Dva v srdci

Lydia a Freddie si jsou souzeni. Znají se od raného mládí, žijí spolu přes deset let a chystají svatbu. Jenže v den oslavy narozenin Lydie Freddie umírá při autonehodě. Nic není jako dřív, Lydia má pocit, že přišla o polovinu těla i duše. Rodina se snaží Lydii pomoci utišit smutek, ale ten je až příliš hluboký. Vzchopit a jít dál, to jde ztěžka. A pak najde Lydia způsob, jak být zase s Freddiem a pokračovat v jejich společném životě.

Josie Silverová si mě získala svým románem Den, kdy jsem zahlídla lásku, proto jsem byla na její druhý počin, který u nás opět vydalo nakladatelství Cosmopolis, nesmírně zvědavá. Laťka byla docela vysoko, přeskočila ji autorka? Za sebe říkám, skočila stejně. 🙂 Kniha Dva v srdci se mi líbila stejně a řekla bych, že si Josie Silverová vyšlapává vcelku příjemnou cestičku v žánru romantiky.

Bdění a snění. Tak jsou pojmenovány části Lydiina vyprávění, v nichž se střídavě ocitáme ve dvou časových rovinách hrdinčina života. V jednom je utrápenou smutnící „skorovdovou“, v druhém šťastnou snoubenkou milovaného Freddieho. Máte pocit, že čtete sci-fi? Nechte se překvapit, jakou formou spisovatelka „zařídila“, že ti dva mohli být opět spolu. A duchařina to také není. 🙂

Opět jsem dostala příběh, který se nese v duchu mých oblíbených romancí, v nichž to hýří láskou, takovou tou ryzí a jemnou, která není převálcovaná přemírou bezuzdného sexu. Důraz je kladen na vztahy, zejména rodinné, moc se mi líbilo sepětí „holek“ Birdových. Velkou roli zde hraje také přátelství a nechybí ani kapka humoru, skvělého koření v situacích, kdy nevíte, jestli se máte smát nebo brečet.

Dva v srdci je románem, z něhož emoce cítíte téměř na každé stránce. Já jsem s Lydií nesmírně soucítila, prožívala s ní každou skutečnou i vysněnou chvíli, její příběh je napsán s velkou empatií. Smutek, který Lydia cítila, mi připomněl podobnou knížku – P. S. Miluji tě od Cecelie Ahern, v níž se hrdinka vyrovnávala (trochu jinak) se stejnou životní situací.

Pokud jste milovníky takových příběhů, v nichž hraje prim něžná romantika, určitě se vám bude ten Lydiin líbit také.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pozvala mě dál

Elle Fieldingová, autorka úspěšné knihy pronajme přes Airbnb svůj milovaný vymazlený dům, který se nachází v Cornwallu a sama odjíždí do Francie. Po návratu zjišťuje, že se v domě změnila atmosféra, ale dokonce se někdo dostal do prostor, které byly zamčeny a nikdo kromě ní tam neměl přístup. Elle se snaží spojit s Joannou, jež si dům pronajala, účet však neexistuje… Elle začíná trpět paranoiou, má dojem, že ji někdo sleduje a monitoruje každý její pohyb. Je však spisovatelkou, takže má bujnou fantazii, navíc se nachází v časovém presu, má jen pár týdnů, aby odevzdala nový rukopis, do něhož však doposud neudělala ani čárku… Tak jak to tedy je? Opravdu je Elle pod něčím drobnohledem a hrozí jí nebezpečí nebo se jen příliš poddala vlastním představám.

Lucy Clarke mě ještě nikdy nezklamala, její knihy považuji za jedny z top mezi psychothrillery. Poctivá dávka napětí, emoce, pocity strachu, to je kombo, na které zaručeně slyší každý čtenář tohoto žánru.

