravdový, ze života a k zamyšlení. Je možné začít znovu, i když nám už není dvacet, třicet, ba ani padesát?

Román Matky a dcery ocení čtenářky, které už mají leccos za sebou, jsou nad věcí a baví je oddechové příběhy ze života, s nimiž se mohou ztotožnit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, na jehož eshopu si můžete knížku pořídít.

Podoba

Sofie a Magdalena – sestry, jednovaječná dvojčata, které se nikdy neviděly, dokud se obě jako dospělé neocitly náhodou na stejném místě. Jak je to možné? A je něco takového vůbec možné? Když se za poměrně nezvyklých okolností potkají na dovolené v Řecku, začnou pátrat po svém původu. Sofiina matka se odpovědím vyhýbá a Magdalenini rodiče přece naprosto přesně vědí, kolik dětí mají – jednu dceru, ani o jednu víc nebo míň. Tak kde je pravda?

Podoba je prvotinou Barbory Jelínkové a můžu říct, že velmi zdařilou. Zpočátku jsem si říkala, jestli si autorka neukousla příliš velké sousto, protože téma, které ve svém příběhu zpracovala, není zrovna z těch, o kterých se píše snadno a bez podrobnějších rešerší. Ale povedlo se. Kapitoly jsou psány z pohledu více postav, takže se snadno vcítíte do každé z nich – věřte, že emocemi Barbora Jelínková nešetří a v ději to poznáte. Některé si oblíbíte, jiné vám polezou krkem. Celkově má příběh švih, díky barvitým dialogům nejsou v knize žádná hluchá místa, nudit se prostě nebudete. Nerada bych o zápletce i hlavním námětu prozrazovala víc, doporučuji ponořit se do knihy a přijít na spoustu věcí během čtení.

Zápletka je propracovaná a promyšlená do nejmenších detailů. Děj kombinuje současnou linii, v níž Sofie s manželem Davidem pátrá po dávných tajemstvích, s prostřihy do minulosti. Ty z pohledu Magdaleniny matky postupně odkrývají, co se tehdy odehrálo, zatímco samotná Magdalena zůstává k celému pátrání skeptická.

Román Podoba mě příjemně překvapil nejen zajímavým námětem, ale především zpracováním, které je opravdu čtivé. Doufám, že autorka bude ve svém způsobu psaní pokračovat a připraví nám další čtenářský zážitek v podobě emočně bohatého příběhu.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Barboře Jelínkové a nakladatelství Alpress, na jehož eshopu si ji můžete pořídit.

Dar

Kristýna žije už léta na samotě a kromě svých zvířat nikoho nepotřebuje. Jenže když se u ní jednoho dne objeví její minulost v podobě muže, o němž si myslela, že ho už nikdy neuvidí, její život se v okamžiku otočí o sto osmdesát stupňů. Staré rány se otevírají, letité křivdy se derou na povrch. Najde Kristýna sílu odpustit a jít dál? Ještě toho na ni hodně čeká, i takové životní role, o nichž si myslela, že je už nikdy neprožije.

Novinka Lady Nežádalové Dar má nejen krásnou a sympatickou obálku, také obsah stojí za to. Nabízí optimisticky laděný příběh zahořklé ženy středního věku, která postupně roztává a začíná si uvědomovat, že stojí za to žít. Když už si Kristýna myslela, že na ni čeká pouze osamělý život bláznivé podivínky -takhle ji vidí její sousedé – přichází k ní nečekané překvapení v podobě lásky. A ta má mnoho podob, jak je známo, takže se Kristýna, ani my čtenáři, nudit nebudeme.

Lada Nežádalová napsala citlivý, přesto lehce humorně laděný počin, který není prvoplánově líbivý a sladký jako cukrkandl. Právě naopak, nechybí mu kapka hořkosti, protože i takový život je. Naštěstí je Dar psán lehkým, svěžím stylem a jeho čtivost je zárukou, že ho nedáte z rukou, dokud ho nepřečtete – vyzkoušela jsem za vás. Autorka nás provede životem Kristýny, jak tím současným, tak i minulým, kdy v retrospektivním vzpomínání sledujeme, co ji přimělo k osamělému způsobu žití. Na autorčině psaní je sympatické to, že je uvěřitelné a autentické. Tohle se prostě může stát každému z nás. Do děje zakomponovala téma adopce se všemi klady i zápory, jež mohou nastat a dotkla se i domácího násilí. To vše vyvážila dávkou humoru a lehkosti.

