Vypůjčený život

Kdysi spolu chodily na univerzitu, poté se jejich cesty rozešly, aby se po třiceti letech znovu spojily. Olivie a Lena, dvě ženy, které jsou nuceny po padesátce hledat nový smysl života. Když se náhodně potkávají na letišti, slovo dá slovo a ony si na měsíc vymění své domovy. Upjatá Lena zůstává v Charlestonu v elegantním Oliviině bytě, zatímco ta odjíždí na odlehlou chatu ve Virginii, kterou Lena kdysi zdědila. Co se během měsíce stane? Změní se životy obou zralých žen, pomůže jim výměna v tom, aby si uvědomily, co hledají a chtějí?

Vypůjčený život je dalším romanticky laděným příběhem z oblíbené edice 7lásky, kterou vydává nakladatelství Metafora. Tentokrát necílí na čtenářky mladší generace, ale na dámy, které již mají nějaké životní zkušenosti. Hrdinkám je totiž přes padesát, mají odrostlé děti a trable s manželi. Nejsou to mladé dívky, jež by se bezhlavě vrhaly do dobrodružství. Ale i ony mají svá tajemství a trápení, která si musí vyřešit. Nesmělá Lena rozkvétá v rušném Charlestonu, který podněcuje její odvahu, aby udělala zásadní životní změnu. Totéž pociťuje i energická Olivie, jež najde klid v poklidném prostředí malého virginského městečka. A co muži, mají v jejich světě ještě místo? Nechte se překvapit, řeknu jen, že kromě dvou vypravěčských hlasů v podobě Olivie a Leny, jejichž pohled je zprostřekován er-formou, taktéž promlouvá i Alastair, Lenin nejlepší kamarád už od dětských let a teď nově soused Olivie.

Tato typická letní „sedmiláska“ je příjemným počinem, který je sice primárně zaměřen na zralejší publikum, ale bát se ho nemusí ani mladší čtenářky, třeba v něm najdou inspiraci a návod, jak žít, kdyby náhodou musely někdy svůj dosavadní život restartovat a překopat od základů.

S oběma hrdinkami zažijete chvilky veselé, hořké i kyselé. Ale život už takový je, znáte to, když vám dá citrony, tak z nich uděláte limonádu, že. Stejným heslem se po výměně začnou řídit taky Olivie a Lena. Možná bude děj chvílemi působit lehce motivačně, ke konci až příliš idylicky, kdy ženy do cesty dostanou spoustu náhod, ale ruku na srdce, víme, přeci, co máme před sebou, takže dobré věci předpokládáme automaticky.

Lena i Olivie se díky výměně dostávají do atraktivních prostředí – jak Charleston se všemi typickými aspekty, tak i poklidný virginský venkov mají něco do sebe. Ashley Farleyové se podařilo vystihnout kontrasty mezi oběma lokacemi a vyzdvihnout jejich silná místa. Během čtení jsem měla chuť podívat se do obou destinací, užít si živočišný Charleston se všemi jeho chutěmi a vůněmi, stejně tak zakotvit v útulné chatě, zachumlat se pod deku, pít horký čaj, číst knížku a vnímat praskot polen v krbu.

Jedná se o lehké odpočinkové čtení, které oplývá příjemnou atmosférou, přestože někdy na obě hrdinky padá všechno, co může. Autorka v něm poukazuje na to, že nikdy není pozdě začít znovu, jít dál a vyšlapat si novou životní cestu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Nekonečně dlouhé odpoledne

