Hodiny v Paříži

Jeden den v Paříži. Jeden den v životě čtyř lidí, který propojí jejich životní cesty. Jeden den v roce 1927, po němž už nebude nic jako dřív – to jsou Hodiny v Paříži.

Souren, Camille, Jean-Paul a Guillaume. Každý z nich v životě o něco přišel, každý z nich něco hledá. Do Paříže je přivedla touha po jiném, lepším životě, ale nakonec se museli vyrovnávat s osudem, který jim dost naložil.

Musím říct, že jsem byla hodně zvědavá na to, jaká knížka bude, přece jen líčit jen jeden den, to si většina čtenářů asi nedokáže představit jinak, než jako velkou popisnou bublinu. Hned vám můžu sdělit, že opak je pravdou. Prvními stránkami jsem se docela prokousávala – autor má specifický styl, píše v přítomném čase a příběh tak působí spíš jako filmový scénář – a že by to krásný film byl, co si budem. ;-). Ale potom jsem se docela rychle začetla, knížce totálně propadla a podlehla pařížskému šarmu, jenž z ní vyzařuje z každé stránky.

Postupně se seznamujeme se všemi čtyřmi aktéry a jejich ne vždy lehkými osudy. Sledujeme jeden jediný den, v němž vyvrcholí vše, oč usilovali nebo pro co žili. S jejich vzpomínkami se noříme do minulosti, abychom pochopili, co je do města bohémů přivedlo.

Jestli milujete Paříž mezi dvěmi světovými válkami, jste tady dobře. Alexi Georgeovi se podařilo docela věrohodně a plasticky vystihnout krásu, kouzlo a proměnlivé nálady města umělců. Potkáte Ernesta Hemingwaye, výstřední Gertrudu Steinovou, projdete se pařížskými uličkami a s Camille navštívíte hrob Marcela Prousta. Hodiny v Paříži zachycují francouzskou metropoli jako místo, kde je umění doma.

Knížka má 285 stran, což je pro někoho docela hodně, ale těm, kteří meziválečnou Paříž milují, čtení nepotrvá dlouho, to se vsadím. Se Sourenem, Camille, Jean-Paulem a Guillaumem čas utíká hodně rychle i díky tomu, že autor promyšleně střídá jejich linky a kapitoly končí vždy v nejnapínavějším okamžiku, aby je v závěrečném zrychleném tempu důmyslně propojil.

Hodiny v Paříži jsou příběhem o ztracených nadějích i o jejich hledání, o touze a a lásce, který potěší nejen milovníky francouzské metropole, ale především všechny romantické duše a hloubavé jedince, kteří nehledají instantní jednoduchý děj, ale rádi nad dějem a hrdiny přemýšlejí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Knihkupectví ztrát a nálezů

V jediném okamžiku přichází Natalie Harperová o matku i snoubence, kteří zahynuli při nehodě letadla. Ve stejné chvíli se tak stává majitelkou knihkupectví, jež její matka provozovala a které je zatíženo dluhy. Přebírá také péči o dědečka se zhoršující se pamětí. Možná by pomohlo prodat dům, v němž knihkupectví sídlí, ale proti tomu je dědeček, jeho majitel, pro něhož má rodný dům citovou hodnotu. Natalie se ke svému prarodiči nastěhuje a pokusí se udělat vše pro to, aby matčino vymazlené, leč neprosperující knihkupectví zachránila.

Susan Wiggs není autorkou, která by byla nějak moc známá, což je škoda, protože by určitě neměla uniknout pozornosti čtenářek, které mají rády rodinné příběhy s romantickou linií. Moc se mi od ní líbil román Strom života zasazený do malebné krajiny Vermontu. Už teď se těším, až se začtu do dalšího počinu nazvaného V jabloňovém sadu.

A jaké je tedy Knihkupectví ztrát a nálezů? Spisovatelka píše velmi čtivě a dokáže upoutat od prvních stránek. Navíc, jste-li milovníky nepříliš akčních příběhů, v nichž je zacíleno spíše na vylíčení mezilidských vztahů, budete si v ní libovat. Jedná se o poklidné vyprávění, i když emoce mají samozřejmě své místo. Knihkupectví ztrát a nálezů je plné knížek, odkazů na literaturu i hudbu – Natalie miluje Eddieho Veddera z kapely Pearl Jam a její matka poslouchala Bryana Ferryho a Roxy Music, čímž mně osobně byly obě velmi blízké.

