Tag: PORTÁL

Seznamte se s Kudrnkou, Kopýtkem a Kulíškem, třemi ovečkami, které se spokojeně popásají na louce. Sluníčko svítí, tráva roste, nic jim nechybí. Jenže jednoho dne začne pršet, voda stoupá, až ji ovečky mají po kolínka. Nemůžou se ani pást, pomůže jim před vydatným deštěm záchrana v podobě Noemovy archy? Přelstí zlého vlka, medvěda a lva?

Vůbec se vy, ani vaše děti nemusíte bát, že by se vám do rukou dostala knížka s náboženskou nalejvárnou, to vůbec ne. Základní přehled o biblických příbězích by měl ale mít každý, tak proč je dětem nepřiblížit vtipně a jednoduše? Vítejte na Noemově arše a prožijte s Kudrnkou, Kopýtkem a Kulíškem neobyčejné dobrodružství.

Tři ovečky na arše napsal německý autor dětských knížek Michael Engler. Na motiv klasického známého biblického příběhu narouboval vtipný příběh o zvířátkách, která se naučí pomáhat jedno druhému a poznají i pravidla pro přežití. Jednoduchý text tak v sobě skrývá poučení i zábavu. My jsme se se synem opět bavili, zejména díky grafické podobě knížky. Pevná je vazba i papír, takže nemáte strach, že by se vám zničila.

Menší děti opět asi víc zaujmou samotné obrázky, ty jsou opravdu velmi povedené a upoutají už díky vtipné obálce, která signalizuje, že půjde o opravdu veselou záležitost. Na svědomí je má Henning Löhlein. Celý koncept ozvláštnil a zvýraznil komiksovými bublinami a knížka je tak „in“.

Příběh je jednoduše podán, rozvíjí fantazii a děti mohou klást spoustu otázek, ať už o počasí, a pokud jsou starší, tak i ohledně biblických příběhů, nebo o zvířatech.

Doporučuji knížku všem malým čtenářům, je to povedená publikace a my si ji doma budeme číst a prohlížet často.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu je možné titul koupit

Všichni známe všetečné myšky. Jsou zvědavé, všude vlezou, všechno chtějí ochutnat. Stejná je i malá myška z kouzelné knihy Petra Horáčka Jak myška snědla měsíc.

Myšku fascinuje krásný žlutý měsíc na obloze. Kdyby tak mohla mít aspoň kousíček! Když se ráno probudila, našla na zemi spadlý kousek měsíce. Krásně voněl a malá všetečka nemohla odolat. Přičichla k němu a kousek ukousla. A pak další a další, až… až ho najednou chyběl pořádný kus. Myška měla strach, že měsíc už nikdy nebude celý, protože ho skoro celý snědla. Ale opravdu spořádala velký kus měsíce? Nebude to náhodou trochu jinak?

Petr Horáček je autorem několika knížek pro děti, které mají vždy velký úspěch. Nejinak je tomu i u malé myšky, která si nás se synem oba získala. Já jsem ocenila koncept knihy, syn jako milovník měsíce zase námět.

Publikace je orientovaná na menší děti, které se mohou jejím prostřednictvím dozvědět něco o tom, jak funguje měsíc na obloze. Knihu provázejí nádherné autorovy ilustrace, které pobaví a pohladí po duši. Lahodí nejen dětskému oku, ale ocení je i dospělí. Protože se děj odehrává převážně večer, kdy můžeme měsíc spatřit na obloze, odpovídá tomu i barevné spektrum. Obrázkům dominují odstíny žluté, modré a zelené barvy. Lahodí oku a navozují pocit klidu.

Knížka je ideální na večerní předčítání, kdy se děti díky myščině dobrodružství s měsícem naladí na spánek. Průvodní text je přiměřeně dlouhý, aby malé čtenáře nenudil a udržoval je v lehkém napětí, než se dozví, jestli myška opravdu měsíc snědla nebo ne. Publikace je zároveň i interaktivní, v ilustracích se objevují prostřihy, v nichž děti sledují, co se s myškou a měsícem děje dál.

Petr Horáček napsal milé čtení, které potěší malé milovníky zvířat. My jsme si jej se synem užili a k malé myšce a krásnému žlutému měsíci se rádi vracíme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knihu můžete koupit.

Malého Toníka trápí zlé sny. Zdá se mu o tom, že se na něj řítí velké náklaďáky, které ho chtějí přejet. Chlapec se vždy v noci vzbudí a rodiče ho musejí pokaždé uklidňovat, než zase usne. Toník se tak bojí, že vůbec nechce večer usnout. Jednou, když spí u babičky, řekne jí všechno o svém trápení s nočními můrami. A babička přesně ví, co dělat, aby se Toníkovi spalo lépe.

