Fleetcombe je malá, idylická, typická anglická vesnička, kam se po letech strávených v Liverpoolu vrací policistka Nicola. Doufá, že návrat do rodných míst povede ke zlepšení chladné atmosféry v jejím manželství. Klidné prostředí bez velkých zločinů je to pravé, co potřebuje. Jenže neuplyne ani pár týdnů od nastěhování a Nicola řeší vraždu majitele místní hospody Jima Tiernana, který byl nalezený v poměrně bizarní poloze – nahého, s jelením parožím na hlavě. Všichni z vesnice jsou v šoku – navzájem se znají a představa, že mezi nimi chodí vrah, je všem nepříjemná. Když Nicola s novým kolegou Harrym začne případ vyšetřovat, zjišťuje, že každý má nějaké tajemství, ať už ryze nevinné, nebo vztahující se k vraždě hospodského.

Chris Chibnall svůj detektivní případ staví primárně na lidech. Kolem Jima Tiernana je hned několik osob, které ho buď mají rádi, nebo jim leží v žaludku. A zároveň, ani on není příliš čitelný, má své mouchy a taky, světe div se, skrývá svá tajemství. A pak si vyberte. Hned od počátku sledujeme několik stěžejních postav a jejich chování i myšlenkové pochody. Autor je líčí tak, že všichni působí podezřele, takže čtenářovy mozkové závity dostávají zabrat. Každý by mohl být vrahem, každý má tak trochu motiv, nebo mu chybí alibi. Tohle je na příběhu nejlepší – malá komunita, v níž tíseň a strach sílí každým dnem. Všichni jsou podezřelí a vrah chodí všem přímo před nosem!

Kromě vyšetřování dostává prostor také Nicola a její osobní život, kdy pomalu odkrýváme pozadí manželské krize, a její sžívání s novými kolegy, zejména s nováčkem Harrym. Jsou to motivy, které do děje vnáší lidskost i zrnko humoru. Kvalitní detektivka se obejde bez hektolitrů krve, její kouzlo spočívá v lidech, jimž autor vdechl jedinečný život a umožnil nám prožívat jejich osudy a také pátrat po vrahovi. Chris Chibnall nabízí pestrou paletu postav, z nichž každá je potenciální vrah. Je to jako hra kočky s myší, čímž udržuje čtenářovu pozornost a napětí.

V případě detektivního románu Smrt U Bílého jelena se jedná o autorovu prvotinu a můžeme říct, že zdařilou. Píše podobně jako australská spisovatelka Jane Harperová, která zločiny ve svých knihách také staví především na lidech žijících v menších městech či komunitách. Chris Chibnall ve své knize zachovává atmosféru anglického venkova tak, jak ho známe z britských detektivních příběhů a seriálů, zároveň ho oživuje aktuálními tématy hýbajícími současnou společností – zlehka se dotýká války na Ukrajině (jedna z postav je ukrajinská uprchlice), nebojí se začlenit nebinární osoby a přiřknout jim důležitou roli v celém příběhu.

Máte-li rádi poklidné detektivky s komorní atmosférou, Smrt U Bílého jelena by se vám mohla zamlouvat. Britové to s tímto žánrem prostě umí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

20. léta 20. století, alternativní Londýn a … draci. Tohle kombo nabídla S. F. Williamsonová poprvé v počinu Jazyk draků. Hlavní hrdinka Vivien Vlaštopírková ze všeho nejvíc toužila studovat dračí jazyky, místo toho se ocitla ve víru občanské války, kterou sama rozpoutala. Válka saní je druhým dílem série s Vivien, která se stává tváří revoluce a nejhledanějším zločincem v Británii. Odjíždí na odlehlé skotské ostrovy najít neobvyklý a zapomenutý druh saně, jenž má povstalcům pomoct ukončit válku, a to jednou provždy.

Děj navazuje plynule na první díl, takže do válečné vřavy skočíme rovnýma nohama. Vivien se aktivně účastní odboje a distribuuje letáky. Přestože má práce až nad hlavu, nemůže zapomenout na Atlase, kterého milovala, ani na své přátele. S kým se shledá, kdo je na její straně a kdo nepřítel?