Pokud rádi objevujete české autory a jejich tvorbu, máte rádi příběhy ze života bez příkras a růžové polevy, Dar si určitě nenechejte ujít.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Zpovědi

11. září 2001. Den, kdy asi všichni na světě věděli, co dělali. Nikdo tomu nemohl uvěřit, ale bylo to tak, na Světové obchodní centrum byl spáchán teroristický útok. O pár týdnů později je celý New York polepený fotografiemi pohřešovaných obětí. Mezi ně patří i otec Cory Bradyové, mladé dívky, která sama plakát vytvořila a vyvěsila. Cora je na světě už sama, když byla malá, zemřela jí matka a tak přijímá nabídku, která přišla z dalekého Irska – teta ji zve do zapomenutého drsného kraje, kde vyrostli její rodiče. Cora, která o rodinných kořenech nemá příliš mnoho informací, rozplétá příběh svých nejbližších příbuzných.

Zpovědi jsou neotřelým debutem anglicko-irské spisovatelky Catherine Airey. Příběh tří generací žen si získal čtenářskou pozornost a také byl nominován na prestižní cenu Waterstones Debut Fiction Prize 2025.

Autorka zvolila dynamickou strukturu vyprávění, která dokáže čtenáře neustále udržet ve střehu. Úvodní část cílí na Coru a její hledání sebe sama – v rodinném kruhu i v okolním světě. Život k ní byl poměrně tvrdý a málokdo by dokázal podobnou těživou zkušenost unést s chladnou hlavou. Cora tak v mladém věku svádí boj s vlastními démony; cesta do Irska se však pro ni může stát ideální terapií a šancí na nový restart. Druhá část se zaměřuje na Cořinu matku Máire – jednu z nejkomplikovanějších postav, s nimiž se lze na stránkách knih setkat. Catherine Airey zde sáhla po méně obvyklé, avšak mimořádně působivé du-formě. Čtenář díky ní prožívá každý okamžik po boku Máire, jako by se sám nacházel v samotném středu dění. Dále sledujeme příběh očima Lycy, Cořiny dcery. Prostor však dostává i Máiřina sestra Róisín a jejich společný přítel z dětství Michael, jehož dopisy mnohé osvětlují. Zdá se vám to až příliš zamotané? Nemějte obavy – i když je psychologická rovina děje poměrně hutná, mezi jednotlivými částmi se proplouvá s překvapivou lehkostí.

Román Zpovědi, to je lahůdková knižní záležitost, kterou nelze ošidit. Silný děj, náročná témata a neotřelé zpracování vyžadují čtenářovu pozornost. Můžu říct, že mě tahle knížka pořádně vyšťavila, a to myslím v dobrém – je napsaná opravdu hodně dobře. Tři ženy, tři generace, tři různé osudy mezi sebou silně propojené. Jakmile se začtete, jen těžko se od příběhu odchází. Při čtení postupně odlupujete vrstvy složitého rodinného příběhu a objevujete to, co mělo zůstat skryto. Pokud hledáte knihu, která vám nedá spát a zaryje se pod kůži, právě jste na ni narazili.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu knížku pořídíte.

Smaragdové srdce

Paříž, slavný hotel Ritz. Kdo by si nepřál pobýt v něm alespoň pár dní! Jenže se píše rok 1944, válka stále pokračuje a zoufalá matka dvojčat – holčiček Niny a Odette, stojí tváří v tvář německému důstojníkovi, který se chystá dvojčátka odvézt do Německa. Narodily se totiž v rámci programu Lebensborn, tudíž patří Říši. Do věci se vloží Coco Chanel, přítelkyně rodiny, jíž se podaří uplatit nacistu zlatým prstenem se vzácným smaragdem. Důstojník se nenechá pobízet, bere šperk, ale s ním bohužel i jednu z holčiček…

V současnosti odjíždí Fleur po smrti babičky Niny do vily na jihu Francie, kterou jí odkázala. O domu neměla Fleur ani tušení, stejně jako o dalších tajemstvích, která postupně vyvěrají na povrch. Při vypořádávání pozůstalosti narazí na pojítko se smaragdovým prstenem, jejž babička celý život nosila. Fleur rozplétá zamotané klubko záhad a sama se přitom potýká s nečekanými komplikacemi v osobním životě.

