Nová životní kapitola Amy B.

Knihovnice Amy Bylerová sama vychovává dvě pubertální děti. Manžel před třemi lety odjel na služební cestu, odkud se nevrátil, protože se rozhodl hledat sebe sama. Amy nechal samotnou ve velkém domě, na kterém bylo ještě hodně práce. Připočtětě k tomu hypotéku, Amyin malý plat, a především zmatené děti, které absolutně nechápaly situaci, a hned pochopíte, že se Amy trochu naštve, když se ztracený muž jen tak z ničeho nic znovu objeví a chce dětem vynahradit ztracené chvíle. Ale unavená knihovnice, která až dosud nesla sama na bedrech starost o všechno, si potřebuje odpočinout a trochu orazit. V New Yorku se koná týdenní konference knihovníků, na které by Amy mohla načerpat nové informace a inspiraci pro svou práci. Ale hlavně, jak doufají její nejlepší kamarádky, trochu si užít krás velkoměsta. Nechává tedy chod rodiny na otci dětí a za pomocí kamarádek, které jí pomohly výlet naplánovat, míří vstříc hezkým chvilkám. Pořád je myšlenkami u svých dětí a trne, jestli je doma všechno v pořádku a jestli není špatnou matkou, když od nich odjela pryč.

Na konferenci potká sexy knihovníka Daniela, zúčastní se pár rande naslepo a dostane perfektní nápad, který může zúročit ve své práci. No nezní to skvěle? Jenže Amy končí volno a musí se vrátit domů. Jak se jí podaří skloubit nový život s tím starým, jde to? Než si to stačí srovnat v hlavě, celou rodinu zasáhne vážná událost a obrátí vše vzhůru nohama.

Nová životní kapitola Amy B. je příjemnou (nejen) letní oddechovou záležitostí. To můžu potvrdit, četla jsem ji teď v zimě a užila si ji úplně stejně, jako bych si ji před pár měsíci vzala na pláž. Příběh má romantickou zápletku (ano, dominuje v ní výše zmíněný sexy knihovník), ale zároveň se dotýká i vážnějších témat, jako rodičovství a partnerské vztahy. Na Amyině případu poznáváme nelehkou roli matky samoživitelky, která se musí doslova ohánět, aby zabezpečila své děti a zajistila jim to, oč je otec svým lehkomyslným chováním připravil.

Do této hlavní dějové linie je zakomponován deník Cori, Amyiny pubertální dcery. Měla za úkol vést si čtenářský deník a zapisovat do něj dojmy z knih, které jí doporučila matka. Jenže Cori moc nečte, a tak se zápisky stávají spíše osobnější výpovědí citlivé teenagerky. A přiznám se, zpočátku mi svými názory lezla na nervy, než se to zlomilo a já jí začala trochu rozumět. Cori je totiž stejná jako většina dívek jejího věku. Byť chce své matce být oporou a trochu ji „nakopnout“, aby vylezla ze své ulity, je jako slon v porcelánu a její postřehy působí občas jízlivě a jedovatě.

Jako knihovnice jsem se zaměřila na situace, v nichž Amy řešila svůj profesní život. Autorka nastiňuje pozici školních knihoven a jejich pracovníků, kteří, jak jsem s překvapením zjistila, děti dokonce vyučují.

Autorka napsala chytrý román s příměsí svěžího humoru. Je z něj znát láska k literatuře, knížky jsou součástí každé kapitoly. Amyiny zábavné i vážnější příhody zaujmou určitě milovníky oddechových romancí a snad se stanou inspirací jiným ženám, které se bojí vymanit z rodinných pout, které občas trošku škrtí. Nemusíme je hned sundávat, ale občas je povolit a mít čas jen pro sebe, to není na škodu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete koupit na eshopu.