Děj je rozložen do tří různých linií. V té hlavní sledujeme, co se v Elleině životě děje aktuálně, spolu s ní se bojíme neznámého údajného stalkera a pociťujeme nepříjemné svírání, až strach z neznámého zla. A to myslím vážně, protože se obvykle u knih nebojím, jen párkrát se mi stalo, že jsem pociťovala mrazení a pocit napětí. A přesně toto jsem měla i u knihy Pozvala mě dál. Druhá linka nás vede do minulosti, do doby hrdinčina studia. I tam se děje něco, co výrazně ovlivní její budoucnost. A třetí stopa? V té k nám promlouvá neznámý hlas. Hlas někoho, kdo se naboural do Elleina soukromí. Je to dočasná nájemkyně Joanna? Nebo snad nepříjemný soused, jemuž je Elle trnem v oku? Nebo snad někdo úplně jiný? Lucy Clarke své postavy mistrně postrkuje dějem a splétá důmyslné smyčky, aby nás přesvědčila o tom, že pravda není tam, kde ji obvykle vidíme. Já ji viděla všude jinde, jen ne tam, kde opravdu byla. Závěrečné vyústění mě dostalo do kolen, vůbec jsem ho nečekala.

Lucy Clarke píše čtivě, umí zaujmout vykreslením profilu svých postav. Elle je jednou z těch hrdinek, u nichž si nejste jistí ničím. Její fantazie je bezbřehá, nevíte, jestli si vymýšlí, nebo říká pravdu, ona totiž nepůsobí příliš spolehlivě a věrohodně. Napětí je vyrovnáváno nádhernými a barvitými popisy cornwallského pobřeží, hned máte chuť čarovnou oblast navštívit.

Britská autorka psychothrillerů mě opět přesvědčila, že opravdu umí. Román Pozvala mě dál jsem četla s očekáváním mrazivého čtenářského zážitku, a přesně toho se mi dostalo. Už teď jsem zvědavá, s čím Lucy Clarke přijde příště.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pod dohledem

Melville Heights. Tam by chtěl žít každý! Poklidná krásná čtvrť v Bristolu působí jako ideální místo k rodinnému životu. Ale je tomu opravdu tak? Co se skrývá pod slupkou idylky?

Joey Mullenová se s manželem nastěhuje ke svému bratrovi, který se svou introvertní manželkou čeká rodinu. Pro Mullenovy je to jen přechodná štace než se zmůžou na vlastní dům, ale mezi tím se Joey doslova zblázní do svého charismatického souseda Toma Fitzwilliama, ředitele místní školy. Fitzwilliamův náctiletý syn Freddie je zase pečlivým pozorovatelem veškerého dění v okolí a na mušce má i Joey. Ve čtvrti bydlí také Jenna, která má pocit, že s ředitelem Fitzwilliamem není všechno v pořádku, její matka zase trpí stihomamem a za podezřelé považuje úplně všechno a všechny… Docela zajímavá skupinka, není-liž pravda? Jak je u románů Lisy Jewell zvykem, není všechno takové, jak na první pohled vypadá. Věřte, že vás Lisa Jewell překvapí.

Román Pod dohledem se řadí mezi psychologické thrillery, v nichž se vše točí kolem vzájemných vztahů mezi hlavními aktéry. Do děje vstoupíme v okamžiku, kdy jen nalezeno mrtvé tělo. Komu patřilo, kdo vraždil a proč? Autorka záměrně nechává dost viditelné stopy, podle nichž vás vede po určité cestě, ale otázkou, je, zda správným směrem. A nebyl by to správný thriller, kdyby bylo vše jasné od počátku. 🙂

Už ve svých předchozích knihách mi autorka dokázala, že umí napsat napínavý příběh s dramatickými prvky, v němž prim hrají vztahy rodinné. Tady se zaměřila na komunitu lidí žijící v jedné čtvrti. Začátek je trochu rozvláčnější, protože poznáváte jednotlivé aktéry příběhu a děláte si svůj vlastní názor, ale pak děj postupně graduje a nabírá na obrátkách.

Pro mě je Lisa Jewell jednou z nejlepších spisovatelek svého žánru, která umí zaujmout námětem i propracovanou zápletkou, zároveň je velmi všímavou pozorovatelkou lidských charakterů, což umí ve svých knihách zúročit a napsat postavy, které působí plasticky.

