Co když žádné zítra nebude?

Můžou být nejlepšími kamarádkami osoby rozdílné jako den a noc? Říká se, že protiklady se přitahují. Platí to i pro Štěpánku a Zuzanu, která si říká Zu? Ty dvě se kamarádí už od dětství, a přes značné povahové i sociální rozdíly se zdá, že to tak zůstane navždy. Jenže člověk míní a pánbůh mění… Jednoho dne dostane Štěpánka dopis, který bude mít vliv na její další životní kroky. Prsty v něm má Zu, která před několika lety zradou přeťala pouto přátelství. V dopise se Štěpánka dozvídá, že se s kamarádkou bohužel už nikdy nesetká, ale že ji ustanovila svou univerzální dědičkou. Jak se k tomu Štěpánka postaví? Aby nečekané dědictví přijala, musí nejprve Zuzaně odpustit…

Dagmar Digma Čechová je pro mě zárukou, že do rukou dostanu příběh, který se čte úplně sám a je stoprocentně ze života. Toho našeho, českého. Témata, jež ve svých románech zpracovává, známe všichni až moc dobře – rodinné vztahy, přátelství, lásku, starosti obyčejných žen.

V tomto počinu je to stejné – kromě stěžejní zápletky, což je zrada nejlepší kamarádky, poznáváme chod Štěpánčiny rodiny, na niž měl Zuzanin čin osudový dopad. Spisovatelka dokáže autenticky popsat rozdíly ženského a mužského myšlení, vcítít se do náctiletých a napsat dokonalé dialogy, mistrné slovní přestřelky, které v podstatě nečtete, ale přímo prožíváte a dokážete si tak lépe představit postavy knihy, jež pak působí jako z masa a kostí a určitě vám půjdou některé z nich pěkně na nervy.

Děj je koncipován jako prolínání dvou časových rovin, z té současné se ve vzpomínkách Štěpánky postupně vracíme do minulosti a sledujeme obě kamarádky od dětských střevíců až po dospělost, ze vzpomínek postupně skládáme střípky příběhu plného lásky i zklamání.

Co když žádné zítra nebude? Ale ano, bude, zjistí to i Štěpánka a její rodina, jen si k tomu zjištění musí hrdinka vyšlapat cestu, pohlédnout do očí minulosti a naučit se odpouštět.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Život na houpačce

„Mám depku“. Kdo z nás si to někdy neřekl, nebo nepomyslel, když mu nebylo dobře po psychické stránce. Někdy stačí drobné vykolejení, abyste se cítili pod psa. Naštěstí se většinou zmátoříte a fungujete dál. Co ale se stavy, kdy tyto pocity cítíte mnohonásobně víc? Možná ani nevíte, že mezi námi existují tzv. „hraničáři“ – lidé s hraniční poruchou osobnosti. S jejich příběhy se můžete seznámit prostřednictvím knihy nazvané Život na houpačce, jejíž autorkou je Martina Kulhánková.

Dvaadvacet příběhů, dvaadvacet osudů lidí, jimž hraniční porucha osobnosti jakýmkoliv způsobem vtrhla do života. Hned ze startu vás knížka dostane doslova do kolen, seznámíte se totiž s tím, který prožívala samotná autorka počinu, jejíž dceři byla HPO diagnostikována.

Další příběhy pocházejí buď od samotných pacientů s HPO, nebo jejich blízkých. V obou případech se jedná o velmi emotivní, syrové čtení podané ich-formou, které vás nenechá chladnými. Přestože je knížka velmi útlá a jednotlivé příběhy nezabírají mnoho stran, jedná se o docela náročné čtení, jež vás docela vyšťaví. Možná to dáte na jeden zátah, možná si budete příběhy dávkovat po troškách, tak či tak je to síla. Titul doprovázejí ilustrace autorčiny dcery a umocňují tak intenzivější prožitek.

Život na houpačce je knížkou, která by neměla uniknout pozornosti. Tohle si přečtěte, pokud sami s tímto onemocněním bojujete. Tohle si přečtěte, pokud s ním bojuje někdo z vašich blízkých. Tohle si přečtěte i jen tak, abyste věděli, že život může někdy bolet.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier.