Hotýlek na Islandu

Lucy přijde kvůli hloupé náhodě jak o práci snů v hotelu, tak i o přítele, o němž si myslela, že je tím pravým. Zcela zoufalá a na dně přijímá nabídku na časově omezenou práci v zapadlém hotýlku na Islandu. Hotel má sice nádherné jméno – Polární záře, ale co na tom, když Lucy nemá zimu ráda a navíc se jí podařilo při nástupu pořádné faux pas. To se pak šéfuje. K tomu jsou její zaměstnanci přesvědčeni, že v hotelu řádí huldufólk, neboli elfové. Jak si s tím vším Lucy poradí? A co barman Alex, který mladou manažerku přitahuje? I jemu se šéfová líbí, ale skrývá (nejen) před ní jedno velké tajemství…

Julii Caplinovou s její sérií Romantické útěky jsem si oblíbila na první dobrou. Uchvátila mě Kavárnou v Kodani a tato knižní láska pokračovala dalšími díly – Pekárnou v Brooklynu, Cukrárnou v Paříži, Pláží ve Chorvatsku. Hotýlek na Islandu je zatím! posledním kamínkem v mozaice pohodových romantických příběhů. Ale nezoufejte, už se chystá Čajovna v Tokiu, nemůžu se dočkat!

Na jednotlivé knihy ze série panují rozdílné názory. Pro jednoho je topkou Kavárna, pro dalšího Cukrárna, jiný tvrdí, že Pláž je nejslabší. Pro mě jsou všechny knížky na stejné úrovni, s každou další si autorka drží svou laťku a určitě neklesá. I tady je znát její typická šablonovitost, kterou jsem zmiňovala v předchozích recenzích. Lucy se potýká s nesnázemi, do života jí vstupuje nový muž, který jí naprosto uhrane, jejich vztahu život hází drobné klacky pod nohy. A stejně jako je to u předchozích knih, i v Hotýlku hrají důležitou roli vedlejší postavy, které jsou vykresleny naprosto úžasně.

Velké, velikánské plus má v tomto příběhu atmosféra. Island zbožňuju, ráda si o něm čtu a mám v oblibě romány, které se tam odehrávají. Moc se mi líbilo, jak autorka do příběhu zakomponovala islandský folklór a taky už dříve zmiňovaný životní styl hygge, který drží i na Islandu, takže se vše neslo ve stylu huňatých dek, vonných svíček a spousty hrnků horké čokolády. Třešinkou na dortu, nebo chcete-li kopečkem šlehačky na čokoládě, je popis islandské přírody. Fjordy, ledovce i téměř pohádkový popis polární záře, to prostě chcete zažít.

Hotýlek na Islandu je příjemnou romancí, u níž přesně víte, co můžete očekávat, a to taky dostanete. Číst knížky Julie Caplinové je jako jíst vánoční cukroví od maminky. Znáte ho odmala, víte, jak skvěle chutnají vaše oblíbené druhy a i když rádi při pečení experimentujete, za nic na světě byste ho nevyměnili.

Takže si naložte porci cukroví na talíř, uvařte horkou čokoládu a nechte se unášet kouzelnou severskou atmosférou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu můžete koupit na eshopu.

Kouzelný ostrov

Lottie a Rose žijí v jednom městě, ale neznají se. Dohromady je svede náhoda, když si všimnou inzerátu na pronájem chaty na ostrově Little Lost Island ve státě Maine. Obě řeší rodinné problémy a potřebují oddechový čas od rodiny, aby nabyly nových sil. Domluví se, že si chatu pronajmou spolu s dalšími dvěmi osobami, protože samy by měsíční nájem neutáhly. Druzí dva nájemníci jsou excentrická mladá herečka a stárnoucí nabručený muž, oba plni špatné nálady a tajemství. Jak se tito čtyři nesourodí lidé během jednoho měsíce sžijí? Co je na půvabném ostrově čeká?

Psát o této knížce je hodně těžké. Jedná se o oddechový příběh v romantickém stylu, a to jsem dostala. Ale… Ale kamenem úrazu jsou postavy, které jsou ploché a moc jim nevěříte. Nedělalo mi problém začíst se, naopak, začalo to hezky, dozvěděli jsme se, co Lottie a Rose trápí, ale pak to začalo trochu zadrhávat. Všichni čtyři hrdinové vytvořili pichlavé klubko frustrovaných lidí, které bylo těžké rozmotat. Šlo to ztuha, ale nakonec se to podařilo. Bylo dost těžké se do nich vžít, všichni čtyři se většinou chovali tak, že pořádně lezli na nervy, občas udělali něco, co je zlidštilo. Největší sympaťák se pro mě nakonec vyklubal z Beverlyho, kterého jsem si oblíbila asi nejvíc.

