Nejkrásnější místo na světě

Petr Horáček, jehož knihy primárně vydává nakladatelství Portál, je na poli dětské literatury stálicí a pojmem. Husa Líza, Papuchalk Petr, malá myška, o těch všech jste si mohli už přečíst.

Nejkrásnější místo na světě je další knížkou v řadě propracovaných publikací, které si najdou místo v knihovničkách malých čtenářů, protože opravdu stojí za to.

Zajíc má v hlavě spoustu otázek. Zajímá ho, jaké je nejkrásnější místo na světě. Je to rozkvetlá louka s potůčkem? A proč vlastně? Ptá se svých zvířecích kamarádů, ale spokojený s odpověďmi moc není. Vydává se proto do světa, aby našel svou správnou odpověď.

Petr Horáček si tento počin opět „ošéfoval“ sám, postaral se jak o text, tak o nádherné ilustrace. Jsme u něj zvyklí na precizní a dokonalou práci, nejinak je tomu i tady. Knížka je tentokrát laděná do letních barev rozkvetlé louky, převládá žlutá a zelená, jež doplňují červené a hnědé odstíny. Obrázky vypadají jako namalované pastely, působí sympaticky a vřele a vyzařuje z nich laskavost. Dětským očím a mysli budou příjemné.

Autor se tentokrát zamýšlí nad tím, jak je důležité mít kamarády, s nimiž je nám dobře, protože ti tvoří ten pravý domov. Ale než k tomuto zjištění zajíc „dohopká“, čeká ho velké dobrodružství, které Petr Horáček popsal opravdu poutavě. Nádherné ilustrace dotvářejí atmosféru, můžu říct, že jsme se nemohli vynadívat.

Petru Horáčkovi se opět podařilo skvostné dílko, nad nímž si smlsnou nejen děti, jimž je primárně určen, ale i jejich rodiče, je to prostě pastva pro oko. Můžeme se už teď těšit, co pěkného nás od tohoto autora čeká.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knížku můžete pořídit.

Auta, vlaky, bagry taky

Čtení (nejen) pro kluky, to je publikace Auta, vlaky, bagry taky, jejíž autorkou je Hana Zobačová, speciální pedagožka, redaktorka a autorka knížek pro děti.

V této knize se malí čtenáři seznámí s několika příběhy vztahujícími se k dopravním prostředkům. Veselé a hravé pohádky pobaví i dospělé. Hned první vyprávění je o Edovi, autíčku, které má pět kol. Potřebuje jich tolik vůbec? Vlak Ivo vás seznámí se stejnojmenným dopravním prostředkem, který má svou vlastní trať, která ho však nebaví a rád by jel až na vrch, kde je vysoká věž. Pracant Emil vypráví o bagru, který byl nesmírně pracovitý, zároveň však také pyšný a samolibý. V příběhu nazvaném Kamil Špína se dočtete o popelářském voze sbírajícím odpadky, bohužel ne příliš vonícímu svému okolí. Knížka obsahuje celkem devět pohádek, jež doplňují barevné ilustrace Venduly Hegerové.

Jednotlivé příběhy jsou řazeny vzestupně podle náročnosti. Začíná se od nejjednodušších, jednoslabičných a postupně se přechází na náročnější, v nichž se objevují slova víceslabičná. Tomu je přizpůsobená i grafická podoba, zprvu větší velikost písmen se zmenšuje. Takhle se totiž nejlépe učí genetická metoda čtení, na kterou publikace cílí. Dítě nejprve hláskuje slovo, teprve pak je přečte dohromady.

