Strach

Jaká je pátá kniha z pera oblíbené autorky C. L. Taylor? Její romány, které u nás vydává nakladatelství Domino charakterizují krátké, úderné názvy a také témata, která vás nenechají spát. Novinka Strach si na paškál bere pedofilii, před níž bychom zcela určitě neměli zavírat oči.

Lou bylo čtrnáct, když se bezhlavě zamilovala do svého staršího učitele Mikea a utekla s ním do Francie. Nechala se obloudit sladkými řečmi o lásce, okusila sex a něžnosti a myslela si, že je to v pořádku. Doma to s rodiči moc neklapalo, nelze se divit, že jí Mikeova pozornost velmi imponovala. Ve Francii se z něj vyklubal násilník a manipulátor. Vyděšené dívce se ulevilo, když je našla policie a Mike byl zatčen a odsouzen. Po letech se Lou vrací do rodného domu, aby jej po smrti otce připravila k prodeji. Ani po dvaceti letech se jí nepodařilo překonat dávné trauma. Chce vidět toho, kdo jí zničil život, avšak ani ve snu by ji nenapadlo, že by se mohla historie znovu opakovat. Mikea totiž zahlédne, když se líbá s třináctiletou školačkou Chloe. Lou ví jedno. Musí bezpodmínečně zabránit tomu, aby se z dívenky stala další Mikeova oběť. Za každou cenu. Vše se zkomplikuje, když do hry vstoupí podivínka Wendy. 

C. L. Taylor s každou další knihou dokazuje, že umí psát a hlavně upoutat čtenářovu pozornost. Podařilo se jí to i s těžkým a emočně náročným tématem, jakým pedofilie bezesporu je. Nejen malé děti, ale i ty starší, stojící jen pár kroků od prahu dospělosti, se mohou stát oběťmi zneužívání, byť to tak na první pohled nevypadá. A přesně tímto se Strach zabývá. Zpracovává zakázanou lásku mezi čerstvě náctiletou dívenkou a starším mužem, vztah, na nějž se dá pohlížet hned z několika úhlů pohledu. Zatímco mladičká dívka si myslí, že je osudově zamilovaná, my už tušíme, že tato láska jen zakrývá vztahové problémy v rodině. A jak snadno se dá toto nevinné vzhlížení k někomu, kdo vám rozumí, chová se mile a pohladí vás místo nerudného táty, zneužít. Pokud jste sami rodiči, určitě při čtení pocítíte vztek.

Příběh je vystavěn na dějových linkách stěžejních postav: Lou, Wendy a Chloe. Střídá se přítomnost s prostřihy mapujících Louisiny vzpomínky na osudový výlet do Francie, který všechno změnil. Střídání náhledu jednotlivých aktérů je vždy vhodné, pokud čtete příběh, do nějž bývá zapleteno více postav.

Autorka napsala své knižní hrdinky tak, že nejsou jen černé nebo bílé. Všechny jednají instinktivně, i když se díky tomu občas pohybují na hraně zákonu a vy s nimi ne vždy souhlasíte. Poukazuje také na to, jak moc mohou prožitá traumata ovlivnit další život, který chce člověk vést. Opět se mi do rukou dostal napínavý i emocemi nabitý thriller, který tentokrát hraje asi nejvíc na strunu rodičovskou. Nebála bych se Strach nabízet mladým lidem, pro něž je těžké odhadnout křehkou hranici mezi vzhlížením a zamilovaností.

Kdo jste viděli ediční plán nakladatelství Domino víte, že už teď se můžeme těšit na další novinku, která vyjde v červnu pod názvem Spánek.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino, na jehož stránkách lze knihu Strach zakoupit.

Reklamy

Lenčiny katastrofy – Zaklínání hadů

Lenka Patrmanová chodí do 5. B. Má dva blbobráchy, dvojčata Jakuba a Šimona. Blíží se jarní prázdniny a zatímco většina žáků 5. B. kam Lenka chodí, bude doma, Patrmanovi mají v plánu strávit volno na biofarmě v Krkonoších. Jediné, na co se Lenka těší, jsou zvířata. S sebou si vezme flétnu a bude se zdokonalovat ve hraní, její flétna totiž umí uspávat hady. Nejen Lenka s bratry, ale taky jejich rodiče si užijí týden plný legrace a nevšedních zážitků, které pobaví. Už dlouho jsem neměla v rukou knížku pro cca desetileté děti, takže jsem s radostí kývla na nabídku recenzování od knihkupectví Knihcentrum.cz a pustila se do čtení.

