Zdroj

Motivační literaturu běžně nevyhledávám, ale na knihu Zdroj jsem byla docela zvědavá kvůli neotřelému tématu. Když mi ji nakladatelství Metafora nabídlo k recenzi, neváhala jsem. Brala jsem to jako možnost rozšířit si znalosti a dozvědět se něco nového o mozku a jeho využití pro lepší život.

Knihu napsala dr. Tara Swartová, lékařka specializující se na psychiatrii. Kromě toho, že je neurovědkyně, přednáší také jako koučka na téma mentální výkonnost. Můžeme tedy říct, že je to člověk na svém místě, který ví, o čem hovoří i píše.

Publikace Zdroj se řadí mezi populárně naučné tituly, což znamená, že mají svým čtenářům předat informace, naučit je novým věcem a předávat podněty a zkušenosti prostřednictvím zkušených autorů.

Ve čtyřech částech vás dr. Swartová provede zákoutím lidského mozku, jeho schopnostmi a naučí vás, jak ho využít tak, aby pracoval ve váš prospěch.

Probuďte svůj mozek – tak zní hlavní myšlenka celé knihy. Ptáte se jak? Zaprvé, musíte chtít, to je samozřejmé. No a pak můžete zkusit pracovat s touto knihou. Je plná zajímavých věcí a informací. I když působí místy odborněji, není těžké se do ní začíst, navíc v dnešní moderní době si pojmy, kterým nerozumíte, můžete vyhledat pomocí internetu.

Zjistila jsem, že dělám jednu konkrétní věc, kterou autorka popisuje, a tou je vizualizace. Vsadím se, že to budete znát taky – jedná se o činnost, kdy si představujete konkrétní situaci, aniž by se ještě stala – pracovní pohovor, rande, nebo náročná cesta autem. Když si předem představíte, co vás čeká a zkoušíte si to vizuálně přiblížit, váš mozek má pocit, že už je s věcí obeznámen, pro vás to není stresující a můžete situaci využít ve váš prospěch.

Jednotlivé kapitoly jsou uvozeny citáty významných osobností, které podtrhují celkový význam a podstatu publikace a čtenářům mohou dodat odvahu změnit své postoje a myšlení. Text dr. Swartové je proložen i příběhy lidí, kteří jejich rad využili a naučili se se svým mozkem pracovat. Totéž můžete udělat i vy – psát si deník, vést nástěnku činů – možností je spousta.

Zdroj není typem knihy, kterou přelouskáte, ani nevíte jak. Na čtení je důležité se soutředit, už kvůli tomu, abyste téma chápali a uměli ho správně uchopit. Můžete se probírat kapitolami, které vás zaujaly nejvíc, vracet se k příběhům a zkoušet různá cvičení. To, co dr. Swartová nabízí čtenářům, vyzkoušela sama na sobě i svých klientech.

Takže nezapomeňte – za svými (ne)úspěchy stojíte vy a váš mozek. Najděte sílu změnit sebe, to, jak přemýšlíte, podpořte své sebevědomí. Na změnu není nikdy pozdě. Jako věčný pesimista a bojínek si to budu pamatovat a mít proto publikaci Zdroj vždy po ruce, abych se naučila využívat mozek ve svůj prospěch.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora. Knihu zakoupíte na eshopu Grada.cz

Knihkupectví na Bylinkovém náměstí

Natalie a Nathan jsou manželé středního věku. Děti jim vylétly z hnízda a pro ně nastává čas, kdy mohou dělat přesně to, co chtějí. A tak opustí Paříž a usídlí se v malebném městečku Uzès ležícím na jihu Francie. Natálie pověsí na hřebík své původní povolání profesorky francouzštiny a koupí si malé knihkupectví na Bylinkovém náměstí. Odteď může říct, že žije mezi knihami, což je její splněný sen. Prostřednictvím knížek Natalie proniká do srdcí místních obyvatel, dokáže jim doporučit takovou knihu, která jim pasuje jako ulitá. Trápí vás láska? Máte bolest na duši? Potřebujete zklidnit, uvolnit se nebo naopak hledáte vzrušení? Vstupte do krámku s knížkami a Natálie už bude vědět, co s vámi.

Musím říct, že do téhle knížky jsem se zamilovala na první pohled i začtení. Je nádherná, co se grafického zpracování týče, s úžasnou obálkou a černobílými črtami v jednotlivých kapitolách. K tomu připočtěte hlavní téma -knížky a poklidné tempo celého příběhu.

