Hanina hvězda

Knih s tématikou druhé světové války vychází stále víc a víc. Osobně říkám, že jich není nikdy dost, ale je třeba rozlišovat mezi kvalitou a kvantitou. Na konci loňského roku vyšla v nakladatelství Fortuna Libri poměrně nenápadná kniha Hanina hvězda, která z výše uvedeného tématu těží. Novinář Miro Frindt se v vrací do rodného Dolného Kubína, kam umístil děj příběhu.

Blíží se Vánoce 1945. Dolnokubíňané se těší, nečeká je válečná vřava a strach o život, ale pokojná oslava Kristova narození. Do rodného města se z koncentračního tábora v Osvětimi vrací Hana, dcera místního lékárníka. Osmnáctiletou Židovku lidé vítají se smíšenými pocity, nevěří, respektive nechtějí věřit tomu, že si v táboře prožila zlé věci. Hana nemá kde bydlet, rodný dům i s lékárnou zabrala žena, která u nich kdysi pracovala. Vyhublé a hladové děvče se potlouká mezi domy, nejčastěji mezi židovskou synagogou a evangelickým kostelem. Když už to s ní vypadá hodně špatně, setká se s pomocí lidí, kteří ví, jaké to je, přijít o milovanou osobu. Co myslíte, jak to s Hanou bude pokračovat dál?

Hana je sice stěžejní postavou knihy, kolem níž je soustředněn děj, ale v celkovém vyznění je spíše svědomím obyvatel Dolného Kubína. Na postoji, který zaujali vůči dívce, se odráží jejich chování. S návratem Hany se ukazují pravé tváře lidí. Kdo se zaprodal nacistům a snažil se, aby se měl za války dobře? A kdo byl soucitný, či pomáhal v odboji? Za lidi nemluví slova, ale činy, a přesně o tom je Hanina hvězda.

Byla jsem mile překvapená, jak na mě ve výsledku kniha zapůsobila. Popisy oravské krajiny, nebo náčrty lidských vlastností byly podány tak, aby ani slovo nepřišlo nazmar. Někdy není třeba několik stovek stran, někdy jich stačí pár a přesto dostanete silný příběh, který se zaryje pod kůži. A to je případ této knížky. Hanina hvězda čítá něco málo přes dvě stě stran, přesto je v ní řečeno vše podstatné, aniž by vás spisovatel oslňoval květnatými souvětími. Příběh je kolorován nádhernými popisy Oravy, malebnými a lehce nostalgickými, které tak umocňují celkový dojem z knížky.

Přímočará, věcná, přesto velmi emotivní a dojemná, taková je Hanina hvězda. A já ji doporučuji všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knížku můžete pořídit.

Vánoční prázdniny

Máte rádi romantické příběhy? A ty, které se odehrávají v kulisách pravé ladovské zimy? Právě takový jsem jen nedávno dočetla a ještě teď mi zůstává lehký úsměv na obličeji, protože to bylo psáno přesně podle mého gusta. Vánoční prázdniny jsou sice zimně laděným příběhem, potěší však milovníky romantické literatury klidně i v létě u vody.

Evie Millerová se uchýlila do náruče tiché, pokojné vesničky Willowbrook v Cotswolds, kde hledá klid po rozchodu se snoubencem. Otevřela si tam malý obchůdek s látkami a šicími potřebami nazvaný Knoflíková dírka. Ale Evie se moc nedaří, obchod je ve ztrátě a navíc ji pořád otravuje neodbytný ex. Evie se seznámí s Jakem Hartwoodem, který se do Willowbrook nastěhuje. Počáteční antipatie se mění v přátelství, oba zjišťují, že mají mnoho společného. Domluví se, že nadcházející Vánoce, na něž ani jeden nemá pomyšlení, stráví spolu v Provence. Ve vší počestnosti, samozřejmě. Jake si vyřídí nějaké služební záležitosti a Evie si trochu odpočine. Navíc oba zapomenou na starosti, které je tíží. Jenže co když to tak snadno nepůjde? Co když se jeden z nich zjistí, že ho jeho protějšek přitahuje víc, než se sluší?

