Knižní tip týdne: Matěj maluje mapy

Knižní tip týdne: Matěj maluje mapy je silnou osobní výpovědí maminky, jejíž syn je autista. Celá rodina musela přehodnotit priority, Matějovi vše přizpůsobit a bojovat nejen s vlastními pochybami, ale i s předsudky okolí. Matěj je dnes studentem umění a mapy maluje pořád. A jak! V knížce se s nimi setkáte, dotvářejí osobitost textu. Doporučuji, není to snadné čtení, ale je napsáno s lehkostí a věcností.

Pan Baf

Víte, kdo je pan Baf? Ne? Přece kocour malé holčičky Aničky. Jméno mu dívenka vybrala sama, poté, co na ni poprvé vykoukl, nebo spíše vybafl z krabice. Tedy on na Aničku žádné velké baf! neudělal, to dá rozum, jen to tak legračně vypadalo. Pan Baf miluje vtípky všeho druhu. Rád si hraje na lovce – jen jako, samozřejmě! – občas skočí do postýlky Aničce a taky si chce hrát s rybičkami. Pan Baf je veselý rošťák a někdy i lump, to když vyděsil malé sovičky. Celé jaro, celé léto si Baf hrál a hrál, skákal, hopsal, strašil a dělal baf! Ale v zimě ho to už moc nebavilo, pořád by jen spal a spal, až málem zaspal i další jaro! Když vstal, těšil se, že bude zase na všechny kolem sebe bafat. Ale… Ale už to nebylo ono. Všichni věděli, co na ně lišácký kocourek chystá a nikdo se už nebál a on sám byl unavený a pomalý. Co teď? Podaří se Aničce pana Bafa rozveselit?

Jestli vám pohled na obrázky připomíná něco, co jste už u Portálu viděli, tak ano! Tohle jsou ilustrace velmi oblíbeného Petra Horáčka, který je autorem a zároveň ilustrátorem hned několika skvělých kousků, z nichž některé jsem vám v recenzích představila. Tentokrát vystupuje pouze jako malíř, text je z pera Joyce Dunbarové.

Text o malém lumpačisku, kocourku Bafovi působí na první pohled rozverně, ale uvnitř skrývá lehce melancholické poselství – život jde neustále dopředu, koloběh přírody má vliv na každého, všichni zestárneme a zvolníme tempo. Samozřejmě, malé děti to asi nepochopí, pro ně je to příběh rozverného kocourka. A tak si o Bafovi s nimi můžeme povídat a díky některým zvýrazněným slovům i názorně předvést, co vlastně Baf všechno vyváděl.

Textu opět není mnoho, knížce, jež je formátově větší než obvykle, dominují velké a výrazné ilustrace, tak typické pro tvorbu Petra Horáčka. Opět jsou využity přírodní odstíny barev, obrázky jsou i přes celou dvoustranu, jsou prostě nepřehlédnutelné, fascinující a nádherné.

Knížka u nás měla velký úspěch, ostatně jako všechny počiny, v nichž figuruje Petr Horáček. Děti si mohou s pomocí obrázků vyprávět příběh sami a vymýšlet Bafovi jiné nezbedoviny. Díky kratšímu textu máte publikaci přečtenou téměř hned, aniž by se malí posluchači stihli začít nudit. Ideální pro chvíle odpočinku, kdy potřebujete ratolesti na chvíli zklidnit a zabavit klidnější formou.

Malí milovníci koček a zvířat všeobecně budou nadšeni. Pan Baf je krásná, nadčasová knížka, která děti připraví na to, že se měníme, a taky jim připomene, že mladší a slabší neděsíme. Moc hezký počin s poučným textem a nádhernými ilustracemi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu si knížku můžete koupit.

Edo! Ty neposedo!

Asi všichni znáte rčení, že se někdo chová jako slon v porcelánu. Říká, to co nemá, chová se nevhodně v různých situacích a mnohdy si to ani neuvědomuje. Slon Edík je právě ten případ. S opičákem Pepou pořád něco vyvádí, naučit oba něčemu kloudnému je těžké. Ale s leporelem Edo! Ty neposedo! to hravě zvládnou nejen oba zvířecí kluci, ale také děti (i dospělí).

Leporelo, které nese podtitul obrázková etiketa pro nejmenší, mají po textové stránce „na svědomí“ Pavla Etrychová a Romana Suchá, o ilustrace se postarala Vendula Hegerová, s jejímiž obrázky jsme se už v portálovských knížkách setkali a moc nás baví. Leporelo vás překvapí. Je větších rozměrů, poměrně těžké, ale hlavně pořádně našlapané malůvkami, jež zaujmou na první dobrou. Nenajdete prázdného místa, knížka je využitá do posledního místa.

Publikace je vhodná jako první učebnice etikety pro nejmenší. I když určitě děti automaticky učíte zdravit, poprosit i poděkovat, opakované vtloukání nenásilnou formou není na škodu nikdy. Ani pro nás dospěláky, co si budem. S Edou se děti naučí základním prvkům slušného chování, zjistí, že i ve svém vlastním bytě musí dodržovat nějaká pravidla, třeba neplýtvat zbytečně vodou, před jídlem si umýt ruce, uklízet si hračky.

Leporelo je rozděleno do několika částí. Hned ta první učí etiketě v domácím prostředí, druhá zavede malé zvídavce do školky, pak se podíváme do supermarketu, na plovárnu, do divadla, nemocnice, na nádraží a do přírody. Samá důležitá místa, kde je samozřejmostí, že víme, jak se chovat, ale dodržujeme to všichni? Opravdu jsme v lese potichu a uklízíme po sobě odpadky? V supermarketu se nepředbíháme a v bazénu nečůráme do vody? No jistěže ne! 🙂 A přesně totéž, plus mnoho dalšího, musíme vštípit i našim dětem.

I když na první pohled vypadá leporelo trošku chaoticky, při bližším prohlédnutí zjistíte, že všechno má svůj řád a místo. Nepřeberné množství obrázků s průvodními texty, které tvoří slova nebo jednoduché věty, názorně dětem ukáže, co je v rámci společenské etikety vhodné, a co ne.

Opět vyzkoušeno a otestováno na našem čtyřleťákovi, který byl hodně nadšený a pořád se na určité situace vyptával. Nejvíc ho bavila část, kdy je Eda v domácím prostředí a potom supermarket.

S knížkou si vyhrají děti i dospělí, využití najde i ve školkách a družinách, kde se s ní dá dobře pracovat. Děti si mohou dané situace vyzkoušet se svými kamarády.

Etiketa není nuda, dá se naučit hravou formou, což leporelo Edo! Ty neposedo! dokazuje.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu si leporelo můžete pořídit.

Obrazové luštění pro každý den

Produkce nakladatelství Portál je pestrá, od naučných publikací po dětské knížky. Co takhle zaměstnat paměť a trochu si pohrát? Je tady Obrazové luštění pro každý den od Jitky Suché. Co na vás čeká? Zábava nejen pro mozkové závity. Vemte si do rukou obyčejnou tužku, kterou můžete posléze vygumovat, a pojďte na to.

Publikace je rozdělená do sedmi částí podle toho, na jakou sféru je konkrétní kapitola zaměřená. Čeká vás procvičování krátkodobé paměti, zjistíte, jak jste na tom s koncentrací pozornosti a logickým myšlením, projedete si slovní zásobu, čekají vás úkoly na zrakové a prostorové schopnosti a potrénujete propojení mozkových hemisfér a kreativitu. Nečeká vás nuda, ale parádní zábava nejen pro váš mozek. Můžete trénovat jen určité oblasti, ale také „jet“ úkoly postupně všechny.

