Štítek: METAFORA

Mám pro vás hádanku. Můžou být stejně staré ženy sestrami, aniž by byly dvojčata? Ale ano, můžou, Mirjam a Nia jsou toho důkazem. Poutá je k sobě vztah nevlastních sester, mají stejného otce, ale každá jinou matku. Dlouho o sobě nevěděly, hlavně Mirjam žila v nevědomosti do svých čtrnácti let. A pak se poznaly, přilnuly k sobě, podporovaly jedna druhou. Až do té strašné hádky, po které se pak dlouho neviděly. A teď, když jim je čtyřicet, pozvala Nia Mirjam na oslavu na ostrov, který kdysi zdědil jejich otec a nyní je majetkem Niina manžela. Mirjam se utápí ve vlastních vztahových problémech, ale pozvání přijímá. Třeba právě oslava s několika kamarádkami z mládí bude novým impulsem k upevnění vzájemného pouta. Po příjezdu ostrov ani zdaleka nepůsobí tak, jak za Mirjamina mládí. Je rozčarovaná a navíc zjišťuje, že v domě nejsou samy a oslava neproběhne tak, jak bylo původně naplánováno, vše se vymyká z původních plánů a před Niou a Mirjam stojí velký problém, který půjde jen těžko vyřešit.

Na psychothriller Ostrov jsem byla hodně zvědavá, Sara B. Elfgren je doposud známá jako autorka fantasy příběhů pro děti a nyní představuje tvorbu pro dospělé. Její počin mě mile překvapil, byla jsem lapena od prvních stránek.

Vypravěčkou příběhu je Mirjam. Právě se vzpamatovává z nečekaného rozchodu, když ji zaskočí sestřino pozvání na narozeninovou oslavu. V retrospektivě se vrací do minulosti, líčí seznámení s Niou, se kterou si hned padly do oka. Dozvídáme se, jak se jejich vztah proměňoval v průběhu let a co vedlo k roztržce.

Sara B. Elfgren umí vtáhnout do děje a upoutat čtenářovu pozornost dynamickým střídáním časových rovin v nichž se dozvídáme neustále něco nového a šokujícího, co hýbe celým příběhem. Nechybí napětí, které se stupňuje s každým dalším nečekaným zvratem a vývojem. A že jich je!

Ostrov není pouze napínavým psychothrillerem, je to košatý, vrstevnaný rodinný příběh. Zaměřuje se na vzájemné vztahy, řeší domácí násilí a psychopatické chování narcistů a manipulátorů. Zároveň si klade otázku, jak daleko jsme ochotni zajít v touze pomoci tomu, na kom nám záleží.

Propracovaný počin o sesterské lásce je opředen mrazivě tísnivou atmosférou. Zaujme všechny milovníky psychothrillerů, které jdou na dřeň a pohrávají si s nervy čtenáře s naprostou precizností. Hutné napětí by se zde dalo krájet a rafinovaně vystavěný děj vás donutí neustále přemýšlet.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Lena má ve svém životě všechno naplánované do nejmenšího detailu. Ale i v nabitém diáři si najde místo pro svého přítele, který ji pozval na večeři. Lena cítí v kostech, že dneska to bude velkolepé, určitě ji požádá o ruku. Ale sen splaskne jako bublina a místo zásnub přichází rozchod. Rozčarovaná Lena hledá útočiště u milované tety na ostrově Bainbridge. Když se následující ráno probudí, neleží v posteli v tetině zahradním domku, kde večer usnula, ale v luxusním lůžku v Paříži, vedle nádherného muže. A další den znovu, někde jinde, s někým jiným. Po Paříži je to venkovská farma se starostlivým farmářem, potom irská hospůdka s veselým irským mladíkem, pak se ocitne zase někde úplně jinde, s dalším novým manželem v pořadí. Co se to děje?

Lena každý další den zkouší nové možné varianty svého života s muži, kteří se nějakým způsobem otiskli do jejího života, ať už to byla letmá setkání, nebo krátkodobý vztah. Co jí tím osud naznačuje? Lena rekapituluje svá životní rozhodnutí a v hlavě jí tepe jedno – co když je jeden z těch mužů ten pravý? Ale který?