Vánoční prázdniny jsou přesně tou knížkou, která vás vyvede ze špatné nálady, pomůže odpočívat nebo vám bude dělat společníka při léčbě nachlazení. Vy víte, co můžete očekávat, a přesně to dostanete. Je vám hned od začátku jasné, že ti dva, mezi kterými to při prvním setkání nedopadlo dvakrát nejlíp, k sobě patří. A ne, není to spoiler, je to ryzí romantika, ve které to většinou takhle končí. Jenže zadarmo to ti dva mít nebudou. Musíte počítat s tím, že cestička ke štěstí bude trochu trnitá, lehce spletitá, lemovaná problémy, takže si spolu s Evie a Jakem užijete své.

Moc se mi líbila postava Evie, zejména kvůli její práci. Umí šít, na rozdíl ode mě. Její království látek a konflíků působilo mile starosvětsky, a i když miluji příběhy odehrávající se v pekárnách a cukrárnách, „zašít“ se tentokrát do světa kreativity bylo velmi osvěžující.

Venku mrzne až praští, začal únor, takže není nic lepšího než si uvařit horký čaj a zalézt si s touto sladkou pohodovkou někam, kde si můžete nerušeně číst.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knížku můžete koupit.

Tajemství hvězd

Miri Abramovová je jednou z prvních lékařek v Rusku. Píše se rok 1914 a Mirina rodná země, stejně jako zbytek světa to nemá jednoduché. Bouřlivé dějiny se odrážejí na životech Rusů, nikdo si není jistý, zda-li ho neudá třeba nejbližší soused. Abramovovi jsou totiž Židé, ti byli v Rusku cíleně likvidováni. Mirin bratr Váňa, talentovaný fyzik, chce dokázat, že teorie relativity není úplná. Potřebuje k tomu zatmění Slunce, ke kterému má dojít za pár týdnů. Pokud se jeho pokus podaří, může se dostat až do Spojených států. Miri se zasnoubila se svým kolegou lékařem, ten ale zmizí spolu s Váňou neznámo kam. Miri se vydává po jejich stopách, na každém kroku jí však hrozí nebezpečí. Obloha tmavne, zatmění je tady. Podaří se Váňovi jeho experiment? A co Miri? Najde bratra a snoubence?

Rachel Barenbaumová napsala nádherný román nazvaný Tajemství hvězd, v němž se bouří dějiny a vaří emoce. Nechala se inspirovat skutečným zatměním Slunce, které bylo v roce 1914, a namixovala příběh plný lásky nejen k člověku, ale především k vědě.

Přiznám se, že jsem měla velké obavy, zda pochopím to, co se Váňa chystal dokázat. A ne, nepochopila jsem to. Ale vůbec to nevadí, síla a především podstata knížky je někde úplně jinde. Líbila se mi houževnatost a odvaha hlavních hrdinů, jak Miri, tak i Váni, kteří se nebáli jít za svým doslova proti zdi, protože tehdy měla jakákoli vzpoura proti režimu fatální následky.

Autorka má můj obdiv, jak dokázala vědeckou tematiku zakomponovat do příběhu, v němž se dále ještě snoubí milostný motiv a politika. Tato tři na první pohled nesourodá témata zpracovala v silný společenský příběh. Přibližuje v něm nelítostný hon na židovskou komunitu, dotýká se také emancipace žen, což ukazuje na příkladu Miri, jejíž mužští kolegové nedokázali uznat, že by jim mohla být rovnocennou partnerkou v práci.

Příběh Miri a Váni jiskří napětím od začátku až do konce, nemá hluchá místa. Přibližuje nelehké období ruských dějin a nechává hlavní hrdiny padnou doslova až na samé dno. Budou mít možnost vstát a odrazit se od něj? To zjistíte, když se do nádherného příběhu plného lásky i smutku začtete.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knížku můžete koupit.