V knize nechybí ani romantická linka a hned od počátku dosti průhledná, ale co, tohle přece vždycky u takového typu literatury očekáváme. Důraz je kladen primárně na vztahy v rodině, spolu s Natalií odkryjeme dokonce i letitou záhadu. Děj se citelně dotýká i problematiky stárnutí a neduhů s tím spojených. Natalie má naloženo dost, přesto se snaží, aby matčin odkaz v podobě knihkupectví existoval dál.

Knihkupectví ztrát a nálezů je nádherným, poklidným příběhem, ke kterému se hodí hrnek horkého čaje nebo kávy a uklidňující světlo svíček. Je to pohlazení na duši pro ty, kdo chtějí zvolnit a užít si každé písmenko a nasát vůni knížek i typickou atmosféru knihkupectví.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Pasažér 23

Policejní psycholog Martin Schwartz přišel před pěti lety o manželku a syna během plavby na luxusní lodi. Od té doby se žene do akcí bez ohledu na vlastní život, na ničem už mu nezáleží. Jednoho dne mu však zavolá excentrická spisovatelka, že na lodi, na níž se plaví, byla nalezena pohřešovaná dívka a v rukou měla medvídka, který patřil jeho synovi. Martin se vydává na loď, aby záhadě přišel na kloub a vypátral, co se vlastně stalo teď i před lety.

Sebastian Fitzek je pro čtenáře zárukou, že se k nim dostane opravdu kvalitní čtení v žánru psychothrilleru. Autor je totiž znám rafinovaným stylem psaní a propracovanými zápletkami. A to doslova, protože u něj totiž nikdy nevíte, na čem jste.

Opět na nás čeká adrenalinová jízda a tentokrát k tomu máme i speciální prostředí – luxusní loď. To zní lákavě, ale zároveň trochu klaustrofobicky. Přece jen, strávit několik týdnu v krásném, leč trochu stereotypním prostředí, odkud se ven jen tak, či vlastně vůbec, nedostanete, pokud loď zrovna nekotví v přístavu, není jednoduché.

Fitzekovo vyprávění působí zpočátku dost chaoticky, přiznám se, že jsem se v ději vracela několikrát zpátky a některé odstavce četla i dvakrát. Do děje vypustil mnoho postav, které spojuje loď a také zločin. Jaký? Nebudu prozrazovat, ono totiž v té změti událostí, které se pak na konci spletou v zajímavě pojaté vyústění celého příběhu, by to byla škoda.

Myslím, že zrovna u tohoto autora je zbytečné příliš podrobné rozebírání jeho románů, aby se neprozradila stěžejní zápletka nebo důležitý střípek, který by mohl napovědět víc, než by se slušelo.

Pokud tvorbu Sebastiana Fitzeka znáte, přijdete si na své i tentokrát, Pasažér 23 je stejně výborný, napínavý a hlavně nepředvídatelný jako jeho předchozí knížky. A pokud je tento počin první, který čtete, ani vy zklamáni nebudete, zejména pokud si libujete v příbězích plných náznaků, odboček a cestiček, které k cíli vedou pořádnými oklikami.Já jsem si po přečtení kladla jedinou otázku – kam na nápady a zápletky autor chodí, protože nabízí další šílenou a vůbec ne nudnou adrenalinovou jízdu.

P. S. Nezapomeňte si přečíst i závěrečné Fitzekovo slovo ke čtenáři, stojí – jako vždycky – za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Anag, na jehož eshopu si titul můžete pořídit.

Za dveřmi tma

Je cosi shnilého v městečku americkém… I tak by se dal parafrázovat jeden slavný výrok. Maloměsto Whistling Ridge působí na první pohled poklidně a lehce ospale, ale… Pohled druhý už říká něco jiného. Z večírku nedorazí domů sedmnáctiletá Abigail a její zmizení vyvolá spoustu otázek a hlavně rozdmýchá zlo, které doposud spalo.