Publikaci napsal finský psycholog Ben Furman. Ve své oblasti je považován za odborníka, což dokazuje i v této knížce. Nenapsal pouze jednoduchý příběh, ale soustředil se i na to, aby kniha získala i další výpovědní hodnotu, na konci je totiž rodičovský manuál s radami ohledně nočních můr.

Příběh je napsán jednoduše a srozumitelně tak, aby mu porozuměly i děti a dospělí díky němu získali návod, jak se v patřičné situaci zachovat. Kdo má potomky, určitě se u nich s nočními můrami nejednou setkal, a není nic těžšího, než utěšit uplakané a vyděšené dítě.

I když je v knize zpracováno poměrně náročné téma, je tak učiněno s lehkostí a s porozuměním pro obě skupiny, děti i rodiče, z nichž každá vidí problém ze svého úhlu pohledu. Vnímáte ustrašeného Toníka, stejně jako jeho matku a otce, kteří by rádi měli klidné večery bez stresujícího uklidňování a člověk jim to nemůže mít za zlé.

Publikaci doprovázejí ilustrace Mathiase Webera, které mají svůj zvláštní půvab. Působí sympaticky, ilustrátorovi se podařilo vystihnout Toníkovy strachy a obavy, jež se odrážejí ve výrazech jeho obličeje. Celkově obrázky působí příjemně a díky barevnému spektru klidně, přesně vystihují svět pohledem dítěte.

Toníkův zlý sen… a jak mu s ním babička pomohla doporučuji pořídit do všech domácností s malými dětmi, stejně jako do školek, kde se může stát rádcem a pomocníkem při řešení spánkových problémů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knihu můžete koupit.

Nakladatelství Portál přichází s další novinkou v rámci knih, které mají pomáhat při výchově dětí. Tentokrát se zaměřuje na řeč a nabízí publikaci Najdu Edu na posedu autorek Jany Havlíčkové a Ilony Eichlerové a ilustrátorky Venduly Hegerové.

Pro mě jsou knížky z tohoto nakladatelství zárukou, že se nejen děti, ale i já jako dospělá pobavím i poučím, nejinak to bylo i v případě této knížky.

Asi všichni známe hru, kdy hledáme několik rozdílů mezi dvěma na první pohled stejnými obrázky. Tuto formu zvolily autorky, klinické logopedky, i v „Edovi“.

Publikace je primárně určená jako pomůcka při formování správné dětské řeči a výslovnosti. Protože jsem se starším synem na logopedii chodila, knížka mě z tohoto hlediska zajímala. Obsahuje krátké říkanky zaměřující se na problémové hlásky nebo skupiny písmen. Jsou jednoduché, veselé a snadné na zapamatování.

Chumelí a chumelí,
v neděli i v pondělí.
Sněhulák si libuje,
jak se kolem lyžuje. (str. 73)

Druhý syn je ještě malý, má teprve tři roky, takže jeho řeč se neustále vyvíjí a formuje. To, jestli i on bude častým hostem logopedické ambulance, ještě nevíme. S ním jsme tedy publikaci využívali jinak, zaměřili jsme se právě na hledání rozdílů na obrázcích, na význam kreseb i na barvy a básničky jsme si četli především pro zábavu.

Líbí se mi univerzální využití tohoto sešitu. Díky výrazným a hlavně srozumitelným ilustracím si s dětmi můžete o obrázcích povídat a rozvíjet jejich fantazii a řeč. Hledání rozdílů – to je asi ta nejlepší zábava, při níž se děti nenudí a ještě si namáhají hlavičky a cvičí zrakové vnímání, aniž by to braly jako učení. Užijete ji i s malými dětmi, se kterými můžete procvičovat barvy i poznávání předmětů. Využití najde i v kolektivech ve školních zařízeních nebo družinách.

Oceňuji grafické zpracování i velký formát – ilustrace jsou přehledné a dobře se v nich orientuje.

Určitě knihu doporučuji nejen k procvičování výslovnosti, ale k širšímu využití, které nabízí a přispívá tak k trávení volného času rodičů s dětmi.

Nakladatelství Portál pro malé i velké čtenáře připravilo dvě klasické a notoricky známé pohádky v praktickém „balení“. Oboustranná knížka nevychází poprvé, takto se již představily pohádky Jak šlo vejce na vandr a Tři prasátka a také dvojí verze pohádky o kůzlátkách. A teď jsou tady dva malí kluci, Kulihrášek a Budulínek.

Pohádku o Budulínkovi není třeba představovat podrobněji, všichni ji určitě znáte. Malý chlapec, který žije s babičkou a dědečkem, jednoho dne zůstává doma sám. Slíbil, že si na oběd sní hrášek (konkrétně v této verzi je to kaše), co mu babička připravila a ani za nic nikomu neotevře dveře. Jak to dopadlo, víme všichni. Ale jak už to bývá, pohádka má šťastný konec a všechno dobře dopadne.