Sarah Jio ve svém kouzelném, romanticky laděném příběhu Mé vysněné lásky zlehka odkazuje na kultovní film Na Hromnice o den více. Pokud jej znáte, při druhém probuzení hlavní hrdinky si na něj určitě vzpomenete. Pointa knížky je totiž stejná: opakování jednoho dne má svůj důvod. Lena díky tomu zjišťuje, jak se poučit z vlastních chyb a už je neopakovat.

Tohle je opravdu nádherný, příjemný a pohodový přiběh o lásce a vztazích. Nápad s různými realitami je výborný a už jsem se s ním v knihách nebo filmech párkrát setkala. Každého z nás občas napadne, „co by se stalo, kdyby“… kdybychom si pro život vybrali někoho jiného, kdybychom přijali jinou práci, kdybychom místo doprava šli rovně… Vyvíjelo by se všechno jinak? Byl by život lepší, hezčí nebo naopak horší? Lena se pokaždé ocitá v jiné realitě svého života a my s ní. Jednou je to romantická Paříž, jindy zelené Irsko, rušný New York, či klidný americký venkov. Každá z nich má něco do sebe a Sarah Jio je popsala barvitě a živě, se vší kouzelnou a neopakovatelnou atmosférou.

Sarah Jio má lehký a svěží styl psaní, který se velmi dobře čte. Každý z nás aspoň jednou přemýšlel o tom, jestli zvolil správnou cestu, nebo se měl rozhodnout jinak. S každou novou volbou se učíme a stejné je to s Lenou, která v průběhu děje dozrává a získává zkušenosti i nový pohled na svět.

Román Mé vysněné lásky je sympatickou romancí s nádechem magie, která vás chytne za srdce od první stránky. Toto laskavé a milé čtení má potenciál zaujmout všechny romantické duše napříč generacemi. Nabízí totiž nejen únik od všedních starostí, ale i hlubší zamyšlení nad tím, jak moc naše rozhodnutí formují náš osud.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Návrat do rodné vesnice je pro ovdovělou Ruby bolestným krokem do neznáma. Poté, co ztratila manžela, na kterém byla celý život citově závislá, jen těžko hledá nový smysl bytí. Cestu jí však zkříží Frankie, mladá svobodná matka, se kterou ji i přes rozpačitý začátek pojí nečekané porozumění. Do jejich životů vnáší světlo i Frankiin syn Dillon, hloubavý šestiletý chlapeček s vášní pro entomologii. Jenže i to nejkřehčí přátelství může ohrozit stín minulosti. Když začnou vyplouvat na povrch společná tajemství, hrozí, že se pracně budovaná důvěra nadobro vytratí. Posledním útočištěm se pro ně stává Klub měsíčních zahradníků, kde noční práce pod širým nebem přináší víc než jen rozkvetlé záhony – má úžasné terapeutické účinky.

Měsíční zahrada sleduje primárně životní osudy Frankie, s níž se život vůbec nemazlil. Její snoubenec zahynul ještě před narozením Dillona, a víc než matka v jejím životě figurovala babička, která se o oba starala. Po její smrti se Frankie potýká s finančním nepohodlím, řeší bydlení i Dillonovu adaptaci ve škole. Ruby má sice veškeré pohodlí světa, ale smutek jí to nevynahradí. Chybí jí manžel i děti, po nichž vždy toužila, ale nikdy neměla.

Příběh se odehrává v nádherném Irsku, jehož zelená krajina je balzámem pro oko i duši. Rosie Hannigan zde rozehrává vyprávění plné laskavosti a dobrých skutků, v němž nechává své hrdinky dělat chyby i zbrklá rozhodnutí, díky čemuž působí celý děj upřímně a uvěřitelně. Hlavním motivem je přátelství ve všech podobách a láska k zahradničení. Dohromady toto příjemné kombo nabízí hřejivé vyprávění o nových začátcích, o překonávání překážek a o tom, že nikdy není ostuda říct si o pomoc, pokud ji potřebujeme. Možná na některé souvislosti přijdete poměrně rychle, vůbec to ale nevadí. Měsíční zahrada je milým a pohodovým počinem, který ocení zejména ženy, jež už si v životě něco prožily a na svět se dívají s nadhledem. Na Ruby i Frankie si osud připravil leckdy nepříjemné i zlomyslné věci, ale za pomoci přátel jde všechno mnohem líp.