Druhý díl je mnohem temnější než první, atmosféra strachu a všudypřítomné smrti se táhne celou knihou. Na této dračí fantasy oceňuji, že romantika nepřebíjí hlavní dějovou linku, i když je přítomná, naštěstí je to opravdu v malé míře. Chcete dračí fantasy? Tady ji máte. A nejsou to žádní roztomilí dráčci mráčci, ale pořádné saně, které si v chování mohou podat ruku s lidmi. Mají všechny dobré i špatné vlastnosti lidí a jejich vzorce chování a nebojí se je použít. S. F. Williamsonová na dračích i lidských postavách ukazuje, čeho všeho jsou někteří jedinci schopni, ať se jedná o hrdinské činy nebo zradu.

Válka saní je adrenalinová záležitost plná akce a napětí, zejména poslední třetina vám hladinu vzrušení (ne erotického, samozřejmě) zvedne minimálně o padesát procent. Kromě draků v popředí stojí translatologie, obor, kterému v současné době šlape výrazně na paty umělá inteligence. Autorka touto trilogií (na třetí díl si ještě musíme počkat) vzdává hold všem překladatelům a lidem, kteří se věnují práci s jazyky a slovy.

Pokud hledáte chytrou fantasy, sérii s Vivien Vlaštopírkovou můžu doporučit nejen mládeži, ale také dospělým, kterým je blízký svět draků i překladatelů, jejichž záslužná činnost bývá hodně nedoceněná.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Taky jste si oblíbili sérii Juusiho Adlera Olsena Oddělení Q? A taky jste jen neradi přijali zprávu, že je autor nemocný a sérii tudíž nemůže dokončit sám? Rozhodl se, že své příznivce bez Carla a Asada nenechá a vybral si důstojné pokračovatelky, které v sérii pokračují. Prvním společným počinem je jedenáctý díl nazvaný Mrtvé duše nezpívají.

Přiznávám, byla jsem zpočátku trochu skeptická, přece jen má Juusi Adler Olsen už nějaký „zvuk“, jak se říká, kdo by se mu tedy mohl rovnat? Po přečtení říkám na rovinu, že před Line Holmovou a Stine Boltherovou smekám. Povedlo se. Byla to velkolepá jízda, smršť emocí a akce.

Co se událo od posledních dílů, v nichž šlo o svobodu a především o život Carla Mørcka? Po dramatických událostech s falešným obviněním a následným vězením se Carl rozhodl opustit oddělení Q, užívat si důchod a věnovat se psaní. Když ho kontaktuje neznámá žena a přehraje mu poměrně zvláštní a především znepokojivou nahrávku, Carl neodolá a vrací se k vyšetřování. Sice nepřímo, ale přece jen. A co oddělení Q? Odešel i Gordon, takže zůstala jen Rose a Asad, ke kterým přibyla nová, poměrně tajemná kolegyně Helena, která tam s nimi evidentně nechce být a všem to dává znát. Vyšetřování nového případu se rozjíždí, držte si klobouky, tohle je opravdu nářez.

Nabízí se otázka, jestli jsou Mrtvé duše nezpívají jiné, než předchozí díly, které psal Adler Olsen sám, nebo je změna autorů znát. Obě spisovatelky se svého poslání zhostily se ctí a respektem k původnímu dílu, přesto do něj otiskly i něco ze sebe. Děj je sice drsný, řešíme přece vraždy a násilné činy, přesto se v něm odráží něco nového – lehkost, jemnost, které hrubost jemně obrušují. Asadův osobitý humor zůstává, dokonce to vypadá, že s Helenou jim to po pracovní stránce bude klapat, jsou si v lecčems neskutečně podobní. Zato Rose, to je kapitola sama pro sebe. Zatímco dříve z ní sršel sarkasmus a ironie, teď se mění v semetriku, pro kterou je Helena totéž, co červený hadr pro býka. Ale změna v jejím chování má svůj důvod, ještě nás tahle nekonvenční a bohémská vyšetřovatelka překvapí.

