Hádej, čím budu

Zuzana Pospíšilová vydala u nakladatelství Portál mimo jiné také několik knížek s hádankami. V knížce nazvané Hádej, čím budu se soustředila na povolání, ať už notoricky známá, nebo taková, která byste si ještě před nějakou dobou nedovedli jako pracovní pozici představit.

Osmapadesát zábavných hádanek a ilustrací na vás čeká v této půvabné a vesele laděné knížce. Otestovala jsem ji na čtyřletém synovi a musím říct, že se ohromně bavil nejen on, ale i já a spolu s námi také starší syn, kterému je devatenáct. Hádali oba a všichni jsme se u básniček od srdce zasmáli.

V publikaci nechybí klasická zaměstnání jako je učitel, doktor, zubař, elektrikář, pekař, cukrář, najdete v ní také i novější a moderní povolání – bankéř, youtuber, programátor. Některá povolání děti dobře znají z vlastní zkušenosti, ale neznají přesný název, to je třeba případ logopeda či servírky. Co se youtubera týče, trochu mě jeho užití zaskočilo, uvědomila jsem si, že moderní technologie formují a ovlivňují svět a vývoj jde neskutečně rychle a hlavně neustále dopředu.

Hádanky jsou velmi hravé a jednoduché na pochopení významu. Každé dominují tři zvýrazněné pojmy, které se ke konkrétnímu povolání vztahují. K nim mají děti také vymyšlenou hádanku. Jednou tedy můžete hádat práci podle klíčových slov, jindy podle stěžejní rýmovačky.

Knížka je hodně variabilní. Hodí se do školek i družin, kdy s ní mohou učitelé a vychovatelé pracovat a vymýšlet různé aktivity, povídat o jednotlivých povoláních a představit tak dětem bohatou škálu zaměstnání, která lze v životě vykonávat.

Publikaci doplňují vtipné a rozverné obrázky, které namaloval Libor Drobný. Jsou pestré, výrazné a působí moderně.

Hádej, čím budu nám sedla. Bavila téměř celou rodinu, všichni jsme si tam našli naše povolání a povídali jsme si o nich, o tom, čím jsme my rodiče chtěli být jako malí. Zuzana Pospíšilová je, co se dětských knížek týče, opravdu člověk na svém místě, její počiny dokážou bez problémů zaujmout i poučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu lze knížku pořídit.

Nový domek pro myšku

Oblíbený spisovatel knížek pro děti Petr Horáček přichází s dalším skvělým kouskem, který dětské dušičky obohatí o nový zážitek s kamarády zvířátky. A koho máme jako hlavního hrdinu? Přece myšku! Malou zvídavou myšku, která v jedné knize snědla měsíc, a dneska bude hledat nový domek. Proč? Protože našla velké jablko, s nímž se do svého stávajícího bydlení nevejde. A tak jde a hledá, jenže všude, kde by se mohla usadit, už někdo bydlí.

Petr Horáček opět vsadil na osvědčenou kombinaci – hrdina ze zvířecí říše a problém, který musí překonat. Tentokrát myška potřebuje nový domek, aby se tam vlezla ona i její jablíčko. Postupně navštíví krtka, zajíce, jezevce i medvěda. Bohužel, všichni už mají ve svých domcích tolik věcí, které potřebují, že by se tam naše myška už nevlezla. Jak to dopadne? To se dozvíte, až tuto krásnou publikaci se svými dětmi otevřete.

Znovu do rukou dostáváte velkoformátové vydání s průřezy, které mají svůj účel a jsou precizně promyšleny, aby malé čtenáře či posluchače zaujaly, určitě chtějí vědět, co se pod nimi skrývá.

Prim hrají také barvy, i tentokrát je knížka laděná do palety přírodních odstínů hnědé a zelené a působí příjemně na oči i celkové vnímání příběhu.

Obrázky jsou nádherné, výrazné, textu je tak akorát, aby byla pozornost malého čtenáře optimálně udržena a nenudil se. Pro mě bylo příjemné překvapení, když jsem zaslechla čtyřletého syna, který si knížku prohlížel, jak si sám pro sebe přeříkává myščino dobrodružství podle obrázků.

