Pařížská švadlena

Vítejte ve světě módy, fenoménu, který se nevzdal svého místa na výsluní ani v těžkých dobách. Je rok 1940. V Evropě zuří válka, Francie se hroutí pod náporem německé okupace. Její hlavní město už podlehlo, pro nikoho zde už není bezpečno. Mladá švadlena Estella se zaplete do špionáže a musí proto v zájmu vlastní bezpečnosti z Paříže uprchnout. Opouští milovanou matku i rodné město a odchází vstříc nejisté budoucnosti v americkém New Yorku.

V roce 2015 se její vnučka Fabienne žijící v Austrálii, účastní přehlídky, která vzdává hold Estelle jako významné návrhářce. Fabienne je šťastná, že může strávit vzácný čas s milovanou babičkou, které je už hodně přes devadesát let. Řízením osudu Fabienne odhalí, že babička měla tajemství, bolestné, a skrývající velkou tragédii. Co Estella prožila během válečných let a jak to ovlivnilo celý její další život? A Fabienne? I ona bude čelit životním změnám a výzvám. Natasha Lesterová nabízí poutavý příběh dvou silných žen, od něhož se jen těžko odtrhává.

Pro své vyprávění autorka zvolila mé oblíbené prolínání časových linií. Tentokrát jsou dvě, rok 1940 a 2015. Někdy se stává, že jedna linka svým námětem nebo charakterem hrdiny přebíjí tu druhou, to ale není případ Pařížské švadleny, kde jsou obě části vyrovnané. Autorka představuje dvě charismatické osobnosti, které čtenáře okouzlí na první dobrou.

Pařížská švadlena je typem knihy, která se vryje do srdce. Silné hrdinky prožívají emočně vypjaté příběhy, přiznám se, že jsem občas neměla daleko k slzám. Estella zažívá dramatické chvíle během okupace, dokonce se z New Yorku vrací v rámci odboje zpátky do Paříže. Může být v takové situaci prostor pro city? I ve chvílích, kdy svět čelil velkému utrpení, si láska našla svůj prostor a my sledujeme Estellin citový život, který byl všechno, jen ne jednoduchý. Ani Fabienne není ušetřena milostných peripetií, také ona musí o lásku bojovat. Ale nemusíte mít strach, že by se jednalo se o přeslazenou romantiku zavánějící kýčem, to vůbec ne.

Velký důraz je kladen na téma proplétající se celým příběhem, na módu. Dozvíme se, jak fungoval módní svět během druhé světové války, jak se „opisovalo“ od renomovaných návrhářů, i to, jak si vydobýt vlastní jméno tak, aby na něj společnost nikdy nezapomněla.

Román Pařížská švadlena je jako kvalitně ušitý a dobře střižený oděv, má všechny aspekty čtivého příběhu. Je akční, obsahuje romantickou zápletku i emocemi jiskřící děj. K tomu připočtěte ono zmiňované rodinné tajemství, které vždy bývá velkým lákadlem. V Pařížské švadleně se snoubí vypravěčský um Natashi Lesterové a dobře zúročené zkušenosti z oboru kosmetiky, kde pracovala v oblasti marketingu. Napsala podařený příběh o síle lásky i rodinného pouta, o naději, smutku a nových začátcích.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu můžete koupit na eshopu.

Ocejchovaná

Už potřetí se za sukni Anny Ekbergové schovali dva dánští spisovatelé Anders Rønnow Klarlund a Jacob Weinreich, aby čtenářům přinesli další thriller, v němž nebude nouze o napětí ani o emoce. Po románech Ztracená a Šťastně až do smrti, na které si můžete na blogu také přečíst recenze, přichází s novinkou Ocejchovaná, kterou vydalo nakladatelství Metafora.

Děj se odehrává ve třech liniích. V první poznáváme Rebeku, s níž si osud nepěkně zahrál. S rodiči žila v Africe, kde její otec působil jako diplomat. Když jí bylo sedmnáct, při autonehodě přišla o nenarozené dítě a matku, která ji doprovázela do nemocnice k porodu. Po sedmnácti letech je mladé ženě diagnostikována agresivní forma leukémie. Jedinou nadějí je transplantace kostní dřeně od blízkého příbuzného. Rebeka kromě otce jiné příbuzné nemá, takže když se potvrdí, že otec nevyhovuje, její naděje na přežití skomírají. Ale pak se ukáže, že Rebečin otec celá léta lhal a její dcera při nehodě nezemřela a byla adoptována. Proč? To Rebeka vyřeší později, teď potřebuje dcerku najít, a nejen kvůli nemoci.