Pomerančový háj

Holly se rozhodne začít novou životní etapu. Opouští rušné město a vrací se domů k rodičům na jih Anglie. Rozhodla se, že si otevře obchůdek s výrobky z pomerančů, které bezmezně miluje, zejména marmeládu, kterou i sama vyrábí z hořkých sevillských pomerančů. A právě Sevilla je místem, kam se Holly aktuálně chystá, aby s místními dodavateli uzavřela pár smluv. Doprovodit ji má její matka Ella, která kdysi v Seville byla na dovolené, ale té se do mise moc nechce. Navíc je tady ke všemu ještě recept na sevillský pomerančový koláč s mandlemi, který Ella před rodinou ukryla. Když ho chce Holly vyzkoušet, matce se to nelíbí. Ale proč? Nakonec se obě do Španělska vydají, Ella, aby se tváří v tvář utkala s minulostí a Holly, aby uzavřela své obchody. Najde ve městě plném zlatavých pomerančů i něco jiného?

Pomerančový háj napsala spisovatelka Rosanna Ley a nabízí čtenářům příběh naplněný láskou, tajemstvím i dobrým jídlem. Děj se odehrává ve dvou časových rovinách, v současné sledujeme především Holly a její cestu za snem, v minulé, která je zasazená do roku 1988, se před námi odvíjí Ellin život, její dovolená v Seville, která dopadla úplně jinak, než si představovala. Některé klíčové události ze současnosti jsou podány z pohledu Hollyina otce Felixe a přispívají tak k celistvosti příběhu. Přestože se děj nese spíše v pomalejším rytmu, nebude nouze o pár dramatických chvilek, pohybujeme se přece mezi temperamentními Španěly!

Autorka velmi pozvolna rozplétá rodinná tajemství a seznamuje čtenáře s krásami rozpálené, pomerančově vonící Sevilly. Pomalé tempo koresponduje s ospalou letní náladou, jíž je román prodchnutý. Dobré jídlo a pití, tanec, vášeň, lásku, to vše v něm najdete, a ještě se spolu s Holly a Ellou projdete po romantických sevillských zákoutích. Rosanna Ley je totiž nejen vnímavou a citlivou vypravěčkou, nezapomněla ani na to, aby vám španělské město trochu víc přiblížila.

Pomerančový háj je příjemnou záležitostí pro čtenáře holdující rodinným příběhům s dobrým koncem. Nasajte vůni pomerančů, zakousněte se do tapas, nalejte si skvělé pomerančové víno a nechejte se unášet na vlnách romantiky a příjemna.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, kde si můžete knížku také koupit.

Bublinky štěstí

Máte rádi šampaňské? A baví vás příběhy se hrdiny, kteří skutečně žili a něco dokázali? Pak si přečtěte Bublinky štěstí, další v řadě beletrizovaných příběhů vycházejících v nakladatelství Metafora. Helen Frippová zpracovala neobyčejný osud Nicole Clicquotové, zakladatelky proslulého šampaňského Veuve Clicquot.

Nicole už od mládí zajímalo všechno, co se výroby vína týče. Není tedy divu, že si jednoho vinaře vzala. A nebyl to její věčný rival Jean-Remy Moët, ale romantik François Clicquot. Spolu se pouštějí do výroby vína, ale slibný rozjezd jejich firmy hatí napoleonské války. Nicole jako mladá ovdoví a zůstává sama na celou výrobu, čehož chce pro vlastní účely využít Moët a její podnik koupit. Nicole se nedá, tehdy se naplno projeví její houževnatost, odvaha i nesmírná píle a ona dělá vše proto, aby Veuve Cliquot proslavila.

Helen Frippová napsala nádherný historický román, v němž se snoubí skutečné historické události s romantikou a světem vinařů, který je atraktivní i pro ty, kteří alkoholu zrovna dvakrát neholdují. Zasvěcené popisy procesu výroby nejsou nudné, ale přispívají k všeobecnému rozšíření povědomí o výrobě zlatavého bublinkového moku.