Nový domek pro myšku doporučuji všem dětem předškolního věku, jako ostatní knihy Petra Horáčka bude příjemným zpestřením čtecího programu, malá myška totiž nikdy nezklame! 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si titul můžete koupit.

Žena v polární noci

Manžel Christiane Ritter se živí jako lovec kožešin. Jednoho dne své ženě napíše, aby se sbalila a odjela za ním. Na tom by nebylo nic divného, kdyby… Kdyby se nepsala třicátá léta dvacátého století, kdyby Christiane neměla malou dcerku a kdyby to nebyly Špicberky. Co myslíte, jak se žena s takovou výzvou popasovala? No jasně že odjela, jinak bychom si tuto knížku přečíst nemohli. 🙂

V tomto neotřelém cestopise sledujeme pouť mladé ženy po krajině ticha, bílého mrazivého ticha a věčného ledu. Mohlo by se zdát, že to ženu z města položí na lopatky, ale opak je pravdou. Z deníku, který si Christine na misi vedla, se dozvíme, jak se vyrovnávala s životem v prostředí, které dokáže sejmout i ostříleného chlapa, natož křehkou ženu. Christine s manželem a jeho mladým kolegou lovcem sdílí jednu malou chatu, umíte si to představit? Minimální soukromí a ke všemu jako zdroj vitamínů tulení maso…

Jestli čekáte fňukání a rychlý úprk zpět do civilizace, nemůžete se víc mýlit. Christine to vydržela a divoké Špicberky si zamilovala. Naučila se různým fíglům pro přežití, dokázala v chatce vytvořit útulné prostředí a naučila se z malého sortimentu zásob uvařit téměř královské menu. A navíc přežila i samotu, kdy venku zuří bouře, muži jsou kdesi na lovu a kolem dokola nikdo, jen sníh, sníh, sníh a zase jen sníh.

Christinino vyprávění je věcné, přesto v něm najdete lehký humor, a taky mírné pobavení, jakoby se sama podivovala nad tím, co všechno dokázala. Byť se s manželem setkala po delším odloučení (a další na ně pak ještě čekalo), v textu je citově strohá a vzájemný vztah líčí spíše z praktického a kamarádského pohledu, ale co my víme, třeba si přísun hřejivých slov šetřila na vzácné chvilky se svým mužem. To je vyváženo poetickými popisy přírody na Špicberkách, takže máte chuť se tam okamžitě vydat.

I když Žena v polární noci poprvé vyšla v roce 1938, díky překladu Violy Somogyi je dílo svěží a moderní, nepůsobí archaicky, vlastně máte pocit, že to všechno Christine zažila v současné době. Zajímavou tečkou byly fotografie špicberských chatek a taky dodatek k dalším životním osudům Christine a jejího muže, které byly, zejména v jeho případě, víc než dramatické

I když je cestopisný deník psán něžnou ženskou rukou, cítíte, jak z něj fouká poctivý severní vítr, který vás přenese do krajiny, kde přežití závisí především na vaši praktičnosti, houževnatosti a odvaze.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si titul můžete koupit.

Nejkrásnější místo na světě

Petr Horáček, jehož knihy primárně vydává nakladatelství Portál, je na poli dětské literatury stálicí a pojmem. Husa Líza, Papuchalk Petr, malá myška, o těch všech jste si mohli už přečíst.

Nejkrásnější místo na světě je další knížkou v řadě propracovaných publikací, které si najdou místo v knihovničkách malých čtenářů, protože opravdu stojí za to.

Zajíc má v hlavě spoustu otázek. Zajímá ho, jaké je nejkrásnější místo na světě. Je to rozkvetlá louka s potůčkem? A proč vlastně? Ptá se svých zvířecích kamarádů, ale spokojený s odpověďmi moc není. Vydává se proto do světa, aby našel svou správnou odpověď.

