Muž, který zprůhledněl

V poslední době jsem si docela oblíbila povídkový žánr. Když potřebuji uniknout od hutných příběhů, které jinak miluji, ale někdy se do nich prostě nedokážu stoprocentně ponořit, jsou pro mě povídky vítanou změnou. Proto jsem s nadšením přijala nabídku spisovatelky Jany Trhlíkové k recenzování její povídkové sbírky Muž, který zprůhledněl.

Soubor obsahuje patnáct povídek, jejichž společným jmenovatelem jsou muži, ženy a jejich vzájemné vztahy. Milostné, rodinné, kamarádské, pracovní, všechny mohou být někdy křehké a zničující. Hned v prvním příběhu, podle něhož je titul pojmenován – Muž, který zprůhledněl, je to vztah mezi milenci, ženatým mužem a stárnoucí ženou. Vše je zalito sluncem do té doby, než hrdinka zjistí, že vážně onemocněla. V tom okamžiku idylka praská jako mýdlová bublina a ona zjišťuje, že v pohodlném ženáči nikdy nenalezne oporu. Zajímavě se jeví povídka Přetlačovaná o boji mezi zkušeným, leč starým pracovníky a novou, dravou, úspěchu chtivou mladou krví.

Mně se mimo jiné moc líbily povídky Hodná holka, v níž se řeší domácí násilí, Minulost v černém rámečku, která vypráví o mladém muži, hledajícím svého otce, a Výběrová slepota, řešící vyčpělé manželské soužití po dvaceti letech.

Janě Trhlíkové stačí jen pár stránek, aby se svými hrdiny rozehrála mistrovské partie. V povídkách se neobjevují pasáže navíc, či nudné popisy, autorka jde rovnou k věci. Její styl je strohý, bez zbytečných kudrlinek, přesto velmi dynamický, v textu nejsou hluchá místa. Příběhy jsou velmi uvěřitelné, ze života.

Počin Jany Trhlíkové je velmi útlounký, stačilo mi pár hodin během jednoho odpoledne, abych knížku přečetla. Přes svůj krátký rozsah ve mně nechala hluboký dojem. Nad povídkami se člověk zamyslí, přemýšlí o hlavních hrdinech a jejich činech. Prostě je to čtení ze života, bez příkras.

Muž, který zprůhledněl – to jsou příběhy, které může zažít každý z nás, život jako takový je nevyčerpatelnou studnicí nejrůznějších zážitků. Já doufám, že autorka do ní sáhne znovu a napíše další povídkovou knihu.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Janě Trhlíkové, knížku si můžete zakoupit prostřednictvím jejího webu či eshopu nakladatelství Klika.

Dva v srdci

Lydia a Freddie si jsou souzeni. Znají se od raného mládí, žijí spolu přes deset let a chystají svatbu. Jenže v den oslavy narozenin Lydie Freddie umírá při autonehodě. Nic není jako dřív, Lydia má pocit, že přišla o polovinu těla i duše. Rodina se snaží Lydii pomoci utišit smutek, ale ten je až příliš hluboký. Vzchopit a jít dál, to jde ztěžka. A pak najde Lydia způsob, jak být zase s Freddiem a pokračovat v jejich společném životě.

Josie Silverová si mě získala svým románem Den, kdy jsem zahlídla lásku, proto jsem byla na její druhý počin, který u nás opět vydalo nakladatelství Cosmopolis, nesmírně zvědavá. Laťka byla docela vysoko, přeskočila ji autorka? Za sebe říkám, skočila stejně. 🙂 Kniha Dva v srdci se mi líbila stejně a řekla bych, že si Josie Silverová vyšlapává vcelku příjemnou cestičku v žánru romantiky.

Bdění a snění. Tak jsou pojmenovány části Lydiina vyprávění, v nichž se střídavě ocitáme ve dvou časových rovinách hrdinčina života. V jednom je utrápenou smutnící „skorovdovou“, v druhém šťastnou snoubenkou milovaného Freddieho. Máte pocit, že čtete sci-fi? Nechte se překvapit, jakou formou spisovatelka „zařídila“, že ti dva mohli být opět spolu. A duchařina to také není. 🙂

Opět jsem dostala příběh, který se nese v duchu mých oblíbených romancí, v nichž to hýří láskou, takovou tou ryzí a jemnou, která není převálcovaná přemírou bezuzdného sexu. Důraz je kladen na vztahy, zejména rodinné, moc se mi líbilo sepětí „holek“ Birdových. Velkou roli zde hraje také přátelství a nechybí ani kapka humoru, skvělého koření v situacích, kdy nevíte, jestli se máte smát nebo brečet.

