Listen to my heart: Moje láska k životu

Když se řekne Roxette, kromě notoricky známých písniček se mi vždycky vybaví zpěvačka Marie Fredriksson. Drobná, energická, neustále v pohybu, se střapatými blonďatými vlasy, takovou ji vidím před sebou.

Největší slávu Roxette zažili v devadesátých letech, kdy je bylo slyšet po celé Evropě. Později boom trochu utichl a my o nich slyšeli většinou v souvislosti s novou deskou nebo turné. O Marii ani Peru Gesslem bulvár nikdy moc nepsal, o to víc byly šokující informace o Mariině těžké nemoci, s jejímiž následky bojuje už několik let.

O svém boji, naději i beznaději se rozhodla vyprávět prostřednictvím životopisné knihy,
příznačně nazvané Listen to my heart: Láska k životu, kterou napsala spolu s novinářkou Helen von Zweigbergk, a bere to pěkně zgruntu. Dětství, zpěv, rodina, kariéra, nemoc… Vše, co jste si přáli
o Marii vědět, máte naservírováno v této neuvěřitelně silné, emocemi nabité biografii.

Na obálce i deskách knihy je aktuální fotka Marie. V jejích očích vidíte odraz života, který prožila,
ve vráskách se zrcadlí životní zkušenost. Fotka je podle mě bez retuší, čímž je umocněna autentičnost.
V jednotlivých kapitolách knihy se jako vypravěčky střídají Marie s novinářkou Helen. Marie se
ve vzpomínkách vrací do minulosti, zatímco Helen glosuje současnost, je jakousi průvodkyní čtenáře Mariiným světem.

Marie Fredriksson se narodila v roce 1958 jako nejmladší z pěti dětí. Odmalička byla živel plný energie. Vyrůstala v milující rodině, kterou však poznamenala chudoba i smrt jedné z Mariiných sester. Zatímco matka držela rodinu pohromadě, otec byl spíše bohém a snílek. Ani jeden však nebránil dceři, aby kráčela vstříc svému snu – zpívání.

Marie svou kariéru začala skutečně od píky. S první kapelou hrála po barech, parcích. Poté ji čekala úspěšná sólová kariéra (Marie zpívá švédsky). Koncem osmdesátých let spolu s Perem Gesslem zakládá úspěšné duo Roxette. Úspěch je utnut v roce 2002, kdy je zpěvačce diagnostikován nádor
na mozku. Marie upřímně, přitom věcně popisuje svůj boj s nemocí, strach i vztek, který pociťovala.
V knize zabrousí i do velmi osobní roviny, když zmiňuje, jak choroba zacloumala s jinak pevnými pouty manželského života.

Kniha Listen to my heart: Láska k životu vás dostane. Nejen svou upřímností i jistou syrovostí, protože poznáváte opravdu intimní zákoutí Mariina života, do něhož by člověka asi jinak nepustila. Když se dozvěděla, že je nemocná, zůstala natolik ochromená, že se uzavřela před světem.
Až po letech o nemoci dokázala mluvit, což bylo i podnětem k napsání biografie.
Ona i její manžel Mike si vždy chránili soukromí, v knize popisují boj s novináři, kteří se
v souvislostí s onemocněním zpěvačky zachovali doslova jako hyeny.
Já jsem byla překvapená, co všechno jsem se o Marii Fredriksson dozvěděla. Vůbec jsem netušila
že je vdaná, že má děti, a že je v hloubi duše rodinný typ. Nemoc ji změnila – prodělala náročnou léčbu, která se na jejím zdraví podepsala. Problémy s pamětí způsobily ztrátu logického myšlení,
v současné době nevidí na jedno oko a má problémy s rovnováhou, kvůli bolestem v noze špatně chodí. Bývala extrovert, neustále v pohybu, akční člověk.
Když jsem četla, co nádor na mozku napáchal na tak aktivní osobě, byla jsem ochromená. Říkala jsem si, co je proti tomu taková běžná únava z práce, na niž si tak rádi občas stěžujeme.

Smekám před touto drobnou, houževnatou zpěvačkou, která dokázala nemožné – poprala se
s osudem, a i když jí po tomto nerovném boji zůstaly pořádné jizvy a šrámy, snaží se žít dál.
Její biografie má okolo dvou set stran, takže ji přečtete docela rychle, na druhou stranu je neskutečně silná ve své výpovědi. Provázejí ji fotografie z Mariina soukromí, které ji výborně doplňují.
A co v knize Marie Fredriksson vzkazuje čtenářům?

„Touhle knížkou bych lidi chtěla povzbudit, aby byli pozorní. Aby se jeden o druhého starali. Vím, jaký je to pocit, když se k člověku lidé obrátí zády. Dejte naději těm, kteří o ni přišli. 
I když to jen znamená je přesvědčit, že všechno bude dobré.“

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Omega)

Adele

                                   

Učarovala vám tahle nekonvenční Angličanka? Mně ano. Když jsem ji slyšela zpívat, nevěřila jsem, že ten neuvěřitelně syrový hlas může vycházet z tak mladé dívky.

Kombinace neobvyklého hlasu, mládí, houževnatosti a píle udělala z obyčejné holky hvězdu světového formátu. Udivuje vás, že o Adele vyšla životopisná kniha, byť ona sama ještě nepřekročila ani třicítku? Začtěte se a budete překvapeni, kolik toho talentovaná zpěvačka za „pár let“ dokázala.

Jak už to u biografií bývá, začíná se dětstvím. Adele vyrůstala pouze s matkou v Tottenhamu, v severním Londýně. Studovala zpěv na známé hudební škole. Od mládí si sama skládá hudbu i píše texty, které jsou inspirovány jejím milostným životem. Adele prožila vztah s bisexuálem, což ve velké míře ovlivnilo její tvorbu. 

Když se jí podařilo prorazit v tvrdém světě showbyznysu, v žádném případě se nestala loutkou. Zůstala sama sebou, zachovala si svůj lehce vulgární smysl pro humor. Jako stín ji neustále provázel dým z cigaret. Adele se taky nebála přiznat, že její vztah k alkoholu je víc než kladný. Zdá se vám, že takových hudebních hvězd už tady bylo hodně a ne vždy skončily dobře? Adele mezi ně nepatří. Dokázala se poprat s nemocí hlasivek, poznala svou velkou lásku, producenta Simona Koneckiho, se kterým má syna, a svůj comeback završila Oscarem a Zlatým globem, jenž získala za filmovou píseň Skyfall, což je single k zatím poslední bondovce. 

Kniha se z velké části zaměřuje na produkci této zpěvačky, autor podrobně mapuje její alba 19, 21 a 25. Jednotlivým písním věnuje velkou pozornost, rozebírá jejich texty.
Zároveň líčí zpěvačku jako obyčejnou holku „od vedle“, která odmítá řešit svá kila, upřímně mluví o rodině a dokáže si udělat legraci i sama ze sebe. Přesvědčí vás o tom autentické citáty, které Adele během své kariéry pronesla. Doplňují biografii a dokážou vám, že tahle mladá talentovaná zpěvačka je zároveň i velmi zábavná, otevřená a přímočará.

Biografie mladé zpěvačky by neměla uniknout všem jejím fanouškům. 
Čtěte, poslouchejte, zpívejte.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora)

Hornické slavnosti


V sobotu jsme šli na každoroční hornické slavnosti. Já chtěla především vidět své oblíbené Horkýže slíže. Byli perfektní, jako vždycky. Byla jsem na nich třikrát, pokaždé byli skvělí a hlavně zábavní. Hráli svoje osvědčené fláky, bavili publikum a nešetřili peprnými slůvky. Ale to k nim tak nějak patří. Mezi dalšími vystupujícími byli Monkey Business a Olympic. Tyhle dvě kapely mám ráda, od Olympicu hlavně staré pecky, ale nikdy jsem ani jednu neviděla hrát naživo.
Monkey Business dostali asi všechny přítomné. Vystupovali bez Tonyi Graves, která předskakovala Macy Gray, na zástup si dovezli Terezu Černochovou. Tu jsem vůbec nepoznala, i když jsem stála přímo pod pódiem. Změnila účes a vyloupla se z ní sexbomba :-).
Matěj Ruppert – to je kapitola sama pro sebe. Úžasný, charismatický „malý velký muž“. Na pódiu předvedl výbornou show, při které mu Tereza zdatně sekundovala. Dokonce ukázal svá proslulá koncertní tanga ;-).
Asi největší účast měli legendární Olympici. Sešli se návštěvníci různých věkových kategorií, od malých dětí po důchodce. Bodejť by ne, když tahle parta vystupuje nějakých čtyřicet let a pořád slaví úspěchy, hlavně svými staršími kousky.
Letos se mi slavnosti líbily, měli jsme na nich s kolegyňkama být pracovně, ale ráno nepřálo počasí. To se umoudřilo až někdy po obědě.
I tak se horničák vydařil. Doufám, že příští rok to bude stejně tak fajn jako letos.