Klíč k minulosti odemyká válečné tabu

Co se stalo v Paříži 16. července 1942? V novodobé historii Francie je událost, za niž se Francouzi stydí a jen neradi o ní mluví. „Vél’ d’Hiv’“ (Jarní vánek), byl velký zátah na židovské obyvatele Paříže, kteří, nic netušící, museli urychleně sbalit nejnutnější věci a opustit své domovy. Mysleli, že je to na chvíli, nevěděli, že se už nikdy nevrátí. Nejhorší na tom bylo, že akci na rozkaz Němců provedla francouzská policie, ta, která měla svým občanům pomáhat a chránit je. Místo toho je bez milosti poslala na smrt. Muže, ženy a především děti. Policisté je nahnali na velký stadion, kde je drželi o hladu a žízni v nelidských podmínkách, než je poslali do Osvětimi.

Onoho červencového rána zabušila francouzská policie i na dveře bytu rodiny Starzynských. Než matka sbalila věci, její malá dcerka stačila ukrýt mladšího bratříčka do tajné skrýše ve skříni. Dala mu slib, že se pro něj zanedlouho vrátí. Nemohla tušit, že je ze stadionu odvezou do tzv. „předsálí“, francouzského koncentračního tábora, odkud byli Židé posíláni do Osvětimi. Dívence se odtud podařilo uniknout. Vydává se zpátky do Paříže zachránit bratříčka. Stihne to včas, nebo už je pozdě?

O šedesát let později píše americká novinářka Julie, která v Paříži už léta žije, o této neblahé události výroční článek. Všude naráží na neochotu vypovídat, dokonce i v manželově rodině. Jaké tajemství související s Vél’ d’Hiv’ Tézacovi skrývají? Co odhalí rekonstrukce bytu po babičce? Kromě své práce Julie řeší i soukromé problémy. Už delší dobu pociťuje nesoulad v manželství, navíc v pětačtyřiceti letech zjistí, že je těhotná. Kdysi s manželem více dětí chtěli, ale je tomu tak i dnes? 

Klíč k minulosti u nás poprvé vyšel v roce 2007 a kupodivu si nezískal takovou pozornost, jakou si bezesporu zasluhuje. Můžeme jen doufat, že u nového vydání z letošního roku tomu bude naopak, protože tento křehký román si to bezesporu zaslouží.

Příběh je rozdělen do dvou dějových linek. Současná z roku 2002 se zaobírá pátráním Julie po informacích o Vél’ d’Hiv’ a řešením nečekané životní situace. V té z roku 1942 autorka líčí události spojené se zátahem. Děj je soustředěn na malou, jen desetiletou Sarah Starzynskou, na jejíž bedrech leží těžký úkol. Čteme o neuvěřitelné houževnatosti malé holčičky, nesmírné lásce a tíze zodpovědnosti, která ji poznamenává na zbytek života. Tatiana de Rosnay choulostivou tématiku uchopila citlivě, přestože do ní zakomponovala i detaily krutého jednání policistů s Židy na stadioně. Nechce se věřit, že Francouzi byli schopni ublížit vlastním lidem. Tato část je neskutečně emotivní už kvůli faktu, že toto násilí bylo vykonáno především na malých dětech.

Tatiana de Rosnay románem Klíč k minulosti vzdává soukromý hold všem dětem, které se nikdy nevrátily domů. Také trochu píchla do vosího hnízda a poukázala na to, že Francouzi se za tuto akci opravdu stydí ještě teď, i když obětem postavili pomník a prezident Chirac se v roce 1995 veřejně jménem Francie omluvil. 

Knih o holokaustu bylo napsáno hodně. Ale jen málo se vrací k událostem z července 1942, kdy se nic netušící Paříž probudila do jednoho z nejhorších dnů válečné historie. 

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Na policii dějí se věci… Hlavně v noci.