Dva v srdci je románem, z něhož emoce cítíte téměř na každé stránce. Já jsem s Lydií nesmírně soucítila, prožívala s ní každou skutečnou i vysněnou chvíli, její příběh je napsán s velkou empatií. Smutek, který Lydia cítila, mi připomněl podobnou knížku – P. S. Miluji tě od Cecelie Ahern, v níž se hrdinka vyrovnávala (trochu jinak) se stejnou životní situací.

Pokud jste milovníky takových příběhů, v nichž hraje prim něžná romantika, určitě se vám bude ten Lydiin líbit také.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pozvala mě dál

Elle Fieldingová, autorka úspěšné knihy pronajme přes Airbnb svůj milovaný vymazlený dům, který se nachází v Cornwallu a sama odjíždí do Francie. Po návratu zjišťuje, že se v domě změnila atmosféra, ale dokonce se někdo dostal do prostor, které byly zamčeny a nikdo kromě ní tam neměl přístup. Elle se snaží spojit s Joannou, jež si dům pronajala, účet však neexistuje… Elle začíná trpět paranoiou, má dojem, že ji někdo sleduje a monitoruje každý její pohyb. Je však spisovatelkou, takže má bujnou fantazii, navíc se nachází v časovém presu, má jen pár týdnů, aby odevzdala nový rukopis, do něhož však doposud neudělala ani čárku… Tak jak to tedy je? Opravdu je Elle pod něčím drobnohledem a hrozí jí nebezpečí nebo se jen příliš poddala vlastním představám.

Lucy Clarke mě ještě nikdy nezklamala, její knihy považuji za jedny z top mezi psychothrillery. Poctivá dávka napětí, emoce, pocity strachu, to je kombo, na které zaručeně slyší každý čtenář tohoto žánru.

Děj je rozložen do tří různých linií. V té hlavní sledujeme, co se v Elleině životě děje aktuálně, spolu s ní se bojíme neznámého údajného stalkera a pociťujeme nepříjemné svírání, až strach z neznámého zla. A to myslím vážně, protože se obvykle u knih nebojím, jen párkrát se mi stalo, že jsem pociťovala mrazení a pocit napětí. A přesně toto jsem měla i u knihy Pozvala mě dál. Druhá linka nás vede do minulosti, do doby hrdinčina studia. I tam se děje něco, co výrazně ovlivní její budoucnost. A třetí stopa? V té k nám promlouvá neznámý hlas. Hlas někoho, kdo se naboural do Elleina soukromí. Je to dočasná nájemkyně Joanna? Nebo snad nepříjemný soused, jemuž je Elle trnem v oku? Nebo snad někdo úplně jiný? Lucy Clarke své postavy mistrně postrkuje dějem a splétá důmyslné smyčky, aby nás přesvědčila o tom, že pravda není tam, kde ji obvykle vidíme. Já ji viděla všude jinde, jen ne tam, kde opravdu byla. Závěrečné vyústění mě dostalo do kolen, vůbec jsem ho nečekala.

Lucy Clarke píše čtivě, umí zaujmout vykreslením profilu svých postav. Elle je jednou z těch hrdinek, u nichž si nejste jistí ničím. Její fantazie je bezbřehá, nevíte, jestli si vymýšlí, nebo říká pravdu, ona totiž nepůsobí příliš spolehlivě a věrohodně. Napětí je vyrovnáváno nádhernými a barvitými popisy cornwallského pobřeží, hned máte chuť čarovnou oblast navštívit.

