Sazínkové a Mračná země

Víte, kdo jsou sazínkové? Ne, nemají nic společného se sazemi v komíně. Jsou to skřítkové, kteří se starají o semínka. Zalévají a hlídají je, aby správně klíčily a vyrostly. K tomu je zapotřebí voda. Jenže, co dělat, když dlouho neprší a země je vyprahlá? Sazínkové svolají shromáždění a rozhodnou se vyslat dva odvážné skřítky do Mračné země, aby zjistili, kam se voda poděla. Na cestu se vydali dva bráškové – pan Fousek a Jeník. Zatímco pan Fousek je zkušený a rozumný sazínek řádu lučních sazínků, mladší Jeník je neposedný a ze všech sazínků ten nejmlsnější. Asi si dokážete představit, co takovou dvojici na důležité misi může potkat. Ano, je to velké dobrodružství plné překážek, ale bráškové na to nezůstanou sami, na to vemte jed.

Musím říct, že knížka mě i syna okouzlila hned, jak nám přišla domů. Každý z nás ocenil něco jiného. Já jako dospělá vyzrálý text, který je čtivý a hlavně srozumitelný malým čtenářům. Je fakt, že mu na chuť přijdou děti spíše starší, tak od pěti let, náš tříleťák se zabavil hlavně obrázky. Ale všechno má svůj čas a my knížku za rok dva zkusíme číst společně.

Svět sazínků vymyslela Martina Macháčová, jejíž civilní povolání s námětem souzní, pracuje jako bioložka. Pohádkový příběh Sazínkové a Mračná země je její prvotinou a já můžu říct, že se opravdu povedl. Prostředí skřítků sazínků je vymyšleno do nejmenších detailů, dozvíte se, jak se skřítkové dělí, co mají za úkol a jak žijí. Děti se nenásilnou formou seznamují s přírodou a učí se, že o křehká semínka a rostliny, které z nich vyrostou, musí náležitě pečovat, a taky, že dostatek vody není samozřejmost. A aby to nebylo učení suchopárné, nechybí ono slibované dobrodružné putování, během něhož pana Fouska s bráškou Jeníkem i jejich kamarády čeká spousta napínavých situací.

Jak už jsem uvedla, text ocení spíše děti kolem pěti let, které už mu porozumí, u mladších povedou krásné barevné obrázky, jejichž autorkou je ilustrátorka Jana Uhlířová. Oceňuji právě jejich barevnost, což u dětí poutá pozornost a rozvíjí představivost. Na konci knížky jsou černobílé omalovánky, které si malí čtenáři mohou vybarvit.

Příběh se určitě bude líbit malým dobrodruhům, kteří hledají neotřelé hlavní hrdiny. Svět trpaslíků je prostě kouzelný. Mně připomněla oblíbenou četbu z dětství – příhody skřítka Lajdáčka a jeho brášků, které napsal Josef Filgas.
Určitě by tato knížka neměla zapadnout už kvůli tématice. Příroda to s námi nemá lehké a měli bychom další generace učit, že vody je pořád míň a míň a přestává být samozřejmostí.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Martině Macháčové.
Knihu můžete koupit zde.

Síla dávných tajemství

Novinářku Džaju trápí jedna věc. Touží po dítěti, ale nedaří se jí ho donosit. Prodělala tři potraty a po tom posledním ochladl i vztah s manželem. Džaja se uchýlí k rodičům, kde se dozví, že příbuzní zvou její matku do Indie, aby se rozloučila s umírajícím otcem. Džaja dědečka ani ostatní členy rodiny nikdy nepoznala a rozhodne se vydat do Indie místo matky. Doufá, že dojde smíření s vlastním tělem i matkou, která si od Džaji držela celý život odstup.

Síla dávných tajemství je psán jedním z nejoblíbenějších způsobů – prolínají se v něm dvě dějové linie. V té současné je vypravěčkou Džaja, mladá, inteligentní žena, jejíž touha po dítěti ničí nejen ji, ale trpí tím především šťastné manželství s Patrickem. Džaja se uzavírá do sebe a svých pocitů a nikomu kolem nedovolí, aby ji utěšili. Teprve setkání s Ravim, bývalým sluhou a především dobrým přítelem její babičky Amíši, jí otevře oči. Minulost ožívá v Raviho vyprávění o Amíšině životě a vrací se do Indie okupované britskou armádou na konci třicátých let dvacátého století. Dává tak nahlédnout nejen pod pokličku bublajících indicko-britských vztahů, ale zaměřuje se také na indickou kulturu, zvyky a tradice, pro nás Evropany tak fascinující.