Protože máme doma školkáčka, který číst neumí, zvolili jsme naši tradiční metodu – předčítání a prohlížení obrázků. Mě osobně čtení bavilo, i když pro mě jako dospělou je vnímání textu trochu jiné než pro prvňáčka, který se s písmenky teprve seznamuje. Jednoslabičná slova ve mně evokovala pohádku Jana Wericha „Chlap, děd, vnuk, pes a hrob, v níž se vyznal z lásky k češtině a dokázal, že se s ní dá báječně pohrát. Krátká úderná slovíčka se mi předčítala hůř, protože mě to nutilo k odlišnému přednesu, než jaký mívám obvykle. Důležité však je, jak budou text vnímat malí čtenáři, jimž je primárně právě kvůli genetické metodě určen.

Pohádky nenudí, jsou vtipné a zábavné, takže určitě přilákají nejen děti, které čtení baví, ale i ty žáčky, jenž se písmenek trochu bojí a bojují s nimi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si můžete knížku pořídit.

Jak se vyznat v klimatu

Klima. Co je to klima? My dospěláci víme, že je to podnebí, a že vliv na něj má nejen teplota, srážky, tlak vzduchu, ale také člověk a jeho konání. Ne vždy je to v souladu s přírodou, která nám to dává náležitě pocítit na změnách klimatu. Enycklopedie Jak se vyznat v klimatu vysvětlí hravou formou (nejen) dětem všechno ohledně tohoto aktuálního tématu.

Autorkami publikace jsou Němky, spisovatelka Kristina Scharmacher-Schreiber a ilustrátorka Stephanie Marian. Pro tuzemské čtenáře byl text náležitě revidován a aktualizován českými odborníky.

Publikace neobsahuje kapitoly ani žádné jiné dělení, rovnou se jde na věc a začít se nemůže ničím jiným než oteplováním. Dále se dozvíme více o podnebí v Evropě, jak chodilo v době ledové, jak je to s prouděním vzduchu, nebo myšlenky a nápady jak bychom my sami mohli přispět k lepšímu klimatu.

Na knížce je velmi sympatická forma. Text je proložen obrázky, které jsou opravdu povedené. Namalovala je Stephanie Marian a dokázala vtisknout informacím, které jsou podány velmi srozumitelně, jednoduše a přitom vůbec ne nudně, věrnou obrazovou podobu, takže si malý čtenář snadněji představí popisované téma.

Knížka dokonce zaujala i našeho skoro čtyřleťáka, který byl unešen obrázky a pořád jsme si museli ukazovat a popisovat, co na nich je.

Z encyklopedie jsem se i já, dospělá, dozvěděla spoustu zajímavých informací. Publikace může být nápomocná učitelům při výuce jako názorná pomůcka díky věcně podaným informacím a povedené grafické úpravě.

Knížka se nesnaží vnucovat agresivní ekologické názory, ale hravou formou seznámit děti s problémy, které naši planetu sužují.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku si můžete pořídit na eshopu.

Kdo se směje, nepláče

Kdo se směje, nepláče je další publikací z produkce nakladatelství Portál, která má nejen poučit, ale především zabavit. A koho? Malé děti, které ještě neumí číst, ale dokážou vnímat, co se jim vypráví, a také vstřebávat informace úměrné jejich věku a reagovat na lehké úkoly.

Markéta Mlčochová je učitelkou na základní škole, její praxe zahrnuje i výuku v mateřské škole, takže máte jistotu, že do rukou dostáváte kvalitní práci.

Publikace nese podnadpis „Práce s pohádkovými příběhy v mateřské škole, ale jsem si jistá, že najde uplatnění i v domácím prostředí, kdy mohou s dětmi pracovat rodiče.

Knížka je rozdělena do dvanácti částí, kapitoly mají jednoduché názvy, hravé, v podobě přídavného jména. (Jarní, Pavoučí, Zimní, Stěhovavá)Podobně to mají i Včelí medvídci, působí to roztomile a pro děti je to jak dělané – jednoduché a výstižné.

Z názvu je jasné, o čem jednotlivé kapitoly pojednávají. Děti se prostřednictvím tematicky laděné pohádky dozví něco nového a zajímavého o přírodě a světě kolem nás. Poté následují náměty k povídání plné otázek, se kterými se dá různě pracovat, stejně jako s pracovními listy. Děti vybarvují, doplňují, spojují a také sami předvádějí různé situace a odpovídají na otázky.