Britská autorka psychothrillerů mě opět přesvědčila, že opravdu umí. Román Pozvala mě dál jsem četla s očekáváním mrazivého čtenářského zážitku, a přesně toho se mi dostalo. Už teď jsem zvědavá, s čím Lucy Clarke přijde příště.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Sicilští lvi

Rodinné ságy patří mezi oblíbenou četbu mnoha čtenářů a čtenářek. Sicilští lvi jsou prvním dílem (v originále už vyšel druhý) série Sága rodu Floriů. Podíváme se do Itálie, kde v roce 1799 bratři Paolo a Ignazio Floriovi prchají z rodné Bagnary sužované zemětřesením. Usadí se v sicilském Palermu, kde si otevřou krámek s kořením.Floriovi bojují s předsudky starousedlíků, kteří jim v jejich podnikání házejí klacky pod nohy. Ani v soukromí to není snadné, Paolova žena se s přestěhováním nedokáže smířit. Když Paolo zemře, Ignazio se zaměří na svého synovce Vincenza a zasvěcuje ho do rodinného podnikání. Postupem času se Floriovi svou houževnatostí a pílí vypracují mezi místní smetánku, stále jsou však některým místním trnem v oku. Vincenzo pokračuje v rozšiřování a modernizaci rodinného podnikání, jemuž podřizuje vše, i svůj soukromý život.

Stefania Auci napsala podmanivý rodinný příběh, v němž vylíčila osudy rodiny, která se ze samotného dna společnosti, chudoby a bídy dokázala vyšplhat nahoru, získat bohatství a věhlas. Získají si však i uznání a respekt? Spisovatelka líčí tradiční uspořádání italské společnosti a hierarchii uvnitř rodinných klanů. Poukazuje na typické aspekty italské společnosti 18. a 19. století. Muži jsou hlavou rodiny, jejich slovo je nezpochybnitelné a ženy nemají právo do ničeho mluvit. Nejvíce to pociťuje Giuseppina, Paolova žena, jejíž temperament je zadupán mužskou ješitností do země a ona se postupem času zatvrdí a zatrpkne.

Číst tuto knihu není snadné, do autorčina poněkud zvláštního stylu se musíte postupně dostat a nasát ho. Píše v v přítomném čase, což preferuje jen málo čtenářů, protože takový text působí občas těžkopádně. I já jsem si musela zvykat, naštěstí mě příběh zaujal a přitáhl mou pozornost, takže jsem se do toho dostala po pár stránkách a pak si Floriovy s jejich ambiciózními muži i ženami, které se pomalu učily vzdorovat svým protějškům a nacházet svou vlastní cestu, zamilovala.

Kniha je napsaná na základě skutečných osudů podnikatelské rodiny Floriů z Palerma. Je fascinující sledovat jejich vzestup, urputnost, která byla jakousi pohonnou hmotou a dá se říct i rodinným znamením, neboť všichni muži z tohoto rodu byli nesmírně houževnatí a tvrdohlaví, šli si za svým cílem. Osudy rodiny sledujeme na reálném historickém pozadí, kdy zlehka „nakoukneme“ pod pokličku soudobého politického dění.

Sicilští lvi, první díl Ságy rodu Floriů je hutným historickým příběhem líčícím nejen zajímavé životy obchodníků z Palerma, ale především představuje Itálii jako nádhernou, složitou zemi plnou kontrastů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul si můžete zakoupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli 2

Nová publikace Michaely Učňové úspěšně navazuje na svou stejnojmennou předchůdkyni, která vyšla v edici České televize a čtenářům připomněla, jak můžeme žít v souladu s přírodou, využívat její dary a znovu se naučit všemu, co uměly naše babičky. Úspěšný je i stejnojmenný seriál a tak není divu, že autorka přichází s neméně zajímavým pokračováním.

Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli 2 pokračuje ve vyšlapané cestě a opět přináší mnoho zajímavých rad a postřehů týkajících se vaření a péče o domácnost a hospodářství. Že žádné nemáte? To vůbec nevadí, vsadím se, že spoustu rad využijete i v městských bytech a zároveň se necháte přenést do nedávné historie a připomenete si, jak naši předkové žili a dokázali využít toho, co jim příroda nabízí.

Publikace je rozdělena do šestnácti kapitol, kterým předchází předmluva a otázky pro moderátory televizní podoby „Babiček“ Terezu Hátleovou, Petra Pěknice a Simonu Berkovou. V jednotlivých kapitolách pak nahlédneme pod pokličku poctivého českého hospodářství. Zjistíme, že polévka je opravdu grunt a pár si jich připomeneme, třeba tradiční hrstkovou. Nebude chybět ani recept na svítek nebo drožďové knedlíčky. Pasáž nazvaná Čuník & šunka nás provede vším, co se vepřového masa týče. Chcete vědět, proč je šunka růžová? A usmažit si poctivý řízek nebo uvařit pořádný guláš? Není problém. Zelenina, Domácí lékař, Šikovné náhražky – to jsou další kapitoly, v nichž se to hemží dobrými radami a chutnými recepty, které připravovali naši předci.

