Bublinky štěstí

Máte rádi šampaňské? A baví vás příběhy se hrdiny, kteří skutečně žili a něco dokázali? Pak si přečtěte Bublinky štěstí, další v řadě beletrizovaných příběhů vycházejících v nakladatelství Metafora. Helen Frippová zpracovala neobyčejný osud Nicole Clicquotové, zakladatelky proslulého šampaňského Veuve Clicquot.

Nicole už od mládí zajímalo všechno, co se výroby vína týče. Není tedy divu, že si jednoho vinaře vzala. A nebyl to její věčný rival Jean-Remy Moët, ale romantik François Clicquot. Spolu se pouštějí do výroby vína, ale slibný rozjezd jejich firmy hatí napoleonské války. Nicole jako mladá ovdoví a zůstává sama na celou výrobu, čehož chce pro vlastní účely využít Moët a její podnik koupit. Nicole se nedá, tehdy se naplno projeví její houževnatost, odvaha i nesmírná píle a ona dělá vše proto, aby Veuve Cliquot proslavila.

Helen Frippová napsala nádherný historický román, v němž se snoubí skutečné historické události s romantikou a světem vinařů, který je atraktivní i pro ty, kteří alkoholu zrovna dvakrát neholdují. Zasvěcené popisy procesu výroby nejsou nudné, ale přispívají k všeobecnému rozšíření povědomí o výrobě zlatavého bublinkového moku.

Nechybí ani akční scény, protože děj se odehrává ve vypjaté době napoleonských válek. Boj střídá boj, přátelství lásku, vášeň zradu. V tomto románu máte vše a zaručuji, že se nudit nebudete, autorka dokáže čtenáře vtáhnout od prvních stran. Osud i různí nepřátelé házejí Nicole klacky pod nohy, ale ona si to jen tak líbit nenechá. V tomhle mi hodně připomínala Angeliku, která šla do všeho stejně jako Nicole celým srdcem, ať se jednalo o obchod, nebo o lásku.

Hledáte-li plnohodnotnou četbu, která je vystavěna na skutečných historických základech a zajímají vás osudy lidí, jež se konkrétními skutky zapsali do dějin, beletrizovaná řada biografických románů nakladatelství Metafora je skvělou volbou. Bublinky štěstí jsou skvělým čtivem jak pro milovníky historie, tak i fanoušky romantického čtení, kteří si v barvitě napsaném příběhu Nicole Clicquotové přijdou na své.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Francouzská lekce

Ona je svobodná, atraktivní architektka žijící ve Státech. On vdovec, miliardář z francouzské Riviéry. Jejich světy by se míjely nejspíš do konce jejich dní, kdyby ona nedala v práci výpověď a on nehledal chůvu pro svou malou dcerku. Josie a Xavier. Kdyby byli chemickými prvky, jejich směs by byla po čertech třeskutá a výbušná. Zkuste hádat, jak to dopadne, když se potkají? Josie totiž přijme nabídku, aby Xavierově desetileté dcerce Dauphine dělala chůvu.

Francouzská lekce je tak klišoidní, že víc to snad už nejde. Ale co, pokud se cítíte nejistě, trápí vás současná situace doma i ve světě a máte rádi pohádky, tak vám tohle cukrkandlové klišé určitě bodne, stejně jako mně. Něco takového jsem zrovna potřebovala číst. Ti, kteří romantiku nevyhledávají vůbec, zřejmě přeskakují i tyto řádky, a to je v pořádku. Cílím tedy na čtenáře, kteří příběhy plné lásky vyhledávají. A pozor, tady narazíte i na erotické scény, které, jak už víte, já nemusím, ale pokud je dobře vystavěný děj, skousnu je. Tahle romance je toho důkazem.

Příběh sympatické Josie a někdy protivného 🙂 Xaviera mě bavil od prvních stran zhruba do dvou třetin. Ta poslední trochu vázla, autorka se točila v kruhu a pořád popisovala Xavierovy důvody, proč ne to a proč tamto… Občas se choval hodně sobecky vůči Josie. Knize by prospělo menší škrtání, a to říkám jako fanda bichlí! Sto stránek ubrat a je to tak akorát, aby děj nevázl, nepřicházel o dynamiku a jiskru, a vy kvůli Xavierově přešlapování neztratili pozornost a nezačali se nudit.

