Štítek: BIOGRAF

Na Francouzskou Riviéru přijíždí známý britský kouzelník a iluzionista Stanley Crawford, známý pod uměleckým jménem  Wei Ling Soo, aby pomohl odhalit podvod. V rodině bohatých Američanů, kteří mají na Riviéře dům, žije mladičká Sophie, která o sobě tvrdí, že je médium. Mívá vidění a dokáže mluvit s duchy. 
Skeptický Stanley dívce nevěří, sám je „z oboru“ a tak ví, že kouzla a čáry se dají krásně nazkoušet.
Jeho pochyby jsou ale brzy nahlodány, protože Sophie ví věci, které jsou pro Stanleyho velmi, velmi osobní.

Když už to vypadá, že by jí mohl věřit, utrpí jeho milovaná teta zranění při autonehodě. Stanley v nemocnici čeká na výsledky operace a zároveň se stává svědkem rozhovoru Sophie a svého přítele, který ho do Francie vlastně pozval…

Než se dobereme onoho romantického konce (jak jinak by romantické komedie měly končit), musíme se dopátrat, jak je to vlastně se Sophií jako médiem, přetrpět serenády, které jí zpívá její po uši zamilovaný snoubenec a užít si Colinova Stanleyho bručounství a anglického šarmu :).

Přiznám se, že tvorbu Woodyho Allena nesleduju, takže mě překvapilo, že tuhle milou romantickou komedii režíroval. Měla jsem za to, že jeho parketou jsou spíše „ukecaná dramata“.
Já si ji vybrala především kvůli Colinu Firthovi – můj velký oblíbenec, jak už jsem tady psala dříve. Líbil se mi charakter jeho role – upjatý, nabručený, pesimistický, ale zároveň velmi noblesní britský gentleman. Charisma z něj sálalo na všechny strany. 
Emma Stone v roli Sophie byla taky velmi přesvědčivá a svým vzhledem přesně zapadala do doby, ve které se děj odehrával – konec 20. let minulého století.
Není to klasická kráska, ale její zajímavá tvář určitě upoutá. Líbila se mi mimika jejího obličeje.

Tahle komedie mě mile překvapila. Nečekala jsem nic světoborného, ale ve finále jsem se pobavila příjemným britským humorem, francouzskými reáliemi a mým oblíbeným historickým obdobím. Vychutnala jsem si vtipné a pohotové dialogy a scény, které jakoby vypadly z typické anglické situační komedie. 

Takže hledáte-li něco lehkého pro současné parné dny, s touhle komedií určitě nesáhnete vedle.

Britský snímek Teorie všeho vypráví životní příběh geniálního vědce Stephena Hawkinga, který v jednadvaceti letech onemocněl amyotrofickou laterární sklerózou – laicky řečeno – pacientovi díky poškození nervových buněk ochrnou svaly i řečové centrum a do pár let umírá.
                                       
O Stephenu Hawkingovi máme všichni jakés takés ponětí, nejen o jeho nemoci, ale také pak o jeho teoriích z oboru fyziky. Jaký je však jeho osobní život?
Na základě knihy, kterou napsala jeho první žena, vznikl tento film.

Stephena potkáváme jako mladého nadějného studenta kosmologie, zapáleného nejen do vědy, ale také do křehké Jane, kterou potkal na studentském večírku. Z počátečních rozpačitých setkání se rodí láska, která má vyústit ve svatbu.
Právě v době, kdy se Stephenovi daří jak ve studiu, tak ve vztahu se snoubenkou, přichází nemoc. Jsou to nejprve drobnosti jako převrhnutý šálek s kávou, zaškobrtnutí na schodech nebo třes rukou. My diváci už tušíme, Stephen vůbec ne. Až do osudového pádu, po kterém lékaři zjistí pravdu.

Navzdory špatné prognóze se Stephen a Jane vezmou, postupně se jim narodí tři děti.
I přes předpověď lékařů pacient žije podstatně déle než „slíbené“ dva roky.
Jejich manželství je sice šťastné, ale díky Stephenově nemoci je to pro ně také nesmírně náročné jak psychicky, tak i fyzicky a oba se dostávají na dno svých sil.
Také na ně čeká několik životních zkoušek, ať už v podobě atak nemoci, tracheotomii, 
jež znemožní Stephenovi komunikovat nebo lidí, kteří určitým způsobem ovlivní jejich životy.
Navzdory velké lásce manželství Hawkingových nevydrželo, rozvedli se a Stephen se oženil se svou ošetřovatelkou. Jak jsem se posléze dočetla, po větších neshodách se rozvedl i s ní. Nadále působí ve vědecké sféře a znovu se sblížil se svou první ženou.

Představitel hlavní role, britský herec Eddie Redmayne, brilantně ztvárnil Stephena Hawkinga, vystihl přesně jeho pohyby i mimické pohyby obličejových svalů zdegenerovaných díky nemoci. Během natáčení se s vědcem setkal a mohl tak vše nastudovat. Za svůj herecký výkon získal Oscara. Zaslouženě. Jen si zkuste udržet na tváři pětiminutový škleb a u toho se pohybovat na vykřivených nohách. Nářez, co? No hlavně máte pocit, že nekoukáte na Eddieho, herce hrajícího svou roli, ale přímo na reálného Stephena.

Zlé jazyky filmu vyčítají, že vlastně o Stephenu Hawkingovi není, že se točí spíše kolem jeho ženy Jane a navíc je moc přeslazený.
Já takový pocit neměla. Za prvé fyzice příliš nerozumím, takže pokud by měl film mapovat pouze vědeckou kariéru světoznámého génia, asi bych z toho neměla nic. Předpokládám, že většinu lidí, stejně jako mě, zajímal obyčejný rodinný život, který Stephen Hawking vedl po boku milující ženy a dětí. A toto jsem dostala. Film mě zaujal také po vizuální stránce, líbil se mi způsob střihu, díky čemuž vynikly přechody mezi jednotlivými životními etapami, které se nenásilně vlévaly do běžných situací. 
Vždy si u filmů všímám hudebního podkresu. Hudba u tohoto snímku je jednoduše nádherná, skvěle děj doplňuje. Autorem je pro mě neznámý Jóhann Jóhannsson, který byl za tento počin nominován na Oscara. Bohužel jej nezískal, ale odnesl si alespoň Zlatý glóbus.

Ještě jednou bych ráda zmínila herecké obsazení. Kromě geniálního Eddieho Redmayneho ve filmu hráli pro mě neokoukaní herci, kterým jsem jejich role věřila.
Moc mě potěšilo obsazení vždy skvělého Davida Thewlise a Emily Watson, která se, jak je to sakra možné, nějak nenápadně přehrála do rolí zralých matek.

Jednoznačně film Teorie všeho považuju za jeden z nejlepších, které jsem viděla.

Jsem sice velkým milovníkem knížek, ale čas od času nepohrdnu ani dobrým filmem.
Koleje osudu se řadí mezi filmy, které vás přikovají do křesla a přinutí přemýšlet.

Snímek je natočen podle skutečného příběhu Erica Lomaxe, který během druhé světové války padl do japonského zajetí. Tam, při stavbě železnice v Thajsku, šel až na dno svých fyzických sil, zažil hlad i drsné mučení, jehož následky jej provázely po zbytek života.

První zmínky o filmu jsem zaznamenala v tisku. Zaujali mě především představitelé hlavních rolí. Můj nej nej nej nejvíc nejlepší oblíbenec Colin Firth a Nicole Kidman, kterou mám taky ráda. Ve filmu ztvárňují  manželský pár. Nikdy bych nevěřila, že by zrovna oni dva mohli k sobě pasovat – no ale jo :-).

Film začíná v roce 1980, Eric cestuje vlakem, ve kterém se seznámí se svou budoucí ženou, kterou ztvárňuje právě Nicole. Tady jsem měla první úsměv na tváři – Nicole je tu za úžasně nenápadnou šedou myšku, které byste si normálně asi ani nevšimli. A Colin? To už jsem se smála nahlas – velké kostěné brýle a drsný knír. Ale nebojte se, dlouho ho mít nebude, Nicole je rozumná ženská :-).

Vrátím se k ději – Eric a Patti se vezmou a zdá se, že jejich štěstí, které je potkalo ve středním věku, nic nebrání. 
Eric však trpí  nočními můrami, křičí a pláče ze spaní. Patti o jeho minulosti ví, tuší, že sny souvisí s dávným zajetím, ale neví vše. Eric před ní tají ty nejhorší zážitky, o kterých ví jen jeho nejlepší přítel Finlay, který byl v zajetí s ním. Toho hraje charismatický Stellan Skarsgard.
Eric se vydává na cestu do minulosti. Jede do Thajska, aby se vyrovnal se svými zážitky. Tam zjistí, že muž, který mu způsobil největší trauma, je stále naživu. Když dojde k setkání tváří v tvář, Eric je plný zloby a touhy po pomstě. Dokáže ji uskutečnit?
Kromě současnosti, kdy Erica hraje Colin Firth, se film v ději vrací i do minulosti. Erica zde ztvárňuje Jeremy Irvine, mladičký herec, který se objevil ve snímku Válečný kůň. Myslím, že svou roli týraného vojáka zahrál velmi věrohodně. 

Když film skončil, zůstala jsem přikovaná v křesle a dlouho o něm přemýšlela. Snímek se zaobírá nejen vyrovnáváním se s traumaty, která si mnozí z nás v sobě nosí, ale také se dotýká tématu pomsty. Asi nebude SPOILEREM, když prozradím, že se z Erica Lomaxe a jeho zlé noční můry, důstojníka Takašiho, nakonec stali ve skutečnosti přátelé. Přátelství je pojilo až do Takašiho smrti.
Pro někoho možná nepochopitelná věc, pro zúčastněné to bylo zřejmě definitivní vyrovnání s útrapami, kterými si oba během války prošli. Jak víme, není nic černé ani bílé.

Herecké výkony byly excelentní. Pro mě určitě. Noční můry v podání Colina Firtha jsou k sežrání, dá-li se to vzhledem k námětu filmu říct. Chce se vám ho zachraňovat. Chcete odstrčit Nicole a sami ho držet za ruku. (My holky určitě).
Film jsem viděla v českém znění a to byl velký kámen úrazu. Jak je známo, mezi dabingovými herci a produkcemi zuří velká válka. Takže mnozí herci, kteří byli s určitými herci spojováni, momentálně nedabují. To je případ i tohoto filmu. V dabingovém světě platí rovnice Colin Firth = Zbyšek Pantůček. Ale v Kolejích osudu jej namluvil Ladislav Cigánek. To by mi ani tak nevadilo, hlas docela seděl. Ale Nicole Kidman – ledva otevřela pusu, chtělo se mi…no však víte co. Prostě mi k ní dabérčin hlas (Radka Přibyslavská) neseděl. Měla jsem pocit, jako by ji neustále někdo bouchal do zad. U ní jsem zvyklá na mnohem jemnější hlasy.
Pro rýpaly, kteří mi doporučí originál s titulky… Nejsem proti, ale když si chci film vychutnat, volím dabing. Nejsem v angličtině až tak zběhlá, abych titulky vnímala jako doplněk. Přistihnu se, že buď titulky čtu nebo se soustředím na angličtinu a pak z děje nic moc nevím.

Tak jako tak film doporučuju. A hádejte – už mám půjčenou i knížku, podle které byl film natočený. 

Hodně, hodně moc jsem se těšila na nový film režiséra Tima Burtona, kteréhož tvorbu mám moc ráda. V hlavní roli Johnny Depp – to je záruka toho, že nebudu zklamaná. Recenze odborné i amatérské film tak trochu sepsuly, ale to mi vůbec nevadilo. 
Vydali jsme se tedy celá rodinka do multikina, abychom se v předsálí rozdělili. Mužská část rodiny si to namířila do sálu, kde promítali Avengers, já jsem šla najisto za svým Barnabasem Collinsem. Sama, jen s pytlíkem popcornu. Pro sebe jsem měla celou jednu řadu, jaký luxusní komfort. Nikdo mě nerušil, nešťouchal, nekašlal, prostě pohoda. :-).

Příběh Barnabase Collinse, který se svými rodiči zamířil z Anglie do „nového světa“ může začít. Rodina Collinsových v Americe nachází štěstí. Zakládají město Collinsport, daří se jim v podnikání, synek se taky vyvedl. Po několika letech je vládcem rodinného impéria, celé město, zejména ženy mu leží u nohou. Proč si tedy pořádně neužívat. Trochu lehkomyslný Barnabas zlomí srdce čarodějce Angelique. A to se trestá. Zhrzená milenka jej promění v upíra a upálí zaživa. 
Uplyne dvě stě let, do městečka Collinsport míří mladá dívka, která se uchází o místo guvernantky. Že neuhodnete kde? Ano, její mise je na panství Collinsových, kde žije Elizabeth Collinsová se svou pubertální dcerou Carolyn, Elizabethin bratr Roger se svým malým synem Davidem, který překonává trauma ze smrti matky. Docela divnou společnost ve stylu Addams family doplňuje psychoterapeutka Julie Hoffmannová, která má dost problémů sama se sebou a řeší je alkoholem. Nechybí podivný správce Loomis a stařičká hospodyně, u které člověk neví, jestli je živá nebo už někde umřela s prachovkou v ruce :). Celá rodina jen živoří, protože rodová kletba, která je provází, jim přinesla smůlu. Podnikání krachlo, dříve nádherné rodinné sídlo chátrá a všichni jsou takoví…no, hodně divní. Guvernantce Victorii na optimismu nepřidává ani duch mrtvé dívky, který se prohání domem a chce jí cosi naznačit…

Do této absurdní společnosti jednoho krásného dne vtrhne Barnabas Collins, který se nedopatřením dostal ze své hrobky. A nestačí se divit. Kde jsou koně? Zubní kartáček? Co s ním? A jak to, že mladá patnáctiletá  dívka ještě není provdána? Barnabas je mužem činu, rychle se srovná s pokrokem a slíbí Elizabeth, že jí pomůže navrátit slávu rodinnému podniku. Jenže to by jeho konkurentkou v byznysu nesměla být stále ještě zhrzená Angelique…

Film je naprosto úžasný, bylo v něm všechno, na co jsem u Tima Burtona zvyklá a co jsem čekala. Johnny Depp jako Barnabas..to by bylo na jeden dlouhatánský článek, víme :). Michelle Pfeiffer jako Elizabeth Collinsová mu zdárně sekundovala a Eva Green v roli Anguelique taky. Skvělá Helen Bonham Carter hrála alkoholem zmoženou doktorku Julii. Film dělá čest svému názvu, krajina je ponurá, až strašidelná, ale nechybí humor, tak typický Timu Burtonovi. Pro mě lahůdka se skvělou hudbou a bonusem v podobě zpěváka Alice Coopera. Co tam dělal? Neřeknu, běžte se kouknout sami 🙂

Byla jsem hodně zvědavá na nový film proslulého Juraje Herze. Už kvůli Karlovi Rodenovi, který je mým oblíbeným hercem. Všechny postavy, které hraje, mu věřím ;-).
Snímek Habermannův mlýn mě nezklamal. Téma, kterým se zabývá, je velmi citlivé, dosud nepříliš zpracovávané – odsun sudetských Němců po druhé světové válce. Četla jsem dvě knihy s tímto tématem – Dědictví a Třešňovou alejí od Evy Tvrdé, mimochodem vřele doporučuju.
Hlavním hrdinou tohoto filmu je bohatý podnikatel August Habermann, Němec, který bez jakýkoliv předsudků zaměstnával jak Němce tak Čechy. Jeho žena je Češka. Přátelí se s hajným Březinou, který si naopak vzal Němku. Doba si žádala, aby se lidé přiklonili „svůj k svému“, ale oni dva nadále zůstávají stejní. Augustův mladší bratr sympatizuje s Němci a dává se k nacistům. Zlo v obci navíc rozdmýchává esesák Koslowski, každý se bojí, nakonec dochází k tragickému vyústění příběhu.
Musím říct, že mě film dostal, hodně dlouho jsem o něm přemýšlela. V recenzích a kritikách mu bylo mnoho vytčeno, možná zaslouženě, možná ne, nejsem až tak velký znalec, abych to dokázala posoudit. Mně se Habermannův film líbil hodně a zanechal ve mě hluboký dojem.