Kniha je skvělá nejen po obsahové stránce, je radost ji číst, ale také prohlížet. Kvalitní barevné fotografie mají perfektní aranžmá korespondující se zaměřením publikace. Podílelo se na nich několik tvůrců, například Jakub Lojda, Klára Belicová, Iva Doleželová a spousta dalších. Kromě fotek publikace obsahuje také velmi povedené ilustrace Niké Papadopulosové.

Vůbec nevadí, pokud nesledujete stejnojmenný seriál České televize. Kniha je samostatná a nevadí ani, jestli jste ani neprolistovali předchozí stejnojmennou publikaci Michaely Učňové.

Průvodní texty jsou věcné, plné potřebných informací a také zajímavostí. Víte, co je to šmolc? Perga? Strdí? Autorka vás vezme na fascinující misi po tradičním českém hospodářství. Nakrmíte čuníka, blíže se seznámíte s krávami a dozvíte se, proč nevyhazovat staré nože po dědovi.

Kniha Co naše babičky uměly a na co my jsme zapomněli 2 je zdrojem inspirace pro kuchařky, které chtějí vařit podle tradičních a osvědčených receptů české kuchyně, stejně tak potěší milovníky retro časů, kteří se prostřednictvím titulu mohou alespoň na chvíli vrátit do minulosti a připomenout si moudrost našich předků.

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentrum.cz, na jehož eshopu je kniha ke koupi.

Povědomá temnota

Eve to v životě neměla lehké. Vyrůstala s bratrem a s matkou v prostředí, které si nechcete představit ani ve snu. Věčně zfetovaná nebo opilá matka nešla nikdy pro ránu daleko. Eve a její bratr Cal si proto byli velmi blízcí a drželi při sobě. Oba se chtěli z bezútěšného života vymanit a žít jinak. Cal se stal policistou, a Evie? Svobodnou matkou samoživitelkou, která se to, čeho se nedostávalo jí samotné, snažila dát milované dcerce, jež pro ni byla vším. Byla, protože jednoho dne se Eve doslova a do písmene zhroutil celý svět. Její milovaná holčička byla zavražděna. Zoufalá matka sebere zbytky posledních sil, aby vraha vypátrala. Uchýlí se dokonce k tomu, aby promluvila s matkou, jíž si držela dlouhá léta od těla. Ale zoufalí lidé dělají zoufalé činy, jak je známo. Evie už nemá co ztratit a ve své urputnosti je ochotná obětovat i sama sebe…

Amy Engel se českým čtenářům představila knihou Dívky z Roanoke, Povědomá temnota je druhým počinem, který nakladatelství Beta vydalo a pro mě osobně je tento román seznamovacím kouskem s autorčinou tvorbou. Hned musím zmínit, že navzdory občas nepříliš příznivým ohlasům jsem byla velmi spokojená,můžu-li toto říct o příběhu s tak bolestnou tematikou, jakou násilná smrt dítěte bezesporu je.

Amy Engel od počátku rozviřuje poměrně ponurou a drsnou atmosféru, se kterou to je jako s deštivým počasím, které nechce ustoupit slunci. V této knize se jasných chvilek nedočkáte, to říkám rovnou. Tohle je pořádně depkoidní záležitost, která zaujme především milovníky seriálu Twin Peaks, filmů Tajemná řeka a Téměř dokonalý zločin. Povědomá temnota je s nimi spojená hned několika společnými rysy – zločin, život na maloměstě, kde vám každý vidí do talíře, sociální rozdíly a skrytá traumata. A především ona výše zmíněná stísněná nálada prostupující děj od první až do poslední věty.

V tomto příběhu se zdánlivě nic neděje, kromě Evieina usilovného pátrání po vrahovi své dcery. V retrospektivě se vrací do minulosti a po částech odkrývá bolestné události života. V ději nejde o akčnost, jako spíš o vykreslení jednotlivých postav a jejich charakterů a vzájemných vztahů, které mezi sebou mají, protože v příběhu hrají dost podstatnou roli. Možná mezi řádky vraha „vyčtete“, já svůj (nesprávný) tip měla a ve finále byla hodně překvapená.