On to vlastně klasický příběh není. Natálie je sice stěžejní postavou, ale do popředí se dostávají její zákazníci. Pestrou přehlídku zahajuje nesmělá studentka Cloé, jejíž literární rozlet dusí příliš opatrná matka, setkáme se s pošťákem, který touží dobýt divadelní prkna, nebo se seznámíme s kultivovaným poutníkem Jacquesem. A to je jen zlomek z postav, jejichž kroky a směr dalšího bytí dokáže ovlivnit kniha doporučená zkušenou a sečtělou knihkupkyní. Natálie promlouvá v ich-formě a musela jsem se během čtení několikrát ujistit, že knihu napsal muž, protože se do ženy jako takové dokázal vcítit na sto procent. Naznačuje určité aspekty Natáliina života, zjistíme, jak vřelý a láskyplný vztah ji pojí k manželovi, že i ona má občas typické ženské touhy a že její vztah s dcerou není takový, jaký si vysnila. Ale tohle opravdu není primárně o Natálii, spoustu věcí z jejího soukromí nechává Éric de Kermel jen naznačených.

Pokud čekáte akční děj a myslíte si, že zažijete rušný den knihkupce, tak vás musím zklamat. Knihkupectví na Bylinkovém náměstí plyne velmi zvolna, je to spíše relaxační a uvolňující četba, která vás dostane do pohody. Text je protkán nejrůznějšími citáty o knihách a čtení, stejně jako Natáliinými úvahami o životě, o světě, o lidech a… o knihách. Dalo by se říct, že celá knížka je jeden velký citát, který stojí za to přečíst, vstřebat a nechat na sebe působit.

Udělat si čas na čtení neznamená jenom otáčet stránku za stránkou, ale udělat si také čas na samotná slova. Čas zastavit se, žvýkat slova jako divokou trávu, kterou člověk sebere na procházce a potom si ji vloží do pusy. Být schopný nechat slova ležet stranou, jako se nechává uležet těsto na palačinky, a potom s k nim zase vrátit. (str. 32)

Myslela jsem si ,že jsem dost sečtělá, ale Natálie mi dala pořádnou lekci. Mám co dohánět. Knih, které zmiňuje a které jsem ještě nečetla, je přehršel. Na konci románu autor umístil seznam děl, které se v příběhu objevují, takže si můžete rozšířit literární obzory.

Určitě si tohle dílko nesmíte nechat ujít, jste-li ryzími milovníky literatury, milujete knihkupectví a knihovny. Knihkupectví na Bylinkovém náměstí přináší pohlazení na duši a donutí vás trochu zpomalit, prožíváte-li hektické dny. Tolik citátů, tolik námětů k přemýšlení a hlavně, tolik knih.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora

Když babička chytne druhý dech

Zdroj: Chrudimka.cz

Pětasedmdesátiletá Evie Gallagherová před nedávnem ovdověla. Z obav, že novou situaci nezvládne, souhlasila s přestěhováním do domova důchodců. Vitální Evie na novém místě trpí. Chybí jí svoboda, má pocit, že mezi všemi těmi senilními stařenkami brzy umře. Jednoho dne se rozhodne domov opustit a vydá se na vlastní pěst vstříc dobrodružství. S obytnou dodávkou cestuje napříč Evropou do Francie. Evie to prostě ještě nebalí, naopak. Nikdo neví, kolik času mu zbývá, zvláště je-li mu přes sedmdesát, tak proč si zbytek života neužít?

Evie se zalíbí bohémská Francie, kraj plný vína, dobrého chleba a lidí, kteří neváhají podat pomocnou ruku. Kromě nových přátel na ni čeká i láska. V pětasedmdesáti, věřili byste tomu? Eviein syn Brendan a jeho upjatá žena Maura se snaží zlobivou cestovatelku vystopovat a vydají se po jejích stopách, aby ji přivedli zpátky k rozumu a taky domů. Pro každého z nich bude neobvyklý výlet novou zkušeností a především důležitým milníkem v jejich životech. Právě prožívají manželskou krizi a ani jeden netuší, jak z toho ven.

S neuvěřitelnou lehkostí se autorka Judy Leigh zaměřila na téma, které je ve společnosti aktuální čím dál víc. Jak žijí staří lidé? Všímáme si toho, co seniory zajímá? Každý z nás má v okolí nejméně jednoho, ať už rodiče, prarodiče, nebo souseda. Jejich život nekončí v okamžiku, kdy dostávají občanský průkaz tzv. na dožití, chtějí prožít ještě spoustu hezkých a příjemných chvil.

