Ztracené klenoty

Se jménem autorky Kirsty Manningové jste se mohli potkat, pokud jste četli její knihu Nefritová lilie, nádherný a dojemný příběh, který vás kromě jiného zavede do Šanghaje za druhé světové války. Její druhá kniha nazvaná Ztracené klenoty má opět rozehrané dvě časové linie a díky jedné z nich se ocitneme v roce 1912.

Kate Kirbyová dostane nabídku napsat článek o pokladu, vědru plném klenotů a drahých kamenů, který byl v roce 1912 nalezen v Londýně. Vůbec by ji nenapadlo, že ji indicie dovedou až k její prababičce Elsie, v jejímž deníku byl nalezen náčrtek jednoho z klenotů. Opět se před námi odvíjí příběh plný tajemství, která budeme s hlavní hrdinkou postupně odhalovat.

Ve vyprávění střídavě sledujeme osudy Kate i její prababičky Essie, a můžu vám říct, pokud se rádi noříte do historických příběhů, kterým nechybí napětí a romantika, zároveň mají i výpovědní hodnotu, protože se dozvíte spoustu nových a zajímavých informací, máte v rukou tu správnou knihu. Kromě tradičních výše zmíněných témat, z nichž těží většina románů tohoto žánru, se seznámíte s atraktivním a blyštivým světem šperků a drahých kamenů a také se podíváte, jak žili irští imigranti, kteří museli bojovat s chudobou . Autorka sice napsala smyšlený příběh, točí se však kolem skutečného pokladu, který byl vykopán ve sklepě v Cheapside.

Mám v oblibě knihy, v nichž se dějové linie vzájemně proplétají a dohromady tvoří spletitý příběh, od kterého se jen těžko odchází, kdy máte možnost sledovat několik odlišných časových období i životů v různých společenských vrstvách, takže můžete srovnávat tzv. „tehdy a teď“

Kirsty Manningová mi už podruhé dokázala, že napsat dobře nakombinovaný příběh pro ni není žádný problém, díky důkladným průzkumům a rešerším je schopná vždy vytěžit maximum z konkrétního historického období, v němž se daná kniha právě odehrává. Doufám, že se v budoucnu dočkáme další knihy, protože ve svém žánru vážně stojí za to a zaujmou především ženy čtenářky napříč věkovým spektrem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Moje neuvěřitelné sestry

Nakladatelství Metafora má báječnou edici nazvanou 7lásky. V ní vycházejí romány, které jsou nejen o lásce, ale především o vztazích mezi lidmi. Výjimkou neni ani počin francouzské autorky Adèle Bréau Moje neuvěřitelné sestry. S Mathildou, Violettou a Louise strávíme nějaký čas v nádherné Provence, kam sestry s rodinami každoročně jezdí na prázdniny na milované rodinné sídlo. Letos to bude jiné, poprvé stráví mladé ženy léto bez otce pouze s matkou. Je třeba zodpovědět spoustu otázek, vyřešit hromadu problémů a hlavně zkoordinovat početnou rodinu plnou dospělých a dětí různých povah a charakterů. Tohle léto bude úplně jiné, než všechny předchozí, rodinná jízda začíná!

Tedy, řeknu vám, tahle knížka je tak francouzská, že víc to už asi nejde. Nejenže z ní čiší správná letní atmosféra slunné Provence, ale je také taková hlučná, jako bývají rodiny ve francouzských komediích. Asi si říkáte, jak může být knížka hlučná, ale ona prostě je. Obsahuje totiž hromadu živelných dialogů mezi postavami, které na vás autorka doslova chrlí, což působí temperamentně, ale vůbec ne rušivě, naopak, děj má díky slovním přestřelkám sester šmrnc.