Tato práce je hodně variabilní, dá se aplikovat na dětech předškolních, které ještě neumí číst, i prvňáčcích, protože pracovní listy jsou srozumitelné a paní učitelky nebo maminky poradí a napoví.

U nás se líbilo popisování nálad podle obrázků, hledání rýmů nebo povídání o včelkách.

Pracovní listy jsou černobílé, s výraznými obrázky, kterým děti porozumí. Úkoly, k nimž potřebujete nůžky, se dají okopírovat, takže sešit lze využít opakovaně pro více luštitelů.

I když nejsem učitelka, myslím, že publikaci Kdo se směje, nepláče můžu do mateřinek směle doporučit. Stejně tak do družin, knihoven i na domácí objevování života dětskýma očima.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si jej můžete prostřednictvím eshopu pořídit.

Svět plný svátků

Znáte Tomáše Svátka? Ne? Tak se seznamte. Tomáš Svátek, kreslíř a cestovatel bude totiž vaším průvodcem po této publikaci nazvané Svět plný svátků. Jak už Tomášovo jméno napovídá, je velkým milovníkem svátků a oslav. Procestoval svět, aby vám přiblížil nejrůznější světové svátky a festivaly.

Ono to totiž není jen o tom, že slavíme notoricky známé Vánoce, Velikonoce, nebo Mezinárodní den dětí. Oslavit toho můžete spoustu. Třeba letní slunovrat. Nebo si poslední srpnové pondělí vyhradit na šnorchlování v rašelině, které se každoročně pořádá v britském Walesu na rašeliništi Waen Rhydd. Festival se nazývá Bog Snorkelling a má status mezinárodního závodu. Jestli milujete sýr, tak si můžete zajet do městečka Brockworth v Anglii, kde se koná Brockworth Cheese Rolling. Pořadatel spustí ze strmého kopce čtyřkilové kolo sýra a vy ho musíte chytit, což se ještě nikomu zatím nepodařilo. No a na Floridě se pořádá Florida Keys´Underwater Music Festival. Jestli se umíte potápět, je to akce přímo pro vás. S hudebním nástrojem pod vodou se můžete doslova vybláznit.

Takových legračních svátků a oslav je po celém světě plno. S Tomášem Svátkem je poznáte blíž, a co víc, i vy sami si můžete vymyslet svůj vlastní a vytvořit tak novou rodinnou tradici.

Kromě toho vám Tomáš Svátek vysvětlí rozdíl mezi svátkem a festivalem, seznámí vás s rozmanitými druhy kalendářů a představí světová náboženství. Nechybí ani kalendář, v němž jsou festivaly vypsané.

Jitka Římánková vytvořila publikaci, která se námětem i vzhledem vymyká klasickým encyklopediím. Svět plný svátků je udělaná formou cestovního deníku. Barevné, výrazné nadpisy jsou nepřehlédnutelné a nastiňují, o jakém svátku či festivalu je zrovna řeč. Nechybí ilustrace vztahující se k tématu, a stejně jako je to u pravého deníku, i tady najdete části textu pojaté jako vlepené ústřižky s doplňující poznámkou. Pozadí je hnědé, takže působí jako reálný papírový deník. I když je knížka hodně zaměřená na barvy, co se designu týče, je přehledná a především výrazná, takže nenudí ani po vizuální stránce.

Svět plný svátků je primárně určená dětem, které už chodí do školy a mají o svátcích nějakou představu, ale bavit bude i dospělé, protože přehlídka svátků a festivalů, které se po světě slaví, jsou nepřebernou studnicí nápadů pro rodinné či firemní akce.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si Svět plný svátků můžete pořídit.