Co ve vás evokuje název Nekonečně dlouhé odpoledne? Cítíte líné horko a chuť ledové limonády, v níž se pomalu rozpouští kostky ledu? Slyšíte vrzavý zvuk houpačky na verandě, vnímáte rozpálenou trávu pod nohama? Tak to cítíte správně. Ocitli jste se v Kalifornii, v létě roku 1959. Domy v Sunnylakes mají bezchybnou fasádu, květiny v truhlících vypadají pořád čerstvě, i když se je žhoucí slunce pokouší dostat dlouhými paprsky, stejně jako trávníky, zastřižené pěkně po vojensku. Přesně takhle vypadá i dům Joyce Haneyové. Jen v kuchyni na podlaze je krev, která by tam být neměla. Joyce zmizela beze slova vysvětlení, za sebou nechává dvě malé vystrašené dcerky, které nachází pomocnice Ruby Wrightová. Ta zrovna přijela k Haneyovům uklízet, ale místo toho nakonec skončila ve vazbě jako podezřelá. Proč? Byla na místě činu a navíc nemá barvu kůže, která rezonuje se snobským, stepfordsky laněným Sunnylakes. Případ záhadného zmizení přistává na stole detektiva Micka Blanka, outsidera místního policejního sboru. Ruby pomůže z vazby, ale aby rozpletl nitky vedoucí k vyřešení kauzy, potřebuje její pomoc. Mladá hospodyně má o obyvatelích Sunnylakes poměrně velký přehled, ale je vzhledem k rasisticky smýšlejícímu okolí poměrně skeptická. Podaří se zajímavé dvojici proniknout k jádru věci a zjistit, co se s Joyce Haneyovou stalo?

Nekonečně dlouhé odpoledne je detektivně laděným románem, který svůj žánr výrazně přesahuje. Nabízí psychologickou tématiku v podobě tlaku tehdejší americké společnosti na ženy. Ty měly být vesměs v domácnosti, pečovat o děti a manžela a neustále rozdmychávat představu amerického snu. Někdy je však těžké v této škatulce fungovat, což byl případ Joyce. Měla by být vděčná, že se tak dobře vdala, měla by se radovat z krásných dcer, měla by…

Kromě stěžejní zápletky je do příběhu také zakomponován problém rasové segregace. V tom počin výrazně připomíná dnes už notoricky známý Černobílý svět. Bílé dámy jsou zvyklé, že jim domácnost uklízejí barevné pomocnice, ale kdyby mohly, držely by se od nich na nekonečně dlouhou vzdálenost. Vznikají tak mnohdy absurdní situace, zároveň bují nepokoje a stávky posilující všeobecný neklid ve Státech.

Svérázný a nesmírně sympatický detektiv Mick Blank tvoří s Ruby Wrightovou dvojici, již si oblíbíte na první dobrou. Jsou hlavními hlasy celé knížky, kapitoly jsou vyprávěny er-formou z jejich pohledu. Do třetice je doplňuje samotná Joyce, která se zpětně vrací do onoho osudného dne, kdy zmizela. Nahlédneme do jejich soukromých životů, stojících na protipólech americké společnosti. Mickova minulost je poměrně zajímavá, Inge Vesperová ji nakousne jen zlehka, dokázala bych si představit samostatný román jen o něm. Stejně tak by bylo zajímavé sledovat další Rubyiny životní kroky.

Jestli o některém románu můžu říct, že oplývá atmosférou, která mu dominuje, je to právě Nekonečně dlouhé odpoledne. Horko sálá z každé stránky, potíte se spolu s aktéry příběhu, protože tohle je naprosto autentické a přesné. K tomu přidejte žár podněcovaný rasovými nepokoji, trochu nudy paniček žijících na typickém americkém předměstí, pár drbů a pomluv. Kdo by se divil, že pak stačí drobný podnět, jiskra, která ve finále spálí všechno kolem sebe.

Inge Vesperová mě překvapila. Není rozenou Američankou, přesto se jí podařilo přirozeným způsobem nastínit dobovou atmosféru i onen adorovaný americký sen. Jeji počin by neměl zapadnout, je jedním z těch, které se zabývají závažnými tématy hýbajícími společností.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Cizinka v Paříži

Vzpomínáte si na Vitu Caseyovou? Dívku, která musela utéct z domova, aby se vyhnula pomstě? Vyprávěl o ní román Dívka na útěku z pera Joanny Reesové. Vitě neustále hrozilo nebezpečí, byla nucena opět uprchnout, tentokrát z Londýna do Paříže. Podařilo se jí to? Jak si vedla, zjistíte, když se začtete do očekávaného volného pokračování nazvaného Cizinka v Paříži.