Současnost se střídá s minulostí, ne chronologicky, ale podle toho, jak se děj točí kolem hlavních postav. Jednou je v popředí Mathilda, podruhé Violetta, pak Louise a nechybí ani jejich matka Jeanne, která se musí vzpamatovat z rány, jíž utrpělo její dlouholeté manželství. Každá ze sester je úplně jiná a do děje vnáší svou osobitost. Třeba vám některá z nich poleze na nervy, jinou si oblíbíte hodně, tak to má být, postavy by měly vyvolávat emoce a nepůsobit ploše a to se Adèle Bréau podle mě povedlo.

Pokud milujete spletité vztahy, hlučné rodiny a libujete si v odkrývání rodinných tajemství a lží, určitě se vám Moje neuvěřitelné sestry budou líbit. Zabývají se různými tématy, které hýbou společností, některé z nich jsou stále ještě tabu nebo se o nich lidé bojí mluvit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Nefritová lilie

Dvě časové roviny, dvě hlavní hrdinky, jedno rodinné tajemství, spouta lásky, bolesti a strádání, to je Nefritová lilie, výpravný román, který nás zavede do daleké a exotické Šanghaje i nespoutané Austrálie. Na první pohled spolu obě destinace nemají moc společného, dohromady tvoří výpravný rodinný příběh.

V roce 2016 se pracovně vytížená Alexandra vrací domů do Austrálie, aby byla podporou své babičce Romy, která se musí vyrovnat s faktem, že její milovaný manžel Wilhelm, Alexandřin dědeček umírá. Alexandra, kterou prarodiče po smrti rodičů vychovali, má na svou maminku jedinou vzpomínku – přívěšek v podobě nefritové lilie. Po dědečkově smrti odjíždí do Šanghaje, aby poodhalila roušku rodinného tajemství. Právě tam z Rakouska utekla Romy s rodiči, aby unikli zlu v podobě nacistů. Romy se seznámí s Li, která touží po jediném – dobýt umělecký svět Šanghaje. Válka je však neúprosná a drtí všechno, i přátelství děvčat, aby za sebou nechala nejen zpustošený svět, ale především zlomená srdce lidí a zpřetrhaná pouta vztahů.

Kirsty Manningová napsala jeden z nejdojemnějších románů o lidech zmítaných válečnými útrapami. Během čtení si člověk uvědomí, jak automaticky vnímá to, že se má dobře, má co jíst a střechu nad hlavou. V historické linii sledujeme strastiplnou a bolestnou cestu rodiny Bernfeldovy z nacisty okupovaného Rakouska za vidinou lepších zítřků. Bohužel se válka nevyhnula ani Asii a Romy i její rodiče jsou opět nuceni bát se o své životy.

Obě dějové linie se krásně proplétají, stejně jako osudy hlavních postav, jejichž svět zahaluje rodinné tajemství, které, jste-li pozorní čtenáři, možná odhalíte ještě před vyústěním příběhu, ale stejně vás dojme a přinutí k přemýšlení, co všechno je člověk ve jméně lásky a rodiny obětovat.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Tři ženy pana Wrighta

Byl jednou jeden muž a ten měl tři ženy. Najednou. Tedy, ne, tak jak to vyznívá, za co mě máte? :))) Pan Wright má tři paralelní vztahy. Jak to stíhá? Přečtěte si to, budete koukat. Můžu vám jen říct, že má „velké štěstí“, že může v rámci zaměstnání cestovat, díky tomu se mu daří mistrně proplétat mezi dvěma!!! manželkami a snoubenkou.

Holly žije v dlouholetém manželství s Jackem, mají spolu tři děti, krásný dům a dobře rozjeté pracovní kariéry. Jessica je zamilovaná do Jonathana, s nímž spolupracuje na velkém projektu. Je šťastná, a ještě víc bude, protože si svého miláčka právě vzala za muže. A Lark? Pro tu je Trip nejen investorem do jejího projektu deskových her, ale také vášnivým milencem, trochu tajemným mužem a čerstvým snoubencem. Svět tří žen je zalitý sluncem, ale znáte to, někdy stačí trefná poznámka pronesená jen tak mimochodem a na problém je zaděláno. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne.

