Hodiny v Paříži

Jeden den v Paříži. Jeden den v životě čtyř lidí, který propojí jejich životní cesty. Jeden den v roce 1927, po němž už nebude nic jako dřív – to jsou Hodiny v Paříži.

Souren, Camille, Jean-Paul a Guillaume. Každý z nich v životě o něco přišel, každý z nich něco hledá. Do Paříže je přivedla touha po jiném, lepším životě, ale nakonec se museli vyrovnávat s osudem, který jim dost naložil.

Musím říct, že jsem byla hodně zvědavá na to, jaká knížka bude, přece jen líčit jen jeden den, to si většina čtenářů asi nedokáže představit jinak, než jako velkou popisnou bublinu. Hned vám můžu sdělit, že opak je pravdou. Prvními stránkami jsem se docela prokousávala – autor má specifický styl, píše v přítomném čase a příběh tak působí spíš jako filmový scénář – a že by to krásný film byl, co si budem. ;-). Ale potom jsem se docela rychle začetla, knížce totálně propadla a podlehla pařížskému šarmu, jenž z ní vyzařuje z každé stránky.

Postupně se seznamujeme se všemi čtyřmi aktéry a jejich ne vždy lehkými osudy. Sledujeme jeden jediný den, v němž vyvrcholí vše, oč usilovali nebo pro co žili. S jejich vzpomínkami se noříme do minulosti, abychom pochopili, co je do města bohémů přivedlo.

Jestli milujete Paříž mezi dvěmi světovými válkami, jste tady dobře. Alexi Georgeovi se podařilo docela věrohodně a plasticky vystihnout krásu, kouzlo a proměnlivé nálady města umělců. Potkáte Ernesta Hemingwaye, výstřední Gertrudu Steinovou, projdete se pařížskými uličkami a s Camille navštívíte hrob Marcela Prousta. Hodiny v Paříži zachycují francouzskou metropoli jako místo, kde je umění doma.

Knížka má 285 stran, což je pro někoho docela hodně, ale těm, kteří meziválečnou Paříž milují, čtení nepotrvá dlouho, to se vsadím. Se Sourenem, Camille, Jean-Paulem a Guillaumem čas utíká hodně rychle i díky tomu, že autor promyšleně střídá jejich linky a kapitoly končí vždy v nejnapínavějším okamžiku, aby je v závěrečném zrychleném tempu důmyslně propojil.

Hodiny v Paříži jsou příběhem o ztracených nadějích i o jejich hledání, o touze a a lásce, který potěší nejen milovníky francouzské metropole, ale především všechny romantické duše a hloubavé jedince, kteří nehledají instantní jednoduchý děj, ale rádi nad dějem a hrdiny přemýšlejí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Knihkupectví ztrát a nálezů

V jediném okamžiku přichází Natalie Harperová o matku i snoubence, kteří zahynuli při nehodě letadla. Ve stejné chvíli se tak stává majitelkou knihkupectví, jež její matka provozovala a které je zatíženo dluhy. Přebírá také péči o dědečka se zhoršující se pamětí. Možná by pomohlo prodat dům, v němž knihkupectví sídlí, ale proti tomu je dědeček, jeho majitel, pro něhož má rodný dům citovou hodnotu. Natalie se ke svému prarodiči nastěhuje a pokusí se udělat vše pro to, aby matčino vymazlené, leč neprosperující knihkupectví zachránila.

Susan Wiggs není autorkou, která by byla nějak moc známá, což je škoda, protože by určitě neměla uniknout pozornosti čtenářek, které mají rády rodinné příběhy s romantickou linií. Moc se mi od ní líbil román Strom života zasazený do malebné krajiny Vermontu. Už teď se těším, až se začtu do dalšího počinu nazvaného V jabloňovém sadu.