Opět nechybí dramatické finále a vyústění, které asi čekat nebudete. A pokud si stejně říkáte, že už jste podobných knih četli mraky – já taky a přesto mě to baví – a nic vás nepřekvapí, tak konečný epilog asi určitě. Je napsán tak, že budete uvažovat, jak to autorka myslela, ale pokud umíte číst mezi řádky, tak to bude hračka. 😉

Psychothriller Pod dohledem doporučuji všem, kteří milují spletité příběhy s psychologickou zápletkou. Já osobně se těším, až se začtu do dalšího kousku z pera Lisy Jewell.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, titul můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Přej si opatrně

Ona zbavuje lidi zbytečných věcí a harampádí, on ho naopak skupuje a hromadí doma. Emily manželův koníček pomalu ale jistě přerůstá přes hlavu i obytný prostor, ale znáte to, s někým prostě nehnete. Emily se tedy upíná na svou práci, která ji baví a zároveň ji těší, že v ní mají klienti důvěru a s klidem jí svěří třídění osobních věcí. Firmě Debordelářky, jak ji Emily spolu s kamarádkou nazvaly, se daří skvěle. Aktuálně řeší případ postarší vdovy, která potřebuje vytřídit věci po manželovi a mladé ženy, která se musí zbavit věcí svých, protože si její manžel nepřeje, aby je nastěhovala do jeho domu. To, že se cesty všech tří svým způsobem protnou, by Emily nečekala ani ve snu. Najednou už nejde o klidné poklízení nepotřebného harampádí, ale doslova a do písmene o život. Ten Emilin.

Na rovinu přiznávám, že jsem si původně anotaci přečetla jen zčásti, stačil mi začátek, abych si myslela, že jde o romantický příběh dvou lidí, kteří se k sobě vůbec nehodí, a na tento motiv jsem se těšila. Jaké překvapení, ve skutečnosti se jedná o thriller! O to víc jsem však byla zvědavá a můžu říct, že výběru nelituju, ani svého omylu, díky kterému jsem byla aspoň mile překvapená.

Tempo příběhu je hodně poklidné, připomíná mi to staré anglické detektivní příběhy z prostředí maloměsta nebo vesnice. I když se řeší vražda, netečou potoky krve, násilí není prvoplánové, přitom napětí čiší z téměř každé stránky.

Moc se mi jako chaotikovi a bohémovi přes pořádek 🙂 líbila myšlenka firmy, kterou vedla Emily. Autorka vedle detektivní a vztahové zápletky také vykreslila činnost Debordelářek a zakomponovala ji nenásilným způsobem do děje jako stěžejní kulisu.

Přej si opatrně opět není knihou, po níž by sáhli kovaní fanoušci ostrých thrillerů. Jedná se spíše o komorní záležitost, jež svým námětem a zpracováním osloví spíše ženy. Sice se řeší zločin, ale čím hlouběji pronikáte do podstaty příběhu, tím víc se rozvíjejí vztahy mezi hrdiny knížky a vězte, že budete i překvapeni, jak si s nimi autorka pohrála a připravila čtenářům pár zápletek.

Pokud se vám líbí série detektivních příběhů Lee Harrisové, v nichž v hlavní roli vystupuje bývalá jeptiška Christine, zamlouvat se vám určitě bude i tato detektivka nesoucí se v lehce starosvětském duchu. Já jsem byla spokojená a ráda bych si od autorky ještě něco přečetla.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Bokovka

Na začátku byl večírek. Klasický vánoční večírek, jaký mnozí z nás zažili naposledy v roce 2019. 🙂 Alkohol tekl proudem, rozvazoval jazyky, podněcoval vášně, sbližoval. Spojil také Karolínu a Marka, kolegy z jedné firmy. Karolíně je třiatřicet a ráda by konečně založila rodinu a ukázala matce, že dokáže vést normální partnerský život. Čtyřicátník Marek už svou rodinu má v podobě manželky a dvou malých dcer. Jenže po tolika letech už je vztah tak trochu omšelý, povyražení s Karolínou působí jako příjemná náplast. Oba ví, že je to jen o sexu a pokoutně ukradených hezkých chvilkách, dokud si Karolína neuvědomí, že se Marek jeví jako dokonalý adept na tatínka. Pozor, ta pravá hra začíná teprve teď, v momentu, kdy Marek chce ze zakázané zóny vycouvat a Karolína plánuje dítě…

Barbora Vajsejtlová mi už v předchozí knize Mami, přidej! Aneb jak se (ne)stát supermatkou, která byla naprosto celá ze života, ukázala, že je výbornou vypravěčkou a pozorovatelkou. Z klasických rutinních situací, které se dnes a denně odehrávají v českých domácnostech, dokáže vždy vyzdvihnout to nejpodstatnější a nastavit zrcadlo nejednomu z nás.