Kromě toho, že kniha líčí neobyčejnou pouť jedné nekonvenční ženy, je zároveň skvělou sondou do rodinných vztahů mezi rodiči a dětmi. A je jedno, jestli je potomkům pět nebo čtyřicet, rodičovskou radu i pohlazení potřebují bez rozdílu věku.

V kapitolách se střídá pohled Evie a Brendana. Sledujeme, jak se vyvíjí vztah mezi ušlápnutým synem a jeho energickou matkou, určitým vývojem projde i nesnesitelná Maura.

Autorka umí zaujmout nadhledem a empatií. Její hrdinové jsou obyčejní lidé, které sužují pochyby nad vlastním životem, mnohdy nejsou schopni rozhodnout se a dělají chyby, ale ona je dokáže správně nasměrovat. Nebojí se doknout ani společností tabuizovaných témat, jako láska a sex ve vyšším věku.

Ještě to nebalím, vzkazuje babička je laskavým příběhem prodchnutým lehkým humorem a jedinečnými popisy francouzských reálií. Zaujme nejen starší čtenáře, kteří se v příběhu rebelské seniorky můžou najít (a inspirovat), ale pobaví i mladší generaci.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Nebát se jít za svými sny

Zdroj obrázku: Luxor.cz

Nakladatelství Metafora vydalo další počin ze skvělé řady beletrizovaných životopisů, v nichž jejich autoři poutavou formou zpracovávají osudy slavných osobností, ať už více či méně známých, v každém případě vždy neskutečně zajímavých. Jejich nevšední životy můžeme prostřednictvím knih prožít i my.

Román Prchavý čas světla mapuje osud Lee Millerové, modelky a fotografky, ženy, která neváhala vystoupit ze stínu slavného muže a dobýt umělecký svět.

V roce 1929 přijíždí Lee do Paříže. Touží zbavit se nálepky krásné modelky, nechce už stát před objektivem, nýbrž za ním. Ráda by se stala fotografkou a je ochotná udělat pro to všechno. Seznámení s charismatickým fotografem Man Rayem jí změní celý život. Zprvu pracovní vztah se mění v milostný, o sedmnáct let starší Man Ray je pro Lee nejen učitelem a mentorem, stává se také milencem a partnerem, který ji chce jen pro sebe. Svobodomyslnou Lee jeho majetnická povaha dusí, navíc zjistí, že pro vlastní slávu je schopen všeho, i zrady a krádeže. Zpřetrhat pouta je těžké. Lee bude s následky osudového vztahu bojovat i v dalším životě, v němž Man Ray už figurovat nebude.

Prchavý čas světla mapuje nevšední osud ženy, která dostala do vínku nejen krásu, ale také velkou dávku ambicióznosti. Lee se narodila ve Spojených státech v rodině fotografa. V dětství se stala obětí znásilnění rodinným přítelem a trauma z tohoto otřesného zážitku, který ji poznamenal i zdravotně, nikdy pořádně nepřekonala.

Autorka Whitney Scharerová Lee představuje ve třech časových rovinách. Poznáváme ji jako stárnoucí zahořklou ženu, jejíž krása i um se rozpustily v alkoholu, jako válečnou zpravodajku, která se svými ojedinělými fotografiemi dobyla svět, i jako mladou nezkrotnou dívku lačnící po uznání.

Život Lee Millerové byl všechno, jen ne jednoduchý. Autorce se podařilo vykreslit portrét neobyčejné ženy, silné i křehké zároveň, s velkou dávkou empatie a porozuměním pro lidské slabosti.

Spojením známých životopisných údajů a nepřekonatelné atmosféry bohémské Paříže vznikl atraktivní román, v němž potkáte významné osobnosti tehdejšího kulturního světa, zjistíte, jak se tehdy vyvolávaly fotografie a užijete si bouřlivý vztah plný vášně a nespoutaného sexu.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Luxor, na jehož blogu recenze primárně vyšla.

Pod rozpáleným sluncem

Co spojuje Leonu, Simi a Jane? Adrienne Bensonová přináší výpravný příběh, který se zabývá hned několika tématy najednou. Mateřství, rodičovství i hledání sebe sama řeší tři hlavní hrdinky pod žhnoucím sluncem spalujícím exotickou Afriku.