Petr Horáček si tento počin opět „ošéfoval“ sám, postaral se jak o text, tak o nádherné ilustrace. Jsme u něj zvyklí na precizní a dokonalou práci, nejinak je tomu i tady. Knížka je tentokrát laděná do letních barev rozkvetlé louky, převládá žlutá a zelená, jež doplňují červené a hnědé odstíny. Obrázky vypadají jako namalované pastely, působí sympaticky a vřele a vyzařuje z nich laskavost. Dětským očím a mysli budou příjemné.

Autor se tentokrát zamýšlí nad tím, jak je důležité mít kamarády, s nimiž je nám dobře, protože ti tvoří ten pravý domov. Ale než k tomuto zjištění zajíc „dohopká“, čeká ho velké dobrodružství, které Petr Horáček popsal opravdu poutavě. Nádherné ilustrace dotvářejí atmosféru, můžu říct, že jsme se nemohli vynadívat.

Petru Horáčkovi se opět podařilo skvostné dílko, nad nímž si smlsnou nejen děti, jimž je primárně určen, ale i jejich rodiče, je to prostě pastva pro oko. Můžeme se už teď těšit, co pěkného nás od tohoto autora čeká.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knížku můžete pořídit.

Auta, vlaky, bagry taky

Čtení (nejen) pro kluky, to je publikace Auta, vlaky, bagry taky, jejíž autorkou je Hana Zobačová, speciální pedagožka, redaktorka a autorka knížek pro děti.

V této knize se malí čtenáři seznámí s několika příběhy vztahujícími se k dopravním prostředkům. Veselé a hravé pohádky pobaví i dospělé. Hned první vyprávění je o Edovi, autíčku, které má pět kol. Potřebuje jich tolik vůbec? Vlak Ivo vás seznámí se stejnojmenným dopravním prostředkem, který má svou vlastní trať, která ho však nebaví a rád by jel až na vrch, kde je vysoká věž. Pracant Emil vypráví o bagru, který byl nesmírně pracovitý, zároveň však také pyšný a samolibý. V příběhu nazvaném Kamil Špína se dočtete o popelářském voze sbírajícím odpadky, bohužel ne příliš vonícímu svému okolí. Knížka obsahuje celkem devět pohádek, jež doplňují barevné ilustrace Venduly Hegerové.

Jednotlivé příběhy jsou řazeny vzestupně podle náročnosti. Začíná se od nejjednodušších, jednoslabičných a postupně se přechází na náročnější, v nichž se objevují slova víceslabičná. Tomu je přizpůsobená i grafická podoba, zprvu větší velikost písmen se zmenšuje. Takhle se totiž nejlépe učí genetická metoda čtení, na kterou publikace cílí. Dítě nejprve hláskuje slovo, teprve pak je přečte dohromady.

Protože máme doma školkáčka, který číst neumí, zvolili jsme naši tradiční metodu – předčítání a prohlížení obrázků. Mě osobně čtení bavilo, i když pro mě jako dospělou je vnímání textu trochu jiné než pro prvňáčka, který se s písmenky teprve seznamuje. Jednoslabičná slova ve mně evokovala pohádku Jana Wericha „Chlap, děd, vnuk, pes a hrob, v níž se vyznal z lásky k češtině a dokázal, že se s ní dá báječně pohrát. Krátká úderná slovíčka se mi předčítala hůř, protože mě to nutilo k odlišnému přednesu, než jaký mívám obvykle. Důležité však je, jak budou text vnímat malí čtenáři, jimž je primárně právě kvůli genetické metodě určen.

Pohádky nenudí, jsou vtipné a zábavné, takže určitě přilákají nejen děti, které čtení baví, ale i ty žáčky, jenž se písmenek trochu bojí a bojují s nimi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si můžete knížku pořídit.

Jak se vyznat v klimatu

Klima. Co je to klima? My dospěláci víme, že je to podnebí, a že vliv na něj má nejen teplota, srážky, tlak vzduchu, ale také člověk a jeho konání. Ne vždy je to v souladu s přírodou, která nám to dává náležitě pocítit na změnách klimatu. Enycklopedie Jak se vyznat v klimatu vysvětlí hravou formou (nejen) dětem všechno ohledně tohoto aktuálního tématu.

