NAKLADATELSTVÍ ANAG

Pasažér 23

Policejní psycholog Martin Schwartz přišel před pěti lety o manželku a syna během plavby na luxusní lodi. Od té doby se žene do akcí bez ohledu na vlastní život, na ničem už mu nezáleží. Jednoho dne mu však zavolá excentrická spisovatelka, že na lodi, na níž se plaví, byla nalezena pohřešovaná dívka a v rukou měla medvídka, který patřil jeho synovi. Martin se vydává na loď, aby záhadě přišel na kloub a vypátral, co se vlastně stalo teď i před lety.

Sebastian Fitzek je pro čtenáře zárukou, že se k nim dostane opravdu kvalitní čtení v žánru psychothrilleru. Autor je totiž znám rafinovaným stylem psaní a propracovanými zápletkami. A to doslova, protože u něj totiž nikdy nevíte, na čem jste.

Opět na nás čeká adrenalinová jízda a tentokrát k tomu máme i speciální prostředí – luxusní loď. To zní lákavě, ale zároveň trochu klaustrofobicky. Přece jen, strávit několik týdnu v krásném, leč trochu stereotypním prostředí, odkud se ven jen tak, či vlastně vůbec, nedostanete, pokud loď zrovna nekotví v přístavu, není jednoduché.

Fitzekovo vyprávění působí zpočátku dost chaoticky, přiznám se, že jsem se v ději vracela několikrát zpátky a některé odstavce četla i dvakrát. Do děje vypustil mnoho postav, které spojuje loď a také zločin. Jaký? Nebudu prozrazovat, ono totiž v té změti událostí, které se pak na konci spletou v zajímavě pojaté vyústění celého příběhu, by to byla škoda.

Myslím, že zrovna u tohoto autora je zbytečné příliš podrobné rozebírání jeho románů, aby se neprozradila stěžejní zápletka nebo důležitý střípek, který by mohl napovědět víc, než by se slušelo.

Pokud tvorbu Sebastiana Fitzeka znáte, přijdete si na své i tentokrát, Pasažér 23 je stejně výborný, napínavý a hlavně nepředvídatelný jako jeho předchozí knížky. A pokud je tento počin první, který čtete, ani vy zklamáni nebudete, zejména pokud si libujete v příbězích plných náznaků, odboček a cestiček, které k cíli vedou pořádnými oklikami.Já jsem si po přečtení kladla jedinou otázku – kam na nápady a zápletky autor chodí, protože nabízí další šílenou a vůbec ne nudnou adrenalinovou jízdu.

P. S. Nezapomeňte si přečíst i závěrečné Fitzekovo slovo ke čtenáři, stojí – jako vždycky – za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Anag, na jehož eshopu si titul můžete pořídit.

Tak sladce voní domov

Těšíte se na víkendová rána s domácí bábovkou či koláčem a voňavou kávou? Neumíte si neděli představit bez tradičního moučníku, tak jak to bylo v domácnosti vaší babičky i maminky? Pečete rádi? Pak to zkuste podle publikace z nakladatelství Anag nazvané trefně Tak sladce voní domov, protože jestli nějaká kuchařka v tom enormním množství, jaké jich na trhu je, dokáže navodit útulnou atmosféru a vůni domácího pečení, je to tahle. Autorkou je Anna Šmalcová. K napsání knížky ji vedla touha podělit se o své kulinářské zkušenosti s fanoušky nadýchaných koláčů a lahodných buchet.

Autorka pochází ze Severní Moravy, stejně jako já. Přichází tedy s recepty, které jsou mi blízké a znám je. Ostatně většina receptů v této knize pochází z rodinných sbírek. A jak dobře víme, nejlepší jsou z nejohmatanějších stránek, pokud takový ručně sešit vlastníte, nebo kuchařku, z níž vaříte nejčastěji, určitě to potvrdíte.

Publikace je rozdělena na dvě části. Určitě není problém uhodnout, podle čeho – ano, na kynuté a nekynuté moučníky. Jak dobře víme, dobré kynuté těsto je kumšt a ne vždy se podaří – od toho tady máme pár dobře míněných rad jak na to. A teď hurá na recepty. S Annou Šmalcovou si upečete tradiční frgály, jidášky, loupáčky, mazanec či legendární prajzské koláče nebo slezský koláč, a mnoho dalšího. S nekynutými moučníky je to snazší, ale opět nechybí tipy na správný postup, nemyslete si, i křehké těsto se může vymknout z rukou. A co dobrého si dáme? Jablkový závin, sváteční chlebíček, tvarohové řezy, listové šátečky nebo jablkové kopečky. Mimo jiné, receptů v kuchařce je velká spousta.

Kuchařka má sympatickou grafickou podobu, která dokazuje, že v jednoduchosti je krása. Nepotřebujete křiklavé barvy, či výrazné filtry, abyste upoutali pozornost, stačí zacílit na detaily. Upečené moučníky jsou nafoceny na tmavém, nejčastěji černém pozadí. Tady si nejsem tak úplně jistá efektem, podle mě by se hodila nejvíc šedá. Ve výsledku se však jedná o zajímavé fotografie, na tmavém pozadí vynikne bílý práškový cukr, který tvoří podstatnou ingredienci zdobení. Líbí se mi jednotný styl s výrazným nadpisem a receptem, v němž jsou ingredience přehledně odděleny od postupu.

Jak už jsem zmínila, kuchařek je na trhu dost, tak proč péct zrovna podle této?

Má sympatický název.
Recepty vesměs znáte, nebo je znají lidé ve vašem okolí, jedná se o osvědčené moučníky prověřené léty a strávníky.
Ingredience nemusíte shánět ve specializovaných prodejnách či eshopech, jsou to suroviny dostupné v každém supermarketu i zapadlém krámku.
Je typicky česká (slezská, moravská i slovenská), prostě NAŠE.

Našla jsem tam dokonce i recept na tříbarevný koláč, který znám z dětství a patří mezi naše oblíbené.

Kuchařka Tak sladce voní domov má měkkou vazbu, u které jsem se trošku bála, aby se nerozpadla, znáte to, ale je odolná, i po několikerém prohlížení a listování vypadá dobře a nekroutí se ani obálka, jak bývá u „měkoušů“ častým jevem. Ta je sama o sobě příjemná i na dotek, není lesklá, má zvláštní strukturu.

Publikaci doporučuji všem, kteří rádi pečou podle tradičních receptů našich maminek a babiček. Žádná exotika, žádné experimenty, ale osvědčené moučníky, jež potěší každého mlsouna a labužníka.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Anag, na jehož eshopu si kuchařku můžete koupit.

Cesta domů

Nakladatelství Anag plní sny milovníkům psychothrillerů, kteří hledají něco. NĚCO. Něco, co bude mít spád, vyvolá mrazení a zavaří mozkové buňky. Cesta domů, to je další počin z pera německého spisovatele Sebastiana Fitzeka, který je mezi fanoušky tohoto žánru poměrně oblíbený. A není divu. Jeho bujná fantazie rozvíjí každý nový příběh takovými směry, že vám zůstává pusa dokořán. Co si na nás připravil tentokrát?

Jules Tannberg vzal za kolegu směnu na telefonické lince, jež poskytuje hlasovou podporu ženám, které se bojí jít večer nebo v noci samy domů a jinou možnost doprovodu nemají. A právě Julesovi zavolala Klara. Její cesta domů je všechno, jen ne normální, pronásleduje ji totiž psychopat, který jí před pár týdny určil datum smrti. Ultimátum vyprší za pár hodin, má Klara šanci přežít? A co Jules, může jí nějak pomoci?

Nerada bych prozrazovala něco víc z děje nebo rozebírala hlavní hrdiny, protože bych vás ochudila o momenty překvapení, kterých je v knize poměrně dost. S Fitzekem tančíte takový taneček přes dvě pekla. Raz, dva, tři, hop a otočka o sto osmdesát stupňů. Co platilo v předchozí kapitole, je o pár stránek dál úplně jinak. Tohle autor zvládá naprosto dokonale, mást a vést vás po svých cestičkách, které však nekončí vždy tam, kde byste čekali.

Sebastian Fitzek umí dokonale proniknout do mysli vraha i oběti a nebojí se to svým čtenářům dokázat. Násilné scény jsou v této knize poměrně hojně zastoupeny a vylíčeny natolik barvitě a živě, že by i Chris Carter záviděl.

Takovou cestu domů, jakou má před sebou Klara zažít nechcete, to mi věřte. Ale jste-li milovníky psychothrillerů a máte rádi, když věci nejsou takové, jakými se zdají být, knižní Cestu domů si určitě přečtěte. Sebastian Fitzek vystavěl takovou zápletku, že se možná, stejně jako já, vrátíte v ději zpátky, protože vám to hlava nevezme.

Psychothrillerů vychází dvanáct do tuctu, jak se říká, ale v těch, které má na svém kontě právě tento německý spisovatel, je něco navíc. Neustále vás udržuje v napětí a zkouší vaši pozornost i nervy. Daří se mu skloubit akční příběh s různými tématy hýbajícími dnešní společností, jako třeba domácí násilí.

Cesta domů je jedním z nejvíc šokujících příběhů, které se mi v rámci žánru dostaly do rukou a já ji můžu jen a jen doporučit. Za zmínku stojí také grafická úprava knihy korespondující s tématem knihy. Třešničkou na pomyslném dortu je luxusní obálka, která se opravdu povedla, hlavně co se efektů týče, což uvidíte, až ji sami vezmete do rukou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Anag, kde si knížku můžete koupit.

Dárek

Sebastian Fitzek je známý německý spisovatel, který se specializuje na psychothrillery. A umí to sakra dobře. Kdysi jsem od něj četla knihy Sběratel očí a Lovec očí, které byly poměrně dost psycho. Takže jsem byla ráda, když jsem dostala nabídku nakladatelství Anag, jestli nechci recenzovat autorovu novinku nazvanou Dárek.

Název knížky slibný, obálka nádherná a jemná, kdo ví, co nás čeká uvnitř? Hlavním hrdinou je analfabet Milan, který svůj handicap tají před svou přítelkyní i zaměstnavatelem. Jednoho dne stojí na semaforu a čeká, aby mohl přejít, když vedle něj zastaví auto. Milan si všimne holčičky na zadním sedadlem, která v rukou svírá ceduli s prosbou o pomoc. To Milan samozřejmě přesně neví, když to nemůže přečíst, zarazí ho dívenčin zoufalý výraz. Milan si nedokáže zapamatovat ani SPZ auta, ale to mu nebrání v tom, aby po podivné pasažérce začal pátrat, protože cítí, že by jí měl pomoci. To, co svou akcí rozpoutá, je doslova a do písmene peklo. S přítelkyní Androu, která mu pomáhá, zažívají jeden šílený zvrat za druhým, vypadá to, že celá věc byla pečlivě naplánovaná a připravena přímo pro Milana. Ale proč? Odpovědi jsou skryty hluboko v minulosti…

Přiznávám na férovku, měla jsem zpočátku problém začíst se a dostat se pořádně do příběhu, k začátku jsem se vracela asi dvakrát. Jakmile jsem se ale jednou ponořila, nebylo úniku. Sebastian Fitzek vystavěl téměř neuvěřitelnou, přímo filmovou zápletku, promyšlenou do posledního detailu. Tohle byl opravdu fičák, něco podobného jsem už dlouho nečetla. Infarktový, plné šílených situací, ani ve snu by vás nenapadlo,že jde něco takového vymyslet. Autor mi připomínal nějakého šíleného mechanika s brašnou trubek a těsnění – nejprve bylo v knize všeho moc najednou, ale pak se to začalo oddělovat a spojovat, to vše ve zběsilém tempu, kterému nahrávaly krátké kapitoly, takže to všechno mělo spád a švih.

Děj je líčen z pohledu hned několika osob, včetně hlavního hrdiny Milana, a tyto různé prostřihy přibližují hlavní zápletku ze všech možných úhlů, pokaždé vše vidíte jinak, získáváte další a další šokující informace. Zajímavým a neotřelým prvkem bylo využití analfabetismu jako problému hlavního hrdiny. Řekli byste, že Milana bude jeho handicap výrazně omezovat jak v pracovním, tak i soukromém životě, ale budete žasnout, jak fikaně dokázal z choulostivých situací vybruslit.

Zběsilá jízda fičí až do závěrečného vyústění, které… A dost už, Dárek je natolik propracovaný, že si zaslouží, abyste si Milanův příběh rozpletli pěkně sami. Stojí to za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Anag, kde si můžete knížku koupit.