A jaké je tedy Knihkupectví ztrát a nálezů? Spisovatelka píše velmi čtivě a dokáže upoutat od prvních stránek. Navíc, jste-li milovníky nepříliš akčních příběhů, v nichž je zacíleno spíše na vylíčení mezilidských vztahů, budete si v ní libovat. Jedná se o poklidné vyprávění, i když emoce mají samozřejmě své místo. Knihkupectví ztrát a nálezů je plné knížek, odkazů na literaturu i hudbu – Natalie miluje Eddieho Veddera z kapely Pearl Jam a její matka poslouchala Bryana Ferryho a Roxy Music, čímž mně osobně byly obě velmi blízké.

V knize nechybí ani romantická linka a hned od počátku dosti průhledná, ale co, tohle přece vždycky u takového typu literatury očekáváme. Důraz je kladen primárně na vztahy v rodině, spolu s Natalií odkryjeme dokonce i letitou záhadu. Děj se citelně dotýká i problematiky stárnutí a neduhů s tím spojených. Natalie má naloženo dost, přesto se snaží, aby matčin odkaz v podobě knihkupectví existoval dál.

Knihkupectví ztrát a nálezů je nádherným, poklidným příběhem, ke kterému se hodí hrnek horkého čaje nebo kávy a uklidňující světlo svíček. Je to pohlazení na duši pro ty, kdo chtějí zvolnit a užít si každé písmenko a nasát vůni knížek i typickou atmosféru knihkupectví.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Za dveřmi tma

Je cosi shnilého v městečku americkém… I tak by se dal parafrázovat jeden slavný výrok. Maloměsto Whistling Ridge působí na první pohled poklidně a lehce ospale, ale… Pohled druhý už říká něco jiného. Z večírku nedorazí domů sedmnáctiletá Abigail a její zmizení vyvolá spoustu otázek a hlavně rozdmýchá zlo, které doposud spalo.

Tedy, musím říct, že román Za dveřmi tma nepatří k těm, do kterých se začtete a nezavřete knihu dřív než na poslední straně. Děj se odvíjí jen velmi, velmi pozvolna, takže je těžké udržet úplnou pozornost a to říkám já, které rozvláčnější texty vesměs nevadí. Pokud vydržíte tento dlouhý a hluboký ponor do života na maloměstě, vynoříte se na konci knihy s úžasem, poslední třetina je totiž šílená jízda a smršť.

V tomto psychothrilleru mladá autorka – ročník 1995! poukazuje na uzavřené komunity malých městeček. Je sice Angličanka, ale nějakou dobu žila ve Spojených státech právě v takovém prostředí. Představujete-li si idylku, to znamená, že se všichni znají a jsou spolu zadobře, tak správně je jen první část. Obyvatelé Whistling Ridge se mezi sebou opravdu znají, a to velmi dobře, ale navíc jsou spjati a propleteni nitkami tajemství, mnohdy temnějšími než noc. Je to tak, každý na každého něco ví a má tak pořádnou páku v ruce. Navíc se v městečku, v němž velkou roli hraje víra v Boha neodpouští jiná sexuální orientace nebo odchýlení od Božího slova.

Anna Bailey v knize řeší spoustu témat a splétá je dohromady – LGBT tématika, drogy, domácí násilí, náboženský fanatismus, alkoholismus, rasovou nesnášenlivost; na jedno malé městečko je toho snad až příliš. V každém případě je podivuhodné, jak se s tím mladá autorka dokázala popasovat. Byť máte pocit, že vás přehršel problémů zadusí, po přečtení musíte nad hrdiny dlouho přemýšlet. Ani jeden z nich není takový, že by dokázal přirůst k srdci, přesto jejich problém nutí k zamyšlení.