A Kulihrášek? Nejsem si jistá, jestli je tento pohádkový hrdina dostatečně znám českým dětem – když jsem se ptala staršího syna a jeho přítelkyně, neznali ho, na rozdíl od Budulínka. Tak kdopak se pod tímto rošťáckým jménem skrývá? Je to malý hošík, který vyskočí zpoza pece v domě ženy, která nejvíc na světě touží po děťátku. Kulihrášek je malý filuta, který si se vším ví rady. Hned se nabídne, že otci, který pracuje na poli, zanese oběd. Přestože je opravdu malinký jako kulička hrášku, dokáže si poradit s nejrůznějšími nástrahami, které na něj čekají, je bystrý a chytrý a má, jak se říká, pod čepicí. I tato pohádka končí dobře, děti si z ní, stejně jako z Budulínka, odnesou ponaučení. Tato verze pohádky pochází z pera slovenské spisovatelky Márie Ďuríčkové.

Obě pohádky jsou psány tak, aby jim rozuměly malé děti, i když si zachovávají takový trochu starobylý ráz typický pro pohádková vyprávění. Na příbězích je skvělé, že mohou působit výchovně, děti se dozví, proč nesmí otevírat cizím lidem a že se musí poslouchat, a taky, že ne všechny děti se musí maminkám narodit. Ale to už záleží na tom, jak moc jsou malí čtenáři a posluchači zvídaví a jestli už tomu rozumí.

Obě pohádky ilustroval Vladimír Král, který se podílel i na předchozích oboustranných knížkách. Jeho ilustrace jsou hodně specifické, výrazné, působí na mě snově. V podstatě jsem se na ně nemohla vynadívat. Stejně fascinován jimi byl i tříletý syn, který si je pořád prohlížel. Snadno rozpoznal, kdo je kdo, pojmenoval věci na obrázcích, dobře se v nich orientoval. Bál se jen obrázku, na němž je vyobrazen kníže. Ilustrace přesně vystihuje jeho charakter, působí velmi výrazně a je vidět, že není kladnou postavou příběhu.

Kniha je zpracováním přizpůsobená malým ručkám, které bývají nešikovné. Díky křídovému papíru se stránky jen tak neohmatají a nepokrčí. Koncept dvou pohádek v jedné knížce se mi líbí, je praktický. Délka pohádek je uzpůsobená dětské pozornosti, která nebývá dlouhá, takže nenudí. Přidejte k tomu působivé ilustrace a máte neotřelou četbu pro společné chvíle s dětmi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Papík je malý papoušek, který nemá maminku. Moc mu chybí, snaží se proto nějakou najít. Ale jaká by měla být? Není to ani paní Mrožová, ani paní Tučňáková a už vůbec ne paní Žirafová. Všechny rezolutně kroutí odmítavě hlavou, vždyť se mu vůbec nepodobají. Smutný Papík se toulá dál, dokud nepotká paní Medvědovou, které vůbec nezáleží na tom, že se jí Papík nepodobá. Najde v ní malý papoušek novou maminku?

Japonka Keiko Kasza, která žije s rodinou ve Spojených státech, je autorkou mnoha dětských knih. Máma pro Papíka byla původně napsaná pro osvojené a adoptované děti, ale její obsah zaujme i ty ostatní.

Kniha je určená primárně dětem od dvou do pěti let, čemuž je uzpůsoben i její koncept. Text se vztahuje k danému tématu (hledání maminky), nikam jinam neodbočuje a malé čtenáře nerozptyluje, takže se mohou soustředit na Papíkovo hledání.

Téma je pojato citlivě s ohledem na věk dětí. Je na předčítajícím, jak jim Papíkovu misi blíže vysvětlí a jak nastíní dané téma. Průvodní text je psán v jednoduchých větách, aby děti udržely pozornost. Na jedné straně se objevuje maximálně pět, šest vět, což je pro menší děti tak akorát. Podařilo se mi proto upoutat i tříletého syna, který u knih jinak ještě dlouho nevydrží.

Povídání doprovázejí krásné ilustrace, které vytvořila přímo autorka Keiko Kasza (vystudovala grafický design) a musím říct, že nás se synem zaujaly na první pohled. Jsou rozkošné, vypadají jako malované štětcem a jejich výraznost je umocněna tím, že jsou přes celou dvojstranu.

Opět můžu tuto knížku doporučit jak pro čtení rodičů s dětmi, tak i do knihoven a školek, kde najde uplatnění při besedách a povídáních o rodinných vazbách.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knihu můžete koupit.