Autorce nelze upřít snahu o napsání vztahového rodinného románu, ale bohužel nejde příliš do hloubky, což je škoda. Co se jí podařilo úžasně, bylo vylíčení prostředí, kam se ti čtyři vydali. Malebný ostrov s chatami, divoká příroda, moře, majáky, tam prostě chcete být. Naťukla také notoricky známé téma místní versus „lufťáci“ neboli víkendoví a prázdninoví návštěvníci, tam vzniklo několik humorných situací, kdy jsem se zasmála.

Nejedná se o román s hlubokými myšlenkami, Kouzelný ostrov má především zaujmout ženskou část čtenářstva hledající nenáročné odpočinkové čtivo. Máte před sebou lehčí četbu, kterou si můžete vzít k vodě nebo večer před spaním do postele. Možná vám hrdinové do oka nepadnou, ale užijete si krásu místního ostrova. Vždycky se mi líbily knihy, které se v takovém prostředí odehrávají, takže i přes fakt, že jsem k aktérům příliš nepřilnula, mě očarovala atmosféra poklidného života na ostrově.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu pořídíte na eshopu Nakladatelského domu Grada.

Pláž v Chorvatsku

S Maddie jste se mohli potkat už jednou, v knize Cukrárna v Paříži, kde se objevila jako nová kamarádka hlavní hrdinky Niny. Tentokrát dostává v románu Pláž v Chorvatsku prostor sama pro sebe. Maddie není ani kuchařka, ani cukrářka a už vůbec ne pekařka. Tentokrát to o jídle bude spíše okrajově (ale přijdete si na své, nebojte se), Maddie je totiž umělkyně, malířka. Moc ráda by v tomto oboru uspěla, ale zatím se jí nedaří. Rozhodne se proto přijmout brigádu jako hosteska na luxusní jachtě. Místo jí dohodila právě Nina, jejíž bratr má na lodi být jedním z hostů. Jak plavba dopadne? Jak si Maddie poradí s lidmi, s nimiž nemá skoro nic společného?

Julie Caplinová si jede ve své osvědčené linii, jíž dominuje konkrétní destinace, kam umisťuje hrdiny romantických příběhů. Tentokrát si zvolila chorvatský Split a jeho okolí. Pokud máte Chorvatsko rádi a znáte ho, užijete si bonus navíc – alespoň virtuální zážitek z krajiny plné slunce, dobrého jídla a pozitivní nálady.

Opět zde máme romantiku, jak jinak. Julie Caplinová ji okořenila humorem a vtipnými dialogy, díky kterým to mezi hrdiny jiskří a čtenář je udržen v napětí. Z knížky vyzařuje pravá letní atmosféra, je to správné odpočinkové čtení na dny, kdy si chcete připomenout léto, prázdniny nebo přivolat dobrou náladu.

Ale aby to nebylo tak jednoduché, Julie Caplinová vybavila příběh pořádnou mrchou, která zamíchá kartami a připraví Maddie nejednu horkou chvilku. Jasně, že už od prvních stránek tušíte, kam celý děj směřuje, ale… Ale je to prostě romantika, tahle je navíc hodně vtipná.

Maddie je sympatická hrdinka, která si získá srdce čtenářů pro svou milou, zároveň férovou povahu, jež jí otevírá srdce ostatních lidí – kromě mrchy, samozřejmě. 🙂

Ptáte se, jestli dostanou i tentokrát zabrat chuťové pohárky, když se Maggie orientuje spíše na umění? Dostanou, nebojte se. Jídlo má i tady svou roli, seznámíte se s některými tradičními chorvatskými pokrmy, které se Maddie naučí připravovat, a jejich popisy jsou opět barvité a šťavnaté.

Celá série Romantické útěky je vydařená, a i když se drží jisté šablony, pořád baví. Ona totiž dokáže onu šablonovitost vyšperkovat tak, že nenudí. Je to sázka na jistotu, kdo autorku už zná, ví, do čeho jde a přijde si na své.

Romantické duše, nenechte si Pláž v Chorvatsku utéct. Čeká vás příjemný odpočinkový příběh s letní atmosférou. A už teď se můžete spolu se mnou těšit na Hotýlek na Islandu, který je horkou novinkou, a plánovanou Čajovnu v Tokiu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku můžete koupit na eshopu.