Linda Keir napsala román, který je lehce předvídatelný, pokud si spojíte dvě a dvě dohromady. Název Tři ženy pana Wrighta a anotace vás nenechají na pochybách, jak se věci mají, ale to vůbec nevadí. Mě osobně velmi zajímalo, jak se dá takový život vést. Ono to totiž dlouho nejde, to je jasné, zejména, máte-li partnerských vztahů víc, než jeden.

Během čtení, kdy máte možnost sledovat vývoj situace v paralelních vztazích Jacka/Jonathana/Tripa, si můžete položit otázku, jak byste se v takové situaci zachovali vy? Dokázali byste žít jako pan Wright? Nebo byste jako podváděný partner poznali, že něco není v pořádku?

Tím, že už tušíte, jaké „překvapení“ na vás čeká, co se obsahu týče, nečekají na vás žádné šoky. Příběh si prostě plyne, nemá žádný extra jiskřící náboj, co se dramatičnosti týče, přesto občas zatajíte dech, to když už to vypadá, že to na pana Wrighta co nevidět praskne. Dramatického finále se samozřejmě dočkáte, autorka děj završí zajímavým vyústěním.

Bavilo mě být pozorovatelkou a sledovat, jak se i sebevědomé ženy nechají utáhnout na vařené nudli, opít rohlíkem, prostě nechat ošálit charismatickým mužem bez charakteru. Linda Keir rozehrála trojhru s psychologickým nábojem. Tři ženy pana Wrighta je společensky laděný, leč do mezilidských vztahů trefně sondující román, který i přesto, že není příliš akční, dokáže čtenáře udržet v napětí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knihu zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

V jabloňovém sadu

Susan Wiggsová je autorkou romantických, na rodinné vztahy zaměřených románů. Četla jsem od ní dvě krásné knížky Strom života a a Knihkupectví ztrát a nálezů. Tentokrát příchází s příběhem prosyceným vůní jablek, nazvaným V Jabloňovém sadu.

Tess Delaneyová má hodně zajímavé povolání. Objevuje staré poklady a vrací je jejich majitelům. Obrazy, šperky, nebo čajové servisy, cokoliv, co má pro někoho cenu ani finanční, jako osobní. Její život není příliš uspořádaný, žije chaoticky, s matkou má rezervovaný vztah a pořád jí je smutno po zesnulé babičce, která jí jako jediná rozuměla. Když se dozví, že má nevlastní sestru a dědečka, vystřídá se u ní celá škála pocitů, od zaskočení, přes rozčarování, až po radost, že by mohla žít ve velké a milující rodině. Ale není to tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Přestože je Tess sestrou Isabel vřele přijata, rodinu trápí mnoho problémů, od komatu dědečka až po velké finanční problémy rodinné farmy a spoustu nevyřčených tajemství…

Tohle je nádherný, vřelý rodinný příběh provoněný vůní jablek. Rodinné vztahy jdou autorce jako po másle, má je v každém svém románu a prostě je umí dobře zaplést i rozplést. 🙂 Děj se odehrává v několika časových rovinách, v linii týkající se minulosti se dostaneme do období druhé světové války a dánského odboje proti fašismu. Sledujeme také proměnu hlavní hrdinky, z ženy, která je časově vytížená a neumí odpočívat, se stává úplně jiný člověk, zklidněný dobrým jídlem a rodinnou harmonií.

Jídlo je vůbec důležitou součástí knihy, dějem se v podstatě příjemně projíte díky Isabel, která je výbornou kuchařkou. Ale abychom neusnuli nad plným talířem, dočkáme se i milostné linky a dramatických chvilek.