Tedy, musím říct, že román Za dveřmi tma nepatří k těm, do kterých se začtete a nezavřete knihu dřív než na poslední straně. Děj se odvíjí jen velmi, velmi pozvolna, takže je těžké udržet úplnou pozornost a to říkám já, které rozvláčnější texty vesměs nevadí. Pokud vydržíte tento dlouhý a hluboký ponor do života na maloměstě, vynoříte se na konci knihy s úžasem, poslední třetina je totiž šílená jízda a smršť.

V tomto psychothrilleru mladá autorka – ročník 1995! poukazuje na uzavřené komunity malých městeček. Je sice Angličanka, ale nějakou dobu žila ve Spojených státech právě v takovém prostředí. Představujete-li si idylku, to znamená, že se všichni znají a jsou spolu zadobře, tak správně je jen první část. Obyvatelé Whistling Ridge se mezi sebou opravdu znají, a to velmi dobře, ale navíc jsou spjati a propleteni nitkami tajemství, mnohdy temnějšími než noc. Je to tak, každý na každého něco ví a má tak pořádnou páku v ruce. Navíc se v městečku, v němž velkou roli hraje víra v Boha neodpouští jiná sexuální orientace nebo odchýlení od Božího slova.

Anna Bailey v knize řeší spoustu témat a splétá je dohromady – LGBT tématika, drogy, domácí násilí, náboženský fanatismus, alkoholismus, rasovou nesnášenlivost; na jedno malé městečko je toho snad až příliš. V každém případě je podivuhodné, jak se s tím mladá autorka dokázala popasovat. Byť máte pocit, že vás přehršel problémů zadusí, po přečtení musíte nad hrdiny dlouho přemýšlet. Ani jeden z nich není takový, že by dokázal přirůst k srdci, přesto jejich problém nutí k zamyšlení.

Psychothriller Za dveřmi tma, je sice zdlouhavou, leč docela povedenou sondou do světa společnosti lidí zmítaných problémy a předsudky. Ve Whistling Ridge byste určitě bydlet nechtěli, za to ručím, ale nahlédnout do životů jeho obyvatel, proč ne? Cizí problémy jsou vždycky lepší, než vlastní. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dopis

Tklivý, dojemný román Dopis Kathryn Hughesové umně proplétá dvě dějové linie a příběhy žen, které se musely poprat s osudem a postavit na vlastní nohy.

V roce 1973 Tina Craigová se přemírou práce snaží přebít hořkou příchuť manželství. Její muž Rick je opilec a násilník, manželce ubližuje fyzicky i psychicky. Tina je nejšťastnější v charitativním obchodě, kde vypomáhá o víkendech. Při třízení oblečení najde v darovaném pánském obleku dopis, který má známku, ale nikdy nebyl odeslán. Tina je fascinovaná hloubkou citů, jež pisatel vyjevil adresátce, a začne pátrat po původu dopisu, aniž by tušila, jak moc se změní její vlastní život.

Dopis napsal v roce 1939 jistý Billy Stirling. Adresátkou je jeho dívka Chrissie, k níž se v záchvatu paniky nezachoval příliš taktně. V dojemném psaní se kaje a hluboce omlouvá a doufá, že může ještě vše napravit. Dopis se však k Billově děvčeti nikdy nedostal, přesto změnil budoucnost několika lidí…

Román Dopis byl mým prvním setkáním s autorkou, na níž jsem slyšela chválu ze všech stran. V nakladatelství Cosmpolis vyšel sice už v roce 2018, přesto neškodí, když se v recenzi připomene, protože vážně stojí za to.

Autorka umně proplétá dvě časové roviny, které se ve finále propojí v jednu. Jaké bude vyústění prozrazovat nebudu, můžu jen naznačit, že prim v něm budou hrát emoce a především vztek. Vztek na lidi, kteří ve své sobeckosti a zaslepenosti pošlapali důstojnost jiných.

Příběh má dvě stěžejní hrdinky, které nejenže spojuje podobné křestní jméno, ale především mají obě těžký život. Potýkají se s náročnými situacemi, prožívají komplikované vztahy a obě se musí vyrovnat s bolestnými událostmi.

Cathryn Hughes do dojemného románu zakomponovala témata, která jsou stínem společnosti dokonce ještě v dnešní době. Domácí násilí se bohužel mnohdy podceňuje a na svobodné matky se i v moderních časech dívají někteří skrz prsty. Vytvořila silný příběh, který vámi místy doslova otřese, přesto se jím jako tenká nitka proplétá naděje v lepší zítřky. Přese všechno se kniha čte lehce, díky dobře cílenému střídání linií je napětí vyvážené na obou stranách.

