Štítek: DAGMAR DIGMA ČECHOVÁ

Knižní rodinka Dagmar Digmy Čechové má další přírůstek! Je to titul Víš, že nemusíš? , který opět vydalo (jak jinak :)) nakladatelství Moba. Velmi volně navazuje na úspěšný román Nemusíš!, takže se NEMUSÍTE bát začít číst i v případě, že jste Nemusíš! v rukou nedrželi.

Hlavními hrdinkami jsou znovu Kateřina a Marie. Katka žije po rozvodu spokojený život single ženy, dělá si co chce, kdy chce a s kým chce. Jediným mráčkem na nebi je syn, který se nechce osamostatnit a bezostyšně využívá vymoženosti matčina servisu – prostě má mamahotel jak vyšitý. Marie se kvůli zdravotním problémům v rodině vrací z Anglie zpátky domů a není sama, i když to na ní není ještě vidět. No, milé ženy, jednoduché to mít nebudete ani jedna, to vám garantuju!

I v tomto románu autorka dokázala, že je výbornou glosátorkou současného života, umí zachytit vše podstatné, od veselých a humorných chvil, až po ty vážné, které osud rád vnáší do cesty. Velmi citlivě popsala nevyhratelný zápas s Alzheimerovou chorobou i vztahy mezi lidmi, ať už se jedná o vřelé a láskyplné mezi Marii a rodiči, nebo toxické, kdy chce někdo proti vaší vůli držet kormidlo vašeho života.

Oběma hrdinkám autorka připravila vtipné i smutné zážitky, s Katkou jsem se bavila, když šla po dlouhé době na rande – ach, ty přípravy, s Marií jsem zase soucítila, ve chvíli, kdy se jí svět rozpadl na kousky. Líbíly se mi vedlejší postavy, ač některé měly své mouchy a lezly pořádně na nervy, měl díky nim příběh šmrnc a grády.

Opět nechyběly svižné dialogy, které si mezi sebou hrdinové podávali jako pinpongový míček, jako vždy působily přirozeně. Krátké kapitoly, v nichž střídavě vystupuje Katka a Marie, končily vždy na tom správném místě, abyste chtěli číst dál a knížku neodkládali na jindy. A proč taky, vždyť vlastně NEMUSÍTE! 🙂

Pro mě jsou romány Dagmar Digmy Čechové sázkou na jistotu. Nikdy neopakuje stejná témata, vždy vypíchne něco neotřelého a zaujme tím, že její hrdinové žijí obyčejné životy, s nimiž se můžeme ztotožnit. Už teď se nemůžu dočkat další knihy.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky, či na eshopu nakladatelství.

Jednou z nejplodnějších českých autorek je v současné době Dagmar Digma Čechová, které ročně vychází i dva romány a nejsou to žádné rychlokvašky. Aktuálně je na knižním trhu novinka nazvaná Podívej se podruhé, už tradičně vydaná pod hlavičkou nakladatelství Moba.

Oldřich je úspěšný spisovatel detektivních románů, v soukromí však nesmírně introvertní a nesmělý muž. Nemá ani žádné výrazné ambice, pochází sice z bohaté podnikatelské rodiny, ale po ředitelském postu nijak netouží, nejlíp je mu doma v pracovně. Není divu, že když má křest svého nejnovějšího počinu, je poněkud nesvůj. Záchranné lano mu hází jeho virtuální alter ego, detektiv Xaver, hlavní hrdina Oldřichových knih. Vedou spolu hovory a Oldřich se díky Xaverovým radám cítí líp. Když potká tajuplnou zrzku Hedu, která ho na první pohled doslova uhrane, zahoří k ní láskou a Xavera přestane poslouchat. S Hedou uzavře sňatek a od té doby se jeho život řítí nadprůměrnou rychlostí. Kam? Do pekla či ráje? To je otázka! Jestli je všechno zlato, co se třpytí, Oldřich zjistí poměrně rychle a nebude se stačit divit, stejně jako my, čtenáři.

Dagmar Digma Čechová je pro mě zárukou kvalitního čtení. Její knihy nejsou tuctové, protože spisovatelka má svůj styl, nepíše šablonovitě, každý příběh je vybroušený a do detailu promyšlený originál. Zápletky se neopakují, vždy žasnu nad tím, jak pracuje její fantazie a kolik neotřelých námětů dokáže zpracovat.

Opět četba, která se čte velmi dobře, už z toho důvodu, že autorka je civilní profesí korektorka, takže zná češtinu a umí ji použít. Dokáže si hrát s charaktery postav tak, že je odliší specifickou mluvou, číst dialogy hrdinů je čirá radost, spisovná mluva střídá jadrné nadávání, které do života taky patří a v případě knížek Dagmar Digmy Čechové působí přirozeně.

Líbil se mi koncept knihy, kdy se z minulosti pomalu dostáváme k současnosti a zajímavému vyústění Oldřichova příběhu. On sám stojí za zmínku, je to typ člověka, který se vlivem událostí mění a stává se silnějším v kramflecích. Román poukazuje na to, jak snadné je podlehnout člověku, který okouzlí nejen vás, ale i vaše okolí a je schopný manipulátor.

Román Podívej se podruhé doporučuji všemi deseti. Příběh ze života zpracovaný tak, že vás baví číst a taky nad ním trochu přemýšlíte, je skvělou volbou, hledáte-li dobrou českou tvorbu.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Můžou být nejlepšími kamarádkami osoby rozdílné jako den a noc? Říká se, že protiklady se přitahují. Platí to i pro Štěpánku a Zuzanu, která si říká Zu? Ty dvě se kamarádí už od dětství, a přes značné povahové i sociální rozdíly se zdá, že to tak zůstane navždy. Jenže člověk míní a pánbůh mění… Jednoho dne dostane Štěpánka dopis, který bude mít vliv na její další životní kroky. Prsty v něm má Zu, která před několika lety zradou přeťala pouto přátelství. V dopise se Štěpánka dozvídá, že se s kamarádkou bohužel už nikdy nesetká, ale že ji ustanovila svou univerzální dědičkou. Jak se k tomu Štěpánka postaví? Aby nečekané dědictví přijala, musí nejprve Zuzaně odpustit…

Dagmar Digma Čechová je pro mě zárukou, že do rukou dostanu příběh, který se čte úplně sám a je stoprocentně ze života. Toho našeho, českého. Témata, jež ve svých románech zpracovává, známe všichni až moc dobře – rodinné vztahy, přátelství, lásku, starosti obyčejných žen.

V tomto počinu je to stejné – kromě stěžejní zápletky, což je zrada nejlepší kamarádky, poznáváme chod Štěpánčiny rodiny, na niž měl Zuzanin čin osudový dopad. Spisovatelka dokáže autenticky popsat rozdíly ženského a mužského myšlení, vcítít se do náctiletých a napsat dokonalé dialogy, mistrné slovní přestřelky, které v podstatě nečtete, ale přímo prožíváte a dokážete si tak lépe představit postavy knihy, jež pak působí jako z masa a kostí a určitě vám půjdou některé z nich pěkně na nervy.

Děj je koncipován jako prolínání dvou časových rovin, z té současné se ve vzpomínkách Štěpánky postupně vracíme do minulosti a sledujeme obě kamarádky od dětských střevíců až po dospělost, ze vzpomínek postupně skládáme střípky příběhu plného lásky i zklamání.

Co když žádné zítra nebude? Ale ano, bude, zjistí to i Štěpánka a její rodina, jen si k tomu zjištění musí hrdinka vyšlapat cestu, pohlédnout do očí minulosti a naučit se odpouštět.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Máte nejlepší kamarádku? Dobrou kamarádku? Nebo prostě jen kamarádku? A kolik celkem, jednu, tři, čtyři, deset? Edita jich má pět. Všechny se u ní setkají na oslavě jejích čtyřicátin, kde se Edita čirou náhodou dozví, že jedna z nich je milenkou jejího muže. Ale která? A proč? Edita začne velké pátrání, musí přijít na to, se kterou z nich ji manžel podvádí. Ale jak to udělat, aby nikdo nepoznal, o co se snaží a přitom se dopátrat pravdy. Během detektivní mise Edita poznává své přítelkyně blíže a zjišťuje, že nejsou ani zdaleka takové, za jaké je vždy měla. Pět kamarádek, pět různých povah, příběhů i možných motivů k nevěře. Odhalí Edita, kdo jí leze do zelí?

Jedna z pěti je prozatím třetí knížkou, kterou jsem od spisovatelky Dagmar Digmy Čechové četla a ani jedna mě doposud nezklamala. Pokud máte rádi příběhy, v nichž vystupují obyčejné ženy, takže by se mohlo zdát, že nic převratného neprožijí, zapište si za uši jméno této spisovatelky. Má totiž dar přetavit i zdánlivě nejbanálnější životní osud v román, který vám bude blízký, a to nejen tím, že hrdinkou můžete být třeba vy.

Dagmar Digma Čechová píše nesmírně čtivě. Zní to jako klišé, ale je to pravda. Neobyčejně svěží, moderní styl plný dialogů a trefných myšlenek, které baví. V knížce najdete humor a vtip, scény, u nichž máte mnohdy pocit déjà vu a říkáte si, že inspiraci zřejmě čerpala u vás či vašeho blízkého okolí.

Bystrému čtenáři asi nebude trvat dlouho a na to, kdo Editě zanáší s manželem, přijde. Vůbec to nevadí, stejně knížku zhltnete, ani nebudete vědět jak. Pátrání hlavní hrdinky totiž tak trochu nastavuje zrcadlo nejen jí, ale všem v partě. Prověří vzájemné vazby, Edita zjistí, že šťastný a veselý obličej kamarádky nemusí být známkou spokojeného manželství.

V románu Jedna z pěti autorka nahlíží na současné mezilidské vztahy a líčí je bez pozlátka, prostě tak jak jsou, ale s nadhledem a humorem sobě vlastním. Děj je protkán barvitými dialogy, v nichž si postavy mnohdy servítky neberou, takže působí přirozeně a autenticky.

Je těžké v záplavě současné literatury vybrat to pravé ořechové čtení pro čtenářskou kategorii, která už má v životě leccos za sebou. Román Jedna z pěti je stejně jako další knihy Dagmar Digmy Čechové trefou do černého.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.