Přestože jsem tušila, jakým směrem se bude život Tess odvíjet a jak to nakonec celé dopadne, užívala jsem si román všemi smysly. Popisy kalifornského prostředí plného slunce a šťavnatých jablek, vůně sladkých koláčů, jiskření Tess a Dominica, které to k sobě přitahuje jako magnet, to vše podněcovalo chuť číst dál a dál. Susan Wiggsová je skvělá vypravěčka, jež umí upoutat pozornost a zadrnkat na tu správnou notu. A aby to nebyla jen ryzí romantika, do příběhu rodiny zakomponovala pár tajemství a dramatických chvilek.

Román V jabloňovém sadu ocení čtenářky napříč všemi věkovými kategoriemi, zejména ty, které milují rodinná tajemství a mají rády jemnou romantiku a vztahové propletence.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Letní sázka

January je autorkou romantických knížek, August zase píše klasciké romány s vážnějším podtónem. Kdysi se znali, a mohlo z toho být i mnohem víc, ale jejich cesty se, jak už to na vysoké bývá, rozešly. Vlastně by se asi už nikdy nepotkali, kdyby January neodjela k Michiganskému jezeru, kde leží dům, který jí odkázal otec. January se potýká s protichůdnými pocity, teskní po zemřelém rodiči, zároveň v ní kypí zlost, protože její otec nežil tak, jak si January celé roky myslela. Když potká Augusta, který je shodou okolností jejím novým sousedem, zrodí se mezi nimi nové, křehké pouto a taky sázka – ani jeden si totiž neví rady se svým novým románem, proto se vsadí, že napíšou příběhy ve stylu toho druhého. Gus si pohraje s romantickým šťastným koncem a January napíše silný román ve stylu klasických amerických autorů. Cíl je jasný, napsat knihu a zůstat přáteli, bez jediného náznaku lásky. Takových plánů už tady bylo, že?

Letní sázka se prvoplánově tváří jako lehké prázdninové čtivo k vodě. Anotace k těmto myšlenkám přímo vybízí, ale opak je pravdou. Příběh se nese v lehce romantickém a humorném duchu, ale skrývá vážnější podtón. January je sice autorkou knížek se šťastnými konci, ale její život takový není. Jiný směr nabral v okamžiku, kdy otevřela dveře do zděděného domu. I když s January a Gusem prožijete zábavné okamžiky plné smíchu i milostného jiskření, přesto budete mezi řádky sledovat, jak se mladá spisovatelka mění a dozrává.

Hledáte-li příběh s myšlenkou, netuctové, přesto ne příliš náročné čtení, u kterého si odpočinete a zároveň i popřemýšlíte nad tím, jak vás může život formovat a směrovat, zkuste příjemnou záležitost Emily Henryové. Potěší čtenářky mladší i ty, které už si v životě leccos prožily.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Rendez-vous s múzou

I na toho nejplodnějšího spisovatele může dopadnout tvůrčí krize, kdy se ocitne bez nápadu na dobrý příběh. Právě se to stalo Maggie Blissové, osmačtyřicetileté autorce romantických knížek. Inspiraci bude hledat v Paříži, městě módy, lásky a umění. Bohémská metropole Francie by totiž mohla být lákadlem pro múzu, to si myslí Lee, její kamarád a literární agent v jedné osobě. Co se stane, když čerstvě nezadaná Maggie v pařížském bytě narazí na šarmantního Francouze? Bude mít na její tvorbu vliv bývalý manžel, který by se k Maggie rád vrátil? Aby spisovatelka mohla knihu dokončit, potřebuje klid a ne aby ji rozptylovali hned dva muži najednou, to je jasné. Podaří se Maggie rukopis dokončit?

Rendez-vous s múzou je dalším počinem edice 7lásky, kterou vydává nakladatelství Metafora. Knížky spojuje nejen stěžejní téma – láska a mezilidské vztahy, ale také příjemný kapesní formát a vydařená grafická podoba, obálky 7 lásek stojí vždy za pozornost.

Příběh spisovatelky Maggie zaujme všechny romantické duše, které prahnou po ději, v němž to mezi postavami jiskří a do poslední chvíle není jasné, kdo s kým nakonec napíše poslední stránky knihy. 🙂 Významnou kulisou je Paříž, kterou poznáváme především prostřednictvím dobrého jídla. Na chuťových vjemech si autorka dala záležet, takže při čtení cítíte křupnutí vypečeného croisssantu, vnímáte vůni čerstvě uvařené kávy a užíváte si s hrdiny doslova kulinářské orgie.

Rendez-vous s múzou je milé, lehké, typicky francouzské čtení pro chvíle, kdy nechcete číst nic složitého, ale potřebujete mozkové buňky potěšit něčím nenáročným. Knížku ocení zralé čtenářky, jimž určitě do noty padne hlavní hrdinka, které do padesátky mnoho nezbývá, přesto si život umí užít se vší parádou, a tak to má být.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Poslední rivalka Coco Chanel

Paříž je odjakživa městem módy. Nejinak je tomu v roce 1938, kdy se ve francouzské metropoli ocitá Američanka Lilly Sutterová. Po tragické smrti manžela se potřebuje vymanit z pout smutku a rozhodne se strávit v Paříži nějaký čas se svým bratrem. Lily se dostane do módního salónu návrhářky Elsy Schiaparelli pocházející z židovské rodiny, která sympatizuje s antifašisty. Seznámí se také s Elsinou rivalkou Coco Chanel, která si svůj věhlas vydobyla doslova od píky, na rozdíl od své konkurentky pocházela z chudobných poměrů. Udržuje kontakty s Němci a neváhá je využít, pokud je třeba. Pro Lily je svět módy nesmírně fascinující a inspirující, stejně jako obě ženy, výrazné silné osobnosti, jejichž vzájemnou rivalitu Lily pozoruje s úžasem, zároveň je svědkem vzniku nových módních kolekcí. Do světa látek, nůžek a nití však nelítostně zasahuje válka a bere vše, co jí přijde pod ruku…

Román Poslední rivalka Coco Chanel je nejen zajímavým pohledem do světa módy, ale také mapuje mezilidské vztahy, všímá si vazeb mezi lidmi různých vrstev, do jejichž životů kromě společenského statusu zasáhly i válečné události.

Lilyino „pendlování“ mezi oběma návrhářkami pomáhá mladé ženě zapomenout na vlastní trápení a dodává jí sílu změnit se ze zasmušilé utrápené myšky v sebevědomou ženu. Jeanne Mackinová nechává čtenáře prostřednictvím své knižní hrdinky prožít fascinující příběh plný lásky a vášně, přátelství i soupeření. Některé scény odrážející vztah Elsy a Coco působí úsměvně, až komicky a jsou protikladem k tíživým válečným událostem.

Poslední rivalka Coco Chanel je dalším zajímavým počinem z řady biograficky laděných románů nakladatelství Metafora. Tradiční béžově laděné obálky signalizují, že v rukou držíte kvalitní čtivo s přidanou hodnotou. Beletristickou formou zpracované osudy významných osobností světa vědy i kultury obohatí váš všeobecný přehled. Vždycky, když čtu „béžovku“, dohledávám si další informace k tématu.

Máte-li rádi živé a barvitě podané příběhy o skutečných lidech, baví vás svět módy a fascinuje nedávná historie, sáhněte právě po této knize.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Slečny

Vítejte v zlatém věku, vítejte ve dvacátých letech minulého století. Tentokrát sice nenavštívíme Paříž, město módy a bohémů, ale zakotvíme v Pyrenejích, ve francouzské části Baskicka. Každoročně se tam do městečka Mauléon vydávají mladinké Španělky, zvané vlaštovky, aby našly zaměstnání jako šičky tehdy moderních botek zvaných espadrilky. Mezi nimi je i Rosa, patnáctiletá nezkušená dívka, pro niž mise hned ze startu započne tragédií. Rosa i přes nepřízeň osudu zabojuje a jde vstříc nejen nové práci, ale také lepšímu životu.