Tina i Chrissie budou muset sáhnout až na dno svých sil. Jak jejich světy ovlivní starý zapomenutý dopis?

Máte-li v oblibě dramatické příběhy s nenásilnou romantickou linií a silnými lidskými osudy, Dopis je adresován právě vám.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Zaříkávačky

Moravské Kopanice mají své žítkovské bohyně, italské Apeniny zaříkávačky. Ty dokázaly holýma rukama léčit vše. Svůj um předávaly mladší generaci, dívkám, které svého času začaly mizely neznámo kam. Lékařka Sara Romaniová se vrací do malé horské vísky, kde prožila dětství, aby pohlédla pravdě do očí a vyrovnala se s traumaty minulosti. Když se ztratí malá Rebecca, dcera místního starosty, Sara se zapojí do pátrání. Cesta za pravdou může být nebezpečná a plná tajemství, která by někteří nejraději nechali spát na věky…

Zaříkávačky jsou thrillerem, který zaujme nejen neotřelou destinací, ale především lehkým mysteriózním podtónem. Jestli máte rádi filmy Tajemná řeka a Téměř dokonalý zločin, asi víte, co mám na mysli, tyto snímky zmiňuji poměrně často v recenzích komorně laděných thrillerů.

Začátek příběhu je pozvolný, seznamujeme se s hlavní hrdinkou i lidmi jejího blízkého okolí, stejně jako s pozoruhodnou lokací, jakou italské hory bezesporu jsou. Sara je hlavní vypravěčkou, střídají se dvě časové roviny, rok 2019 a 1997, kdy byla malou holčičkou a stala se svědkem tragické události. Postupně děj dostává spád a náboj a od stránek se jen těžko odtrhává, autorka si celou dobu drží laťku, text je napínavý a bez hluchých míst. Za zmínku stojí také sugestivní popisy hor a lesa, do kterého se děj částečně přesouvá. Nejednou jsem cítila napětí a mrazení, měla jsem pocit, že jsem se Sarou v lese a někdo mě sleduje, a to se u knížek obvykle nebojím. Dramatická linie je opravdu výrazná, v nejednom okamžiku zadrnká na citlivou notu.

Emanuela Valentini napsala podmanivý thriller s nádechem tajemna, u něhož do poslední chvíle nevíte, na čem jste. Objevuje se v něm spousta postav, věrohodných i těch, kterým nevěříte ani dobrý den, ale nikdy nevíte, na čem s nimi vlastně jste, mění se jako chameleoni a děj tak získává na napínavé atmosféře, aby vygradoval do šokujícího finále. To jsem si vychutnala těsně před odchodem do práce, nechtěla jsem nechávat pár stránek nedočtených, takže emoce byly umocněny dvojnásobně.

Jméno Emanuela Valentini si někam zapište, je to svěží a originální hlas ve svém žánru. Navíc se děj netočí v notoricky známých destinacích, jako jsou Spojené státy nebo Velká Británie, či severské země, ale přibližuje Itálii ne jako turisticky známou lokalitu, ale jak mystické místo, kde si historie a magie podávají ruku se současností. V horách byl život vždycky tvrdý, a to platí i pro podmanivé italské Apeniny. Jestli byste si měli přečíst jen jeden thriller, přimlouvám se za Zaříkávačky, stojí za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Cesta za tebou za 80 dní

Ramona Keenová, jíž nikdo neřekne jinak než Romy, žije celý svůj život v New Yorku. Bydlí v malém bytě nad knihkupectvím, které vedou její dva strýčkové. Romy tam prodává knížky a zároveň spravuje účty obchůdku na sociálních sítích. Je šťastná mezi knížkami ve svém velkoměstě, i když její velkou touhou je studium fotografie a Paříž, k čemuž se ale nikdy neodhodlala. Idylka končí v okamžiku, kdy se v krámku objeví nový domácí se svým synovcem, výhružně mává nájemní smlouvou a požaduje trojnásobné nájemné. Romy je pro záchranu knihkupectví, které je pro její strýčky vším, ochotná udělat všechno. Účastní se konkursu místní cestovní agentury ExLibris, která pořádá zájezdy kopírující známá literární díla. Romy musí po vzoru Willyho Foga objet svět za 80 dní a navštívit všechny destinace, kam vkročila noha tohoto kultovního hrdiny. Je tady však jeden problém, na konkurs se přihlásil ještě někdo jiný, synovec nového domácího, který vlastně žádným jeho synovcem není…