V metropoli módy se Vita ocitá i s kolegyní Nancy. Obě pracují v kabaretu, Nancy tancuje a Vita dělá garderobiérku, což jí umožňuje v rámci možností jistou anonymitu. Jenže kamarádka se čím dál víc propadá do pekla závislosti na drogách a Vitu jako závaží táhne s sebou. Mladá žena tak využije příležitost pracovat pro významnou návrhářku Jenny Sacredoteovou, zatímco Nancy odjíždí za rodinou do Států, aby se ze závislosti vyléčila. Na Vitu čeká nový svět. Ocitáme se v roce 1928, zlatý věk vrcholí a Paříž je zdrojem zábavy, inspirace a lásky, ale také nebezpečí, pořád je tady někdo, kdo se Vitě chce pomstít.

Na pokračování Dívky na útěku jsem se těšila. Přece jen jsme Vitu opustili v poměrně dramatickém okamžiku, který nahrával novým příhodám a dobrodružstvím. A taky že ano, Cizinka v Paříži pokračuje ve vysoce nasazené laťce, a to velmi dobře. Děj je dynamický, bez hluchých míst a zbytečné vaty. Postavám jejich chování uvěříte, zejména nad Vitou zakroutíte nejednou hlavou, protože je velmi bezprostřední, naivní , proto má problém odpoutat se od sobecké Nancy. V knize prožijete nejeden dramatický okamžik, Joanna Reesová si pohrála s dynamikou a servíruje akční společenský příběh s prvky romantiky – ta v Paříži chybět nesmí.

S Vitou nahlédneme do zákulisí módního světa, který je pro mnohé velmi atraktivní, zažijete večírky, kde alkohol teče proudem a zábrany mizí s každým novým vdechnutím magického bílého prášku… Tohle je Paříž konce dvacátých let minulého století, doby, která byla rebelem všech historických epoch.

Cizinka v Paříži opět končí tak, že Vitu zanecháme u dalšího životního milníku, a můžeme se jen dohadovat, co ji čeká dál. Mezitím si můžeme zpříjemnit čas čtením dalších vynikajících románů, které má na svém kontě nakladatelství Metafora. A že je z čeho vybírat!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu můžete zakoupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

A v srdci láska

Máňa a Eva jsou sestry, dvojčata. Místo toho, aby si byly celý život nablízku, musí se v osudném roce 1938 rozdělit kvůli válce, kvůli nenávisti některých lidí. Zatímco Eva zůstává v Praze, Máňa je nucena emigrovat. Dostává se do Austrálie, kde začíná úplně znovu. Sestrám zbývají sporadické návštěvy, pokud se Máni podaří ušetřit nějakou tu korunu, aby se podívala domů. Mezitím žijí každá své životy, v lecčems podobné. Eva se stará o vnuka Luďka, jehož maminka odjela na zahraniční zájezd s Černým divadlem Jiřího Srnce, Máňa v Austrálii pečuje zase o vnučku, jíž všichni říkají Malá Liška. Bezelstnýma dětskýma očima sledujeme (ne)obyčejné životní cesty dvojčat. Jak své babičky Luděk a Malá Liška vnímají? A svět, v němž žijí?

Možná vás překvapí, že se australská spisovatelka zaobírá českou historii a umně ji komponuje do svého románu. Favel Parretová útlým počinem vzdává hold statečným ženám, které nikdy nesklonily hlavy před těžkými situacemi a vždy kráčely hrdě dál. Stejně tak je knížka poctou Černému divadlu Jiřího Srnce – on sám se v příběhu také objeví a působí velmi uhrančivě.

Ocitáme se v roce 1980, střídavě v Melbourne a v Praze. Luděk i Malá Liška nám představují své běžné dny, všednost a obyčejnost je vnímána jejich pohledem, tak čistým, jak to umí jen děti. Luděk je svazován steskem po mamince, utíká proto do svého vlastního světa, odkud se vrací k babičce, do bytu, kde se cítí nejbezpečněji. A Malá Liška? I pro ni je domov přístavem, pevně ukotvený milujícími prarodiči. S nimi se cítí nejlíp. Je šťastná, když pozoruje babičku, jak připravuje skromné jídlo, je spokojená, když se nadechne vůně dědečkova tabáku, který pěchuje do fajfky.

Jsou to drobnosti, detaily, které činí knížku A v srdci láska zajímavou. Favel Parretová se ukazuje jako vnímavá pozorovatelka, jejíž síla tkví právě v popisech. Používá poetický jazyk, malebné věty, poselství skrývá mezi řádky. Příběh nemůžete jen tak zhltnout, byť má jen něco málo přes dvě stě stránek a dáte ho za jedno dvě odpoledne. Musíte si ho vychutnat, číst mezi řádky a vnímat ho takt, jak vám ho podávají Luděk a Malá Liška. Jejich prostřednictvím se autorka vyznává z lásky ke svým prarodičům, díky nimž prožila krásné dětství.

Je třeba vnímat každou stránku, protože autorka střídá jak pohledy obou vypravěčů, tak i dějové linie. Není to knížka pro každého, na to bych chtěla upozornit. Je to jako s Malým princem, musíte hledat uvnitř, ne vně. Není to příliš akční, čtení vyvolává pocit jakési příjemné zamlženosti, jako byste zpomalili, abyste mohli vnímat křehkost a jemnost spisovatelčina projevu.

Pokud hledáte něco „fajnového“, nevšedního, co se neveze na mainstreamové vlně popularity, pokud si chcete přečíst knižní bonbónek, který se nehltá, počin Favel Parretové je ideální volbou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku můžete koupit na eshopu Nakladatelského domu Grada.

Sicilští lvi

Rodinné ságy patří mezi oblíbenou četbu mnoha čtenářů a čtenářek. Sicilští lvi jsou prvním dílem (v originále už vyšel druhý) série Sága rodu Floriů. Podíváme se do Itálie, kde v roce 1799 bratři Paolo a Ignazio Floriovi prchají z rodné Bagnary sužované zemětřesením. Usadí se v sicilském Palermu, kde si otevřou krámek s kořením.Floriovi bojují s předsudky starousedlíků, kteří jim v jejich podnikání házejí klacky pod nohy. Ani v soukromí to není snadné, Paolova žena se s přestěhováním nedokáže smířit. Když Paolo zemře, Ignazio se zaměří na svého synovce Vincenza a zasvěcuje ho do rodinného podnikání. Postupem času se Floriovi svou houževnatostí a pílí vypracují mezi místní smetánku, stále jsou však některým místním trnem v oku. Vincenzo pokračuje v rozšiřování a modernizaci rodinného podnikání, jemuž podřizuje vše, i svůj soukromý život.

Stefania Auci napsala podmanivý rodinný příběh, v němž vylíčila osudy rodiny, která se ze samotného dna společnosti, chudoby a bídy dokázala vyšplhat nahoru, získat bohatství a věhlas. Získají si však i uznání a respekt? Spisovatelka líčí tradiční uspořádání italské společnosti a hierarchii uvnitř rodinných klanů. Poukazuje na typické aspekty italské společnosti 18. a 19. století. Muži jsou hlavou rodiny, jejich slovo je nezpochybnitelné a ženy nemají právo do ničeho mluvit. Nejvíce to pociťuje Giuseppina, Paolova žena, jejíž temperament je zadupán mužskou ješitností do země a ona se postupem času zatvrdí a zatrpkne.

Číst tuto knihu není snadné, do autorčina poněkud zvláštního stylu se musíte postupně dostat a nasát ho. Píše v v přítomném čase, což preferuje jen málo čtenářů, protože takový text působí občas těžkopádně. I já jsem si musela zvykat, naštěstí mě příběh zaujal a přitáhl mou pozornost, takže jsem se do toho dostala po pár stránkách a pak si Floriovy s jejich ambiciózními muži i ženami, které se pomalu učily vzdorovat svým protějškům a nacházet svou vlastní cestu, zamilovala.

Kniha je napsaná na základě skutečných osudů podnikatelské rodiny Floriů z Palerma. Je fascinující sledovat jejich vzestup, urputnost, která byla jakousi pohonnou hmotou a dá se říct i rodinným znamením, neboť všichni muži z tohoto rodu byli nesmírně houževnatí a tvrdohlaví, šli si za svým cílem. Osudy rodiny sledujeme na reálném historickém pozadí, kdy zlehka „nakoukneme“ pod pokličku soudobého politického dění.