Rosie Hannigan napsala romanticky laděný feel good román o přátelství i nových šancích, který není plytký, postavy si občas sáhnou na dno a o své sny musejí bojovat. Pokud hledáte román, který vás pohladí po duši, ale zároveň nabídne silný a reálný lidský příběh, s touto knihou se trefíte do černého.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Když koncem loňského roku vyšel počin Pavučina, který společně napsali Jeffery Deaver a Isabella Maldonado, nemohla jsem si ho nechat ujít, protože to byl právě Jeffery Deaver, který probudil mou lásku k dobrému thrilleru. A musím říct, že jsem byla nadšená, proto jsem přivítala možnost přečíst si pokračování série s neotřelou vyšetřovatelskou dvojicí, tvrďačkou Carmen Sanchezovou a svérázným Jacobym Heronem. Druhý díl nese název Umělec a můžu říct, že jeho čtení, to byla jízda!

Tentokrát není v hlavní roli milovník pavouků, ale fanoušek umění, který vraždí jen pro to, aby viděl pozůstalé truchlit. Soustřeďuje se na svatby a proto se mu přezdívá Líbánkový vrah. Jeho dalšími plánovanými oběťmi jsou Carmen a Jake. Sice nejsou manželé, ale mají mezi sebou pevné pouto – jeden zemře a druhý bude zlomený žalem, přesně tak si to Líbánkový vrah naplánoval. Není čas ztrácet čas, ani pro naši dvojku, ani pro vraha. Kdo vyhraje?

Laťka je vysoko a autorům se jí daří držet i v pokračování. Pavučina byla hodně čtivá a napínavá, a také Umělec jede v těchto kolejích. Dokonce bych řekla, že je o fous lepší. Napětí graduje s každou kapitolou a spisovatelé vás okamžitě vtáhnou do děje, aby na konci šokovali sérií nečekaných zvratů.

Opět se setkáme se stejným formátem jako u Pavučiny – kapitoly jsou dlouhé tak akorát, abyste nedočkavě hltali tu další, a střídavě sledujeme vyšetřování Carmen a Herona a počínání Líbánkového vraha.

Pokud jste jedničku četli, setkáte se s postavami, které se v ní objevily, například s mladší sestrou Carmen, svéhlavou Selinou, jež se na vlastní pěst pouští do vyšetřování údajné sebevraždy jejich otce, nebo tajemným hackerem Tristanem Kanem. Pokud jste po tomto thilleru sáhli jako po prvním, nevadí, je napsaný tak, že mu porozumíte i bez hlubších znalostí Pavučiny.

Dvojici Deaver & Maldonado se podařilo napsat další zdařilý thriller s opravdu zajímavou dvojicí vyšetřovatelů. Jsou sice rozdílní jako den a noc, přesto mezi nimi funguje chemie, kterou rozhodně nepřehlédnete. Přestože je Umělec ke konci docela našlapaný různými kombinacemi dějových linek, neztratíte se, pokud se dokonale soustředíte – ale to by měla být u tohoto žánru samozřejmost.

I když případ Líbánkového vraha skončil, můžeme se, doufám, těšit na další pokračování, protože tohle autorské duo je sázka na jistotu, jejich společné psaní je dynamické a osloví čtenáře, kteří rádi dedukují a pátrají spolu s detektivy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Grace se rozhodla k nejradikálnějšímu kroku ve svém životě. Opustí despotického manžela a s malou dcerkou uteče do Irska, odkud pochází její rodina. Kromě ušetřených peněz má v rukou starý klíč, který ji svěřila babička ve svatební den jako pojistku pro případný únik. Klíč ke štěstí. Patří k chalupě, v níž její babička Caitlin bydlela, a pro Grace to znamená nový začátek, i když domek je víc zřícenina než obydlí. Ale za pomocí nových hodných sousedů, hlavně šarmantního a šikovného tesaře Seana půjde rekonstrukce určitě hladce. Grace se v malebné irské vesničce začíná dařit, dokonce má práci – pomáhá sepisovat paměti místnímu bohatému rodákovi, který se po letech vrátil z USA -a dcerka Olivie si postupně zvyká na nový domov. Ale minulost vás může dohnat, i když se před ní pečlivě schováte, o tom se přesvědčí nejen Grace, ale i její zaměstnavatel. Grace postupně odhaluje dávná rodinná tajemství a zároveň bojuje za svou i dcerčinu nezávislost. A také za novou lásku.