Shalom, má lásko

Josef Kugelstein vůbec netušil, že má bratra. O dost staršího, věhlasného profesora, který se po sametové revoluci vrací do rodné Prahy. Josefův otec David měl totiž před válkou rodinu, která se stala obětí holokaustu. Než David a jeho žena odjeli transportem do koncentračního tábora, podařilo se jim zachránit malého, tehdy šestiletého syna Aarona a ukrýt ho v klášteře na Slovensku. Z původní rodiny se vrátil jen otec, matka se stala obětí šílených pokusů doktora Mengeleho, Aaron se dostal do USA, kde vyrůstal v náhradní rodině. Když Josef po letech zjistil, že Aaron je jeho bratrem, kontaktoval ho a na společných setkáních se zatajeným dechem poslouchal profesorovo vyprávění o životě, který je fascinujícím svědectvím o houževnatosti, síle a lásce, která doslova hory přenáší.

Na téhle knize je unikátní způsob, jakým se Aaronovo vyprávění dostává ke čtenáři. Není to klasické vyprávění, ale něco jako kniha v knize, příběh v příběhu… Vše začíná vyprávěním autora Jana Žáčka, který se Josefem Kugelsteinem nechá přemluvit, aby dal dohromady jeho spisy a během deseti let je publikoval se zmínkou o jeho osobě v textu. Jan Žáček zpracoval vyprávění o setkání obou bratří a o Aaronově životě, a nabídl je k vydání do nakladatelství. Důkazem, že celá věc klapla, je kniha Shalom, má lásko, která vyšla v nakladatelství Fortuna Libri.

Když se do knihy začtete, máte pocit, že sedíte s Aaronem a Josefem v kavárně a posloucháte jejich rozhovor. Jan Žáček je nechává vést dialog, na Josefovy dychtivé otázky odpovídá Aaron věcně a nebojí se zmínit ani lechtivá či drastická témata. Jste svědky Aaronova odchodu z tepla a jistoty rodičovské náruče a útrap, které ztrpčovaly chlapcův život. Než se dostal do Států, prošel si peklem, což na něm zanechalo doživotní psychické následky. Dialogy přecházejí nenásilně v popisné scény, podobné filmovým, takže čtenářova představivost pracuje na plné obrátky. Oba bratři jsou zajímavými postavami, dělají věci, s nimiž se nemusíte ztotožnit, ale můžete je pochopit.

Vyprávění je členěno do krátkých kapitol, od nichž je opravdu těžké se odtrhnout. Před vámi se odvíjí inspirativní příběh o tom, že stojí za to jít za svým vysněným cílem i přes nepřízeň osudu. Aaronovo vyprávění vzbuzuje emoce – přemýšlela jsem, jestli bych v sobě měla tolik síly a odhodlání, jako on. Když čtete o všech zlých věcech, které ho potkaly, vážíte si toho, co máte.

Plastické a živé zpodobnění neobyčejného osudu jednoho židovského chlapce, z něhož se stal vážený profesor bojující s démony, zasáhne každého, kdo má rád silné životní příběhy. V této knize je obsaženo vše: víra, láska, strach, zlo, pochyby, humor i sex. O této knížce jen nečtěte, ale PŘEČTĚTE si ji.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si můžete knížku pořídit.

Léčba psem

Nakladatelství Fortuna Libri vydalo knížku, která potěší všechny milovníky čtyřnohých kamarádů ze psí říše. Léčba psem je pro tuto publikaci příhodný název, historky s chlupatými hrdiny vykouzlí úsměv a jsou zárukou, že si u nich odpočinete.

Jestli máte rádi Robina od Zdeny Frýbové a chybí vám něco podobného, u čeho se zasmějete i dojmete najednou, zkuste se začíst do této knihy. Dagmar Morenová se psů odmalička bála. Říkáte si asi, jak tedy o nich mohla psát? Jednoduše. „Viníkem“ je pes Don, kříženec ovčáka a kolie, který se rozhodl, že si rodinu spisovatelky adoptuje a rázem se stal jejím miláčkem. A nejen on, do rodiny přibylo postupně několik dalších psích společníků.