Sicilští lvi, první díl Ságy rodu Floriů je hutným historickým příběhem líčícím nejen zajímavé životy obchodníků z Palerma, ale především představuje Itálii jako nádhernou, složitou zemi plnou kontrastů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul si můžete zakoupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Neviditelná žena

Vy neznáte Virginii Hallovou? Vážně ne? No, přiznám se, já ji taky neznala. Vůbec jsem o této výjimečné ženě neměla absolutní ponětí, dokud jsem se s ní neseznámila prostřednictvím této knížky. A vám doporučuji to samé, zvláště obdivujete-li chytré a odvážné ženy, které se nebály měnit svět a riskovat své vlastní životy.

Sonia Purnellová sepsala biografii Virginie Hallové, ženy, která přiměla mocné, aby se jí báli. Agentka, špiónka, klíčová osoba britské rozvědky a francouzského odboje. Co všechno dokázala, aby napomohla k vítězství ve druhé světové válce?

Virginia Hallová se narodila v americkém Baltimore. Studovala jazyky a ekonomii a toužila pracovat v diplomatických službách. Její velký profesní sen bohužel zhatila autonehoda v roce 1932, při níž přišla o nohu. Paradoxně se jí podařilo dostat do Oddělení pro zvláštní operace u britské rozvědky. Organizovala špionážní akce ve Francii, její podobiznu gestapo vyvěšovalo všude možně, přesto se jí dlouhou dobu dařilo unikat. I když byla později odhalena, uprchla do Španělska a posléze vedla proti nacistům partyzánskou válku. A to všechno navzdory svému handicapu.

Neviditelná žena je sice biografickou publikací, čte se však téměř sama, stejně jako nejnapínavější thriller. Sledujeme Virginii jako mladou houževnatou dívku i odvážnou ženu bojující proti nacistům. Kniha není suchopárným výčtem dat a skutků, Sonia Purnellová nabízí fascinující pohled do nitra odboje a špionážních služeb. Nebudu lhát, když přiznám, že se mi místy tajil dech. To, co dokázala Virginie s jednou nohou, bych nezvládla ani se zástupem asistentů. Můžeme jen hluboce smeknout před odvahou a energií této chytré, šikovné a krásné ženy.

I když je v text v podstatě bez přímé řeči a dialogů, není nudný a suchopárný. Akce a napětí dýchají z každé věty. Autorka se soustředila také na věcnou část a nezapomněla na vysvětlivky a doplňující informace, které tak napomáhají pochopit souvislosti a podstatné věci vztahující se k tématu. Tentokrát nechybí ani fotografická příloha, máme tak příležitost poznat Virginii Hallovou trochu blíže a osobněji.

Neviditelná žena vzdává hold nejen statečné a krásné Virginii, která předčila mnoho svých mužských kolegů a dokázala, že ani fyzický nedostatek nemusí bránit v akční činnosti.

Virginiin příběh se odehrává z největší části během druhé světové války. Autorka tak prostřednictvím Virginie seznamuje čtenáře se životem ve válkou zmítané Francii, kdy valná část bojů zůstávala na tajném odboji.

Co bylo s Virginií dál? Přežila válku? I to se dočtete v této osobité biografii, kterou doporučuji. Nejenže se seznámíte se zajímavou ženou, ale proniknete také do hlubin odboje a špionáže.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Neviděla jsem tě přicházet

Zara Khoury žije v Dubaji. Na dálku si dopisuje se svou novou láskou a už se nemůže dočkat, až se uvidí. Odletí proto za ním do Liverpoolu, protože si myslí, že je ten pravý. V Liverpoolu bydlí Jim Glover. Už několik let tak trochu přešlapuje na místě a nedokáže se odrazit ani v osobním ani v profesním životě. Ale i na něj se konečně usmálo štěstí, v rozhlasové soutěži vyhrál luxusní BMW. Kdyby auto prodal, může začít nový život, vzít matku do Států za sestrami a vůbec. Jenže to by nesměl potkat Zaru. Tito dva lidé se teoreticky nikdy potkat neměli, ale stalo se. Od chvíle, kdy se jejich vozidla ne příliš romanticky „seznámila“ na cestě, začíná jejich společná cesta, která jim může úplně změnit dosavadní životy.

Román Neviděla jsem tě přicházet je dalším počinem z oblíbené edice 7lásky, jež spadá pod hlavičku nakladatelství Metafora. Nabízí neotřelý mix romanticky laděného příběhu lehce šmírnutého road movie. Zdálo by se, že půjde o lehké čtení, ale omyl je pravdou, opět je nám nabídnutý známý model, kdy je cesta ke štěstí pořádně trnitá. Než (a jestli vůbec) Zara a Jim zjistí, že k sobě patří, čeká na ně řada mnohdy i bláznivých situací.

Hayley Doyleová měla skvělý nápad. Těží z často opakovaného tématu, kdy k sobě hlavní hrdinové pociťují antipatie, skoro pořád proti sobě něco mají a nemůžou se domluvit, zároveň cítí jistou přitažlivost přerůstající v cit. Tady mám jedno velké ale. Zara a Jim mi k sobě vůbec nepasovali, nefungovala mezi nimi žádná chemie, nic, a to ani přes to, že je autorka nechávala střídavě promlouvat ke čtenářům tzv. ich-formou. Zara se neustále plácala ve svých osobních problémech, z nichž se nemohla vymanit. Naopak jsem si zamilovala Jima, roztomilého sympaťáka se srdcem na dlani a smyslem pro čest a rodinu, ten mě bavil hodně moc.

Přese všechno je celkové vyznění knížky pozitivní. Mám ráda příběhy, v nichž musí hrdinové o svou lásku bojovat neotřelým způsobem, a tady tomu tak bylo. Ve snaze zaujmout čtenáře a nenabízet stále dokola to samé, co ostatní romantické příběhy, nechává Hayley Doyleová Zaru a Jima podnikat někdy až příliš ztřeštěné kousky, které se před vámi odvíjí jako dobrodružný film. Navíc spisovatelka nabízí dvě na první pohled nesourodé destinace -lehce ponurý anglický Liverpool a exotickou Dubaj – neříkejte, že nejste zvědaví na její nevšední architekturu.

Romanticky naladěným čtenářům se román Neviděla jsem tě přicházet určitě bude líbit. Jede na vlně lehce ztřeštěných, leč v jádru pohodových romancí a nabízí příběh plný lásky a humoru.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada

Útočiště

Novinářka Sandrine je vyzvána notářem, aby si vyzvedla věci po své zemřelé babičce. Ta žila na odhlehlém ostrově jen s pár vrstevníky a s nikým, ani s vlastní dcerou a vnučkou se nestýkala. Sandrine přijíždí na nehostinný ostrov mezi zbývající staroušky. Hned vycítí podivnou atmosféru, která na ostrově panuje a jíž nepřidá ani tajemství, které ostrované skrývají. Po válce byl na ostrově zřízen letní tábor pro děti, jež se tam měly zotavit z válečných traumat, ale byl pak narychlo zavřen. Co se stalo s dětmi? A co se přihodilo Sandrine? Po pár dnech je nalezena na pláži v zakrváceném oděvu, který jí nepatří. Případ vyšetřuje policista Damian, jenž se sám potýká s démony minulosti. Útočiště ukrývá pořádně zamotaný příběh, a příjít na jeho rozuzlení je hodně těžké.

Musím říct, že Útočiště mě velmi překvapilo nejen tím, že je poměrně čtivé, ale především tím, jak jej autor uchopil. Něco takového jsem snad ještě nečetla. Před vámi se vrství příběh, který na první pohled vypadá docela normálně. Sandrine se zřejmě pomátla, kriminalista Damian se snaží zjistit, kde je pravda, kým Sandrine je a co se vlastně stalo. Ale ani on to nemá jednoduché a dost těžko se mu kloubí osobní život s profesním. Klasický thriller či snad detektivka? Ani jedno! Do děje autor mistrně vpletl linku mysteriózní a zamíchal se všemi linkami tak, že ve finále není kámen na kameni, jen vaše (a tak moje) pusa zůstává otevřená dokořán.