V africké džungli bloudí sedmnáctiletá Angel, kterou unesli povstalci a udělali z ní dětského vojáka předurčeného k bojům. Kromě toho byla sexuálně zneužívána. Spolu s kamarádem se jí podařilo uprchnout, ale vyhráno zcela určitě nemá, každý, koho potká, může být potenciální nepřítel.

Souběžně sledujeme detektiva Kima, který řeší násilnou smrt emigrantky v kodaňském ghettu. Asi by to byla „jen“ jedna z mnoha vražd, které dánská policie šetří dnes a denně, kdyby ženě vrah neuřízl nohu a neodnesl ji. I tady se nabízí otázka proč? Kim rozplétá velký případ sahající až za hranice země, do africké Ugandy.

Nebojím se říct, že Anna Ekbergová (ponecháme ženskou variantu jména autorů) je podle mě s každým dalším románem na vyšším stupni své spisovatelské laťky. Ocejchovaná se od předchozích knih trošku odlišuje námětem i pocity, které během čtení vyvolává. Velmi emotivní je už předmluva, v níž se dozvídáme, co ji k napsání takového thrilleru vedlo.

Thriller Ocejchovaná se řadí mezi nejemotivnější romány s tématikou násilí, které jsem četla. Anna Ekbergová jde až na dřeň. Popisuje, jakých zvěrstev se povstalci dopouštěli na malých dětech, některé scény doslova vyrazí dech. Člověk si uvědomí, jak si žijeme v blažené nevědomosti a tomto nemáme tušení ani za mák. I když jsou některé události popsány poměrně naturalisticky, takže máte-li představivost, pojede vám na plné obrátky, cítíte i určitou citlivost, kterou do nich autorka vložila. Nechce být zbytečně vulgární nebo obscénní, jen poukazuje na to, že se takové věci dějí. Dětem.

Na atraktivitě mu přidává nejen lokalita, kdy se hladce přesouváte z Dánska do Afriky, ale také fakt, že kromě toho, že mapuje skutečné události, zaobírá se také rodinnými vztahy. Je čtivý, svižný a i přes to, že se v něm objevuje spousta jmen i míst, nepůsobí chaoticky a děj odsýpá. Je plný nečekaných zvratů, které stupňují napětí.

Určitě zaujme všechny, kteří hledají netuctový thriller. Za sebe jej můžu doporučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladelství Metafora.
Knihu můžete koupit zde.

Láska a sýr v Paříži

Jaký je nejlepší lék na zlomené srdce? Najít si hned novou lásku? Zahrabat se tři metry pod zem? Opít se do bezvědomí? Ella to vyřešila jinak. Když jí po osmi letech vztahu Paul řekl, že s ní do budoucna nepočítá, protože potřebuje najít sám sebe, Ella nelenila a udělala to, o čem sní asi každá romantická duše, sebrala se a z rodné Austrálie odjela do Paříže. Vyčistit si hlavu a zapomenout, že nějaký Paul kdy existoval. Asi tušíte, co Ellu potká a jak se bude směr jejího života vyvíjet. Jasně, před vámi je typická romance, takže láska chybět nesmí. Ale vše popořádku. Ella se musí zabydlet, najít si práci a hlavně, sníst spoustu sýrů…

Vtipná a oddechová záležitost je napsaná lehkou rukou a hned po pár stránkách jsem věděla, že se mi trefila do noty. A to i přes fakt, že sýry nemusím! Užívala jsem si každé písmenko, bavila mě hlavní hrdinka a její trampoty s láskou i pojídáním sýra. Ona se totiž vsadila, že během roku ochutná alespoň 365 druhů, které ve Francii mají. Sázku uzavřela se Sergem, sympatickým prodavačem sýrů, k němuž chodila nakupovat. Myslíte, že Serge by mohl být náplast na Ellino zlomené srdce? On je tady totiž ještě Gaston. Živí se jako gastronomický recenzent a je neskutečně krásný, Ellu úplně pobláznil.