Nechybí ani akční scény, protože děj se odehrává ve vypjaté době napoleonských válek. Boj střídá boj, přátelství lásku, vášeň zradu. V tomto románu máte vše a zaručuji, že se nudit nebudete, autorka dokáže čtenáře vtáhnout od prvních stran. Osud i různí nepřátelé házejí Nicole klacky pod nohy, ale ona si to jen tak líbit nenechá. V tomhle mi hodně připomínala Angeliku, která šla do všeho stejně jako Nicole celým srdcem, ať se jednalo o obchod, nebo o lásku.

Hledáte-li plnohodnotnou četbu, která je vystavěna na skutečných historických základech a zajímají vás osudy lidí, jež se konkrétními skutky zapsali do dějin, beletrizovaná řada biografických románů nakladatelství Metafora je skvělou volbou. Bublinky štěstí jsou skvělým čtivem jak pro milovníky historie, tak i fanoušky romantického čtení, kteří si v barvitě napsaném příběhu Nicole Clicquotové přijdou na své.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Francouzská lekce

Ona je svobodná, atraktivní architektka žijící ve Státech. On vdovec, miliardář z francouzské Riviéry. Jejich světy by se míjely nejspíš do konce jejich dní, kdyby ona nedala v práci výpověď a on nehledal chůvu pro svou malou dcerku. Josie a Xavier. Kdyby byli chemickými prvky, jejich směs by byla po čertech třeskutá a výbušná. Zkuste hádat, jak to dopadne, když se potkají? Josie totiž přijme nabídku, aby Xavierově desetileté dcerce Dauphine dělala chůvu.

Francouzská lekce je tak klišoidní, že víc to snad už nejde. Ale co, pokud se cítíte nejistě, trápí vás současná situace doma i ve světě a máte rádi pohádky, tak vám tohle cukrkandlové klišé určitě bodne, stejně jako mně. Něco takového jsem zrovna potřebovala číst. Ti, kteří romantiku nevyhledávají vůbec, zřejmě přeskakují i tyto řádky, a to je v pořádku. Cílím tedy na čtenáře, kteří příběhy plné lásky vyhledávají. A pozor, tady narazíte i na erotické scény, které, jak už víte, já nemusím, ale pokud je dobře vystavěný děj, skousnu je. Tahle romance je toho důkazem.

Příběh sympatické Josie a někdy protivného 🙂 Xaviera mě bavil od prvních stran zhruba do dvou třetin. Ta poslední trochu vázla, autorka se točila v kruhu a pořád popisovala Xavierovy důvody, proč ne to a proč tamto… Občas se choval hodně sobecky vůči Josie. Knize by prospělo menší škrtání, a to říkám jako fanda bichlí! Sto stránek ubrat a je to tak akorát, aby děj nevázl, nepřicházel o dynamiku a jiskru, a vy kvůli Xavierově přešlapování neztratili pozornost a nezačali se nudit.

Velkým plusem je prostředím, do kterého jej Tasha Boyd zasadila – atraktivní francouzská Riviéra s půvabnými přímořskými městečky a jachta – to chcete zažít v kontrastu s konzervativním, leč po architektonické stránce půvabným Charlestonem, odkud pochází Josie. Třetím hráčem v romanci je malá Dauphine, která přišla o matku a má jen otce, jenž se nedokáže pořád vypořádat se smutkem a svými pocity. Není divu, že se holčička na Josie, svou novou chůvu, upne. Ale nebojte se, není to žádná rozmazlená slečinka, Dauphine je moc milá, přestože i ji občas přemůže démon smutku. Autorka do Francouzské lekce plné jiskření a erotiky vetkla křehkou linii smutku a trápení vyplývajícího ze ztráty blízké osoby a ze strachu začít nový život.

Přestože je Francouzská lekce nabitá erotickým jiskřením a nabízí žhavý romantický příběh, pohádku pro dospělé, je zároveň i důkazem, že peníze nejsou automatickou zárukou šťastného a spokojeného života, o ten musíme mnohdy bojovat všemi prostředky. Pokud stejně jako já aktuálně hledáte lehčí čtení a chcete mít ještě chvíli letní náladu, sexy příběh Josie a Xaviera vyzkoušejte.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Zhubni

Další „bachmanovka“ je tady! Tituly, které Stephen King psal pod pseudonymem Richard Bachman jsou spíše komorními kousky, které působí nenápadně, ale ve finále se z nich vyklube mimořádně epický počin. A přesně tohle je taky poměrně útlý počin nazvaný výstižně Zhubni.