Čim, Čára a zahrada

Honzík a Anička přijeli k babičce a dědovi. Lidské hemžení na zahradě ze svého hnízda pozoruje vrabčí rodinka. Maminka vrabčice svým dětem Čimovi a Čáře trpělivě vysvětluje, co se u lidí děje, a nejen to. Malí zvídaví vrabčáci jsou na světě chvíli, ještě neměli příležitost rozletět se do světa a seznámit se s jeho dalšími opeřenými obyvateli. Čim a Čára napjatě poslouchají, ptají se a dívají se na Honzíka a Aničku, kteří dělají totéž – naslouchají dědečkovi a vstřebávají zajímavé informace ze světa ptáků. A tak se malá ptáčata dozví, na co si dát pozor, jak se vyhnout nebezpečí, děti zase zjistí, jak a čím krmit ptáčky, jak upravit zahradu, aby se v ní ptactvo cítilo příjemně a hlavně bezpečně.

Radana Dungelová, autorka této povedené knížky, pracuje v brněnské zoo, takže k zvířecí říši má blízko a ví, o čem píše. Podařilo se jí přiblížit ptačí svět dětské duši přirozeným způsobem a můžu říct, že i já jako dospělá jsem byla nadšená a dozvěděla jsem se pár nových informací. Knížka Čim, Čára a zahrada je jednou z těch, která dokáže zaujmout na první pohled. Atraktivní námět, kdy se prolíná svět lidí a ptactva je korunován ilustracemi Jana Dungela. Ty jsou opravdu povedené, krásné, působí příjemně. Vyobrazení ptáci jsou věrni své skutečné podobě.

Text je určen spíše starším dětem, které už chodí do školy, ale knížku využijete i u menších ratolestí, právě díky obrázkům. Na jejich základě můžete menším nečtenářům ukázat, že existuje nepřeberné množství ptáků, či volně převyprávět příběh pomocí ilustrací.

Publikace je zaměřená na dětské čtenáře, ale mnohé si odnesou i dospělí. V každém případě se díky knížce naučíte vnímat ptačí svět jinak, z pohledu malých opeřenců. Zjistíte, že to, co nám přijde samozřejmé, je pro ně mnohdy nástroj smrti , například prosklené verandy.

Nám se Čim s Čárou a Anička s Honzíkem moc líbili. Tříletý syn ještě nebyl schopný vstřebat text, aby ho plnohodnotně pochopil, takže jsme se zaměřili především na obrázky. Text jsem četla já a na jeho základě děj přizpůsobila.

Knížku doporučuji všemi deseti a řadím ji mezi nejkrásnější, co se obrázků i textu týče. Zároveň je hodně podnětná, děti se nenásilnou formou seznámí s ptačím světem a zjistí, že někdy musí pro ptáčky udělat víc, než jen naložit krmítko.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knížku Čim, Čára a zahrada můžete koupit.

Kdo ukradl zelí

Stanislava Reschová má na svém kontě několik dětských knížek, které nejen baví, ale také poučí. Autorka totiž kromě stěžejního příběhu nabízí také spoustu hádanek, díky nimž děti blíže nahlédnou do světa zvířat a rostlin.

Po knížkách o mravenečkovi, vlkovi, nebo kotěti, je tady novinka Kdo ukradl zelí? se zajícem Čiperkou v hlavní roli. Bydlí u lesa a stejně jako jeho zaječí kamarádi i on miluje zelí. Jednoho dne mu však pečlivě vypěstované hlávky někdo ukradl. Čiperka se osobně pouští do pátrání za pomoci synovce Trumbelína. Protože v hlíně se nachází spousta stop od různých zvířat, podezření padá na všechny Čiperkovy sousedy, kteří se musí podrobit důkladnému výslechu. Povede se Čiperkovi s Trumbelínem odhalit zloděje?

Doma máme autorčinu knížku Mravenečkova dobrodružství, kterou jsem recenzovala pro projekt Čteme české autory. Mně i synovi se líbila hodně, upoutaly nás veselé obrázky a hádanky, které se objevují na konci každé kapitoly, proto jsem neváhala ani v případě nového dobrodružství, tentokráte zaječího.

Opět jsme dostali to, co se nám líbili už v předchozí knížce, to znamená vtipný text, který nenudí, zápletku, jež potrápí dětské hlavičky, ilustrace Venduly Hegerové, které k počinům spisovatelky patří a ladí. Chválíme také hádanky, ty jednodušší byl schopný vyřešit i tříletý syn, například určování zeleniny či hledání schovaných zvířátek. Právě tyto hádanky jsou velkou devizou publikace, protože malí čtenáři se díky nim naučí spoustu nových věcí ze světa přírody a užijí si legraci, navíc si nově nabyté poznatky i snáze zapamatují.

V textu je spousta přímé řeči i hodně vtipných rčení, takže starší děti, jež mají těsně před školní docházkou, nebo jsou v prvních ročnících základní školy, mu porozumí asi víc, než ti mladší, které budou asi víc zajímat právě hádanky a úkoly. Tak či tak, každý si v knížce najde své.

Určitě doporučuji nejen rodičům s dětmi pro společné chvilky nad knížkou, ale také do dětských kolektivů, kde se s textem i obrázky dá skvěle pracovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knížku můžete koupit.

Tři ovečky na arše

Seznamte se s Kudrnkou, Kopýtkem a Kulíškem, třemi ovečkami, které se spokojeně popásají na louce. Sluníčko svítí, tráva roste, nic jim nechybí. Jenže jednoho dne začne pršet, voda stoupá, až ji ovečky mají po kolínka. Nemůžou se ani pást, pomůže jim před vydatným deštěm záchrana v podobě Noemovy archy? Přelstí zlého vlka, medvěda a lva?

Vůbec se vy, ani vaše děti nemusíte bát, že by se vám do rukou dostala knížka s náboženskou nalejvárnou, to vůbec ne. Základní přehled o biblických příbězích by měl ale mít každý, tak proč je dětem nepřiblížit vtipně a jednoduše? Vítejte na Noemově arše a prožijte s Kudrnkou, Kopýtkem a Kulíškem neobyčejné dobrodružství.

Tři ovečky na arše napsal německý autor dětských knížek Michael Engler. Na motiv klasického známého biblického příběhu narouboval vtipný příběh o zvířátkách, která se naučí pomáhat jedno druhému a poznají i pravidla pro přežití. Jednoduchý text tak v sobě skrývá poučení i zábavu. My jsme se se synem opět bavili, zejména díky grafické podobě knížky. Pevná je vazba i papír, takže nemáte strach, že by se vám zničila.

Menší děti opět asi víc zaujmou samotné obrázky, ty jsou opravdu velmi povedené a upoutají už díky vtipné obálce, která signalizuje, že půjde o opravdu veselou záležitost. Na svědomí je má Henning Löhlein. Celý koncept ozvláštnil a zvýraznil komiksovými bublinami a knížka je tak „in“.

Příběh je jednoduše podán, rozvíjí fantazii a děti mohou klást spoustu otázek, ať už o počasí, a pokud jsou starší, tak i ohledně biblických příběhů, nebo o zvířatech.

Doporučuji knížku všem malým čtenářům, je to povedená publikace a my si ji doma budeme číst a prohlížet často.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu je možné titul koupit

Jak myška snědla měsíc

Všichni známe všetečné myšky. Jsou zvědavé, všude vlezou, všechno chtějí ochutnat. Stejná je i malá myška z kouzelné knihy Petra Horáčka Jak myška snědla měsíc.

Myšku fascinuje krásný žlutý měsíc na obloze. Kdyby tak mohla mít aspoň kousíček! Když se ráno probudila, našla na zemi spadlý kousek měsíce. Krásně voněl a malá všetečka nemohla odolat. Přičichla k němu a kousek ukousla. A pak další a další, až… až ho najednou chyběl pořádný kus. Myška měla strach, že měsíc už nikdy nebude celý, protože ho skoro celý snědla. Ale opravdu spořádala velký kus měsíce? Nebude to náhodou trochu jinak?

