COOBOO

Skřivánci ve válce

Jak se popasovat s faktem, že po smrti maminky o vás vlastní otec vůbec nestojí? Máte dvě možnosti. Buď zahořknete a budete se zlobit na celý svět, nebo se nenecháte zlomit a vytěžíte z toho maximum pro váš lepší život. A právě to udělala Klárka Penroseová. Maminka jí zemřela jen pár dní po tom, co dala své dceři život a tatínek to dívence klade celý život za vinu. Holčička kupodivu na nikoho nezanevřela, miluje svého staršího výbušného bratra Petra i bratrance Ruperta, s nímž sourozenci tráví každé léto u společných prarodičů v Cornwallu. Tam prožívají nejlepší chvilky v životě, pragmatická babička s dědečkem jim nechávají prostor, aby se s nástrahami života popasovali sami. Idylka končí spolu se závěrem prázdnin, kdy se všichni rozejdou. Rupert s Petrem na internátní školu, Klárka do studeného domu, kde ji otec přehlíží jako kus letitého nábytku. Jeden by se z toho zbláznil, ne však Klárka, která je od narození optimisticky naladěná a na všech se snaží vidět něco dobrého. Díky své píli a houževnatosti začne studovat, navzdory otcově nelibosti (nebo spíše lhostejnosti?) Do životů ale náhle zasahuje první světová válka. Všichni musí brzy dospět, všichni musí něco obětovat na válečný oltář.

Román Skřivánci ve válce mě lehce dojímal po celou dobu čtení. Absolutně jsem nemohla pochopit chování otce, který svou dceru totálně ignoroval, pořád jsem doufala, že by v průběhu děje mohlo dojít k nápravě, a stejně jako Klárka se snažila najít na něm něco dobrého, ale bohužel. Otec Penrose je postavou, jež vám prostě pohne žlučí. O to víc si užijete laskavou Klárku i jejího bratra Petra, stejně jako Ruperta, který je všemi milován.

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Příliš hořké mládí

Měl jim patřit svět, místo toho bojovali o holý život. Čtyři mladí lidé, jejichž budoucnost si do svých rukou vzala druhá světová válka, by se normálně zřejmě nikdy nepotkali. Joanna, Emilia, Alfred a Florian pocházejí z různých koutů Evropy a společné mají jen jedno. Dostat se na loď Wilhelm Gustloff a plout vstříc svobodě. Kromě válečných traumat si každý z nich v sobě nese i tajemství, které může ohrozit jejich budoucnost.

Joanna, litevská zdravotní sestra, tajemný Němec Florian, navenek křehká Polka Emilia a Alfred, jehož posláním je sloužit Říši, vám budou vyprávět o své touze přežít.

Skupinka teenagerů putuje Východním Pruskem během tuhé zimy roku 1945. Válka se sice blíží ke svému konci, pro ně je to však jen vzdálená pohádka. Stejně tak vzdálená, jako loď Wilhelm Gustloff, která je má spasit. Ostražitost a nedůvěra je provází na každém kroku. Je třeba hlídat si každý krok, každé pronesené slovo. Válka se neptá, jestli je vám sladkých náct nebo si na zádech nesete pěkných pár křížků. Sebemenší zaváhání vás může dostat do hrobu. Když se jim po menších eskapádách podaří nalodit, netuší, že ten největší boj mají ještě před sebou.

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

Krycí jméno Verity

Těsně před tím, než se britské špionážní letadlo dotkne francouzské půdy, vyskočí z něj mladá agentka s krycím jménem Verity.
Ještě se ani nerozkoukala, a už je zatčena gestapem. A stačilo přitom tak málo… neotočit se na špatnou stranu při přecházení silnice. Pro Verity začíná boj o život i o čest.
Gestapo nutí Verity, aby prozradila všechno o své misi. Pokud to neudělá, hrozí jí poprava. Verity ví, že s nacisty se špásovat nedá, zároveň je hrdá vlastenka, která by nezradila přítele v boji. Jak z téhle patové situace vybruslit?

Verity se rozhodne říct pravdu. Ale ne tu, kterou gestapo v čele s velitelem von Lindenem čeká. Je to její pravda. Pravda o velkém přátelství, odvaze i odhodlání. Verity se rozepisuje o tom, jak se seznámila s pilotkou Maddie, s níž letěla na poslední misi.

Velitel von Linden je odvážnou dívkou fascinován a nechává ji psát, aniž by nějak extra korigoval, co vlastně píše. Verity svým osobitým stylem popisuje přátelství, jenž ji spojuje s Maddie, přibližuje svou i kamarádčinu minulost. Popisuje, co se děje v její jednotce, ale zároveň nic konkrétního nevyzrazuje. O sobě píše ve třetí osobě, což je trochu matoucí, ale čím déle čtete, tím víc vám to dává smysl.