Kniha má podtitul Zaklínání hadů a je třetím dílem série Lenčiny katastrofy, pod níž jsou podepsány německá spisovatelka Alice Pantermüllerová spolu s ilustrátorkou Danielou Kochovou. Není nutné znát předchozí části, děj je samostatný a nenavazuje, což je velkou výhodou, pokud by se vám knihy do rukou dostaly na přeskáčku. Byť je počin primárně určen dětem, na své si přijdou i rodiče. Lenčiny příhody nenudí, jsou vtipné a pobaví všechny věkové kategorie.

Celá série se po grafické stránce nese v duchu známých deníků Poseroutky, díky kterým spousta dětí začala více číst. I Lenka si vede svůj deník, v němž přibližuje těžký život páťačky, již neustále otravují blbobraši i nudní rodiče. Výstižné ilustrace, velký text, různé typy písma, to vše činí knížku zajímavou a atraktivní. Takové čtení totiž baví. Ne všichni milují souvislý text bez obrázků, zejména děti ztrácejí rychle pozornost, pokud je pro ně něco nezáživné. Nic takového tady nehrozí. Grafika je v jednoduchém černobílém stylu, obrázky i texty působí hravě a nevtíravě.

Hlavní hrdinkou je dívka, a já už vidím, jak kluci /a možná i jejich tatínkové/ ohrnují nosy, o holce si přece nebudou číst. Lenka je stejné třeštidlo jako většina dětí jejího věku a jako typické děvče se vůbec nechová. Má smysl pro legraci, je hravá, všechno ji zajímá a proto se její příhody hodí pro všechny. Dospěláky určitě pobaví rodiče Patrmanovi, v nichž se zcela určitě najdou. Já se u čtení bavila a ráda jsem se na chvíli vrátila do dětských let a strávila s Lenkou bláznivý týden na biofarmě.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz, kde si Zaklínání hadů můžete koupit.

Už teď jsi mrtvá

Měli si užívat let balónem, kochat se krajinou pod sebou. Místo toho zahlédli zločin, který se jim stal osudným. Bezcitný vrah nemá slitování ani se svou obětí, natož s pasažéry, jenž viděli, co udělal…

Skupinka třinácti lidí si užívá ranní vyhlídkový let balónem. Mezi nimi je policistka Jess a její sestra, která žije v klášteře. Výše zmíněnou vraždu pohotová Jessica natáčí na mobil, aby měla důkaz. Vrah však spatří její tvář, čímž je osud všech zúčastněných zpečetěn. Když chvíli poté balón havaruje, naživu zůstává jen jedna osoba, právě ta, která může zabijáka identifikovat. Útěk je jedinou možností, jak si může zachránit život. Sama, bez pomoci policie, což je podezřelé. Jaké tajemství ukrývá, proč na vše zůstala sama?

Musím říct, že jsem po pár stránkách myslela, že to nedám, a to nejsem žádný nováček ani bojsa, co se thrillerů týče. Někdo, kdo s klidem louská Sběratele kostí, užívá si výživné masakry Chrise Cartera a napětím nedýchá u masakrální Čtvrté opice, se přece nemůže nechat vykolejit. No, může. Sharon J. Bolton totiž hned na začátku navodila atmosféru, při níž mi tuhla krev v žilách. Kupodivu to nezpůsobila vražda, ale emoce, kterých bylo v knize dost už od počátku. Bravurně vylíčené události předcházející pádu balónu ve mně vyvolaly tíseň a soucit s pasažéry. Něco takového jsem naposledy zažila u detektivky DNA Yrsy Sigurdardóttir, která na mě působila stejně. Z obou cítíte zoufalost a strach, zároveň víte, že se blíží něco nevyhnutelného, čemu nelze zabránit.

Už teď jsi mrtvá kromě zajímavého motivu (let balónem) nabízí stupňující se napětí, díky kterému se od rozečtené knihy jen těžko odchází, protože nutkání vědět, jak to dopadne, je víc než velké. Autorka si pohrává s vaší pozorností i fantazií, díky čemuž vás drží tak trochu v šachu. A to je devizou každého správného thrilleru.

Děj je vystavěn na dvou linkách. Současnost je přetínána minulostí, v níž pozvolna odhalujeme zákulisí celého příběhu. Kromě rodinných dramat se spisovatelka zabývá migrací a dárcovstvím orgánů. V žádném případě se nejedná o klišoidní námět, kterého můžete mít díky současné evropské situaci plné zuby. Spíše ukazuje na fakt, co jsou lidé ochotní udělat pro lepší život. Zdánlivě nesourodé části mají v příběhu svůj význam a důvod. A pak, znáte to – bloumáte celou dobu ve slepých uličkách, přitom si myslíte, že jste na to přišli, aby na vás ve finále vybaflo nejvíc šokující řešení.