Román Klíč ke štěstí je prvním dílem ze série v češtině nazvané Pod irským nebem. Pokud máte smaragdový ostrov rádi, užijete si jeho malebné atmosféry požehnaně. Celý příběh je prodchnutý malebnými popisy irské krajiny i mentality obyvatel, kteří jsou ke Grace neobyčejně laskaví. Překladatelka Michaela Vavrušová si dala tu práci a odlišila irskou angličtinu tak, aby působila autenticky a především odlišně od té klasické využitím obecné češtiny.

Počin Daisy O´Shea je velmi příjemný, pohodový a v podstatě nepříliš náročný. I když není nouze o dramatické okamžiky, protože hlavní hrdinka utíká z toxického vztahu, jsou podány tak nějak v klidu, jako by byly obalené ve vatě. Tohle je přesně čtení pro chvíle, kdy chcete vypnout a vstřebávat do sebe jen pozitivně laděné knížky. Vlastně se největší akce dočkáme až na konci, kdy se odhalí všechna tajemství a Grace bude zároveň čelit vypjatým a nebezpečným okamžikům.

Příběh je zasazen do dvou časových linií. Současná není přesně datována, ale podle indicií lze poznat, že jde o 80. léta 20. století. Minulá linka, v níž poznáváme život Graceina zaměstnavatele i jejích prarodičů, se odehrává o padesát let dříve.

Hledáte dokonalý únik z reality? Tento laskavý román vás přenese do Irska s jeho nezaměnitelným rázem. Ideální volba pro milovnice tajemství a čtenářky, které si chtějí dopřát hřejivý, odpočinkový příběh.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Jeffery Deaver a Isabella Maldonado. Dva autoři, jejichž samostatná díla si mezi čtenáři získala velkou oblibu. Tentokrát spojili svůj spisovatelský um a šarm a stvořili první díl nové série s neotřelými vyšetřovateli nazvaný Pavučina.

Seznamte se s Carmen Sanchezovou a Jacobym Heronem. Ona je tvrdá, pravidla milující federální agentka, on bývalý hacker, nyní profesor a bezpečnostní expert. Už se jednou setkali, před čtyřmi lety, ale nic příjemného to nebylo. A teď Carmen potřebuje jeho pomoc. Její mladší sestra Selina se stala obětí napadení. To souvisí s několika brutálními vraždami, které na první pohled nic nespojuje. Carmen se snaží komplikovaného vraha vypátrat a k tomu Herona potřebuje jako sůl. Jsou jako noc a den, přesto musí spolupracovat a přenést se přes minulost, aby odhalili vraha, jehož jediným vodítkem je tetování a posedlost pavouky, díky nimž si vysloužil přezdívku Spider neboli Pavoučák.

Jako fanynka Jefferyho Deavera jsem byla na nejnovější knížku, pod kterou je podepsán, velmi zvědavá. Tvorba Isabelly Maldonado je pro mě naopak velkou neznámou a v tomto případě jsem přivítala rozšíření obzorů. A tohle kombo by šlo!

Pavučina je dost čtivá záležitost, která odsýpá a má grády. Čtenáři s fobiemi zpozorněte – jestli vašimi kamarády nejsou pavouci, nebude jimi zřejmě ani tento thriller. Ale pokud se překonáte a do knížky se nakonec začtete, dostanete do detailů propracovaný příběh s hodně zajímavými hlavními postavami, mezi nimiž funguje chemie, která nemusí být pouze erotického rázu.