Do této knížky jsem se začetla na první dobrou. Začala jako klasický příběh určený milovníkům knih. Romy je neustále zalezlá v knížkách a je to poznat hned po pár stránkách, z nichž dýchá milá starosvětská atmosféra zaprášených antikvariátů. Člověk by se tou náladou nechal ukolébat, ale víme, že na Romy čeká ještě něco dalšího. Pravé dobrodružství začíná ve chvíli, kdy dívka stojí v newyorském přístavu a chystá se plout do země, kde Willyho putování začalo, do Anglie. A nebylo by to pořádné vzrůšo, kdyby všechno klapalo, tak jak se očekává. Je jasné, že na Romy čeká mnoho nástrah a překážek, jimž bude sekundovat Ramonin „nepřítel v boji“ Dominic. Vyhrát však může jen jeden.

Román Cesta za tebou za 80 dní je další příjemnou oddechovkou z edice 7lásky nakladatelství Metafora. Spojuje v sobě lásku ke knihám, milou lehce romantickou linii a především cestování. Romy, pro níž bylo vždy nepředstavitelné opustit New York, musí na své misi za záchranou knihkupectví překonat sama sebe. Autorka ji nechává zažít perné chvilky i ztřeštěné okamžiky, v nich si Romy nezadá s hrdinkami, které tak skvěle umí třeba Alexandra Potterová. Kniha se tematicky dotýká problematiky uprchlíků i rasových otázek, naštěstí tyto náměty nepřebíjejí celkový ráz příběhu, jen pomáhají hlavní hrdince najít ztracené sebevědomí a uvědomit si, kým vlastně je.

Bylo velmi příjemné spolu s Romy kopírovat trasu Willyho Foga a navštívit tradiční země jako je Velká Británie, Francie, zažít atmosféru Japonska, Singapuru i rušné Indie. Musím zmínit i sympatické grafické zpracování, na začátku každé kapitoly a někdy i na konci je menší obrázek související s cestováním. Obálka se nese v tradičním designu, který charakterizuje edici 7lásky.

Román je příjemnou, čtivou záležitostí, díky níž poznáme exotické země, jejich divokou krásu stejně jako nebezpečí číhající na každém kroku. Neměl by chybět mezi přečtenými knížkami všech milovníků cestování a dobrodružných výprav.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, knížku můžete pořídit na eshopu nakladatelského domu Grada.

Když teče krev

V dubnu 2020 vyšlo v angličtině souhrnné vydání dosud nevydaných povídek Stephena Kinga. Díky nakladatelství Beta si soubor můžeme přečíst i my. Vyšel pod názvem Když teče krev, jméno nese podle jedné z povídek.

Kniha obsahuje celkem čtyři příběhy. První se jmenuje Telefon pana Harrigana. Vypráví příběh Craiga, který žije s otcem a chodí předčítat starému pánovi Harriganovi, o němž se ví, že je nesmírně bohatý. Craiga a pana Harrigana spojí nejen přátelství, ale i telefon. Jak? No, to si přečtěte sami, řeknu jen, že povídka se nese v nostalgickém tónu (vztah Craiga s otcem mi připomněl Kingův Lunapark) a taky má mysteriózní nádech, takže pokud u čtení rádi tajíte dech, užijte si ji.