Musím přiznat, že ač mám ráda sérii s Lacey Flint, o maličko víc se vždycky těším na samostatné příběhy Sharon J. Bolton. Jsem pokaždé nesmírně zvědavá, jaké prostředí si pro danou knihu vybere a co pro své hrdiny vymyslí. Laťku si staví čím dál výš, ale já vím, že ji pokaždé přeskočí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Domino, na jehož eshopu si můžete knihu zakoupit.

Anatomie skandálu

Sophie pochází z dobré rodiny. Vystudovala prestižní univerzitu, vzala si spolužáka Jamese, který se posléze dal na politickou kariéru. Její život je tak perfektní, jako ona sama. Dvě krásné děti, úspěšný manžel, luxusní dům. Jednoho večera se však Sophiin dokonalý svět zhroutí. James přiznal aférku s kolegyní. Sophie by to skousla, kdyby ho milenka neobvinila ze znásilnění. Jako politik má na krku problém. Čeká ho soudní přelíčení, z něhož může vyjít jako vítěz nebo jako totálně zničený muž. Jeho bývalou milenku Olivii totiž obhajuje žena, pro níž je spravedlnost vším.

Sarah Vaughanová se českým čtenářům poprvé představila s knihou Láska s chutí makronky, v níž nastínila některé společenské problémy. Nevyhýbá se tomu ani v druhém románu Anatomie skandálu. Na paškál si vzala téma, které v poslední době zahýbalo celým světem. Buď se o něm příliš nemluví, nebo jej dokáží média i rozvášněná masa lidí zveličit. Znásilnění. Kde jsou hranice tohoto aktu, kde končí laškování a flirt a začíná zločin? Řekne-li oběť “ne”, znamená to “ano”?

Příběh sledujeme střídavě z pohledu právničky Kate stojící na straně žaloby a prostřihů do Sophiina života. Kromě současné linie je nastíněna i minulost, pro děj poměrně podstatná. Autorka dává nahlédnout do světa vysoké politiky i justice. Důmyslně splétá dějové linky do gradujícího finále. Poukazuje na svrchovanost mocných a vyvolených, kteří si jsou za každé situace jistí v kramflecích. Sebejistota kráčí ruku v ruce s arogancí, stačí jedna špatně postavená věta a obhajoba se může zřítit jako domeček z karet.

Anatomie skandálu se nechce vézt na vlně kampaně #MeToo. Poukazuje na onu křehkou hranici mezi dobrovolným aktem a násilným činem nerespektujícím slůvko „ne“. Není to příběh plný zášti, autorka spíše rozebírá pocity jednotlivých aktérů, jejich emoce, jednání, následky, které s sebou nepříjemná kauza nese. I přes jistou naléhavost související s tématem děj plyne poklidně a věcně, a možná právě proto dokáže čtenáře vtáhnout a přinutit k přemýšlení.

Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Host, kde si knihu můžete také zakoupit.

Kavárna v Kodani

Zní vám slovo „hygge“ jako nepovedené zavýsknutí? Znáte jeho pravý význam? Jak se můžeme dočíst v příručkách, tento pojem vyjadřuje pohodový způsob života, jak jej aplikují Norové či Dánové. S romány, v nichž se prvek hygge objevuje jako jejich pevná součást, se v poslední době roztrhl pytel. Ať už je to Život zn. Hygge, Hygge a polibky nebo právě tato půvabná Kavárna v Kodani, kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis, vždy se jedná o oddechový počin, který vás naladí na odpočinkovou notu a přenese vás do naprosté pohody.

Kate pracuje v PR agentuře. Svou práci dělá svědomitě a myslí si, že už je čas na zasloužené povýšení, které by jí pomohlo po finanční stránce.  Bohužel je místo ní vybrán kolega Josh, s kterým si Kate začala milostný románek. Josh využil její nápady ke svému prospěchu a místo jí vyfoukl. Kate zbyly jen oči pro pláč. Naštěstí dostává na starosti projekt dánského investora Larse, který by chtěl v Londýně otevřít obchod ve stylu hygge. Kate spolu se šesti novináři odjíždí do Kodaně, aby nasáli správnou hygge atmosféru a dokázali ji přenést do chladné Británie. Kate se musí snažit, aby akce dopadla na výbornou. Jenže uhlídat klubko rozmazlených a výstředních novinářů a zároveň vlastní city, to je pořádná fuška. Týden v Kodani,  týden s hygge. Čeká na konci zasloužená odměna?