Zdroj: Chrudimka.cz

Co s vámi, když v práci zlobíte? Přeřadit na takovou pozici, jakou byste si sami dobrovolně nevybrali. Policistka Renée Ballardová napsala stížnost na svého šéfa, čímž mu šlápla na kuří oko, a to tedy pořádně. Byla přeřazena na noční směnu. Pravidelně vyjíždí k případům, nikdy je ale nedokončí, protože si je přebírají kolegové z ranní služby. Jednou v noci Ballardová a její parťák Jenkins řeší dva případy, které bystrou policistku nenechají v klidu. Kauzy brutálně zmlácené prostitutky a střelby v baru, při níž mezi jinými přijde o život mladá servírka, jsou Ballardové něčím podezřelé. Její buldočí povaha a smysl pro spravedlnost jsou motorem, proč se případy zabývá na vlastní pěst i proti vůli policejního vedení. Pátrání může přinést pravdu, ale také mnoho problémů. Ustojí je Renée, nebo bude opět trnem v oku svých nadřízených?

Michael Connelly není v detektivním žánru žádným nováčkem. Je autorem sérií s oblíbeným detektivem Harrym Boschem, stvořil také postavu právníka Mickeyho Hallera. Nyní představuje ženskou hrdinku, policistku Renée Ballardovou, která si vás získá od prvních stránek.

Pro mě je román Noční směna vůbec první setkání s autorem a musím říct, že se povedlo. Je vidět, že Michael Connelly tomu, co píše, opravdu rozumí. Není divu, náměty čerpá z bývalé praxe investigativního reportéra, během které se zabýval právě kriminálními případy.

Noční směna je psána hodně čtivě, od počátku dokáže vtáhnout do děje a vyvolat pocit, že sledujete zfilmovanou detektivku. Akce střídá akci, kniha nemá hluchá místa, je prostě našlapaná.  Dozvíte se, jak to chodí na policejní stanici, zjistíte, že fungující vztahy mezi kolegy dokáže rozhodit chlapská ješitnost. Nechybí ani moment překvapení, v thrillerech a detektivkách vždy efektní.

Renée Ballardová mě doslova okouzlila. Musím říct, že ze všech policistek a žen detektivů, s nimiž jsem se v knížkách setkala, mi do oka padla asi nejvíc. Sympatická hned od počátku, navíc férová, nebojácná a empatická. Prostě „baba“ do nepohody. Jedna z těch, která nemá extra mindrák, i když nějaké to trauma by se samozřejmě našlo. (A u koho ne? :-)) Navíc si zachovává ženskost a nesnaží se trumfnout mužské kolegy. Fanoušky si získá také tím, že má psa, kterého zbožňuje. Fenka Lola do akčního děje vnáší odlehčení a trochu zábavy.

Opět se mi potvrdilo, že když nemám od knížky příliš velká očekávání, tak mě většinou dostane. Přesně to je případ Noční směny, která mě mile překvapila. Milovníkům napětí přináší kvalitní čtenářský zážitek, na jaký jsou v tomto žánru zvyklí. Můžeme jen doufat, že se s Renée setkáme co nejdřív v pokračování plánované série.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Neuvěřitelná síla mateřské lásky

Zdroj: Chrudimka.cz

Pro Kate je největší prioritou rodina. Manžel, tři děti, vysněný dům. Štěstí končí ve chvíli, kdy jí Nick oznámí, že čeká dítě s jinou ženou. Kvůli existenčním problémům se dům musí prodat a Kate se i s dětmi stěhuje ke svému otci. Když už to vypadá, že se všichni s novou životní situací srovnali, přichází další šok. Dvanáctileté Jess je diagnostikována leukémie. Jediným vhodným dárcem je Katein starší syn Luke, pro něhož je prioritou sport a láska k přítelkyni Piper. Všichni se soustředili na Jess, ale co nejmladší Bobby, jemuž je teprve sedm a spoustu věcí ještě nechápe? A zoufalý otec, který se s těžkou situací nedokáže vyrovnat? Kate drží nad vodou všechny, ale sama zůstává ve chvíli, kdy musí učinit nejtěžší rozhodnutí na světě. 

Do rukou se vám dostává rodinné drama, v němž autorka sleduje hned několik společenských aspektů, jako je rozvod a s ním související rozpad rodiny, ztráta bydlení nebo finanční nejistota, témata, která jsou mnohým lidem značně nepříjemná. Sinéad Moriarty (neplést se známější australskou kolegyni Liane) se jich chopila s citem a zároveň s otevřeností, kterou si zaslouží. Popisuje rozpad klasické rodiny s dětmi, v níž bylo na první pohled všechno v pořádku, a poukazuje na to, jak se jejím členům život změní, aniž by si to sami přáli, protože je čeká stěhování, ztráta rodinného zázemí a především pokles životní úrovně. 