Autorkami publikace jsou Němky, spisovatelka Kristina Scharmacher-Schreiber a ilustrátorka Stephanie Marian. Pro tuzemské čtenáře byl text náležitě revidován a aktualizován českými odborníky.

Publikace neobsahuje kapitoly ani žádné jiné dělení, rovnou se jde na věc a začít se nemůže ničím jiným než oteplováním. Dále se dozvíme více o podnebí v Evropě, jak chodilo v době ledové, jak je to s prouděním vzduchu, nebo myšlenky a nápady jak bychom my sami mohli přispět k lepšímu klimatu.

Na knížce je velmi sympatická forma. Text je proložen obrázky, které jsou opravdu povedené. Namalovala je Stephanie Marian a dokázala vtisknout informacím, které jsou podány velmi srozumitelně, jednoduše a přitom vůbec ne nudně, věrnou obrazovou podobu, takže si malý čtenář snadněji představí popisované téma.

Knížka dokonce zaujala i našeho skoro čtyřleťáka, který byl unešen obrázky a pořád jsme si museli ukazovat a popisovat, co na nich je.

Z encyklopedie jsem se i já, dospělá, dozvěděla spoustu zajímavých informací. Publikace může být nápomocná učitelům při výuce jako názorná pomůcka díky věcně podaným informacím a povedené grafické úpravě.

Knížka se nesnaží vnucovat agresivní ekologické názory, ale hravou formou seznámit děti s problémy, které naši planetu sužují.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku si můžete pořídit na eshopu.

Kdo se směje, nepláče

Kdo se směje, nepláče je další publikací z produkce nakladatelství Portál, která má nejen poučit, ale především zabavit. A koho? Malé děti, které ještě neumí číst, ale dokážou vnímat, co se jim vypráví, a také vstřebávat informace úměrné jejich věku a reagovat na lehké úkoly.

Markéta Mlčochová je učitelkou na základní škole, její praxe zahrnuje i výuku v mateřské škole, takže máte jistotu, že do rukou dostáváte kvalitní práci.

Publikace nese podnadpis „Práce s pohádkovými příběhy v mateřské škole, ale jsem si jistá, že najde uplatnění i v domácím prostředí, kdy mohou s dětmi pracovat rodiče.

Knížka je rozdělena do dvanácti částí, kapitoly mají jednoduché názvy, hravé, v podobě přídavného jména. (Jarní, Pavoučí, Zimní, Stěhovavá)Podobně to mají i Včelí medvídci, působí to roztomile a pro děti je to jak dělané – jednoduché a výstižné.

Z názvu je jasné, o čem jednotlivé kapitoly pojednávají. Děti se prostřednictvím tematicky laděné pohádky dozví něco nového a zajímavého o přírodě a světě kolem nás. Poté následují náměty k povídání plné otázek, se kterými se dá různě pracovat, stejně jako s pracovními listy. Děti vybarvují, doplňují, spojují a také sami předvádějí různé situace a odpovídají na otázky.

Tato práce je hodně variabilní, dá se aplikovat na dětech předškolních, které ještě neumí číst, i prvňáčcích, protože pracovní listy jsou srozumitelné a paní učitelky nebo maminky poradí a napoví.

U nás se líbilo popisování nálad podle obrázků, hledání rýmů nebo povídání o včelkách.

Pracovní listy jsou černobílé, s výraznými obrázky, kterým děti porozumí. Úkoly, k nimž potřebujete nůžky, se dají okopírovat, takže sešit lze využít opakovaně pro více luštitelů.

I když nejsem učitelka, myslím, že publikaci Kdo se směje, nepláče můžu do mateřinek směle doporučit. Stejně tak do družin, knihoven i na domácí objevování života dětskýma očima.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si jej můžete prostřednictvím eshopu pořídit.

