Rusko očima malého kluka

Zdroj: Chrudimka.cz

Taky jste v dětství hltali Čuka a Geka? Bylo vám jedno, že autorem je ruský spisovatel a kniha je tak trochu prokomunisticky laděná? Pokud ji znáte, určitě vás, stejně jako mě, asi nejvíc bavila cesta malých kluků za tátou na Sibiř, kterou absolvovali vlakem. Dva tisíce kilometrů Z Moskvy do hlubin sibiřské tajgy, to muselo být úžasné dobrodružství. Podobný zážitek slibuje i kniha Trosečník sibiřský, ve které spisovatelka Světlana Glaserová zpracovala vzpomínky svého otce na dětství v Rusku dvacátých a třicátých let a pozdější život ve válkou zmítaném Protektorátu.

Malý Slávek žil s rodiči a sourozenci na západní Sibiři, kde měli statek. V té době začali kulaci upadat v nemilost a rodina Kličkových se proto vydala na dalekou cestu do Vladivostoku za novým životem. Slávkovi v paměti uvízla nekonečně dlouhá cesta vlakem, kdy s sebou vezli nejen osobní věci, nábytek, ale i krávu. Vlivem okolností putovali Ruskem ještě mnohokrát, aby po uvěznění otce skončili v Čechách, které si na základě vzpomínek malovali v optimistickém tónu. Jenže nová vlast balancuje na okraji války a Kličkovi si opět musí pomoct sami.

Tenhle počin bez váhání řadím mezi knižní překvapení tohoto roku. Autorce se podařilo zpracovat původní otcovy zápisky tak brilantně, až máte pocit, že se na svět díváte bezelstnýma očima malého vykuleného kluka. Spolu s ním čelíte nástrahám, které na malého ustrašence čekají, ať už v podobě požáru tajgy, nebo strachu z neznámých lidi. Jak postupuje čas, Slávek, v Čechách zvaný Václav, se mění, stává se z něj životem ostřílený mladík hýřící sebevědomím, uvnitř však plný zmatků, protože neví, kam vlastně patří. Bohémská duše, touha po nezávislosti a svobodě mu přinese mnoho nevšedních zážitků. 

Jsem ráda, opravdu upřímně ráda, že se mi toto dílo dostalo do ruky. Zaujal mě jak příběh, tak i grafické zpracování. Barvitý děj doplňují fotky a primárně ilustrace vytvořené přímo autorkou Světlanou Glaserovou. Jsou půvabné, dětsky bezelstné a přispívají k vytvoření správné atmosféry.

Trosečníka sibiřského by určitě neměli přehlédnout milovníci ruských reálií, dobrodružných příběhů i biografií nevšedních lidí. Román se dá číst napříč generacemi a myslím, že je to ideální kniha pro mladé čtenáře, kteří hledají neotřelou a zajímavou četbu, díky níž by si mohli přiblížit doby dávno minulé.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Eleanor se má vážně skvěle


Chcete číst něco neotřelého, co vás nebude nudit ani zbytečně zvedat adrenalin? V tom případě je román Eleanor se má vážně skvěle pravou volbou. Do rukou se vám dostává emocemi nabitý debut, který si podmanil čtenáře v mnoha zemích.

V očích společnosti je Eleanor Oliphantová tak trochu lúzr. Tak schválně – kdo z vás žije jen prací, s nikým se moc nebaví, odpovídá jen když je tázán, a každý víkend nechá hrdlem protéct dva litry čisté vodky? Vítejte ve světě Eleanor. Jí samotné je úplně jedno, co si o ní myslíte. Od pondělka počítá zbývající dny do pátku a těší se na svou pravidelnou dávku alkoholu, který jí umožní vytěsnit nepříjemné vzpomínky na minulost.

Eleanor se blíží třicítka, ale na své okolí působí jako staropanenská teta. I když vystudovala klasickou literaturu, pracuje jako účetní. Její přítelkyní je kytka Polly, jedinou jistotou pravidelný telefonát od matky. Eleanořin život je jedna velká rutina. Ale pak se zamiluje a pro objekt své touhy je ochotná udělat vše, i kdyby to znamenalo vystoupit z ulity a dát se všanc. Díky náhodnému přátelství s kolegou Raymondem Eleanor poznává jak to chodí v běžném životě a seznamuje se s novými lidmi, kteří změní její pohled na svět.

Je snadné začíst se do této knihy, vtáhne vás do podivného Eleanořina světa, ani nevíte jak. Chvílemi nevíte, jestli se máte hlavní hrdince smát nebo nad ní brečet, či k ní rovnou natáhnout pomocnou ruku. Jen pomalu rozplétáte spletité nitky celého příběhu, jehož zpočátku vtipný nádech získává vážný a lehce zlověstný podtón.

Autorčin styl psaní je čtivý, nechybí typický britský, ironický a dobře mířený humor, který je kořením tohoto hořkosladkého románu. Použití ich-formy je na svém místě, díky tomu příběh získává na dramatičnosti i autenticitě.

Eleanor je zajímavá literární postava, namixovaná z Lisbeth Salanderové, Sagy Norénové, Melvina Udalla a tak trochu i Forresta Gumpa. Asociálka s neměnnými návyky, trochu outsider, nepochopená lidmi ve svém okolí. Takt a empatie je jí cizí, zato umí svými průpovídkami trefit do černého. Podivínka, která nechá stopu ve vaší mysli.

Román Eleanor se má vážně skvěle je debutem skotské autorky Gail Honeymanové. Je to jeden z nejlepších a vůbec nejzajímavějších literárních počinů tohoto roku, a můžeme jen doufat, že se dočkáme českého překladu i u její další knihy, na které zrovna pracuje.


(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Světlo mezi oceány

Jsou knížky, které mají velkou reklamní kampaň – třeba trilogie Padesát odstínů. Když jsem si ji přečetla, říkala jsem si, že je to příliš přeceňované. Ale kampaň svůj účel splnila, po knihách se čtenářky můžou utlouct, i když některé pak chodí a říkají, že čekaly něco víc.
A pak jsou knížky, o kterých se dozvíte čirou náhodou, ale pak padnete na zadek.
To je případ této knihy, která mi v záplavě nových titulů nějak unikla. Divím se tomu, protože mám ve zvyku projíždět nabídky vydavatelství a psát si seznamy. A jen tak něco mi neunikne, hlavně pokud se kniha týká toho, co mě zajímá.
Když jsem byla v naší obecní knihovně, román Světlo mezi oceány mě zaujal obálkou. Námětem. Lokalitou, ve které se odehrává. Prostě jsem si ji musela půjčit a jen jsem přemýšlela, jak to že o ní dosud nevím. 🙂
Začetla jsem se do příběhu Toma Sherbourna, který překonal útrapy I. světové války a vrací se domů. No, domů…..vlastně se nemá kam vrátit, s rodinou se nerozešel v dobrém. Přijímá tedy místo strážce majáku na Janusově ostrově u západního pobřeží Austrálie.
Tahle práce není jen tak pro každého, vyžaduje nejen nadšení, ale také zodpovědnost, disciplinu a hlavně potencionálnímu strážci nesmí vadit, že tam bude sám.
Pokud tedy nezíská parťáka v podobě ženy do nepohody. Takovou je Izabela, mladá nekonvenční dívka. Přes počáteční Tomovu nedůvěru, Izabela se mu zdá příliš mladá, se do sebe zamilují a vezmou se.
Na Janusově ostrově jsou docela šťastní. Tom se stará o maják, Izabela o rodinný krb a vše se zdá být v pořádku.
Jenže není. Oba touží po dětech, které nemohou mít. Izabela prodělává potrat za potratem a zároveň se vytrácí její optimismus. V podstatě už nemá pro koho žít. Pár dní po posledním potratu moře vyplaví loďku s mrtvým mužem a živým, plačícím miminkem. Tom, který má smysl pro zodpovědnost, chce událost zaevidovat a nahlásit na policii. Jeho žena vidí v dítěti dar od Boha a prosí jej, aby to nedělal, vždyť kromě jich dvou o tom nikdo nic neví. Můžou přeci dítě vychovat sami.
Tom ač nerad, souhlasí. Děvčátko dostane jméno Lucy a stává se miláčkem manželů Sherbournových. Léta plynou, dívenka roste a rodiče zjišťují, že v městečku Partageuse, pod které maják spadá, žije biologická matka malé Lucy. Svědomí se může směle zahryznout…
Při čtení se ve mně střídalo mnoho pocitů. Líto mi bylo jak Izabely tak i biologické matky Hannah, chvíli jsem dávala za pravdu jedné, chvíli zas druhé…
Román je napsán velmi čtivě, je propracovaný, autorka si dala opravdu záležet a psala srdcem. Pozor!! Nejedná se o červenou knihovnu, ale o, dá se říct, psychologický román, který řeší otázku morálky. Čtenář má opravdu nad čím přemýšlet.

Prázdné místo


J. K. Rowlingová je čtenářům známá jako autorka sedmidílné ságy o brýlatém čarodějovi Harrym Potterovi.  Po vydání posledního dílu se na několik let odmlčela a nyní přichází s dlouho očekávaným románem „pro dospělé“.

Prázdné místo je nazýváno „velkým románem o malém městě“.  Na první pohled idylické městečko Pagford v Anglii je zmítáno tichou bitvou mezi bohatými a chudými, dětmi a rodiči, manželkami a jejich partnery.  Když náhle umírá místní radní Barry Fairbrother, zůstává po něm prázdné místo v městské radě. Kdo jej nahradí?  Barryho smrt rozvíří tiché vody Pagfordu a doteď klidné volby do zastupitelstva jsou provázeny skandály, pokrytectvím i doposud skrytými vášněmi, které vlivem okolností vyvěrají na povrch. Rozsáhlá barvitá freska je nejen společenským románem pro dospělé, ale také především skvělou psychologickou sondou do duše maloměstského člověka.
Musím podotknout, že jsem měla velký problém začíst se do knížky. Neměla jsem ze začátku čas číst souvisle třeba půl hodiny, ale jen pár minut a bylo to znát. Hned na začátku se objevuje spousta postav, ke kterým jsem se musela vracet, abych si uvědomila, kdo, kde, jak, s kým, a tak podobně :-).
Jakmile jsem se do toho trošku dostala a měla na čtení víc času, bylo to ok.  Je to opravdu rozsáhlý román co do stránek, tak i do příběhu, ve kterém je propojeno mnoho osob.
P. S. Ovšem Harry je Harry 😉 JKR sluší kouzla a čáry a měla by se k nim vrátit.

Klub radostí dnešního dne

Tento román se zabývá aktuálním tématem dnešní doby, kterým jsou sociální sítě. Fenomén Facebook si získal příznivce na celém světě. O tom, že Facebook je, stejně jako oheň dobrý sluha, ale zlý pán, vypráví tento psychologický román. Monika je mladá dívka, která vyrůstá v neutěšeném rodinném prostředí. To se podepíše na její osobnosti. Monika je manipulativní člověk, a když si na Facebooku založí profil pod falešným jménem, zjistí, že může pomocí sociální sítě ovládat životy jiných lidí. Zakládá skupinu „Klub radostí dnešního dne“, která má brzy úctyhodný počet členů. Každý z nich musí denně napsat jeden pozitivní prožitek. Monika je nadšená, prostřednictvím příspěvků sleduje životy určitých lidí, kteří ji něčím zaujmou. Vybírá si Lenku, rozvedenou knihovnici, matku dvou dětí. Další vyvolenou je majitelka malého obchůdku s bižuterií, která je nespokojená v manželství a problémy řeší pitím. Monika plánuje sraz členů Klubu radostí dnešního dne, pro Lenku chystá speciální překvapení. Věci se jí však vymykají z rukou… Napínavý psychothriller se čte jedním dechem, upozorňuje na to, že je nutné dbát na bezpečnost nejen v osobním, ale také virtuálním životě, kdy by se mohlo zdát, že nehrozí žádné nebezpečí.