Štítek: FORTUNA LIBRI

Jezdíte do práce autobusem nebo vlakem? A všímáte si spolucestujících? Iona Iversonová s železnou pravidelností nastupuje každé ráno v 8:05 do vlaku a potkává tytéž lidi, jimž už dala přezdívky podle toho, jak se chovají a jak na ni působí. Cestování plyne poklidně, dokud jednoho dne nezaskočí kulička hroznového vína Svěžímu Sexistovi ze Surbitonu v krku. Zachrání ho Podezřele Přívětivý Plyšák, jinak zdravotní bratr, který slyší Ionino volání o pomoc. A pak je tam krásná, leč jakoby duchem stále nepřítomná Emmie, neboli Dívka ve vlaku, či zakřiknutá studentka Martha. Právě ta nenápadná drobná kulička hrozna způsobí, že Iona a její spolucestující najdou cestu k sobě navzájem i přesto, že až na společné jízdy vlakem, jinak nemají nic, co by je spojovalo. Nebo ano?

Clare Pooleyová mi už ve své předchozí knize Kavárna na konci ulice dokázala, že umí vystihnout „člověčinu“ – spojit nesourodé lidi a nechat je, aby sami zjistili, co je pro ně důležité. Opět využila tmelící prvek, a zatímco v první knize to byl deník, v tomto počinu je pojítkem vlak.

Autorka ve svých románech zpracovává to, co se děje kolem ní, všímá si svého okolí a inspiruje se svými prožitky a tím, co ji zaujme. Není divu, že příběhy působí tak lidsky a vřele. Možná se vám bude zdát, že čtete pohádku, neboť postavy se v průběhu děje mění vesměs k dobrému, zlo a bezpráví je potrestáno a svět je znovu krásný a svěží, jako po jarním dešti. V reálu to tak běžně nebývá, ale pohádku s dobrým koncem potřebujeme občas všichni.

Román Zázrak na nástupišti číslo 5 je optimisticky laděné milé a pohodové čtení pro chvíle, kdy chcete prožít něco laskavého a odpočinout si od reality všedních dní. Mně osobě velmi sedla, Ionu a její partičku jsem si hodně oblíbila, stejně jako nápad, že každodenní cestování vlakem do práce nemusí být nutně nuda.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku pořídíte na eshopu.

Vítejte ve Španělsku 18. století. Píše se rok 1720, který je zlomový pro Claru, dceru váženého lékaře, jež byla na svou dobu vychovávána velmi moderně. Bohužel, otec zemřel ve válce a zanechal rodinu bez prostředků, podle zákona totiž jeho majetek přechází na mužského dědice, kterým Clara ani její sestra nejsou. Mladá žena umí skvěle vařit a dokáže vykouzlit pokrmy, o kterých se vám může jen zdát, proto se přihlásí jako kuchařka v domácnosti vévody z Castamaru. V domě narazí na nepříjemnou hospodyni, jíž je svěží a vzdělaná Clara trnem v oku. Mezi Clarou a vévodou z Castamaru se díky novému jídelníčku vytvoří pouto, jemuž však nepřejí dobové konvence a hierarchie panující v aristokratických kruzích. Vévoda má navíc dost problémů sám se sebou, ještě se pořádně nevzpamatoval ze smrti milované manželky a navíc musí čelit nepříjemným záležitostem. Zaměstnancům dvora je nerovný vztah na obtíž a Claru považují za vetřelkyni a hrozbu. Panský dům je protkán vášněmi i intrikami a mezi jeho obyvateli to pořádně vře…

Historický román španělského spisovatele Fernanda J. Múñeze Clařino tajemství je prvním dílem série Kuchařka z Castamaru, která se dočkala i seriálové verze. Nabízí barvitou fresku života v temperamentní zemi 18. století. Děj je popisován er formou z pohledu několika postav. Vedle hlavní hrdinky Clary je to i hospodyně, vévoda a další osoby, jež do děje zasahují. Těch se v příběhu objevuje poměrně dost a tvoří pestrou mozaiku charakterů, na nichž se autor vyřádil. Nechybí mezi nimi intrikáni, násilníci, kteří se chtějí vévodovi pomstít a zničit ho.