Velkým plusem je prostředím, do kterého jej Tasha Boyd zasadila – atraktivní francouzská Riviéra s půvabnými přímořskými městečky a jachta – to chcete zažít v kontrastu s konzervativním, leč po architektonické stránce půvabným Charlestonem, odkud pochází Josie. Třetím hráčem v romanci je malá Dauphine, která přišla o matku a má jen otce, jenž se nedokáže pořád vypořádat se smutkem a svými pocity. Není divu, že se holčička na Josie, svou novou chůvu, upne. Ale nebojte se, není to žádná rozmazlená slečinka, Dauphine je moc milá, přestože i ji občas přemůže démon smutku. Autorka do Francouzské lekce plné jiskření a erotiky vetkla křehkou linii smutku a trápení vyplývajícího ze ztráty blízké osoby a ze strachu začít nový život.

Přestože je Francouzská lekce nabitá erotickým jiskřením a nabízí žhavý romantický příběh, pohádku pro dospělé, je zároveň i důkazem, že peníze nejsou automatickou zárukou šťastného a spokojeného života, o ten musíme mnohdy bojovat všemi prostředky. Pokud stejně jako já aktuálně hledáte lehčí čtení a chcete mít ještě chvíli letní náladu, sexy příběh Josie a Xaviera vyzkoušejte.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Sestry z vinice

Žily byly tři sestry, které se poprvé poznaly až jako dospělé. Jejich otec, válečný fotograf Jack Swann měl totiž každou s jinou ženou. Po jeho smrti zjistily, že jim odkázal nejen podíl na rodinné vinici, ale také to nejcennější, co může člověk mít – rodinu. Jednoduché to však nebude, Tess, Charlotte i Natalie aktuálně prožívají komplikované životní situace a navíc je každá úplně jiná. Najdou cestu k sobě navzájem?

JoAnn Rossová je ve Státech ostřílenou autorkou romantické literatury. Před mnoha a mnoha lety jsem četla její knihu Vzdálený přístav, takže jsem na novinku nazvanou Sestry z vinice, kterou si pod křídla vzalo nakladatelství Metafora, byla nesmírně zvědavá a trochu se i bála poté, co jsem zjistila, že další autorčiny knihy byly u nás vydány jako Harlekýnky. Auuuu 🙂 Tak prosím, po přečtení směle říkám, přečtěte si ji taky, je to moc hezký a příjemný počin pro všechny romantické duše, které se rády stávají svědky dojemných rodinných setkání.

Spisovatelka zasadila děj románu do prostředí oregonských vinic a skloubila tak příběh o hledání rodinných kořenů s tématikou pěstování a výroby vína. Vedle sester, které jsou, co se povahy týče, každá úplně jiná, takže s jejich linkami si mohla autorka hezky pohrát. Do popředí vystupuje jejich babička a matka Jacka Swanna Madeleine, jež za druhé světové války sehrála významnou roli ve francouzském odboji. Tady přichází na scénu velmi oblíbené knižní schéma -historická linie, proplétající se s tou současnou. Konkrétně v této knize sledujeme osudy Madeleine, původem z Francie, která se do Států dostala jako válečná nevěsta pilota Roberta Swanna, jemuž zachránila život. Na rozdíl od jiných podobně laděných románů Madeleina část nepřebíjí druhý směr příběhu, je spíše doplňujícím a stmelujícím prvkem.

Sestry z vinice jsou kouzelným hřejivým příběhem, v němž hlavní roli hraje rodina i láska. Máme přece před sebou romantiku, ne? I když už od samého počátku tušíte, jak román dopadne, přesto se jedná o příjemné čtení, které osloví čtenářky všech generací. Někdy se prostě potřebujeme ukonejšit čtením sladkým tak akorát, aby nám netrnuly zuby, ale užili si přiměřenou dávku poklidné romantiky.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Alex, léto a já