Začátek je trochu pomalejší, děj nabírá na tempu postupně. Dvojka vyšetřovatelů má na vypátrání poměrně krátký čas, příběh je rozprostřen do dvaasedmdesáti hodin, v nichž jde opravdu o život. Čím blíž jsou Carmen a Jake Pavoučákovi blíž, tím akčnější a zamotanější to je, musíte dávat pozor, aby vám některé souvislosti neutekly. Autoři se zabývají online světem, který je poměrně nebezpečný a je třeba být ostražitý, co se soukromí týče.

Koncept thrilleru je trochu netradiční. Na jedné straně sledujeme Sanchezovou a Herona a jejich pátrání po Spiderovi, na druhé se před námi odvíjí všechno, co hledaný vrah dělá. Známe jeho identitu, přesto netušíme skutečný motiv jeho činů, Deaver a Maldonado si pro nás připravili nečekané zvraty a rozuzlení. Jejich psaní je navíc kompaktní a přirozené, bez přechodů, na nichž by bylo poznat, že knihu nepíše jen jeden z nich.

Ve svém žánru je Pavučina skvělou volbou, pokud hledáte kvalitní thriller od autorů, jimž můžete jejich psaní věřit. Nezbývá, než se těšit, co si na nás a na Sanchezovou s Heronem připraví příště.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Současnost, rok 2014: Životními událostmi zklamaná Simona se vrací z Bratislavy do rodného domu nacházejího se v regionu Gemer. Její babička tam vede penzion a Simona se k ní instinktivně uchýlí, aby si uspořádala vlastní život. Je šestou z řady žen, které v domě vyrůstaly a prožívaly mnohdy nelehké osudy.

Vše začalo roku 1895 Terezou, chudou Židovkou, provdanou za násilnického učitele. Není divu, že utíkala do jiné mužské náruče, milující a vřelé. Ze vztahu, kterému také osud nešel vstříc, se narodila Klára. Matce a dceři nebylo dopřáno být spolu, Klára byla odeslána do Prešpurku a Tereza se trápila obavami, zda svou holčičku ještě někdy uvidí. Tereza, Klára, Marína, Angelika, Daniela, Simona. Šest žen, šest životů provázaných se starým domem a letitým jablečným sadem. Však také každá z nich dostala svou vlastní odrůdu jablek odrážející její charakter. To jsou Jabloňové lásky.

Zuzana Široká stvořila nádhernou rodinnou ságu zabírající téměr 120 let plných lásky, bolesti, strachu, smutku i naděje. Styčným bodem jsou deníky, které si ženy psaly a v nichž mapovaly své životní osudy. Na tomto prvku je znát vývoj technologií, které jdou neúprosně dopředu, a tak po papírových denících svých předchůdkyň si Simona vede videodeník, nahrává sama sebe. V některým momentech,například když řeší osobní a smutné záležitosti, působí taková nahrávka spíše úsměvně, sama si neumím představit, že bych v emočně náročných situacích nahrávala svůj hlas.

Život nás mnohdy nešetří, o tom se v průběhu let přesvědčily i „jabloňové ženy“. Jsou každá jiná, s některou budete souznit víc, s jinou v určitých věcech nebudete souhlasit, všechny do jedné však ve čtenáři zanechají stopu. Na osudu každé z nich se odráží historie i kultura Slovenska, zejména Gemerského regionu, který je důležitým prvkem v rámci cestovního ruchu.

Z románu Jabloňové lásky vyzařuje hodně emocí. Je napsán velmi jemně, něžně, čiší z něj láska i úcta k rodině a jejím kořenům, i k historii těžce zkoušeného Slovenska a jeho nezdolného lidu.