Autorka líčí psí historky s vtipem, dokázala mě rozesmát hned na prvních stránkách, když popisovala příběh své kamarádky Zdeny, majitelky malé čivavy. Celá knížka se nese v humorném oparu, nechybí nadhled a pochopení pro všechny vybrané psí kusy. Kapitoly nejsou číslované, ale každá má svůj vlastní úvod, takže jste obeznámeni s obsahem a psími i lidskými aktéry. Dagmar Morenová zaujímá roli vypravěčky a představuje svérázné zážitky vlastní, i svých blízkých a známých. Můžete je číst po řadě, stejně tak knížkou listovat a vybírat si ty kousky, které vám aktuálně padnou do oka, protože se nejedná o celistvý text, ale o uzavřené příběhy.

Všechny historky nejsou jen veselé, dojde i na smutné situace, ale to už tak v životě bývá. Celkově se však knížka vyznívá pohodově a příjemně. Nehraje si na žádnou náročnou literaturu, není ani návodem na to, jak se starat o psa.

Knížka je opravdovým balzámem pro duši a představuje příjemný způsob, jak utéct realitě aktuálně nemilé doby, zároveň se může stát skvělým dárkem pro milovníka čtyřnohých kamarádů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si můžete titul pořídit.

V jiné době

Zdroj: Chrudimka.cz

Německo, rok 1931. Mezi knihkupcem Maxem a houslistkou Hannou vzniká milostný vztah. Jejich lásce však doba nepřeje, Hanna je Židovka. Oba s bezmocí sledují, jak Hitler pomalu roztahuje sítě své moci, do kterých lapá bez milosti všechny. Nepřejí jim ani Hannina matka a sestra, bojí se, že vztah Hanny a německého křesťana neskončil pro houslistku tragicky. O pár let později už v Německu není pro oba bezpečno, je třeba urychleně jednat, než je zničí nové německé zákony… Když se v roce 1946 Hanna probudí na louce nedaleko Berlína, nemůže si vůbec vzpomenout na uplynulých deset let. Co se stalo? Jak se jí podařilo přežít válku? A kde je Max? Hanně zůstala jediná životní jistota, její housle. Hudba je lék, vyléčí i Hannino zlomené srdce a duši?

Kniha V jiné době je druhým počinem Jillian Cantorové. Už před pár lety se čtenářům představila románem Ztracený dopis, ve kterém se také zabývá druhou světovou válkou a jejím vlivem na mezilidské vztahy. 

Autorka se ve svém nejnovějším díle pustila do poměrně odvážných vod a zkombinovala na první pohled nesourodé prvky, což každému zřejmě nesedne. Nerada prozrazuji spoilery, takže jen naznačím, že Jillian Cantorová docela odvážně zabrousila do žánru fantasy. Nemusíte se bát, že byste do rukou dostali jakýsi pokřivený literární patvar, naopak. Pokud umíte popustit uzdu fantazii a nebojíte se knižních experimentů, směle do čtení. Onen element, kterým příběh okořenila, spíš přinutí k zamyšlení nad dobou, v níž lidé nevěděli dne ani hodiny a neustále byli v permanentním strachu z možného nebezpečí a blízkosti smrti; jak by se v tehdejším reálném životě něco takového hodilo!

Kompletní recenzi najdete na webu Chrudimka.cz

Síla naděje

Gábině je pětadvacet, má dítě a manžela, ale šťastná není, její manžel také ne. Vypadá to, že rozvod bude jediným možným řešením jejich vztahu. Gábina se poté znovu zamiluje, ale její vyvolený žádná výhra v loterii není, i když přes růžové brýle zamilovanosti to mladá žena hned nepozná. Výrazně mladší partner je nevyzrálý, nemá peníze, za to se umí bavit, nechat se živit od své ženy a pro ránu taky nejde daleko. Kdo by s takovým mužem vydržel? Gábina ano. Trvá jí poměrně dlouho, než se odhodlá uzavřít tuto nešťastnou kapitolu a jít dál. A co ji vlastně čeká?

Barbara Walterová Benešová je autorkou několika knížek rozličných žánrů. Pro mě je Síla naděje prvním setkáním s její tvorbou. Zaujala mě anotace znějící drsně a poměrně syrově.

Do Gábinina příběhu vpadnete rovnýma nohama, ona sama je totiž vypravěčkou. Netuším, nakolik je příběh autentický, jestli tedy vůbec je, ale působí díky některým indiciím reálně. Před vámi vyvstává portrét ženy, jež se nedokázala vymanit z toxického vztahu, který ubíjel nejen ji samotnou, ale ubližoval zejména jejím dětem. Tohle byl pro mě kámen úrazu. Gábina měla možnost od násilnického partnera odejít a zabezpečit s pomocí rodičů své děti, ale neudělala to hned. Nedokázala jsem se s ní proto ztotožnit a naladit se na její strunu. Taky mi připadala nestálá, létala ze vztahu do vztahu, protože nedokázala být sama, přišlo mi, že už kvůli dětem trpícím změnami prostředí i životní úrovně, by si měla utřídit priority trochu jinak.

Druhá část knihy je vyprávěna Ondřejem, dalším osudovým mužem Gábiny. Dozvíte se, co prožil, než ji poznal, a opět budou v hlavní roli děti. Ondřejovi se nevydařilo manželství, jeho žena dávala přednost zábavě než svým potomkům. Přiznám se, že líčení toho, co všechno jeho děti prožily, mi nebylo lehko na duši.

Ať je to s autentičností knihy jak chce, a vězte, že vám to bude pořád vrtat hlavou, jedná se o silný příběh, který nechce nikdo zažít. Přestože je spisovatelka věcná a líčí vše bez příkras i patosu, nechybí scény, v nichž budou mít emoce mejdan. I když přiznávám jistou zaujatost vůči Gábině, jako celek mě její příběh zaujal a potřebovala jsem si ho přečíst už jen z toho důvodu, abych se ujistila, že se ve vztahu mám jako v bavlnce.

Určitě by se kniha měla jakýmkoliv způsobem dostat k ženám, které bojují s domácím násilím a je pro ně těžké odpoutat se od tyrana a násilníka, možná jim pomůže v rozhodutí, jak nejlépe pokračovat na životním rozcestí dál.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si titul můžete koupit.

Šepot papíru a inkoustu

Příběh tří žen odehrávající se ve dvou časových obdobích zpracovala Lindsay Harrelová v tomto nádherném románu, který vás zavede do divokého a nespoustaného Cornwallu.

Američanka Sophie se nemůže vzpamatovat ze smrti svého snoubence. Pracuje jako terapeutka a ví, že dokud ona sama nebude v pohodě, nemůže pomáhat druhým. Odjíždí do Cornwallu, země svého oblíbeného spisovatele, aby načerpala síly a energii jít dál. Snad díky náhodě, či řízením osudu, se Sophie ubytuje u Ginny, která vlastní malé rodinné knihkupectví. Ginny nečekaně opustil manžel, který potřeboval „oddechový čas“ a nechal ji bez finančních prostředků pouze s neprosperujícím obchodem. Pro obě ženy má společné setkání fatální důsledky. Nejenže si skvěle rozumí a společnými silami dávají obchod pomalu a jistě dohromady, najdou také tajemný deník, který si před sto padesáti lety psala jistá Emily…

Tak tohle byl jeden z nejhezčích romantických příběhů. Podmanil si mě nejen prostředím, kde se odehrával, protože Cornwall je mou oblíbenou knižní destinací, ale také samotným dějem. Zatímco Sophie byla stoprocentní knihomol s nosem neustále zabořeným v knize, Ginny se nejlépe cítila v kuchyni a s rukama v těstě. Uznejte sami, že knížky a pečení jde naprosto skvěle dohromady, nejen v literárním, ale i ve skutečném světě. V případě této knížky to byla trefa přímo do černého. Když si připočtete ještě historickou linii s Emily, máte před sebou čtivý příběh přesně pro milovníky výše uvedeného.

Linie ze současnosti, v níž prim hraje Sophie a Ginny, je hlavně o klasických mezilidských vztazích. Obě ženy řeší problémy s muži, a protože se jedná o romantickou záležitost, je jasné, že se kolem nich nějací točit budou. Zároveň se autorka dotýká tématiky domácího násilí a jeho dopadu na psychiku oběti.

Historická linie se také povedla, a můžu říct, že by si zasloužila svou vlastní samostatnou knihu, natolik je příběh Emily zajímavý. Ocitáme se v 19. století, v době, kdy ženy pocházející z chudých poměrů neměly možnost žít vlastní svobodný život, natož se provdat za někoho z vyšší společenské vrstvy. Emily je postavou, kterou si oblíbíte asi nejvíc, alespoň mně se to stalo. Připomínala mi to nejlepší z postav románů Jane Austenové a sester Brontëových, byla ztělesněním neuvěřitelné vůle, odvahy a odhodlání.

Je fakt, že jistou podstatnou věc jsem uhodla téměř hned, ale to vůbec nevadilo, Sophii, Ginny a Emily, stejně jako nádherný, divoký Cornwall jsem si užívala. Ve finále se mi dostalo přesně to, co jsem čekala, poklidný příběh s jemnou romantikou. Jen ke konci se autorka nechala až příliš unést svou láskou k Bohu a snad až příliš intenzivně ji promítla do závěru knihy.

Určitě po knize sáhněte, milujete-li písmenka, něco dobrého na zub a necháváte se rádi unášet na vlnách romantických příběhů, které jsou sladké právě tak akorát, aby vás ty zuby nebolely. :).

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knížku můžete koupit.

Heidi a její kamarádi

Heidi znají asi téměř všichni dospělí, kteří vyrůstali na půvabném, leč místy smutném vyprávění Johany Spyriové. Malé děvčátko může učarovat i dnešním dětem, protože pro malé české čtenáře jeho příhody převyprávěla Jitka Škapíková. Jak se Heidi dostala do hor k dědečkovi jste si mohli přečíst v knize Heidi, děvčátko z hor. Skončila tehdy tak, že citlivějším dušičkám asi ukápla nejedna slza. Ale teď tady máme pokračování, které vyšlo pod názvem Heidi a její kamarádi. Tak co myslíte, bude optimističtější?

Heidi zastihujeme tam, kde jsme ji v prvním díle opustili, v městském domě, kde žije nemocná dívenka Klára. Heidi má Kláře dělat společnost a také se vzdělávat. I když se k ní děvče i jeho otec chovají laskavě, není tam šťastná. Chybí jí dědeček Alp, kamarád Petr, chybí jí hory a volnost. Navíc musí poslouchat protivnou hospodyni, která její svobodnou dušičku vůbec nechápe. Heidi chřadne a chřadne. Doktor, kterého k ní zavolali, doporučuje, aby děvčátko poslali domů, jinak to dopadne špatně. Heidinu radost kalí jen jedna věc. Uvidí se ještě někdy s Klárou a jejími milými příbuznými, které si zamilovala?

Toto pokračování už není tak melancholické a smutné, jako první knížka. Pořád z něj vyzařuje dojemnost, protože sledujeme malou dívenku zcela ztracenou v pro ni neznámém světě, zároveň už je děj trochu jiný. Prostor dostávají i vedlejší postavy, jejichž charaktery autorka rozvinula. Zamilujete si éterickou Kláru i jejího spravedlivého tatínka, stejně jako milého pana doktora. Dokonalou protivnou postavou je hospodyně paní Rotenmajerová, na níž se Johanna Spyriová vyřádila. Heidi se nepřestala kamarádit s Petrem, ale v jejím srdci je místo pro i Kláru. Chlapec, pro něhož je Heidi téměř sestrou, jen těžko vydýchává, že si jeho kamarádku nárokuje někdo jiný a proto provede něco, za což se pak stydí… Ale napravit se může každý, i Petr. Spisovatelka na Petrově příkladu vštěpuje dětem základy slušného chování a jemně poukazuje na to, jak se chovat k lidem.

Děti budou určitě nadšeny tím, jak se tentokrát Heidiny životní peripetie vyvíjejí a budou si užívat přátelství mezi Heidi, Klárou i Petrem. Autorka jeho prostřednictvím poukazuje na to, že kamarádský vztah může vykvést mezi rozličnými skupinami lidí, jež dělí majetek i společenská třída. Byť vcelku, zejména pro nás dospělé příběh vyznívá příliš idylicky a naivně, dětem má vštípit základní lidské hodnoty.

Laskavé, milé příhody divokého děvčátka opět převyprávěla Jitka Škápíková tak, že mu porozumí i dnešní malí čtenáři, kteří si Heidi i její kamarády určitě zamilují, stejně jako půvabné ilustrace Sofie Helfertové.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož stránkách si knížku můžete zakoupit.

Můj tajný život

Chcete mít peníze, užívat si nevázaný a nezávazný život a nemít žádné finanční starosti? Dosáhnout takového cíle můžete několika způsoby. Úspěšně podnikat, dobře se vdát (či oženit), anebo, stát se luxusní společnicí, jste-li žena. Jako Lucie, která sepsala zážitky ze svého pikantního živobytí.

Luciino vyprávění nás hodí rovnou do akce. Mladá studentka si domluvila schůzku s majitelkou agentury zastupující luxusní společnice. Chce proniknout do světa, který je jen pro odvážné a otrlé. Postupem času vyzkouší agentur více, aby si pak vybudovala stálou klientelu, díky níž může vést bezstarostný život, neohlížet se na peníze a užívat si sex, aniž by se musela vázat na jednoho muže, v klidu studovat a ještě se podívat do exotických destinací. Láká vás to? A co myslíte, je tohle pro každého? Ne, určitě není. Ale nic vám nebrání sednout si ke knížce a seznámit se s Lucií a jejím druhým tajným životem.

Erotickou literaturu nevyhledávám, ale Můj tajný život jsem si přečíst chtěla, protože mě zajímalo zákulisí tohoto pikantního zaměstnání a taky samotná Lucie – co ji vedlo k tomu, že se stala luxusní společnicí. Obojího se mi dostalo vrchovatě. Oceňuji upřímnost autorky a hrdinky v jedné osobě. Střípky jejího vyprávění vycházejí ze stejnojmenného blogu, který si vede.

Jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány po osobách, které zanechaly stopu v Luciině profesním životě. Prostřednictvím jejího vyprávění tak zjišťujeme, jací byli klienti, s nimiž se stýkala, Lucie popisuje nejen praktiky, jež spolu provozovali, ale přiblížila i zákulisí pikantní profese a také své rodinné zázemí.

Styl, kterým knihu napsala, je osobitou výpovědí, jakýmsi záznamem. Občas může působit chaoticky, protože Lucie ve vyprávění odbočuje, často se vrací do minulosti. Někomu toto odbočování může vadit, mně to přišlo, jako když jsem s někým na kafi a probíráme vše možné, tak, jak to zrovna přijde na přetřes.

Bavíme se o erotice, takže je asi jasné, že se nekoná žádná příručka pro řádové sestry. Lucie má sex ráda a nebojí se to přiznat, natož napsat. Bát se však nemusíte, byť je velmi otevřená, není vulgární ani laciná.

Můj tajný život si nehraje na nějakou extra „velkou“ literaturu, je to lehká oddechovka se zajímavým a hlavně atraktivním námětem. Lucie je přímočará, nebojí se přiznat, že miluje luxus, stejně jako naznačit, že v rodinných vztazích to není zrovna na jedničku.

To, že je Lucie luxusní společnicí, na čele vytetováno nemá, jak trefně poznamenává anotace. Na ulici ji nepoznáte, stejně tak netušíte, jestli se takto neživí třeba vaše příbuzná, kamarádka nebo sousedka. V každém případě se můžete prostřednictvím této knihy podívat, jak takový život vypadá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si můžete knížku koupit.