Poppy a Alex. Alex a Poppy. Dva lidé tak rozdílní, jak jen rozdílní mohou lidé být. Ona je impulsivní, on se drží spíše zpátky. Ona je kontaktní, on to bytostně nesnáší. Oba jsou vášniví – ona cestovatelka a on čtenář. Přestože pocházejí z jednoho města a studují na stejné vysoké škole, kde se také blíže poznali, nic společného spolu nemají. Absolutně NIC. Přesto se stali nejlepšími přáteli a rozhodli se, že každé léto budou trávit společně na dovolené. Přes rok se nevídají, Alex zakotvil v rodném městečku, kde lišky dávají dobrou noc, Poppy se přestěhovala do rušného New Yorku. Přesto si každé léto vyhradí pro společné chvíle strávené cestováním. Funguje to osm let, dokud se na poslední cestě něco nepokazí. Od té doby spolu Poppy s Alexem nemluvili, ani nikde nebyli. Poppy cítí, že v jejím životě není všechno tak, jak si představovala, že už není šťastná. Chybí ji Alex. Ten naštěstí souhlasí s návrhem své někdejší kamarádky, že by měli ještě jednou zkusit společnou dovolenou, vrátit se ke kořenům a všechno si vyříkat. Všechno. Jde to vůbec? Jak to může dopadnout?

Od Emily Henry jste si mohli přečíst román Letní sázka, který je laděn v podobném duchu, tzn. romanticko-humorném stylu, lehce hrající i na vážnější notu. Musím říct, že podle mého názoru je Alex, léto a já ještě o fous lepší. Oba kousky mají podobný koncept – dva přátelé, mezi nimiž to může jiskřit, letní atmosféra a hlavně hromada jemného vtípku a příjemné hravé romantiky. Tenhle zůsob psaní Emily Henry velmi sluší. Nebojí se do pohodově laděného románu naroubovat i hlubší téma, konkrétně vztahové trable a problémy v komunikaci, nebo aktuálně problémy mileniálů, mnozí z nich se totiž plácají v jakémsi vzduchoprázdnu a neví, co si se sebou počít a kam směřovat své životy.

Poppy a Alex jsou dvojicí, kterou si snadno oblíbíte. Impulsivní Poppy, která dřív koná, než přemýšlí, je neuvěřitelně divoká a zbrklá, skvěle vyrovnává poklidný Alex, jenž nejraději sedí někde v koutku s knížkou. Že takoví lidé spolu nemohou vycházet? Tihle dva vám ukáží, že to jde a díky jejich slovním přestřelkám a chytlavým vtipným dialogům si dosytosti užijete vzájemného jiskření mezi nimi. Moc se mi oba zamlouvali, byli jako den a noc, jing a jang, černá a bílá, přesto jim to neuvěřitelně ladilo a vytvořili tak jednu z nejmilejších dvojic, se kterou jsem se ve světě romantické literatury a filmu setkala.

Alex, léto a já je podáno ich-formou z pohledu Poppy, takže její mužský protějšek je tak trochu znevýhodněn, co se vyprávění týče, přesto ve vás autorka nevyvolává pocit, že byste díky tomu byli o něco ochuzeni. Sledujeme současnou linii příběhu, kdy Poppy plánuje dovolenou po dvouleté pauze a střídavě se v dalších kapitolách vracíme do minulosti, kdy nás Poppy zpětně seznamuje se všemi letními dovolenými, aby se obě linky v patřičném okamžiku protnuly.

Emily Henry napsala další kouzelný román o lásce, přátelství a rodině. Milý, jiskřivý, vtipný i trochu vážnější romantický příběh kápne do noty všem milovníkům oddechového čtení, které má v sobě i něco navíc.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pohlednice z Paříže

Se spisovatelkou Alex Brownovou jste se mohli setkat, pokud jste četli její román Pohlednice z Itálie, v němž hlavní hrdinka pátrala v Itálii po minulosti své klientky a zároveň si dávala dohromady vlastní život. Novinka autorky nazvaná Pohlednice z Paříže je vystavěna na stejném principu. Annie už delší dobu cítí mírnou nespokojenost se svým životem a tak se rozhodne přijmout nabídku své kamarádky, která v Paříži zdědila byt. Ta vůbec netuší, proč je dědičkou, na Paříž a původní majitelku bytu neměla žádné vazby. Protože už není nejmladší, poprosí Annie, aby byt připravila pro prodej a zkusila zjistit něco o jeho původu. Druhá dějová linie se zabývá osudy Angličanky Beatrice, která prožije první světovou válku ve Francii jako ošetřovatelka zraněných vojáků a neminou ji útrapy ani té druhé, v níž byla Paříž okupována Němci a nikdo nevěděl, komu ve svém okolí může důvěřovat. Annie při prohlídce bytu najde Beatriciny deníky a pomalu rozmotává zašmodrchané klubko historie.

