Seznamte se s Violet a Alanem Schofieldovými. V roce 1922 jsou v Anglii největšími specialisty na magickou fotografii. Pokud jste ve svém domě nebo na zahradě zahlédli víly a chcete, aby vám to všichni věřili, svěřte se tomuto manželskému páru. Také vidí víly a dokážou je zachytit na autentických fotografiích. Nebo jde o iluze? Věřil tomu i slovutný sir Arthur Conan Doyle, kterého o existeci víl přesvědčily svými fotkami dvě mladé dívenky. A tak Schofieldovi žijí ze svého umu a popularity, dokud se k nim štěstěna jednoho dne neobrátí zády. Že víly existují, budou muset dokázat jednomu zarytému odpůrci magie, odpornému a všeho schopnému Percivalu Drakeovi. Mladí manželé musí využít veškerý svůj šarm i znalosti, aby úkol splnili, jinak přijdou o to nejcennější, co mají – o život.

Félix J. Palma se celosvětově proslavil románem Mapa času, odehrávajícím se ve viktoriánské Anglii a operujícím s možností cestovat v čase. Nejnovější počin Jak uvěřit na víly se také odehrává v Anglii, během první světové války a několik let po ní a autor si v něm bere na paškál svět magie, klamu a šalby.

Děj tohoto košatého příběhu je tak trochu trochu alchymie. Autor v něm nepostupuje chronologicky, ale spolu s Violet a Alanem se pohybujeme na přeskáčku v různých etapách jejich životů, podle toho, kam je třeba děj nasměrovat, přesto tento koncept nepůsobí chaoticky, ale má smysl.

Violet a Alan se sice neřídí pravidly a podvody jsou jejich denním chlebem, tvoří však natolik šarmantní a okouzlující pár, že jim to snadno odpustíte – nebo jim to alespoň budete tolerovat. Právě jejich charisma je totiž hlavním tahounem celého příběhu.

Přiznám se, čekala jsem původně něco úplně jiného, ale nakonec se z toho vyklubalo milé knižní překvapení. Z původně očekávané fantasy jsem dostala barvitý, téměř dobrodružný příběh plný iluzí, z jehož stránek na vás dýchne atmosféra staré dobré Anglie počátku 20. století. Tohle se opravdu povedlo, a jako milovníkovi anglických reálií a tzv. „zlatého věku“, mi výpravný román Jak uvěřit na víly padl do noty, užila jsem si ho do posledního písmenka.

Jste snílci a fantastové? Věříte na víly? Tak zkuste věřit i manželům Schofieldovým a jejich fotoaparátu, možná pak víly nakonec spatříte, stačí se pořádně dívat. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídít.

Petra Soukupová píše knihy nejen pro dospělé, na své si u ní přijde mládež, kterým věnovala volně provázanou sérii Klub divných dětí. Mohli jste si už přečíst stejnojmenný Klub divných dětí a Divné děti a smutná kočka, aktuálně vyšel počin Katka už nebude divná. A jestli jste stejně jako já předchozí knihy nečetli, vůbec to nevadí, dá se to číst i samostatně.

Seznamte se s Katkou. Zanedlouho jí bude patnáct, je samotářka, které je nejlíp s knížkami a dobrým jídlem. Jakýmkoli jídlem. Ale po příjmačkách bude na vysněném gymmplu a tam potká nové lidi a začne hubnout. To je Katčino předsevzetí a mantra do budoucna. Jaká bude realita? Katka nejprve zlehka upraví stravu, ale pak se jí to začne vymykat z rukou a její původně nadšená maminka je bez sebe strachy. A studium na gymplu? I tam je skutečnost trochu jiná, než Katka původně čekala, ale s novou figurou bude všechno mnohem lepší…

Petra Soukupová napsala příběh, který svým stylem a použitým slovníkem souzní se současnou mládeží. Přiznávám dobrovolně, občas jsem si musela nějakou zkratku a výraz vyhledat, abych byla v obraze. 🙂 Celý příběh je psán ich-formou z pohledu Katky, teenagerky, která je stejná jako její souputníci a zároveň i trochu jiná. Pokud znáte psaní Petry Soukupové, víte, že vás čeká úsečný, až strohý styl bez zbytečných kudrlinek, přesto čtivý a výstižný. Osobitý ráz knize dává i grafická podoba, o ilustrace v neotřelém stylu se postaral Max Baldýnský.

V průběhu jednoho roku jsme svědky Katčiny proměny těla i mysli. Téma poruchy příjmu potravy je aktuální v každé době a proto je důležité, aby se o něm v hojné míře mluvilo i psalo. Pokud by počin Katka už nebude divná měl pomoci alespoň jednomu člověku bojujícímu s takovou poruchou, má to smysl. A právě proto, kvůli osvětě, bych tuto knihu zařadila do seznamu doporučené četby pro středoškoláky.