Svět plný svátků

Znáte Tomáše Svátka? Ne? Tak se seznamte. Tomáš Svátek, kreslíř a cestovatel bude totiž vaším průvodcem po této publikaci nazvané Svět plný svátků. Jak už Tomášovo jméno napovídá, je velkým milovníkem svátků a oslav. Procestoval svět, aby vám přiblížil nejrůznější světové svátky a festivaly.

Ono to totiž není jen o tom, že slavíme notoricky známé Vánoce, Velikonoce, nebo Mezinárodní den dětí. Oslavit toho můžete spoustu. Třeba letní slunovrat. Nebo si poslední srpnové pondělí vyhradit na šnorchlování v rašelině, které se každoročně pořádá v britském Walesu na rašeliništi Waen Rhydd. Festival se nazývá Bog Snorkelling a má status mezinárodního závodu. Jestli milujete sýr, tak si můžete zajet do městečka Brockworth v Anglii, kde se koná Brockworth Cheese Rolling. Pořadatel spustí ze strmého kopce čtyřkilové kolo sýra a vy ho musíte chytit, což se ještě nikomu zatím nepodařilo. No a na Floridě se pořádá Florida Keys´Underwater Music Festival. Jestli se umíte potápět, je to akce přímo pro vás. S hudebním nástrojem pod vodou se můžete doslova vybláznit.

Takových legračních svátků a oslav je po celém světě plno. S Tomášem Svátkem je poznáte blíž, a co víc, i vy sami si můžete vymyslet svůj vlastní a vytvořit tak novou rodinnou tradici.

Kromě toho vám Tomáš Svátek vysvětlí rozdíl mezi svátkem a festivalem, seznámí vás s rozmanitými druhy kalendářů a představí světová náboženství. Nechybí ani kalendář, v němž jsou festivaly vypsané.

Jitka Římánková vytvořila publikaci, která se námětem i vzhledem vymyká klasickým encyklopediím. Svět plný svátků je udělaná formou cestovního deníku. Barevné, výrazné nadpisy jsou nepřehlédnutelné a nastiňují, o jakém svátku či festivalu je zrovna řeč. Nechybí ilustrace vztahující se k tématu, a stejně jako je to u pravého deníku, i tady najdete části textu pojaté jako vlepené ústřižky s doplňující poznámkou. Pozadí je hnědé, takže působí jako reálný papírový deník. I když je knížka hodně zaměřená na barvy, co se designu týče, je přehledná a především výrazná, takže nenudí ani po vizuální stránce.

Svět plný svátků je primárně určená dětem, které už chodí do školy a mají o svátcích nějakou představu, ale bavit bude i dospělé, protože přehlídka svátků a festivalů, které se po světě slaví, jsou nepřebernou studnicí nápadů pro rodinné či firemní akce.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si Svět plný svátků můžete pořídit.

Čim, Čára a zahrada

Honzík a Anička přijeli k babičce a dědovi. Lidské hemžení na zahradě ze svého hnízda pozoruje vrabčí rodinka. Maminka vrabčice svým dětem Čimovi a Čáře trpělivě vysvětluje, co se u lidí děje, a nejen to. Malí zvídaví vrabčáci jsou na světě chvíli, ještě neměli příležitost rozletět se do světa a seznámit se s jeho dalšími opeřenými obyvateli. Čim a Čára napjatě poslouchají, ptají se a dívají se na Honzíka a Aničku, kteří dělají totéž – naslouchají dědečkovi a vstřebávají zajímavé informace ze světa ptáků. A tak se malá ptáčata dozví, na co si dát pozor, jak se vyhnout nebezpečí, děti zase zjistí, jak a čím krmit ptáčky, jak upravit zahradu, aby se v ní ptactvo cítilo příjemně a hlavně bezpečně.