Alex Brownová je skvělá vypravěčka. Propojila dvě časové roviny ve čtivý příběh s autentickou atmosférou. Líčení bolestných událostí, které za války ničily Paříž a její obyvatele, dorovnává příjemnými pocity, které vyvolává Anniin pobyt ve „městě světel“. Se sympatickou hlavní hrdinkou prožijeme hezké chvíle v zákoutích Paříže, zažijeme soudržnost – to když pozná nové kamarádky, které jí nezištně podají nápomocnou ruku a pomáhají s pátráním po historii tajemného dědictví. Annie bude muset řešit i rodinné záležitosti, do puntíku se jí vyplní známé rčení o velkých dětech a velkých starostech.

A romantika? Zbyde na ni v tak našlapaném příběhu prostor? Jsme v Paříži, nezapomeňte! Charismatičtí muži a dobré jídlo a pití nesmí chybět! Možná je to trochu klišoidní a tisíckrát užité téma románů podobného zaměření, ale, který milovník romantiky by příjemným chvílím, prodchnutým milostným jiskřením, odolal.

Pohlednice z Paříže je pravým čtením pro milovníky spletitých příběhů, přenese vás v čase do nelehkých časů, i do čtenářsky atraktivní destinace. Milujete-li rozplétání dávných tajemství a libujete si v příjemně laděném ději, bude se vám knížka určitě líbit, stejně jako mně. A co myslíte, kam nás Alex Brownová vezme příště?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Knihkupectví pana Livingstona

Milujete knihy a prostředí knihoven a knihkupectví berete jako uklidňující útočiště před stresem? V tom případě je tady pro vás další povedený kousek z nakladatelství Metafora, patřící do oblíbené edice 7lásky. Tentokrát nás španělská autorka Mónica Gutiérrez Artero vezme do Anglie, do knihupectví, které jako by vypadlo ze starých dickensovských časů.

Hlavní hrdinka, archeoložka Agnes Martíová odjíždí do Anglie. Stěhuje se tam z rodné Barcelony, protože touží získat místo ve svém oboru v některém z britských archeologických muzeí. Věc se nedaří, jak by si Agnes přála, o práci nemůže zavadit a tak když při jedné z procházek narazí na zapadlé knihkupectví Moonlight Books, jehož majitel potřebuje pomoct s vedením obchodu, nastoupí tam. Při své práci poznává blíže podivínského podmračeného majitele Edwarda Livingstona, stejně jako zákazníky, kteří jsou už stálým inventářem knihkupectví – osamělého chytrého chlapečka Olivera Twista, náruživou čtenářku paní Dresdenovou, nebo tichého spisovatele, který splývá s lampou, pod níž sedává a píše knihy, či Edwardovu přítelkyni, nakladatelku Sioban, která energickou, milou povahou vyrovnává heatcliffovskou zasmušilost svého partnera.

Román Knihkupectví pana Livingstona působí velmi uklidňujícím a odpočinkovým dojmem. Zdánlivě se nic neděje, tudíž akcechtivé čtenáře zklame. Ale pozor, my, co milujeme knihy a jejich svět víme, že skrývají spoustu tajemství a zažijeme s nimi velká dobrodružství, stejně jako Agnes v tomto příběhu.

Elegantní, typicky britské s decentním humorem, tak by se dala knížka charakterizovat. Nevím jak se to španělské autorce podařilo, ale v příběhu navodila příjemnou nostalgickou atmosféru starých britských časů. Nebýt moderních vymožeností, ani bych nevěřila, že se odehrává v současnosti.

Laskavé a dojemné vyprávění je plné literárních odkazů, takže milovníci písmenek si přijdou na své. Jestli si rádi jen tak v poklidu čtete milý příběh, je Knihkupectví pana Livingstona tím pravým počinem pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Ztracené klenoty

Se jménem autorky Kirsty Manningové jste se mohli potkat, pokud jste četli její knihu Nefritová lilie, nádherný a dojemný příběh, který vás kromě jiného zavede do Šanghaje za druhé světové války. Její druhá kniha nazvaná Ztracené klenoty má opět rozehrané dvě časové linie a díky jedné z nich se ocitneme v roce 1912.

Kate Kirbyová dostane nabídku napsat článek o pokladu, vědru plném klenotů a drahých kamenů, který byl v roce 1912 nalezen v Londýně. Vůbec by ji nenapadlo, že ji indicie dovedou až k její prababičce Elsie, v jejímž deníku byl nalezen náčrtek jednoho z klenotů. Opět se před námi odvíjí příběh plný tajemství, která budeme s hlavní hrdinkou postupně odhalovat.