Chuckův život – tohle byla nejzvláštnější povídka z celé knihy, po přečtení jsem si říkala, jestli jsem mimo já, nebo autor. Začalo to jako „solidní postapíčko“, trochu mi to připomínalo Puls, což se mi velmi, velmi zamlouvalo. Ale pak? Pak jsem se totálně ztratila v Chuckově životě a vynořila se docela zmatená. Pointu jsem pochopila až po dočtení doslovu, díky za něj, Stephene! Budu si muset celou povídku přečíst znovu, ale tentokrát trochu jinak. 😉

Když teče krev – nejdelší povídka, kterou si určitě oblíbí všichni, kteří znají Kingova Outsidera a sérii Bill Hodges a kteří si zamilovali Holly Gibneyovou, jednu ze stěžejních postav těchto knih. Pro mnohé čtenáře je tato povídka utahaná, rozvláčná, ne-li rovnou zbytečná, ale já půjdu proti davu. Jako příznivkyně pomalejších dějů jsem si tu „roztahanost“ užívala. A hlavně, Holly je prostě fajn, mám ji ráda stejně jako King sám a jsem ráda, že ji „vytáhl“ a poskytl jí velký prostor. I tento příběh je mysteriózně laděný, byť se z počátku tváří jako typický thriller. Uvidíte sami.

Krysa – No páni! Tato povídka se taky povedla, bavil mě námět, ale hlavně vylíčení atmosféry, to King umí. Popisuje příběh vyhořelého spisovatele, který má konečně! nápad na knihu. Odjíždí do odlehlé oblasti, aby v nerušeném klidu své dílo napsal. Jenže se blíží velká bouře, která ho může úplně odříznout od světa… A krysa? Řekněme, že dějem docela zahýbá, nebudu prozrazovat víc, snad jen tolik, abyste si dávali pozor na to, co a jak si přejete, znáte to, není vždycky auto pod stromečkem totéž, co auto pod stromečkem. 🙂

Povídkový soubor Když teče krev mě hodně bavil. Měla jsem štěstí, že jsem ho četla v době, kdy jsem se léčila s nachlazením, takže jsem mohla nerušeně číst a užívat si mysteriózní náboj bez většího přerušování. Za mě hodně dobrá záležitost, poctivý King, jak jsem na něj zvyklá – i ta jeho ukecanost, kterou mám hodně ráda. A potěšilo, že nechyběl výše zmiňovaný doslov s vysvětlením vzniku povídek.

Pokud se stále ještě rozhodujete, jestli číst Kingovy povídky, a které, tak Když teče krev je jednou ze sbírek, které doporučuji. Možná se vám budou některé povídky zamlouvat víc než jiné, to je normální, ale tohle je právě ten případ, kdy King je opravdu King, jak ho známe. Věkem možná trochu vláční a měkne, což dokazují závěry povídek, ale v jádru zůstává vypravěčem, který umí zaujmout, pobavit a vyvolat obavy – co kdyby náhodou? 😉

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, titul najdete na eshopu.

Hotel u Jezera stínů

Pro Mayu byla babička vším. Chybějícím rodičem, neboť dívka vyrůstala v Mnichově pouze s otcem; kamarádkou, rádkyní, vrbou. Není divu, že je Maya zdrcená, když po jejích šestnáctých narozeninách babička zmizí a nezůstane po ní ani stopa. Po sedmadvaceti letech je Maya pořád stejně plachá, jako kdysi, nejraději se ukrývá ve svém knihkupectví. Vylézt musí, když ji kontaktuje policie, že tělo její babičky bylo nalezeno v areálu známého rekreačního střediska u jezera ve Spojených státech. Maya nedokáže pochopit, co dělala babička tisíce kilometrů od domova, co ji vedlo k cestě do státu New York a co se jí stalo? Odjíždí na místo činu, aby vypátrala pravdu. Ale jak už to bývá, někdo nechce, aby skutečnost vyšla najevo a nebezpečí hrozí i Maye…

Znáte ten pocit, když od knížky máte jistá očekávání a ve finále dostanete něco jiného, přesto jste nadšeni? Tak já to měla právě u románu Hotel u Jezera stínů. Protože jsem anotaci jen tak prolétla – byla jsem spokojená hned s prvními větami – myslela jsem, že se mi do rukou dostal příběh, v němž bude vnučka pátrat po babiččině životě, děj bude hodně akční, prostě klasický thriller. Ale to, co jsem četla, bylo něco úžasného, smutného a dojemného.

Maya pátrá po minulosti babičky a do nebezpečí se dostává i ona sama, přesto se v příběhu skrývá ještě něco navíc. Pátrání nás zavede do období druhé světové války, budeme svědky odbojářské činnosti i velké lásky, stejně jako fanatismu a krutosti. Nechci kvůli pointy zabrousit do větších podrobností, přece jen na čtenáře čeká spousta překvapení a šokových situací.

Části odehrávající se v americkém prostředí jsou také hodně zajímavé, tady se už objevuje velké množství postav, a ty se mi trochu pletly, přiznávám dobrovolně. V každém případě se před námi odvíjí poměrně spletitý a na dramatické zápletky bohatý příběh rodiny hoteliérů, která skrývá velké tajemství.

Hotel u Jezera stínů je čtivou záležitostí v níž zaujme mysteriózní tón. Ten se nese zejména „americkou“ částí knihy a umocňují ho nejen děsuplné zážitky Mayi bloumající po velkém lese plném nástrah, ale také ono výše zmíněné rodinné tajemství, které jako by vypadlo z gotického románu.

Jestli rádi rozplétáte zašmodrchaná klubka rodinných vztahů, máte rádi prolínání minulosti a současnosti, Hotel u Jezera stínů vám nabízí oboje. Pro mě byl velmi příjemným čtecím zážitkem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Jackie a Maria

Dalším v řadě skvělých beletrizovaných životopisů nakladatelství Metafora je Jackie a Maria z pera Gill Paulové. Setkáme se v ní se dvěma známými ženami, jimž životní cestu protnul stejný osudový muž. Jackie Kennedyová a Maria Callasová. Žena amerického prezidenta a operní pěvkyně. Oním mužem byl řecký rejdař Aristoteles Onassis, který s oběma strávil část svého života. Jednu si nikdy nevzal, byť ho k ní vázalo osudové pouto, druhou za ženu pojal, ale byl to šťastný krok?

Knížka upoutá nádherným vzhledem, skvěle zapadajícím do celé řady pískově laděných obálek, typických právě pro tyto romány. A obsah? Čtivý, dojemný, přitom psán příjemnou nenásilnou formou.

Příběh je protkán dvěmi dějovými linkami, které se v průběhu děje protnou v osudové finále. V jedné sledujeme Jackie Kennedyovou, manželku ambiciózního charismatického politika mířícího do Oválné pracovny Bílého domu, v druhé talentovanou operní pěvkyni Marii Callasovou, která celý život bojuje s nízkým sebevědomím. Jsme svědky zásadních životních momentů, které ať už v kladném či naopak tragickém směru ovlivnily jejich světy.

Autorka vypíchla vztahy obou hrdinek k partnerům a nechá je promlouvat pomocí dramatických, mnohdy šťavnatých a temperamentních dialogů. Není divu, obě jsou živelné, byť Jackie působí vlivem tragických událostí (smrt dětí, manžela i švagra) lehce rezignovaně. Paula Gillová ani jednu nelíčí idylicky, nebojí se vypíchnout chyby, jež obě dělají, popisuje jejich slabosti a vnitřní myšlenkové pochody, neustálé pochyby o tom, jestli je to, co činí, správné. Abyste si nemysleli, Jackie a Maria nedělají nic dohromady, byť se spolu setkaly, ale díky vztahu ke stejnému muži jsou jejich osudy v lecčems podobné.

A co Aristoteles, bohatý rejdař, milující peníze, ženy a pozornost slavných lidí? Nebyl žhavým krasavcem, který okouzlí ženu na první dobrou, jeho hlavní zbraní bylo charisma, výmluvnost a… peníze. Věřte mi, byť tato kombinace působí romanticky a platí na nejednu příslušnici něžného pohlaví, život s ním nebyl žádný med, o tom vás obě hlavní aktérky přesvědčí. Ale ani on nebyl ušetřen hořkých chvil a těžkých okamžiků.

Jackie a Maria v sobě snoubí historická fakta s umně propletenou fikcí (spisovatelka zcela určitě nemohla vědět, co přesně si postavy mezi sebou povídají, přesto jim vtiskla osobité a reálně působící dialogy), na základě známých údajů vyjadřuje pocity a emoce, a já bych řekla, že velmi působivě. Hledala jsem si další doplňující informace ke všem postavám, prohlížela fotografie a na základě toho hlouběji pronikala do životů Jackie a Marie.

Pokud čtete rádi o známých a zajímavých osobnostech, nenechte si beletrizované romány nakladatelství Metafora ujít. Jackie a Maria je jedním z těch, jejichž hrdinky, reálné osobnosti, nezapomenete.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul najdete na eshopu nakladatelského domu Grada.