Jérôme Loubry sepsal psychothriller, jaký svět neviděl. Četla jsem už několik knih, jejichž autoři se zabývali psychickými poruchami a dokázali čtenáře vést po svých cestičkách podle toho, kam právě potřebovali, ale to, co v Útočišti spisovatel předvedl, to považuji za absolutní top v tomto žánru. Zažili jste někdy jízdu na horské dráze? Nebo si ji dokážete představit? Tak přesně takové pocity vyvolává Útočiště. Vezete se pěkně ve vyjetých kolejích, sledujete příběh, jehož napětí se pomalu zvyšuje, stoupáte vzhůru, a pak… Pak letíte do neznáma, protože Jérôme Loubry právě vychýlil vytyčený směr, jimž se příběh měl ubírat. A kam doletíte? Nebudu prozrazovat víc, než jen to, že já osobně jsem na vyústění tohoto psychothrilleru koukala jako zjara a jen se nevěřícně usmívala. Geniální, zamotané víc než klubko vlny slečny Marplové. Víc už říkat nebudu, abych neprozradila pointu celého příběhu. Začtěte se sami a uvidíte, stojí to za to. Útočiště se tváří jako klasický představitel svého žánru, ale uvnitř se schovává vskutku originální námět i pojetí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pekárna s vůní skořice

Víte, co mají společného Romeo a Julie a skořicové šneky? Obojí je svým způsobem součástí jednoho nádherného rodinného příběhu plného lásky, nenávisti a chutného pečiva. Pekárna s vůní skořice je prvním dílem plánované série Halleholm, jejíž dějová linie čtenáře zavádí do stejnojmenného městečka ve Švédsku.

Hlavní hrdinka Lovisa Lindegrenová se po rozchodu se snoubencem vrací z Londýna zpátky domů do Halleholmu, kde na ni čeká dědictví po prarodičích v podobě pekárny. Lovisa je z oboru, pokusí se tedy rodinný podnik vzkřísit a zase začíst péct skořicové šneky, které v Halleholmu proslavil její dědeček. Nebude to vůbec jednoduché, malé město je už léta zmítáno nenávistí, jež panuje mezi dvěma větvemi Lovisiny rodiny, Halleholmovými a Lindegrenovými. Nejhorší na tom je, že téměř všechny nemovitosti v Halleholmu patří Lovisinu bratranci Reubenovi Halleholmovi, místnímu magnátovi, který mladou ženu nenávidí a hází jí pod nohy ne ony příslovečné klacky, ale rovnou celé kmeny. Pomocí intrik a podvodů se snaží sestřenici přimět, aby mu své dědictví prodala. A pak je tady další Halleholm, Reubenův bratr Axel, jenž je celý jeho opak a Lovisa časem zjišťuje, že se s ním cítí dobře. Ale pořád je tady ona rodinná pře táhnoucí se desítky let, a taky nenávist, jakou i Kapuletovi s Monteky mohou jen závidět. Lovisa to jednoduché mít nebude, bojovat s Reubenem je jako postavit se větrným mlýnům. Kdo vyhraje?

Mohlo by se zdát, že Pekárna s vůní skořice se ponese ve stejném druhu, jako desítky podobně laděných románů, v nichž prim hraje vaření a láska. Je vám jasné, že příběh by měl vzhledem ke svému zaměření směřovat k šťastnému konci, ale tak snadné to nebude. Autorka neservíruje lacinou romantiku, ale propracovaný román, jenž cílí především na ženy. Na tomto počinu je sympatické především to, že zaujme čtenářky napříč generacemi. Mladé romantické duše si budou užívat jiskření mezi Lovisou a Axelem, jejich maminky a babičky se určitě nadchnou pro dějovou linii, jež začíná téměř před sto lety a nastíní nejen životní příběh Lovisiny babičky Amélie, ale především se zaměří na události, které vedly k vzájemné rodinné nevraživosti.