Ve vyprávění střídavě sledujeme osudy Kate i její prababičky Essie, a můžu vám říct, pokud se rádi noříte do historických příběhů, kterým nechybí napětí a romantika, zároveň mají i výpovědní hodnotu, protože se dozvíte spoustu nových a zajímavých informací, máte v rukou tu správnou knihu. Kromě tradičních výše zmíněných témat, z nichž těží většina románů tohoto žánru, se seznámíte s atraktivním a blyštivým světem šperků a drahých kamenů a také se podíváte, jak žili irští imigranti, kteří museli bojovat s chudobou . Autorka sice napsala smyšlený příběh, točí se však kolem skutečného pokladu, který byl vykopán ve sklepě v Cheapside.

Mám v oblibě knihy, v nichž se dějové linie vzájemně proplétají a dohromady tvoří spletitý příběh, od kterého se jen těžko odchází, kdy máte možnost sledovat několik odlišných časových období i životů v různých společenských vrstvách, takže můžete srovnávat tzv. „tehdy a teď“

Kirsty Manningová mi už podruhé dokázala, že napsat dobře nakombinovaný příběh pro ni není žádný problém, díky důkladným průzkumům a rešerším je schopná vždy vytěžit maximum z konkrétního historického období, v němž se daná kniha právě odehrává. Doufám, že se v budoucnu dočkáme další knihy, protože ve svém žánru vážně stojí za to a zaujmou především ženy čtenářky napříč věkovým spektrem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Moje neuvěřitelné sestry

Nakladatelství Metafora má báječnou edici nazvanou 7lásky. V ní vycházejí romány, které jsou nejen o lásce, ale především o vztazích mezi lidmi. Výjimkou neni ani počin francouzské autorky Adèle Bréau Moje neuvěřitelné sestry. S Mathildou, Violettou a Louise strávíme nějaký čas v nádherné Provence, kam sestry s rodinami každoročně jezdí na prázdniny na milované rodinné sídlo. Letos to bude jiné, poprvé stráví mladé ženy léto bez otce pouze s matkou. Je třeba zodpovědět spoustu otázek, vyřešit hromadu problémů a hlavně zkoordinovat početnou rodinu plnou dospělých a dětí různých povah a charakterů. Tohle léto bude úplně jiné, než všechny předchozí, rodinná jízda začíná!

Tedy, řeknu vám, tahle knížka je tak francouzská, že víc to už asi nejde. Nejenže z ní čiší správná letní atmosféra slunné Provence, ale je také taková hlučná, jako bývají rodiny ve francouzských komediích. Asi si říkáte, jak může být knížka hlučná, ale ona prostě je. Obsahuje totiž hromadu živelných dialogů mezi postavami, které na vás autorka doslova chrlí, což působí temperamentně, ale vůbec ne rušivě, naopak, děj má díky slovním přestřelkám sester šmrnc.

Současnost se střídá s minulostí, ne chronologicky, ale podle toho, jak se děj točí kolem hlavních postav. Jednou je v popředí Mathilda, podruhé Violetta, pak Louise a nechybí ani jejich matka Jeanne, která se musí vzpamatovat z rány, jíž utrpělo její dlouholeté manželství. Každá ze sester je úplně jiná a do děje vnáší svou osobitost. Třeba vám některá z nich poleze na nervy, jinou si oblíbíte hodně, tak to má být, postavy by měly vyvolávat emoce a nepůsobit ploše a to se Adèle Bréau podle mě povedlo.

Pokud milujete spletité vztahy, hlučné rodiny a libujete si v odkrývání rodinných tajemství a lží, určitě se vám Moje neuvěřitelné sestry budou líbit. Zabývají se různými tématy, které hýbou společností, některé z nich jsou stále ještě tabu nebo se o nich lidé bojí mluvit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Nefritová lilie

Dvě časové roviny, dvě hlavní hrdinky, jedno rodinné tajemství, spouta lásky, bolesti a strádání, to je Nefritová lilie, výpravný román, který nás zavede do daleké a exotické Šanghaje i nespoutané Austrálie. Na první pohled spolu obě destinace nemají moc společného, dohromady tvoří výpravný rodinný příběh.