Moje super (ne)realita

Bell má těsně před čtyřicítkou. Místo aby si užívala spokojený vztah, užírá se o samotě, protože se s ní dlouholetý přítel rozešel. Millie má zase všechno, co si žena může přát. Krásného synka, kupu značkového oblečení a byt jako z magazínu o bydlení. Aspoň to si myslí Bell, která ji sleduje na Instagramu. Když se obě sejdou v místním komunitním centru, kam Millie chodí na plavání se synem a Bell do fotografického kroužku, zjistí, že mají obě hodně společného. A taky to, že realitu si můžeme upravit podle svých představ. Takže jak to s Millie vlastně je? A co Bell? Dokáže vylézt z ulity, kam se po rozchodu schovala?

Sledujeme dvě ženy, které spolu nemají na první pohled nic společného, maximálně tak svět módy, protože Bell v módním oboru pracuje a Millie se živí focením oblečení. Ale jak už to v takových příbězích bývá, přátelství vzniká mnohdy nečekaně tam, kde bychom ho vůbec nečekali.

Kromě toho se knížka zabývá ještě dalšími tématy, které hýbou současnou společností, a je jedno, jestli žijete v Anglii nebo v Česku. Jedním z nich jsou sociální sítě, autorka nastavuje zrcadlo všem, kteří na nich tráví volný čas. Přiznejme si to, kdo z nás občas nezírá do monitoru či displeje telefonu déle než je zdrávo, jen aby zjistil, co se změnilo na Facebooku či Instagramu za pár minut od posledního nahlédnutí? Dělám to i já a občas mě to pekelně štve.

Autorka napsala příjemný a čtivý příběh, který plyne vcelku poklidně. Samozřejmě, že o napínavé okamžiky nouze nebude, obě hrdinky si musí vyřešit osobní životy a také budou pomáhat při záchraně komunitního centra, kterému hrozí zavření. Nechybí ani špetka humoru, moc mě bavily Belliny zážitky z kursu fotografování, které byly vesměs hodně vtipné. Nahlédneme taky do světa módy i povrchních vztahů, které se (nejen) v něm vyskytují. Faleš a třpytivé laciné pozlátko je právě součástí moderních insta a facebookových životů, kdy je díky šikovnosti a umění maskovat snadné nafilmovat cokoli.

Děj je podán střídavě z pohledu Bell a Millie. Faktem je, že pokud máte tento typ knížek načtený, budete vědět, kterým směrem se děj ubírá, ale vůbec to nevadí.

Moje super (ne)realita je typickým románem pro ženy. I když hlavní hrdinky řeší občas vážnější problémy, jedná se o oddechovou literaturu, kterou oceníte, když si chcete odpočinout a číst něco lehčího.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, titul můžete pořídit na eshopu Nakladatelského domu Grada.

Všechno je lež

Když jsem před časem četla autorčinu knihu V dobrém i zlém, byla jsem unešená. Jednalo se o dost neobvyklý thriller, v němž nenajdete kladnou postavu. Ze všech tří stěžejních hrdinů nebyl ani jeden, se kterým by se dalo aspoň trochu sympatizovat. Bylo to šokující a přesto mě to právě z toho důvodu bavilo. Takže jsem neváhala sáhnout ani po druhé knize Michelle Sacksové Všechno je lež. Tentokrát je trochu jiná. Hlavním vypravěčem je dítě, jehož prostřednictvím odkrýváme příběh, a v něm není nic takové, jak se na první pohled zdá.

Sedmiletá Dolly je nadšená, protože jede se svým tatínkem, na dobrodružný výlet. Dlouho se neviděli, s maminkou to teď není moc jednoduché a tak je Dolly ráda, že vypadne z domova. Spolu s ní jede i Clemesta, plyšová kobylka, nejlepší kamarádka a „dvojče“. Clemesta je stejně jako Dolly nesmírně chytrá, když si spolu povídají, rozumí si jako nikdo jiný na světě. Počáteční nadšení, kdy Dolly mohla beztrestně jíst všechny nezdravé věci, jezdit na kolotoči a bydlet v hotelích, se postupně mění v strach. Čím víc států míjejí a vzdalují se od domova, tím je všechno horší. Už nebydlí v krásných hotelových pokojích, tatínek se směje míň a pořád se něčeho bojí. Jako první si toho všimne Clemesta, ale Dolly se snaží narůstající obavy potlačovat a tatínka se zastává. Kam se na své cestě za dobrodružstvím dostanou? A je to ještě vůbec dobrodružství, nebo něco úplně jiného?

