Knihkupectví pana Livingstona

Milujete knihy a prostředí knihoven a knihkupectví berete jako uklidňující útočiště před stresem? V tom případě je tady pro vás další povedený kousek z nakladatelství Metafora, patřící do oblíbené edice 7lásky. Tentokrát nás španělská autorka Mónica Gutiérrez Artero vezme do Anglie, do knihupectví, které jako by vypadlo ze starých dickensovských časů.

Hlavní hrdinka, archeoložka Agnes Martíová odjíždí do Anglie. Stěhuje se tam z rodné Barcelony, protože touží získat místo ve svém oboru v některém z britských archeologických muzeí. Věc se nedaří, jak by si Agnes přála, o práci nemůže zavadit a tak když při jedné z procházek narazí na zapadlé knihkupectví Moonlight Books, jehož majitel potřebuje pomoct s vedením obchodu, nastoupí tam. Při své práci poznává blíže podivínského podmračeného majitele Edwarda Livingstona, stejně jako zákazníky, kteří jsou už stálým inventářem knihkupectví – osamělého chytrého chlapečka Olivera Twista, náruživou čtenářku paní Dresdenovou, nebo tichého spisovatele, který splývá s lampou, pod níž sedává a píše knihy, či Edwardovu přítelkyni, nakladatelku Sioban, která energickou, milou povahou vyrovnává heatcliffovskou zasmušilost svého partnera.

Román Knihkupectví pana Livingstona působí velmi uklidňujícím a odpočinkovým dojmem. Zdánlivě se nic neděje, tudíž akcechtivé čtenáře zklame. Ale pozor, my, co milujeme knihy a jejich svět víme, že skrývají spoustu tajemství a zažijeme s nimi velká dobrodružství, stejně jako Agnes v tomto příběhu.

Elegantní, typicky britské s decentním humorem, tak by se dala knížka charakterizovat. Nevím jak se to španělské autorce podařilo, ale v příběhu navodila příjemnou nostalgickou atmosféru starých britských časů. Nebýt moderních vymožeností, ani bych nevěřila, že se odehrává v současnosti.

Laskavé a dojemné vyprávění je plné literárních odkazů, takže milovníci písmenek si přijdou na své. Jestli si rádi jen tak v poklidu čtete milý příběh, je Knihkupectví pana Livingstona tím pravým počinem pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Kavárna na konci ulice

Na začátku příběhu byl deník. Osamělý starý malíř Julian do něj vytvořil první zápis o sobě samém, o svém životě, přáních, touhách… Zápisník nechal na stole v kavárně, kde ho objevila její majitelka, upjatá Monica. I ona v něm zanechá stopu v podobě osobní zpovědi a poté ho odloží v nedalekém baru. Tam ho najde Hazard, kterému jsou nade vše drogy a alkohol. Po jedné bujaré noci si slíbí, že se změní a bude abstinovat. I on se svěří deníku, po něm další člověk a další… Cesty všech se protnou v Moničině kavárně. Skupinka lidí, kteří by se za jiných okolností nepotkali a neměli ani nic společného, se začne scházet. Vzniká mezi nimi přátelské pouto a mezi některými to začne jiskřit víc, než by se mezi kamarády slušelo… Zjišťují, že díky deníku se jejich životy mění a oni se stávají úplně jinými lidmi. Má Julianův projekt „Skutečnost“ smysl i přesto, že někdy může pravda tnout do živého?

Román Kavárna na konci ulice je příběhem, který si na paškál bere mezilidské vztahy. Autorka popsala vzájemné vazby mezi lidmi, kteří i ze stránek knihy působí jako reálné osoby z masa a kostí. Úzkostmi sevřená Monica k sobě druhé jen tak nepustí, Julian pod slupkou bohéma a bývalého lamače žen skrývá křehkou duši, Hazard neustále balancuje na hraně pokušení, Influencerka a matka v jedné osobě Alice je navenek perfekcionistka s načančaným dítkem, které ukazuje na sociálních sítích, ve skutečnosti je její život jeden velký chaos. V nádherném, mile působícím příběhu sledujeme pozvolnou proměnu a zjišťujeme, že někdy je to, co vidíme navenek jen slupka a pozlátko a ve skutečnosti je všechno úplně jinak. Přestože se knížka zabývá tématy k zamyšlení, není vůbec nudná, s postavami nebude nouze o zábavné chvilky a jiskřivé, milostným napětím nabité situace.