„Zhubni“. To zašeptá starý cikán do ucha Billymu Halleckovi, který mu ve chvíli nepozornosti srazil autem dceru. Billy by zhubnout potřeboval, což o to, manželka i lékař mají o jeho zdravotní stav obavy. Takže si z toho zpočátku nic nedělal a byl rád, že se mu začala nadbytečná kila ztrácet. Ale čeho je moc, toho je příliš, Billy hubne čím dál víc a jeho blízcí se o něj opět bojí, tentokrát z opačného důvodu – muž slábne a doslova se ztrácí před očima. Nezbývá, než najít starého muže, který kletbu vyslovil, aby svá slova vzal zpátky…

Kdo by nechtěl zhubnout, říkáte si, když se do Billyho příběhu pomalu začtete. A ztratit pár kil, aniž byste pro to museli hnout prstem, to je teprve věc. Ale nezapomeňte, před sebou máte slova, která napsal mistr hororu a děsu Stephen King. Nic nebude jen tak. S každým shozeným kilem se stupňuje atmosféra příběhu, který se zpočátku jevil tak trochu „light“. Billy bojuje o to, aby dostal zpátky svůj život a zjišťuje, že v tom není sám, kletba zasáhla všechny, kteří měli s případem sražené ženy něco společného, každého z nich samozřejmě jnak. Kingovi se podařilo perfektně vylíčit fyzickou i psychickou proměnu člověka. To nelze popsat, to si musíte přečíst. Budete mít pocit, že kila shazujete spolu s hlavním hrdinou, cítíte jeho slabost, únavu, strach, vztek i frustraci. Stejně jako u dalších knih, které King psal pod pseudonymem Richard Bachman, nepotřeboval zbytečných slov a vedlejších linií, aby čtenáře dokázal zaujmout.

Zhubni má postupně gradující děj, který hltáte, ani nevíte jak. Když vás pomalu začne ze svých spárů pouštět a vy myslíte, že máte spolu s Billym vyhráno, přijde konec, který… A ne, fakt si to přečtěte, tahle bachmanovka je fakt skvělá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, titul pořídíte na eshopu.

Později

Vidím mrtvé lidi – tak tohle vám hned ze startu sdělí hlavní hrdina Jamie Conklin, malý chlapec, který díky svému „nadání“ musí dospět dřív, než se kluka jeho ražení hodí. Jeho matka, literární agentka, ho nabádá, aby o svém talentu s nikým raději nemluvil. Ale co dělat, když se Jamie, ne vlastní vinou, dostane do problémů? Když totiž můžete mluvit s mrtvými a zeptat se jich na spoustu důležitých věcí, může toho někdo i zneužít k vlastnímu prospěchu.

Stephen King přicházi s počinem, který by mohl směle vydat jako Richard Bachman. Mysteriózně laděný román Později je poklidnou, až ve finále gradující (a to pak stojí za to!) duchařinou. Vypravěčem a průvodcem celým příběhem je přímo Jamie, s nimž prožijeme několik let.

Tohle je King, kterého můžu doporučit „nováčkům v oboru“, nemusí se bát přílišných akcí nebo přehnaných zápletek, či spousty postav. Jamieho sledujeme v průběhu několika let a jsme svědky zlomových situací v jeho životě. Žije pouze s matkou, která se potácí v toxickém vztahu a občas podlehne démonu alkoholu, zažije ekonomickou krizi v roce 2008, do toho se prostě musí vyrovnat se svým „nevyžádaným“ darem. Jamie je nesmírně hodný a sympatický kluk, který přese všechno, co prožívá, zůstává svůj. Nelze si ho neoblíbit.

Zdálo by se, že je toho v knize poměrně dost, ale radujte se – byť se v drobném paperbacku ukrývá něco málo přes třista třicet stran, a on zdárně klame tělem, není to ukecaný King se všemi možnými odbočkami, jak ho známe z jiných děl. Tohle je přímočaré čtení, které nenudí. Já osobně byla mile překvapená, Jamieho příběh se mi hodně líbil, i po přečtení jsem musela na děj myslet. Jen mě zaskočila jedna zápletka, vůbec jsem nečekala, že by se mohlo něco vyvinout tak, jak to Stephen King napsal a moc mi to do toho nepasovalo. Jde jen o můj subjektivní pocit, možná to budete mít jinak. 🙂

Pokud jste až doteď Mistrem nepolíbeni, Později je skvělým adeptem na první rande. Stephen King dokazuje, že i přes svůj pokročilý věk dokáže skvěle psát.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, titul koupíte na eshopu.