Jitka Suchá je autorkou několika publikací zaměřených na trénink paměti, vychází v nich ze své praxe. Na knížce je sympatické, že je určená širokému spektru uživatelů. Můžete ji použít sami pro sebe a otestovat si tak vlastní paměť, stejné využití bude mít i v domovech důchodců, školách či organizacích, jež pracují s materiály rozvíjející mozkovou aktivitu klientů. To, že je ideálním pomocníkem v kursech trénování paměti, ani nemusím připomínat, určitě z ní už spousta lektorů čerpá.

Já jsem si užila zejména různé doplňovačky, hravé hádanky a osmisměrky. Čas strávený nad publikací považuji za správně investovaný, není nad to „promazávat“ mozkové závity zábavnými úkoly. Nuda v žádném případě nehrozí, to zaručuju.

Jednotlivé úkoly jsou podány srozumitelnou a především vtipnou formou díky ilustracím Libora Drobného. Jednoduché černobílé obrázky neodvádějí pozornost od zadání a dobře se s nimi pracuje.

Jestli jste měli doposud pocit, že trénování paměti je nudné papouškování fakt, Obrazové luštění pro každý den vás vyvede z omylu. S hravými úkoly je cvičení mozku hrou a zábavou pro všechny generace, každý si v něm najde to své. A nezapomeňte, i když je počin Jitky Suché určen k tomu, abyste do něj psali, propisku nechejte bokem a vyplňujte tužkou. Třeba se k úkolům budete chtít vrátit, nebo knížku někomu půjčit, to pak hravě své zápisky smažete… jak se to jen jmenuje? Takové to malé, měkké, pružné, co se kupuje v papírnictví? Aha, už vím, gumou! 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu si titul můžete koupit.

Hádej, čím budu

Zuzana Pospíšilová vydala u nakladatelství Portál mimo jiné také několik knížek s hádankami. V knížce nazvané Hádej, čím budu se soustředila na povolání, ať už notoricky známá, nebo taková, která byste si ještě před nějakou dobou nedovedli jako pracovní pozici představit.

Osmapadesát zábavných hádanek a ilustrací na vás čeká v této půvabné a vesele laděné knížce. Otestovala jsem ji na čtyřletém synovi a musím říct, že se ohromně bavil nejen on, ale i já a spolu s námi také starší syn, kterému je devatenáct. Hádali oba a všichni jsme se u básniček od srdce zasmáli.

V publikaci nechybí klasická zaměstnání jako je učitel, doktor, zubař, elektrikář, pekař, cukrář, najdete v ní také i novější a moderní povolání – bankéř, youtuber, programátor. Některá povolání děti dobře znají z vlastní zkušenosti, ale neznají přesný název, to je třeba případ logopeda či servírky. Co se youtubera týče, trochu mě jeho užití zaskočilo, uvědomila jsem si, že moderní technologie formují a ovlivňují svět a vývoj jde neskutečně rychle a hlavně neustále dopředu.

Hádanky jsou velmi hravé a jednoduché na pochopení významu. Každé dominují tři zvýrazněné pojmy, které se ke konkrétnímu povolání vztahují. K nim mají děti také vymyšlenou hádanku. Jednou tedy můžete hádat práci podle klíčových slov, jindy podle stěžejní rýmovačky.

Knížka je hodně variabilní. Hodí se do školek i družin, kdy s ní mohou učitelé a vychovatelé pracovat a vymýšlet různé aktivity, povídat o jednotlivých povoláních a představit tak dětem bohatou škálu zaměstnání, která lze v životě vykonávat.

Publikaci doplňují vtipné a rozverné obrázky, které namaloval Libor Drobný. Jsou pestré, výrazné a působí moderně.

Hádej, čím budu nám sedla. Bavila téměř celou rodinu, všichni jsme si tam našli naše povolání a povídali jsme si o nich, o tom, čím jsme my rodiče chtěli být jako malí. Zuzana Pospíšilová je, co se dětských knížek týče, opravdu člověk na svém místě, její počiny dokážou bez problémů zaujmout i poučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu lze knížku pořídit.

Nový domek pro myšku

Oblíbený spisovatel knížek pro děti Petr Horáček přichází s dalším skvělým kouskem, který dětské dušičky obohatí o nový zážitek s kamarády zvířátky. A koho máme jako hlavního hrdinu? Přece myšku! Malou zvídavou myšku, která v jedné knize snědla měsíc, a dneska bude hledat nový domek. Proč? Protože našla velké jablko, s nímž se do svého stávajícího bydlení nevejde. A tak jde a hledá, jenže všude, kde by se mohla usadit, už někdo bydlí.

Petr Horáček opět vsadil na osvědčenou kombinaci – hrdina ze zvířecí říše a problém, který musí překonat. Tentokrát myška potřebuje nový domek, aby se tam vlezla ona i její jablíčko. Postupně navštíví krtka, zajíce, jezevce i medvěda. Bohužel, všichni už mají ve svých domcích tolik věcí, které potřebují, že by se tam naše myška už nevlezla. Jak to dopadne? To se dozvíte, až tuto krásnou publikaci se svými dětmi otevřete.

Znovu do rukou dostáváte velkoformátové vydání s průřezy, které mají svůj účel a jsou precizně promyšleny, aby malé čtenáře či posluchače zaujaly, určitě chtějí vědět, co se pod nimi skrývá.

Prim hrají také barvy, i tentokrát je knížka laděná do palety přírodních odstínů hnědé a zelené a působí příjemně na oči i celkové vnímání příběhu.

Obrázky jsou nádherné, výrazné, textu je tak akorát, aby byla pozornost malého čtenáře optimálně udržena a nenudil se. Pro mě bylo příjemné překvapení, když jsem zaslechla čtyřletého syna, který si knížku prohlížel, jak si sám pro sebe přeříkává myščino dobrodružství podle obrázků.

Nový domek pro myšku doporučuji všem dětem předškolního věku, jako ostatní knihy Petra Horáčka bude příjemným zpestřením čtecího programu, malá myška totiž nikdy nezklame! 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si titul můžete koupit.

Žena v polární noci

Manžel Christiane Ritter se živí jako lovec kožešin. Jednoho dne své ženě napíše, aby se sbalila a odjela za ním. Na tom by nebylo nic divného, kdyby… Kdyby se nepsala třicátá léta dvacátého století, kdyby Christiane neměla malou dcerku a kdyby to nebyly Špicberky. Co myslíte, jak se žena s takovou výzvou popasovala? No jasně že odjela, jinak bychom si tuto knížku přečíst nemohli. 🙂

V tomto neotřelém cestopise sledujeme pouť mladé ženy po krajině ticha, bílého mrazivého ticha a věčného ledu. Mohlo by se zdát, že to ženu z města položí na lopatky, ale opak je pravdou. Z deníku, který si Christine na misi vedla, se dozvíme, jak se vyrovnávala s životem v prostředí, které dokáže sejmout i ostříleného chlapa, natož křehkou ženu. Christine s manželem a jeho mladým kolegou lovcem sdílí jednu malou chatu, umíte si to představit? Minimální soukromí a ke všemu jako zdroj vitamínů tulení maso…

Jestli čekáte fňukání a rychlý úprk zpět do civilizace, nemůžete se víc mýlit. Christine to vydržela a divoké Špicberky si zamilovala. Naučila se různým fíglům pro přežití, dokázala v chatce vytvořit útulné prostředí a naučila se z malého sortimentu zásob uvařit téměř královské menu. A navíc přežila i samotu, kdy venku zuří bouře, muži jsou kdesi na lovu a kolem dokola nikdo, jen sníh, sníh, sníh a zase jen sníh.