Na scénu přichází Bokovka. I když tento příběh líčí téma nevěry, nemusíte mít strach, že by nějak cílil na její obhajobu nebo byl naopak až příliš fanatický. Autorka prostě píše tak, jak to je. S humorem, nadhledem a mírným pobavením nad tím, co si lidé dokážou někdy nadrobit. Její styl je čtivý, děj odsýpá, nikde není hluché nebo nudné místo. S přesností vykreslila mimo hlavní zápletku také vztahy v rodině, mezi matkou a dcerou, mezi nimiž leží hluboká propast, protože spolu nedokážou mluvit upřímně a řešit problémy mající kořeny v minulosti, a také mezi manžely, jimž se do vztahu vkrádá nuda a šeď všedních dní.

V jednotlivých kapitolách se střídá pohled na události, jak je vidí Marek i Karolína, autorka využila er-formu. Bylo zajímavé a taky zábavné sledovat, jak jednu a tutéž záležitost vidí Karolína jako žena a Marek jako muž. Vězte, že jejich vnímání je úplně rozdílné. Barboře Vajstejtlové se podařilo perfektně vystihnout vývoj vztahu od původní zamilovanosti až po stereotyp a ochladnutí vášní.

Původně jsem očekávala lehkou oddechovku, kde budou vášně jiskřit a spodní prádlo létat vzduchem, ale dostalo se mi promyšleného psychologického příběhu, nad kterým se určitě zamyslíte. Po přečtení Bokovky si určitě rozmyslíte, jestli si „odskočíte“, nebo zůstane rovnýma nohama na zemi. Vyplatí se riskovat? Zeptejte se Marka a Karolíny, ti už to vědí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu pořídíte na eshopu naklaldatelského domu Grada.

Nová životní kapitola Amy B.

Knihovnice Amy Bylerová sama vychovává dvě pubertální děti. Manžel před třemi lety odjel na služební cestu, odkud se nevrátil, protože se rozhodl hledat sebe sama. Amy nechal samotnou ve velkém domě, na kterém bylo ještě hodně práce. Připočtětě k tomu hypotéku, Amyin malý plat, a především zmatené děti, které absolutně nechápaly situaci, a hned pochopíte, že se Amy trochu naštve, když se ztracený muž jen tak z ničeho nic znovu objeví a chce dětem vynahradit ztracené chvíle. Ale unavená knihovnice, která až dosud nesla sama na bedrech starost o všechno, si potřebuje odpočinout a trochu orazit. V New Yorku se koná týdenní konference knihovníků, na které by Amy mohla načerpat nové informace a inspiraci pro svou práci. Ale hlavně, jak doufají její nejlepší kamarádky, trochu si užít krás velkoměsta. Nechává tedy chod rodiny na otci dětí a za pomocí kamarádek, které jí pomohly výlet naplánovat, míří vstříc hezkým chvilkám. Pořád je myšlenkami u svých dětí a trne, jestli je doma všechno v pořádku a jestli není špatnou matkou, když od nich odjela pryč.

Na konferenci potká sexy knihovníka Daniela, zúčastní se pár rande naslepo a dostane perfektní nápad, který může zúročit ve své práci. No nezní to skvěle? Jenže Amy končí volno a musí se vrátit domů. Jak se jí podaří skloubit nový život s tím starým, jde to? Než si to stačí srovnat v hlavě, celou rodinu zasáhne vážná událost a obrátí vše vzhůru nohama.

Nová životní kapitola Amy B. je příjemnou (nejen) letní oddechovou záležitostí. To můžu potvrdit, četla jsem ji teď v zimě a užila si ji úplně stejně, jako bych si ji před pár měsíci vzala na pláž. Příběh má romantickou zápletku (ano, dominuje v ní výše zmíněný sexy knihovník), ale zároveň se dotýká i vážnějších témat, jako rodičovství a partnerské vztahy. Na Amyině případu poznáváme nelehkou roli matky samoživitelky, která se musí doslova ohánět, aby zabezpečila své děti a zajistila jim to, oč je otec svým lehkomyslným chováním připravil.

Do této hlavní dějové linie je zakomponován deník Cori, Amyiny pubertální dcery. Měla za úkol vést si čtenářský deník a zapisovat do něj dojmy z knih, které jí doporučila matka. Jenže Cori moc nečte, a tak se zápisky stávají spíše osobnější výpovědí citlivé teenagerky. A přiznám se, zpočátku mi svými názory lezla na nervy, než se to zlomilo a já jí začala trochu rozumět. Cori je totiž stejná jako většina dívek jejího věku. Byť chce své matce být oporou a trochu ji „nakopnout“, aby vylezla ze své ulity, je jako slon v porcelánu a její postřehy působí občas jízlivě a jedovatě.

Jako knihovnice jsem se zaměřila na situace, v nichž Amy řešila svůj profesní život. Autorka nastiňuje pozici školních knihoven a jejich pracovníků, kteří, jak jsem s překvapením zjistila, děti dokonce vyučují.

Autorka napsala chytrý román s příměsí svěžího humoru. Je z něj znát láska k literatuře, knížky jsou součástí každé kapitoly. Amyiny zábavné i vážnější příhody zaujmou určitě milovníky oddechových romancí a snad se stanou inspirací jiným ženám, které se bojí vymanit z rodinných pout, které občas trošku škrtí. Nemusíme je hned sundávat, ale občas je povolit a mít čas jen pro sebe, to není na škodu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete koupit na eshopu.

Hotýlek na Islandu

Lucy přijde kvůli hloupé náhodě jak o práci snů v hotelu, tak i o přítele, o němž si myslela, že je tím pravým. Zcela zoufalá a na dně přijímá nabídku na časově omezenou práci v zapadlém hotýlku na Islandu. Hotel má sice nádherné jméno – Polární záře, ale co na tom, když Lucy nemá zimu ráda a navíc se jí podařilo při nástupu pořádné faux pas. To se pak šéfuje. K tomu jsou její zaměstnanci přesvědčeni, že v hotelu řádí huldufólk, neboli elfové. Jak si s tím vším Lucy poradí? A co barman Alex, který mladou manažerku přitahuje? I jemu se šéfová líbí, ale skrývá (nejen) před ní jedno velké tajemství…

Julii Caplinovou s její sérií Romantické útěky jsem si oblíbila na první dobrou. Uchvátila mě Kavárnou v Kodani a tato knižní láska pokračovala dalšími díly – Pekárnou v Brooklynu, Cukrárnou v Paříži, Pláží ve Chorvatsku. Hotýlek na Islandu je zatím! posledním kamínkem v mozaice pohodových romantických příběhů. Ale nezoufejte, už se chystá Čajovna v Tokiu, nemůžu se dočkat!

Na jednotlivé knihy ze série panují rozdílné názory. Pro jednoho je topkou Kavárna, pro dalšího Cukrárna, jiný tvrdí, že Pláž je nejslabší. Pro mě jsou všechny knížky na stejné úrovni, s každou další si autorka drží svou laťku a určitě neklesá. I tady je znát její typická šablonovitost, kterou jsem zmiňovala v předchozích recenzích. Lucy se potýká s nesnázemi, do života jí vstupuje nový muž, který jí naprosto uhrane, jejich vztahu život hází drobné klacky pod nohy. A stejně jako je to u předchozích knih, i v Hotýlku hrají důležitou roli vedlejší postavy, které jsou vykresleny naprosto úžasně.

Velké, velikánské plus má v tomto příběhu atmosféra. Island zbožňuju, ráda si o něm čtu a mám v oblibě romány, které se tam odehrávají. Moc se mi líbilo, jak autorka do příběhu zakomponovala islandský folklór a taky už dříve zmiňovaný životní styl hygge, který drží i na Islandu, takže se vše neslo ve stylu huňatých dek, vonných svíček a spousty hrnků horké čokolády. Třešinkou na dortu, nebo chcete-li kopečkem šlehačky na čokoládě, je popis islandské přírody. Fjordy, ledovce i téměř pohádkový popis polární záře, to prostě chcete zažít.

Hotýlek na Islandu je příjemnou romancí, u níž přesně víte, co můžete očekávat, a to taky dostanete. Číst knížky Julie Caplinové je jako jíst vánoční cukroví od maminky. Znáte ho odmala, víte, jak skvěle chutnají vaše oblíbené druhy a i když rádi při pečení experimentujete, za nic na světě byste ho nevyměnili.

Takže si naložte porci cukroví na talíř, uvařte horkou čokoládu a nechte se unášet kouzelnou severskou atmosférou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu můžete koupit na eshopu.

Kouzelný ostrov

Lottie a Rose žijí v jednom městě, ale neznají se. Dohromady je svede náhoda, když si všimnou inzerátu na pronájem chaty na ostrově Little Lost Island ve státě Maine. Obě řeší rodinné problémy a potřebují oddechový čas od rodiny, aby nabyly nových sil. Domluví se, že si chatu pronajmou spolu s dalšími dvěmi osobami, protože samy by měsíční nájem neutáhly. Druzí dva nájemníci jsou excentrická mladá herečka a stárnoucí nabručený muž, oba plni špatné nálady a tajemství. Jak se tito čtyři nesourodí lidé během jednoho měsíce sžijí? Co je na půvabném ostrově čeká?

Psát o této knížce je hodně těžké. Jedná se o oddechový příběh v romantickém stylu, a to jsem dostala. Ale… Ale kamenem úrazu jsou postavy, které jsou ploché a moc jim nevěříte. Nedělalo mi problém začíst se, naopak, začalo to hezky, dozvěděli jsme se, co Lottie a Rose trápí, ale pak to začalo trochu zadrhávat. Všichni čtyři hrdinové vytvořili pichlavé klubko frustrovaných lidí, které bylo těžké rozmotat. Šlo to ztuha, ale nakonec se to podařilo. Bylo dost těžké se do nich vžít, všichni čtyři se většinou chovali tak, že pořádně lezli na nervy, občas udělali něco, co je zlidštilo. Největší sympaťák se pro mě nakonec vyklubal z Beverlyho, kterého jsem si oblíbila asi nejvíc.

Autorce nelze upřít snahu o napsání vztahového rodinného románu, ale bohužel nejde příliš do hloubky, což je škoda. Co se jí podařilo úžasně, bylo vylíčení prostředí, kam se ti čtyři vydali. Malebný ostrov s chatami, divoká příroda, moře, majáky, tam prostě chcete být. Naťukla také notoricky známé téma místní versus „lufťáci“ neboli víkendoví a prázdninoví návštěvníci, tam vzniklo několik humorných situací, kdy jsem se zasmála.

Nejedná se o román s hlubokými myšlenkami, Kouzelný ostrov má především zaujmout ženskou část čtenářstva hledající nenáročné odpočinkové čtivo. Máte před sebou lehčí četbu, kterou si můžete vzít k vodě nebo večer před spaním do postele. Možná vám hrdinové do oka nepadnou, ale užijete si krásu místního ostrova. Vždycky se mi líbily knihy, které se v takovém prostředí odehrávají, takže i přes fakt, že jsem k aktérům příliš nepřilnula, mě očarovala atmosféra poklidného života na ostrově.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu pořídíte na eshopu Nakladatelského domu Grada.

Pláž v Chorvatsku

S Maddie jste se mohli potkat už jednou, v knize Cukrárna v Paříži, kde se objevila jako nová kamarádka hlavní hrdinky Niny. Tentokrát dostává v románu Pláž v Chorvatsku prostor sama pro sebe. Maddie není ani kuchařka, ani cukrářka a už vůbec ne pekařka. Tentokrát to o jídle bude spíše okrajově (ale přijdete si na své, nebojte se), Maddie je totiž umělkyně, malířka. Moc ráda by v tomto oboru uspěla, ale zatím se jí nedaří. Rozhodne se proto přijmout brigádu jako hosteska na luxusní jachtě. Místo jí dohodila právě Nina, jejíž bratr má na lodi být jedním z hostů. Jak plavba dopadne? Jak si Maddie poradí s lidmi, s nimiž nemá skoro nic společného?

Julie Caplinová si jede ve své osvědčené linii, jíž dominuje konkrétní destinace, kam umisťuje hrdiny romantických příběhů. Tentokrát si zvolila chorvatský Split a jeho okolí. Pokud máte Chorvatsko rádi a znáte ho, užijete si bonus navíc – alespoň virtuální zážitek z krajiny plné slunce, dobrého jídla a pozitivní nálady.

Opět zde máme romantiku, jak jinak. Julie Caplinová ji okořenila humorem a vtipnými dialogy, díky kterým to mezi hrdiny jiskří a čtenář je udržen v napětí. Z knížky vyzařuje pravá letní atmosféra, je to správné odpočinkové čtení na dny, kdy si chcete připomenout léto, prázdniny nebo přivolat dobrou náladu.