Verity si i přesto, že je strachy totálně bez sebe, uchovala osobitý smysl pro humor, který jí dodává odvahu a chuť přežít. Je lehce ironický a zároveň cynický a mně připomněl Marťana Andyho Weira.
Dny ubíhají, Verity zuřivě píše, ale jak dlouho ji von Linden nechá, než mu dojde trpělivost? Než dojde trpělivost jeho nadřízeným? A co se vlastně stalo s letadlem a Maddie?

Krycí jméno Verity je knihou, která se vymyká žánru young adult, kam se řadí. Tentokrát to není dystopie ani láska dvou mladých lidí, jíž osud nepřeje.
Téma druhé světové války dnešním teenagerům až tak blízké není, takže je dobře, se s ním mohou seznámit touhle cestou.
Byť jsou hlavní hrdinky smyšlené, autorka se nechala inspirovat svou vlastní vášní pro létání, při čtení máte pocit, že jejich charaktery vycházejí ze skutečných osob.
Jen jsem si říkala (a není to jen můj vlastní pocit), že gestapo v čele s velitelem von Lindenem bylo tak nějak „lidské“. Že mělo s Verity slitování, které by v reálu asi možné nebylo. Ale jak autorka píše, kniha je historickou fikcí. A řekneme si upřímně – kdyby Verity podstoupila skutečné vyšetřování nacisty, asi by celá kniha skončila ještě dřív, než by pořádně začala.

Pokud vás tahle knížka přinutí jen na chvíli se zamyslet, jaké hrůzy zažívali lidé během II. světové války, jak velkou dávku odvahy a hrdinství museli tehdy prokázat, aby přežili, je to dobře.

A mrkněte na opravdu povedený knižní trailer:

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství CooBoo)

Léto na druhý pokus

Sedmnáctiletá Taylor odjíždí s rodiči a sourozenci trávit prázdniny do letního domu u jezera, který rodina vlastní. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby se tak nestalo po dlouhých pěti letech. A kdyby k tomu rodina neměla ještě jeden smutný důvod. Pro otce rodiny je to poslední léto, které může strávit se svými blízkými, má totiž rakovinu slinivky v posledním stádiu.

Jenže Edwardsovi k sobě nemají moc blízko. Lépe řečeno, neumí si mezi sebou vyjádřit city. Sourozenci jsou každý z jiného těsta a rodiče? Každý má v koutku srdce svého oblíbence, a i když se snaží měřit všem stejným metrem, jde to poznat.
Taylor má nejblíž právě k otci, s matkou má vztah spíše komplikovaný, což se v průběhu děje ukáže až mockrát, na můj vkus.
Úplně největší obavu má Taylor ze setkání s bývalými přáteli, které před pěti lety opustila bez slůvka rozloučení.
Přitom šlo o takovou banální zápletku (z pohledu dospělého) – když bylo Taylor dvanáct, zamilovala se do svého kamaráda Henryho a začali spolu chodit(!). Mezi námi, ve dvanácti… no… 🙂
Její nejlepší kamarádka Lucy do něj byla zamilovaná taky, ale Taylor to řekla později a ta jí nedokázala o svém vztahu s Henrym říct pravdu. Raději to léto narychlo odjela bez vysvětlení a už se tam až do tohoto osudného pobytu neukázala.

Toť celá zápletka, když se na ni divám já, jako dospělá, přijde mi dost zbytečná, ale když je vám dvanáct, máte pocit, že se zhroutí svět.

Mě spíš dojímala druhá stránka příběhu – proč přijeli Edwardsovi k jezeru. Otec ví, že je to poslední možnost jak si svou rodinu užít a snaží se využít ji do poslední kapky.
Ze všech sourozenců má Taylor asi nejtěžší pozici – bratr je nadaný génius, který si vystačí sám, pubertální sestra Gelsey je talentovaná baletka, stejně jako její matka, a Taylor si proto připadá obyčejná a nezajímavá.
Její otec se do ní dokáže vcítit, oba spolu tráví spoustu času. Spolu s Taylor sledujeme zhoršování zdravotního stavu jejího otce se všemi důsledky, pro mě to byla asi nejemotivnější stránka knihy.
Právě Taylořin otec byl pro mě nejsympatičtější postavou románu. Právník s citlivou duší a láskou ke knihám.
Naopak si mě nezískala matka. Bohužel jsem z ní neměla dobrý pocit, nelíbilo se mi její chování k Taylor. Ke konci knihy se to snažila autorka napravit, mně však zůstávala i nadále něčím protivná.

I přes ten dost nešťastně zvolený důvod Taylořiny nechuti k letnímu pobytu u jezera se mi román líbil, i když nejsem cílová věková skupina, které je knížka určená.
I když ji u nás v knihovně máme na dětském oddělení, věřím, že ji ocení i starší čtenářky, kterým doba raného mládí není cizí a dokáží se vcítit do citlivé duše mladé dívky.

Rekviem

Závěr dystopické ságy, jejíž předchozí díly Delirium a Pandemonium si mezi čtenáři získaly velkou oblibu, završuje osudy Leny a jejich přátel. Zároveň sledujeme i příběh Leniny bývalé nejlepší přítelkyně Hany, která prošla Léčbou a má se vdávat za budoucího starostu jejich města. Obě dívky střídavě vyprávějí svůj příběh. Zatímco Lena bojuje v Divočině za záchranu lásky, jež byla prohlášená za nemoc, Hana se připravuje na svatbu. I přesto, že díky Léčbě je připravená následovat svého muže a být mu vzornou ženou bez jakýchkoliv emocí, hlodají v ní obavy, že Léčba neměla takový účinek, jak by se dalo čekat. A když Lena potkává Alexe, o kterém si myslela, že je již dávno mrtvý, hluboko skryté city vyvěrají na povrch.

Podaří se rebelům dokončit, co začali? Má přátelství mezi Hanou a Lenou ještě naději na vzkříšení?

Byla jsem zvědavá, jak to s Lenou a láskou jako takovou dopadne. Líbilo se mi střídání vypravěček – Leny a Hany, ale celkově jsem měla pocit, že je třetí díl tak trochu odbytý, hlavně závěr. Celá sága je dobrá, nejvíc mě dostal asi druhý díl Pandemonium.

Pandemonium

Pandemonium je pokračováním dystopického románu Delirium. Leně se podařilo utéct do Divočiny, bohužel ne s Alexem. Setkání se skupinou Nežádoucích zcela mění její život. Lena ví, že vše, co doposud prožila je pryč. Její rodina a blízcí přátelé jsou pro ni navždy ztraceni. Nežádoucí plánují přechod do Zombielandu, což je přezdívka pro svět, kde žijí vyléčení. Lena sleduje Juliana, syna zakladatele ABADu , hnutí, které usiluje o naprosté vyléčení americké společnosti z lásky. Lena zjistí, že ji k Julianovi něco táhne. Jenže Lena patří mezi Nežádoucí, které Julian bytostně nenávidí. Jakým směrem se jejich vztah vyvine? I tentokrát je děj napínavý, osudy Leny a jejich nových přátel jsou velmi barvitě vylíčeny. Kapitoly příběhu jsou rozděleny na „Teď a „Tehdy“, máme tedy možnost sledovat dvě linie Leniny životní cesty.

Pandemonium se mi líbilo hodně, i když jsem měla zpočátku problém právě s rozdělením příběhu na dvě časové roviny. Jakmile jsem se ale začetla, šlo to jako po másle :-).

Delirium

Svět bez lásky. Bez lásky mateřské, milenecké, kamarádské. Takové jsou Spojené státy americké v blíže neurčené budoucnosti. Prezident a Konscorcium před šedesáti čtyřmi lety prohlásili lásku za nemoc. Amor deliria, tak zní odborný název pro nemoc, kterou lidstvo „trpí“ již od počátků věků. Vědci na ni vynalezli lék a od té doby každý Američan, který dosáhne určitého věku, absolvuje léčbu. Vyléčeným zdánlivě nic nechybí. S pocitem bezpečí proplouvají životem a věří, že až do smrti budou šťastni. Jednou z nich je i Lena, sedmnáctiletá dívka, která má léčbu postoupit za pár měsíců. Během svého čekání poznává tajemného Alexe. Lena je najednou rozpolcená. Vracejí se jí vzpomínky na matku, která ji milovala a své city se i přes zákazy vlády nebála dát najevo, za což byla potrestána. Dívka zažívá nové pocity a zjišťuje, že láska je krásná, chce být s Alexem. Čas, který zbývá do léčby, tráví oba zamilovaní spolu a plánují útěk do Divočiny, kde žijí ti, jež léčbu nepodstoupili,

a s režimem, který v jejich vlasti vládne, nesouhlasí. Lena je rozhodnutá, že léčbu neabsolvuje. Má jejich láska šanci na přežití?

Protože se mi líbila už autorčina prvotina Chvíle před koncem, těšila jsem se hodně i na Delirium. Když jsem si četla recenze na jiných blozích, mnoho čtenářek mělo problém do knihy se začíst. Já to měla naopak. Děj mě vtáhl hned, ale pak jsem si říkala, že to nějak „ustává“. Když se to ale nakonec rozjelo, litovala jsem, že je konec. Lena byla na můj vkus trochu moc naivní, ale Alex na ni měl dobrý vliv, učila se, holka. :-). Konec je hodně otevřený, takže nezbývá než čekat na druhý díl.

Ukolébavka

Remy zrovna skončila střední školu a nemá nic jiného na práci než s kamarádkami lovit kluky, popíjet v barech, prostě bavit se. A sem tam se rozejít s aktuálním klukem, protože se to zrovna hodí. Rozchody jsou specialitou Remy, která nevěří na lásku. Proč taky, když se její matka vdává. Zase. Popáté. Remy nikdy nepoznala otce, její rodiče se rozešli před jejím narozením a otec, který se živil muzikou, pak zemřel. Nikdy ji neviděl, ale přesto na ni nezapomněl. Pro svou dceru složil píseň Ukolébavka, která se proslavila především mezi zamilovanými, kteří si ji nechávají hrát na svatbách. Remy tuto píseň bytostně nesnáší, připomíná jí o co v životě přišla. O otcovskou lásku, o možnost vidět své rodiče spolu a žít v harmonické rodině. Remyina matka je úspěšnou spisovatelkou romantických příběhů, ale naprosto nepraktickou osobou v reálném životě. Její předčasně vyspělá, cynická a trochu zahořklá dcera přebírá otěže domácnosti a organizuje co se dá. Ještěže starší bratr Chris, který v raném mládí balancoval na hraně zákona, zmoudřel a chystá se usadit se svou upjatou přítelkyní. Při plánování matčiny svatby Remy potkává muzikanta Dextera. I když mu dává najevo nezájem, on se nevzdává a Remy na něj všude neustále naráží. Mají šanci na lásku nebo ne? Remy je považována za chladnou ledovou královnu, která své trofeje odhazuje jako použité papírové kapesníky. Ale je to vážně tak?
Remy jsem si oblíbila, i když na pohled působila nepřístupně, je citlivá a to jak se chovala, bylo jen díky tomu, co v životě prožila. Lásky se bála, nechtěla dopadnout jako její matka, která se pokaždé vdávala z velké lásky, ale pak jí spadly klapky z očí a z lásky nezbylo nic. Remy kolem sebe vytvořila obranný štít. Jestli si s ním Dexter poradí, se dozvíme v této knížce. Četla se mi výborně, pro mě to byla oddechovka a zároveň návrat k četbě dívčích románků, které beru jako zpestření svého knižního repertoáru. Moc se mi líbila i obálka knihy, opravdu se povedla.

Chvíle před koncem

Neobvyklý román zachycuje jeden den v životě mladé dívky. Teenagerka Samantha Kingstonová žije přímo ukázkovým životem. Má hned tři nejlepší kamarádky, chodí s fantastickým klukem, kterého jí závidí všechny dívky, sama patří mezi nejoblíbenější studentky. Také rodinné zázemí by jí mohli všichni závidět – milující rodiče a mladší sestra, která se v Sam vidí. Samantha proplouvá životem bez starostí, bere si pro sebe jen to nejlepší. Těší se na 12. únor, tzv. Kupidův den, kdy studenti dostávají od svých ctitelů růže. Čím víc růží, tím větší obliba mezi spolužáky. A Sam ví, že svých růží bude mít dost. Jenže netuší, že je to zároveň i den poslední. Když se blíží poslední minuty Samanthina života, před očima jí kupodivu neběží celý její život. A když už si myslí, že je opravdu konec, zvoní budík, je 12. 2. ráno, Kupidův den a Samantha se chystá do školy… Zprvu bezstarostná, všemi hýčkaná dívka má možnost přemýšlet nad svým životem a má možnost změnit děj svého osudového dne. Zachrání Samantha sebe nebo dá šanci někomu jinému? Jak daleko musí zajít, aby si uvědomila, co je vlastně důležitější než její život? Musím říct, že se mi kniha moc líbila, námětem, zpracováním, prostě jsem četla a četla, dokud jsem neotočila poslední stránku.

Případ trhače jahod

Výborný psychologický román z pera německé autorky, do které se mi zprvu moc nechtělo, německou literaturu nijak nevyhledávám. Jana, Monika a Karolína jsou tři studentky, které spolu bydlí v bytě. Těší se na prázdniny, doufají, že konečně poznají pravou lásku až za hrob… Je parné léto, sběrači sbírají jahody a mezi nimi se skrývá vrah několika dívek, které byly nalezeny ubodané. Životy dívek i vraha se protnou a pro jednu z nich je to setkání přímo osudové. Román je vyprávěn ze třech pohledů, poznáváme pocity vraha, proč má nutkání zabíjet. Musím říct, že jsem už dlouho nečetla tak výbornou knihu, dostala mě.