Helen Frippová se ve své knize zaměřila na jednu z nejčastěji zpracovávaných kapitol světové historie – druhou světovou válku a jeden z nejstrašnějších projektů, Lebensborn, zaměřený na rození „rasově čistých“ dětí. Líčí osudy násilně oddělených dvojčat: Niny, která žila s matkou v jižní Francii a nad nimiž ochrannou ruku držela samotná Coco Chanel, a Odette, kterou osud zavál do rodiny německého důstojníka, kde měla vyrůstat jako poslušná árijská dcera. V jednotlivých kapitolách střídavě sledujeme nelehké osudy obou děvčat po válce, kdy na každou z nich čekal jiný život. Rozdělení obě poznamenalo, přesto po celý život doufaly, že se znovu setkají.

Se spisovatelkou Helen Frippovou jste se mohli potkat díky příběhu Bublinky štěstí, v němž zpracovala neobyčejný život Nicole Clicqoutové, zakladatelky světově proslulé značky šampaňského Veuve Clicquot. Podruhé za čtenáři přichází s dalším historickým románem, tentokrát zasazeným střídavě do období druhé světové války a současnosti, nazvaným Smaragdové srdce.

Knih, které mapují lidské osudy na pozadí bouřlivých válečných událostí, je mnoho a je nutné mezi nimi pečlivě vybírat. Smaragdové srdce je dobrou volbou. Autorka zvolila oblíbené střídání časových rovin, z nichž historická je hodně dojemná a smutná, současná zase dynamická a nadějeplná. Od počátku je děj dynamický a neztrácí na tempu, takže je těžké knihu odložit. Využití Coco Chanel jako postavy, která svými činy dotváří atmosféru příběhu, ale nezastiňuje hlavní hrdinky, je výborný tah.

V dojemném a dramatickém příběhu, v němž autorka nešetří emocemi, jsme svědky hledání rodinných vazeb a kořenů a vyrovnávání se s minulostí, která se dotkla tří generací žen. Jste-li alespoň trochu citliví a empatičtí, bouřlivý osud Niny a Odette vás určitě chytí za srdce.

Za recenzí výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Krásné zelené oči

21. 12. uplyne 100 let od narození spisovatele Arnošta Lustiga. Jeho knihy, v nichž se převážně věnuje tématu holokaustu, vycházejí opakovaně a výjimkou nejsou ani Krásné zelené oči, příběh Hanky Kaudersové, které se říkalo Kůstka.

Hanka se v patnácti dostala do polního nevěstince poté, co jako jediná z rodiny přežila vyhlazovací tábor a teď jí nezbývá nic jiného, než přežít. Přežít za každou cenu. Zapřela, že je Židovka a za život platila nacistickým vojákům svým tělem. Kůstka, která chtěla jen žít.

Začíst do románu Arnošta Lustiga nejde na první dobrou, to říkám hned na začátku. Pro mě to bylo první setkání s knižní podobou jeho díla a trvalo mi, než jsem si na jeho styl, v němž střídá děj s myšlenkovými pochody a úvahami, zvykla.

Příběh je rozdělen na tři části. V první se seznámíme s Kůstkou, která v pouhých patnácti musí vyhovět mnoha mužům. Dokážete si to představit? Místo aby si užívala první romantické lásky, randíčka a letmé polibky, její křehké tělo využívají vojáci a důstojníci německé armády. Co Hance zbývá jiného, než se proti všemu obrnit a přestát to s notným sebezapřením, s nadějí, že bude možná líp. Velkou část děje v prvním a třetím oddílu zabírají monology nacistů, kteří Hanku navštěvovali, od filozofických úvah, až po ty nejzvrhlejší myšlenky, které nosili v hlavách a nejraději by si je na Kůstce a jejích souputnicích vyzkoušeli. Obzvláště před jedním zákazníkem, důstojníkem Sarazinem se Hanka musí mít na pozoru, je to psychopat, který se vyžívá v psychickém týrání lidí. Druhá část, jež se odehrává po válce, líčí rozhovory Hanky s rabínem, jejím ochráncem, který si klade otázky, jak mohl Bůh něco takového dopustit. I tato pasáž je velmi filozofická a plná myšlenek a názorů proudících mezi rabínem a Kůstkou.

