Dolanův cadillac

Pokračujeme v kingojízdě. Po poměrně rozsáhlých románech tady máme povídky, prozaické epické útvary kratšího rozsahu, jak je známo. Jaké budou v podání spisovatele, který si libuje v pompézních popisech a rád líčí události do nejmenšího detailu? On sám v předmluvě zmiňuje obsáhlost svých děl, a ví, že v povídkách se musí krotit. Jaké tedy povídky v souboru Dolanův cadillac jsou? Podnítí vaši představivost?

Kniha obsahuje celkem jedenáct povídek, které původně vyšly v obsáhlém počinu Noční můry a snové výjevy a jehož druhá část vyjde na podzim jako Pátá čtvrtina.

Povídky mají jednu fantastickou vlastnost. Můžete je v knize číst po řadě, jak jdou za sebou, nebo na přeskáčku. Vybírat si nejdříve ty, které vás zaujmou nejvíc, přeskočit ty nudné a vrátit se k nim později. Je to jako s výběrovou bonboniérou, z níž vám některé bonbony chutnají víc, jiné míň a je na vás, co si vyberete. I mě některé povídky zaujaly víc a utkvěly mi díky námětu a typickému Kingovu zpracování v paměti. I na těch několika málo stránkách, na nichž se povídky nacházejí, dokázal rozehrát mistrnou hru s představivostí. Ještě teď si díky bravurní povídce Prst dávám pozor, když otevírám dveře koupelny a jdu k umyvadlu.

Hned první povídka nazvaná Dolanův cadillac /podle ní nese výběr své jméno/ se řadí mezi ty, které určitě nezapomenete. Hlavní roli hraje pomsta a můžeme jen žasnout nad urputností hlavního hrdiny, který neváhal svůj život podřídit odvetě za mrtvou manželku a dovést ho k precizní dokonalosti.

Bavila mě i povídka Taťka, která se nesla v lehce humorném stylu. V roli vypravěče se objevuje záporná postava a nabízí tak trochu jiný pohled na děj.

Moje představivost jela na plné obrátky u povídek Zuby a Prst. Obě jsou hororově laděné, obě jsou napsány hodně barvitě a působí jako filmový snímek.

Každý si z těchto jedenácti kousků určitě vybere svého vlastního favorita. Možná se shodneme, možná se právě vám bude líbit povídka jiná. V každém případě před sebou máte slušnou sbírku historek v hororovém kabátku a některé jsou i psychologicky laděné.

Stephen King musel ubrat ze své košaté slovní zásoby a tentokrát nebýt tak obsáhlý, jak jsme zvyklí u románů. Ve svých povídkách dokazuje, že umí nastínit zápletku i popis tak, aby podnítil čtenářovu fantaziii a nechal ji pracovat na plné obrátky.

Dolanův cadillac je dobrou volbou pro čtenáře, kteří se s tvorbou Stephena Kinga seznamují a chtějí si ho „osahat“, k čemuž jsou kratší povídky ideální.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si Dolanův cadillac můžete pořídit.

Rose Madder

Rosie žije už čtrnáct let v manželství s policistou Normanem. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby… kdyby Norman nebyl sadista a psychopat. Čtrnáct let dobře mířených ran, modřin a strachu, co je zase špatně, vždyť dům je uklizený, večeře teplá, pivo vychlazené. Rosie nikdy neví, jak její den dopadne, jestli půjde spát normálně nebo se šrámy na těle i duši. Jednoho dne ale pohár její neskonalé trpělivost přeteče a Rosie se rozhodne k radikálnímu řezu. Od svého manžela odchází. Vybere si místo vzdálené stovky kilometrů, aby začala znovu. Nové jméno, nová práce, nový byt a v něm obraz, který… Tak to si už přečtěte sami a připravte se na poměrně divokou jízdu.

Nakladatelství Beta úspěšně pokračuje v reedici knih Stephena Kinga. Rose Madder je jednou z těch, které se díky námětu zapamatujete, o tom vás spisovatel přesvědčí hned na začátku. Scény domácího násilí jsou drsné a syrové, vnímáte každou ránu na Rosiině těle, každou kapku krve. Celkově je román hodně sugestivní a díky barvitým popisům s důrazem na detaily se před vámi odvíjí jako film.