Láska a sýr v Paříži je příjemným počinem v rámci žánru romantické literatury. Je předvídatelná, co si budeme nalhávat, ale o tom to přece je, dobrá romantika přece nemůže skončit špatně. Víte nebo aspoň tušíte, co se stane, ale taky je vám jasné, že to nebude jednoduché a hrdinové si svoje štěstí musí vybojovat. Platí to i u Elly, s níž prožijete rok v kulisách fantastické Paříže, která příběhu dodává svůj typický šarm. Celkově román vyznívá trochu jako pohádka, protože hlavní hrdince v podstatě vše vychází tak, jak si naplánovala, v životě to tak bývá jen málokdy. Ella má navíc kolem sebe spoustu přátel, kteří dotvářejí kolorit příběhu. Vlastně jsem v tom trochu viděla paralelu s Bridget Jonesovou. Pokud se vám po téhle ztřeštěné Britce stýská, zkuste knižní rande s Ellou. 🙂

Připravte se, že během čtení budete mít na něco chuť. Autorka Victoria Brownleeová je novinářka a o jídle píše do kulinářských časopisů, takže přesně ví, jak naladit vaše chuťové pohárky. Navnadila dokonce i mě, zarytého antisýraře, a já jsem se rozhodla, že nějaký lepší sýr zkusím. Dáte si taky kousek?

Pod vlhkou kůrkou byl sýr krémovitý a hrudkovitý a měl onu nenapodobitelnou příchuť ovčího mléka; zmocnil se mě pocit, že chutná tak, jako bych olizovala samotné zvíře. Nepůsobil stejně jako Roquefort, jako by mi na jazyku vybuchovala sůl, ale spíš byl solí prostoupený skrz naskrz, což bylo lákavé, kdyby mi tolik nevadil ten smrad. /str. 224/

Kombinací dobrého jídla, milostných vztahů i přátelských vazeb vznikl příjemný počin, který se bude líbit všem, kteří se rádi ztrácejí v zamilovaných příbězích a spolu s hrdiny touží po lásce a souznění. Nehraje si na intelektuální román, je to lehká, vtipná romantika, dobře mířená střela, když se potřebujete trefit mezi dva thrillery. 🙂 Servírujte s lahví francouzského vína a výběrem dobrých sýrů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, na jehož eshopu si knihu můžete zakoupit.

Žena, která se nebála měnit svět

Co může udělat dívka, která má jen pouze jméno a dobrou pověst? Zvláště žije-li na konci 19. století, kdy postavení žen záviselo právě na titulu a dobré finanční situaci? Nezbývá jí nic jiného než se výhodně vdát. Ne z lásky, ale pro peníze. To je případ Alvy Smithové.

Její rodina nemá žádné prostředky, matka zemřela a otec je těžce nemocný. Alvě a jejím sestrám hrozí propad do nejspodnějších vrstev chudoby. Seznámení s Williamem Vanderbiltem proto přichází v pravý čas. Přestože Vanderbiltovi mají hodně peněz, newyorská smetánka je mezi sebe nepřijala. Kdyby se vzali, Alvino jméno může rodinu vyzdvihnout na společenském žebříčku, jejich miliony zase umožní Smithovým důstojně žít. Jak prosté, že? Ale co láska? Najde se u Vanderbiltových místo i pro ni?

Alvu poznáváme jako mladou ženu snažící se zabezpečit své blízké. Sňatkem s Williamem Vanderbiltem se jí to úspěšně daří. Alva se poměrně rychle sžívá s novými příbuznými, postupem času dokonce ovlivnila některá finanční rozhodnutí rodiny, do nichž běžná žena tehdejší doby neměla co mluvit. Stala se mecenáškou, projektovala domy a podařilo se jí nemožné – pronikla až k samotné královně tehdejší společnosti, paní Astorové.