Povědomá temnota nebude četbou pro každého. Je psána hovorovou a obecnou češtinou, která může některé čtenáře tahat za uši, zejména ty, kteří jsou zvyklí na tu spisovnou a používají ji ve vlastním životě. I mně to chvíli dělalo problém, ale vzhledem k sociálnímu prostředí, v němž se odehrává, jsem si poměrně rychle zvykla a zjistila jsem, že má tato mluva své opodstatnění a zvýrazňuje tak charakter příběhu.

Doporučuji tento temný a bezútěšný thriller milovníkům pozvolného napětí, kteří neočekávají velké akce, ale spíše se zaměřují na chování a jednání hrdinů. Za mě to byl příběh, který ve mně zanechal pocit smutku, zmaru a taky uvědomění, jak se máme dobře.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si jej můžete koupit.

Pod dohledem

Melville Heights. Tam by chtěl žít každý! Poklidná krásná čtvrť v Bristolu působí jako ideální místo k rodinnému životu. Ale je tomu opravdu tak? Co se skrývá pod slupkou idylky?

Joey Mullenová se s manželem nastěhuje ke svému bratrovi, který se svou introvertní manželkou čeká rodinu. Pro Mullenovy je to jen přechodná štace než se zmůžou na vlastní dům, ale mezi tím se Joey doslova zblázní do svého charismatického souseda Toma Fitzwilliama, ředitele místní školy. Fitzwilliamův náctiletý syn Freddie je zase pečlivým pozorovatelem veškerého dění v okolí a na mušce má i Joey. Ve čtvrti bydlí také Jenna, která má pocit, že s ředitelem Fitzwilliamem není všechno v pořádku, její matka zase trpí stihomamem a za podezřelé považuje úplně všechno a všechny… Docela zajímavá skupinka, není-liž pravda? Jak je u románů Lisy Jewell zvykem, není všechno takové, jak na první pohled vypadá. Věřte, že vás Lisa Jewell překvapí.

Román Pod dohledem se řadí mezi psychologické thrillery, v nichž se vše točí kolem vzájemných vztahů mezi hlavními aktéry. Do děje vstoupíme v okamžiku, kdy jen nalezeno mrtvé tělo. Komu patřilo, kdo vraždil a proč? Autorka záměrně nechává dost viditelné stopy, podle nichž vás vede po určité cestě, ale otázkou, je, zda správným směrem. A nebyl by to správný thriller, kdyby bylo vše jasné od počátku. 🙂

Už ve svých předchozích knihách mi autorka dokázala, že umí napsat napínavý příběh s dramatickými prvky, v němž prim hrají vztahy rodinné. Tady se zaměřila na komunitu lidí žijící v jedné čtvrti. Začátek je trochu rozvláčnější, protože poznáváte jednotlivé aktéry příběhu a děláte si svůj vlastní názor, ale pak děj postupně graduje a nabírá na obrátkách.

Pro mě je Lisa Jewell jednou z nejlepších spisovatelek svého žánru, která umí zaujmout námětem i propracovanou zápletkou, zároveň je velmi všímavou pozorovatelkou lidských charakterů, což umí ve svých knihách zúročit a napsat postavy, které působí plasticky.

Opět nechybí dramatické finále a vyústění, které asi čekat nebudete. A pokud si stejně říkáte, že už jste podobných knih četli mraky – já taky a přesto mě to baví – a nic vás nepřekvapí, tak konečný epilog asi určitě. Je napsán tak, že budete uvažovat, jak to autorka myslela, ale pokud umíte číst mezi řádky, tak to bude hračka. 😉

Psychothriller Pod dohledem doporučuji všem, kteří milují spletité příběhy s psychologickou zápletkou. Já osobně se těším, až se začtu do dalšího kousku z pera Lisy Jewell.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, titul můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dallas 63

22. 11. 1963. Den, kdy se Amerika otřásla v základech. Lee Harvey Oswald stiskl spoušť a zastřelil tehdejšího prezidenta USA Johna Fitzgeralda Kennedyho. Stephen King se ve svém románu Dallas 63, který u nás poprvé vyšel v roce 2012 a letos se dočkal nového vydání, pustil do vlastního, poměrně svérázného zpracování oné osudové události. Než se začtete, můžete se sami sebe zeptat, nakolik a za jakou cenu byste byli ochotni změnit historii, pokud by to bylo ve vašich silách?