Psychothriller Za dveřmi tma, je sice zdlouhavou, leč docela povedenou sondou do světa společnosti lidí zmítaných problémy a předsudky. Ve Whistling Ridge byste určitě bydlet nechtěli, za to ručím, ale nahlédnout do životů jeho obyvatel, proč ne? Cizí problémy jsou vždycky lepší, než vlastní. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Zaříkávačky

Moravské Kopanice mají své žítkovské bohyně, italské Apeniny zaříkávačky. Ty dokázaly holýma rukama léčit vše. Svůj um předávaly mladší generaci, dívkám, které svého času začaly mizely neznámo kam. Lékařka Sara Romaniová se vrací do malé horské vísky, kde prožila dětství, aby pohlédla pravdě do očí a vyrovnala se s traumaty minulosti. Když se ztratí malá Rebecca, dcera místního starosty, Sara se zapojí do pátrání. Cesta za pravdou může být nebezpečná a plná tajemství, která by někteří nejraději nechali spát na věky…

Zaříkávačky jsou thrillerem, který zaujme nejen neotřelou destinací, ale především lehkým mysteriózním podtónem. Jestli máte rádi filmy Tajemná řeka a Téměř dokonalý zločin, asi víte, co mám na mysli, tyto snímky zmiňuji poměrně často v recenzích komorně laděných thrillerů.

Začátek příběhu je pozvolný, seznamujeme se s hlavní hrdinkou i lidmi jejího blízkého okolí, stejně jako s pozoruhodnou lokací, jakou italské hory bezesporu jsou. Sara je hlavní vypravěčkou, střídají se dvě časové roviny, rok 2019 a 1997, kdy byla malou holčičkou a stala se svědkem tragické události. Postupně děj dostává spád a náboj a od stránek se jen těžko odtrhává, autorka si celou dobu drží laťku, text je napínavý a bez hluchých míst. Za zmínku stojí také sugestivní popisy hor a lesa, do kterého se děj částečně přesouvá. Nejednou jsem cítila napětí a mrazení, měla jsem pocit, že jsem se Sarou v lese a někdo mě sleduje, a to se u knížek obvykle nebojím. Dramatická linie je opravdu výrazná, v nejednom okamžiku zadrnká na citlivou notu.

Emanuela Valentini napsala podmanivý thriller s nádechem tajemna, u něhož do poslední chvíle nevíte, na čem jste. Objevuje se v něm spousta postav, věrohodných i těch, kterým nevěříte ani dobrý den, ale nikdy nevíte, na čem s nimi vlastně jste, mění se jako chameleoni a děj tak získává na napínavé atmosféře, aby vygradoval do šokujícího finále. To jsem si vychutnala těsně před odchodem do práce, nechtěla jsem nechávat pár stránek nedočtených, takže emoce byly umocněny dvojnásobně.

Jméno Emanuela Valentini si někam zapište, je to svěží a originální hlas ve svém žánru. Navíc se děj netočí v notoricky známých destinacích, jako jsou Spojené státy nebo Velká Británie, či severské země, ale přibližuje Itálii ne jako turisticky známou lokalitu, ale jak mystické místo, kde si historie a magie podávají ruku se současností. V horách byl život vždycky tvrdý, a to platí i pro podmanivé italské Apeniny. Jestli byste si měli přečíst jen jeden thriller, přimlouvám se za Zaříkávačky, stojí za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Cesta za tebou za 80 dní

Ramona Keenová, jíž nikdo neřekne jinak než Romy, žije celý svůj život v New Yorku. Bydlí v malém bytě nad knihkupectvím, které vedou její dva strýčkové. Romy tam prodává knížky a zároveň spravuje účty obchůdku na sociálních sítích. Je šťastná mezi knížkami ve svém velkoměstě, i když její velkou touhou je studium fotografie a Paříž, k čemuž se ale nikdy neodhodlala. Idylka končí v okamžiku, kdy se v krámku objeví nový domácí se svým synovcem, výhružně mává nájemní smlouvou a požaduje trojnásobné nájemné. Romy je pro záchranu knihkupectví, které je pro její strýčky vším, ochotná udělat všechno. Účastní se konkursu místní cestovní agentury ExLibris, která pořádá zájezdy kopírující známá literární díla. Romy musí po vzoru Willyho Foga objet svět za 80 dní a navštívit všechny destinace, kam vkročila noha tohoto kultovního hrdiny. Je tady však jeden problém, na konkurs se přihlásil ještě někdo jiný, synovec nového domácího, který vlastně žádným jeho synovcem není…

