CPRESS

Past na sňatkového podvodníka

S Martinou Boučkovou jste se už mohli setkat, pokud jste četli její humorný počin Deník zoufalé třicítky. Humorné čtení pro milovníky lehce ztřeštěných příběhů mě bavilo a proto jsem neváhala ani se čtením spisovatelčiny další knihy nazvané Past na Sňatkového podvodníka.

Hanka je čerstvě rozvedená, má dvě děti a čipernou babičku, s jejíž finanční pomocí může pomalu dávat dohromady starý dům na samotě, kam se po rozvodu společně přestěhovali. Zjistila, že jí nový životní styl vyhovuje. Sama je svou paní, řídí svůj pracovní i volný čas podle toho, jak to vyhovuje jí a užívá si i to, že se nemusí přehnaně strojit, ale chodit v teplákách. 🙂 Co se stane, když potká Davida? Charismatického muže, který u Hanky stráví nějaký čas na nefalšované vesnické dovolené? David, nebo chcete-li Leon, Tomi, či Andreas je sňatkový podvodník s mnoha přítelkyněmi (ty o sobě nevědí, to je jasné), jimž pomocí výřečnosti a neodolatelné vizáže luxuje finanční konta. Ale každý pramen může vyschnout, což David pocítí na vlastní kůži. Když zjistí, že Hanka má vlastní dům a v něm babičku sedící na matraci plné našetřených peněz, je jasné, co plánuje dál. Hanka je přesvědčená, že žádného chlapa nechce ani vidět. Co myslíte, podlehne jeho šarmu, nebo zachová chladnou hlavu?

V knize se vedle Hanky, její úžasné svérázné babičky a fikaného (rádoby) Davida objevuje spousta vedlejších postav, obyvatel malé vesničky, poblíž které Hanka žije. Svým chováním, typickým pro obyvatele malých měst a obcí, doplňují celkový ráz příběhu. Umí poradit, vzít do party a zapařit a taky se semknout, je-li to zapotřebí. Měla jsem pocit, že jsem se ocitla ve starých dobrých Chalupářích.

Dílko je zajímavé i díky tomu, jakým stylem je příběh podán. Děj sledujeme z pohledu obou hlavních hrdinů, Hanka se představuje v ich-formě a její f(al)ešný protějšek v er-formě. Některé situace se proto odehrávají dvakrát, z úhlu ženy a poté i z pohledu muže, což je zábavný způsob, jak dokázat známý fakt, že muži a ženy přemýšlejí úplně jinak.

Opět jsem se královsky bavila. Útlounkou knížku jsem zhltla za jedno odpoledne doslova na posezení. Martina Boučková píše lehkou rukou, její příběhy jsou plné barvitých dialogů, které si hrdinové mezi sebou nahazují jako pinpongové míčky – přesně tak tomu bylo i v případě tohoto počinu působícího jako oddechová letní komedie. Svěží čtení, které se hodí k vodě i k zimnímu odpolednímu čaji pod dekou.

Atraktivní námět, děj plný situačního humoru a zábavných scének přímo ze života je skvělou volbou, pokud hledáte lehčí četbu s praktickou, ale zároveň vtipnou hlavní hrdinkou.

Přimlouvám se za jedno – aby příští počin Martiny Boučkové měl mnohem víc stran a my si tak mohli užít čtení jejích příběhů trochu déle. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji spisovatelce Martině Boučkové, knížku koupíte na eshopu Albatros Media.

Knižní tip týdne: Máma má alzheimera

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Alzheimer není žádná sranda. Určitě se s touto nemocí setkal každý z nás, ať už zblízka, nebo jen z povzdálí. Sledovat něčí psychický úpadek není nic příjemného, své o tom ví i hlavní postava knížky Máma má alzheimera, jejíž maminka se s onemocněním potýkala.
🧠🧠🧠
V deníkových záznamech, které si vede Soňa (matka autora tohoto počinu), sledujeme, jak nemoc pomalu a jistě měnila Zdeničku, jak všichni členové rodiny Soninu maminku nazývali, v úplně jiného člověka. Luboš Hacala líčí tento nemilý přerod s velkou dávkou empatie a porozumění.
🧠🧠🧠
Vůbec celá knížka je napsaná s citem, je vidět, že Zdeničku měli v rodině hodně rádi a starali se o ni intenzivně a s láskou, kterou jí projevovali.
Autor se nebojí jít na dřeň a popsat také odvrácenou stranu příběhu. Soňa ve svých deníkových záznamech přemýšlí nás tím, jestli péči o matku zvládne, dokonce se nebojí přiznat vlastní slabiny a pochyby, stejně jako frustraci a únavu, jež ji sužovala.
🧠🧠🧠
Biograficky laděný příběh vám ukáže, jak zákeřná tato nemoc umí být, nejen ve vztahu k pacientovi, ale také k jeho blízkým. Nebojte se do něj začíst, je čtivý, i když pojednává o neveselých věcech.