Christinino vyprávění je věcné, přesto v něm najdete lehký humor, a taky mírné pobavení, jakoby se sama podivovala nad tím, co všechno dokázala. Byť se s manželem setkala po delším odloučení (a další na ně pak ještě čekalo), v textu je citově strohá a vzájemný vztah líčí spíše z praktického a kamarádského pohledu, ale co my víme, třeba si přísun hřejivých slov šetřila na vzácné chvilky se svým mužem. To je vyváženo poetickými popisy přírody na Špicberkách, takže máte chuť se tam okamžitě vydat.

I když Žena v polární noci poprvé vyšla v roce 1938, díky překladu Violy Somogyi je dílo svěží a moderní, nepůsobí archaicky, vlastně máte pocit, že to všechno Christine zažila v současné době. Zajímavou tečkou byly fotografie špicberských chatek a taky dodatek k dalším životním osudům Christine a jejího muže, které byly, zejména v jeho případě, víc než dramatické

I když je cestopisný deník psán něžnou ženskou rukou, cítíte, jak z něj fouká poctivý severní vítr, který vás přenese do krajiny, kde přežití závisí především na vaši praktičnosti, houževnatosti a odvaze.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si titul můžete koupit.

Nejkrásnější místo na světě

Petr Horáček, jehož knihy primárně vydává nakladatelství Portál, je na poli dětské literatury stálicí a pojmem. Husa Líza, Papuchalk Petr, malá myška, o těch všech jste si mohli už přečíst.

Nejkrásnější místo na světě je další knížkou v řadě propracovaných publikací, které si najdou místo v knihovničkách malých čtenářů, protože opravdu stojí za to.

Zajíc má v hlavě spoustu otázek. Zajímá ho, jaké je nejkrásnější místo na světě. Je to rozkvetlá louka s potůčkem? A proč vlastně? Ptá se svých zvířecích kamarádů, ale spokojený s odpověďmi moc není. Vydává se proto do světa, aby našel svou správnou odpověď.

Petr Horáček si tento počin opět „ošéfoval“ sám, postaral se jak o text, tak o nádherné ilustrace. Jsme u něj zvyklí na precizní a dokonalou práci, nejinak je tomu i tady. Knížka je tentokrát laděná do letních barev rozkvetlé louky, převládá žlutá a zelená, jež doplňují červené a hnědé odstíny. Obrázky vypadají jako namalované pastely, působí sympaticky a vřele a vyzařuje z nich laskavost. Dětským očím a mysli budou příjemné.

Autor se tentokrát zamýšlí nad tím, jak je důležité mít kamarády, s nimiž je nám dobře, protože ti tvoří ten pravý domov. Ale než k tomuto zjištění zajíc „dohopká“, čeká ho velké dobrodružství, které Petr Horáček popsal opravdu poutavě. Nádherné ilustrace dotvářejí atmosféru, můžu říct, že jsme se nemohli vynadívat.

Petru Horáčkovi se opět podařilo skvostné dílko, nad nímž si smlsnou nejen děti, jimž je primárně určen, ale i jejich rodiče, je to prostě pastva pro oko. Můžeme se už teď těšit, co pěkného nás od tohoto autora čeká.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knížku můžete pořídit.

Auta, vlaky, bagry taky

Čtení (nejen) pro kluky, to je publikace Auta, vlaky, bagry taky, jejíž autorkou je Hana Zobačová, speciální pedagožka, redaktorka a autorka knížek pro děti.

V této knize se malí čtenáři seznámí s několika příběhy vztahujícími se k dopravním prostředkům. Veselé a hravé pohádky pobaví i dospělé. Hned první vyprávění je o Edovi, autíčku, které má pět kol. Potřebuje jich tolik vůbec? Vlak Ivo vás seznámí se stejnojmenným dopravním prostředkem, který má svou vlastní trať, která ho však nebaví a rád by jel až na vrch, kde je vysoká věž. Pracant Emil vypráví o bagru, který byl nesmírně pracovitý, zároveň však také pyšný a samolibý. V příběhu nazvaném Kamil Špína se dočtete o popelářském voze sbírajícím odpadky, bohužel ne příliš vonícímu svému okolí. Knížka obsahuje celkem devět pohádek, jež doplňují barevné ilustrace Venduly Hegerové.

Jednotlivé příběhy jsou řazeny vzestupně podle náročnosti. Začíná se od nejjednodušších, jednoslabičných a postupně se přechází na náročnější, v nichž se objevují slova víceslabičná. Tomu je přizpůsobená i grafická podoba, zprvu větší velikost písmen se zmenšuje. Takhle se totiž nejlépe učí genetická metoda čtení, na kterou publikace cílí. Dítě nejprve hláskuje slovo, teprve pak je přečte dohromady.

Protože máme doma školkáčka, který číst neumí, zvolili jsme naši tradiční metodu – předčítání a prohlížení obrázků. Mě osobně čtení bavilo, i když pro mě jako dospělou je vnímání textu trochu jiné než pro prvňáčka, který se s písmenky teprve seznamuje. Jednoslabičná slova ve mně evokovala pohádku Jana Wericha „Chlap, děd, vnuk, pes a hrob, v níž se vyznal z lásky k češtině a dokázal, že se s ní dá báječně pohrát. Krátká úderná slovíčka se mi předčítala hůř, protože mě to nutilo k odlišnému přednesu, než jaký mívám obvykle. Důležité však je, jak budou text vnímat malí čtenáři, jimž je primárně právě kvůli genetické metodě určen.

Pohádky nenudí, jsou vtipné a zábavné, takže určitě přilákají nejen děti, které čtení baví, ale i ty žáčky, jenž se písmenek trochu bojí a bojují s nimi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si můžete knížku pořídit.

Jak se vyznat v klimatu

Klima. Co je to klima? My dospěláci víme, že je to podnebí, a že vliv na něj má nejen teplota, srážky, tlak vzduchu, ale také člověk a jeho konání. Ne vždy je to v souladu s přírodou, která nám to dává náležitě pocítit na změnách klimatu. Enycklopedie Jak se vyznat v klimatu vysvětlí hravou formou (nejen) dětem všechno ohledně tohoto aktuálního tématu.

Autorkami publikace jsou Němky, spisovatelka Kristina Scharmacher-Schreiber a ilustrátorka Stephanie Marian. Pro tuzemské čtenáře byl text náležitě revidován a aktualizován českými odborníky.

Publikace neobsahuje kapitoly ani žádné jiné dělení, rovnou se jde na věc a začít se nemůže ničím jiným než oteplováním. Dále se dozvíme více o podnebí v Evropě, jak chodilo v době ledové, jak je to s prouděním vzduchu, nebo myšlenky a nápady jak bychom my sami mohli přispět k lepšímu klimatu.

Na knížce je velmi sympatická forma. Text je proložen obrázky, které jsou opravdu povedené. Namalovala je Stephanie Marian a dokázala vtisknout informacím, které jsou podány velmi srozumitelně, jednoduše a přitom vůbec ne nudně, věrnou obrazovou podobu, takže si malý čtenář snadněji představí popisované téma.

Knížka dokonce zaujala i našeho skoro čtyřleťáka, který byl unešen obrázky a pořád jsme si museli ukazovat a popisovat, co na nich je.

Z encyklopedie jsem se i já, dospělá, dozvěděla spoustu zajímavých informací. Publikace může být nápomocná učitelům při výuce jako názorná pomůcka díky věcně podaným informacím a povedené grafické úpravě.

Knížka se nesnaží vnucovat agresivní ekologické názory, ale hravou formou seznámit děti s problémy, které naši planetu sužují.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku si můžete pořídit na eshopu.