Carrie

Od prvního vydání dnes již kultovního příběhu z pera mistra hororu Stephena Kinga letos uplynulo 48 let. Seznamte se, tohle je Carrie. A zkuste k ní být hodní, přestože je trochu jiná než vy, protože jinak za sebe tahle dívka neručí…

Carrie Whiteové je šestnáct let. Žije s matkou v malém městečku v Maine, studuje na místní střední škole. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby… Kdyby Carriina matka nebyla trochu vyšinutá – náboženská fanatička – a Carrie nenosila nálepku outsidera a podivínky. Dívce chybí všechny trumfy, jimiž se pyšní její spolužačky – krása, šarm a vtip. Je neoblíbená, mládež si z ní dělá legraci a nikdo jí nerozumí. Znáte to, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Jednoho dne Carriina trpělivost dojde mezí. Po zvlášť traumatickém zážitku šikanované děvče spustí do slova a do písmene apokalypsu, po jejímž skončení v jindy poklidném městečku nezůstane kámen na kameni, shoří spousta domů a zemře hodně lidí, včetně spolužáků Carrie. Já vám to neřekla? Kingova hlavní hrdinka je obdařena paranormálním nadáním – je telekinetička, jež svým pohledem umí rozpoutat peklo – metat kameny, rozžhavit dráty, založit požár. Při čtení útlého Kingova počinu vám bude zatraceně horko, to se vsadím.

Stephen King napsal Carrie jako příběh, v němž si střípky skládáte sami. Od počátku tušíte, že konec kladný nebude, přesto s napětím čekáte, co se z toho všeho vyvrbí. Děj není vyprávěn souvisle, je proložen úryvky z knih (samozřejmě ne skutečných), které byly o Carrie Whiteové napsány, svědeckými výpověďmi a útržky článků z tisku. To vše dává dohromady obraz dívky, která od narození trpěla psychickými problémy, byla šikanována matkou i svým okolím.

Carrie není typickým hororem, byť je plná krve, ohně a nadpřirozených jevů. Je především psychologickou sondou do světa týraného člověka. Jedná se o docela smutné čtení, protože Carrie vám zákonitě musí být líto a přemýšlíte nad ní, jejím jednáním i následným vyústěním příběhu.

Kingovo nepříliš obsáhlé dílko je dnes považováno za kultovní čtivo, kterým započal svou úspěšnou spisovatelskou kariéru, a to ho původně málem zničil! Lehce mysteriózní nádech a téma šikany je v Carrie důmyslně propojeno v čtivý příběh, po němž mohou směle sáhnout i čtenáři, pro něž je Kingova tvorba prozatím velkou neznámou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Životice. Obraz (po)zapomenuté tragédie

Dnes uplynulo 78 let od životické tragédie. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 byli tři příslušníci gestapa zastřeleni partyzány v místní hospodě.
Následná krutá odveta na sebe nenechala dlouho čekat. 6. srpna gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a jejich okolí. Děti přišly o otce, ženy o milované muže, nebyl čas rozloučit se nebo se připravit… Následovaly další akce, lidé umírali, byli odvlečeni do koncentračních táborů. Malebná vesnička už tak krutě zkoušená nacisty prožívala nejhorší chvíle své historie. Po válce vše pomalu utichalo, o masakru se přestalo mluvit, místním ho připomínal jen památník, kam jezdily děti z okolních škol.
🙏🌹
I já tam se školou jezdila a jako bezstarosté dítko událost nijak nevnímala, to až teď po letech, kdy jsem si o tom mohla přečíst, jen koukám, co se tehdy stalo a jaký dopad měla tragédie na životy místních.
🙏🌹
Díky precizní práci spisovatelky Karin Lednické si nejhorší chvíle životických můžete připomenout i vy v knize, která je napůl příběh, napůl dokument. Právě tato forma čtenáře vtáhne do děje, kdy s bezmocí a šíleným vztekem na některé aktéry sledujete vyvražďovačku, s níž si nezadá ani nejakčnější hra. Bylo mi z toho úzko a nedobře a jsem ráda, že se autorce podařilo získat cenné informace posledních pamětníků a nenechat tak historii spát.
🙏🌹
Své Životice má každý kraj naší republiky, má své hrdiny a bohužel taky zrádce. Neměli bychom zapomínat.

Holka přes palubu

Ona je královnou sociálních sítí a večírků, rozmazlená holka z bohaté rodiny. On je šarmantní, sexy námořní kapitán, džentlmen každým coulem, což se dnes málo vidí. Piper a Brendan. Jejich cesty by se kvůli rozdílným životním stylům zřejmě nikdy neprotnuly, kdyby se Piper a její sestra Hannah neocitly v pořádném zapadákově – rybářském městečku Westpoint. Tam je kvůli ostudě, kterou Piper po jednom večírku způsobila, „odklidil“ jejich nevlastní otec. Dívkám zarazil bezedný tok financí a nechal je, aby samy vedly zchátralý bar jejich zesnulého otce. Piper a Hannah jsou tak trošku jako v Jiříkově vidění – musejí se naučit samostatnosti, vyjít s minimem peněz a hlavně žít v díře, kde dobrou noc nedávají snad ani lišky. Do cesty se jim také neustále plete Brendan, v němž zhýčkaná Piper probouzí protichůdné pocity, které se v něm pořádně bijí. A Piper? Dokáže přežít bez luxusu a povrchních přátel?

Hned na začátku říkám, že tahle romance pro mě byla příjemným překvapením svého žánru. Miluju knížky, které se odehrávají v přímořských městečkách a proto jsem se těšila i na počin Tessy Bailey Holka přes palubu slibující šťavnatý děj a jiskření mezi rozmazlenou slečinkou a mužným lovcem krabů. No a bylo to tak! Přiznávám, trochu jsem se bála, neboť Piper je poměrně povrchní a ufňukaná, což nepůsobí příliš sympaticky, leč její skóre dorovnává sympatický Brendan a taky fakt, že autorka napsala svěží dílo plné lehkého humoru, které baví od prvních stránek. Piper navíc projde výraznou proměnou, a to nemyslím návštěvu plastického chirurga :). Prostě zjistíte, že i když je zpočátku protivná a působící dojmem prázdné barbíny, přece jen je v ní něco, co ji dokáže změnit. Velmi sympatickou postavou je sestra hlavní hrdinky, její pravý opak, klidná Hannah, která je vůči Piper velmi loajální, přičemž by vůbec nemusela.

Romance Holka přes palubu obsahuje erotické scény, což byla moje druhá obava, neboť tyto pasáže v knihách příliš nemusím, málokdo je totiž umí napsat tak, aby nepůsobily lacině. Tess Bailey musíme přiznat jednu věc – má velmi, velmi, velmi bujnou fantazii, kterou se nebojí použít. Jelikož celkově knížka vyznívá pozitivně a příjemně, spisovatelčiny šťavnaté a žhavé představy jsem v rámci děje přijala a skousla. 🙂

Abyste si nemysleli, že se jedná jen o letní zamilovanou romanci, spisovatelka nabízí také pohled na život malého městečka, kde se všichni navzájem znají a vidí si do talířů, kde spolu sdílejí radosti a smutky, kde je upřímnost a důvěra na prvním místě, zejména mezi námořníky. Také se vcítíme do postav, jež se musejí vyrovnávat se ztrátou blízké osoby a naučit se, jak žít dál.

Holka přes palubu je příjemným (nejen) letním čtením, které potěší milovníky romanticky laděných příběhů, a tentokrát to máte i s pořádně sexy pasážemi. Moc jsem si knížku užila, hlavně atmosféru přímořského Westpointu a doufám, že tohle není poslední počin Tess Bailey, údajně se můžeme těšit na pokračování tohoto románu, v němž by prim měla hrát Hannah, což by mě hodně potěšilo.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knížku koupíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Vytvořte vlastní web s WordPress.com
Začít