Psí hrdinové

Když se řekne pes záchranář, spoustě lidí se asi vybaví dobrácký bernardýn se soudkem rumu na krku. Zachránit někoho však může každý pes, a je jedno, jaký druh záchrany máme na mysli, zda se jedná o záchranu duše nebo těla. Laura Greaves napsala naprosto úžasnou knížku, v níž najdete šestnáct příběhů. V každém hraje hlavní roli pes, který nějakým způsobem prokázal odvahu, čest i oddanost při záchraně lidských životů. Nejsou to psi speciálně cvičení pro pomoc, ale úplně „obyčejní hafani“, jenž se nepyšní vznešeným rodokmenem a většinou pocházejí z útulků.

Šestnáct příběhů, šestnáct nezapomenutelných psů. Budete se dojímat nad filipínskou fenkou Kabang, která i za cenu vlastního zmrzačení zachránila dvě malé dívenky, když se pokoušely přejít rušnou silnici? Zaujme vás Clove, fena pitbula, jež se stala opěrným bodem PJ bojujícího s drogovou závislostí? A co teprve Rhianna, jíž se podařilo uchránit svou novou paničku před zloději? Každý příběh je jedinečný a stojí za pozornost. V rukou máte fascinující sondu do životů psů a jejich páníčků. Většinou to mezi nimi byla láska doslova na první pohled a vůbec nezáleželo na tom, že pes je z útulku.

Tyto autentické příběhy nejsou podány jako klasický román či povídka. Autorka používá popisný styl, takže čtení vyvolává pocit, jako byste sledovali dokument v televizi. Kromě toho, že se před vámi odvíjí konkrétní příběh psa, dává Laura Greaves důraz i na vedlejší aspekty. Čtenáře seznamuje s prostředím a okolnostmi, které ve finále vedly k neobyčejným psím skutkům. Dává také prostor lidem a sama je spíše pozorovatelem a pečlivým dokumentaristou zaznamenávajícím každý důležitý detail.

Psí hrdinové vyvracejí mýtus, že bojové plemeno musí nutně být agresivní a že pes z útulku je nezvladatelný a nepřizpůsobivý. Ať už knížku přečtete na jeden zátah, protože od psích hrdinů se jen těžko odchází, nebo si příběhy budete dávkovat, přesvědčíte se o tom sami.

Publikace primárně zaujme milovníky psů, to je jasné. Ale vedle nešlápnou ani čtenáři, kteří jsou jen zvědaví na to, jak mohou psi vlastně zachraňovat lidské životy. Myslím, že překvapeny budou obě skupiny, a to jen v dobrém.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku můžete koupit na eshopu.

Sofie, Smrťák a já

To si tak jednoho krásného dne na vaše dveře zaklepe Smrťák a… No jasně, váš čas vypršel, máte tři minuty na to, abyste životu zamávali na rozloučenou a něco si přáli. Náš hrdina (jeho jméno se nedozvíme), je poměrně překvapen, zrovna přemítal nad tím, jak nejlépe by měla začínat první věta knihy, navíc u něj přece nikdo nikdy nezvoní… Než se naděje, má Smrťáka v bytě a rozvíjí s ním třeskutě vtipnou diskusi. Zvonek zvoní zase a za dveřmi stojí vypravěčova bývalá přítelkyně Sofie. Mají spolu jet na návštěvu za jeho matkou a malým synem, kterého roky neviděl, jen mu pravidelně posílá pohlednice. Na neobvyklý road trip míří všichni tři. Jak to může dopadnout?

Na knihu Sofie, Smrťák a já jsem se hodně těšila a byla jsem zvědavá, jak se autor popasuje se zajímavým námětem, z něhož se dá dost vytěžit. Zpočátku jsem byla hodně nadšená, bylo to svižné, vtipné, užívala jsem si to. Jenže v tomto případě platí, že čeho je moc, toho je příliš a mé pocity se v průběhu čtení začaly měnit. Bylo toho čím dál moc a příliš akční děj převálcoval původní myšlenku románu. Jako by autor chtěl za každou cenu upoutat a vymýšlel čím dál víc absurdnější situace. Pro mě, jako milovníka klidnějších příběhů, toho bylo až příliš, ale věřím, že akční čtenáře, které baví, když se v knize pořád něco děje, tento počin zaujme a najdou si v něm to své.

Co velmi oceňuji, jsou dialogy. Slovní přestřelky mezi vypravěčem, Sofií a Smrťákem jsou tahounem celé knihy. Třeskutý humor, žádná nuda, jiskřilo to v nich od začátku až do konce. Právě to je silná deviza příběhu, stejně jako celkový motiv, kdy se spolu s vypravěčem zamýšlíte nad životem. Asi nejvíc mě bavily hrdinovy úvahy o tom, jak nejlépe má začít kniha a pak scénka, kdy se Sofií vzali Smrťáka na pivo.

I když já jsem to úplně pravé ořechové v románu nenašla, věřím, že spousta jiných čtenářů jeho význam ocení daleko víc. A v tomto případě se potvrzuje staré známé tvrzení, že sto lidí, sto chutí. A tak to má být.

Pokud máte rádi sarkastický humor, svižné dialogy a neděsí vás možné absurdní situace v knihách, mohl by se vám knižní počin německého spisovatele Theese Uhlmanna zamlouvat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete zakoupit na eshopu.

Cukrárna v Paříži

Julie Caplinová přichází s třetím románem ze série Romantické útěky. Po skořicově laděné Kavárně v Kodani a Pekárně v Brooklynu plné sladkých dortíků je tady elegantní a šarmantní Cukrárna v Paříži.

Nině táhne na třicet a dosud si neujasnila, co by chtěla v životě dělat a čeho dosáhnout. Početná rodina ji jako benjamínka opečovává, ale Nina cítí, že by se z těsných pout potřebovala vymanit a zkusit žít na vlastní zodpovědnost. Přijímá proto nabídku práce, kterou nabízí nejlepší kamarád jejího bratra a odjíždí pracovat jako jeho asistentka. Sebastian si totiž zlomil nohu a potřebuje pomoci s cukrářskými kursy. Nina cítí v kostech, že zrovna cukrařina by mohla být správnou volbou. Jenže je tady jeden problém. Sebastian. Kdysi do něj byla zamilovaná, kdysi se před ním ztrapnila. Má pocit, že ji od té doby nesnáší. Dokáží spolu a vedle sebe pracovat, aniž by mezi nimi létaly jiskry napětí? A co vysněná práce, podaří se Nině uspět navzdory přehnané péči příbuzných?

Obě předchozí knihy jely na vlně romantiky a dobrého mlsání, výjimkou tedy není ani Cukrárna v Paříži, která se zajetých kolejí drží zuby nehty. Vůbec to nevadí, protože přesně to čekáme. Je to jako s receptem na zákusek, v němž základ zůstává stejný a obměňujete pouze ingredience v náplni. Opět máme v hlavní roli tápající hrdinku, která se musí rozhodnout, jakým směrem se v životě musí dát. A opět jí do cesty vstupuje muž, s nímž se jí zpočátku jen těžce vychází a musí si k němu prošlapat cestičku. Klišé se opakuje stejně jako v předchozích dílech, naštěstí však funguje. K tomu romantická Paříž a hora jemných a sladkých dezertů, na které máte díky detailním popisům přípravy chuť téměř permanentně.

Mezi hlavními hrdiny to jiskří od prvních řádků a i když se podstatná část děje točí mezi nedorozuměním, které mezi nimi stojí už řadu let, takže jsou na sebe jako kočka a pes, celou dobu cítíte chemii, která mezi nimi panuje. Prostě romance s příchutí sladkého dezertu.

Pokud nemáte náladu číst něco náročného, potřebujete odlehčit a máte rádi, když si hlavní hrdinové dopřávají vedle lásky i dobré jídlo a pití, série knih Julie Caplinové a zatím poslední Cukrárna v Paříži je skvělou volbou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu můžete koupit na eshopu.

Mauthausen. Ďábel v líbezné krajině

Zlověstně znějící název naznačuje, kam nás tato publikace zavede. Přibližuje jeden z největších koncentračních táborů, a už z pohledu na obálku je jasné, že to procházka růžovým sadem rozhodně nebude.

Václav Vlk st., autor této knihy, je publicista, spisovatel a komentátor internetového deníku Neviditelný pes. Jeho otec JUDr. Václav Vlk byl členem odbojových organizací, což ho inspirovalo k tomu, že se o odboj a česko-německé vztahy začal zajímat. Na toto téma psal články i knihy, nejznámější z nich je publikace Krvavé dozvuky války, v níž na základě málo známých faktů představuje dnešním čtenářům poslední chvíle válečné vřavy v naší zemi.

Tentokrát si na paškál vzal Mauthausen, koncentrační tábor, který byl vybrán, jako likvidační tábor pro elity české země. Nacházel se v Rakousku v okolí vesnic Mauthausen a Gusen nedaleko města Linec /Linz/. Pokud se zajímáte o válečnou historii a osudy lidí, kteří trpěli v koncentračních táborech, v této knize najdete mnoho informací, a nebudu tajit, že mnohdy mimořádně děsivých.

Publikace je rozdělena do 14 kapitol, příznačně a trefně pojmenovaných. Zabývá se vznikem tábora, celou jeho historií, přibližuje útrapy vězňů, pro nás tak nepředstavitelné. V táboře zemřelo více než 122 000 lidí, přesný údaj nelze určit, protože některé záznamy byly zničeny. Mezi mrtvými byl například písničkář Karel Hašler, nacisté zde popravili i příbuzné a kolegy Josefa Valčíka a Jana Kubiše, členy výsadku Anthropoid.

Byť je text nabitý známými historickými fakty a olemován děsivými čísly statistických údajů, což dotváří ucelený pohled na celkový chod tábora, autor přináší i méně známé informace a přibližuje otřesné chování nacistů v syrové podobě. Dozvíte se, jaké to je, když někdo umírá v mrazu, děsit vás budou věcné, leč sugestivní popisy nálezu těl zavražděných dětí, po zádech vám bude běhat mráz, když se dočtete, jak se vyrábělo mýdlo z lidského tuku. Některé věci ani nelze číst tak, abyste pouze vstřebali danou informaci. Vlastně ani knihu nelze číst najednou a v kuse. Je plná natolik otřesných věcí, že byste ji nejraději zaklapli a nechali být. Obsahuje dobové autentické fotografie, které umocňují její výpovědní hodnotu. Některé jsou drastické a jen těžko se dají vydýchat.

Tato publikace není lehkým čtivem. Kdo se o válečné události zajímá, zejména právě o historii a chod koncentračních táborů, pro toho je Mauthausen. Ďábel v líbezné krajině dalším informačním dokumentem. Pro všechny ostatní je mementem jedné etapy našich dějin. I kdybyste měli knihu jen prolistovat a přečíst si zlomek z celého obsahu, určitě to udělejte, nesmíme zapomínat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete koupit na eshopu.

Mrazivá krutost

Detektiv Kinsellovou osloví Joseph Madden, který se jí svěří s tím, že ho jeho žena psychicky týrá, zároveň s ní ale nepokrytě flirtuje. Cat ho odkáže na místní oddělení policie, protože si myslí, že se jedná o klasickou manželskou hádku. Ani ve snu by ji nenapadlo, že se s Josephem setká o pár dní později jako s podezřelým z vraždy. Obětí však není jeho žena, ale mladá Australanka, která do Británie přijela na zkušenou. Cat rozkrývá poměrně složitý případ plný lží a nevyřčených tajemství, aniž by tušila, jakou roli v něm samolibý Joseph hraje. Ale ani ona to nemá jednoduché, stejně jako u Maddenových, i její rodinu svírá tíživé tajemství a Cat musí dělat vše pro to, aby jí nezničilo osobní ani profesní život.

Na detektiva Cat Kinsellovou jste mohli narazit už v předchozí knize Malé sladké lži. Pro mě je novinka Mrazivá krutost prvním setkáním se sympatickou Cat. Bála jsem se, že nepochopím souvislosti, protože v podstatě nastoupím do rozjetého vlaku, ale opak byl pravdou. Jak už to u sérií bývá, autor sice připomíná události předchozích knih, ale vždy tak, že pochopíte, oč jde. A stejné je to i u Caz Frearové a její Cat Kinsellové.

Protože thrillerů a detektivních románů u nás vychází přehršel, je důležité, aby v sobě měly něco, co čtenáře zaujme na první dobrou. Potřebujete atraktivní zápletku, charismatické postavy a především musí sednout styl, jakým autor píše. Není nic horšího, než když vás knížka nudí. U Mrazivé krutosti jsem ten pocit neměla. Cat a její kolegové řeší docela zapeklitou vraždu mladé ženy, během které postupně odhalují prohnilé podhoubí jedné rodiny. Nic není jednoznačné a nitky nevedou jen k jednomu konkrétnímu pachateli.

Vyšetřování je věnována značná část knihy. Autorka poměrně podrobně líčí proces od zatčení možného vraha, až po rozuzlení. V podstatě jste neustále ve víru dění jako člen policejního týmu, ale nuda to tedy rozhodně není, čtyři sta stran uteče rychle. Zjistíte, jaké jsou vyšetřovací postupy a metody, nahlédnete pod pokličku kolegiálních vztahů a zjistíte, jak takový policejní tým funguje jako celek, kde jednotlivec sice odvede kus práce, ale výsledek stojí na všech a zejména na šéfovi tmelícím kolektiv. Caz Frearové se podařilo vystihnout klasickou atmosféru panující na rušném policejním oddělení. V popředí početné skupiny stojí ústřední trojice – komplikovaná Cat, její parťák Luigi, který jí svým způsobem nahrazuje otce a přísná, leč spravedlivá šéfka Steelová, která nad svým týmem drží pevnou ruku a má neobyčejný smysl pro humor.

Jaká je vlastně stěžejní postava propojující oba prozatímní díly? Cat Kinsellovou svazuje temné rodinné tajemství, které jí nad hlavou visí jako černý mrak a ohrožuje její kariéru. To, co řešila v prvním díle, tedy podezření, že její otec může mít něco společného s vraždou, pokračuje i tady. Cat řeší nejen rodinné vztahy Maddenových, ale především si musí urovnat ty svoje. Caz Frearová jde, co se osobních vztahů týče, docela na dřeň a svou hrdinku nijak nešetří. Cat není jednoduchou postavou, holduje bílému vínu, ale zase ne tak, jako to známe u jejích knižních kolegů. Umí být tvrdá, stejně jako nejistá, pokud se jedná o vlastní osobní život.

Mrazivá krutost se čte poměrně dobře. Kromě toho, že řeší to, co je pro detektivku typické, tedy zločin, detailně rozebírá i jeho pozadí. Líbilo se mi, že z oběti autorka neudělala jen neosobní spis s vyšetřovacím číslem, ale věnovala jí značnou pozornost jako člověku, jenž míval své sny a tužby, které byly násilně přeťaty rukou vraha.

Určitě doporučuji všem, kteří nehledají jen jednoduchý případ s přímočarým řešením, ale rádi se noří do vrstevnatých příběhů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete koupit na eshopu.

Děti holokaustu

Osm příběhů, devět dětí. Devět dětí, které si měly hrát, učit se, poznávat život svýma bezelstnýma očima. Místo toho je semlela druhá světová válka, aby je vyplivla zničené fyzicky i psychicky, přesto s nezdolnou sílou žít dál a vyprávět o tom, co prožili, ostatním.

Děti holocaustu. Děti s cejchem Davidovy hvězdy, děti, které měly tu „smůlu“, že se narodily do židovských rodin v nesprávnou dobu. O tom, co musely prožívat během válečných let, se podělí se čtenáři ve svých příbězích, a přes nezvratný fakt, že se tyto čtou velmi těžce, nesou poselství a jsou důležité. Pro nás i pro další generace. Jak zdůrazňuji pokaždé v recenzi na knihu z války, jsou to události, na něž by se zapomínat nikdy nemělo.

Nadechněte se a přijměte pozvání do pekla. Jako první se představuje Luncie, která se musela skrývat v bedně, dále vás se svými příběhy seznámí Herbert, Markus, sourozenci Georg a Uršula, Walter, Sára, Mathei a Jack. Není to lehké čtení, každé z dětí dostalo do vínku jiný osud. Některé prožije válečná léta v koncentračním táboře, jiné se stává partyzánem, přitom je zbraň těžší než on sám.

I když jsou příběhy psány poměrně jednoduše, jsou silné. Ta jednoduchost spočívá v tom, že autoři přibližují fakta očima malých nevinných dětí. Nechtějí tlačit na čtenáře a ždímat slzy za každou cenu, to ani není třeba, protože vzhledem k námětu i věku hrdinů emoce určitě potlačovat nebudete.

Text je vytištěn větším písmem, jednotlivé příběhy nejsou příliš obsáhlé, takže se titul hodí zejména pro mládež jako doplňkový materiál k tématice druhé světové války a holokaustu, a doporučuji je zejména čtenářům, kteří s takovou četbou teprve začínají a mají obavy, jak by emotivní tématiku zvládli.

Na knize je velmi sympatický ještě jeden fakt, a to ten, že na konci každé kapitoly, v níž se seznamujeme s konkrétním dítětem, je poznámka shrnující další život hrdinů – kam se ubíraly další cesty osudu, jestli si našli partnera a měli děti – pokaždé jsem si oddechla, že to s nimi dobře dopadlo. Jen bych přivítala fotografickou přílohu, alespoň fotky z pozdější doby, kdy už se stali dospělými, abych si je mohla konkrétně představit. Ale to je jen maličkost, větší důležitost je ve výpovědní hodnotě a ta je velká.

Luncie, která knihu svým příběhem otevírá, řekla: „Přežiju. Musím. Až válka skončí, musím být ta, která lidem řekne o naší rodině.“ To je naprosto výstižný citát vyjadřující poselství této publikace. A pokud si alespoň jednou během čtení uvědomíte, jaké zlo bylo na lidech pácháno a že by se na to nemělo zapomínat, svůj účel splnila.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis.
Knihu můžete koupit na eshopu Nakladatelského domu Grada.

Hitlerovy ukradené děti

Jen těžko uvěřitelný, leč bohužel skutečný příběh ženy, která byla jako miminko unesená a dostala se do nacistického projektu Lebensborn, přináší kniha Hitlerovy ukradené děti.

Když bylo Erice Matkové devět měsíců, byla nacistickými lékaři uznána jako ideální adept na převýchovu a vytržena od rodiny v Jugoslávii. Německo chtělo víc árijských dětí. Právě pro tyto účely byl zřízen projekt Lebensborn. Možná ho znáte z filmů nebo knih, kdy byl přiblížen jako spolek, kde byly árijské ženy za účelem porození rasově vhodných dětí. Dalším stupněm bylo právě vybírání dětí v zahraničí, jimž byla zavedená nová identita a žily v rasově dokonalé německé rodině. Takovým způsobem bylo uneseno téměř půl miliónu dětí.

Erika vyrůstala jako Ingrid von Oelhafen. Její dětství příliš idylické nebylo, adoptivní rodiče žili odděleně, ani jeden o Ingrid nejevil citový zájem. Když jí bylo patnáct, uviděla svou fotku jako plakát a zjistila, že je hledaná a že byla právě jedním z lebensbornských dětí. Pátrání po identitě však kromě nových informací přináší i bolest a další otázky.

Příběh je psán z pohledu Ingrid/Eriky, která v něm popisuje vzpomínky na dětství, vztahy, které v rodině panovaly, i strastiplnou cestu za svou minulostí a identitou. Kniha je složená z její osobní výpovědi, obsahuje deníkové záznamy adoptivní matky a také výňatky z nejrůznějších dobových dokumentů, což přispívá k větší autenticitě a zvyšuje výpovědní hodnotu knihy. Úryvky a dokumenty jsou po grafické stránce upravené a odlišené, takže neruší samotnou vypravěčskou linku.

Hitlerovy ukradené děti patří mezi ty počiny, které vám pro své těžké téma utkví v hlavě. Kniha poukazuje nejen na velkou bolest a trauma dítěte, které nemohlo vyrůstat ve vlastní rodině, ale také na hrůzy a zvěrstva, které nacisté na lidech páchali. Nemusí jít jen o tělesnou újmu, stejné zlo vznikalo i ze šrámů na duši. Číst příběh Ingrid je náročné co se emocí týče, pokud máte děti, to si hned uvědomíte, jak musela Ingrid i ostatní děti trpět po citové stránce. Z každého písmena, z každé věty je znát že Ingrid je neskutečně silná a statečná. Na cestě ke svým kořenům se musela vyrovnat s pravdou o svém původu, s novými poznatky o rodinných vazbách a kořenech, stejně jako s nedůvěrou a strachem ze strany nových příbuzných.

Výpověď Ingrid, kterou díky této knížce můžeme považovat na jakéhosi mluvčího lebensbornských dětí, by měla být šířena a připomínána, i když od válečných událostí uplynulo už mnoho let.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete koupit na eshopu.

Den, kdy jsem zahlídla lásku

Laurie pracuje jako recepční v hotelu. Má pocit, že její život je nudný a šedý. Naštěstí bydlí s nejlepší kamarádkou Sarou, která ji vždycky dokáže zlepšit náladu. Jednoho dne Laurie zahlédne z okna autobusu muže, na kratičkou dobu si vzájemně hledí do očí… Že by opravdu existovala láska na první pohled? Laurie byla vždy přesvědčená, že to možné není. Ale mladík z autobusové zastávky ji přesvědčil o opaku. Rok se pokoušela neznámého najít, na pohled jeho zelenomodrých očí nemohla zapomenout. Ale když ho konečně objevila, zjistila, že si s ní osud zlomyslně pohrál, Jack patří k někomu, koho Laurie velmi dobře zná…

Musím říct, že mi tato romance sedla jako… však to rčení určitě znáte. Našla jsem v ní vše, co ke knize tohoto typu patří. Je sice kapku předvídatelná, ale děj se zamotá tak, že Laurie a Jackovi bude trvat deset let, než zjistí, jestli jsou si souzení nebo ne. Takže s nimi budete celou tu dobu prožívat milostné i jiné peripetie. Deset let je dlouhá doba a stát se může cokoliv. O tom, že život není peříčko, se přesvědčí oba. Veselé a bezstarostné chvilky střídají ty vážnější a někdy i tragické. Hrdinové se vyvíjejí a dozrávají. Tento pozvolný přechod z bezstarostného mládí k serióznímu věku je dobře zachycený.

Josie Silverová píše čtivě a je poznat, že ji to nesmírně bavilo. Do knihy Den, kdy jsem zahlídla lásku otiskla neskutečné množství emocí, které z děje přímo tryskají. Humor, vztek, láska, smutek jsou namixovány tak, že chytí za srdce, Jackovi, Laurie i Saře to všechno věříte. Možná se v tom poznáte, možná vám to připomene jinou knížku nebo film mající stejný námět. Někdo v tom vidí mix Bridget Jonesové a Lásky nebeské, mně osobně to připomnělo romány Jeden den od Davida Nicholse a Kde končí duha (S láskou, Rosie) Cecelie Ahernové, v nichž hrdinové zažívají podobné situace jako Laurie s Jackem.

Možná si říkáte, že vám už v žánru romantiky nemůže žádný spisovatel nabídnout nic nového, všechno už tu bylo, a to i několikrát. Ale záleží na tom, jak se dané téma zpracuje, jak se ho autor zhostí. Josie Silverové se to podařilo skvěle. Je to typ románu, který k vyjádření lásky nepotřebuje, aby byl sex co druhou stránku, všechno je to o pocitech a emocích hlavních hrdinů, a o tom, jak může být život někdy pekelně spletitý.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis
Knihu můžete zakoupit na eshopu

Sametové iluze

Sametové iluze jsou zajímavým románem, který prostřednictvím životů hlavních hrdinů mapuje nedávnou část našich dějin.

V roce 1994 se koná třídní sraz spolužáků ze sportovního gymnázia. Všichni jsou zvědaví, jak se ti druzí změnili, co je nového a jestli nezapomněli na události, které se kdysi udály… Sraz vidíme očima Čímana, který se při pohledu na promítané fotografie vrací do minulosti a skládá dohromady útržky příběhu, který ovlivnil všechny zúčastněné. Jak moc, to si už přečtěte sami, stojí to za to.

Sametové iluze pro mě byly velkým překvapením. Zaujalo mě téma, byla jsem zvědavá, jak ho pro mě neznámý autor uchopí. První kapitola mě trochu zmátla, nějak jsem netušila, co jí chce spisovatel říct a kam míří. Trvalo mi, než jsem do příběhu dostala. Pak to celé dostalo grády a nešlo přestat číst. Pokud budete mít zpočátku stejný pocit, vydržte, stojí to za to.

Petr Čepek totiž zvolil zajímavý způsob vyprávění, kdy se s podstatnými událostmi nesetkáváme v chronologickém pořadí tak jak je hrdinové prožili, ale autor námi doslova pohazuje tak, jak se mu to zrovna hodí, tady přidá střípek, tam zvýrazní detail, a vy zjistíte, že ač plujete dějem na přeskáčku, přesto to všechno má smysl a logiku a dokonale to do sebe zapadá.

Příběh asi nejvíce osloví generaci dnešních čerstvých šedesátníků, kteří se v Sametových iluzích najdou a poznají. Autor zabírá přibližně dvacet let v životech gymnazistů, líčí jejich osudy, mnohdy s tragickým či komickým podtónem. Velkou pozornost si zaslouží i úvodní kapitola líčící mazácké praktiky na vojně, kdo to tehdy zažil, asi bude vědět své.

V knize se objevuje hodně postav nejrůznějších charakterů, mnohé z nich překvapí, protože je budete mít za úplně někoho jiného, než kým doopravdy jsou. Těch dvacet let, které děj zahrnuje, se na jejich povahách hodně odráží. Chladná sedmdesátá léta, doba normalizace, kdy si nikdo nebyl jistý vůbec ničím, osmdesátky, v nichž k nám lehce pronikala západní móda, hudba i záblesky možné svobody, stejně jako nespoutané devadesátky, během kterých si každý dělal, co chtěl.

Určitě se jedná o hodně zajímavý pohled na mezilidské vztahy a jejich zrání v souladu s časem i dobou. Tahle sonda do života českých lidí nedávné minulosti by určitě neměla minout všechny, kteří se narodili kolem roku 1960, stejně jako ty, kteří by do těchto časů rádi nahlédli.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete zakoupit na eshopu.

V mysli vraha

Zoe Bentleyová pracuje jako forenzní psycholožka a profilovačka. Je přizvána k poměrně zajímavému a hlavně bizarnímu případu, který řeší policie v Chicagu. Někdo vraždí ženy, balzamuje je a nechává je naaranžované na veřejných místech. Spolu s ní případ řeší i agent FBI Tatum Gray. Ti dva se spolu snášejí asi jako Tom s Jerrym, ale kvůli vraždám je důležité, aby spolupráce klapala. Zoe tají jednu věc. Ona sama dostává podivné balíčky, jejichž obsah souvisí s dávnou minulostí. Může souviset i s chicagským případem?

V mysli vraha je prvním dílem ze série thrillerů, v níž se setkáme s dvojicí Zoe & Tatum. Jejich první případ je opravdu šílený a námětem přesahuje to, s čím jsem se v detektivkách doposud setkala. Nepotřebujete hektolitry krve, abyste dostali pořádný mord. To, co předvádí chicagský vrah, je děsivé a zvrácené a vymyká se i těm nejšílenějším představám. Balzamování mrtvol je opravdu specifická disciplina, vrahův motiv k takovému jednání zamotá vyšetřujícím hlavu.

Zoe ani Tatum nepředstavují novodobé hrdiny z řad detektivů, u nichž hraje prim alkoholismus nebo psychická porucha. Oba jsou normální, pokud do toho můžeme počítat to, že Zoe občas poplete nákupní seznam a Tatum si musí poradit se svérázným dědečkem, který připomíná staříka Berta z Tajného deníku Adriana Molea. Děda kouřící marihuanu a pořádající mejdany je milým a humorným zpestřením jinak dramatického příběhu. Tatum se navíc chová jako džentlmen ze staré školy, to chcete, holky. 🙂

Moc se mi líbilo jiskření mezi Zoe a Tatumem, kterého si oni dva vůbec nebyli vědomi, naopak, pořád se spolu handrkovali. Bylo fajn, že se nejednalo o případ, kdy by děj sklouzl do klišé jen proto, aby se ústřední dvojice spolu dala dohromady a prožila románek na pozadí společné práce. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat v dalších knihách v sérii.

Sledovat vraha, jehož nemocná mysl vidí svět úplně jinak, je fascinující. Zjistíte, jak takový narušený člověk přemýšlí, co ho vede k myšlence, že své oběti nabalzamuje. Odhalení je šokující, neuvěřitelné a hlavně potvrzující, že pod svícnem bývá největší tma.

Thriller je dynamický hned od prvních stránek. Kapitoly jsou kratší, autor napíná čtenáře na správném místě, takže musíte pokračovat dál a dál. Části řešící vraždu v Chicagu střídají pasáže ze Zoeina dětství. Právě tyto mě zaujaly nejvíc, protože popisují Zoe jako čtrnáctiletou dívku, která je svědkem řádění šíleného vraha v jejich malém městečku. Tehdy se projeví Zoeino nadání poskládat si na základě indicií profil vraha. Pro mladou dívku má pátrání na vlastní pěst fatální následky, jejichž důsledek se projeví právě v souvislosti s chicagskými vraždami. Jak? To si už přečtěte sami. Můžu vám zaručit, že se od příběhu budete jen těžko odtrhávat. Já jsem ho přečetla za den a půl a o tom, že je opravdu čtivě a hlavně napínavě napsaný, svědčí fakt, že jsem šla kolem desáté večer chystat synovi svačinu do školy, vzala si knihu s sebou, sedla si na chvíli na gauč, že dám jen jednu kapitolu, a rohlíky jsem ve finále mazala až ve dvě v noci. 🙂

Určitě si thriller V mysli vraha nenechejte proklouznout mezi prsty. Mike Omer je překvapením mezi autory tohoto žánru. Ale hlavně – zakončil děj tak, že pokračování bude pro čtenáře naprostou nutností!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete koupit na eshopu.