Na tomto poli byla Alva velmi úspěšná, zatímco rodinný život se jí nevydařil. S Williamem měla tři krásné děti, ale poté, co zjistila, že ji manžel podváděl s nejlepší kamarádkou, zažádala o rozvod. V době, kdy ženy veškeré trable schovávaly pod sukně a slovo rozvod bylo považováno za vulgární, Alma bořila hranice vytyčené americkou společností. Do slova a do písmene naplnila své heslo „Poprvé se vdej pro peníze, podruhé z lásky.“, protože její druhý sňatek byl velmi šťastný.

Therese Ann Fowlerová se už dříve čtenářům představila beletrizovanou biografií Zeldy Fitzgeraldové, která v Česku vyšla pod názvem Z jako Zelda. V té se jí podařilo zachytit vzestupy i pády hlavní hrdinky, stejně jako odraz tehdejší doby, tzv. zlatého věku.

Také Alvin životopis Dáma z dobré rodiny je výborný. Čtivou formou seznamuje čtenáře s hrdou a ambiciózní osobou, která se snažila dokázat, že žena je tvor schopný myslet samostatně. Svou urputností pomalu, ale jistě prošlapávala cestu emancipaci a sebevědomí, obojí tehdy příslušnicím něžného pohlaví chybělo. Nebála se přetvářet běh světa k obrazu svému, čímž tehdejší upjaté společnosti pořádně hnula žlučí.

I přestože Alva byla na poli byznysu úspěšnou podnikatelkou a doma milující matkou, v manželství strádala. Chyběla jí opravdová láska, něha a cit. Autorka vkusně a s pochopením líčí Alvin intimní život, dává nahlédnout do duše ženy, pro niž je milostné souznění jednou z nejdůležitějších ingrediencí ve vztahu.

Díky této knize před námi ožívá New York přelomu 19. a 20. století. Zlatý věk pomalu přebírá žezlo a dává poznat, že následující léta budou bujará. Boháči mají své dobročinné plesy s paní Astorovou, podnikatelé cítí šanci proměnit město v rušnou a zastavěnou metropoli.

Dáma z dobré rodiny je dalším výborným počinem z řady beletrizovaných životopisů vydávaných nakladatelstvím Metafora. I tady je líčen životní osud reálné postavy, s nimž stojí za to se seznámit. Žádná suchopárná data z encyklopedie, spojením životopisných fakt a autorčiny mistrné fabulace vzniká portrét zajímavé ženy, která se nebála měnit svět.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Luxor, na jehož blogu recenze primárně vyšla.

Zdroj

Motivační literaturu běžně nevyhledávám, ale na knihu Zdroj jsem byla docela zvědavá kvůli neotřelému tématu. Když mi ji nakladatelství Metafora nabídlo k recenzi, neváhala jsem. Brala jsem to jako možnost rozšířit si znalosti a dozvědět se něco nového o mozku a jeho využití pro lepší život.

Knihu napsala dr. Tara Swartová, lékařka specializující se na psychiatrii. Kromě toho, že je neurovědkyně, přednáší také jako koučka na téma mentální výkonnost. Můžeme tedy říct, že je to člověk na svém místě, který ví, o čem hovoří i píše.

Publikace Zdroj se řadí mezi populárně naučné tituly, což znamená, že mají svým čtenářům předat informace, naučit je novým věcem a předávat podněty a zkušenosti prostřednictvím zkušených autorů.

Ve čtyřech částech vás dr. Swartová provede zákoutím lidského mozku, jeho schopnostmi a naučí vás, jak ho využít tak, aby pracoval ve váš prospěch.

Probuďte svůj mozek – tak zní hlavní myšlenka celé knihy. Ptáte se jak? Zaprvé, musíte chtít, to je samozřejmé. No a pak můžete zkusit pracovat s touto knihou. Je plná zajímavých věcí a informací. I když působí místy odborněji, není těžké se do ní začíst, navíc v dnešní moderní době si pojmy, kterým nerozumíte, můžete vyhledat pomocí internetu.

Zjistila jsem, že dělám jednu konkrétní věc, kterou autorka popisuje, a tou je vizualizace. Vsadím se, že to budete znát taky – jedná se o činnost, kdy si představujete konkrétní situaci, aniž by se ještě stala – pracovní pohovor, rande, nebo náročná cesta autem. Když si předem představíte, co vás čeká a zkoušíte si to vizuálně přiblížit, váš mozek má pocit, že už je s věcí obeznámen, pro vás to není stresující a můžete situaci využít ve váš prospěch.