Román Slečny mapuje několik desetiletí Rosina života a zachycuje i důležité historické milníky. Jak už to u tohoto typu románu bývá, setkáte se také s reálnými postavami, například módními návrháři, herci, jež spisovatelka šikovně zakomponovala do děje.

Anne Gaëlle Huon využila ve vyprávění ich formu, vypravěčkou je Rosa, která své vzpomínky adresuje jakési Liz – pozorný čtenář na identitu zřejmě v průběhu přijde – ta se dozvídá všechno o Rosině životě v Mauléonu, seznamuje se s jejími sny a plány. Mladičká šička espadrilek nemá jednoduchý život, se svou pílí a houževnatostí se však neztratí, i když jí osud sem tam hodí pod nohy pořádný klacek.

Slečny jsou nádherně napsanou knížkou, co se týče časového rozmezí i poměrně obsáhlou, byť autorka příliš do hloubky nejde. Zjistíte, že to ani nevadí, neboť příběh zaplnila poutavými scénami, nabitými emocemi a temperamentem.

Chcete vědět, jak ušít espadrilky? Zažít bouřlivé dvacáté století? Nahlédnout do života houževnaté dívky, která žila ve společnosti svobodomyslných a konvencemi nespoutaných žen? Odhalit tajemství? V tom případě prosím, Slečny jsou příjemným počinem, který potěší milovníky barvitých příběhů o obyčejných lidech s neobyčejnými životy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Všechny barvy noci

To, že je člověk zdravý a slouží mu všech pět smyslů, je naprosto skvělá a jedinečná věc. Vážně. Představte si, že by vám jeden z nich přestal fungovat, který byste si vybrali? Chuť, čich? Sluch? Předpokládám, že zrak by si nikdo dobrovolně nevybral. Ani Vincent, pětatřicetiletý trenér tenisu. Od lékařů se dozvídá krutou zprávu, během měsíce má přijít o zrak. Co byste v takovém případě cítili? Bezmoc, vztek, lítost? Vincent se s nezvratnou diagnózou vyrovnává jen velmi těžko. Nemůže vykonávat milovanou práci a opouští ho snoubenka, s níž plánoval společnou budoucnost. Vincent odjíždí na venkov, do domu milovaného dědečka, kde se přibývající tmou přizpůsobuje novému způsobu života. Přichází zklidnění, smíření a možná i nová láska.

Všechny barvy noci je další knížkou z řady oblíbených 7lásek z produkce nakladatelství Metafora. Opět nedostáváme pouze romantiku, ale příběh, který přinutí zamyslet se nad tím, že bereme některé věci jako samozřejmost. Vincent se učí znovu žít, oporu má v rodičích a přátelích, ti se snaží muži pomáhat, i když někdy se chovají jako slon v porcelánu. Zejména rodiče, ve snaze usnadnit mu všechno a provést ho světem tmy bez jediného škrábance, jsou někdy až příliš starostliví a Vincent má pocit, že nemůže dýchat.

Knížka je napsaná poetickým stylem, který může na některé čtenáře působit stroze. Autorka jí vdechla francouzský šarm, přestože je Belgičanka :-), líbilo se mi, jak se vžila do pocitů bezmocného muže, který přichází o zrak. Text je členěn do kratších kapitol, děj proto odsýpá docela rychle. Nakladatelství si stejně jako u ostatních 7lásek vyhrálo s grafikou. Každá kapitola začíná citátem a zdobí ji malá sazenička rajčete, což má pro děj význam. Jaký? Dozvíte se. :-).

Hledáte-li čtení ze života, čtení, kde sice osud hrdinovi naložil, ale on se dokázal vzepřít a jít dál, zkuste Všechny barvy noci. Po přečtení už nebudete považovat svých pět smyslů za samozřejmost, ale budete si jich vážit ještě o něco víc než doposud.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.