Historická část mě naprosto uchvátila. Amíšin život byl fascinující, doba i místo, kdy žila. Jako mladičkou dívku ji rodiče podle místních zvyklostí provdali za mladíka, se kterým se do té doby vůbec nesetkala. Byla nucena odtrhnout se od rodičů a poslouchat manželovy rodiče. Její manželství by možná bylo relativně šťastné, kdyby se vzali v jiné době a za jiných okolností. V časech, kdy muži ve svých ženách viděli pouze nástroj k plození dětí, především synů, měla láska mezi nimi šanci vzklíčit, ale už ne vyrůst. Zahubily ji někdy až nesmyslné, v minulosti hluboce zakořeněné zvyky, kdy žena měla pouze podřízenou roli.

V kontrastu s tím působí moderní Džaja, která se narodila a vyrostla ve Státech. Informace o životě její babičky jí pomůžou vyrovnat se s těžkou osobní situací a najít nový smysl života. Dojde i k rozuzlení dávného rodinného tajemství, kvůli kterému ochladly vztahy mezi Džajou a její matkou.

Román Sejal Badaniové mě dostal. Okouzlil, dojal i rozčílil. Na jednu stranu je Indie země tradic a zvyků, které jsou nádherné – třeba svátek oslavující vztah mezi sourozenci, na druhou stranu „zamrzla“ v nesmyslných konvencích – nucené sňatky, kastování lidí, nesmyslná léčba nemocí, prostě země šílených protikladů, které vyvažuje snad jen výborné jídlo, na které jsem měla během čtení chuť 🙂

Síla dávných tajemství je nádherný rodinný příběh o síle lásky, o rodinných vazbách i o tom, jak nás formují tradice a zvyky země, z níž pocházíme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri.
Titul zakoupíte zde.

Velká obrazová přírodopedie


Nakladatelství Slovart vydalo tuhle nádhernou vymazlenou encyklopedii, kterou musí mít všichni milovníci přírody. Proč? Protože se jedná o unikátní koncept,kdy vidíte svět přírody podrobně a zblízka. Díky Knihcentrum.cz a jeho projektu Kniha měsíce jsme se mohli kochat všichni u nás doma. Tohle baví všechny napříč generacemi a je úplně jedno, jestli ji má v rukou předškolák, který zkoumá fascinující fotografie, nadšený prarodič hltající informace a zajímavosti o přírodě, nebo rodič, pro něhož je publikace skvělým doplňkem při učení s potomkem.

Obálka zaujme na první pohled svou atypickou koncepcí. Je jasné, že ve stejném duchu bude pokračovat i uvnitř. Jednotlivé kapitoly – celkem jich je deset – jsou uspořádány chronologicky od Základů života přes Rostliny, Bezobratlé, Ryby, až po Savce a Habitaty. Že nevíte oč v posledním případě jde? Habitat je prostředí,v němž daný organismus žije – poušť, řeka, les, oceán…

Kromě klasických základních informací se z knihy dozvíte spoustu nových informací a zajímavosti z přírody. Zajímá vás anatomie korálu? Chcete vědět, jak lezou gekoni? Jak migrují ptáci a jak se mloci brání proti nepříteli? Takových zajímavých věcí je v publikaci neskutečná řada. Je jasné, že ji nebudete zřejmě číst chronologicky, ale budete si vybírat to, co vás nejvíc zajímá.

Musím vyzdvihnout celkovou grafickou podobu encyklopedie, je to pastva pro oči. Unikátní velké fotografie, spousta neotřelých informací, které v učebnicích nenajdete. Fotky jsou zaměřené na detail – pohled do oka sovy, pavouk zblízka, xkrát zvětšená mnohonožka, ptačí kostra v celé své kráse – je fakt, že na některé fotografie si musí citlivější nátura asi zvyknout, ale stojí to za to.

Teď, s blížícími se Vánocemi je pravý čas poohlédnout se po kvalitním dárku pro malé i velké. Velká obrazová přírodopedie se právem řadí mezi nadčasové knižní počiny a díky neotřelému tématickému zpracování se stává zdrojem k získání zajímavých a neobyčejných informací.

Za

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentrum.cz, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Možnosti milostného románu

Jan se zamiloval do Niny. Opravdově, šíleně, hluboce. Z jeho pohledu sledujeme vývoj vztahu od prvního setkání na Janově přednášce, až po postupné vyhasnutí. Nečekejte klasický koncept románu, tento je pojatý úplně jinak, dá se říct, že multižánrově. Soustřeďuje se na to nejpodstatnější – milostný vztah dvou lidí, ale je také proložen úryvky z knih, objevuje se v něm rozhovor, knižní rejstřík, je to prostě vymazlený počin, jak po grafické, tak i literární stránce. Svědčí to o tom, že se vám do rukou dostalo fakt NĚCO. 

I když je milostná linie tím nejpodstatnějším, díky tomu, že se jedná v jádru o autobiografii, dává autor možnost nahlédnout i do zákulisí redaktorského a spisovatelského řemesla. A je to fakt zajímavý pohled.


Němcovo psaní mě upoutalo a zasáhlo, doslova rozsekalo. Hutný, silný, zároveň křehký, drsný, surový i něžný román, do mrtě rozpitvávající jeden milostný vztah sice nabízí pohled jen z jedné strany mince, takže netušíme, jak to vidí Nina, přesto je to přímý zásah do srdce. Pokud si jste si podobným partnerským svazkem prošli, určitě se v tom poznáte.

Trápím se už pár dní s napsáním recenze a jen těžko hledám správná slova k vyjádření pocitů, které jsem při čtení měla, aby to nevyznělo lacině, banálně a obyčejně, protože to si kniha nezaslouží. Hodnotím ji jako jeden z nejlepších románů tohoto roku a doufám, že jej nemine žádná literární cena.

Tolik k mému nekritickému subjektivnímu pohledu na knihu. Pohledy čtenářů se liší, zatímco část, včetně, mě je až příliš nadšená, najdou se i takoví, kterým nesedne. A je to pochopitelné, každý čtenář knihu vnímá ze svého osobního pohledu. Zatímco já vidím v autorově stylu vyzrálost, mnozí jej považují za „intelektuální kecy”, pomocí kterých si autor hýčká své ego (to je důsledek chybějícího Ninina pohledu). Pro některé je to příliš ukecané a experimentální, mají raději „to své jisté” – začátek, prostředek, konec.

Za sebe říkám, vystupte ze své komfortní zóny, zkuste se začíst a uvidíte, že Jan Němec dává české literatuře jiný rozměr. 

Počin Možnosti milostného románu se pro mě stal velkým knižním překvapením tohoto roku. V tomto případě platí, že jsem si užívala každé písmeno, čárku i uvozovku. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host.

Štěňata a psi. Vše, co o nich potřebuješ vědět

Téměř všechny děti milují zvířata, pokud se jich zrovna nebojí. A téměř všechny chtějí psa. A jak to většinou dopadá? O pejska se starají rodiče a děti už ani neví, že po něm kdy toužily. 🙂
Pro malé milovníky pejsků, kteří se o své svěřence starají a chtějí se o nich dozvědět něco víc, je tady atlas psů nabitý základními informacemi, které by měl každý malý (i velký) pejskař znát. Štěňata a psi. Vše, co o nich potřebuješ vědět – tak zní název publikace, jíž vydalo nakladatelství Bambook.

Hravou a po grafické stránce vtipnou a srozumitelnou formou se děti dozví, jak o své čtyřnohé miláčky pečovat i jakého pejska by si měli vybrat, aby je svou povahou vhodně doplňoval a hodil se k nim.

Publikace je rozdělena do jednotlivých kapitol nejprve podle všeobecného přehledu, který seznamuje malé zvídavce se psy jako takovými – z anatomického i chovatelského hlediska. Děti se dozví, podle čeho pejska vybrat, seznámí se s jeho tělesnou stavbou i vlastnostmi, zjistí, jak o něj pečovat, čím ho krmit a také jak se mu nejlépe věnovat. Seznámí se s nejrůznějšími plemeny a dozví se, k čemu jsou díky svým fyzickým i psychickým schopnostem předurčeni. Hodí se čivava na zahradu? A bernardýn do paneláku? Proč se čichu říká superschopnost? Potřebuje roztomilý pejsek pravidla a řád? Na to všechno tato knížka odpoví.

Výrazný font písma, barevně oddělené kapitoly, velké množství fotografií a nápaditě zvýrazněných poznámek a připomínek dělá z publikace užitečného pomocníka při výchově psů malými majiteli (samozřejmě za nezbytného dozoru rodičů). Malí pejskaři se tak sami naučí discplíně a pravidlům a zjistí, že mít psa není jen zábava, ale také spousta povinností.

Kniha obsahuje vše podstatné a v takové míře, že nezahltí dětský mozek velkou přehršlí informací. Primárně je určená dětem od devíti let, ale své si v ní najdou i děti mladší. Opět jsem testovala na malém synkovi, se kterým jsme si o pejscích povídali a v atlase si ukazovali psy, které známe.

Štěnata a psi. Vše, co o nich potřebuješ vědět obsahuje informace o více než čtyřiceti plemenech psů, zajímavosti i užitečné rady nezbytné při výchově psa, to vše s ohledem na dětského čtenáře.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knihu můžete zakoupit na eshopu.

Tradiční český rok

Josef Lada. Kdo by ho neznal! Jeden z nejznámějších českých ilustorátorů a malířů, jehož obrázky milují všichni bez rozdílu věku už více než sto let. Znáte je z knih pro děti i dospělé – Mikeš, Bubáci a hastrmani, O chytré kmotře lišce, Osudy dobrého vojáka Švejka – to je jen zlomek z tvorby tohoto jedinečného a nezapomenutelného pána s charakteristickými brejličkami na očích. Jednou z knih, které stojí za to mít doma neustále po ruce, je Tradiční český rok z produkce nakladatelství Bambook. Je sice primárně určená dětem, ale na své si přijdou i dospělí, kteří si chtějí oživit i rozšířit své znalosti ohledně českých tradic a svátků.

Publikace je rozdělená do čtyř částí, podle ročních období, takže začátek není v lednu, ale na jaře. Dozvíte se, jaké tradice se ke konkrétnímu období vážou, seznámíte se s nejrůznějšími, mnohdy i skoro zapomenutými pranostikami i pověrami. Nechybí povídání shrnující základní známé informace i perličky a zajímavosti rozšiřující všeobecné povědomí. Text je psán srozumitelným způsobem, kterému porozumí i mladší školáci a mohou z něj čerpat informace k učivu ve škole.

Kniha názorně představuje mnohdy těžký úděl našich předků, který si dokázali díky zvykům a tradicím zpestřit. Dokázali se radovat z maličkostí, skromný život je naučil ocenit i jen naleštěné jablko jako ten nejluxusnější vánoční dárek. Život v souladu s přírodou dal vzniknout mnoha zvykům, z nichž některé se zachovaly i dodnes. Určitě občas s dětmi pouštíte draky, pozvete Mikuláše s Andělem a Čertem a na Vánoce rozkrajujete jablíčko.

Dokopná
Slavnosti při ukončení sklizně brambor, kterým se také říkalo „chleba chudých“, se nazývala dokopná. Při kopání hlíz z řádků si nejvíc zábavy užily děti, které s vlastnoručně ořezanou a rozmanitě vytvarovanou bramborou soutěžily o nejkrásnější, nejoriginálnější či nejnazdobenější „výrobek“. Nejčastěji to byla panenka nebo panáček. (str. 127)

Můžeme směle říct, že obrázky Josefa Lady jsou českým národním pokladem. Dokážou navodit útulnou a domáckou atmosféru, při pohledu na ně se dospělí vrací do dětství. Kouzlo Ladových ilustrací přitahuje už několik generací. Obrázky jsou srozumitelné, jejich význam chápou i nejmenší děti. Na tříletém synovi vyzkoušeno – jakkoli nerozumí tomu, co je masopust, pouť, přástky nebo vesnická tancovačka, obrázky si užíval a dokázal je popsat alespoň po vizuální stránce, takže jsme si s nimi pracovali po svém, popisovali jsme činnosti, rozeznávali, jestli je na obrázku kluk nebo holka a určovali barvy.

I tentokrát na publikaci nahlížím jako na skvělou pomůcku při vytváření aktivit s dětmi, ve vzdělávacích a kulturních institucích by měla být samozřejmým doplňkem knižního fondu.

Chcete přiblížit české tradice? Nahlédnout s vašimi ratolestmi do starých časů a seznámit se se zvyky našich předků, nebo si jen tak navodit pohodu s obrázky Josefa Lady? Zkuste to s publikací Tradiční český rok.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knihu můžete zakoupit na eshopu.

Naděje pro Fleetwood

Píše se rok 1612. Fleetwood Shuttleworthové je sedmnáct let. Je čerstvě těhotná, ale má strach, aby se něco nestalo, předchozí těhotenství skončila potratem. I její manžel Richard je napjatý, už se nemůže dočkat vysněného dědice. Jednoho dne však Fleetwood najde schovaný dopis od lékaře se zprávou, že dítě možná opět nedonosí a může i zemřít. Vypadá to, že Richard chtěl lékařskou zprávu před svou ženou utajit. Ale proč? Jde mu jen o dědice a bez skrupulí by Fleetwood obětoval? Když mladá šlechtična potká Alici Greyovou, porodní bábu, která se vyzná v bylinkách, je šťastná. Alice slíbí, že jí pomůže, aby dítě v pořádku porodila. Vše klape, Fleetwood je klidnější, vrací se jí barva do tváří. Zanedlouho je však Alice obviněná z čarodějnictví. Fleetwood se rozhodne Alici zachránit a dosvědčit, že je nevinná, bojí se totiž, že bez ní porod dopadne špatně. Jenže, kdo se jednou namočí do procesu s čarodějnicemi, má cejch a může skončit na pranýři spolu s nimi. Ustojí to Fleetwood?

Naděje pro Fleetwood pro mě bylo jedno velké překvapení. Tahle knížka dělá čest svému námětu – je tak moc čtivá, že vás doslova očaruje a přibije k zemi (nebo místu, kde si čtete), a to neříkám jen proto, že bych vás na ni chtěla mermomocí nalákat za každou cenu. Podobný názor má spousta čtenářů. Děj vás vtáhne od prvních stránek, kdy se spolu s Fleetwood ocitnete v hlubokém lese a potkáte Alici Greyovou. Přesně to se mi stalo a byla jsem ztracená, od rozečtené knížky se mi nechtělo vůbec odcházet. Autorka prostě umí navodit atmosféru.

Co upoutá na první pohled, je věk Fleetwood. Je jí teprve sedmnáct a už má za sebou kruté chvilky. Nikdy nebyla přehnaně sebevědomá, právě naopak, nepřidaly jí ani zdravotní problémy. Nevychází dobře s matkou, která je přísná a uzurpátorská, trápí ji i manželovo podivné chování a tajemná lékařská zpráva. Není divu, že se Fleetwood přimkne k Alici.

Je úžasné sledovat proměnu hlavní hrdinky z naivní dívenky, která má strach oslovit služebnictvo, v sebevědomou ženu, jíž za vytyčeným cílem vede odvaha a odhodlání. Stacy Hallsová kromě hlavní hrdinky na scénu uvádí několik dalších postav, jež výrazně zahýbou dějem i vašimi nervy. Tak, jak je snadné oblíbit si milou Fleetwood, je stejně jednoduché skřípat zuby, kdykoli se v příběhu objeví matka hlavní hrdinky.

Román ve čtivé podobě zpracovává zajímavé téma, které zejména ve středověku hýbalo celým světem. Čarodějnice a procesy s nimi. Stacey Hallsová použila reálná jména (Fleetwood i její manžel, stejně jako Alice, existovali) a na základě historických souvislostí i vlastní fantazie stvořila jedinečný příběh, v němž kromě čarodějnictví řeší i problémy mladého manželství, mezilidské vztahy a také postavení žen v tehdejší společnosti, jíž veleli muži. A to je vedle čarodějnic druhé podstatné téma, kterým se autorka zaobírá. A vězte, že to ženy tehdy neměly vůbec jednoduché.

Naděje pro Fleetwood je čtivá a napínavá na těch správných místech. Určitě si ji přečtěte, pokud máte rádi historické romány. Tento se na hraně pravdivých událostí pohybuje jen zlehounka, ale přesto pevně. Nabízí pohled do života ve středověké Anglii, a i když jsou čarodějnické procesy spíše upozaděny, tísnivá atmosféra z celkového charakteru tehdejší doby nechybí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.