Deník zoufalé třicítky

Lence je třicet dva. Spousta jejích vrstevnic má v tomto věku manžela a děti, někdy nádavkem dům i s hypotékou. Lenka svou spřízněnou duši stále nenašla, má pocit, že ji muži snad ani nevidí. Za to nesmírně přitahuje trapasy všeho druhu. To je kombo, co? Lenka se zařekne, že se na hledání pravé lásky vykašle, pokud se jí nepodaří do konce roku zakotvit ve vztahu. To je výzva, že?

Tak tohle byla trefa do černého. Humorný román (nejen) pro ženy s hlavní hrdinkou, která se trochu plácá v životě. Zoufalka? Ani ne, Lenka je úplně normální třicítka, která jen dosud nenašla toho pravého. Nevadí, určitě ho najde i přes kopu veselých zážitků, někdy i trapasů, které na ni během „mise“ čekají. Máte v knížkách rádi humor a vtip? Tak se dočkáte i v tomto počinu trefně pojmenovaném Deník zoufalé třicítky. Možná vám to v něčem trochu připomene dnes již kultovní Bridget Jonesovou.

Martina Boučková napsala vtipný příběh, v němž se pořád něco děje. Lence, samozřejmě. Nudit se tudíž nebudete, není na to čas ani prostor, před vámi se odvíjí svižně odsýpající děj vyprávěný hlavní hrdinkou. Autorka nabízí zábavné čtení, v němž je humoru a vtipu tak akorát. Není křečovitý, naopak, baví od počátku až do konce. Lenčiny příhody jsou úsměvné, někdy trochu ztřeštěné, ale naprosto hodnověrné. Mohly by se v reálném životě přihodit komukoliv.

Deník zoufalé třicítky je vtipné čtení ze života, které vás pobaví. Odpočinková četba s lehce romantickým nádechem pro všechny, které baví život i s občasnými karamboly. S humorem jde totiž všechno líp.

Za recenzní výtisk děkuji spisovatelce Martině Boučkové, knížku koupíte na eshopu Albatros Media.

Lea Honor. Třpytící se město

Když jednou dáte někomu slib, je jasné, že ho musíte dodržet, i kdyby čert na koze jezdil. To platí i mezi dvěma válečnými rody, u nichž došlo kdysi k domluvě, že se jejich potomci vezmou. Thomas Honor si jede pro svou nevěstu do Sluneční vesnice. Leonus Libertas kdysi zachránil jeho otci život a navzájem si pak zaslíbili své děti. Thomas se však zpozdil o několik let a Nina, již si měl brát, čeká dítě s jiným. On sám není žádný svatoušek, jeho zpoždění zavinila láska k dívce, se kterou se však oženit nemohl. S Leonusem se domluví, že si místo Niny vezme její mladší sestru Leu. Té je sedmnáct a vytržení z domova bez jakékoli přípravy bere jako zradu. Navíc představa, že si bude muset vzít protivného Thomase a odjet s ním do nehostinné země, jí na radosti taky nepřidá. Jak to všechno dopadne?

Když jsem začala číst Leu Honor, měla jsem už povědomí o kauze, která se kolem ní rozpoutala a příběhu i autorce spíš ublížila. Lea a Thomas rozděluje čtenářský svět na dvě skupiny. Ta první si příběh i poměrně svéráznou dvojici zamiluje, druhá ji zavrhne. Nic mezi tím neexistuje.

Do knížky jsem se pustila i navzdory tomu, že fantasy nemám jako primární žánr, jemuž bych se věnovala, ale čas od času po něm v knižní či filmové podobě sáhnu. K Lee jsem se dostala díky autorce Lence Bandurové.

Příběh má určitě pár much, týkajících se vedlejších postav a doplňujících scén, které by chtělo vychytat, ale vcelku jej hodnotím kladně. Autorka má čtivý styl psaní, který vtáhne do děje. V jejich popisech se objevuje poetično, hraje si s přirovnáními, čaruje se slovy, což je znát zejména ve vložené pohádce, která se v ději objevuje. Nechybí také svižné dialogy, máte pocit, že se pořád něco děje, jedna slovní přestřelka střídá druhou.

Hlavní postavy jsou docela výrazné ve svém jednání a chování, a je jim v recenzích vyčteno, že působí dětinsky a neúměrně svému věku. Thomas Leu považoval za dítě, což jí neustále zdůrazňoval, takže jsem měla pocit, že má tak dvanáct let, než jsem z jednoho popisu zjistila, že je jí sedmnáct. K tomuto dojmu přispělo i samotné Leino chování, kdy se občas projevovala opravdu dětinsky. Na druhou stranu, kdo by chtěl nudné a unylé panáky, bez projevů emocí? Docela jsem si to jejich špičkování užívala, bavilo mě, že se pořád něco dělo, a jejich cesta nebyla nudná.

Líbily se mi světy, které si Lenka Bandurová vymyslela, každé zemi vtiskla její osobitý charakter (Sluneční vesnice, Žebrácká poušť, Třpytící se město, nebo Město fontán). V jednom neustále svítí slunce, jinde vás bezdůvodně postříkají vodní siluety. Celkově jsem v příběhu cítila inspiraci pohádkami (a kde to v žánru fantasy není, že?), asi nejvíc se Sněhurkou – i tady se objevuje krásná, leč zlá a ješitná královna, která nesnese půvabnější konkurentku.

Plusem je naprosto úžasná obálka, jejíž autorkou je Julie Jursová. Ilustrace se objevují i v samotném příběhu a skvěle tak doplňují děj. Postaraly se o ně Nela Korbelová a Monika Rolfová.

Místy se jednalo o trochu klišoidní námět – Thomas a Lea jako naprosté protipóly, které se nesnesou (ale, opravdu, vždyť co se škádlívá, to se rádo mívá), jemu po boku stojí věrní přátelé, jeden je věrný, až to hezké není, a Thomasova nejlepší kamarádka, světe div se, ho miluje, takže Leu nenávidí až za hrob. Tenhle vztahový mnohoúhelník se objevuje často, jak v knihách, tak ve filmech, takže proč ne tady.

Několik situací zůstalo nedořešeno, nakousnuto. Je to z toho důvodu, že Třpytící se město je prvním dílem plánované ságy a rozuzlení či vyústění se dočkáme právě až v dalším pokračování. Nezbývá než doufat, že se Lenka Bandurová nenechala udolat, do psaní se pustila a pracuje na další části, protože jsem vážně zvědavá, jak to bude pokračovat.

Za recenzní e-book děkuji autorce Lence Bandurové.

Láska v područí ostnatého drátu

Román Tatér z Osvětimi přináší životní příběh slovenského Žida Lalea Sokolova, který díky svému optimismu, nezdolné síle a přátelské povaze přežil Osvětim. Neváhal riskovat, aby pomohl druhým. Bát se začal ve chvíli, kdy se zamiloval…

Lale se do koncentračního tábora dostal, protože chtěl zachránit své nejbližší. Díky neuvěřitelné dávce štěstí začal pracovat jako pomocník tatéra, později se stal tatérem sám. Získal několik výhod, ale nenechával si je jen pro sebe, využíval je i pro ostatní. Dělil se o jídlo, obstarával léky, stal se dobrou duší tábora. Když potkal Gitu, zamiloval se doslova na první pohled. Vzájemná láska jim pomáhala přežít nejtěžší chvíle a dodávala naději, že jednou bude líp.

Heather Morrisová začala původně zpracovávat Laleovy vzpomínky jako scénář, později je převedla do podoby románu. Autorka píše bez zbytečných příkras a nudných popisů, je věcná a snaží se zachovat autentičnost, což se jí podařilo, z knihy vyzařuje ponurá atmosféra, která přechází v strach a obavy, kdykoliv šlo Laleovi o život. V kontrastu s tím je nádherné sledovat, jak v područí ostnatého drátu vzniká ten nejkrásnější cit, na který jsou i nejtvrdší bachaři krátcí.

Na téma holokaustu a života v koncentračních táborech už byl napsán bezpočet knih, ať už v žánru literatury faktu nebo beletrie. Ptáte se, proč by vás měl zaujmout zrovna Tatér z Osvětimi? Za zmínku stojí práce, kterou hlavní hrdina vykonával. Pozice tatéra ho sice trochu privilegovala oproti souputníkům, zároveň šlo o činnost, kdy musel, chtě nechtě, tetovat identifikační čísla na ruce vězňů, aniž by záleželo na tom, jestli je to dospělý nebo malé vystrašené dítě. Občas byl svědkem toho, jak si doktor Mengele vybíral své pokusné králíky a nemohl tomu zabránit.

Poměrně dobře je zde vylíčen běžný život v táboře, třeba rutina denního režimu, kdy vězni po pár týdnech nevěděli, jestli je pondělí nebo neděle, či nevyzpytatelné nálady bachařů, které je nutily k neustálé bdělosti a ostražitosti. I přesto si Lale s Gitou dokázali najít čas i prostor, aby se mohli tajně scházet. A právě milostná linka dodává knize nádech lidskosti. Tím, že si mohli projevit náklonnost, dovolit se zamilovat a občas podlehnout vášni, byla svým způsobem revolta proti nacistům.

Tatér z Osvětimi je upřímný příběh psaný od srdce. Možná vám přijde v určitých momentech trochu naivní, ale i přesto v něm převažuje víra a naděje v lepší zítřky.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Mazací tramvaj

Už máte dost ponurých severských detektivek a rádi byste zkusili něco “domáčtějšího”? Polská spisovatelka Magda Stachula přichází s napínavým psychothrillerem, který si vás okamžitě získá, a to nejen díky zajímavému názvu.

Anita a Adam žijí v manželství, které už dávno není šťastné. Ona se trápí, protože nemůže otěhotnět, on jejím náladám už vůbec nerozumí. Vlastně se nechápou navzájem, každý jejich rozhovor je jako odjištěný granát. Propast mezi nimi se zvětšuje, oba hledají rozptýlení někde jinde. Zatímco Anita pozoruje přes webové kamery lidi na celém světě, Adam podlehne pradávnému pokušení – nevěře.

Anitu zaujme tajemný mladík, kterého sleduje za pomoci kamery umístěné na mazací tramvaji v Praze. V této činnosti nachází uspokojení a klid, takže si málem nevšimne, že se kolem ní děje něco divného. Ve skříni nachází oblečení, které si nekoupila, v kabelce má líčidla, s nimiž by se v životě nenalíčila. Mladá žena zjišťuje, že se kolem ní motá někdo, kdo o ní ví všechno. Chce ji zničit? A co Adam, momentálně poblouzněn milenkou, uvěří manželce?

V příběhu se v jednotlivých kapitolách střídají čtyři vypravěči – Anita, Adam, Marta a Erik. Každý z nich svým originálním způsobem zasahuje do děje. Autorka se tak trefila do černého. Čtyři úhly pohledu jsou velmi zajímavým prvkem, protože každý z vypravěčů má osobitý pohled na věc a je na vás, komu uvěříte, kdo si získá vaše sympatie. V případě Anity a Adama jde především o sondu do jejich manželství. Sledujete jeho úpadek, stejně jako pozvolný rozpad Anitiny osobnosti. Ze sebevědomé, úspěšné ženy se vlivem problémů stává psychicky labilní troska, která téměř nevychází z domu. Adam jako oběť manželčina vzteku vzbuzuje lítost a porozumění i díky tomu, že se i přes svůj prohřešek snaží manželství zachránit.

Výrazným způsobem do děje zasahují i zbylí dva aktéři, Marta a Erik. Marta je typickou představitelkou žen, které jdou za svým cílem doslova přes mrtvoly, malíř Erik zase umělcem, jenž právě získal zakázku snů. Ptáte se, co mají společného s Anitou a Adamem? Nechte se překvapit, stojí to za to.

Psychothriller polské autorky Magdy Stachuly si vás získá od první stránky. Autorka píše podmanivě, čtivě, dokáže čtenáře upoutat a vtáhnout do děje. Kapitoly jsou relativně krátké, takže vás to bezděčně nutí pokračovat dál a dál. Zpočátku je děj trochu rozvláčnější, vlastně sledujete jedno manželství, v němž to pekelně skřípe, a ani zdánlivě to nevypadá, že by se mohlo jednat o thriller. Příběh pak postupně graduje do finále, v němž je vše do poslední nitky propojeno a zapadá to přesně tam, kam má.

Za zmínku stojí reálie – Polsko je země, jejíž životní styl a rytmus je podobný tomu našemu, navíc se v ději objevuje Praha, což ještě více zvyšuje zvědavost, jak se Magda Stachula s českou metropolí popasovala.

Mazací tramvaj je důstojným zástupcem svého žánru a zcela určitě by neměla chybět v knihovně milovníků thrillerů a psychologických románů.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)