Rodinná sága šesti nezdolných žen, které si prošlapaly cestu životem samy a neměly to vždy jednoduché, můžu doporučit všem milovníkům historických románů, v nichž se věrně odráží realita skutečného života.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

V roce 1982 ve Východním Berlíně rozkvetla nečekaná láska. Láska mezi německou studentkou a Angličanem, který do tehdejší NDR příjel na několikatýdenní stáž. Greta a Henry prožívají natolik intenzivní vztah, že se nedokážou vzdát jeden druhého. Podaří se jim téměř nemožné – dostanou povolení se vzít. Pro Gretu, která vystudovala překladatelství, je svět za železnou oponou ten, který si vysnila a je proto šťastná, že se může dostat ven, a to díky lásce . Mladí manželé žijí v Oxfordu a vypadá to, že jim nic nechybí. A pak jednoho dne Greta zmizí. Bez jakéhokoliv varování, bez rozloučení…

V roce 2018 žije Henry stále v Oxfordu a věnuje se restaurování nábytku. Jeho srdce je stále u ztracené manželky, o níž neví vůbec nic. Jeho starší sestra se mu snaží pomáhat a dohazovat známosti, ale s žádnou to není jako s Gretou. V hlavě mu léta víří spousta otázek i pochyb, proč Greta odešla. Jednoho dne do jeho krámku vstoupí živel v podobě mladé, upovídané ženy, která má na krku šperk. Není to ledajaký šperk, přesně takové, z kancelářských sponek, dělala Greta, než zmizela. Odkud ho žena má? Je pravděpodobné, že by mohl vést k rozuzlení záhady?

Caroline Bishop v románu Den, kdy jsem odešla rozehrává mrazivé milostné drama, které se vryje pod kůži. Dvě časové linie se umně proplétají a nabízí dynamické čtení o časech jen nedávno minulých. Příběhu nahrává i neotřelé téma – jedná si sice o romantický počin, jakých známe mnoho, ale je zasazen do období studené války, které nám zavání víc špionáží než láskou.

Na osudech Grety a Henryho sledujeme, jak si s námi může pohrávat minulost, kterou v životě nikdy nenecháme za sebou úplně celou. Greta se ani v novém prostředí nezbavila cejchu, že je ze  „zaostalého Východu“, kde žijí lidé sto let za opicemi, což ji Henryho příbuzní dávají docela sežrat. Není divu, že se snaží najít si vlastní cestu, která se jí však vymyká z rukou a osudově poznamená vztah s milovaným manželem.

Autorka zvolila rafinovaný způsob vyprávění, jedna linie se věnuje Henryho pátrání po původu tajemného šperku, druhá se vrací do osmdesátých let minulého století a líčí životní poměry ve Východním Berlíně. Vězte, že nic s medem to nebylo, což spisovatelka dokázala sugestivně vylíčit. Třetí část tvoří retrospektivní vyprávění Grety, v němž do sebe zapadnou všechny dílky skládačky a my se konečně dozvídáme, jak to všechno bylo.

Prostřednictvím ústřední dvojice Henryho a Grety vzdává Caroline Bishop hold všem párům, jimž nebylo dáno kráčet vysněnou společnou cestou, přesto jejich srdce zůstala spojená. Román Den, kdy jsem odešla je nádherný, smutný, přesto nadějeplný příběh o lásce, touze po svobodě a obětech, které pro ni musíme někdy nést.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Vítejte v Itálii, vítejte v Lizzanellu. Píše se rok 1934 a do městečka se právě vrátil místní rodák Carlo se svou manželkou Annou a synkem Robertem, aby zde začali nový život. Pro Annu to není jednoduché, skrývá v sobě spoustu bolesti a také obavy a strach – pochází se severu Itálie, kde působila jako učitelka a kde mohla beztrestně dát průchod svým revolučním myšlenkám, což je na konzervativním jihu Itálie téměř nemožné. Hrdá a uzavřená Anna nemá v městečku mnoho spřízněných duší, její zásadovost a ateismus je pro mnohé trnem v oku. Navíc chce Anna pracovat jako poštovní doručovatelka, kdo to kdy viděl, tohle byla práce vždy jen pro muže! Francesca Giannone ve svém románu Listonoška zpracovala třicet let života neobyčejné ženy, která si svým chováním a jednáním získá srdce čtenářů.

Obsáhlý román začíná prologem, který je trochu náročnější na vstřebání. Je v něm hodně jmen a vlastně vám toho moc neřekne, smysl dává, až se ve vyprávění Francescy Giannone posunete k závěru. Ten je zárukou, že se k prologu ještě jednou vrátíte, aby vám došly všechny souvislosti.