Samotný děj je velmi košatý. Vraha vám autorky nabízí na stříbrném podnose, víte, kdo to je, ale vůbec to nevadí. Rozjíždí se několik dějových linek, které spolu zdánlivě nesouvisí, ve finále zjistíte, že opak je pravdou.

Celkově hodnotím zatím poslední díl série velmi kladně. Kombo Holmová & Boltherová je trefou do černého. A opět, stejně jako Juusi Adler Olsen, i ony ukončily příběh tak, že se můžeme těšit na pokračování. Už aby to bylo!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Patrik je praktický lékař na maloměstě. Aktuálně toho má plné kecky, čekárna je plná lidí, sestru mu dělá vlastní matka, která všechny bez rozdílu srovná do latě, včetně vlastního syna. V druhé ordinaci je Marika, a taky toho má docela dost, nemoci se prostě neptají. Ještě že je tady Hanka, Patrikova přítelkyně, s ní je mu vždycky dobře, i když v poslední době je nějak odtažitá. A vůbec, všechno začíná jít nějak do kopru. Marika udělala průser, matce se začínají trochu zapalovat lýtka a Patrik bojuje sám se sebou. Nepatří mezi nejštíhlejší a proto mu chybí sebevědomí. Za to laskavosti a dobroty má na rozdávání. Bude to ale stačit? Na Patrika se valí jedna pohroma za druhou a na to už jeho dobrácká povaha nestačí. Bude brzy líp?

Petra Dvořáková tentokrát změnila žánr a místo psychologického příběhu čtenářům nabízí pohodovku z lékařského prostředí plnou laskavosti a situačního humoru. Že si to neumíte představit? Dobrý den, další prosím. Ordinace právě otevřela. A je skvělá!

Tento příběh dělají především postavy. Patrik, to je takový roztomilouš. Méďa Béďa, plyšák na hraní. A umí skvěle vařit! Má sice pořádné břicho, ale taky obrovské srdce. Tak obrovské, že nevidí, co se mu odehrává před očima. A zatímco čtenář brzy vytuší, jak to s Hankou asi doopravdy je, Patrik stále žije ve své bublině dobrosrdečnosti. Jeho matka, emeritní zdravotní sestra je kapitola sama pro sebe. Má prořízlou pusu, kterou se nebojí použít. Hodně mě bavila a děj pořádně oživila, stejně jako Patrikovi nejlepší kamarádi. Hanka a Marika jsou dvě zásadní ženy Patrikova světa – osobního i profesního. Nebudu prozrazovat víc, protože na konci se všechno, nad čím v průběhu příběhu přemýšlíte, krásně propojí. Navíc hodný doktůrek občas vyvede takové věci, že nevíte, jestli se smát, nebo ho litovat. Do děje výrazně zasahuje i dětská postava, Maričina dcera, která si říká Drejk a je hodně osobitá. Petra Dvořáková si se všemi krásně pohrála a stvořila příběh, který je psaný lehkou rukou, tentokrát žádné depky mít nebudete. A ještě poznáte svět praktických lékařů z jejich pohledu. Ani oni to někdy nemají s pacienty jednoduché.

Byť byste to od této autorky nečekali, Ordinace představuje vskutku oddechovou záležitost. Jede v poklidném tempu, nenajdeme v ní akční scény, které by zvedaly adrenalin. Pořád čekáte, že se stane něco velkého a ono nic. Prostě klídek, pohoda. Patrikův příběh je spíš zamyšlením nad tím, jak moc se člověk někdy podceňuje a ponižuje, jen aby se zavděčil druhým. O humor v ději rozhodně není nouze, autorka Patrikovi připravila pár horkých chvilek, kdy se pořádně zapotí a čtenář zasměje. Finále, v němž se vše krásně propojí, je i trochu dojemné a k zamyšlení.

Optimisticky laděný počin o smolaři s velkým srdcem a jeho lékařské praxi můžu doporučit všem, kteří hledají lehké čtení s nádechem laskavosti a vtipu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.