Rande naslepo

Ne, nehodlám měnit svůj letitý status vdané paní. Rande naslepo proběhlo v rámci letošního Týdne knihoven. Šla jsem vrátit čtivo (ano, už si zase vesele půjčuju), a kolegyně mě na tuto akci nalákala. O co jde? Vyberete si jeden pořádně zabalený balíček, ve kterém se skrývá knižní překvapení. Na mě čekal román Letní host.

My už se s Letním hostem známe od doby co vyšel v nakladatelství Metafora, vztah máme hezký, jak se můžete dočíst v recenzi. Bylo to setkání milé, a já tuhle knížku můžu aspoň směle doporučit dál všem milovníkům barvitých příběhů.

Veselý rok v knihovně


Zjistila jsem, že naposledy jsem nějaké perličky vložila loni v lednu. No za ten rok se jich nemálo nasbíralo, takže můžu nabídnout docela pestrý výběr.


„Máte volného Hemingwaye – Na západní frontě klid?“

***

„Dobrý den, chtěl bych se u vás zeptat na ty kurzy…..eee….“
„Počítačové kurzy?“
„Ne, já jsem chtěl na ty kurzy…eee.. jo! Trénování paměti!“
***
„Moc se omlouvám, ale internet momentálně nejede.“
„Aha… a volali jste opraváře?“
***
Dnešní prodlužování vypůjčených knih po telefonu: „Můžete mi, prosím, říct, co mám doma? Napíšu si to“:
„Takže je to kniha Jáma a kyvadlo..“
„Jana a kyvadlo?“
***
Jeden náš čtenář šel vyzvednout knížky pro svou manželku, měla je u nás odložené. Když si je bral, říká: „Nevím, jestli mám být naštvaný nebo se bát. Žena si půjčila knihy Jak zabít manžela a Rok vdovou.“
***
Přihlašuji nového čtenáře a proces končím se slovy: „Budete si u nás dneska něco půjčovat?“
„Ne, já jsem šel okolo vás a je pátek třináctého, tak jsem se přihlásil.“
***
Loučení jednoho našeho čtenáře: „Tak děkuju, papa“
***
Čtenářka, které je 71 let, si chce půjčit Hry o trůny v knižním vydání. Vůbec jí nevadí, že první díl je půjčený, s nadšením bere i druhý: „To je tak hrubé? Týýýýýý vole.“
***
„Nějakou knížku… najdete mi?“
„A co ráda čtete?“
„Něco pěkného.“
***
„Máte od Nesba Půlnoční slunce a Krev na svahu?“
***
Kterak čtenáři nerozumí knihovnickému slangu:
„Knihu nemáme, ale podívám se, jestli není v dědinách“.
„V čem?“ diví se čtenářka :-))))
***
Čtenář po vyřešení problému s knížkou říká kolegyni: „Tak se nezlobte, že jsem vás zdržel…Běžte si udělat dobře, to je důležité, to za vás nikdo nezrobí!!“ :-)))))))))
***
„Jednu knížku máte ještě doma…“ ujišťuju se při vrácení knížek.
„Jojo, jednu zamilovanou…ze starého věku“, přitakává čtenářka.
***
Mladá krásná slečna říká: „Ještě nikdy jsem nic nečetla a chtěla bych. Čím bych měla začít?“

***
„Máte Žítkovské paní?“
***
Dvakrát na téma Grey.
1. „Máte už ji? Můžu si ji objednat, i když ji ještě nemáte?“
2. „Chtěla jsem se zeptat na tu novou knížku, jestli už vyšla, jakéhosi Greye.“
***
Z mého dnešního zástupu na dětském oddělení:
„Chci se zeptat, jestli máte… Dášeňka a Pinocchio.“
„Dášeňka a Pinocchio? To mi nic neříká, ale podívám se do katalo…počkejte, myslíte DVĚ knížky. Dášeňka A Pinocchio.“
„Ano, promiňte, asi jsem se špatně vyjádřila.“
„Ne, promiňte vy, už mi to dneska nemyslí.“ 😀
***
„Další díly od Austenové máte?“
„Myslíte další její knihy?“
„Další nové díly od ní máte?“
***
Moje perlička: Čtenářka nám nadšeně líčí, jak si užila volno ve své domovině na Valašsku, ve Velkých Karlovicích. Píšu u toho lístek se jménem čtenáře, který si objednal jistou knížku. Na lístku se málem objevilo, že knížka je pro doktora Martina 😀
***
„Pane XY, měl jste Šváby?“, ptá se kolegyně čtenáře.
***
Rozhovor s mladým studentem:
„Můžu si půjčit i čtyři knížky?“
„Můžete si půjčit kolik chcete. Takže máte čtyři knížky, nejsou povinná četba, chcete je tedy na dva měsíce?“
„Na dva měsíce? Tak to si jich vezmu osm.“
Tetelím se blahem, že máme takové super mladé čtenáře a mezitím z mladíka vylezlo, že to má pro babičku, a že mu za to upeče dobrou buchtu.
***
Telefonát: „Prosím vás, můžete mi prodloužit knížky, přišla mi zpráva, že už se blíží konec.“ :)))
***
Dnešní kouzelný dotaz: „Dobrý den, půjčujete tady i knížky?“ :)))

Tak to je vše, přátelé, alespoň pro nejbližší skoro tři roky. Jak jste možná z náznaků pochopili, užívám si mateřskou – prý – dovolenou. Ale jo, číst zvládám, takže to tak trochu sedí.

Na závěr něco, co mě pobavilo při třídění červené knihovny, která je u nás hojně půjčována.

Harry Potter s rodinou 😀




Jak jsme listovali

 Asi všichni víte, že Listování je název pro cyklus scénických čtení, ve kterých herci formou divadelního představení divákům představují  – co jiného než knihu.
V naší knihovně proběhlo několik představení, která se vždy setkala s nebývalým zájmem návštěvníků, jež se na Listování vždy rádi vracejí. Já jsem bohužel viděla vždy jen kousek, protože jsem jako naschvál měla službu.
Když jsem se dozvěděla, že aktuální Listování bude ve znamení Kafe a cigárka, s předstihem jsem si zamluvila ranní směnu, protože tohle jsem si nemohla nechat ujít. 
  
Takže v pondělí 7. března se v Literárním salónu naší knihovny konalo Listování, ve kterém herci Bára Jánová a Gustav Hašek představili knihu své kolegyně Marie Doležalové „Kafe a cigárko“.
Nemusím připomínat, že kniha vychází ze stejnojmenného blogu, v němž Marie Doležalová jedinečným způsobem přibližuje herecký svět. Ne nadarmo blog nese podtitul „Historky z hereckého podsvětí“.

Mě hlavně zajímalo – dá se kniha, která je složená z humorných příspěvků, jenž nemají v podstatě žádný děj, převést na divadelní prkna? Dá. A přímo geniálně. Přesvědčili nás o tom oba mladí talentovaní herci, kteří si hned získali přízeň publika.
Ve svých scénkách nám představili herecký svět z druhé strany. Dozvěděli jsme se, že natočit milostnou scénu není jen tak. Zvláště, vidí-li se herci úplně poprvé. Jak probíhá casting na vysněnou roli? A můžete herce něčím urazit? Když do svých scének zapojili i diváky, bylo o zábavu postaráno. Jeden náš čtenář byl tak skvělý, že by z fleku mohl zájezdovat s nimi :).

Když jsme prodávali lístky, spousta lidí cukla, protože mysleli, že přijede přímo Maru Doležalová, a hrát že bude Lukáš Hejlík. Ti, kteří se nechali přesvědčit, že Listování s knihou Kafe a cigárko stojí za to navštívit, i když v něm nehrají profláknutí herci, nelitovali.
Dostali pořádnou dávku netradičního humoru, kořeněnou šarmem a nadšením Báry Jánové a Gustava Haška, řečeného „Kevin“. Oba do toho dali tolik energie, že jsme odcházeli nabití na celý týden.

Lednové Biblioperličky

A zase jsem sklízela, tentokrát docela hojně 🙂

„Máte Dekametron?“

***
Dneska moje vlastní perlička:
„Dobrý den, máte Hledání Aljašky?“
„Ještě jednou ten název, prosím?“
„Hledání Aljašky.“
„Aha, rozuměla jsem vám, že chcete Deník Anežky.“

***
Čtenářka: „Chtěla bych si zaplatit registraci.“
Já: „Tak dvě stovky poprosím.“
Čtenářka: „Cože? To je tak drahé?!“
Já: „Ani ne. Registraci máte na rok.“ A jedna knížka stojí v průměru kolem tří stovek.
Čtenářka: „Teď před Vánocemi je všechno drahé.“

***
Dnes u pultu: „Dobrý den, já bych si chtěla vyřídit permanentku.“
A odposlechuto mezi regály: „Čekání na Godota… nějakého.“
***
Jedna perlička z vlastních řad: Kolegyně mi volá, jestli si nevzpomenu na knížku, o které jsme se spolu bavily. O ženě, která je v kómatu, ale všechno vnímá, jen nemůže nijak reagovat. Chvíli mě nic nenapadlo, pak mi trošku seplo a dopátraly jsme se, že je knížka modrá, já ji teda opravdu nečetla, ale že jsme o ní spolu vedly řeč. Ale jak se jmenuje? Pořád se nám do hovoru vkrádalo sloveso dýchat ve všech možných variantách. Začala jsem hledat v katalogu různé kombinace tohoto slova, načež mi volá znovu, že už ví. Je to knížka Zachránila mě slza :)))))
***
„Můžete mi doporučit nějaké drama?“ „Drama v jakém smyslu? Divadelní hru?“ “ Ani ne, spíš dramatický příběh, thriller. Prostě nějakého dobrého spisovatele. Hemingwaye třeba. Nebo nějakého ruského autora.“ „Těch ruských v současné době nových moc není, ale mrkneme.“ “ No tak třeba Puškin. Nějaké drama. Co mi od něj můžete doporučit?“ Chvíli váhám, jsem přehlcena požadavky :-))). „Neznáte žádný dramatický příběh?“, drtí mě pán. „Znám, ale ne zrovna od Puškina.“ „Víte, já jsem toho četl hodně, Shakespeara, a tak. …“ Docházíme k ruským autorům, moje oči se zapichují do Anny Kareniny. „Tady máte dramatický příběh jak se patří“, lákám pána. „Fakt? Je to dobré?“ „Máte tam lásku, vášeň, nenávist, prostě drama jak má být.“ „Fakt? A četla jste to?“ „Četla“. „Tak já vám pak řeknu, jak se mi to líbilo.“ Ufff, ale jsem se zapotila :))))

***
A zase asi posté: Máj od Erbena máte?

***
„Máte Kytici od Máchy nebo tak něco? Já se v té literatuře moc nevyznám.“

***
Paní přišla v rámci Týdne knihoven vrátit upomínané knížky: „Dobrý den, musím využít toho, že máte ten svatý týden.“

***
Dnešní knihovnická perlička přímo od zdroje:
Připravuju si podklady k výstavě Zajímavosti o spisovatelích a ukazuju kolegyni fotku Kafky:
„Hele ho, Kafka…docela fešák tady, co? Chudák umřel tak mladý“
Ona téměř současně se mnou: Víc se mi teda líbil starší.“
Já:“ Jsem blbá, spletla jsem si ho s Wolkerem. Však víš – Poštovní schránka na rohu ulice, to není lecjaká věc. Kvete modře, lidé si jí váží velice..dál už si to nepamatuju..“
Kolegyně u mého recitování soustředěně ťuká do pc, jedním uchem zaslechla jen to slovní spojení Poštovní schránka: „Myslíš Bukowski?“


***
„Máte Bibli od Otčenáška?“
Hlava mi šrotuje a zdravý knihovnický rozum říká, že tahle kombinace určitě ne e. Pro klid duše mrkám do katalogu, pak mi docvakne: „Myslíte Čtení z Biblí kralické? od Ivana Olbrachta?“
„Ne, určitě ne. Je to Otčenášek. Ale i tak děkuju za ochotu.“
Dneska paní přijde znovu a??????
Ano, byl to Olbracht. Ivan Olbracht.
***
Dnešní perla: „Můžu se zeptat, jestli máte Tartufera od Moliéra?“
***
„Nemáte prosím vás Analfabetku, která se učila číst?“

***
„Jéééj, vy tu máte fajně….ještě pivečko byste tu mohli mít.“ aneb když je čtenář nadšen klimatizací.

***
A abyste neřekli, že jsem škodolibá a házím sem jenom cizí přeblebty (bibilioperličky), tak mám dneska svou vlastní, filmovou:
Bavíme se synem a synovci o šestém díle HP: Připomínám jim: „Dneska to bude o tom, proč Sniper nemá rád Harryho“

Letní sběr

Za půlrok toho moc není, ale aspoň něco 🙂

„Prosím vás, nevíte kdo napsal Kafkova proměna?“
**********************************************

„Prosím vás, asi jsem slepá….hledám Vívegu…“
**********************************************

Dva asi čtrnáctiletí školáci, kluk a holka, přišli na internet. Galantní mladík koupil oběma kartu, zaplatil internet a poprosil o dva počítače vedle sebe. Než jsem to všechno vyřídila, obrátil se k slečně a říká jí: „Konečně ti ukážu tu novou postel.“ Málem mi vypadly oči z důlků,načež chlapec pokračoval: A už tam mám i novou věž a nářadí..však uvidíš.“ Uff, ať žije Minecraft
***********************************************

„Dobrý den, prosím….“
„Internetík“, odpoví paní po čtyřicítce
**********************************************

A na závěr jedna moje vlastní perlička – no i knihovnice jsou omylné :)))

Horko, horko….už je tě moc..Píšu seznam zpracovávaných knih do našeho programu beletrie a divím se, že jednu nemůžu najít. Pes, který hovořil s bohy – já z toho udělala verzi Muž, který hovořil se psy.
**********************************************

Design a site like this with WordPress.com
Začít