Učitel Jake Epping rovnýma nohama skočil, respektive vklouzl do minulosti a pokusil se běh dějin zvrátit. Ale ještě předtím se rozhodl, že se pokusí změnit tragický osud příbuzných svého žáka… Říkáte si, cože? Jak je to možné? Jake totiž občas zašel na pivko k Alovi, hospodskému, který tušil, že jeho dny jsou sečteny. A tak Jakea zasvětil do svého největšího tajemství, ukázal mu cestu do minulosti a vnuknul jednu, pro někoho možná až kacířskou myšlenku…

Tohle je King v podobě, kterou miluju. Obsáhlý, ne příliš krvavý, i když sugestivních násilných scén se dočkáte, až vám nebude dobře na duši, důraz je kladen především na detaily a atmosféru. Dýchne na vás nálada maloměsta v šedesátých letech se všemi propriertami, jež ji provázely, od dobových aut, přes nápoje, účesy a rozevláté sukně, po hudbu a ikonického JFK, jehož fenomén knihou prorůstá jako kořeny stromu.

Jake, neboli nově George Amberson je dalším z řady charismatických Kingových hrdinů, kterého je snadné si oblíbit. Je čestný, až to někdy bolí, je to prototyp klaďase, takže holky, které milují potížisty, mají smůlu.

Dallas 63 je jedním z nejlepších počinů Stephena Kinga, a ano, tvrdím to u jeho knih poměrně často. I když není hororově laděný, mrazí z něj. Autor nastiňuje poměrně zajímavý jev známý jako efekt motýlích křídel. Jde o to, že malá, zdánlivě nedůležitá věc může fatálně ovlivnit celkový běh věcí a událostí. Jakýkoliv Jakeův úkon v minulosti může ovlivnit budoucnost. Takže i snaha zabránit atentátu. Můžu říct, že právě tento jev mě zaujal nejvíc a pořád jsem o něm přemýšlela, autor to umocnil svou vizí, jak by svět vypadal, kdyby Kennedy vrahovo řádění přežil.

Jak už jsem nastínila výše, King je opět a zase velmi podrobný. Detailně popisuje i zdánlivě nepodstatné věci, kterých byste si sami nevšimli. Vše má svůj účel a smysl, díky těmto popisům je atmosféra intenzivnější a vy se ocitáte hlouběji v příběhu, jako byste se do minulosti propadli přímo s Jakem.

Pokud máte Kinga načteného, potěší vás propojení s jinými jeho knihami prostřednictvím města Derry a lehounké „ovanutí“ románem To.

Dallas 63 se řadí mezi tituly, které čtenáři nabízí čtení s přesahem. Není to příběh, který zhltnete na posezení, hlavní zápletka vás přinutí zamyslet se nad tím, jestli je správné zasahovat do chodu dějin, pokud by to bylo možné. Můžete se podobně jako Hamlet zeptat: „Měnit či nechat být?“

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knížku můžete koupit.

Ztracená historie snů

Pojďte, vydáme se do viktoriánské Anglie. Zní to lákavě? Mně ano. Mám toto období velmi ráda a proto jsem se těšila na knihu Ztracená historie snů od Kris Waldherr. Zavede nás do prostředí, které v dnešní době působí velmi zvláštně, přímo až děsivě, přitom svého času bylo považováno za naprosto normální a běžné. Seznamte se s Robertem, který působí jako fotograf mrtvých.

Robert je požádán, aby vyfotil zesnulého bratrance Hugha, kterého ale nikdy předtím neviděl. Hugh de Bonne byl nalezen mrtvý v hotelovém pokoji a zanechal poněkud zvláštní instrukce, co se pohřbu a posledního spočinutí týče. Hugh nesmírně miloval svou ženu Adu, pro níž nechal vystavět skleněnou kapli. A právě tam by byl rád pohřbený. Jenže kaple je nepřístupná a Robert se do ní může dostat jen pod podmínkou, že si poslechne příběh velké lásky Hugha a Ady. Vyprávět mu ho bude Adina neteř Isabella, která jediná má od kaple klíče. A proč zrovna Isabella, žena, která se k Robertovi od počátku nechová příliš vlídně? Nechte se překvapit a začtěte se do tohoto originálního příběhu.