Do této knížky jsem se začetla na první dobrou. Začala jako klasický příběh určený milovníkům knih. Romy je neustále zalezlá v knížkách a je to poznat hned po pár stránkách, z nichž dýchá milá starosvětská atmosféra zaprášených antikvariátů. Člověk by se tou náladou nechal ukolébat, ale víme, že na Romy čeká ještě něco dalšího. Pravé dobrodružství začíná ve chvíli, kdy dívka stojí v newyorském přístavu a chystá se plout do země, kde Willyho putování začalo, do Anglie. A nebylo by to pořádné vzrůšo, kdyby všechno klapalo, tak jak se očekává. Je jasné, že na Romy čeká mnoho nástrah a překážek, jimž bude sekundovat Ramonin „nepřítel v boji“ Dominic. Vyhrát však může jen jeden.

Román Cesta za tebou za 80 dní je další příjemnou oddechovkou z edice 7lásky nakladatelství Metafora. Spojuje v sobě lásku ke knihám, milou lehce romantickou linii a především cestování. Romy, pro níž bylo vždy nepředstavitelné opustit New York, musí na své misi za záchranou knihkupectví překonat sama sebe. Autorka ji nechává zažít perné chvilky i ztřeštěné okamžiky, v nich si Romy nezadá s hrdinkami, které tak skvěle umí třeba Alexandra Potterová. Kniha se tematicky dotýká problematiky uprchlíků i rasových otázek, naštěstí tyto náměty nepřebíjejí celkový ráz příběhu, jen pomáhají hlavní hrdince najít ztracené sebevědomí a uvědomit si, kým vlastně je.

Bylo velmi příjemné spolu s Romy kopírovat trasu Willyho Foga a navštívit tradiční země jako je Velká Británie, Francie, zažít atmosféru Japonska, Singapuru i rušné Indie. Musím zmínit i sympatické grafické zpracování, na začátku každé kapitoly a někdy i na konci je menší obrázek související s cestováním. Obálka se nese v tradičním designu, který charakterizuje edici 7lásky.

Román je příjemnou, čtivou záležitostí, díky níž poznáme exotické země, jejich divokou krásu stejně jako nebezpečí číhající na každém kroku. Neměl by chybět mezi přečtenými knížkami všech milovníků cestování a dobrodružných výprav.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku můžete pořídit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Jackie a Maria

Dalším v řadě skvělých beletrizovaných životopisů nakladatelství Metafora je Jackie a Maria z pera Gill Paulové. Setkáme se v ní se dvěma známými ženami, jimž životní cestu protnul stejný osudový muž. Jackie Kennedyová a Maria Callasová. Žena amerického prezidenta a operní pěvkyně. Oním mužem byl řecký rejdař Aristoteles Onassis, který s oběma strávil část svého života. Jednu si nikdy nevzal, byť ho k ní vázalo osudové pouto, druhou za ženu pojal, ale byl to šťastný krok?

Knížka upoutá nádherným vzhledem, skvěle zapadajícím do celé řady pískově laděných obálek, typických právě pro tyto romány. A obsah? Čtivý, dojemný, přitom psán příjemnou nenásilnou formou.

Příběh je protkán dvěmi dějovými linkami, které se v průběhu děje protnou v osudové finále. V jedné sledujeme Jackie Kennedyovou, manželku ambiciózního charismatického politika mířícího do Oválné pracovny Bílého domu, v druhé talentovanou operní pěvkyni Marii Callasovou, která celý život bojuje s nízkým sebevědomím. Jsme svědky zásadních životních momentů, které ať už v kladném či naopak tragickém směru ovlivnily jejich světy.