Jednotlivé kapitoly jsou uvozeny citáty významných osobností, které podtrhují celkový význam a podstatu publikace a čtenářům mohou dodat odvahu změnit své postoje a myšlení. Text dr. Swartové je proložen i příběhy lidí, kteří jejich rad využili a naučili se se svým mozkem pracovat. Totéž můžete udělat i vy – psát si deník, vést nástěnku činů – možností je spousta.

Zdroj není typem knihy, kterou přelouskáte, ani nevíte jak. Na čtení je důležité se soutředit, už kvůli tomu, abyste téma chápali a uměli ho správně uchopit. Můžete se probírat kapitolami, které vás zaujaly nejvíc, vracet se k příběhům a zkoušet různá cvičení. To, co dr. Swartová nabízí čtenářům, vyzkoušela sama na sobě i svých klientech.

Takže nezapomeňte – za svými (ne)úspěchy stojíte vy a váš mozek. Najděte sílu změnit sebe, to, jak přemýšlíte, podpořte své sebevědomí. Na změnu není nikdy pozdě. Jako věčný pesimista a bojínek si to budu pamatovat a mít proto publikaci Zdroj vždy po ruce, abych se naučila využívat mozek ve svůj prospěch.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora. Knihu zakoupíte na eshopu Grada.cz

Knihkupectví na Bylinkovém náměstí

Natalie a Nathan jsou manželé středního věku. Děti jim vylétly z hnízda a pro ně nastává čas, kdy mohou dělat přesně to, co chtějí. A tak opustí Paříž a usídlí se v malebném městečku Uzès ležícím na jihu Francie. Natálie pověsí na hřebík své původní povolání profesorky francouzštiny a koupí si malé knihkupectví na Bylinkovém náměstí. Odteď může říct, že žije mezi knihami, což je její splněný sen. Prostřednictvím knížek Natalie proniká do srdcí místních obyvatel, dokáže jim doporučit takovou knihu, která jim pasuje jako ulitá. Trápí vás láska? Máte bolest na duši? Potřebujete zklidnit, uvolnit se nebo naopak hledáte vzrušení? Vstupte do krámku s knížkami a Natálie už bude vědět, co s vámi.

Musím říct, že do téhle knížky jsem se zamilovala na první pohled i začtení. Je nádherná, co se grafického zpracování týče, s úžasnou obálkou a černobílými črtami v jednotlivých kapitolách. K tomu připočtěte hlavní téma -knížky a poklidné tempo celého příběhu.

On to vlastně klasický příběh není. Natálie je sice stěžejní postavou, ale do popředí se dostávají její zákazníci. Pestrou přehlídku zahajuje nesmělá studentka Cloé, jejíž literární rozlet dusí příliš opatrná matka, setkáme se s pošťákem, který touží dobýt divadelní prkna, nebo se seznámíme s kultivovaným poutníkem Jacquesem. A to je jen zlomek z postav, jejichž kroky a směr dalšího bytí dokáže ovlivnit kniha doporučená zkušenou a sečtělou knihkupkyní. Natálie promlouvá v ich-formě a musela jsem se během čtení několikrát ujistit, že knihu napsal muž, protože se do ženy jako takové dokázal vcítit na sto procent. Naznačuje určité aspekty Natáliina života, zjistíme, jak vřelý a láskyplný vztah ji pojí k manželovi, že i ona má občas typické ženské touhy a že její vztah s dcerou není takový, jaký si vysnila. Ale tohle opravdu není primárně o Natálii, spoustu věcí z jejího soukromí nechává Éric de Kermel jen naznačených.

Pokud čekáte akční děj a myslíte si, že zažijete rušný den knihkupce, tak vás musím zklamat. Knihkupectví na Bylinkovém náměstí plyne velmi zvolna, je to spíše relaxační a uvolňující četba, která vás dostane do pohody. Text je protkán nejrůznějšími citáty o knihách a čtení, stejně jako Natáliinými úvahami o životě, o světě, o lidech a… o knihách. Dalo by se říct, že celá knížka je jeden velký citát, který stojí za to přečíst, vstřebat a nechat na sebe působit.