Radana Dungelová, autorka této povedené knížky, pracuje v brněnské zoo, takže k zvířecí říši má blízko a ví, o čem píše. Podařilo se jí přiblížit ptačí svět dětské duši přirozeným způsobem a můžu říct, že i já jako dospělá jsem byla nadšená a dozvěděla jsem se pár nových informací. Knížka Čim, Čára a zahrada je jednou z těch, která dokáže zaujmout na první pohled. Atraktivní námět, kdy se prolíná svět lidí a ptactva je korunován ilustracemi Jana Dungela. Ty jsou opravdu povedené, krásné, působí příjemně. Vyobrazení ptáci jsou věrni své skutečné podobě.

Text je určen spíše starším dětem, které už chodí do školy, ale knížku využijete i u menších ratolestí, právě díky obrázkům. Na jejich základě můžete menším nečtenářům ukázat, že existuje nepřeberné množství ptáků, či volně převyprávět příběh pomocí ilustrací.

Publikace je zaměřená na dětské čtenáře, ale mnohé si odnesou i dospělí. V každém případě se díky knížce naučíte vnímat ptačí svět jinak, z pohledu malých opeřenců. Zjistíte, že to, co nám přijde samozřejmé, je pro ně mnohdy nástroj smrti , například prosklené verandy.

Nám se Čim s Čárou a Anička s Honzíkem moc líbili. Tříletý syn ještě nebyl schopný vstřebat text, aby ho plnohodnotně pochopil, takže jsme se zaměřili především na obrázky. Text jsem četla já a na jeho základě děj přizpůsobila.

Knížku doporučuji všemi deseti a řadím ji mezi nejkrásnější, co se obrázků i textu týče. Zároveň je hodně podnětná, děti se nenásilnou formou seznámí s ptačím světem a zjistí, že někdy musí pro ptáčky udělat víc, než jen naložit krmítko.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knížku Čim, Čára a zahrada můžete koupit.

Kdo ukradl zelí

Stanislava Reschová má na svém kontě několik dětských knížek, které nejen baví, ale také poučí. Autorka totiž kromě stěžejního příběhu nabízí také spoustu hádanek, díky nimž děti blíže nahlédnou do světa zvířat a rostlin.

Po knížkách o mravenečkovi, vlkovi, nebo kotěti, je tady novinka Kdo ukradl zelí? se zajícem Čiperkou v hlavní roli. Bydlí u lesa a stejně jako jeho zaječí kamarádi i on miluje zelí. Jednoho dne mu však pečlivě vypěstované hlávky někdo ukradl. Čiperka se osobně pouští do pátrání za pomoci synovce Trumbelína. Protože v hlíně se nachází spousta stop od různých zvířat, podezření padá na všechny Čiperkovy sousedy, kteří se musí podrobit důkladnému výslechu. Povede se Čiperkovi s Trumbelínem odhalit zloděje?

Doma máme autorčinu knížku Mravenečkova dobrodružství, kterou jsem recenzovala pro projekt Čteme české autory. Mně i synovi se líbila hodně, upoutaly nás veselé obrázky a hádanky, které se objevují na konci každé kapitoly, proto jsem neváhala ani v případě nového dobrodružství, tentokráte zaječího.

Opět jsme dostali to, co se nám líbili už v předchozí knížce, to znamená vtipný text, který nenudí, zápletku, jež potrápí dětské hlavičky, ilustrace Venduly Hegerové, které k počinům spisovatelky patří a ladí. Chválíme také hádanky, ty jednodušší byl schopný vyřešit i tříletý syn, například určování zeleniny či hledání schovaných zvířátek. Právě tyto hádanky jsou velkou devizou publikace, protože malí čtenáři se díky nim naučí spoustu nových věcí ze světa přírody a užijí si legraci, navíc si nově nabyté poznatky i snáze zapamatují.

V textu je spousta přímé řeči i hodně vtipných rčení, takže starší děti, jež mají těsně před školní docházkou, nebo jsou v prvních ročnících základní školy, mu porozumí asi víc, než ti mladší, které budou asi víc zajímat právě hádanky a úkoly. Tak či tak, každý si v knížce najde své.

Určitě doporučuji nejen rodičům s dětmi pro společné chvilky nad knížkou, ale také do dětských kolektivů, kde se s textem i obrázky dá skvěle pracovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knížku můžete koupit.