Docela zajímavá kombinace :). Včerejší adventní neděle byla ve znamení lineckého cukroví. Je to totiž nejoblíbenější školákovo cukroví, musí ho být nadbytek. K zadělávání jsem si pustila klasiku – film Pelíšky. K němu není co dodávat, všichni ho známe, legendární hlášky zlidověly. Díky tomuto filmu máme i tip na jeden dárek pro školáčka. Neprozradím co to je, co kdyby si tady náhodou četl! ;-). Zjistila jsem ale, že jsme poslední generací, která tomuto filmu bude rozumět. Naše děti už budou mimo mísu a budou se smát jen univerzálním scénám.

Dříve než film se mi do rukou dostala stejnojmenná knížka Marie Poledňákové. Zhltla jsem ji za jedno letní odpoledne. Knížka mě nezklamala, nasmála jsem se u ní. Chaotický život hrdinů a z něj vzniklé humorné situace daly vzniknout příjemnému čtení.
Minulý týden jsem konečně viděla i stejnojmenný film a musím říct, že mě taky nezklamal. Dala jsem si u něj „partičku žehlení“ a smála jsem se stejně jako když jsem četla knížku.
Líbil se mi výběr herců, kteří ztvárnili hlavní hrdiny.
Jako milovnice písmenek si však nemůžu odpustit jedno: Knížka je VŽDYCKY o fous lepší než film ;-).

Ve středu jsem se dívala na film Jana Hřebejka Nestyda. Páně Hřebejkovu tvorbu mám ráda, Vieweghem taky nepohrdnu, ale tentokrát jsem byla trochu v rozpacích. Film mi přišel plytký, sice jsem se zasmála – Jiří Macháček je bezkonkurenční, ale jinak nic moc. Možná bych se měla podívat ještě jednou.

Vyprávěj je název nového seriálu, který od minulého pondělí uvádí Česká televize. Jedná se o retro seriál, který se vrací do 60. let 20. století. Pro spoustu diváků je to dávno minulá, stejně tak i pro mě, v době, kdy vyprávění začíná jsem ještě nějakých dvanáct byla na houbách ;-).
Vypravěč Honza diváky seznamuje se svou rodinou. Začátek příběhu je datován do roku 1964, kdy jeden z hrdinů, vysokoškolák Karel potkává svou budoucí ženu, slovenskou studentku Evu.
Do jejich osudů, i do osudů dalších členů jejich rodiny zasahují významné události následujících čtyřiceti let, jako např. srpen 1968, první metro, fronty na nedostatkové zboží a podobně.
První díl se mi líbil hodně, seriál budu sledovat dál. A nejen kvůli skvělým hercům, kteří do něj byli obsazeni. Musím si trošku přihřát polívčičku, protože režisérem je Biser Arichtev, který chodil na stejnou střední školu jako já, jen o rok výš ;-). Autogram neseženu, neb se s Mistrem osobně neznám, bohužel. No jo, já byla vždycky děvče nesmělé :-).
Dnešní díl se jmenuje „Je to ten pravý“ a Eva v něm bude řešit, jestli si dobře vybrala svého budoucího partnera. Karel nechce dát úplatek, aby mohl s Evou společně bydlet na koleji a dojde tak k první partnerské hádce.

Úvodní písničku k seriálu složil Michal Hrůza.