Román Všechno je lež můžeme zařadit mezi rodinná komorní dramata, ve kterých nepotřebujete příliš mnoho postav, abyste dostali napínavý děj. V tomto případě je napětí dávkováno spíše postupně a ne přímo, to, že se něco děje, vydedukujete z chování Dolly a jejího otce. Příběh je podán z pohledu Dolly, jíž „přizvukuje“ kobylka Clemesta. Asi je vám jasné, že Clemestin hlas zní v dívčině mysli a je to její volání o pomoc a především způsob terapie, protože holčička spoustu věcí vytěsnila. Dolly je sice jen sedm let, ale na svůj věk je nesmírně inteligentní a vyspělá, čímž některé čtenáře vyloženě irituje. Pokud se do knížky pustíte, musíte Dolly porozumět. Pakliže se do malých dětí vžít nedokážete, neužijete si ani tento psychothriller. To, že vypravěčkou je malé děvče, které si navíc povídá s kobylkou, totiž dává příběhu jiný rozměr. Michelle Sacksová tomu přizpůsobila styl, jímž je kniha napsána – působí to, jakoby vypravěčem bylo opravdu dítě.

Pokud se vám předchozí autorčina knížka zamlouvala, budete asi očekávat, že i tentokrát pojede na stejné vlně. Ale Michelle Sacksová se rozhodla pojmout svůj další psychologický počin jinak. S Dolly rozeberete jeden manželský vztah, abyste zjistili, že malé děti mohou různé situace vnímat odlišněji než dospělí. Vydáte se s ní na dobrodružnou cestu, abyste ve finále zjistili, že: „Občas je důležitější, co zůstalo za námi, než to, co máme před sebou.“ Tak zní totiž stěžejní motto knihy.

Určitě si ji nenechejte ujít, máte-li rádi komornější varianty psychologických zápletek, nepotřebujete hodně akce, ale spíše raději odkrýváte pozadí celého příběhu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu si můžete koupit na eshopu.

Noční návštěva

Když se jedné noci zahalené do sněhového kabátku právě zuřící bouře ocitne mladá Alice s desetiletým Orenem na prázdném nádraží amerického maloměsta, vůbec netuší, co bude dělat. Jedno ví jistě, útěk od násilnického partnera a Orenova otce byl jediným správným řešení. Ale co si počne na neznámém místě? Zoufalých dušiček se ujímá sociální pracovnice Mattie, která je dočasně ubytuje u sebe. Obě ženy skrývají tajemství a doufají, že se o nich ta druhá nedozví. Kdo je víc v nebezpečí, Mattie nebo Alice? Sněhová bouře graduje a s ní na povrch vyplouvají také záhady provázející hrdinky této knížky.

Na četbu mě nalákala naprosto úžasná obálka a slibná anotace, ještě větší zvědavost jsem cítila poté, co jsem se seznámila s rozporuplnými čtenářskými názory . Za sebe může říct, že se mi do rukou dostal čtivý psychothriller, který sice pár much má, ale ve finále vám nabídne to, co od tohoto žánru čekáte.

Velkou devizou je atmosféra celého příběhu umocněná sněhovou bouří, jež mu dodává správný šmrnc. Obě hlavní postavy, Alice i Mattie vzbuzují protichůdné pocity, a tak to má být. Ve správném psychothrilleru totiž nesmíte věřit nikomu, nejlepší je všechny podezírat a udržovat si tak neustále zvýšenou hladinu napětí.

Co mě osobně rušilo, bylo zakomponování duchařské tématiky do příběhu. Kdyby tam nebyla a autorka ponechala jen náznaky tajemna spojené s polorozpadlým domem, kde Mattie žila, mělo by to větší grády. Nadpřirozené jevy se do Noční návštěvy opravdu moc nehodily a celkově spíše rozptylovaly. „Třešinkou“ bylo oslovení malého chlapce „človíčku“, jež se objevovalo téměř na každé druhé stránce a působilo pak už víceméně otravně. Určitě by se daly využít i jiné varianty – prcku, špunte, cvrčku.

Naopak se mi zase líbilo, jak se autorka vžila do klučičí duše a zakomponovala do příběhu motivy ze Star wars, to bylo tak trochu osvěžením.

Carol Goodmanová si za hlavní téma zvolila domácí násilí a udělala dobře. Je o něm potřeba mluvit neustále, protože toto mnohdy skryté zlo má na svědomí šrámy na duších a také lidské životy.