Tohle byla naprostá pohodová, vtipná a romanticky laděná knížka, která okouzlí všechny milovníky oddechových románů s milostnou tematikou. Jako většina příběhů tohoto typu je tak trochu předvídatelná, vy prostě víte, co je primární zápletkou (ano, je to jiskřivý vztah mezi NÍ a JÍM), ale to přece nevadí. Cesta k lásce je jen málokdy rovná a vyšlapaná, většinou se musíte prodírat pořádným trnitým roštím. A stejně to má Kate, takže se máme na co těšit. A hygge? Toho si užijete do sytosti. Jakmile se ponoříte do stránek prosycených vůní kávy a skořice, budete se cítit tak nějak jinak. Na pohodu. Prostě hygge. 

Autorka si vyhrála s postavami. Příběh je vyprávěn v ich-formě z pohledu Kate, přesto se vám možná do paměti vryjí víc ty vedlejší, zejména parta rozjívených novinářů. Na nich se Julie Caplin doslova vyřádila a přiřkla jim velké množství rozmanitých charakterových vlastností.  Historky, jež s nimi Kate prožívá, by vydaly na poctivou britskou komedii. Ve mně vyvolaly pocit, že se dívám na Čtyři svatby a jeden pohřeb. 

Kavárna v Kodani mě mile překvapila, padla mi do noty i do nálady. Kouzelný a sladký příběh má podmanivou atmosféru. Od jeho obálky se jen těžko odtrhává. Pokud má něco evokovat hygge, tak je to právě ona. Vytvořila ji talentovaná Kateřina Brabcová. 

Chcete-li číst něco klidného a taky  si nenásilnou formou přiblížit populární dánský fenomén, je tahle knížka skvělou volbou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, v jehož eshopu si knihu  Kavárna v Kodani můžete zakoupit.

Z kopce do kopce

Kateřina Dubská se čtenářům asi nejvíc vryla do paměti romány Člověk Gabriel a Dcery, v nichž téměř poetickým a snovým stylem líčí osudy jednoho rodu. Tentokrát se autorka pustila do vod, které jsou už probádané, ale nikdy se neomrzí. Stěhování, rekonstrukce a sžívání se s novým prostředím. To, co světu dala Betty MacDonaldová v knize Vejce a já, českým čtenářům kdysi stejně půvabně přiblížila Eva Bešťáková a její Hajný a já nebo Jan Otčenášek  se svým počinem Když v ráji pršelo. Teď, desítky let poté, se můžete na totéž téma pobavit s knihou Z kopce do kopce.

Po létech strávených ve městě se Kateřina Dubská rozhodla i s dětmi odejít na Slovácko. Následovala tak nejen hlas svého srdce, milovaného muže, ale také volání rodných kořenů. Když se rodina rozmýšlela, jaký dům se koupí, pro Kateřinu nebyl důležitý ani vzhled, ani stav, o koupi rozhodovalo jediné – výhled.  Rodinka se tedy nastěhovala do domu, k němuž vedla jedna cesta – do kopce. Postupně se řešilo zabydlování, rekonstrukce, trable s kotlem. Právě téma rekonstrukce je mezi čtenáři oblíbené. Spousta lidí opravuje svá bydlení a není nic lepšího, než si číst o někom, kdo se v tom taky plácá. :-).

Kromě stavebních záležitostí se seznamujeme s početnou zvířenou, kterou si postupně pořizovali. Slepice, kozy, psi, dokonce i včely, o nepřeberné zážitky s nimi není nouze. A můžeme jen obdivovat autorčinu nezdolnost, a hlavně velkou dávku humoru, sebeironie a nadhledu, s nimiž vše důležité kolem zvířat zvládala skoro stejně jako starý MacDonald. :-). S upřímností líčí i sžívání se svéráznými starousedlíky, kteří jsou velcí patrioti a jen tak snadno mezi sebe cizí  nepustí, na druhé straně jejich pohostinnost a dobrá nálada otevírá stavidla a boří bariéry. 

Knížka je příjemným čtením, Kateřina Dubská má lehkou ruku, píše poutavě, její styl zaujme od prvních stránek. Umí si udělat legraci sama ze sebe, nehraje si na dámu z města, naopak. Do zablácených holínek vklouzla tak snadno, jako by jí patřily odjakživa. Dává nahlédnout do svého soukromí, i do životů sousedů. Vyprávění je protkáno slováckým nářečím, takže máte pocit, že jste přímo tam.

Jako osobě, která má za sebou rekonstrukci domu, se mi moc líbilo autorčino popisování všech peripetií  s tím spojených. Z knihy přímo sálá nadšení a radost, je znát, že si to opravdu užívala a našla se v tom. Takže ať už se s knížkou chystáte posadit někam mezi kyblík s maltou a hromadu cihel, nebo do naklizeného obýváku, určitě si ji užijete. Humorná poloha Kateřině Dubské velmi sluší. 

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si knihu můžete zakoupit.