Domácí násilí je bohužel stále aktuální téma. King v Rose Madder předkládá portrét ženy, které se podaří z područí sadistického manžela unikout, sledujeme její proměnu v sebevědomou osobu. Rosie si určitě oblíbíte. Sice jí trvalo roky než se odhodlala ke změně, ale o to víc se pak dere do popředí její houževnatost a odvaha.

Rose Madder je román, který se prvoplánově tváří jako psychologický. Ale nebyl by to Stephen King, aby to bylo jen tak. Díky tajemnému obrazu, který si Rosie pořídila, nahlédnete do jiného světa, stejně jako Alenka za zrcadlem. Ano, příběh zavání žánrem fantasy, ale to vůbec není problém, realita se snovým světem k sobě ladí a ke spisovateli to prostě patří.

V tomto díle se Kingovi podařilo reálně, v podstatě až děsivě vystihnout povahu psychopata. Psychopata s velkým P, protože to, co v postavě Normana Danielse čtenářům servíruje, je masakrální sonda do duše šílence. Pokud čtete Chrise Cartera, víte, co mám na mysli. Rosiin manžel je prototypem brutálního člověka, psychicky narušeného, pro něhož neexistuje ne a pomsta je hnacím motorem. Máte-li dobrou představivost, u některých scén si budete přát, abyste měli spíše zatmění, tak věrohodně jsou napsány.

I když se u větší části čtenářů Rose Madder řadí spíš mezi průměrná Kingova díla, mně se docela vryla pod kůži, a i přes fakt, že se nese v duchu fantasy a lehce se dotýká i hororového žánru, ji řadím mezi výborné psychologické romány. Určitě by si ji měly přečíst ženy, jichž se tématika domácího násilí nějakým způsobem dotýká.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si Rose Madder můžete pořídit.

Báječný čas života

Erin a Lydie. Dvě ženy, které sice bydlí v jednom městě, ale kromě toho v podstatě nic společného nemají. Nebo ano? Ani jednu by nikdy nenapadlo, že spolu budou jednou bydlet.

Erin je šestadvacet, je zasnoubená s o mnoho let starším Bradem a doufá, že co nevidět bude svatba. Vidí se v bílých šatech a závoji, jak kráčí k oltáři, ale sen se bohužel rozplyne jako mýdlová bublina ve chvíli, kdy svého snoubence přistihne in flagranti se svou nejlepší kamarádkou…

Je to jen pár týdnů, co osmasedmdesátiletá Lydie ovdověla. Jen těžko se smiřuje s prázdným místem po milovaném manželovi, syn žije za oceánem a jí zbyly jen vzpomínky a taky existenční problémy. Nezbývá, než přijmout podnájemníka. Když se k ní nastěhuje Erin, která nemá momentálně kde bydlet, Lydie je trochu skeptická, nevěří, že by spojení dvou odlišných věkových kategorií mohlo fungovat. Ale život ví, co dělá, Lydie s Erin zjistí, že toho mají hodně společného.

Román Báječný čas života je dalším skvělým kouskem z edice 7lásky vydávané nakladatelstvím Metafora. Námět těží z oblíbeného mezigeneračního soužití. Tentokrát jsou hrdinkami ženy, které dělí dvě generace. Na jejich příběhu autorka poukazuje na to, že věk je v podstatě jen číslo a ve finále záleží především na tom, jak si lidé rozumí. Erin i Lydie si navzájem předají spoustu zkušeností. Během čtení zjistíte, že ani jedna generace to nemá ve své době jednoduché a potýká se s rozličnými problémy, které se druhé straně mohou zdát občas malicherné.

Autorka skvěle popsala pocity, které cítíme po odchodu milované osoby, a nezáleží na tom, jedná-li se o smrt či rozchod. Zoufalství, vztek, bezradnost i smíření, tím vším si prošly Erin i Lydie, a Abby Williamsová z toho vytěžila spoustu humorných i vážnějších situací.

I když se v románu objevují klišé typická pro romantické příběhy, není kýčovitý. Najdete v něm laskavost, humor, nadhled i jemnou ironii.

Obě hrdinky, Erin i Lydie jsou sympatické a snadno si získají čtenářskou přízeň. Děj je vyprávěn střídavě z pohledu jedné i druhé, nejsou v něm žádná hluchá místa ani zbytečné vedlejší dějové linky, které by rušily. Všechno odsýpá, zapadá do sebe a ve finále tvoří příjemný počin, který je určen ženám všech věkových kategorií.