Leona přijíždí do Keni studovat život Masajů. V podstatě utíká sama před sebou, před démony z dětství. Neplánovaně otěhotní a v masajské vesnici porodí holčičku. Prožitá traumata jí brání vytvořit si k dcerce mateřské pouto. Leona se domluví s místní domorodkyní Simi, s níž ji pojí přátelství, aby malou Adiu adoptovala. Pro Simi je děvčátko dar z nebes, sama nemůže mít děti a jako neplodná nemusí být ostatními Masaji respektována. Rolí matky získává důstojnost a pevné místo mezi matkami ve vesnici.
Jane zamlada pracovala v Nadaci na ochranu slonů. I ona měla k odchodu do Afriky své důvody. Jako malé jí zemřela matka a Jane s její smrtí nedokázala smířit, ani být oporou psychicky nemocnému bratrovi. Provdá se za diplomata Paula a narodí se jim dcerka Grace. Rodina cestuje po Africe kvůli Paulovým diplomatickým misím. Nedořešené rodinné vztahy z ní dělají úzkostlivou matku jediné dcerky, ta zase trpí tím, že nemá stálý domov a musí neustále pendlovat napříč Afrikou.
Adia s Grace se potkávají ve škole v Nairobi a padnou si do oka. Když se jednoho dne vydají pátrat po Adiině biologickém otci, netuší, co tímto činem způsobí a jak změní životy svým nejbližším.

Román Pod rozpáleným sluncem je čtivou sondou do duše ženy ovlivněné rolí matky, a je jedno, zda v kladném, či záporném směru. Velmi citlivě je zde zpracováno téma, o němž bychom si mohli myslet, že je pro ženy samozřejmostí. Ne každé však byly mateřské geny dány do vínku. Tento příběh nikoho nesoudí, ani nekritizuje.
Autorka se také zaměřuje na další aspekty, jako je budování kořenů a nového domova v cizí zemi, nebo sžívání lidí různých kultur v reáliích nepoddajné Afriky.

Jeho melancholický nádech je vyvážen úchvatnými a přímo barvitými popisy africké přírody, horko opravdu sálá z každé stránky. Adrienne Bensonová dokázala rozbít zažitou představu, že Afrika je pouze zaostalým a nevyvíjejícím se kontinentem.
Osudy hlavních hrdinek jsou spjaty s Masaji. Prostřednictvím knížky autorka dává nahlédnout do svérázné a zároveň fascinující masajské kultury, aniž by ji kladla na první místo či jakkoli jinak upřednostňovala před hlavní tématikou románu.

Adrienne Bessonová vytvořila silný příběh, v němž čerpala z vlastních zkušeností. Ona sama jako dítě a dospívající teenager žila s rodiči v Keni, Zambii a Libérii. Bohaté prožitky otiskla do knihy, která se stala jakousi terapií a léčbou její zlomené duše.

Pokud Afriku milujete, nebo se s ní teprve seznamujete, pokud si libujete v spletitých rodinných příbězích, román Pod rozpáleným sluncem je pro vás to pravé.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, kde si knihu můžete zakoupit.

Láska a zkáza

Jak může dopadnout milostný vztah mezi dvěma dominantními lidmi, když oba pro sebe chtějí totéž, ale od sebe navzájem něco jiného? Ernest Hemingway a jeho třetí žena Marta Gellhornová. Oba zapálení pro svou práci, oba přesvědčeni o své pravdě. Kompromisy? Jen zlehka a na chvíli. Stejná jako oni byla i jejich láska. Dramatická a vášnivá. Jejich společný život přiblížila spisovatelka Paula McLainová v knize Láska a zkáza.

Ve chvíli, kdy Martha Hemingwaye potkala, byl už ostřílený reportér a spisovatel, navíc podruhé ženatý. První polibek, který si dali během náletu, jakoby symbolizoval celý jejich budoucí vztah. Prudký a divoký, plný bouřlivých názorových výměn, jež stejně k ničemu nevedly. Oba chtěli cestovat a psát reportáže i romány. Martha jako nezávislá moderní žena toužila po samostatnosti, co se práce týče, zároveň chtěla pevný vztah s Ernestem. On si přál, aby byla především manželkou úspěšného muže. Rozpory vrcholí v okamžiku, kdy Hemingwayovi vychází román Komu zvoní hrana. Vypadá to, že vztahový problém nemá řešení, ani jeden od svých ideálů nechce ustoupit.

Já nechtěla způsobit problém; jen jsem věděla, co jsem věděla. Že by mě Ernest dokázal zastínit, velký jako slunce, aniž by se vůbec musel snažit. Že je příliš slavný, příliš daleko vpředu na trati své kariéry, je si příliš jistý tím, co chce. Že je také až moc ženatý, až moc zakotvený ve svém životě, který si vybudoval v Key Westu. Příliš poháněný vpřed, příliš okouzlující. Příliš hemingwayovský. (str. 100)

Pro Paulu McLainovou je to již druhé setkání s Hemingwayem (v roce 2011 nakladatelství Metafora vydalo její knihu Pařížská manželka, v níž píše o Hadley, první Hemingwayově manželce) a můžeme směle říct, že je, stejně jako v prvním případě, velmi povedené.
Když čteme román psaný na základě životopisných indicií, je důležité, aby působil věrohodně, abychom měli pocit, že jsme svědky životů slavných. V případě této knihy se autorce podařilo dokonale. Dokázala vyvolat dojem, že stojím přikrčená kdesi v koutku vily Hemingwayových a jsem svědkem jedné z mnoha hádek, které manželé mezi sebou měli.