Petr Horáček je autorem několika knížek pro děti, které mají vždy velký úspěch. Nejinak je tomu i u malé myšky, která si nás se synem oba získala. Já jsem ocenila koncept knihy, syn jako milovník měsíce zase námět.

Publikace je orientovaná na menší děti, které se mohou jejím prostřednictvím dozvědět něco o tom, jak funguje měsíc na obloze. Knihu provázejí nádherné autorovy ilustrace, které pobaví a pohladí po duši. Lahodí nejen dětskému oku, ale ocení je i dospělí. Protože se děj odehrává převážně večer, kdy můžeme měsíc spatřit na obloze, odpovídá tomu i barevné spektrum. Obrázkům dominují odstíny žluté, modré a zelené barvy. Lahodí oku a navozují pocit klidu.

Knížka je ideální na večerní předčítání, kdy se děti díky myščině dobrodružství s měsícem naladí na spánek. Průvodní text je přiměřeně dlouhý, aby malé čtenáře nenudil a udržoval je v lehkém napětí, než se dozví, jestli myška opravdu měsíc snědla nebo ne. Publikace je zároveň i interaktivní, v ilustracích se objevují prostřihy, v nichž děti sledují, co se s myškou a měsícem děje dál.

Petr Horáček napsal milé čtení, které potěší malé milovníky zvířat. My jsme si jej se synem užili a k malé myšce a krásnému žlutému měsíci se rádi vracíme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knihu můžete koupit.

Toníkův zlý sen… a jak mu s ním babička pomohla

Malého Toníka trápí zlé sny. Zdá se mu o tom, že se na něj řítí velké náklaďáky, které ho chtějí přejet. Chlapec se vždy v noci vzbudí a rodiče ho musejí pokaždé uklidňovat, než zase usne. Toník se tak bojí, že vůbec nechce večer usnout. Jednou, když spí u babičky, řekne jí všechno o svém trápení s nočními můrami. A babička přesně ví, co dělat, aby se Toníkovi spalo lépe.

Publikaci napsal finský psycholog Ben Furman. Ve své oblasti je považován za odborníka, což dokazuje i v této knížce. Nenapsal pouze jednoduchý příběh, ale soustředil se i na to, aby kniha získala i další výpovědní hodnotu, na konci je totiž rodičovský manuál s radami ohledně nočních můr.

Příběh je napsán jednoduše a srozumitelně tak, aby mu porozuměly i děti a dospělí díky němu získali návod, jak se v patřičné situaci zachovat. Kdo má potomky, určitě se u nich s nočními můrami nejednou setkal, a není nic těžšího, než utěšit uplakané a vyděšené dítě.

I když je v knize zpracováno poměrně náročné téma, je tak učiněno s lehkostí a s porozuměním pro obě skupiny, děti i rodiče, z nichž každá vidí problém ze svého úhlu pohledu. Vnímáte ustrašeného Toníka, stejně jako jeho matku a otce, kteří by rádi měli klidné večery bez stresujícího uklidňování a člověk jim to nemůže mít za zlé.

Publikaci doprovázejí ilustrace Mathiase Webera, které mají svůj zvláštní půvab. Působí sympaticky, ilustrátorovi se podařilo vystihnout Toníkovy strachy a obavy, jež se odrážejí ve výrazech jeho obličeje. Celkově obrázky působí příjemně a díky barevnému spektru klidně, přesně vystihují svět pohledem dítěte.

Toníkův zlý sen… a jak mu s ním babička pomohla doporučuji pořídit do všech domácností s malými dětmi, stejně jako do školek, kde se může stát rádcem a pomocníkem při řešení spánkových problémů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knihu můžete koupit.