Příběh je zasazen do 30. až 60. let minulého století, do dynamické a především dramatické doby, v níž se odehrála druhá světová válka a po ní se svět pomalu, ale jistě modernizoval. Ale platilo to pro Lizzanello a jeho obyvatele? Anna žije v době, která nepřála emancipaci a rovnému postavení žen ve společnosti. Trvalo dlouho, než ženy mohly svobodně volit, natož si obléct kalhoty, aniž by nebudily pohoršení, dnes si to ani nedokážeme představit.

Autorka velmi čtivou formou líčí osud ženy, která se vymykala představám poslušné a tiché manželky. Byla chytrá, inteligentní, vnímavá, sečtělá a empatická, i když někdy mi připadala poměrně nečitelná a příliš tvrdohlavá. Annin příběh je také odrazem dobové atmosféry a života na malém městečku na Jihu Itálie, kde se nekompromisně dodržují tradice a změny jsou přijímány s nelibostí, o čemž se hrdá listonoška mnohokrát přesvědčí. Vedle Anny a její rodiny v románu vystupuje široké panoptikum vedlejších postav, jejichž pestré charaktery formují ráz příběhu.

Listonoška je nádherný, košatý příběh, v němž není nouze o emoce. Je v něm obsaženo vše, co má dobrý román mít –  láska, vášeň, zlo, smutek, nenávist, a to vše je navíc prodchnuto láskou ke knihám.

Pro mě byla Listonoška skvělým počinem, který jsem nemohla odložit, spolu s románem Vždycky zbývá naděje mě přesvědčila o tom, že současnou italskou literaturu stojí za to sledovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Sophie žije v Mnichově, pracuje jako vychovatelka v dětském domově a po nepovedeném vztahu se snaží začít znovu žít. Svou tichou a klidnou povahou nezapadá do konceptu divokých šedesátých let, v nichž se její příběh odehrává. Sophie miluje svou práci a drobné rituály, mezi něž patří pravidelná návštěva italské zmrzlinárny. S miskou jahodové zmrzliny se oddává myšlenkám na své oblíbené město, které by jednou chtěla navštívit – Benátky. Majitel zmrzlinárny Lorenzo je Sophii povahově podobný a tak není divu, že je k sobě něco táhne. Lorenzo Sophii vypráví příběh své rodiny, který začal ve Val di Zoldo, životy jeho příbuzných byly všechno, jen ne lehké. Řízením osudu se jeho předkové dostali do Vídně a proslavili se výbornou zmrzlinou. Lorenzo v jejich misi pokračuje. Nabídne Sophii výlet do Itálie, aby poznala své vysněné Benátky i jeho rodný kraj. Ale pro něj to příliš snadné nebude, v Itálii zanechal mnoho hořkých vzpomínek…

Zmrzlinárna pod kaštanem je příběh, který vám nabídne něco jiného, než od něj čekáte. Pokud si myslíte, že se před vámi bude odvíjet hravá romance s příchutí ledové pochoutky, jste na omylu. Nico Mahler rozehrává dojemný i nadějeplný příběh s přesahem, ve kterém sice o lásku jde, ale tak snadné to s ní nebude. Jedná se o citlivé vyprávění o rodinných i partnerských vztazích, o tom, jak těžké je začít od nuly v cizí zemi i o tom, jak vás formuje rodina a tradice, jež semknutý klan vyznává.

Pro mě byl román Nica Mahlera příjemným překvapením, pokud bych ho měla přirovnat ke zmrzlině, tak žádná přeslazená šmoulí modř, ale poctivý citronový sorbet, jehož kyselost a citrusová hořkost přechází v nečekanou a jemnou sladkost.

Velmi zajímavou částí bylo vylíčení historické linky příběhu, v němž Lorenzův předek odjíždí z Itálie do Vídně a tam rozjíždí rodinné podnikání. Podnětný byl také náhled do světa výrobců zmrzliny a jejich snaha prorazit navzdory době i národnosti.

Pokud vás zajímá nevšední historie a rodinné příběhy, Zmrzlinárna pod kaštanem nabízí výborné a ideální spojení obojího. Jen si nezapomeňte ke čtení nabrat misku plnou lahodné zmrzliny.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.