Setkání s Erin a Lydií bylo víc příjemné a zanechalo ve mně dobrý pocit, líbilo se mi mezigenerační propojení, které nenásilnou formou poukazuje na to, že dobrého přítele můžete najít i tam, kde to vůbec nečekáte.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si můžete Báječný čas života koupit.

Velká kniha pohádek o zvířatech

Nakladatelství Slovart vydalo výpravnou publikaci nazvanou Velká kniha pohádek o zvířatech. Je opravdu nádherná a já jsem ráda, že vám ji můžu díky knihkupectví Knihcentrum.cz představit.

Autorkou je Angela McAllister, která je zkušenou spisovatelkou zaměřenou na tvorbu pro děti. Na svém kontě má přes 80 knížek oceněných literárními cenami a přeloženými do více než dvaceti jazyků. České děti (a nejen ony) mají možnost seznámit se se světem zvířat prostřednictvím právě této knihy.

Publikace je po vizuální stránce nepřehlédnutelná. Je trochu většího formátu, díky tomu vynikne celková grafická úprava, a především ilustrace. Ty vytvořila rumunská kreslířka Aitch. Ve svých kresbách se inspiruje lidovým uměním, cestováním i láskou k přírodě. Obrázky jsou barevné, výrazné a hlavně srozumitelné. Objevují se na každé stránce a díky pestrým barvám nenudí.

Pohádky a bajky jsou rozděleny do šesti částí podle světadílů, odkud pocházejí. Afriku zastupují mezi jinými příběhy Deset malých pštrosátek, Mravenci a poklad, nebo Jak přišlo prase bradavičnaté k bradavicím. Evropa nabízí irskou pohádku Svatý Dominik a včely, z Francie je Kropenatá slepička, z Finska Mocný Mikko. O Austrálii vypráví Žraločí chlapec, Paikea a Ruatapu. Nechybí ani bajky z Asie a Ameriky. Celkem jich autorka převyprávěla padesát a nabízí tak průřez světovou pohádkovou lidovou tvorbou.

Tím, že pohádky a bajky zastupují jednotlivé země výše uvedených kontinentů, máte možnost poznat danou zemi či oblast prostřednictvím světa zvířat.

Příběhy nejsou dlouhé, zabírají jednu až dvě stránky z knihy a tudíž jsou vhodné i pro menší děti, které neudrží pozornost dlouhodobě. Lze je číst popořadě nebo na přeskáčku, vybrat si konkrétní světadíl a se staršími dětmi využít pohádky při výuce zeměpisu.

Pohádky nezklamou nikdy. Přenesou nás do jiných světů, podněcují fantazii a dospělí se díky nim stávají zase na chvíli dětmi. S Velkou knihou pohádek o zvířatech můžete virtuálně procestovat celý svět, nahlédnout do říše zvířat a poznat jejich zástupce prostřednictvím výpravných pohádek, bajek a legend.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz, kde si Velkou knihu pohádek o zvířatech můžete koupit.

Svět plný svátků

Znáte Tomáše Svátka? Ne? Tak se seznamte. Tomáš Svátek, kreslíř a cestovatel bude totiž vaším průvodcem po této publikaci nazvané Svět plný svátků. Jak už Tomášovo jméno napovídá, je velkým milovníkem svátků a oslav. Procestoval svět, aby vám přiblížil nejrůznější světové svátky a festivaly.

Ono to totiž není jen o tom, že slavíme notoricky známé Vánoce, Velikonoce, nebo Mezinárodní den dětí. Oslavit toho můžete spoustu. Třeba letní slunovrat. Nebo si poslední srpnové pondělí vyhradit na šnorchlování v rašelině, které se každoročně pořádá v britském Walesu na rašeliništi Waen Rhydd. Festival se nazývá Bog Snorkelling a má status mezinárodního závodu. Jestli milujete sýr, tak si můžete zajet do městečka Brockworth v Anglii, kde se koná Brockworth Cheese Rolling. Pořadatel spustí ze strmého kopce čtyřkilové kolo sýra a vy ho musíte chytit, což se ještě nikomu zatím nepodařilo. No a na Floridě se pořádá Florida Keys´Underwater Music Festival. Jestli se umíte potápět, je to akce přímo pro vás. S hudebním nástrojem pod vodou se můžete doslova vybláznit.