Ztracená historie snů kráčí ve stopách starých dobrých anglických románů. Hutných, spletitých, s nádechem duchařiny. I v ní toto téma najdete, ale v jaké podobě, to neprozradím, abych vás nepřipravila o moment překvapení, kdy se během čtení nadechnete a řeknete si: „A jo, vlastně! Jak to, že mi to hned nedošlo?“

Připravte se ale na to, že knížku nebudete mít přečtenou během pár chvilek. Je natolik propracovaná, plná popisů, které podněcují fantazii, že s ní strávíte mnohem víc času. Zaslouží si to každé písmenko, každá věta, která dokazuje, že autorka si s svým dílem opravdu pohrála. Pokud jste fanoušci rychlé akce, tak máte smůlu. Ztracená historie snů nesviští závratným tempem, je rozvláčná a dost podrobná. Autorka je sice Američanka, ale podařilo se jí vystihnout viktoriánskou atmosféru – já jsem tedy byla spokojená. Příběh místy působí velmi tísnivě, ponuré náladě přidá i Robertovo ve své době normální zaměstnání (focení mrtvých bylo ve viktoriánském období běžnou záležitostí). Nechybí některé typické aspekty viktoriánské četby jako je dominantní hospodyně, stěžejní postava zahalená tajemstvím, nebo dům plný tajuplných zákoutí.

Jestli se vám líbí romány spisovatelky Sarah Perry, která klade důraz nejen na příběh jako takový, ale i na jazykové zpracování, tak se vám bude určitě zamlouvat i román Ztracená historie snům od Kris Waldherr, který v dnešní náročné době době působí jako balzám na duši. Není to knížka pro každého, rychlý konzument písmenek ji neocení, tohle je vybroušený klenot pro fajnšmekry, jenž mají v oblibě malebnost slov. Zpomalit, nahlédnout do minulosti a nechat se pohltit příběhem plného osudové lásky – co by si romanticky založený čtenář či čtenářka mohli přát víc?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Hádej, čím budu

Zuzana Pospíšilová vydala u nakladatelství Portál mimo jiné také několik knížek s hádankami. V knížce nazvané Hádej, čím budu se soustředila na povolání, ať už notoricky známá, nebo taková, která byste si ještě před nějakou dobou nedovedli jako pracovní pozici představit.

Osmapadesát zábavných hádanek a ilustrací na vás čeká v této půvabné a vesele laděné knížce. Otestovala jsem ji na čtyřletém synovi a musím říct, že se ohromně bavil nejen on, ale i já a spolu s námi také starší syn, kterému je devatenáct. Hádali oba a všichni jsme se u básniček od srdce zasmáli.

V publikaci nechybí klasická zaměstnání jako je učitel, doktor, zubař, elektrikář, pekař, cukrář, najdete v ní také i novější a moderní povolání – bankéř, youtuber, programátor. Některá povolání děti dobře znají z vlastní zkušenosti, ale neznají přesný název, to je třeba případ logopeda či servírky. Co se youtubera týče, trochu mě jeho užití zaskočilo, uvědomila jsem si, že moderní technologie formují a ovlivňují svět a vývoj jde neskutečně rychle a hlavně neustále dopředu.

Hádanky jsou velmi hravé a jednoduché na pochopení významu. Každé dominují tři zvýrazněné pojmy, které se ke konkrétnímu povolání vztahují. K nim mají děti také vymyšlenou hádanku. Jednou tedy můžete hádat práci podle klíčových slov, jindy podle stěžejní rýmovačky.

Knížka je hodně variabilní. Hodí se do školek i družin, kdy s ní mohou učitelé a vychovatelé pracovat a vymýšlet různé aktivity, povídat o jednotlivých povoláních a představit tak dětem bohatou škálu zaměstnání, která lze v životě vykonávat.

Publikaci doplňují vtipné a rozverné obrázky, které namaloval Libor Drobný. Jsou pestré, výrazné a působí moderně.

Hádej, čím budu nám sedla. Bavila téměř celou rodinu, všichni jsme si tam našli naše povolání a povídali jsme si o nich, o tom, čím jsme my rodiče chtěli být jako malí. Zuzana Pospíšilová je, co se dětských knížek týče, opravdu člověk na svém místě, její počiny dokážou bez problémů zaujmout i poučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu lze knížku pořídit.