V roce 2016 se pracovně vytížená Alexandra vrací domů do Austrálie, aby byla podporou své babičce Romy, která se musí vyrovnat s faktem, že její milovaný manžel Wilhelm, Alexandřin dědeček umírá. Alexandra, kterou prarodiče po smrti rodičů vychovali, má na svou maminku jedinou vzpomínku – přívěšek v podobě nefritové lilie. Po dědečkově smrti odjíždí do Šanghaje, aby poodhalila roušku rodinného tajemství. Právě tam z Rakouska utekla Romy s rodiči, aby unikli zlu v podobě nacistů. Romy se seznámí s Li, která touží po jediném – dobýt umělecký svět Šanghaje. Válka je však neúprosná a drtí všechno, i přátelství děvčat, aby za sebou nechala nejen zpustošený svět, ale především zlomená srdce lidí a zpřetrhaná pouta vztahů.

Kirsty Manningová napsala jeden z nejdojemnějších románů o lidech zmítaných válečnými útrapami. Během čtení si člověk uvědomí, jak automaticky vnímá to, že se má dobře, má co jíst a střechu nad hlavou. V historické linii sledujeme strastiplnou a bolestnou cestu rodiny Bernfeldovy z nacisty okupovaného Rakouska za vidinou lepších zítřků. Bohužel se válka nevyhnula ani Asii a Romy i její rodiče jsou opět nuceni bát se o své životy.

Obě dějové linie se krásně proplétají, stejně jako osudy hlavních postav, jejichž svět zahaluje rodinné tajemství, které, jste-li pozorní čtenáři, možná odhalíte ještě před vyústěním příběhu, ale stejně vás dojme a přinutí k přemýšlení, co všechno je člověk ve jméně lásky a rodiny obětovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Tři ženy pana Wrighta

Byl jednou jeden muž a ten měl tři ženy. Najednou. Tedy, ne, tak jak to vyznívá, za co mě máte? :))) Pan Wright má tři paralelní vztahy. Jak to stíhá? Přečtěte si to, budete koukat. Můžu vám jen říct, že má „velké štěstí“, že může v rámci zaměstnání cestovat, díky tomu se mu daří mistrně proplétat mezi dvěma!!! manželkami a snoubenkou.

Holly žije v dlouholetém manželství s Jackem, mají spolu tři děti, krásný dům a dobře rozjeté pracovní kariéry. Jessica je zamilovaná do Jonathana, s nímž spolupracuje na velkém projektu. Je šťastná, a ještě víc bude, protože si svého miláčka právě vzala za muže. A Lark? Pro tu je Trip nejen investorem do jejího projektu deskových her, ale také vášnivým milencem, trochu tajemným mužem a čerstvým snoubencem. Svět tří žen je zalitý sluncem, ale znáte to, někdy stačí trefná poznámka pronesená jen tak mimochodem a na problém je zaděláno. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Linda Keir napsala román, který je lehce předvídatelný, pokud si spojíte dvě a dvě dohromady. Název Tři ženy pana Wrighta a anotace vás nenechají na pochybách, jak se věci mají, ale to vůbec nevadí. Mě osobně velmi zajímalo, jak se dá takový život vést. Ono to totiž dlouho nejde, to je jasné, zejména, máte-li partnerských vztahů víc, než jeden.

Během čtení, kdy máte možnost sledovat vývoj situace v paralelních vztazích Jacka/Jonathana/Tripa, si můžete položit otázku, jak byste se v takové situaci zachovali vy? Dokázali byste žít jako pan Wright? Nebo byste jako podváděný partner poznali, že něco není v pořádku?

Tím, že už tušíte, jaké „překvapení“ na vás čeká, co se obsahu týče, nečekají na vás žádné šoky. Příběh si prostě plyne, nemá žádný extra jiskřící náboj, co se dramatičnosti týče, přesto občas zatajíte dech, to když už to vypadá, že to na pana Wrighta co nevidět praskne. Dramatického finále se samozřejmě dočkáte, autorka děj završí zajímavým vyústěním.

Bavilo mě být pozorovatelkou a sledovat, jak se i sebevědomé ženy nechají utáhnout na vařené nudli, opít rohlíkem, prostě nechat ošálit charismatickým mužem bez charakteru. Linda Keir rozehrála trojhru s psychologickým nábojem. Tři ženy pana Wrighta je společensky laděný, leč do mezilidských vztahů trefně sondující román, který i přesto, že není příliš akční, dokáže čtenáře udržet v napětí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Vytvořte vlastní web s WordPress.com
Začít