Takových legračních svátků a oslav je po celém světě plno. S Tomášem Svátkem je poznáte blíž, a co víc, i vy sami si můžete vymyslet svůj vlastní a vytvořit tak novou rodinnou tradici.

Kromě toho vám Tomáš Svátek vysvětlí rozdíl mezi svátkem a festivalem, seznámí vás s rozmanitými druhy kalendářů a představí světová náboženství. Nechybí ani kalendář, v němž jsou festivaly vypsané.

Jitka Římánková vytvořila publikaci, která se námětem i vzhledem vymyká klasickým encyklopediím. Svět plný svátků je udělaná formou cestovního deníku. Barevné, výrazné nadpisy jsou nepřehlédnutelné a nastiňují, o jakém svátku či festivalu je zrovna řeč. Nechybí ilustrace vztahující se k tématu, a stejně jako je to u pravého deníku, i tady najdete části textu pojaté jako vlepené ústřižky s doplňující poznámkou. Pozadí je hnědé, takže působí jako reálný papírový deník. I když je knížka hodně zaměřená na barvy, co se designu týče, je přehledná a především výrazná, takže nenudí ani po vizuální stránce.

Svět plný svátků je primárně určená dětem, které už chodí do školy a mají o svátcích nějakou představu, ale bavit bude i dospělé, protože přehlídka svátků a festivalů, které se po světě slaví, jsou nepřebernou studnicí nápadů pro rodinné či firemní akce.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si Svět plný svátků můžete pořídit.

Čim, Čára a zahrada

Honzík a Anička přijeli k babičce a dědovi. Lidské hemžení na zahradě ze svého hnízda pozoruje vrabčí rodinka. Maminka vrabčice svým dětem Čimovi a Čáře trpělivě vysvětluje, co se u lidí děje, a nejen to. Malí zvídaví vrabčáci jsou na světě chvíli, ještě neměli příležitost rozletět se do světa a seznámit se s jeho dalšími opeřenými obyvateli. Čim a Čára napjatě poslouchají, ptají se a dívají se na Honzíka a Aničku, kteří dělají totéž – naslouchají dědečkovi a vstřebávají zajímavé informace ze světa ptáků. A tak se malá ptáčata dozví, na co si dát pozor, jak se vyhnout nebezpečí, děti zase zjistí, jak a čím krmit ptáčky, jak upravit zahradu, aby se v ní ptactvo cítilo příjemně a hlavně bezpečně.

Radana Dungelová, autorka této povedené knížky, pracuje v brněnské zoo, takže k zvířecí říši má blízko a ví, o čem píše. Podařilo se jí přiblížit ptačí svět dětské duši přirozeným způsobem a můžu říct, že i já jako dospělá jsem byla nadšená a dozvěděla jsem se pár nových informací. Knížka Čim, Čára a zahrada je jednou z těch, která dokáže zaujmout na první pohled. Atraktivní námět, kdy se prolíná svět lidí a ptactva je korunován ilustracemi Jana Dungela. Ty jsou opravdu povedené, krásné, působí příjemně. Vyobrazení ptáci jsou věrni své skutečné podobě.

Text je určen spíše starším dětem, které už chodí do školy, ale knížku využijete i u menších ratolestí, právě díky obrázkům. Na jejich základě můžete menším nečtenářům ukázat, že existuje nepřeberné množství ptáků, či volně převyprávět příběh pomocí ilustrací.

Publikace je zaměřená na dětské čtenáře, ale mnohé si odnesou i dospělí. V každém případě se díky knížce naučíte vnímat ptačí svět jinak, z pohledu malých opeřenců. Zjistíte, že to, co nám přijde samozřejmé, je pro ně mnohdy nástroj smrti , například prosklené verandy.

Nám se Čim s Čárou a Anička s Honzíkem moc líbili. Tříletý syn ještě nebyl schopný vstřebat text, aby ho plnohodnotně pochopil, takže jsme se zaměřili především na obrázky. Text jsem četla já a na jeho základě děj přizpůsobila.

Knížku doporučuji všemi deseti a řadím ji mezi nejkrásnější, co se obrázků i textu týče. Zároveň je hodně podnětná, děti se nenásilnou formou seznámí s ptačím světem a zjistí, že někdy musí pro ptáčky udělat víc, než jen naložit krmítko.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knížku Čim, Čára a zahrada můžete koupit.

Skleněný oceán

Skleněný oceán je název románu, v němž své spisovatelské umění spojily tři autorky: Beatriz Williams, Lauren Willig a Karen White. Podařilo se třem „dvojitým véčkům“ zůstat na jedné vlně, neroztříštit se ve víru písmenek a dopřát čtenářům ucelený děj? Můžu vám rovnou říct, že podařilo. Tyto tři spisovatelky napsaly román, v němž najdete všechno, co má správný příběh mít.

Děj se odehrává ve dvou časových obdobích a má tři vypravěčky. První z nich, spisovatelka Sarah, nás zavede do současného New Yorku. Píše se rok 2013. Sarah před pár lety vyšla úspěšná kniha Malé brambory. Teď už její sláva opadla a mladá žena potřebuje námět na další dílo, aby získala peníze na živobytí a mohla nemocné matce zaplatit pobyt v ústavu. Když najde lodní kufr svého pradědečka Patricka, stewarda na lodi Lusitania, jež vyplula v roce 1915, zjistí, že obsahuje něco cenného, co by jí mohlo přihrát atraktivní příběh. Okamžitě se vydává do Londýna, aby získala další informace.

Druhá linie se odehrává v dubnu 1915 na Lusitanii. Na lodi cestuje Caroline, manželka úspěšného podnikatele. On však na ni nemá čas a věnuje se svým obchodům. Frustrovaná Caroline roli bohaté paničky nesnáší a tak většinu času tráví s dávným přítelem Robertem. Jako vnímavá pozorovatelka zjistí, že na lodi se odehrává něco podivného, co má souvislost s válečným děním.

Na palubě je také Tess, dívka pocházející z chudých poměrů. Narodila se v rodině, v níž podvod a lež byli synonymem pro přežití. Tess byla odmalička mrštná a šikovná zlodějka a úspěšná padělatelka uměleckých děl. Čím je starší, tím víc si uvědomuje, že to, co dělá, je nejen špatné, ale také nebezpečné. Loupež na Lusitanii má být jejím posledním kouskem, plánuje, že se poté v Anglii provdá a povede normální život. Také ona se seznámí s Robertem a zahoří k němu vášnivou láskou, která však není opětována. I Tess tuší, že se na lodi děje něco nekalého a neustále se Robertovi plete do cesty.

Tři osudy, tři životy, láska, vášeň, válka. Autorky vyšly ze skutečné události, kdy byla 7. 5. 1915 po pouhém týdnu plavby loď Lusitania bombardována německým torpédem. Rozvinuly zápletku, která je akční, nenudí a voní špionáží. Zároveň namíchaly koktejl lásky a vášně, ale ingredience dávkovaly tak, že příběh nepadá do vod přeslazené červené knihovny, a romantiky je v něm tak akorát.

Zároveň se jim podařilo nastínit, jak vypadal život na palubě, kdy se lidé přepravovali z jednoho kontinentu na druhý dlouhé týdny, takže loď jim byla jakýmsi náhradním domovem i místem k zábavě. Poznáte, jak to chodí v jednotlivých třídách, že bohatí měli jiná privilegia než chudí cestující. Pokud znáte film Titanic, určitě si ho v lecčems připomenete.

Historická část je atraktivnější, odehrává se během první světové války, dává nahlédnout do světa špionáže i milostných vztahů. Pozadu však nezůstává ani Sařina linie, v níž není nouze o vtipné okamžiky a temperamentní dialogy mezi hrdiny.
Autorky rafinovaně propletly osudy všech tří žen, tápajících v milostných vztazích, připravily spoustu zápletek, kolikrát netušíte, jak se vyvinou. Dramaticky působí okamžiky po ztroskotání, kdy bylo jedno, zda jste pluli první či druhou třídou, smrt bez milosti kosila vše.

Zajímavě působilo, jak si spisovatelky pohrály s jednotlivými kapitolami. Tam, kde končila jedna, v podobném duchu začínala druhá, takže nemáte pocit, že se ztratíte, ať už jste na Lusitanii, nebo v současné Anglii, vše je plynule provázáno.

Skleněný oceán je tím typem románu, který zaujme širší čtenářské publikum, každý si v něm najdou to své. Muži se nemusí bát, že romantická linka by byla jako přeslazený karamel, ženy mohou zůstat bez obav – válečné téma je nakousnuto zlehka, o to víc zajímavěji.

