Štítek: FORTUNA LIBRI

Gábině je pětadvacet, má dítě a manžela, ale šťastná není, její manžel také ne. Vypadá to, že rozvod bude jediným možným řešením jejich vztahu. Gábina se poté znovu zamiluje, ale její vyvolený žádná výhra v loterii není, i když přes růžové brýle zamilovanosti to mladá žena hned nepozná. Výrazně mladší partner je nevyzrálý, nemá peníze, za to se umí bavit, nechat se živit od své ženy a pro ránu taky nejde daleko. Kdo by s takovým mužem vydržel? Gábina ano. Trvá jí poměrně dlouho, než se odhodlá uzavřít tuto nešťastnou kapitolu a jít dál. A co ji vlastně čeká?

Barbara Walterová Benešová je autorkou několika knížek rozličných žánrů. Pro mě je Síla naděje prvním setkáním s její tvorbou. Zaujala mě anotace znějící drsně a poměrně syrově.

Do Gábinina příběhu vpadnete rovnýma nohama, ona sama je totiž vypravěčkou. Netuším, nakolik je příběh autentický, jestli tedy vůbec je, ale působí díky některým indiciím reálně. Před vámi vyvstává portrét ženy, jež se nedokázala vymanit z toxického vztahu, který ubíjel nejen ji samotnou, ale ubližoval zejména jejím dětem. Tohle byl pro mě kámen úrazu. Gábina měla možnost od násilnického partnera odejít a zabezpečit s pomocí rodičů své děti, ale neudělala to hned. Nedokázala jsem se s ní proto ztotožnit a naladit se na její strunu. Taky mi připadala nestálá, létala ze vztahu do vztahu, protože nedokázala být sama, přišlo mi, že už kvůli dětem trpícím změnami prostředí i životní úrovně, by si měla utřídit priority trochu jinak.

Druhá část knihy je vyprávěna Ondřejem, dalším osudovým mužem Gábiny. Dozvíte se, co prožil, než ji poznal, a opět budou v hlavní roli děti. Ondřejovi se nevydařilo manželství, jeho žena dávala přednost zábavě než svým potomkům. Přiznám se, že líčení toho, co všechno jeho děti prožily, mi nebylo lehko na duši.

Ať je to s autentičností knihy jak chce, a vězte, že vám to bude pořád vrtat hlavou, jedná se o silný příběh, který nechce nikdo zažít. Přestože je spisovatelka věcná a líčí vše bez příkras i patosu, nechybí scény, v nichž budou mít emoce mejdan. I když přiznávám jistou zaujatost vůči Gábině, jako celek mě její příběh zaujal a potřebovala jsem si ho přečíst už jen z toho důvodu, abych se ujistila, že se ve vztahu mám jako v bavlnce.

Určitě by se kniha měla jakýmkoliv způsobem dostat k ženám, které bojují s domácím násilím a je pro ně těžké odpoutat se od tyrana a násilníka, možná jim pomůže v rozhodutí, jak nejlépe pokračovat na životním rozcestí dál.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si titul můžete koupit.

Příběh tří žen odehrávající se ve dvou časových obdobích zpracovala Lindsay Harrelová v tomto nádherném románu, který vás zavede do divokého a nespoustaného Cornwallu.

Američanka Sophie se nemůže vzpamatovat ze smrti svého snoubence. Pracuje jako terapeutka a ví, že dokud ona sama nebude v pohodě, nemůže pomáhat druhým. Odjíždí do Cornwallu, země svého oblíbeného spisovatele, aby načerpala síly a energii jít dál. Snad díky náhodě, či řízením osudu, se Sophie ubytuje u Ginny, která vlastní malé rodinné knihkupectví. Ginny nečekaně opustil manžel, který potřeboval „oddechový čas“ a nechal ji bez finančních prostředků pouze s neprosperujícím obchodem. Pro obě ženy má společné setkání fatální důsledky. Nejenže si skvěle rozumí a společnými silami dávají obchod pomalu a jistě dohromady, najdou také tajemný deník, který si před sto padesáti lety psala jistá Emily…