V této knize potkáte hrdiny, jimž to, co prožívají, věříte. Žádné plytké postavy, všichni působí velmi reálně, jako lidé z masa a kostí. Určitě si zamilujete Lovisu, která se po prvotních rozpacích do svého projektu pořádně obula a ukázala halleholmským, že je jednou z nich. Oblíbíte si milého Axela, tiché a zásadové Lovisiny rodiče, a asi se vám stejně jako mně budou kroutit prsty na nohou, když na scénu nastoupí arogantní Reuben.

Pekárna s vůní skořice je sice prodchnutá aroma sladkého pečiva a dobré kávy, nabízí však víc, než byste od typického čtení pro ženy čekali. Tragické tajemství vetkané do osudů dvou rodin, jejichž vzájemná nenávist se opravdu podobá té z Shakespearea, slibuje emoce i romantiku, z níž však zuby netrnou. Můžeme jen doufat, že se druhého dílu ze série Halleholm dočkáme co nejdřív, protože ne vše bylo vyřčeno a ukončeno, Halleholm má ještě co nabídnout.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul si můžete pořídit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Mráz pod kůží

Pět bývalých snowboardistů, pět bývalých kamarádů, pět bývalých soupeřů ve sportu se potkává po deseti letech v horském resortu Le Rocher ve francouzských Alpách, kde se tenkrát připravovali na jeden z nejdůležitějších snowboardových závodů. Tehdy se něco stalo. Něco, co zamávalo s životy všech. A teď se na inkriminovaném místě setkávají zase, ale vůbec netuší, kdo je tam pozval a podezírají tak jeden druhého. Milla, Brent, Curtis, Heather a Dale. Kdysi k nim patřila Saskia, Curtisova sestra, a půvabná Odette. Jenže první z nich je deset let pohřešovaná a ta druhá se po úraze nemůže hýbat. Pětice se neubrání pocitu, že si s nimi někdo nehezky pohrává. Ale kdo? Chata je úplně prázdná, navíc jim zmizely mobily. Hra začíná, a vězte, že se vám dostane pod kůži stejně hluboko jako vlezlý horský mráz.

Allie Reynoldsová je bývalou snowboardistkou, takže prostředí sportu a vzájemné rivality mezi závodníky má v malíčku. Dokonale obojí zakomponovala do svého debutu nazvaného Mráz pod kůží, který jako prvotina vůbec nepůsobí. Důmyslná zápletka, atraktivní prostředí a nevěrohodná vypravěčka v podobě Milly zaručuje, že se od knihy jen tak neodlepíte.

U knih, v nichž prim hraje strach a napětí, se skoro nikdy nebojím a jsem ráda, když mě aspoň někdy lehounce zamrazí. U tohoto počinu jsem však pocit mrazení měla poměrně intenzivní a trval po celou dobu, co jsem četla. Pod mou kůži mráz zalezl hned od prvních stránek, kdy se snowbordisté dohadovali, kdo je sezval a mezitím přišli o své telefony…

Dějové linie jsou dvě – současná a minulá, oběma vás provede Milla, vůči které občas můžete mít pochyby, protože její jednání není vždy košer, mezi ní a Saskií vládla sportovní rivalita a jak víme, zvítězit může vždy jen jeden. Ale stejně se chovala i její soupeřka, takže je jasné, že o napjaté scény nouze nebude.

Příběh občas působí jako román pro dospívající – sledujeme propletené vztahy mladých lidí, jejich milostná vzplanutí, pro něž ve sportovním prostředí, kde každý kope doslova sám za sebe, není místo, ale bát se nemusíte, žádná sladká teen limča tento počin není.

Allie Reynoldsová kromě hlavní zápletky nabízí také pohled na život ve sportovní komunitě, seznámí nás se snowboardingem a ukáže, jak probíhá příprava na závody, a to se vším všudy, i s onou už několikrát výše zmíněnou rivalitou mezi sportovci.

Mráz pod kůží vám dodá pořádnou dávku napětí a emocí. Spolu s hrdiny bloumáte po prázdném hotelu a víte, že tam na vás na každém kroku číhá nebezpečí, jen prostě nevíte odkud přijde. Tak sportu zdar a snowboardu zvlášť!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul si můžete koupit na eshopu nakladatelského domu Grada.