Autorka vypíchla vztahy obou hrdinek k partnerům a nechá je promlouvat pomocí dramatických, mnohdy šťavnatých a temperamentních dialogů. Není divu, obě jsou živelné, byť Jackie působí vlivem tragických událostí (smrt dětí, manžela i švagra) lehce rezignovaně. Paula Gillová ani jednu nelíčí idylicky, nebojí se vypíchnout chyby, jež obě dělají, popisuje jejich slabosti a vnitřní myšlenkové pochody, neustálé pochyby o tom, jestli je to, co činí, správné. Abyste si nemysleli, Jackie a Maria nedělají nic dohromady, byť se spolu setkaly, ale díky vztahu ke stejnému muži jsou jejich osudy v lecčems podobné.

A co Aristoteles, bohatý rejdař, milující peníze, ženy a pozornost slavných lidí? Nebyl žhavým krasavcem, který okouzlí ženu na první dobrou, jeho hlavní zbraní bylo charisma, výmluvnost a… peníze. Věřte mi, byť tato kombinace působí romanticky a platí na nejednu příslušnici něžného pohlaví, život s ním nebyl žádný med, o tom vás obě hlavní aktérky přesvědčí. Ale ani on nebyl ušetřen hořkých chvil a těžkých okamžiků.

Jackie a Maria v sobě snoubí historická fakta s umně propletenou fikcí (spisovatelka zcela určitě nemohla vědět, co přesně si postavy mezi sebou povídají, přesto jim vtiskla osobité a reálně působící dialogy), na základě známých údajů vyjadřuje pocity a emoce, a já bych řekla, že velmi působivě. Hledala jsem si další doplňující informace ke všem postavám, prohlížela fotografie a na základě toho hlouběji pronikala do životů Jackie a Marie.

Pokud čtete rádi o známých a zajímavých osobnostech, nenechte si beletrizované romány nakladatelství Metafora ujít. Jackie a Maria je jedním z těch, jejichž hrdinky, reálné osobnosti, nezapomenete.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Román z pokoje 128

Anne-Lise si pronajme pokoj č. 128 v bretaňském hotelu. Hodlá v této nádherné části Francie strávit dovolenou. Jaké je její překvapení, když v nočním stolku najde zapomenutý rukopis knihy a v něm navíc ještě adresu? Velké, co si budeme povídat. Román si přečte a je nadšená, protože ji jedinečnost textu naprosto uhranula. Ale rukopis je nedokončený a Anne-Lise zajímá proč a vůbec všechno kolem něj. Posílá ho na uvedenou adresu a k jejímu překvapení se jí autor díla ozve. Je jím Sylvester, který tvrdí, že rukopis ztratil už před více než třiceti lety. Činorodá žena neváhá a rozjíždí k autorově nevoli velké pátrání, aby zjistila, jak se do hotelového pokoje dostal. Co myslíte, budeme překvapeni?

Román z pokoje 128 je psán celý v dopisech. Milujete-li tento způsob, stejně jako já, zatetelí se vám srdce blahem. A pozor! I když se pohybujeme v jedenadvacátém století, v knize nezakopnete o jediný mail, sms či internetovou konverzaci, vše se vede pěkně postaru. Dopisní papír a píšeme! Žádné wtf, omg, njn, jj, ale poctivé dopisy, to znamená úplná slova, rozvité věty, v nichž se skrývá mnoho moudrých myšlenek.

Mezi kým se konverzace v dopisech odehrává? Pošta putuje mezi Anne-Lise a Sylvesterem, její nejlepší přítelkyní Maggy a na ně se postupně nabalují osoby, jejichž životy tajemný rukopis protnul.

Tahle knížka není z těch, které byste zhltli na posezení, byť tomu ji k tomu menší rozsah stran předurčuje. Její kouzlo tkví právě v oněch dopisech, jenž jsou jedním slovem nádherné. Doporučuji zpomalit a vychutnat si každé písmeno, slovní spojení, každou větu, za což patří dík překladatelce Haně Davidové, jíž se podařilo zachovat krásu textu a hlavně francouzský šarm, který čiší z každé stránky.

Tajemný rukopis a čilá korespondence několika lidí, z nichž někteří by se díky pátrání nikdy nepotkali, rozvíjí také jejich životní osudy. Jak žije Anne-Lise? Proč je Sylvester bručoun a nelíbí se mu, co se s jeho literárním dítkem děje? A co si v sobě nese Maggy?

Cathy Bonidan napsala nádherný komorní příběh, který otevře srdce každého milovníka knih a zadrnká na strunu všem romantickým duším. Pokud hledáte něžnou poklidnou knižní lahůdku, Román z pokoje 128 se přímo nabízí. Je dalším v řadě povedených titulů edice 7lásky nakladatelství Metafora.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Skříň plná Diora

2. světová válka a móda. Co mohou mít tato dvě nesourodá témata společného? Když se začtete do druhého románu Natashy Lesterové, který v nakladatelství Metafora vyšel pod názvem Skříň plná Diora, zjistíte, že je spojuje nejen tajemství, ale také spousta bolesti, odvahy, naděje a především lásky.

Když malá Skye udělá hvězdu před tím cizím klukem a stáhne mu kalhoty, ještě vůbec netuší, že právě potkala svého nejlepšího přítele. Nicholase, který do malebného Cornwallu přijel s labilní matkou a přísnou tetou, svobodomysná Skye fascinuje, stejně jako její bohémská matka, která ho učí létat. Když je mladíkovi patnáct let, musí se spolu rozloučit, protože Nicholas odjížídí do New Yorku, aby převzal rodinné dědictví. Setkávají se po až po letech, v době, kdy Evropu drtí válka. Oba pracují pro anglické letectvo, Nicholas je navíc zasnoubený s nádhernou Margaux a ke Skye se nechová zrovna zdvořile…

Módní restaurátorka Kat Jourdanová má starostí víc než dost. Sama se stará o dvě malé dcerky a bojuje s exmanželem, který jen nerad vidí, že se Kat snaží realizovat v práci. Jednou Kat najde v babiččině domě v Cornwallu skříň plnou šatů od Diora. Babička Margaux se k vysvětlování moc nemá, a tak restaurátorka pátrá spolu s novinářem, který potřebuje informace o Margauxině životě do své knihy. A zjistí se, že Margaux Jourdanové byly dvě…

Autorka Natasha Lesterová se stejně jako v předchozí knize Pařížská švadlena i tady vrací do období druhé světové války a mistrně ji propojuje se světem módy. Sledujeme životní cestu svéhlavičky Skye, pro niž je létání celoživotní vášní. Za války pracuje jako pilotka, ale vzhledem k tomu, že je žena, a ty se ve válce příliš vážně nebraly, dotýká se příběh taky emancipace a pracovní nerovnoprávnosti mezi muži a ženami.

Obě linie jsou důmyslně propletené, střídají se po kapitolách, které končí, jak už to u dobrých knížek bývá, v tom nejnapínavějším místě, takže otáčíte stránky a hltáte je jednu za druhou. V knize se setkáte nejen s postavami, jež vznikly v hlavě australské spisovatelky, ale také se skutečnými osobami, jako jsou sourozenci Diorovi – o těch se můžete dočíst v knize Návrhář, Vera Atkinsová, agentka SOE (britské Oddělení pro zvláštní operace), která byla také předobrazem statečných špiónek v románu Zapomenuté dívky z Paříže. Pokud vás téma žen v RAF za druhé světové války zajímá, další knihou, jež doplní střípky informací, je kniha Sorayi Laneové Holky od spitfirů.