Romanticky laděný počin obsahuje všechno, co od takového typu příběhu chcete. Vedle spřádání nejrůznějších léček a pletich se dočkáme i náznaku milostné linky, která se pořádně rozvine zřejmě až v dalším díle. Autor velmi sugestivně popisuje poměry mezi zaměstnanci panského sídla, velký důraz klade na chod kuchyně a jídla, která Clara připravuje, popisuje barvitě a s dokonalostí ladící k pečlivosti hlavní hrdinky.

Atmosférou a činy Clařino tajemství připomíná dnes již kultovní Angeliku. Devizou příběhu je destinace – Španělsko střídá oblíbenou regentskou Anglii a nabízí temperamentní a živočišné postavy plné lásky i nenávisti.

Většina sérií mívá díly ukončené k určitému okamžiku nebo situaci. V případě tohoto počinu je to však jinak, končí ve chvíli, která graduje, ale vyústění se nedočkáte, Fernando J. Múñez ponechává otevřený konec a vaši mysl nechá přemýšlet, čeho se v pokračování dočkáme. Je to stejné, jako když napjatě čekáte na další díl oblíbeného seriálu. Kam tedy povedou další Clařiny kroky? Bude vztah mezi ní a charismatickým zaměstnavatelm vzkvétat? Nechme se překvapit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku najdete na eshopu nakladatelství.

Margarete pracuje v rodině nacistického důstojník Hubera jako služka. Píše se rok 1941, Berlín se aktuálně vzpamatovává z náletu, který manželé Huberovi a jejich dcera na rozdíl od Margarete nepřežili. Vydávat se za mrtvou dceru je jedinou šancí, jak začít znovu, Margarete je totiž Židovka. S novou identitou odjíždí do Lipska k tetě, kde bude, jak doufá, v bezpečí. Vše se mění, když ji vypátrá Wilhelm Huber, její „bratr“. Nechce však Margarete prozradit a udat gestapu, naopak ji vyzve, aby s ním odjela do Paříže a dál se za jeho sestru vydávala. Co má za lubem? A Margarete? Nedostane se, jak se říká, z bláta do louže?

V románu Marion Kummerowové se na válku podíváme tentokrát „z druhé strany“ očima Němců, z nichž někteří byli totálně zfanatizovaní a Hitlera brali jako modlu. Jiní, jako Margarete a její teta stáli na druhé straně a zvěrstva nacistů odsuzovali.

Příběh je prvním dílem několikadílné série o Margarete, jejíž další části v zahraničí vyšly a mají poměrně vysoká hodnocení. V úvodním příběhu poznáváme Margarete jako mladou dívku, která musí zapřít sama sebe, aby přežila. Děj nás zavede z Německa do Francie, kde nacisté okupují Paříž.

Autorka píše poutavě, i když občas vyvolává pocit, že je děj tak trochu zrychlený a není čas na postupný vývoj, například u vztahové linie mezi Margarete a Wilhelmem, nebo při setkání hlavní hrdinky s odbojáři. Jelikož je Světlo v okně právě prvním dílem, nechává si rozvíjení dívčina osudu zřejmě do dalších knih a můžeme jen doufat, že se jich dočkáme i v češtině, neboť Margaretin životní příběh, v němž jako stěžejní zápletka figuruje záměna identity, je zajímavý a spletitý.

Román doporučuji zejména romanticky založeným čtenářkám, které i ve válečných kulisách hledají v příbězích především lásku a vztahové propletence. Světlo v okně považuji za „soft válečný příběh, v němž jsou hrůzy války nastíněny zlehka (alespoň zatím) a v popředí stojí především Margarete a její nevšední osud.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku pořídíte na eshopu.

Když se řekne George Orwell, automaticky vám asi naskočí jeho nejznámější počiny 1984 a Farma zvířat. Spisovatel si mimo jiné vedl válečný deník, v němž zachytil tísnivé okamžiky v životech Londýňanů v letech 1940 – 1942.

Pokud si rádi listujete v denících a zajímá vás období druhé světové války, Válečný deník si přečtěte. George Orwell v něm popisuje, jak se válečný stav dotkl nejen jeho, ale všech obyvatel Británie, zejména Londýna, v němž pobýval. Jsme svědky častých náletů na metropoli, na něž si Londýňané museli zvyknout a přizpůsobit se jim. Mimo jiné se dočteme, že než se vydali do krytů, čekali, jestli je bomba někde poblíž, nebo daleko, aby tam nešli zbytečně. Nepřerušovali svou práci, jak Orwell s úžasem zjistil u svého holiče.

Právě jeho věcný styl psaní proložený suchým humorem, který zápisky trochu zjemňuje. V textu se setkáte se spoustou jmen, která vám většinou asi moc neřeknou – doboví politici i členové londýnské smetánky – pro pochopení souvislostí jsou pod čarou vysvětlivky, objasňující bližší kontext, což mě vedlo k tomu, abych si dohledávala další informace na internetu.

George Orwell je bystrým a pečlivým pozorovatelem, střípky válečného života glosuje věcně, všímá si také aktuální situace v ostatních okupovaných zemích, zmiňuje například atentát na Heydricha a následné vyhlazení Lidic.

Chcete-li na válku v Británii pohlédnout očima zasvěceného člověka, je Válečný deník tím správným čtivem, který dotváří mozaiku tehdejší náročné doby.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knihu pořídíte na eshopu nakladatelství.

Nakladatelství Fortuna Libri vydává klasiku v novém kabátku. Vedle svěžích, ale pořád příjemně působících obálek je to moderní překlad, který dokáže přiblížit zejména mladší generaci notoricky známé historické romány tak, aby zaujaly a bavily. Po Janě Eyrové je tady příběh nazvaný Na Větrné hůrce a v obou případech se setkáte s překladem Pavly a Matouše Iblových, který neostává za těmi předchozími a dokáže věrně zachytit kouzlo časů minulých.

Příběh toxické lásky mezi nalezencem Heathcliffem a Catherine, dcerou jeho dobrodince, asi není třeba blíže představovat. Mladík se do Catherine zamiloval na první dobrou, dívka do něj taky, přesto se k němu chovala stejně jako zbytek její rodiny mnohdy spíš přezíravě a dávala najevo svou převahu pramenící z faktu, že pochází z rozdílných společenských vrstev. Tuto povýšenost jí Heathcliff nikdy nezapomněl a jak to bylo dál, asi všichni víte. A pokud ne, zkuste se do knihy začíst. Neříkejte si, že historický rovná se nečitelný. Překlad koresponduje se současnou dobou a zároveň zachovává dobový ráz příběhu. Děj se odehrává na přelomu 18. a 19. století a jeho velkou devizou je vedle osudové lásky lokace, kam je situován – Anglie, vřesoviště, mokřady a příroda stejně svérázná a drsná jako obyvatelé anglického severu.

Emily Brontëová je sice autorkou jednoho jediného románu, což je právě Na Větrné hůrce, navíc ho prvně vydala pod mužským pseudonymem Ellis Bell, přesto se do srdcí čtenářů zapsala opravdu nesmazatelně. Kdyby žila dnes, byla by rovnocennou kolegyní současných autorek psychologicky laděných románů. Heathcliff je zdárným příkladem psychopatického hrdiny toužícího po pomstě, kterou nakonec vykoná tak, že potrestá blízké své milované. Dokonalé, že?

Příběh je z větší části koncipován jako vyprávění paní Deanové (Nelly), hospodyně na Větrné hůrce, která zná Heathcliffa i Catherine už odmala, protože s nimi vyrůstala. Je pozorovatelkou, glosátorkou a v podstatě i účastnicí příběhu a podává tak podrobné a zasvěcené informace novému nájemci panu Lockwoodovi, který chce blíže poznat Heathcliffa a pochopit jeho zvláštní chování ke členům domácnosti. S pomocí Nelly odkrývá pan Lockwood (a my vlastně také) bolestný příběh plný nenávisti, smutku, vzteku a velké lásky.

Emily Brontëová vsadila na barvité dialogy plné emocí, s jejichž pomocí vykreslila pro mnohé nepochopitelný vztah mezi Heathcliffem a Catherine. Heathcliff je typ hrdiny, u kterého si nejste jistí, jestli ho nenávidíte, nebo litujete, pocity se stupňují a gradují s každým dalším, mnohdy nepochopitelným krokem rozervaného muže.

Román Na Větrné hůrce se musí nejen číst, ale především prožít. Romantika jde ruku v ruce s hněvem a dokáže pořádně zacloumat vašimi city. Jestli máte rádi psychologicky laděné příběhy a chcete se nechat očarovat ponurou krajinou plnou bažin a větrných vřesovišť, zkuste si přečíst jediný a jedinečný román Emily Brontëové Na Větrné hůrce. Klasika rozhodně není nudná.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelství.

Pam Jenoffovou asi není potřeba sáhodlouze představovat. Je poměrně známou autorkou několika románů, jejichž děj se bytostně dotýká druhé světové války. Přečíst jste si mohli Velitelovo děvče, Diplomatovu ženu, Vše, co jsme milovali, Zapomenuté dívky z Paříže a další. Ani tentokrát jsem si její nejnovější počin nazvaný Žena s modrou hvězdou, který vydalo nakladatelství Fortuna Libri nemohla nechat ujít.

Krakov, rok 1942. Město je pod útlakem nacistů, existují v něm lepší čtvrti a židovská ghetta, na něž Němci pořádají pravidelné útoky. Před jedním takovým se Ela Szczepanková s rodiči a spolu s další židovskou rodinou uchýlí do útrob podzemní kanalizace. Špinavé prostředí plné krys, v němž se hrdinové mohou spoléhat jen sami na sebe a jeden na druhého Elu děsí. Navíc při útěku přišla o otce a zůstala pouze s těhotnou matkou. Všichni jsou odkázáni na dobrodince Pawla, který jim do kanálu nosí jídlo. Jednoho dne Ela pohlédne zpod mříže nahoru a uvidí oči jiné dívky. Sára žije na opačné straně města, patří k bohatší vrstvě obyvatel. Její macecha se po smrti dívčina otce paktuje s Němci a užívá si výhod. Sáře se toto chování nelíbí, když může, utíká z domu. S Elou se sblíží a snaží se jí pomoct. Jenže Němci mají oči na stopkách a konec války je v nedohlednu…

Pam Jenoffová mě nezklamala ani teď. Myslela jsem, že mě už nemůže víc překvapit, než to dokázala v Zapomenutých dívkách z Paříže, ale podařilo se jí to. Osudy dvou dívek, které by se za normálních okolností asi nikdy neprotnuly, mě dostaly a myslím, že dostanou i vás. Velmi emotivní vyprávění, v němž hlavní roli hraje odvaha a statečnost, přinutí k zamyšlení nad tím, jak se máme dobře a občas na to zapomínáme.

Kapitoly jsou vyprávěny střídavě Elou a Sárou, končí v napínavých situacích. Jejich prostřednictvím se seznamujeme s odlišnými prostředími, v nichž se dívky nacházejí, velmi sugestivně je popsán pobyt Ely v podzemí, veškeré pocity, jež hrdinové intenzivně prožívají.

Spisovatelka Pam Jenoffová je jednou z těch, jimž jejich knihy věřím. Věnuje pozornost rešerším, aby romány působily věrohodně a měly výpovědní hodnotu. Je poznat, že ví o čem píše a k nelehkým historickým událostem chová patřičnou úctu a respekt.

Román Žena s modrou hvězdou je jedním z těch, které se vryjí pod kůži a díky kterému si člověk uvědomí, že se ještě pořád máme moc dobře.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu lze knížku pořídit.

Cora a Jacob. Bydlí na opačných koncích rušného Londýna a jak se s oblibou říká, nikdy by se nepotkali, kdyby… Kdyby na sebe jednou nenarazili v metru, kterým oba pravidelně jezdí, ale až doposud se míjeli. Coře, vdově se dvěma odrostlými dětmi je padesát, myslela si, že ji už láska nemůže potkat. Jacob je mladší, s Corou si i přes to rozumí, ale v jeho životě je tajemství. A pak je tady Fran, která má dojem, že Jacob pro její matku není vhodný a věkem se spíše hodí k ní. Máme z toho zajímavý propletenec, že? Román nazvaný Jednoho dne v Londýně vám ukáže, že na lásku není nikdy pozdě, i když vás na cestě za ní čeká pár překážek.

Saskia Sarginsonová se českým čtenářům představila romány Dvojčata a Lavička, který mě hodně oslovil a tušila jsem, že by se totéž mohlo podařit aktuální novince. A byla to trefa!

V románu, který cílí na ženy, které už mají ledacos za sebou a nechybí jim životní zkušenosti, autorka zpracovala hned několik témat. Zaobírá se věkovým rozdílem mezi partnery, v tomto případě je žena starší než muž a bojí se reakce okolí. Další věcí jsou rodinné vztahy, zejména ten mezi matkou a dcerou, který ztěžuje fakt, že Fran se do Jacoba také zamilovala a svým chováním vytváří mezi sebou a Corou zbytečnou propast. Spisovatelka se zaměřila i na hrdinčiny děti – Fran se nedaří v herecké kariéře a neví, co se sebou, syn Luke je zdánlivě v pohodě, připravuje se na vysokou, ale kdo ví, co se introvertnímu mladíkovi honí hlavou.

Zdánlivě mnoho různorodých situací tvoří ve finále ucelený příběh o lásce a partnerských vztazích, o rodině a o tom, jak mezi lidmi vznikají mnohdy zbytečná nedorozumění. A jako třešnička na dortu se představuje rušný, pestrým, svérázným životem kypící Londýn, který se k romanticky laděným příběhům hodí.

Saskia Sarginsovová se dokáže vžít do svých hrdinů, kteří jsou v tzv. středním věku a čtenářům nastínit jejich problémy čtivou formou. Poklidně plynoucí román se čte dobře, není příliš sladký, ale spíše vyladěn do hořkosladkých tónů, jaké nám život občas dokáže namíchat. Pokud hledáte romantický příběh, který zahraje i na vážnější notu, je tento příběh přesně pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu titul pořídíte.

Valná většina lidí ráda vzpomíná na příběhy, které jim vyprávěli prarodiče, a je jedno, zda to byly smyšlené pohádky, nebo skutečné historky a vzpomínky na doby minulé. Ten pocit, když jste mohli sedět se svými blízkými a poslouchat vyprávění… Stejně to cítí i děti Lance a Lily, jimž jejich babička vypráví jeden kouzelný vánoční příběh, který má pohádkový nádech, přesto se skutečně stal.

Dva nejlepší kamarádi hospodský Hank a pastor Peter sedí v předvánočním čase v oblíbené hospůdce, kde se pravidelně scházejí na oběd. Povídají si o tom, co všechno musí do Vánoc stihnout a najednou se přistihnou, jak se dohadují o důležitosti své práce a nemůžou se shodnout. Domluví se, že si na týden svá zaměstnání vymění a tak zjistí, kdo je na tom hůř a nebo líp. Co si během těch pár dní uvědomí? Určitě to, že obě povolání, ač na první pohled rozdílná jako den a noc, mají mnoho společného.

Příběh Debbie Macomeborové je zasazen do roku 1977, doby jen nedávno minulé, kdy lidé ještě neznali nejnovější moderní technologie, spoléhali se jeden na druhého a čas jakoby plynul o mnoho pomaleji než dnes. K jeho kouzlu přispívá i fakt, že se odehrává v magickém čase vánočních svátků, kdy občas roztaje i to nejtvrdší srdce, o čemž se během vyprávění přesvědčíme.

Čtení vám nezabere příliš mnoho času, Duch Vánoc je pohodovou jednohubkou na adventní odpoledne. Přečteno budete mít za chvilku, úsměv vám vydrží déle, protože v příběhu dojde k mnoha dojemným i humorným situacím. A nebyl by to správný vánoční počin, kdyby v něm nefigurovalo duchovní poučení a poselství Vánoc, obojí podáno nevtíravou formou.

Příjemná novela z pera autorky romantické literatury vám zpestří hektické předvánoční dny a pomůže nastolit poklidnou atmosféru nejkrásnějších svátků v roce. Určitě by si ji neměli nechat ujít milovníci Vánoc, a kdo ví, třeba vykouzlí dobrou náladu i u zarytých Grinchů. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knížku pořídíte na eshopu.