Kromě malých „mušek“, které jsem vyjmenovala výše hodnotím psychothriller Noční návštěva dobře. Nemá mnoho stránek, takže rychle odsýpá a nestačíte se nudit. Graduje napínavými scénami, kdy opravdu nevíte, kdo to myslí dobře a kdo se chystá ublížit.

Určitě se do knížky začtěte, pokud máte rádi napínavé psychothrillery a rádi se bojíte, zejména duchů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelsví Cosmopolis, titul můžete koupit na eshopu.

Psí hrdinové

Když se řekne pes záchranář, spoustě lidí se asi vybaví dobrácký bernardýn se soudkem rumu na krku. Zachránit někoho však může každý pes, a je jedno, jaký druh záchrany máme na mysli, zda se jedná o záchranu duše nebo těla. Laura Greaves napsala naprosto úžasnou knížku, v níž najdete šestnáct příběhů. V každém hraje hlavní roli pes, který nějakým způsobem prokázal odvahu, čest i oddanost při záchraně lidských životů. Nejsou to psi speciálně cvičení pro pomoc, ale úplně „obyčejní hafani“, jenž se nepyšní vznešeným rodokmenem a většinou pocházejí z útulků.

Šestnáct příběhů, šestnáct nezapomenutelných psů. Budete se dojímat nad filipínskou fenkou Kabang, která i za cenu vlastního zmrzačení zachránila dvě malé dívenky, když se pokoušely přejít rušnou silnici? Zaujme vás Clove, fena pitbula, jež se stala opěrným bodem PJ bojujícího s drogovou závislostí? A co teprve Rhianna, jíž se podařilo uchránit svou novou paničku před zloději? Každý příběh je jedinečný a stojí za pozornost. V rukou máte fascinující sondu do životů psů a jejich páníčků. Většinou to mezi nimi byla láska doslova na první pohled a vůbec nezáleželo na tom, že pes je z útulku.

Tyto autentické příběhy nejsou podány jako klasický román či povídka. Autorka používá popisný styl, takže čtení vyvolává pocit, jako byste sledovali dokument v televizi. Kromě toho, že se před vámi odvíjí konkrétní příběh psa, dává Laura Greaves důraz i na vedlejší aspekty. Čtenáře seznamuje s prostředím a okolnostmi, které ve finále vedly k neobyčejným psím skutkům. Dává také prostor lidem a sama je spíše pozorovatelem a pečlivým dokumentaristou zaznamenávajícím každý důležitý detail.

Psí hrdinové vyvracejí mýtus, že bojové plemeno musí nutně být agresivní a že pes z útulku je nezvladatelný a nepřizpůsobivý. Ať už knížku přečtete na jeden zátah, protože od psích hrdinů se jen těžko odchází, nebo si příběhy budete dávkovat, přesvědčíte se o tom sami.

Publikace primárně zaujme milovníky psů, to je jasné. Ale vedle nešlápnou ani čtenáři, kteří jsou jen zvědaví na to, jak mohou psi vlastně zachraňovat lidské životy. Myslím, že překvapeny budou obě skupiny, a to jen v dobrém.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku můžete koupit na eshopu.

Sofie, Smrťák a já

To si tak jednoho krásného dne na vaše dveře zaklepe Smrťák a… No jasně, váš čas vypršel, máte tři minuty na to, abyste životu zamávali na rozloučenou a něco si přáli. Náš hrdina (jeho jméno se nedozvíme), je poměrně překvapen, zrovna přemítal nad tím, jak nejlépe by měla začínat první věta knihy, navíc u něj přece nikdo nikdy nezvoní… Než se naděje, má Smrťáka v bytě a rozvíjí s ním třeskutě vtipnou diskusi. Zvonek zvoní zase a za dveřmi stojí vypravěčova bývalá přítelkyně Sofie. Mají spolu jet na návštěvu za jeho matkou a malým synem, kterého roky neviděl, jen mu pravidelně posílá pohlednice. Na neobvyklý road trip míří všichni tři. Jak to může dopadnout?