Podařilo se jí také vystihnout oba hlavní aktéry se všemi klady i zápory. Vnímáte Ernestovo obrovské ego i charisma, cítíte Marthinu urputnost a zatvrzelost, oba chápete, zároveň máte chuť jim promlouvat do duše.

Vůbec celý příběh je velmi emocionálně laděný, Martha s Ernestem cestují po válkou sužované Evropě a my jsme spolu s nimi svědky dramatických a bolestných situací.

Že byla Martha třetí, ale ne poslední ženou literárního velikána, se ví. I přesto si můžeme užít jejich spalující vztah až do hořkého konce s vědomím, že prožili intenzivní a vášnivou lásku.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora

Nechtěné

Teprve nedávno vyšlo najevo, co se dělo v tzv. Magdaleniných prádelnách v Irsku, kde nedobrovolně žily mladé dívky, které nechtěně otěhotněly. Psychické týrání, bití, násilné odebírání novorozeňat… Z toho opravdu běhá mráz po zádech a je jen těžko uvěřit, že se to v moderní společnosti mohlo dít. Nebyla to „jen“ výsada Irů, domovy pro padlé dívky existovaly i v Anglii. Do jednoho z nich je situován i děj knihy Nechtěné od Emily Gunnisové.

Novinářka Sam se cítí vyšťaveně. Unavuje ji práce, rozpadlý vztah a děsí se toho, co bude dál. Když najde balíček dopisů z roku 1956, v nichž mladá dívka Ivy prosí svého chlapce, aby jí pomohl k útěku z Domova svaté Markéty, kde žily svobodné matky, vyburcuje ji to k pátrání po dívčině dalším osudu. Kousek po kousku odhaluje Sam, která je sama matkou, tragický příběh nebohé Ivy. Z toho, co vychází najevo je v šoku nejen ona. Dívky žijící v Domově svaté Markéty byly týrány psychicky i fyzicky fanatickými jeptiškami, ihned po porodu jim byly odebírány děti, které už nikdy neviděly… Nadávky, bití, hladovění, to vše bylo v Domově na denním pořádku. Není divu, že bývalí zaměstnanci nechtějí, aby pravda vyšla najevo. Sam kromě smutného případu odhalí i šokující informace o své rodině a její historii.

Román Nechtěné je dalším kamínkem v mozaice příběhů mapujících osudy padlých dívek. Nechce se věřit, že poslední Magdalenina prádelna byla zavřená v roce 1996.

Emily Gunnisová napsala vrstevnatý příběh odehrávající se ve dvou časových rovinách. Objevuje se v něm poměrně velké množství hlavních i vedlejších postav, v nichž není lehké se ihned zorientovat. Jakmile vazby mezi nimi pochopíte a soustředíte se, nabírá to grády. Stupňuje se jak napětí, tak i vaše škála pocitů. Mísí se zde zlo, násilí, krutost, opravdu není snadné číst, co dívky prožívaly. Do Domova se většinou dostaly kvůli neplánovanému otěhotnění, v očích svých nejbližších se staly hříšnicemi. Rodiče si tímto způsobem umyli ruce nad svými dcerami a nechtěli věřit tomu, že by dívkám mohlo být bohabojnými jeptiškami ubližováno.

Je to emočně vyčerpávající čtení, které dokáže navodit pocity vzteku a v citlivějších osobách neskutečnou lítost nad zmařenými osudy mladých dívek. Zároveň poukazuje i na úlohu ženy v současné společnosti, která na ni klade vysoké nároky. Sam je matka samoživitelka, pracuje s plným nasazením, přesto je v dravém novinářském prostředí stále odsouvána na vedlejší kolej. Doufá, že případ Domova svaté Markéty by jí mohl otevřít vrátka k lepší budoucnosti.

Doporučuji tento román všem, kteří se zajímají o skutečné události moderní společnosti. Nelze nad nimi zavírat oči, nelze je vrátit, ale můžeme je neustále připomínat a doufat, že se něco podobného nebude nikdy opakovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora