Přivolávání

Když byly Chloe asi tři roky, bála se jít do sklepa. Bodejť by ne, byl plný cizích lidí. Jedni si s ní povídali a hráli. Jiní, jako třeba nepříjemná paní Hobbová, ji pořád pronásledovali. Že by duchové?
Teď má patnáct, žije s otcem, který je věčně pryč, maminku, která zemřela, suplují hospodyně.
Chloe studuje na umělecké škole, zajímá se o filmy. Jednoho dne ve škole potká školníka. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se dotyčný doslova neroztékal. To už tak moc pravděpodobné není, že?
Chloe vidí duchy a to se ve společnosti nenosí. Dívka tedy putuje do Lylova domova pro psychicky narušenou mládež, kde jí je diagnostikována schizofrenie. Duchové přece nejsou!!!

Chloe tu pobývá spolu s dalšími teenagery. Berou léky, chodí na terapie a je jim slíbeno, že jakmile se jejich zdravotní stav zlepší, poputují domů. Je to ale pravda?  A co je vlastně ostatním? 

Na knížku jsem byla hodně zvědavá. Už jsem přečetla dost dystopií a chtěla jsem změnu. Duchařské knížky můžu a Přivolávání slibuje pořádný kus duchařiny.
Ze začátku se vlastně nic moc neděje. Chloe je v domově, poznává spolupacienty, seznamuje se s režimem. A pak to začne. Náznaky toho, že v domově není vše v pořádku. Duchové ve sklepě. Komu může Chloe věřit? 
Libilo se mi, že je příběh vyprávěn v první osobě z pohledu Chloe. Všechno tak máme naservírováno z první ruky, Chloeiny emoce, pocity..můžeme si společně i zařvat, když uvidí ducha :-).
Z ostatních postav jsem měla rozporuplné pocity. Pořád jsem si nebyla jistá, komu  věřit a komu ne. Prostě tajemno od počátku až do konce i bez nějaké větší akce. Tu si autorka určitě nechává do dalších dílů série.
Jste-li fandové duchů a šmejdění v temných sklepech, přijdete si na své. Já jsem na další díl docela zvědavá, otevřený konec pořádně podráždil moji fantazii. Bububu!!!

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Galatea)

Dívka se sněhem ve vlasech

Mám ráda severské krimi, sleduju co vychází a mezi osvědčenými autory mám své oblíbence, na jejichž tituly nedočkavě čekám.
Nakladatelství Galatea představuje novou autorku Ninni Schulman a její prvotinu Dívka se sněhem ve vlasech.
Takže mám hned dva důvody, proč být na knížku zvědavá.
Novinářka Magdalena se spolu s adoptivním synem Nilsem vrací do rodného městečka. Chce zapomenout na rozvod a začít nový život. Nastupuje do místních novin a snaží se skloubit své povolání s rolí matky. Pomalu se sbližuje s místními lidmi a hledá tipy pro své články.
Poslední den roku zmizí šestnáctiletá Hedda. Jediná stopa vede k mladému muži, který se nějaký čas s Heddou stýkal.Ale je pravá?
Po pár dnech je nalezeno tělo dívky s prostřelenou hlavou. Jedná se o Heddu?
Policie má plné ruce práce, pod které jim kouká Magdalena, aby mohla o případu referovat v novinách. Když se rozhodne, že bude pátrat na vlastní pěst, je to jako by píchla do vosího hnízda. Malé městečko vypadá na pohled velmi idylicky, ale jak už to tak bývá, pod svícnem je největší tma a spousta lidí má svá tajemství, o která by se neradi s někým dělili…
Hned mě napadá: kdo může říct, že zná dobře svého souseda? 🙂
Tak pokud se o Camille Läckberg a Mari Jungstedt říká, že jsou to královny švédské detektivky, Ninni Schulman se o své místo na trůně může směle přihlásit taky. Povedla se jí nejen skvělá detektivka, ale zároveň i společenský román. Na pozadí vražd se odvíjí příběh Magdaleny, kterému je věnována asi největší pozornost. Moc se mi líbí vztah, který má se svým šestiletým synem Nilsem. Poznáváme také vytíženou policistku Petru a její kolegy.
Mám ráda, když detektivka není jen detektivkou, když můžeme zúčastněné osoby poznat blíž, a to Dívka se sněhem ve vlasech splnila dokonale. Zmínila jsem C. Läckberg a M. Jungstedt, obě mám načtené a obě píšou detektivky v podobném stylu. Ninni Schulman jim zdatně sekunduje a já se už teď těším na další knížku, která slibuje nejen zločin, ale i další osud Magdaleny.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Galatea)

Obyvatel

Miluju knížky, které se řadí mezi thrillery a zároveň mezi psychologicky laděné knihy. Takové, u kterých vám běhá mráz po zádech a máte pocit, že jste součástí příběhu. Pak se rozhlídnete kolem sebe a….. uff, ten slastný pocit, že jste v bezpečí svého domova, hovíte si na gauči a danou knížku jen čtete. Tak přesně takový pocit ve mně vyvolala kniha Obyvatel. Zaujala mě anotací /slibovala právě onen čtenářský zážitek popisovaný výše/.
Hlavní hrdinku, lékařku newyorské záchranky Juliet, zastihneme ve chvíli, kdy se jí všechno hroutí. Mezi námi, k popisu této situace by se hodil i daleko peprnější výraz. 🙂
Juliet se vrací po náročné směně domů a ze všeho nejvíc se těší na náruč svého muže, která ji bude hýčkat. Její tvář totiž zdobí zranění způsobené jedním pacientem. Na Julii čeká nemilé překvapení, v manželově náruči leží jiná žena. 
Následuje radikální řez – odstřihnutí od nevěrného manžela i od útulného bydlení. Juliet chvíli přebývá u nejlepší kamarádky a mezitím si hledá vlastní bydlení. Ovšem sehnat bydlení v rušném New Yorku není jednoduché – i ty nejzanedbanější byty, které by se u nás honosily nálepkou IV. kategorie, stojí hromadu dolarů. Juliet už si zoufá, když si ve vestibulu nemocnice všimne inzerátu „Byt k pronajmutí“. Je to jako sen. Krásný byt, ještě krásnější pronajímatel a nájem za hubičku. Juliet se pomalu zabydluje, její spokojenost kalí pouze pocit, že je někým sledována…..
No tedy, byla to pecka. Autor naprosto reálně vykreslil atmosféru strachu a napětí, která se v příběhu panuje. Dokonce jsem při čtení jednou měla pocit, že se za oknem něco mihlo :-).
Kniha je psána ve er-formě, sledujeme (uff, to je ale děsivé slovo) jak Juliet, tak i jejího pronásledovatele, u kterého zjistíme, co je důvodem jeho psychopatického chování.
Knížka je docela tenká, přelouskáte ji za jedno deštivé odpoledne, jeden slunečný víkend nebo tři náročné dny, vyberte si. Za přečtení stojí, ocení ji milovníci napínavých psychothrillerů.


(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Galatea)