Krásné zelené oči, to je nesmírně silný a syrový příběh o odvaze a touze žít. Text se nečte snadno. Arnošt Lustig si svým stylem, který může působit neuspořádaně až chaoticky, možná u někoho vyslouží i druhé čtení. Kniha totiž vyžaduje plnou čtenářovu soustředěnost kvůli přeskakování v osobách i čase.

Pokud hledáte dílo zabývající se holokaustem a chcete dostat kvalitní čtení opírající se o reálnou historii, Arnošt Lustig a jeho knihy jsou dobrou volbou. Zapomínat by se nemělo.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Smrt U Bílého jelena

Fleetcombe je malá, idylická, typická anglická vesnička, kam se po letech strávených v Liverpoolu vrací policistka Nicola. Doufá, že návrat do rodných míst povede ke zlepšení chladné atmosféry v jejím manželství. Klidné prostředí bez velkých zločinů je to pravé, co potřebuje. Jenže neuplyne ani pár týdnů od nastěhování a Nicola řeší vraždu majitele místní hospody Jima Tiernana, který byl nalezený v poměrně bizarní poloze – nahého, s jelením parožím na hlavě. Všichni z vesnice jsou v šoku – navzájem se znají a představa, že mezi nimi chodí vrah, je všem nepříjemná. Když Nicola s novým kolegou Harrym začne případ vyšetřovat, zjišťuje, že každý má nějaké tajemství, ať už ryze nevinné, nebo vztahující se k vraždě hospodského.

Chris Chibnall svůj detektivní případ staví primárně na lidech. Kolem Jima Tiernana je hned několik osob, které ho buď mají rádi, nebo jim leží v žaludku. A zároveň, ani on není příliš čitelný, má své mouchy a taky, světe div se, skrývá svá tajemství. A pak si vyberte. Hned od počátku sledujeme několik stěžejních postav a jejich chování i myšlenkové pochody. Autor je líčí tak, že všichni působí podezřele, takže čtenářovy mozkové závity dostávají zabrat. Každý by mohl být vrahem, každý má tak trochu motiv, nebo mu chybí alibi. Tohle je na příběhu nejlepší – malá komunita, v níž tíseň a strach sílí každým dnem. Všichni jsou podezřelí a vrah chodí všem přímo před nosem!

Kromě vyšetřování dostává prostor také Nicola a její osobní život, kdy pomalu odkrýváme pozadí manželské krize, a její sžívání s novými kolegy, zejména s nováčkem Harrym. Jsou to motivy, které do děje vnáší lidskost i zrnko humoru. Kvalitní detektivka se obejde bez hektolitrů krve, její kouzlo spočívá v lidech, jimž autor vdechl jedinečný život a umožnil nám prožívat jejich osudy a také pátrat po vrahovi. Chris Chibnall nabízí pestrou paletu postav, z nichž každá je potenciální vrah. Je to jako hra kočky s myší, čímž udržuje čtenářovu pozornost a napětí.

V případě detektivního románu Smrt U Bílého jelena se jedná o autorovu prvotinu a můžeme říct, že zdařilou. Píše podobně jako australská spisovatelka Jane Harperová, která zločiny ve svých knihách také staví především na lidech žijících v menších městech či komunitách. Chris Chibnall ve své knize zachovává atmosféru anglického venkova tak, jak ho známe z britských detektivních příběhů a seriálů, zároveň ho oživuje aktuálními tématy hýbajícími současnou společností – zlehka se dotýká války na Ukrajině (jedna z postav je ukrajinská uprchlice), nebojí se začlenit nebinární osoby a přiřknout jim důležitou roli v celém příběhu.

Máte-li rádi poklidné detektivky s komorní atmosférou, Smrt U Bílého jelena by se vám mohla zamlouvat. Britové to s tímto žánrem prostě umí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.