Tak tohle byl jeden z nejhezčích romantických příběhů. Podmanil si mě nejen prostředím, kde se odehrával, protože Cornwall je mou oblíbenou knižní destinací, ale také samotným dějem. Zatímco Sophie byla stoprocentní knihomol s nosem neustále zabořeným v knize, Ginny se nejlépe cítila v kuchyni a s rukama v těstě. Uznejte sami, že knížky a pečení jde naprosto skvěle dohromady, nejen v literárním, ale i ve skutečném světě. V případě této knížky to byla trefa přímo do černého. Když si připočtete ještě historickou linii s Emily, máte před sebou čtivý příběh přesně pro milovníky výše uvedeného.

Linie ze současnosti, v níž prim hraje Sophie a Ginny, je hlavně o klasických mezilidských vztazích. Obě ženy řeší problémy s muži, a protože se jedná o romantickou záležitost, je jasné, že se kolem nich nějací točit budou. Zároveň se autorka dotýká tématiky domácího násilí a jeho dopadu na psychiku oběti.

Historická linie se také povedla, a můžu říct, že by si zasloužila svou vlastní samostatnou knihu, natolik je příběh Emily zajímavý. Ocitáme se v 19. století, v době, kdy ženy pocházející z chudých poměrů neměly možnost žít vlastní svobodný život, natož se provdat za někoho z vyšší společenské vrstvy. Emily je postavou, kterou si oblíbíte asi nejvíc, alespoň mně se to stalo. Připomínala mi to nejlepší z postav románů Jane Austenové a sester Brontëových, byla ztělesněním neuvěřitelné vůle, odvahy a odhodlání.

Je fakt, že jistou podstatnou věc jsem uhodla téměř hned, ale to vůbec nevadilo, Sophii, Ginny a Emily, stejně jako nádherný, divoký Cornwall jsem si užívala. Ve finále se mi dostalo přesně to, co jsem čekala, poklidný příběh s jemnou romantikou. Jen ke konci se autorka nechala až příliš unést svou láskou k Bohu a snad až příliš intenzivně ji promítla do závěru knihy.

Určitě po knize sáhněte, milujete-li písmenka, něco dobrého na zub a necháváte se rádi unášet na vlnách romantických příběhů, které jsou sladké právě tak akorát, aby vás ty zuby nebolely. :).

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knížku můžete koupit.

Chcete mít peníze, užívat si nevázaný a nezávazný život a nemít žádné finanční starosti? Dosáhnout takového cíle můžete několika způsoby. Úspěšně podnikat, dobře se vdát (či oženit), anebo, stát se luxusní společnicí, jste-li žena. Jako Lucie, která sepsala zážitky ze svého pikantního živobytí.

Luciino vyprávění nás hodí rovnou do akce. Mladá studentka si domluvila schůzku s majitelkou agentury zastupující luxusní společnice. Chce proniknout do světa, který je jen pro odvážné a otrlé. Postupem času vyzkouší agentur více, aby si pak vybudovala stálou klientelu, díky níž může vést bezstarostný život, neohlížet se na peníze a užívat si sex, aniž by se musela vázat na jednoho muže, v klidu studovat a ještě se podívat do exotických destinací. Láká vás to? A co myslíte, je tohle pro každého? Ne, určitě není. Ale nic vám nebrání sednout si ke knížce a seznámit se s Lucií a jejím druhým tajným životem.

Erotickou literaturu nevyhledávám, ale Můj tajný život jsem si přečíst chtěla, protože mě zajímalo zákulisí tohoto pikantního zaměstnání a taky samotná Lucie – co ji vedlo k tomu, že se stala luxusní společnicí. Obojího se mi dostalo vrchovatě. Oceňuji upřímnost autorky a hrdinky v jedné osobě. Střípky jejího vyprávění vycházejí ze stejnojmenného blogu, který si vede.

Jednotlivé kapitoly jsou pojmenovány po osobách, které zanechaly stopu v Luciině profesním životě. Prostřednictvím jejího vyprávění tak zjišťujeme, jací byli klienti, s nimiž se stýkala, Lucie popisuje nejen praktiky, jež spolu provozovali, ale přiblížila i zákulisí pikantní profese a také své rodinné zázemí.

Styl, kterým knihu napsala, je osobitou výpovědí, jakýmsi záznamem. Občas může působit chaoticky, protože Lucie ve vyprávění odbočuje, často se vrací do minulosti. Někomu toto odbočování může vadit, mně to přišlo, jako když jsem s někým na kafi a probíráme vše možné, tak, jak to zrovna přijde na přetřes.

Bavíme se o erotice, takže je asi jasné, že se nekoná žádná příručka pro řádové sestry. Lucie má sex ráda a nebojí se to přiznat, natož napsat. Bát se však nemusíte, byť je velmi otevřená, není vulgární ani laciná.

Můj tajný život si nehraje na nějakou extra „velkou“ literaturu, je to lehká oddechovka se zajímavým a hlavně atraktivním námětem. Lucie je přímočará, nebojí se přiznat, že miluje luxus, stejně jako naznačit, že v rodinných vztazích to není zrovna na jedničku.

To, že je Lucie luxusní společnicí, na čele vytetováno nemá, jak trefně poznamenává anotace. Na ulici ji nepoznáte, stejně tak netušíte, jestli se takto neživí třeba vaše příbuzná, kamarádka nebo sousedka. V každém případě se můžete prostřednictvím této knihy podívat, jak takový život vypadá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si můžete knížku koupit.

Máte rádi romantické příběhy, které jsou prodchnuty zimní atmosférou? Zima bez tebe je jedním z nich. Užijete si sníh, divokou přírodu Cornwallu a možná zažijete i nějakou tu lásku.

Hannah Clithoreová se musí vyrovnat se smrtí přítele. Všechno na ni padá a je jí úzko. Po babičce zdědila dům v Cornwallu, kam se se svým smutkem uchyluje. Vytoužený klid nenachází, zjišťuje, že o usedlost má zájem její soused Raphael Tregar, který tvrdí, že mu podle dávné obchodní dohody mezi původními majiteli, což byli prarodiče obou, patří. Hannah má co dělat sama se sebou, natož s protivným sousedem, na něhož neustále někde naráží. Blíží se Vánoce a Hannah musí vyřešit spoustu věcí, nejen tahanici o majetek s Raphaelem, který je sice nepříjemný, ale za to zatraceně sexy.

Beth Goodová napsala příběh, který zaujme hlavně námětem. Knihy, v nichž hrdinové zabydlují staré domy, jsou velmi populární. Kernowská usedlost, jíž Hannah zdědí, je půvabná a charismatická a zimní období jen podtrhuje její přitažlivost. Slyšíte kvílet vítr v komíně, vrzat staré dveře a cítíte vlhkost z útrob sklepa. K tomu připočtěte divokou nespoutanost Cornwallu, oblíbené destinace britských spisovatelů, která knížce dodává správný šmrnc.

I když jsem příliš nechápala hlavní hrdinku, která se v průběhu děje poměrně rychle vzpamatovala ze ztráty životního partnera, je mi jasné že bylo nutné trochu napomoci oné avizované romantice. Jak přesně, to neprozradím, začtěte se sami. Ale můžu říct, že se dočkáte spousty nečekaných překvapení, horkých chvil a záměn, které k takovému typu příběhu patří. Zima bez tebe je sice předvídatelná, ale spletité cesty k lásce, po nichž Hannah kráčí, si užije každá romanticky založená duše, jež nehledá nic náročného.

Moc se mi líbily popisy cornwallské krajiny, cítila jsem její divokost a drsnou krásu. Taky jsem si užila atmosféru panující v malém městečku, které nabízí nespočet svérázných figurek v podobě obyvatel, jenž zasáhnou do života Hannah, třeba jako bláznivá Lizzie, s níž si hrdinka užije pár perných i humorných chvilek.

Zima bez tebe je jednoduchá, čtivě napsaná romace, který potěší stejně jako hrnek horké sladké čokolády, když potřebujeme pohladit na duši a odpočinout si u lehčí četby od náročných dnů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu je možné knihu koupit.

Vítejte v sedmdesátkách, v době, kdy v Československu vládla normalizace, lidé se báli promluvit i se sousedem, co kdyby náhodou… Mohl se vůbec někdo mít dobře? Jak se žilo třeba lidem zaměstnaným v pohostinství? Mladý číšník Pína vás seznámí s historkami odehrávajícími se v jednom hotelu. Ten stojí pevně na svých základech, zatímco se mění doba i lidé.

Číšnický učeň Pína dospívá na přelomu bouřlivých šedesátých a sedmdesátých let minulého století. Vyprávění začíná v okamžiku, kdy v saku po dědovi míří do nejmenovaného hotelu, aby započal svou kariéru. Seznamuje čtenáře s chodem a provozem tohoto kolosu a je průvodcem nejen „po place“, ale především po životě v tehdejší době.

Pína nenabízí ucelený příběh, jeho historky jsou pojaty jako uzavřené povídky, v nichž figuruje jako stěžejní hrdina. Spolu s ním se ocitnete na správné vesnické svatbě, jíž má Pína jako číšník dodat glanc, ale jaksi se to nedaří, navštívíte sjezd Československého svazu žen, nebo zjistíte, že lehké holky to mívají někdy dost těžké. Pína ve všech příbězích vystupuje v hlavní roli, postupem času se z vyjukaného eléva stává suverén, jemuž ženy padají do náruče skoro samy.

Vyprávění nese autobiografické rysy, nakolik do Píny autor zakomponoval sám sebe, můžeme jen hádat. Pokud pamatujete dobu sedmdesátých a osmdesátých let, bude to pro vás mít příchuť nostalgie a starých časů. /Ano, vážně už starých./ Mladší generace se na Sedmdesátky bude asi dívat trochu jinak, nepochopí spoustu souvislostí a narážek na danou dobu, ale díky knize mohou zjistit, jak jejich rodiče a prarodiče žili.

Josef Káďa Kadeřábek je zajímavý vypravěč. Docela bych si uměla představit, že své historky líčí u piva, stejně jako v televizní talkshow. Jeho styl je zábavný, plný slangových a dobových výrazů /na konci knihy je vysvětlující slovníček/, zároveň má v sobě cosi staromilského a noblesního.

Sedmdesátky jsou skvělou příležitostí, jak se ohlédnout do dob dávno /nebo jen nedávno/ minulých – záleží na tom, jak moc si je pamatujete. V každém případě před sebou máte lehké humorné čtení, které pobaví.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knihu můžete koupit.

Znáte ten pocit, vyberete si knížku s tím, že od ní čekáte hlavně zábavu a odlehčení a nakonec zjistíte, že vám dala mnohem víc? Přesně takhle jsem to měla s počinem slovenské autorky Renáty Názlerové Tlustoprdka, no a co?, kterou vydalo nakladatelství Fortuna Libri. Líbil se mi námět, líbila se mi obálka a očekávala jsem od ní hlavně to, že mě pobaví. Ve finále jsem zjistila, že jsem dostala ještě přidanou hodnotu. Humor, nadhled a pár moudrých rad. Toto je příběh ze života, který může prožít kdokoli z nás, ovšem ne tak elegantně a šmrncovně jako hlavní hrdinka této knížky.

Bela není prvoplánová kráska, jaké znáte z většiny příběhů;. Táhne jí na šedesátku a má spoustu kil navíc. Říkáte si, že někdo takový nemůže zažít lásku, dobrodružství, nemůže se smát a dělit se s druhými o radost ze života? Ha! Právě tato žena vás přesvědčí o opaku.

Bela žije sama v domě, kde všechny zná a ví, co od nich může čekat. Nemilé překvapení na ni však čeká v podobě nových sousedů, kteří se chovají hlučně. Bela zjistí, že u Porubových není všechno v pořádku. Postupně se sblíží s mladičkou Lindou Porubovou i jejím otcem Jiřím, což ale není po chuti jeho mladé milence, která se těší na roli manželky. Docela zajímavý propletenec, kterým vás autorka, respektive Bela, neboť děj je podán z jejího pohledu, provede s humorem a nadhledem.

Knížku jsem začala číst jednoho večera těsně před spaním s tím, že ji jen nakousnu, abych věděla, na co se mám na druhý den těšit. No, šla jsem spát o dvě hodiny později, s půlkou příběhu doslova zhltnutého a s úsměvem na tváři. Je to první knížka Renáty Názlerové, která se mi dostala do rukou a hned si mě podmanila. Líbí se mi, jak autorka píše. Má opravdu lehkou ruku, její psaní je šarmantní a přirozené, vtáhne od první věty.

Ale vůbec si nemyslete, že je to jen sladká oddechová četba o jedné korpulentní dámě, která ke štěstí přišla. Je fakt, že Bele osud přihrál docela slušné karty, i když, jak už to bývá, i ona si v životě prožila své. Přese všechno je pozitivně a optimisticky naladěná, což se odráží i v jejím příběhu. Své o mnoho let mladší kamarádce Lindě ukáže, že životem se dá proplout i s větší konfekční velikostí s úsměvem a elegancí.

Vůbec zjistíte, že spisovatelka v knize řeší spoustu vážných témat, která zabalila do lehkého obláčku humoru. Smrt blízké osoby, závist, boj s váhou, nejistota ve vztahu, toho všeho se dotýká a servíruje čtenářům tak, že si v tom každý najde to své a přitom si pořád udrží lehký úsměv na tváři.

Doporučuji všem ženám (i mužům), kteří se trápí s nadbytkem kil nebo řeší jiný mindrák. S Belou zjistíte, že proto, abyste byli šťastní a spokojení, musíte milovat sami sebe a umět se brát takoví, jací doopravdy jste.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knihu můžete koupit.

Novinářku Džaju trápí jedna věc. Touží po dítěti, ale nedaří se jí ho donosit. Prodělala tři potraty a po tom posledním ochladl i vztah s manželem. Džaja se uchýlí k rodičům, kde se dozví, že příbuzní zvou její matku do Indie, aby se rozloučila s umírajícím otcem. Džaja dědečka ani ostatní členy rodiny nikdy nepoznala a rozhodne se vydat do Indie místo matky. Doufá, že dojde smíření s vlastním tělem i matkou, která si od Džaji držela celý život odstup.

Síla dávných tajemství je psán jedním z nejoblíbenějších způsobů – prolínají se v něm dvě dějové linie. V té současné je vypravěčkou Džaja, mladá, inteligentní žena, jejíž touha po dítěti ničí nejen ji, ale trpí tím především šťastné manželství s Patrickem. Džaja se uzavírá do sebe a svých pocitů a nikomu kolem nedovolí, aby ji utěšili. Teprve setkání s Ravim, bývalým sluhou a především dobrým přítelem její babičky Amíši, jí otevře oči. Minulost ožívá v Raviho vyprávění o Amíšině životě a vrací se do Indie okupované britskou armádou na konci třicátých let dvacátého století. Dává tak nahlédnout nejen pod pokličku bublajících indicko-britských vztahů, ale zaměřuje se také na indickou kulturu, zvyky a tradice, pro nás Evropany tak fascinující.

Historická část mě naprosto uchvátila. Amíšin život byl fascinující, doba i místo, kdy žila. Jako mladičkou dívku ji rodiče podle místních zvyklostí provdali za mladíka, se kterým se do té doby vůbec nesetkala. Byla nucena odtrhnout se od rodičů a poslouchat manželovy rodiče. Její manželství by možná bylo relativně šťastné, kdyby se vzali v jiné době a za jiných okolností. V časech, kdy muži ve svých ženách viděli pouze nástroj k plození dětí, především synů, měla láska mezi nimi šanci vzklíčit, ale už ne vyrůst. Zahubily ji někdy až nesmyslné, v minulosti hluboce zakořeněné zvyky, kdy žena měla pouze podřízenou roli.

V kontrastu s tím působí moderní Džaja, která se narodila a vyrostla ve Státech. Informace o životě její babičky jí pomůžou vyrovnat se s těžkou osobní situací a najít nový smysl života. Dojde i k rozuzlení dávného rodinného tajemství, kvůli kterému ochladly vztahy mezi Džajou a její matkou.

Román Sejal Badaniové mě dostal. Okouzlil, dojal i rozčílil. Na jednu stranu je Indie země tradic a zvyků, které jsou nádherné – třeba svátek oslavující vztah mezi sourozenci, na druhou stranu „zamrzla“ v nesmyslných konvencích – nucené sňatky, kastování lidí, nesmyslná léčba nemocí, prostě země šílených protikladů, které vyvažuje snad jen výborné jídlo, na které jsem měla během čtení chuť 🙂

Síla dávných tajemství je nádherný rodinný příběh o síle lásky, o rodinných vazbách i o tom, jak nás formují tradice a zvyky země, z níž pocházíme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri.
Titul zakoupíte zde.

Alexandra se probírá v nemocnici po ošklivé nehodě, z níž si vůbec nic nepamatuje. Ona si vlastně nepamatuje vůbec nic, ani kým je ona sama, ani fakt, že má před svatbou. Nezbývá jí, než věřit pro ni naprosto cizímu muži, že je jejím snoubencem. Odjíždí s ním do Londýna, kde má pocit, že je někým sledována. Alexandra navíc zjistí, že je těhotná. Se svým údajným snoubencem Shahem odlétá do Pákistánu, kde se situace rázem obrací. Shah už není tím pozorným mužem, který ji chtěl hýčkat, vyklubal se z něj psychopat. Alexandra se ocitá v nebezpečí, navíc ji pořád někdo pronásleduje. Situace se přiostřuje a Alexandra musí svést boj o svůj život i paměť.

V první řadě musím říct, že tento typ literatury nevyhledávám. Téma zamilování se do muže jiné kultury jde mimo mě, stačilo mi před lety přečíst román Bez dcerky neodejdu, v němž je, dle mého, řečeno vše podstatné. Tak proč jsem se nechala na román Pákistánská pomsta nalákat? Už několikrát jsem vystoupila z tzv. komfortní zóny a přečetla si něco mimo svůj obvyklý okruh četby, proto jsem sáhla i po Pákistánské pomstě. Navíc mě upoutala i obálka a taky fakt, že o autorce moc hezky mluví kolegyně blogerky. A musím říct, že jsem udělala dobře. Kniha přišla v pravý čas, trefila se mi do momentální čtecí nálady a vyplnila prostor mezi thrillery.

Líbí se mi, s jakým nadšením Monika Wurm píše. Je vidět, že ji psaní baví, stejně jako témata, která si vybírá. Pákistánská pomsta je hodně dynamická, napětí se neustále stupňuje. Zaujala mě hned od první stránky, bavily mě hlavně popisy Shaha, na němž se spisovatelka hodně vyřádila a jen představit si ho bylo silné kafe.

Text je napínavý, je vyprávěn v ich- formě z pohledu Alexandry, takže umocní už tak intenzivní pocit z četby. Opravdu jsem byla překvapená, že mě to tak bavilo a knížku jsem si pořád všude nosila jako kočka koťata, protože jsem chtěla vědět, jak to s Alexandrou bude pokračovat. Autorka totiž vždycky skončila kapitolu na napínavém místě.

Nebudeme si nic nalhávat, jedná se o lehčí literaturu pro ženy, na mě konkrétně román působil jako milá, lehce naivní pohádka s příchutí Orientu. Nad tím, jestli mělo vše v ději logiku a v reálu by se nějak tak odehrálo, jsem nepřemýšlela. Nechala jsem se unášet exotikou, nasávala vůně na tržišti a držela Alexandře palce, aby si vzpomněla.

Pákistánská pomsta je volným pokračováním knihy Pákistánská princezna, ale dá se číst i jako samostatný román, což byl můj případ. V ději jsem se dobře orientovala a neměla pocit, že by mi něco chybělo do výsledné skládačky.

Román určitě zaujme všechny milovnice romantických příběhů ocucených špetkou dobrodružství a napětí. Vášnivá, okořeněná vzrušujícími milostnými scénami, taková je Pákistánská pomsta.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knihu můžete zakoupit na eshopu.