Na knihu Sofie, Smrťák a já jsem se hodně těšila a byla jsem zvědavá, jak se autor popasuje se zajímavým námětem, z něhož se dá dost vytěžit. Zpočátku jsem byla hodně nadšená, bylo to svižné, vtipné, užívala jsem si to. Jenže v tomto případě platí, že čeho je moc, toho je příliš a mé pocity se v průběhu čtení začaly měnit. Bylo toho čím dál moc a příliš akční děj převálcoval původní myšlenku románu. Jako by autor chtěl za každou cenu upoutat a vymýšlel čím dál víc absurdnější situace. Pro mě, jako milovníka klidnějších příběhů, toho bylo až příliš, ale věřím, že akční čtenáře, které baví, když se v knize pořád něco děje, tento počin zaujme a najdou si v něm to své.

Co velmi oceňuji, jsou dialogy. Slovní přestřelky mezi vypravěčem, Sofií a Smrťákem jsou tahounem celé knihy. Třeskutý humor, žádná nuda, jiskřilo to v nich od začátku až do konce. Právě to je silná deviza příběhu, stejně jako celkový motiv, kdy se spolu s vypravěčem zamýšlíte nad životem. Asi nejvíc mě bavily hrdinovy úvahy o tom, jak nejlépe má začít kniha a pak scénka, kdy se Sofií vzali Smrťáka na pivo.

I když já jsem to úplně pravé ořechové v románu nenašla, věřím, že spousta jiných čtenářů jeho význam ocení daleko víc. A v tomto případě se potvrzuje staré známé tvrzení, že sto lidí, sto chutí. A tak to má být.

Pokud máte rádi sarkastický humor, svižné dialogy a neděsí vás možné absurdní situace v knihách, mohl by se vám knižní počin německého spisovatele Theese Uhlmanna zamlouvat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete zakoupit na eshopu.

Cukrárna v Paříži

Julie Caplinová přichází s třetím románem ze série Romantické útěky. Po skořicově laděné Kavárně v Kodani a Pekárně v Brooklynu plné sladkých dortíků je tady elegantní a šarmantní Cukrárna v Paříži.

Nině táhne na třicet a dosud si neujasnila, co by chtěla v životě dělat a čeho dosáhnout. Početná rodina ji jako benjamínka opečovává, ale Nina cítí, že by se z těsných pout potřebovala vymanit a zkusit žít na vlastní zodpovědnost. Přijímá proto nabídku práce, kterou nabízí nejlepší kamarád jejího bratra a odjíždí pracovat jako jeho asistentka. Sebastian si totiž zlomil nohu a potřebuje pomoci s cukrářskými kursy. Nina cítí v kostech, že zrovna cukrařina by mohla být správnou volbou. Jenže je tady jeden problém. Sebastian. Kdysi do něj byla zamilovaná, kdysi se před ním ztrapnila. Má pocit, že ji od té doby nesnáší. Dokáží spolu a vedle sebe pracovat, aniž by mezi nimi létaly jiskry napětí? A co vysněná práce, podaří se Nině uspět navzdory přehnané péči příbuzných?

Obě předchozí knihy jely na vlně romantiky a dobrého mlsání, výjimkou tedy není ani Cukrárna v Paříži, která se zajetých kolejí drží zuby nehty. Vůbec to nevadí, protože přesně to čekáme. Je to jako s receptem na zákusek, v němž základ zůstává stejný a obměňujete pouze ingredience v náplni. Opět máme v hlavní roli tápající hrdinku, která se musí rozhodnout, jakým směrem se v životě musí dát. A opět jí do cesty vstupuje muž, s nímž se jí zpočátku jen těžce vychází a musí si k němu prošlapat cestičku. Klišé se opakuje stejně jako v předchozích dílech, naštěstí však funguje. K tomu romantická Paříž a hora jemných a sladkých dezertů, na které máte díky detailním popisům přípravy chuť téměř permanentně.

Mezi hlavními hrdiny to jiskří od prvních řádků a i když se podstatná část děje točí mezi nedorozuměním, které mezi nimi stojí už řadu let, takže jsou na sebe jako kočka a pes, celou dobu cítíte chemii, která mezi nimi panuje. Prostě romance s příchutí sladkého dezertu.

Pokud nemáte náladu číst něco náročného, potřebujete odlehčit a máte rádi, když si hlavní hrdinové dopřávají vedle lásky i dobré jídlo a pití, série knih Julie Caplinové a zatím poslední Cukrárna v Paříži je skvělou volbou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knihu můžete koupit na eshopu.