Určitě si příběh nenechte ujít, tři autorky se v něm skvěle sehrály a servírují román, který má všechno – dramatickou zápletku, napětí, tajemství, humor i lásku.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož eshopu si Skleněný oceán můžete koupit.

Nezbytné věci

Znáte městečko Castle Rock? Pokud se řadíte mezi fanoušky Stephena Kinga, určitě ho máte díky několika jeho románům „prochozené“ skrz na skrz. Objevilo se také v knize Nezbytné věci, kterou znovu po několika letech vydalo nakladatelství Beta.

Nezbytné věci je název nového a tajemného obchůdku, který si v Castle Rock otevřel charismatický Leland Gaunt, obchodník se vším, po čem vaše srdce touží. A není drahý, považte! Za zboží si účtuje jen zlomek jeho reálné hodnoty, zbytek mu doplatíte drobnou protislužbou. No není to skvělé? I Horst Fuchs může závidět.

Pro obyvatele malého městečka, kde život plyne vcelku poklidně, je obchod Nezbytné věci doslova zjevením. Jako vosy na bonbón se slétávají k panu Gauntovi, aby si koupili své vysněné poklady. Jejich peněženka nepláče, a ta slíbená služba obchodníkovi? Vždyť je to jen malý žertík, který provedou některému spoluobčanovi. Asi už tušíte, že to nebude jen obyčejná legrácka. Pan Gaunt to má promyšlené do detailů. Jakých? Uvidíte sami, jen vstupte, zboží už čeká…

Stephen King mi opět dokázal, že je mistrem svého oboru. Nezbytné věci přesahují úctyhodných 600 stran a jsou od první až do té poslední doslova našlapány. I tady spisovatel dokazuje, že je milovník detailů a podrobných popisů, které vždy mají v ději své opodstatnění a jsou důležité pro pochopení souvislostí. V knize se mu podařilo vystihnout ospalou atmosféru amerického maloměsta, kde si všichni vidí do talíře a jeden o druhém toho ví víc, než sám o sobě.

Znáte písničku Balíček karet? V ní si americký voják během bohoslužby vykládá karty a vysvětluje, že Bibli vůbec nepotřebuje, protože nejdůležitější biblické výjevy jsou právě na jejich obrázcích. Podobné je to i s touto knížkou. Před vámi leží dokonalá psychologická příručka pojednávající o lidském chování. King prostřednictvím svého příběhu poukazuje na největší neřesti lidí, které je mohou dovést do záhuby. Chamtivost, závist, lež vybublávají na povrch poté, co si spokojení zákazníci odnesou vysněnou věc. A jakmile provedou onen žert, jenž slíbili panu Gauntovi, je to jako řetězová reakce, jako dominový efekt. Zlo plodí zlo, už je jedno, kdo s kým býval zadobře a kdo se mezi sebou hádal. Rozpoutané násilí nejde zastavit, kdysi klidné městečko je plné mrtvol. Leland Gaunt, mimochodem jeden z nejcharismatičtějších záporáků, si mne ruce, zatímco místní šerif Alan Pangborn má plno práce s vyšetřováním. Vůbec se mu nelíbí, že panu Gauntovi propadla i jeho přítelkyně Polly Chambersová, jinak rozumná a věcně smýšlející žena.

V Nezbytných věcech kromě rafinované zápletky promyšlené do posledního detailu je důležitý také fakt, s kým máte tu čest. King si vyhrál s lidskými povahami, aby nabídl pestrou plejádu charakterů a u každého jednotlivce vypíchl to podstatné. Ať už je to konfliktní a vznětlivá paní Jerzycková, ustrašená Nettie, férová Polly s tajemstvím, jež ji tíží jako balvan, nebo právě šerif Pangborn, klaďas jako hrom, na žádného z nich nezapomenete. A ani Stephen King nezapomněl, a opět nechá zemřít pár postav, které si oblíbíte na první dobrou, tak jak to má ve zvyku.

Užila jsem si to, doslova jsem si lebedila. Popisný a podrobný Kingův styl mám hodně ráda, nevadí mi, že se někdy vrtá v detailech. I mně Leland Gaunt učaroval, především v tom smyslu, že jsem přemýšlela, jestli bych si u něj něco koupila nebo statečně odolala. Oblíbila jsem si Polly s Alanem, stejně jako malého Briana, vůbec prvního zákazníka obchodu, a Nettie. Trnula jsem hrůzou, když někdo z lidí zrovna prováděl slíbený žertík, protože… No, nebudu prozrazovat, začtěte se sami, stojí to za to.

Nezbytné věci jsou nezbytnou věcí položkou na seznamu fanoušků Stephena Kinga, stejně jako těch, kteří ocení vynikající a řízný příběh, v jehož finále bude bojovat dobro a zlo. Tak co myslíte, kdo bude vítězem?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si Nezbytné věci můžete koupit.

Všechno je lež

Když jsem před časem četla autorčinu knihu V dobrém i zlém, byla jsem unešená. Jednalo se o dost neobvyklý thriller, v němž nenajdete kladnou postavu. Ze všech tří stěžejních hrdinů nebyl ani jeden, se kterým by se dalo aspoň trochu sympatizovat. Bylo to šokující a přesto mě to právě z toho důvodu bavilo. Takže jsem neváhala sáhnout ani po druhé knize Michelle Sacksové Všechno je lež. Tentokrát je trochu jiná. Hlavním vypravěčem je dítě, jehož prostřednictvím odkrýváme příběh, a v něm není nic takové, jak se na první pohled zdá.

Sedmiletá Dolly je nadšená, protože jede se svým tatínkem, na dobrodružný výlet. Dlouho se neviděli, s maminkou to teď není moc jednoduché a tak je Dolly ráda, že vypadne z domova. Spolu s ní jede i Clemesta, plyšová kobylka, nejlepší kamarádka a „dvojče“. Clemesta je stejně jako Dolly nesmírně chytrá, když si spolu povídají, rozumí si jako nikdo jiný na světě. Počáteční nadšení, kdy Dolly mohla beztrestně jíst všechny nezdravé věci, jezdit na kolotoči a bydlet v hotelích, se postupně mění v strach. Čím víc států míjejí a vzdalují se od domova, tím je všechno horší. Už nebydlí v krásných hotelových pokojích, tatínek se směje míň a pořád se něčeho bojí. Jako první si toho všimne Clemesta, ale Dolly se snaží narůstající obavy potlačovat a tatínka se zastává. Kam se na své cestě za dobrodružstvím dostanou? A je to ještě vůbec dobrodružství, nebo něco úplně jiného?

Román Všechno je lež můžeme zařadit mezi rodinná komorní dramata, ve kterých nepotřebujete příliš mnoho postav, abyste dostali napínavý děj. V tomto případě je napětí dávkováno spíše postupně a ne přímo, to, že se něco děje, vydedukujete z chování Dolly a jejího otce. Příběh je podán z pohledu Dolly, jíž „přizvukuje“ kobylka Clemesta. Asi je vám jasné, že Clemestin hlas zní v dívčině mysli a je to její volání o pomoc a především způsob terapie, protože holčička spoustu věcí vytěsnila. Dolly je sice jen sedm let, ale na svůj věk je nesmírně inteligentní a vyspělá, čímž některé čtenáře vyloženě irituje. Pokud se do knížky pustíte, musíte Dolly porozumět. Pakliže se do malých dětí vžít nedokážete, neužijete si ani tento psychothriller. To, že vypravěčkou je malé děvče, které si navíc povídá s kobylkou, totiž dává příběhu jiný rozměr. Michelle Sacksová tomu přizpůsobila styl, jímž je kniha napsána – působí to, jakoby vypravěčem bylo opravdu dítě.

Pokud se vám předchozí autorčina knížka zamlouvala, budete asi očekávat, že i tentokrát pojede na stejné vlně. Ale Michelle Sacksová se rozhodla pojmout svůj další psychologický počin jinak. S Dolly rozeberete jeden manželský vztah, abyste zjistili, že malé děti mohou různé situace vnímat odlišněji než dospělí. Vydáte se s ní na dobrodružnou cestu, abyste ve finále zjistili, že: „Občas je důležitější, co zůstalo za námi, než to, co máme před sebou.“ Tak zní totiž stěžejní motto knihy.

Určitě si ji nenechejte ujít, máte-li rádi komornější varianty psychologických zápletek, nepotřebujete hodně akce, ale spíše raději odkrýváte pozadí celého příběhu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu si můžete koupit na eshopu.

Lea Honor. Třpytící se město

Když jednou dáte někomu slib, je jasné, že ho musíte dodržet, i kdyby čert na koze jezdil. To platí i mezi dvěma válečnými rody, u nichž došlo kdysi k domluvě, že se jejich potomci vezmou. Thomas Honor si jede pro svou nevěstu do Sluneční vesnice. Leonus Libertas kdysi zachránil jeho otci život a navzájem si pak zaslíbili své děti. Thomas se však zpozdil o několik let a Nina, již si měl brát, čeká dítě s jiným. On sám není žádný svatoušek, jeho zpoždění zavinila láska k dívce, se kterou se však oženit nemohl. S Leonusem se domluví, že si místo Niny vezme její mladší sestru Leu. Té je sedmnáct a vytržení z domova bez jakékoli přípravy bere jako zradu. Navíc představa, že si bude muset vzít protivného Thomase a odjet s ním do nehostinné země, jí na radosti taky nepřidá. Jak to všechno dopadne?

Když jsem začala číst Leu Honor, měla jsem už povědomí o kauze, která se kolem ní rozpoutala a příběhu i autorce spíš ublížila. Lea a Thomas rozděluje čtenářský svět na dvě skupiny. Ta první si příběh i poměrně svéráznou dvojici zamiluje, druhá ji zavrhne. Nic mezi tím neexistuje.

Do knížky jsem se pustila i navzdory tomu, že fantasy nemám jako primární žánr, jemuž bych se věnovala, ale čas od času po něm v knižní či filmové podobě sáhnu. K Lee jsem se dostala díky autorce Lence Bandurové.

Příběh má určitě pár much, týkajících se vedlejších postav a doplňujících scén, které by chtělo vychytat, ale vcelku jej hodnotím kladně. Autorka má čtivý styl psaní, který vtáhne do děje. V jejich popisech se objevuje poetično, hraje si s přirovnáními, čaruje se slovy, což je znát zejména ve vložené pohádce, která se v ději objevuje. Nechybí také svižné dialogy, máte pocit, že se pořád něco děje, jedna slovní přestřelka střídá druhou.

Hlavní postavy jsou docela výrazné ve svém jednání a chování, a je jim v recenzích vyčteno, že působí dětinsky a neúměrně svému věku. Thomas Leu považoval za dítě, což jí neustále zdůrazňoval, takže jsem měla pocit, že má tak dvanáct let, než jsem z jednoho popisu zjistila, že je jí sedmnáct. K tomuto dojmu přispělo i samotné Leino chování, kdy se občas projevovala opravdu dětinsky. Na druhou stranu, kdo by chtěl nudné a unylé panáky, bez projevů emocí? Docela jsem si to jejich špičkování užívala, bavilo mě, že se pořád něco dělo, a jejich cesta nebyla nudná.

Líbily se mi světy, které si Lenka Bandurová vymyslela, každé zemi vtiskla její osobitý charakter (Sluneční vesnice, Žebrácká poušť, Třpytící se město, nebo Město fontán). V jednom neustále svítí slunce, jinde vás bezdůvodně postříkají vodní siluety. Celkově jsem v příběhu cítila inspiraci pohádkami (a kde to v žánru fantasy není, že?), asi nejvíc se Sněhurkou – i tady se objevuje krásná, leč zlá a ješitná královna, která nesnese půvabnější konkurentku.

Plusem je naprosto úžasná obálka, jejíž autorkou je Julie Jursová. Ilustrace se objevují i v samotném příběhu a skvěle tak doplňují děj. Postaraly se o ně Nela Korbelová a Monika Rolfová.

Místy se jednalo o trochu klišoidní námět – Thomas a Lea jako naprosté protipóly, které se nesnesou (ale, opravdu, vždyť co se škádlívá, to se rádo mívá), jemu po boku stojí věrní přátelé, jeden je věrný, až to hezké není, a Thomasova nejlepší kamarádka, světe div se, ho miluje, takže Leu nenávidí až za hrob. Tenhle vztahový mnohoúhelník se objevuje často, jak v knihách, tak ve filmech, takže proč ne tady.

Několik situací zůstalo nedořešeno, nakousnuto. Je to z toho důvodu, že Třpytící se město je prvním dílem plánované ságy a rozuzlení či vyústění se dočkáme právě až v dalším pokračování. Nezbývá než doufat, že se Lenka Bandurová nenechala udolat, do psaní se pustila a pracuje na další části, protože jsem vážně zvědavá, jak to bude pokračovat.

Za recenzní e-book děkuji autorce Lence Bandurové.