Udělat si čas na čtení neznamená jenom otáčet stránku za stránkou, ale udělat si také čas na samotná slova. Čas zastavit se, žvýkat slova jako divokou trávu, kterou člověk sebere na procházce a potom si ji vloží do pusy. Být schopný nechat slova ležet stranou, jako se nechává uležet těsto na palačinky, a potom s k nim zase vrátit. (str. 32)

Myslela jsem si ,že jsem dost sečtělá, ale Natálie mi dala pořádnou lekci. Mám co dohánět. Knih, které zmiňuje a které jsem ještě nečetla, je přehršel. Na konci románu autor umístil seznam děl, které se v příběhu objevují, takže si můžete rozšířit literární obzory.

Určitě si tohle dílko nesmíte nechat ujít, jste-li ryzími milovníky literatury, milujete knihkupectví a knihovny. Knihkupectví na Bylinkovém náměstí přináší pohlazení na duši a donutí vás trochu zpomalit, prožíváte-li hektické dny. Tolik citátů, tolik námětů k přemýšlení a hlavně, tolik knih.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora

Když babička chytne druhý dech

Zdroj: Chrudimka.cz

Pětasedmdesátiletá Evie Gallagherová před nedávnem ovdověla. Z obav, že novou situaci nezvládne, souhlasila s přestěhováním do domova důchodců. Vitální Evie na novém místě trpí. Chybí jí svoboda, má pocit, že mezi všemi těmi senilními stařenkami brzy umře. Jednoho dne se rozhodne domov opustit a vydá se na vlastní pěst vstříc dobrodružství. S obytnou dodávkou cestuje napříč Evropou do Francie. Evie to prostě ještě nebalí, naopak. Nikdo neví, kolik času mu zbývá, zvláště je-li mu přes sedmdesát, tak proč si zbytek života neužít?

Evie se zalíbí bohémská Francie, kraj plný vína, dobrého chleba a lidí, kteří neváhají podat pomocnou ruku. Kromě nových přátel na ni čeká i láska. V pětasedmdesáti, věřili byste tomu? Eviein syn Brendan a jeho upjatá žena Maura se snaží zlobivou cestovatelku vystopovat a vydají se po jejích stopách, aby ji přivedli zpátky k rozumu a taky domů. Pro každého z nich bude neobvyklý výlet novou zkušeností a především důležitým milníkem v jejich životech. Právě prožívají manželskou krizi a ani jeden netuší, jak z toho ven.

S neuvěřitelnou lehkostí se autorka Judy Leigh zaměřila na téma, které je ve společnosti aktuální čím dál víc. Jak žijí staří lidé? Všímáme si toho, co seniory zajímá? Každý z nás má v okolí nejméně jednoho, ať už rodiče, prarodiče, nebo souseda. Jejich život nekončí v okamžiku, kdy dostávají občanský průkaz tzv. na dožití, chtějí prožít ještě spoustu hezkých a příjemných chvil.

Kromě toho, že kniha líčí neobyčejnou pouť jedné nekonvenční ženy, je zároveň skvělou sondou do rodinných vztahů mezi rodiči a dětmi. A je jedno, jestli je potomkům pět nebo čtyřicet, rodičovskou radu i pohlazení potřebují bez rozdílu věku.

V kapitolách se střídá pohled Evie a Brendana. Sledujeme, jak se vyvíjí vztah mezi ušlápnutým synem a jeho energickou matkou, určitým vývojem projde i nesnesitelná Maura.

Autorka umí zaujmout nadhledem a empatií. Její hrdinové jsou obyčejní lidé, které sužují pochyby nad vlastním životem, mnohdy nejsou schopni rozhodnout se a dělají chyby, ale ona je dokáže správně nasměrovat. Nebojí se doknout ani společností tabuizovaných témat, jako láska a sex ve vyšším věku.

Ještě to nebalím, vzkazuje babička je laskavým příběhem prodchnutým lehkým humorem a jedinečnými popisy francouzských reálií. Zaujme nejen starší čtenáře, kteří se v příběhu rebelské seniorky můžou najít (a inspirovat), ale pobaví i mladší generaci.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla