Dopis

Tklivý, dojemný román Dopis Kathryn Hughesové umně proplétá dvě dějové linie a příběhy žen, které se musely poprat s osudem a postavit na vlastní nohy.

V roce 1973 Tina Craigová se přemírou práce snaží přebít hořkou příchuť manželství. Její muž Rick je opilec a násilník, manželce ubližuje fyzicky i psychicky. Tina je nejšťastnější v charitativním obchodě, kde vypomáhá o víkendech. Při třízení oblečení najde v darovaném pánském obleku dopis, který má známku, ale nikdy nebyl odeslán. Tina je fascinovaná hloubkou citů, jež pisatel vyjevil adresátce, a začne pátrat po původu dopisu, aniž by tušila, jak moc se změní její vlastní život.

Dopis napsal v roce 1939 jistý Billy Stirling. Adresátkou je jeho dívka Chrissie, k níž se v záchvatu paniky nezachoval příliš taktně. V dojemném psaní se kaje a hluboce omlouvá a doufá, že může ještě vše napravit. Dopis se však k Billově děvčeti nikdy nedostal, přesto změnil budoucnost několika lidí…

Román Dopis byl mým prvním setkáním s autorkou, na níž jsem slyšela chválu ze všech stran. V nakladatelství Cosmpolis vyšel sice už v roce 2018, přesto neškodí, když se v recenzi připomene, protože vážně stojí za to.

Autorka umně proplétá dvě časové roviny, které se ve finále propojí v jednu. Jaké bude vyústění prozrazovat nebudu, můžu jen naznačit, že prim v něm budou hrát emoce a především vztek. Vztek na lidi, kteří ve své sobeckosti a zaslepenosti pošlapali důstojnost jiných.

Příběh má dvě stěžejní hrdinky, které nejenže spojuje podobné křestní jméno, ale především mají obě těžký život. Potýkají se s náročnými situacemi, prožívají komplikované vztahy a obě se musí vyrovnat s bolestnými událostmi.

Cathryn Hughes do dojemného románu zakomponovala témata, která jsou stínem společnosti dokonce ještě v dnešní době. Domácí násilí se bohužel mnohdy podceňuje a na svobodné matky se i v moderních časech dívají někteří skrz prsty. Vytvořila silný příběh, který vámi místy doslova otřese, přesto se jím jako tenká nitka proplétá naděje v lepší zítřky. Přese všechno se kniha čte lehce, díky dobře cílenému střídání linií je napětí vyvážené na obou stranách.

Tina i Chrissie budou muset sáhnout až na dno svých sil. Jak jejich světy ovlivní starý zapomenutý dopis?

Máte-li v oblibě dramatické příběhy s nenásilnou romantickou linií a silnými lidskými osudy, Dopis je adresován právě vám.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Ukradený příběh

Vanessa se ocitla v docela nezáviděníhodné situaci. Má dva syny, hypotéku na dům a zlomené srdce, protože manžel se dal dohromady s jejich bývalou terapeutkou. To by asi porazilo každou ženu. Vanessa utíká ke svému dávnému snu, napíše romantický příběh, který pošle do nakladatelství, v němž publikuje její oblíbená autorka. Rukopis je zamítnut, ale na ženu čeká další šok – zjistí, že její literární počin byl ukraden právě tou spisovatelkou, jejíž knížky vždycky tak ráda hltala. A tak začne boj o to, čí knížka je, literární agentka totiž tvrdí, že od ní žádný rukopis nikdy neobdržela. Do hry vstupuje právník Marcus, odborník na autorské právo. Věčná romantička Vanessa ví jedno, tento muž je ztělesněním jejího vysněného knižního hrdiny!

Ukradený příběh je tím typem knížek, které si romanticky založený čtenář(ka) bere s sebou na dovolenou, do postele ke chřipce, do křesla ke krbu a sklence vína. Nikdo po přečtení anotace nečeká intelektuální četbu, která vás má vynést do literárních výšin, ale poctivou oddechovku, s níž na chvíli zapomenete na to, že jste unaveni z práce, utahaní z dětí, nemáte nakoupeno a tak vůbec. 🙂

Vanesse je sice přes třicet, měla by být zodpovědnou matkou, zvlášť když je se syny sama, ale při čtení zjistíte, že je mile praštěná a někdy i lehce zmatená a naivní. Prostě typická postava romanticky laděných knížek. V příběhu se dočkáme mnoha klišé typických pro tento druh četby, ale co, ono to k tomu tak nějak patří a vlastně s tím počítáme. Autorka se nebála lehce ztřeštěného humoru, který děj okoření. Zlehka zadrnkala také na vážnější notu a do příběhu vmísila i problematiku manželských a rodinných vztahů.

Ukradený příběh se čte hezky zlehka, s mírným úsměvem na tváři. Romantické duše, zbystřete, tahle oddechová záležitost je přesně pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Rodina v podkroví

Byl jednou jeden dům stojící v Chelsea, moderní londýnské čtvrti. V něm tři mrtvoly a v podkroví malé dítko hrající si v postýlce. Vlastně vypadá, že mu nic nechybí a jen čeká, až se mu bude někdo věnovat. Kdo jsou ti mrtví? A kdo se o děťátko staral? Co se v domě odehrálo? Je tady mnoho otázek, ale odpovědi téměř žádné.

Když je Libby 25 let, dozví se, že zdědila dům. Hádejte kde! Jasně, je to honosný, ale léta zanedbávaný dům v Chelsea. Libby se musí rozhodnout, jestli si ho nechá, nebo ho prodá, ale ještě předtím se na něj musí podívat. Mladá dívka za pomoci investigativního novináře odkrývá jedno dávné tajemství, které souvisí s jejím původem. Libby je totiž adoptovaná a dům zdědila po svých původních rodičích…

Zdá se vám to trošku zmatené? Jen vydržte, vše zapadne na své místo. Lisa Jewellová je mistrem svého oboru a dokáže důmyslně proplétat postavy svých příběhů tak, že ve výsledku zůstanete s pusou dokořán.

Děj je rozvíjen pomocí tří vypravěčských linek. Promlouvá k nám Libby, dědička domu v Chelsea, další prostor patří bohémské Lucy, která je bez peněz a s dětmi uvízla ve Francii, odkud by se ráda dostala zpátky do Londýna. Třetí linka patří Henrymu, s nímž nahlédneme do minulosti a zjistíme, co se v domě dělo.

Nerada bych prozrazovala víc, protože tohle je tak spletité a do sebe prorostlé, že byste si k rozuzlení měli dojít hezky sami a užít si zdánlivě nesouvislá vyprávění výše zmíněných hrdinů. Můžu říct, že vyústění je dramatické a konec velmi, velmi… otevřený. Nechybí dějové zvraty, které zaměstnají nervy hlavních postav, stejně jako ty vaše. Od Lisy Jewellové jsem četla vše, co u nás vyšlo, takže si troufám říct, že podle mého mínění Rodina z podkroví není z těch nejsilnějších knih, některé věci mi přišly trochu přitažené za vlasy, přesto se jedná o román, který vám díky námětu zůstane v hlavě, aby tam po přečtení ještě chvíli rezonoval.

Milovníci psychothrillerů, zapište si jméno Lisy Jewellové do svých deníčků. Je to spisovatelka, která dokáže kombinovat zápletky a proplétat lidské osudy jako nejlepší akrobatická čísla v cirkuse. Navíc si pro své knížky vybírá poměrně neotřelá témata a tím zaujme na první dobrou. Jakmile se začtete, jen těžko se od stránek odtrhnete, a tak to má být.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku můžete zakoupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Mukl

Mukl. Vcelku nenápadné slovo, jehož primární význam pocházející z němčiny (Muckel = muž, chlap) se během druhé světové války proměnil. Dnes ho chápeme jako synonymum pro vězně. Petra Čeřovská ve stejnojmenné knize vylíčila životní osudy svého dědečka, který byl ve vykonstruovaném procesu odsouzen k patnácti letům odnětí svobody a drsný a krutý vězeňský systém zažil na vlastní kůži.

Vyprávění začíná jako klasické vzpomínky na doby minulé. Poznáváme rodinu Hanušových, která obhospodařuje rodinný statek ve Vidochově. I když je potkaly těžké chvíle, Hanušovi drží při sobě, a to i po smrti živitele rodiny. Vedení statku zůstává na vdově, které jsou při ruce tři synové. Dva z nich jsou však obviněni z napomáhání v odboji proti režimu. To, co se od té chvíle děje, si Hanušovi nepředstavovali ani v nejhorším snu. Bratři Stanislav a Václav jsou podrobováni krutým výslechům, nechybí ani násilí, jehož následky pociťovali až do konce svých dnů. Autorka se pustila do nelehké práce, za pomoci rodinné přítelkyně Blanky, která v příběhu hraje důležitou roli, oživila pohnutou historii svých příbuzných. Říká se, že papír snese všechno, ale to, s čím se na stránkách tohoto románu setkáte, předčí mnohé.

Přestože se jedná o prvotinu Petry Čeřovské, je napsána čtivou formou. Věcný styl bez kudrlinek, složitých souvětí bude sympatický všem čtenářům, kterým se líbil podobně laděný Mlýn Michala Vaněčka. Můžeme jen smeknout klobouk před ženou, která se nebála jít do tak náročného a zároveň choulostivého námětu, jakým politické procesy padesátých let bezesporu jsou, a navíc, pokud je v příběhu angažován i někdo blízký, kdy je to o to těžší. Petře Čeřovské se podařilo rodinnou historii zpracovat tak, že z knihy cítíte emoce, zároveň je zachován patřičný odstup, takže scény z výslechů jsou velmi sugestivní a nebylo mi z nich dobře na duši.

Román Mukl by se měl doporučovat mladší generaci, aby se naši potomci dozvěděli, co se všechno dělo a jak trpěli nejen jedinci, ale celé rodiny.

Toto hutné a emočně náročné vyprávění by si zasloužilo větší pozornost v literárním světě, vždyť historie je vesměs vystavěna na silných příbězích obyčejných lidí, a tím Mukl bezesporu je.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, titul můžete zakoupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Čajovna v Tokiu

Asi všichni, kteří milujeme sérii Romantické útěky od Julie Caplin, jsme netrpělivě čekali na další díl, respektive hodně volné pokračování – protože knihy se naštěstí nemusí číst tak, jak vyjdou – a před pár týdny jsme se dočkali. Tentokrát nás autorka zavede do exotického Japonska. Dáte si čaj pod sakurami? 🙂 Je tady Čajovna v Tokiu.

Fiona ráda fotí, své postřehy a zajímavé snímky zveřejňuje na vlastním blogu, který je zaměřen na cestování. Když vyhraje soutěž, jejíž hlavní cenou je čtrnáctidenní zájezd do Tokia, kde se jí bude věnovat mentor, s nímž ještě více pronikne do tajů dobré fotografie a ještě pozná vysněné Japonsko. Největší šok pro Fionu nastává hned po příletu. Oním průvodcem není původně slibovaný proslulý fotograf, ale Gabe, její bývalý učitel. Na tom by nic špatného nebylo, kdyby se Fioně před lety nestal v jeho přítomnosti trapas, který ovlivnil její další životní kroky. Gabe svou bývalou studentku ani nepoznal, navíc se cítí otrávený, že musí vzácný čas věnovat někomu cizímu, místo aby se zabýval vlastními záležitostmi. Pro mladou ženu nezačal pobyt v exotické destinaci příliš šťastně, naštěstí ji ubytovala příjemná japonská rodina, jejíž ženy ji ihned přijaly mezi sebe. Fiona tak poznává zvyklosti asijské země, vnímá kontrasty mezi tradiční kulturou a moderním životem. Podaří se jí také proniknout pod tvrdou slupku nepřístupného fotografa? A co Gabe, zjistí, s kým má tu čest?

Julie Caplin nás ve své zatím poslední knize nazvané Čajovna v Tokiu bere na výlet do země, která láká turisty celého světa. Kdo by nechtěl poznat ruch velkoměst, v nichž se to hemží dokonalými výdobytky moderních technologií a zároveň si užít klid a vznešenou atmosféru při čajovém obřadu? Zjistit, jaké to je, když vás tradice a konvence provázejí celý život a vy se nedokážete (a vlastně ani nechcete) od nich oprostit? Fiona se s Japonskem a jeho tradicemi seznamuje prostřednictvím své bytné Haruky a její dcery a vnučky. Tři generace japonských žen jsou v něčem rozdílné jako den a noc, přesto je spojuje láska k rodině, zemi i tradicím.

Ani tentokrát nechybí romantická linie. Samozřejmě, že ve chvíli, kdy se Fiona a Gabe potkají, tušíme, co se bude dít. Autorka už pošesté jede po své osvědčené linii. Vsadila na kombinaci žena na útěku před problémy, či žena s malým sebevědomím a uhrančivý muž, se kterým se na počátku navzájem nemusí. K tomu zajímavá atraktivní destinace, kde se ti dva potkávají, příslušné zvyky, tradice a jídla. A ono to funguje i poněkolikráté, pokud na tuto šablonovitost přistoupíte.

Otřepané klišé v podobě hrdinů, kteří si k sobě v románech Julie Caplin hledají cestu, vyrovnává vždy konkrétní země, kde se děj odehrává. Po Kodani, New Yorku, Paříži, Islandu a chorvatském Splitu tady máme Japonsko. Ráda jsem do této destinace nahlédla a prostřednictvím Fiony si vychutnala zelený čaj i tradiční japonská jídla a polévky. Líbilo se mi vylíčení rušného života v ulicích Tokia, užila jsem si jízdu v rychlovlaku i pohled na rozkvetlé sakury, jejichž krása těší jen pár dní.

Tentokrát jsem romantickou linku upozadila a nechala se spíše opájet fascinujícím Japonskem a jeho kulturou. Mám pocit, že si autorka vylíčení této země mimořádně užila a představila nám ho jak nejlépe ve svém žánru mohla.

Pokud sérii Romantické útěky máte taky rádi, už teď se těšte na Chatu ve Švýcarsku, kterou nakladatelství Cosmopolis chystá. Já už ji netrpělivě vyhlížím. 🙂 Na stránkách nakladatelství si také můžete přečíst rozhovor s Julií Caplin a dozvědět se tak něco o jejím životě i zálibách.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete pořídit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Aplikace lásky

Víte, kdo je to ghostwritter? Člověk, který píše za vás! Nemáte vlohy psát květnaté slohy? 🙂 Nevadí. Ghostwriter to zvládne, vy se pod to jen podepíšete. A stejné je to i při seznamování, kdy za vás i vybraný protějšek internetový rozhovor vede někdo jiný. A právě tímto se živí Miles a Zoe. Doopravdy se moc nemusí, zato ve virtuálním světě si rozumí. Samozřejmě, vůbec netuší, že konverzace, jež vedou jménem svých klientů, mají na svědomí právě oni dva. A tak si ve virtuálním prostoru vyměňují komplimenty, zatímco se ve skutečnosti špičkují a každý den vedou spor o místo v oblíbené kavárně…

Pod pseudonymem Tash Skilton se skrývají dvě spisovatelky, žijící v různých částech světa – Iránka Sarvenaz Tash a Američanka Sarah Skilton. Společně napsaly zajímavou, leč předvídatelnou romanci, u níž víte jak dopadne, jen netušíte, jaká cesta k výsledku vede. Co si budeme nalhávat, všechny romanticky laděné příběhy jsou předvídatelné, ale stejně nás to baví číst.

Aby spisovatelky svoje dílo něčím ozvláštnily a nestvořily tuctovku, kterou přejdete bez povšimnutí, nechaly své hrdiny pracovat právě jako ghostwritery. Mě osobně taková práce zaujala hned v anotaci a byla jsem na ni zvědavá, i když živit bych se tak nechtěla. V každém případě na vás čeká pořádná nálož kafe a písmenek, situačního humoru jako vystřiženého z filmových romantických komedií.

Miles a Zoe jsou sympatičtí, líbilo se mi, jak se spolu nenápadně sbližovali skrze internet, a aniž by si to uvědomovali, ke stejnému kroku docházelo i ve skutečnosti. Jejich patálie sledujeme střídavě z pohledu jednoho a druhého, každá kapitola je uvozena mailovými zprávami jejich šéfů. A přiznám se, ty byly jediným drobným zádrhelem v celém příběhu, byť měly svou podstatnou roli, mě osobně rušily a nepřišly mi tak vtipné, jak asi měly.

Aplikace lásky je příjemnou oddechovou záležitostí, která vás zavede do rušného New Yorku, jenž je jako kulisa romantických knížek i filmů hodně oblíbený. Chcete-li odpočinkovou četbu třeba k vodě, zastavte se u této knížky a nechte Zoe a Milese hledat lásku v newoyrských kavárnách.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dva v srdci

Lydia a Freddie si jsou souzeni. Znají se od raného mládí, žijí spolu přes deset let a chystají svatbu. Jenže v den oslavy narozenin Lydie Freddie umírá při autonehodě. Nic není jako dřív, Lydia má pocit, že přišla o polovinu těla i duše. Rodina se snaží Lydii pomoci utišit smutek, ale ten je až příliš hluboký. Vzchopit a jít dál, to jde ztěžka. A pak najde Lydia způsob, jak být zase s Freddiem a pokračovat v jejich společném životě.

Josie Silverová si mě získala svým románem Den, kdy jsem zahlídla lásku, proto jsem byla na její druhý počin, který u nás opět vydalo nakladatelství Cosmopolis, nesmírně zvědavá. Laťka byla docela vysoko, přeskočila ji autorka? Za sebe říkám, skočila stejně. 🙂 Kniha Dva v srdci se mi líbila stejně a řekla bych, že si Josie Silverová vyšlapává vcelku příjemnou cestičku v žánru romantiky.

Bdění a snění. Tak jsou pojmenovány části Lydiina vyprávění, v nichž se střídavě ocitáme ve dvou časových rovinách hrdinčina života. V jednom je utrápenou smutnící „skorovdovou“, v druhém šťastnou snoubenkou milovaného Freddieho. Máte pocit, že čtete sci-fi? Nechte se překvapit, jakou formou spisovatelka „zařídila“, že ti dva mohli být opět spolu. A duchařina to také není. 🙂

Opět jsem dostala příběh, který se nese v duchu mých oblíbených romancí, v nichž to hýří láskou, takovou tou ryzí a jemnou, která není převálcovaná přemírou bezuzdného sexu. Důraz je kladen na vztahy, zejména rodinné, moc se mi líbilo sepětí „holek“ Birdových. Velkou roli zde hraje také přátelství a nechybí ani kapka humoru, skvělého koření v situacích, kdy nevíte, jestli se máte smát nebo brečet.

Dva v srdci je románem, z něhož emoce cítíte téměř na každé stránce. Já jsem s Lydií nesmírně soucítila, prožívala s ní každou skutečnou i vysněnou chvíli, její příběh je napsán s velkou empatií. Smutek, který Lydia cítila, mi připomněl podobnou knížku – P. S. Miluji tě od Cecelie Ahern, v níž se hrdinka vyrovnávala (trochu jinak) se stejnou životní situací.

Pokud jste milovníky takových příběhů, v nichž hraje prim něžná romantika, určitě se vám bude ten Lydiin líbit také.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pozvala mě dál

Elle Fieldingová, autorka úspěšné knihy pronajme přes Airbnb svůj milovaný vymazlený dům, který se nachází v Cornwallu a sama odjíždí do Francie. Po návratu zjišťuje, že se v domě změnila atmosféra, ale dokonce se někdo dostal do prostor, které byly zamčeny a nikdo kromě ní tam neměl přístup. Elle se snaží spojit s Joannou, jež si dům pronajala, účet však neexistuje… Elle začíná trpět paranoiou, má dojem, že ji někdo sleduje a monitoruje každý její pohyb. Je však spisovatelkou, takže má bujnou fantazii, navíc se nachází v časovém presu, má jen pár týdnů, aby odevzdala nový rukopis, do něhož však doposud neudělala ani čárku… Tak jak to tedy je? Opravdu je Elle pod něčím drobnohledem a hrozí jí nebezpečí nebo se jen příliš poddala vlastním představám.

Lucy Clarke mě ještě nikdy nezklamala, její knihy považuji za jedny z top mezi psychothrillery. Poctivá dávka napětí, emoce, pocity strachu, to je kombo, na které zaručeně slyší každý čtenář tohoto žánru.

Děj je rozložen do tří různých linií. V té hlavní sledujeme, co se v Elleině životě děje aktuálně, spolu s ní se bojíme neznámého údajného stalkera a pociťujeme nepříjemné svírání, až strach z neznámého zla. A to myslím vážně, protože se obvykle u knih nebojím, jen párkrát se mi stalo, že jsem pociťovala mrazení a pocit napětí. A přesně toto jsem měla i u knihy Pozvala mě dál. Druhá linka nás vede do minulosti, do doby hrdinčina studia. I tam se děje něco, co výrazně ovlivní její budoucnost. A třetí stopa? V té k nám promlouvá neznámý hlas. Hlas někoho, kdo se naboural do Elleina soukromí. Je to dočasná nájemkyně Joanna? Nebo snad nepříjemný soused, jemuž je Elle trnem v oku? Nebo snad někdo úplně jiný? Lucy Clarke své postavy mistrně postrkuje dějem a splétá důmyslné smyčky, aby nás přesvědčila o tom, že pravda není tam, kde ji obvykle vidíme. Já ji viděla všude jinde, jen ne tam, kde opravdu byla. Závěrečné vyústění mě dostalo do kolen, vůbec jsem ho nečekala.

Lucy Clarke píše čtivě, umí zaujmout vykreslením profilu svých postav. Elle je jednou z těch hrdinek, u nichž si nejste jistí ničím. Její fantazie je bezbřehá, nevíte, jestli si vymýšlí, nebo říká pravdu, ona totiž nepůsobí příliš spolehlivě a věrohodně. Napětí je vyrovnáváno nádhernými a barvitými popisy cornwallského pobřeží, hned máte chuť čarovnou oblast navštívit.

Britská autorka psychothrillerů mě opět přesvědčila, že opravdu umí. Román Pozvala mě dál jsem četla s očekáváním mrazivého čtenářského zážitku, a přesně toho se mi dostalo. Už teď jsem zvědavá, s čím Lucy Clarke přijde příště.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pod dohledem

Melville Heights. Tam by chtěl žít každý! Poklidná krásná čtvrť v Bristolu působí jako ideální místo k rodinnému životu. Ale je tomu opravdu tak? Co se skrývá pod slupkou idylky?

Joey Mullenová se s manželem nastěhuje ke svému bratrovi, který se svou introvertní manželkou čeká rodinu. Pro Mullenovy je to jen přechodná štace než se zmůžou na vlastní dům, ale mezi tím se Joey doslova zblázní do svého charismatického souseda Toma Fitzwilliama, ředitele místní školy. Fitzwilliamův náctiletý syn Freddie je zase pečlivým pozorovatelem veškerého dění v okolí a na mušce má i Joey. Ve čtvrti bydlí také Jenna, která má pocit, že s ředitelem Fitzwilliamem není všechno v pořádku, její matka zase trpí stihomamem a za podezřelé považuje úplně všechno a všechny… Docela zajímavá skupinka, není-liž pravda? Jak je u románů Lisy Jewell zvykem, není všechno takové, jak na první pohled vypadá. Věřte, že vás Lisa Jewell překvapí.

Román Pod dohledem se řadí mezi psychologické thrillery, v nichž se vše točí kolem vzájemných vztahů mezi hlavními aktéry. Do děje vstoupíme v okamžiku, kdy jen nalezeno mrtvé tělo. Komu patřilo, kdo vraždil a proč? Autorka záměrně nechává dost viditelné stopy, podle nichž vás vede po určité cestě, ale otázkou, je, zda správným směrem. A nebyl by to správný thriller, kdyby bylo vše jasné od počátku. 🙂

Už ve svých předchozích knihách mi autorka dokázala, že umí napsat napínavý příběh s dramatickými prvky, v němž prim hrají vztahy rodinné. Tady se zaměřila na komunitu lidí žijící v jedné čtvrti. Začátek je trochu rozvláčnější, protože poznáváte jednotlivé aktéry příběhu a děláte si svůj vlastní názor, ale pak děj postupně graduje a nabírá na obrátkách.

Pro mě je Lisa Jewell jednou z nejlepších spisovatelek svého žánru, která umí zaujmout námětem i propracovanou zápletkou, zároveň je velmi všímavou pozorovatelkou lidských charakterů, což umí ve svých knihách zúročit a napsat postavy, které působí plasticky.

Opět nechybí dramatické finále a vyústění, které asi čekat nebudete. A pokud si stejně říkáte, že už jste podobných knih četli mraky – já taky a přesto mě to baví – a nic vás nepřekvapí, tak konečný epilog asi určitě. Je napsán tak, že budete uvažovat, jak to autorka myslela, ale pokud umíte číst mezi řádky, tak to bude hračka. 😉

Psychothriller Pod dohledem doporučuji všem, kteří milují spletité příběhy s psychologickou zápletkou. Já osobně se těším, až se začtu do dalšího kousku z pera Lisy Jewell.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, titul můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Přej si opatrně

Ona zbavuje lidi zbytečných věcí a harampádí, on ho naopak skupuje a hromadí doma. Emily manželův koníček pomalu ale jistě přerůstá přes hlavu i obytný prostor, ale znáte to, s někým prostě nehnete. Emily se tedy upíná na svou práci, která ji baví a zároveň ji těší, že v ní mají klienti důvěru a s klidem jí svěří třídění osobních věcí. Firmě Debordelářky, jak ji Emily spolu s kamarádkou nazvaly, se daří skvěle. Aktuálně řeší případ postarší vdovy, která potřebuje vytřídit věci po manželovi a mladé ženy, která se musí zbavit věcí svých, protože si její manžel nepřeje, aby je nastěhovala do jeho domu. To, že se cesty všech tří svým způsobem protnou, by Emily nečekala ani ve snu. Najednou už nejde o klidné poklízení nepotřebného harampádí, ale doslova a do písmene o život. Ten Emilin.

Na rovinu přiznávám, že jsem si původně anotaci přečetla jen zčásti, stačil mi začátek, abych si myslela, že jde o romantický příběh dvou lidí, kteří se k sobě vůbec nehodí, a na tento motiv jsem se těšila. Jaké překvapení, ve skutečnosti se jedná o thriller! O to víc jsem však byla zvědavá a můžu říct, že výběru nelituju, ani svého omylu, díky kterému jsem byla aspoň mile překvapená.

Tempo příběhu je hodně poklidné, připomíná mi to staré anglické detektivní příběhy z prostředí maloměsta nebo vesnice. I když se řeší vražda, netečou potoky krve, násilí není prvoplánové, přitom napětí čiší z téměř každé stránky.

Moc se mi jako chaotikovi a bohémovi přes pořádek 🙂 líbila myšlenka firmy, kterou vedla Emily. Autorka vedle detektivní a vztahové zápletky také vykreslila činnost Debordelářek a zakomponovala ji nenásilným způsobem do děje jako stěžejní kulisu.

Přej si opatrně opět není knihou, po níž by sáhli kovaní fanoušci ostrých thrillerů. Jedná se spíše o komorní záležitost, jež svým námětem a zpracováním osloví spíše ženy. Sice se řeší zločin, ale čím hlouběji pronikáte do podstaty příběhu, tím víc se rozvíjejí vztahy mezi hrdiny knížky a vězte, že budete i překvapeni, jak si s nimi autorka pohrála a připravila čtenářům pár zápletek.

Pokud se vám líbí série detektivních příběhů Lee Harrisové, v nichž v hlavní roli vystupuje bývalá jeptiška Christine, zamlouvat se vám určitě bude i tato detektivka nesoucí se v lehce starosvětském duchu. Já jsem byla spokojená a ráda bych si od autorky ještě něco přečetla.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.