Skříň plná Diora je dojemným příběhem o odvaze, lásce a tajemstvích. Obsahuje poměrně nečitelnou zápletku s postavami, která už tak nesmírně čtivému textu dodává grády. Potěší milovníky spletitých společenských románů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Vypůjčený život

Kdysi spolu chodily na univerzitu, poté se jejich cesty rozešly, aby se po třiceti letech znovu spojily. Olivie a Lena, dvě ženy, které jsou nuceny po padesátce hledat nový smysl života. Když se náhodně potkávají na letišti, slovo dá slovo a ony si na měsíc vymění své domovy. Upjatá Lena zůstává v Charlestonu v elegantním Oliviině bytě, zatímco ta odjíždí na odlehlou chatu ve Virginii, kterou Lena kdysi zdědila. Co se během měsíce stane? Změní se životy obou zralých žen, pomůže jim výměna v tom, aby si uvědomily, co hledají a chtějí?

Vypůjčený život je dalším romanticky laděným příběhem z oblíbené edice 7lásky, kterou vydává nakladatelství Metafora. Tentokrát necílí na čtenářky mladší generace, ale na dámy, které již mají nějaké životní zkušenosti. Hrdinkám je totiž přes padesát, mají odrostlé děti a trable s manželi. Nejsou to mladé dívky, jež by se bezhlavě vrhaly do dobrodružství. Ale i ony mají svá tajemství a trápení, která si musí vyřešit. Nesmělá Lena rozkvétá v rušném Charlestonu, který podněcuje její odvahu, aby udělala zásadní životní změnu. Totéž pociťuje i energická Olivie, jež najde klid v poklidném prostředí malého virginského městečka. A co muži, mají v jejich světě ještě místo? Nechte se překvapit, řeknu jen, že kromě dvou vypravěčských hlasů v podobě Olivie a Leny, jejichž pohled je zprostřekován er-formou, taktéž promlouvá i Alastair, Lenin nejlepší kamarád už od dětských let a teď nově soused Olivie.

Tato typická letní „sedmiláska“ je příjemným počinem, který je sice primárně zaměřen na zralejší publikum, ale bát se ho nemusí ani mladší čtenářky, třeba v něm najdou inspiraci a návod, jak žít, kdyby náhodou musely někdy svůj dosavadní život restartovat a překopat od základů.

S oběma hrdinkami zažijete chvilky veselé, hořké i kyselé. Ale život už takový je, znáte to, když vám dá citrony, tak z nich uděláte limonádu, že. Stejným heslem se po výměně začnou řídit taky Olivie a Lena. Možná bude děj chvílemi působit lehce motivačně, ke konci až příliš idylicky, kdy ženy do cesty dostanou spoustu náhod, ale ruku na srdce, víme, přeci, co máme před sebou, takže dobré věci předpokládáme automaticky.

Lena i Olivie se díky výměně dostávají do atraktivních prostředí – jak Charleston se všemi typickými aspekty, tak i poklidný virginský venkov mají něco do sebe. Ashley Farleyové se podařilo vystihnout kontrasty mezi oběma lokacemi a vyzdvihnout jejich silná místa. Během čtení jsem měla chuť podívat se do obou destinací, užít si živočišný Charleston se všemi jeho chutěmi a vůněmi, stejně tak zakotvit v útulné chatě, zachumlat se pod deku, pít horký čaj, číst knížku a vnímat praskot polen v krbu.

Jedná se o lehké odpočinkové čtení, které oplývá příjemnou atmosférou, přestože někdy na obě hrdinky padá všechno, co může. Autorka v něm poukazuje na to, že nikdy není pozdě začít znovu, jít dál a vyšlapat si novou životní cestu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Nekonečně dlouhé odpoledne