Pro mě to byla Petra Soukupová, jak ji znám a mám ráda. Žádné zbytečné vykecávání, přesto vyvolávající emoce. I když je kniha Katka už nebude divná zařazená do sekce četby pro mládež, s přehledem po ní mohou sáhnout i starší čtenáři – rodiče, učitelé, terapeuti, všichni, kteří chtějí svět dnešních náctiletých poznat se vším všudy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Vítejte ve viktoriánské Anglii! Píše se rok 1887 a Anselm Godwin je studentem medicíny na univerzitě v Glasgow. Na tom by nebylo nic divného, jenže on původně studovat neměl, na koleji se měl usadit jeho starší bratr Ezra, který však před rokem tragicky zemřel. Aby Anselm unikl zármutku a černým myšlenkám, utekl od rodiny a zaujal bratrovo místo. Teď se však musí vrátit domů na Skotskou vysočinu a čelit minulosti i všem svým démonům. V jeho rodném městečku působí Ada Selwynová jako hrobnice. Se svým otcem vede pohřební službu, což je sice potřeba, ale mezi lidmi to není kvitováno s povděkem a úctou, takže oba stojí na kraji společnosti, a Ada si navíc po nocích přivydělává nekalým a trestným způsobem. Cesty Ady a Anselma, kteří by se v normálním životě hned tak nepotkali, se skříží a oni jsou nuceni spolupracovat. Spolupracovat na tom, aby oživili Ezru, k čemuž je potřeba magie i zlých sil.

Kateřina Šardická je autorkou několika románů, pro mě je setkání s ní prostřednictvím obsáhlého počinu nazvaného Neklidný hrob první. Nalákalo mě kombo viktoriánské Anglie a pochmurného Skotska, obojí se řadí mezi mé oblíbené prvky v knihách, a můžu říct, že zklamaná jsem nebyla.

Děj románu je velmi barvitý, autorka umí navodit atmosféru, ať už jste s Anselmem v přítmí univerzitní knihovny, nebo s Adou připravujete hrob pro zesnulého. A co teprve, když se ocitnete v útrobách rodinné hrobky, kde budete pátrat po… Ale nepředbíhejme, Neklidný hrob nabízí akční příběh, který bude bavit všechny příznivce ponurého Skotska a hřbitovů. Bavily mě sugestivní popisy prostředí a zejména počasí. Celou dobu nepřetržitě lilo, všechno bylo ponuré a temné, jakoby neustále ponořené do vlhkého oparu. Měla jsem pocit, že cítím mokrou hlínu a občas mi noha ujede po kluzkém blátě, natolik jsem se do chmurné nálady ponořila.

Ada a Anselm byla poměrně zajímavá dvojice, Ada mi byla hodně sympatická, je tahounem příběhu, bez ní a její odvahy by se Anselmovi zcela určitě nedařilo a byl by bezradný. Pár drobností mi v příběhu drhlo – občas mi mluva hrdinů připadala příliš moderní a vztahová linka mezi jednou konkrétní dvojicí mi taky přišla vložená na sílu, ale to vše vynahrazuje opravdu mimořádně silné fluidum viktoriánské Anglie, velmi živé a autentické, ani nejde poznat, že jde o počin české spisovatelky.

Neklidný hrob mi jako občasnému čtenáři fantasy sedl skvěle. Ideální volba, pokud máte zálusk na něco neokoukaného a fandíte tvorbě tuzemských autorů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Může láska vykvést i tam, kde byste ji nikdy nečekali? Na místech, kde vládne smrt? A víte, že ano? Anna a Robert jsou toho důkazem. Kromě letmých pohledů se nikdy pořádně nesetkali, přesto se mezi nimi rozhořel cit, který by jim mohli závidět i legendární milostné dvojice. Anna a Robert se do sebe zamilovali v pankrácké věznici, kde oba čekají na smrt. Jejich pojítkem jsou milostné dopisy ve formě motáků, které si mezi sebou vyměňují. Poslední záchvěvy naděje, vzpomínky, touha, láska a smutek, to vše se v dopisech prolíná a činí z nich dojemné svědky těžké minulosti.

Petra Klabouchová je pro mě žánrová multižena. Dokáže napsat mysteriózní thriller, detektivku i ryze humorný kousek, aniž by s každou další knížkou klesala kvalita díla. Není divu, že je stejně skvělá, také co se historických knih týče. Jestli vás její román U severní zdi přinutil nedýchat, rozzlobil vás a zároveň dojal k slzám, Duch Pankráce tyto pocity vystupňuje ještě na vyšší level. Předpokládám dvě věci – kvůli emocím tuto knížku nedáte na jeden zátah a taky na ni nikdy nezapomenete. Ani na Annu, Roberta a jejich další souputníky, ani na Karlíčka, díky kterému fungoval na Pankráci tajný předávací systém, a už vůbec ne na Strnadovy, neuvěřitelně statečnou rodinu. Svými skutky Strnadovi zajistili zemřelým důstojnost i po smrti a sami za to zaplatili vysokou cenu.

Petra Klabouchová čerpala ze skutečných událostí, z archívů a pramenů a stvořila dílo, které podává svědectví o zvěrstvech páchaných (nejen) za války. Předpokládám, že si během rešerší musela obrnit nervy pancéřovým krunýřem, protože Duch Pankráce je hodně, hodně bolavý, syrový a krutý. Kdybych chtěla být patetická, srdce vám bude usedat, ale fakt, že bude. Útrapy vězňů jsou vylíčeny věcně, bez příkras, autenticky, nebylo mi místy dobře na duši. Ale z úcty k Anně a Robertovi a všem, kteří položili život za naši lepší budoucnost, jsem věděla, že dočíst musím. Smekám před autorkou a děkuji za mimořádně silný, byť bolavý čtenářský zážitek.

Je zbytečné psát další slova, pro mě je to jedna z nejlepších knížek, které se mi dostaly letos do rukou. Přečtěte si ji a přispějte tak k tomu, že statečné činy hrdinů nebudou zapomenuty.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Jedenatřicetiletá Emilia přijíždí do světem zapomenuté alpské vesničky Sassaia, aby začala nový život, což místní nekvitují s velkým povděkem. Jejich uzavřená komunita nikoho dalšího nepotřebuje, obzvláště ne podivínské existence. V Sassaie žije osamělým životem také učitel Bruno. Pro oba je samota únikem z těžkých životních údělů, oba jsou si vzájemnou oporou i útěchou, spojuje je totiž tíha viny. Emilia ji zná jako pachatel, Bruno jako oběť. Ale platí to jen do té doby, než si navzájem vyjeví pravdu. Dokážou se přenést přes všechny křivdy, předsudky a odpustit sobě i druhým?

Italská spisovatelka Silvia Avallone je ve své zemi dobře známá a oblíbená, věnuje se náročnějším tématům, pro román Černé srdce jí posloužil nápravný výchovný ústav pro mládež.

Černé srdce, to je křehký počin, který si bude nárokovat vaši pozornost. Není v něm totiž rozlišeno, kdo je aktuálně vypravěčem. Tento post patří Emilii a Brunovi, jejichž prostřednictvím a především trochu roztříštěně, skládáte dohromady jejich příběh. Zpočátku se možná budete v ději vracet, než se vám styl, kterým Silvia Avallone píše, dostane do krve. Ale pak to stojí za to, protože se před vámi odvíjí hodně zajímavý příběh. Není to jen výpověď dvou bolavých duší, ale čtenáři nabízí možnost popřemýšlet nad tím, jestli je možné odpustit čin, který je společností netolerován, jestli může člověk, který ho spáchal, dojít odpuštění a začít znovu. Věřte, lehké to vůbec není.

Psychologicky laděný román Silvie Avallone plyne velmi pozvolna, tak pomalu, jak se čtenářům otevírají srdce Emilie a Bruna. Kromě uzavřené horské vesnice Sassaia, jejíž obyvatelé mezi sebe jen tak někoho nepřijmou, se děj odehrává za zdmi věznice pro mladistvé a nabízí tak syrový a upřímný pohled na život odsouzených. Kdo z nich vytěží maximum a dokáže se z chyb poučit, chytnout příležitost za pačesy?

V Emilii a Brunovi autorka vykreslila dvě komplikované postavy. Emilia bojuje s vlastní minulostí, je impulsivní a občas sklouzává do vulgarit, za které schovává pochyby. Fousatý, zarostlý učitel Bruno skrývá citlivou povahu poznamenanou tragédií, jíž prožil jako malý chlapec. Možná ani jednomu z nich nebudete rozumět, chápat jejich činy a pohnutky, přesto jim musíte držet palce. Občas vám budou připadat jako opačné strany magnetu, které nemůžete napojit k sobě, přestože víte, že k sobě patří.

Černé srdce není mainstreamový příběh. Je to komorní drama napsané s empatií a pochopením, aniž by autorka nadržovala či naopak soudila. Velmi jemné, velmi citlivé a křehké. Po počátečních rozpacích, než jsem přišla psaní italské spisovatelky na chuť, jsem se nemohla odtrhnout a věnovala knížce celý jeden večer, natolik mě Emilia a Bruno vtáhli do svých trápení.

Tak co myslíte? Zaslouží si druhou šanci opravdu každý? Byli byste schopni odpustit i….? Přečtěte si a zamyslete se nad tím, tahle otázka je všechno, jen ne jednoduchá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.