Doporučuji přečíst doslov spisovatelky i v případě, že se jinak těmto autorským dodatkům vyhýbáte. Clare Pooleyová se inspirovala vlastním životním karambolem, kdy propadla alkoholové závislosti. Dokázala se z ní dostat, až když si uvědomila vlastní slabost a selhání na veřejně přístupném internetovém blogu. Stejně jako její hrdinové i ona dokázala přiznat pravdu o sobě a změnit se.

Laskavé vyprávění s prvky romantiky je prodchnuto jemným humorem potěší čtenáře, kteří milují příběhy s obyčejnými lidmi v hlavní roli. Žádní superhrdinové s perfektními životy, ale lidé jako já, vy, nebo soused z protějšího domu, každý může zkusit deníkový projekt Skutečnost.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku pořídíte na eshopu.

Billy Summers

Billy Summers. Takové sympatické jméno, že? Jeden by neřekl, že takové jméno může nosit nájemný vrah. Ale Billy není jen tak ledajaký zabiják. Zakázky bere pouze v případě, že objekt jeho zaměřovače je zlý a prohnilý člověk skrz na skrz. Navíc chce s touto prací nadobro skončit. Ale ještě než tak udělá, vezme poslední zakázku, jejímž cílem je zvláště odporný a bezcharakterní člověk. Vše by mělo jít jak na drátkách, Billy je mistr svého oboru, bývalý ostřelovač z Iráku, jeden z nejlepších, který ví, jak po vykonané práci co nejtišeji zmizet. Nic by tedy nemělo bránit tomu, aby Billy udělal svou poslední zakázku a užíval si zaslouženého odpočinku s kontem nabušeným penězi. Ale znáte to, věci se začnou sypat, aniž byste si to přáli, a přesně tohle se stane Billymu.

King využívá hlavní dějovou linku pro základní příběh, který začíná tím, že se Billy Summmers precizně připravuje na zakázku, na svůj cíl musí nějakou dobu čekat na určitém místě. Je domluveno, že bude předstírat spisovatelskou činnost, aby na sebe nepoutal přílišnou pozornost. A tady přichází geniální věc – Billy se rozhodne, že bude psát, aby se při čekání neukousal nudou a přitom bude předstírat, že je tak trochu chabé mysli. Což není pravda, Billymu to pálí jako nikdy. Sepíše tedy vzpomínky na vlastní minulost stylem prosťáčka. Vězte, že tato „literární vsuvka“ vás dostane do kolen a přinese překvapivé propojení s hlavní linií příběhu.

Kingovi se v Billym Summersovi podařilo stvořit postavy, které si oblíbíte na první dobrou. Billy je… Billy. Je možno oblíbit si zabijáka? Zamilovat si zabijáka? Po přečtení knihy říkám ano, je, byť se s vámi vaše morálka bude trochu prát.

Sakryš, sakryš, sakryš!!! Pane Kingu, smekám před vámi, tohle je váš majstrštyk (doufám, že ne poslední). Knížku jsem si užila od první do poslední stránkym, byť první část je trochu rozvláčnější (nic nového pro Mistrovy čtenáře) a nemohla dostat Billyho a další postavy z hlavy.

Příběh neotřelého nájemného zabijáka je originální a plný překvapivých zvratů i dojemně laděných scén. Najdete v něm odkazy na Kingova díla – schválně nebudu psát na která konkrétně, to vás při čtení přímo praští do očí. Tentokrát se autor mysteriózna dotýká jen zlehounka, skoro nenápadně a důraz klade spíše na vztahy a akci. A taky na romantiku. To byste u knihy s takovým námětem asi nečekali, že?

Billy Summers se opravdu povedl, Stephen King v něm dokazuje, že umí psát, i když mu pětasedmdesátka klepe na dveře. Laťka je opět vysoko, Mistře, přeskočíte ji dalším počinem? Těším se už teď.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Žhářka

Tento příběh by mohl být docela hezký road trip otce a dcery, kdyby nebylo toho, že jsou na útěku. Kdysi dávno se Andy McGee, ještě jako student, spolu se svou budoucí ženou Vicky a dalšími studenty zúčastnil experimentálního pokusu s novou syntetickou drogou P6, která v něm probudila schopnost mentální dominance. Bez následků nezůstaly ani jeho manželka a dcera Charlie, která po rodičích zdědila výjimečnou schopnost pyrokineze. Tajná vládní organizace Dílna, pod níž výzkum spadal, se na rodinu McGeeových zaměří a chce Charlie zkoumat. Agenti ve snaze získat dívenku jdou doslova přes mrtvoly. Andy má co dělat, aby tomu zabránil a Charlie, jíž je teprve osm, musí svou megasuper zbraň použít, i když ji ještě nedokáže ovládnout…

Ve Žhářce, která poprvé vyšla v roce 1980, Stephen King dokázal, že kromě skvěle vystavěného základního příběhu, který zaujme na první dobrou, umí do děje zapojit také emoce a city. Navíc se nejedná o žádnou nudu, děj má spád od prvních řádků, nenechá vás do konce vydechnout. Žhářka „slaví“ dvaačtyřicet let existence a vůbec byste jí tento věk neřekli. Je nadčasová a nestárnoucí.

Jak už jsem napsala, Stephen King si tentorát dal záležet na tom, aby podráždil vaše city. Hlavní hrdinové na útěku si vás podmaní a budete jim na jejich cestě za svobodou držet palce. Dozvíte se také, jak to funguje v Dílně, poznáte její zaměstnance oddané výzkumu a jejich praktiky, kterými chtějí dosáhnout svého – dostat se k Charlie a zkoumat její pyrokinezi. Mimochodem, scény, kdy dívenka i její otec využívají své schopnosti, jsou napsány sugestivně, je vám horko a cítíte žár.

Žhářka je dalším titulem, který by neměl chybět žádnému milovníkovi Kingova díla. Tím, že autor upustil páru emocím a román je tedy tak trochu „cíťa“,řadí se k podobně laděným dílům jako je Zelená míle, Pytel kostí nebo cokoli, pod co se Mistr podepsal jako Richard Bachman. Navíc se této knihy se nemusí bát ani ti, kteří jsou Kingem doposud nepolíbeni.

Je vám v těchto letních dnech horko? S Charlie vám bude ještě tepleji, to vám garantuju. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu koupíte na eshopu.

Pláč zavržených předků

Miren O´Malleyová se narodila do rodiny, která bývala kdysi velmi úspěšná a bohatá. Bylo to tak díky úmluvě s mořskými lidmi, jimž patřilo v každé generaci jedno dítě. Když však O´Malleyovi nebyli schopni svému slibu dostát, jejich prestiž slábla, přicházeli o moc i majetek. Mirenina babička se rozhodne věci napravit a k tomu potřebuje svou vnučku. Plánuje dívku provdat, ale než se tak stane, dojde v rodině k několika fatálním situacím…

Nakladatelství Ocelot patřící neodmyslitelně k eshopu Megaknihy.cz, má na svém kontě knihy rozmanitých žánrů, od detektivky po něžnou romantiku. Pláč zavržených předků od A. G. Slatter se řadí k fantasy příběhům. Nejsem v nich extra kovaná, o to víc si každý, který se mi dostane do rukou, náležitě užívám, a nejinak to bylo i nyní.

Děj je poněkud rozvláčnější, pokud čekáte okamžitou akci, kouzla a čáry, nedočkáte se. Tahle knižní záležitost se rozvíjí velmi, velmi pozvolna. Nejprve zjistíte poměry u O´Malleyových, seznámíte se blíž s Miren a zažijete situace, díky nimž musí dívka změnit svůj způsob života. Pomalu plynoucím dějem budete zlehka a zasněně plout jako na vlnách řeky – ano, vody se v knížce objevuje poměrně dost – a teprve pak se přes vás jako velká vlna převalí část románu plná náznaků, tajemství a záhad, v níž se akce konečně dočkáte.

Celým románem prostupuje temná, melancholická nálada, děj je pochmurný a dělá čest svému žánru, vedle fantasy je to také román gotický.

Kromě hlavní dějové linie s Miren v hlavní roli autorka do příběhu zakomponovala také několik legend, pohádek a mytických příběhů, které pro potřebu tohoto románu přepracovala ze svých předchozích sbírek. Tvoří tak nedílnou součást Mirenina příběhu. Děj je psán ich-formou prostřednictvím Miren, která nás seznamuje s rodinnou anabází, se svéráznou babičkou, která je pro záchranu rodu schopná všeho.

Pro čtenáře fantasy knih, kteří jsou nároční a potřebují pořádně propracované zápletky, Pláč zavržených předků asi nebude to pravé ořechové. Tíhnete-li k pohádkám, baví vás spíše jemnější varianty těchto příběhů a libujete si v pochmurnosti a temnotě, zkuste ho.

Děkuji eshopu Megaknihy.cz a nakladatelství Ocelot za zpříjemnění červnových dní zajímavým knižním počinem, který si na eshopu můžete pořídit.

Pytel kostí

Kdysi velmi úspěšný spisovatel Mike Noonan se nemůže vzpamatovat z tragické ztráty manželky a nenarozeného dítěte. Uchýlí se do srubu u jezera v Maine, který se ženou užívali jako letní sídlo. Po pár letech sebetrýznění smutkem mu do cesty (a to doslova) vstoupí malá holčička. Mike se k ní i její matce, ovdovělé Mattie upne a pomáhá jim překonávat problémy s tchánem mladé ženy, který využívá svého bohatství i společenského vlivu a chce malou Kyru do výlučné péče. Mike se chtě nechtě stává účastníkem sporu o dítě a taky zjišťuje, že jeho žena, která mu před smrtí zatajila těhotenství, pátrala po něčem hodně zajímavém. Může tento fakt za noční můry, jimiž Mike trpí? A co zvláštní jevy v domě? Magnety na lednici se samy přeskupují a v tichém obydlí, kde žije pouze Mike, je slyšet dětský pláč…

Pytel kostí je jedním z nejdojemnějších románů Stephena Kinga. Kromě klasické duchařiny v sobě skrývá i romantický příběh. Mike je pořád zamilován do zesnulé manželky, přesto cítí, že by Mattie mohla díru v srdci zacelit. Spisovatelovy city jsou vylíčeny jemně a s pochopením pro mužské slabosti. Do příběhu je zakomponován osud černošské zpěvačky nazývané Smějící se Sára, která kdysi dávno žila v Mikeově srubu a přestože je desítky let mrtvá, s dějem pořádně zatočí.

Jak už jsme u Kinga zvyklí, román začíná velmi pozvolna, je hodně popisný, Mikeovo utrpení si spolu s ním prožijete se vším všudy. Přesto autor stále udržuje napětí a správnou atmosféru, kterou rozdmýchává pomocí hororových scén s mysteriózním nádechem. Ty jsou přiměřeně napínavé a ve mně vyvolávaly mrazivé pocity, což oceňuji, protože se u knížek nikdy nebojím. Romantická linie je velmi křehká a dojemná, ať už se jedná o vztah s milovanou manželkou, kdy platí rčení o lásce až za hrob, nebo počínající cit k Mattie. Pytel kostí je jednou z mála knih, kde se milostná a akční linka netlučou a naopak ladí.

Po pomalém rozjezdu i pozvolné jízdě napříč příběhem přichází v poslední třetině knihy smršť a nestačíte se divit, jak s dějem King zatočil, to on umí, probudit čtenářovu pozornost v pravý čas.

Pytel kostí doporučuji všem, kteří hledají lehce mrazivou duchařinu s mysteriózním nádechem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu zakoupíte na eshopu.

Jana Eyrová

Jana Eyrová. Je ji třeba blíže představovat? Klasika, která rozechvěje srdce všech romantiků, které svět kdy nesl, nese a ponese. Příběh vychovatelky a jejího nadřízeného (chtěla jsem napsat pána, ale v tomto spojení mi to evokuje úplně něco jiného :)) ) se čtenářů dotýká už pěkných sto sedmdesát pět let, poprvé byla totiž vydána v roce 1847 a od té doby nesčetněkrát, ve světě i u nás, v rozličných překladech. Nakladatelství Fortuna Libri aktuálně vydalo Janu Eyrovou znovu, v moderním překladu Pavly a Matouše Iblových. Poprvé jsem Janu Eyrovou četla někdy na prahu puberty, ve slovenštině, od té doby pak několikrát v českém překladu Jarmily Fastrové.

Děj románu je notoricky znám. Janu poznáváme jako nemilovanou schovanku v rodině dívčiných příbuzných. Od nich se dostává do sirotčince Lowood, kde prožije první velké přátelství, stejně jako útrapy, o kterých se těžko čte. Pár let v Lowoodu působí jako učitelka, ale pak odpoví na inzerát hledající vychovatelku a dostává se do domácnosti pana Rochestera, kde pečuje o jeho malou schovanku Adélku. A jak to bylo dál? Kdo ví, tomu to připomínat nemusí, a kdo ne, honem pro knížku, cesta Jany k lásce a štěstí je dojemná, tajuplná i trnitá.

Překladatelům se podařilo zachovat úžasnou atmosféru, kterou Jana Eyrová má. Je to trochu ponuré, smutné i tajemné čtení. Děj plyne pomalu, je hodně popisný, nečekejte příliš mnoho akcí – vše je především o emocích. Vypravěčkou je samotná Jana, její příběh je čtenáři podán ich-formou a jak to bylo v tehdejší literatuře zvykem, hrdinka promlouvá přímo ke čtenáři tak, že ho v průběhu knihy oslovuje a obrací se přímu k němu. V textu se objevují francouzské věty, na konci knihy jsou vysvětlivky, takže se nemusíte bát, že by vám unikl smysl konverzace mezi hrdiny.

Nové vydání s moderním čtivým překladem, který si zachovává dobovou atmosféru, je důstojným následovatelem dosavadních vydání nesmrtelné klasiky a já ho směle doporučuji všem, jimž se Janiny osudy navždy vryly do srdce, aby si je touto knihou znovu připomněli, stejně jako novým čtenářským duším, které se na příběh lásky teprve chystají.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knihu pořídíte na eshopu.

Nečekaná lekce lásky

Lucy Dillonové u nás už před lety vyšla jediná kniha Na sto kusů, která se mi hodně moc líbila a bylo mi líto, že jsem si od autorky nemohla nic dalšího přečíst. Proto mě aktuálně potěšilo nakladatelství Cosmopolis, které vydalo další spisovatelčinu knížku nazvanou Nečekaná lekce lásky.

Jeannie našla muže svých snů a má se za něj vdát. Dnes. Právě teď. Ale právě teď také cítí pochyby. Co když se plete a Dan tím pravým není? Co když to, co k němu cítí, není ta pravá láska? Nebo pracují jen nervy? Jeannie se na poslední chvíli rozhodne změnit své rozhodnutí a právě v tom okamžiku zasáhne osud a mění vše o sto osmdesát stupňů…

Román má trochu zavádějící název, alespoň ve mně spojení slov Nečekaná lekce lásky evokuje sladkou harlekýnku, opak je však pravdou. Do rukou se vám dostane romantický příběh, má však něco navíc. Jeannie v průběhu děje projde velkou proměnou – nebojte se, žádná motivační literatura se v tom neskrývá, a zjistí, co vlastně od života chce. Bude to svatba s Danem? Uvidíte sami.

Děj možná odhadnete dopředu, jak je u romantické literatury běžné, přesto to není tuctová knížka. S Jeannie zažijeme spoustu chvil, kdy jí nebude do zpěvu i takových, které vyloudí lehký úsměv na tváři. Jedná se docela poklidné čtení bez výraznějších akcí, autorka se soutředila spíše na pocity hlavní hrdinky, která stojí na rozcestí životní cesty a nemá tušení, kterým směrem se dát.

Nečekaná lekce lásky je četbou přesně podle mého gusta – chytrá romantika, jak já říkám, z níž netrnou zuby. Jeannie se řadí mezi sympatické knižní hrdinky, bokem nestojí ani vedlejší postavy, které jí zdárně sekundují. Za zmínku stojí budoucí tchyně Andrea, jež je trochu patetická, nebo mimořádně sympatičtí muži – tatínek Jeannie a ženichův družba, ti všichni děj výrazně oživují.

Román Lucy Dillonové je možná tisící variací na nekonečné téma lásky a dramatických vztahů, ale variací příjemnou a oddechovou. V knižní podobě nabízí čtenářům to, co romantická komedie filmovým divákům – náhled do životů lidí tápajících ve svých životech i partnerské komunikaci, která je základním stavebním kamenem každého vztahu, obohacený o jemný humor.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Přes práh

On je pětašedesátiletý vdovec žijící ve vzpomínkách na milovanou ženu, ona devítiletá holčička, které je všude plno. Až moc plno. Nevrlý důchodce Filip Galvan a přemoudřelá školačka Amálie, seznamte se s nimi, litovat nebudete.

Filipovi se dny slévají, stesk po manželce neutichá ani po letech. Z letargie ho jednoho dne vytrhne zvláštní škrábání na dveře. Když je otevře, do bytu mu vklouzne kocour Olly a s ním i energická, na svůj věk až příliš chytrá Amálie a od té doby je obou všude plno. Jak to dopadne, když se Amálie zraní a Filip, aniž by si to sám přál, bude dívku pár týdnů hlídat? 

Poněkud nesourodá dvojice Filip a Amálie se spolehlivě postará o pár hodin vaší dobré nálady. Dívenčiny výmluvné eskapády dokážou vykouzlit úsměv na tváři, i když někdy je Amálie všude víc než dost a vy Filipa docela chápete :). Ale přiznejme si, občas takovou energickou smršť v podobě dětské čisté duše, která nastaví zrcadlo, potřebujeme všichni.

Čtení této knížky vyvolá spoustu otázek a námětů k přemýšlení. Znáte dobře své sousedy? Všechny asi ne, některé možná vůbec, jiné třeba jen trochu a vlastně vůbec netušíte, co se děje za dveřmi jejich domácností. Co se za nepřístupnou tváří starší sousedky odvedle skrývá velký smutek?

Román Anety Kollerové Maškové nazvaný výstižně Přes práh cílí na milovníky poklidného čtení, kteří nehledají výrazně akční děj, ale rádi se noří do pomalu a zlehka plynoucích příběhů. Pokud jste si oblíbili knížky jako je Babička pozdravuje a omlouvá se nebo Muž jménem Ove, laskavou četbu bořící hranice napříč generacemi, bude se vám zamlouvat i tato knížka.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier.

Ztracený v pustině

S australskou spisovatelkou Jane Harperovou jste se mohli setkat, pokud jste četli její detektivní romány Sucho a Síla přírody v nichž je spojovacím prvkem policista Aaron Falk. Aktuální počin Ztracený v pustině je samostatným příběhem, atmosférou se však předchozím knihám hodně podobá.

Tři bratři Brightovi – Nathan, Cameron a benjamínek rodiny, příznačně zvaný Benny. Společně vyrůstali na rodinné farmě, z níž nejstarší Nathan odešel po neshodách s rodinou i obyvateli městečka. Po letech se vrací, aby pohřbil jednoho z bratrů, prostředního Camerona, který byl nalezen mrtvý v pustině, kde kromě legendárního náhrobního kamene nic jiného není. Všichni jsou v šoku, neboť Cameron měl vše – manželku a dvě dcerky a také jménem rodiny vedl farmu. Nikdo nechápe, co ho vedlo k tomu, aby odstavil auto a vydal se vstříc nepříjemné smrti? Nathan má spoustu otázek, ale žádné odpovědi, ty jsou zasunuty hluboko v minulosti, kterou není lehké rozplést. Jak víme, některá tajemství by se neměla nikdy vynořit na povrch.

Jane Harperová opět dokazuje, že drsnost a syrovost australského vnitrozemí dokáže přímo mistrně zakomponovat do svých příběhů. Ty jsou psychologicky laděné a na paškál si berou vzájemné vztahy mezi rodinnými příslušníky. Navíc z nich sálá všudypřítomné horko, které dokáže hodně znepříjemnit běžný život, kdy máte nejbližšího souseda na míle daleko, takže se musíte spoléhat sami na sebe.

Na první pohled se Ztracený v pustině tváří jako detektivní román, nebo akční thriller, ale ve finále dostáváme slušné, skoro antické drama rozebírající vnitřní pocity postav a sahající všem hluboko do svědomí. Jane Harperová píše hodně poutavě, její popisy jsou hodně vemlouvavé a dokážou podnítit čtenářovu mysl, aby si skládala střípky příběhu do ucelené podoby, kterou autor stejně vždy rozmetá.

Pokud milujete spletité příběhy a máte rádi drsné australské prostředí, nenechte si nejnovější počin Jane Harperové ujít, stojí za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku můžete koupit na eshopu.