Co ve vás evokuje název Nekonečně dlouhé odpoledne? Cítíte líné horko a chuť ledové limonády, v níž se pomalu rozpouští kostky ledu? Slyšíte vrzavý zvuk houpačky na verandě, vnímáte rozpálenou trávu pod nohama? Tak to cítíte správně. Ocitli jste se v Kalifornii, v létě roku 1959. Domy v Sunnylakes mají bezchybnou fasádu, květiny v truhlících vypadají pořád čerstvě, i když se je žhoucí slunce pokouší dostat dlouhými paprsky, stejně jako trávníky, zastřižené pěkně po vojensku. Přesně takhle vypadá i dům Joyce Haneyové. Jen v kuchyni na podlaze je krev, která by tam být neměla. Joyce zmizela beze slova vysvětlení, za sebou nechává dvě malé vystrašené dcerky, které nachází pomocnice Ruby Wrightová. Ta zrovna přijela k Haneyovům uklízet, ale místo toho nakonec skončila ve vazbě jako podezřelá. Proč? Byla na místě činu a navíc nemá barvu kůže, která rezonuje se snobským, stepfordsky laněným Sunnylakes. Případ záhadného zmizení přistává na stole detektiva Micka Blanka, outsidera místního policejního sboru. Ruby pomůže z vazby, ale aby rozpletl nitky vedoucí k vyřešení kauzy, potřebuje její pomoc. Mladá hospodyně má o obyvatelích Sunnylakes poměrně velký přehled, ale je vzhledem k rasisticky smýšlejícímu okolí poměrně skeptická. Podaří se zajímavé dvojici proniknout k jádru věci a zjistit, co se s Joyce Haneyovou stalo?

Nekonečně dlouhé odpoledne je detektivně laděným románem, který svůj žánr výrazně přesahuje. Nabízí psychologickou tématiku v podobě tlaku tehdejší americké společnosti na ženy. Ty měly být vesměs v domácnosti, pečovat o děti a manžela a neustále rozdmychávat představu amerického snu. Někdy je však těžké v této škatulce fungovat, což byl případ Joyce. Měla by být vděčná, že se tak dobře vdala, měla by se radovat z krásných dcer, měla by…

Kromě stěžejní zápletky je do příběhu také zakomponován problém rasové segregace. V tom počin výrazně připomíná dnes už notoricky známý Černobílý svět. Bílé dámy jsou zvyklé, že jim domácnost uklízejí barevné pomocnice, ale kdyby mohly, držely by se od nich na nekonečně dlouhou vzdálenost. Vznikají tak mnohdy absurdní situace, zároveň bují nepokoje a stávky posilující všeobecný neklid ve Státech.

Svérázný a nesmírně sympatický detektiv Mick Blank tvoří s Ruby Wrightovou dvojici, již si oblíbíte na první dobrou. Jsou hlavními hlasy celé knížky, kapitoly jsou vyprávěny er-formou z jejich pohledu. Do třetice je doplňuje samotná Joyce, která se zpětně vrací do onoho osudného dne, kdy zmizela. Nahlédneme do jejich soukromých životů, stojících na protipólech americké společnosti. Mickova minulost je poměrně zajímavá, Inge Vesperová ji nakousne jen zlehka, dokázala bych si představit samostatný román jen o něm. Stejně tak by bylo zajímavé sledovat další Rubyiny životní kroky.

Jestli o některém románu můžu říct, že oplývá atmosférou, která mu dominuje, je to právě Nekonečně dlouhé odpoledne. Horko sálá z každé stránky, potíte se spolu s aktéry příběhu, protože tohle je naprosto autentické a přesné. K tomu přidejte žár podněcovaný rasovými nepokoji, trochu nudy paniček žijících na typickém americkém předměstí, pár drbů a pomluv. Kdo by se divil, že pak stačí drobný podnět, jiskra, která ve finále spálí všechno kolem sebe.

Inge Vesperová mě překvapila. Není rozenou Američankou, přesto se jí podařilo přirozeným způsobem nastínit dobovou atmosféru i onen adorovaný americký sen. Jeji počin by neměl zapadnout, je jedním z těch, které se zabývají závažnými tématy hýbajícími společností.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.