Ale aby to nebylo tak jednoduché, Julie Caplinová vybavila příběh pořádnou mrchou, která zamíchá kartami a připraví Maddie nejednu horkou chvilku. Jasně, že už od prvních stránek tušíte, kam celý děj směřuje, ale… Ale je to prostě romantika, tahle je navíc hodně vtipná.

Maddie je sympatická hrdinka, která si získá srdce čtenářů pro svou milou, zároveň férovou povahu, jež jí otevírá srdce ostatních lidí – kromě mrchy, samozřejmě. 🙂

Ptáte se, jestli dostanou i tentokrát zabrat chuťové pohárky, když se Maggie orientuje spíše na umění? Dostanou, nebojte se. Jídlo má i tady svou roli, seznámíte se s některými tradičními chorvatskými pokrmy, které se Maddie naučí připravovat, a jejich popisy jsou opět barvité a šťavnaté.

Celá série Romantické útěky je vydařená, a i když se drží jisté šablony, pořád baví. Ona totiž dokáže onu šablonovitost vyšperkovat tak, že nenudí. Je to sázka na jistotu, kdo autorku už zná, ví, do čeho jde a přijde si na své.

Romantické duše, nenechte si Pláž v Chorvatsku utéct. Čeká vás příjemný odpočinkový příběh s letní atmosférou. A už teď se můžete spolu se mnou těšit na Hotýlek na Islandu, který je horkou novinkou, a plánovanou Čajovnu v Tokiu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku můžete koupit na eshopu.

Moje super (ne)realita

Bell má těsně před čtyřicítkou. Místo aby si užívala spokojený vztah, užírá se o samotě, protože se s ní dlouholetý přítel rozešel. Millie má zase všechno, co si žena může přát. Krásného synka, kupu značkového oblečení a byt jako z magazínu o bydlení. Aspoň to si myslí Bell, která ji sleduje na Instagramu. Když se obě sejdou v místním komunitním centru, kam Millie chodí na plavání se synem a Bell do fotografického kroužku, zjistí, že mají obě hodně společného. A taky to, že realitu si můžeme upravit podle svých představ. Takže jak to s Millie vlastně je? A co Bell? Dokáže vylézt z ulity, kam se po rozchodu schovala?

Sledujeme dvě ženy, které spolu nemají na první pohled nic společného, maximálně tak svět módy, protože Bell v módním oboru pracuje a Millie se živí focením oblečení. Ale jak už to v takových příbězích bývá, přátelství vzniká mnohdy nečekaně tam, kde bychom ho vůbec nečekali.

Kromě toho se knížka zabývá ještě dalšími tématy, které hýbou současnou společností, a je jedno, jestli žijete v Anglii nebo v Česku. Jedním z nich jsou sociální sítě, autorka nastavuje zrcadlo všem, kteří na nich tráví volný čas. Přiznejme si to, kdo z nás občas nezírá do monitoru či displeje telefonu déle než je zdrávo, jen aby zjistil, co se změnilo na Facebooku či Instagramu za pár minut od posledního nahlédnutí? Dělám to i já a občas mě to pekelně štve.

Autorka napsala příjemný a čtivý příběh, který plyne vcelku poklidně. Samozřejmě, že o napínavé okamžiky nouze nebude, obě hrdinky si musí vyřešit osobní životy a také budou pomáhat při záchraně komunitního centra, kterému hrozí zavření. Nechybí ani špetka humoru, moc mě bavily Belliny zážitky z kursu fotografování, které byly vesměs hodně vtipné. Nahlédneme taky do světa módy i povrchních vztahů, které se (nejen) v něm vyskytují. Faleš a třpytivé laciné pozlátko je právě součástí moderních insta a facebookových životů, kdy je díky šikovnosti a umění maskovat snadné nafilmovat cokoli.

Děj je podán střídavě z pohledu Bell a Millie. Faktem je, že pokud máte tento typ knížek načtený, budete vědět, kterým směrem se děj ubírá, ale vůbec to nevadí.

Moje super (ne)realita je typickým románem pro ženy. I když hlavní hrdinky řeší občas vážnější problémy, jedná se o oddechovou literaturu, kterou oceníte, když si chcete odpočinout a číst něco lehčího.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, titul můžete pořídit na eshopu Nakladatelského domu Grada.