Stěžejním motivem je však nemoc, která všechny doslova paralyzovala. Teprve teď se ukáže, jak je rodina silná, jestli Kate a Nick dokážou překonat bolest z rozchodu. Velká tíha leží i na Jess. Jak bude bojovat křehká dvanáctiletá dívka, jíž rakovina rozbila naději, že prožije dlouhý život? Jess se nechová jakotypické dítě svého věku. Je tzv. stará duše. Stojí na počátku puberty a přitom je mnohdy dospělejší než její rodiče. Také Lukea trápí obavy. Bojí se, že kvůli transplantaci bude muset omezit milovaný sport, navíc řeší další problémy s Piper. 

Postavy románu jsou uvěřitelné. Silné a nejvíc sympatické trojici, kterou tvoří Kate, Luke a Jess, zdárně sekunduje malý Bobby. Jak situaci vnímá on poznáváme prostřednictvím deníku, který si píše. Bezprostřední a upřímné záznamy jsou emotivní výpovědí sedmiletého bezelstného kluka a přesně korespondují s jeho pocity, které si sám neumí vysvětlit. A pokud se vám do srdce vryjí tito čtyři, najde se místo i pro empatickou Piper nebo svéráznou a až příliš upřímnou servírku Nathalii. 

I když autorka nastolila vážné téma, o kterém je těžké i jen přemýšlet, zhostila se ho s grácií a bez zbytečného patosu. Vetkla do něj obrovskou nálož empatie i naději a víru v lepší zítřky.

Budete plakat, budete se usmívat, budete doufat. Dobrá matka je totiž jednou z nejdojemnějších knih, které se na knižním trhu objevily. Pokud máte rádi silné příběhy prodchnuté jemným humorem a laskavostí, nenechte si ji ujít.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Andělé zvěstují smrt

Zdroj: Chrudimka.cz

V místní katedrále je nalezena mrtvola ženy. Než policisté stihnou pořádně rozjet vyšetřování, mají dalšího mrtvého, tentokrát je to oběšený muž. Ti dva byli kolegové v práci a navíc mají na těle stejné tetování. Stopy vedou do bývalého dětského domova v klášteře svaté Anděly, který je dnes objektem zájmu místních developerů. Lottie hledá nitky, které by ji dovedly k pachateli, síť podezřelých i zavražděných se rozrůstá. Před mnoha lety se v tomto dětském domově děly nepředstavitelné věci, hrůzy páchané na dětech, jaké si dnes nikdo nedokáže představit ani připustit. Vypadá to, že někdo chce svědky těchto dávných činů umlčet. Podaří se Lottii vypátrat vraha, který své oběti rychlostí blesku?

Na první pohled se jedná o další z řady kriminálních příběhů s nevyrovnanou hlavní hrdinkou. Lottie Parkerová je výborná policistka, ale svůj osobní život pod kontrolou nemá. Nejenže se po několika letech nedokázala smířit s údělem vdovy, ale nezvládá ani běžné rodinné záležitosti. Její potomci dospívají a i když to na první pohled nevypadá, matku stále potřebují. Lottie je jako mezi dvěma mlýnskými kameny, na jedné straně ji drtí šéf, na druhé vina vůči dětem. Pomoc hledá v občasném pití končícím hořkou kocovinou a v posteli kolegy Marka Boyda. Lottie však není žádná troska, žádá-li si to případ, je schopná dát do něj veškerou svou energii i čas. Přesto je velmi sympatickou postavou, které během jejích lapálií držíte palce a fandíte jí. 

Děj se odehrává na přelomu let 2014/2015, během neskutečně třeskuté zimy, která příběhu dodává tu správnou drsnou atmosféru. Část příběhu se vrací do minulosti vzdálené čtyři desítky let a popisuje zvěrstva páchaná kněžími na nezletilých dětech. Po kauze Magdaleniných prádelen, kam byly ještě poměrně nedávno posílány těhotné dívky, aby tam porodily a svůj „hřích“ si patřičně odpykaly, je toto další temná kapitola irských dějin, a musíme bohužel konstatovat, že nejen jejich. 

Popisované scény jsou poměrně brutální, a i když se jim autorka snažila vtisknout trochu lidský pohled,není příjemné je číst, stačí abyste byli i jen trochu citlivější povahy a dostanou vás.

I přes temný námět se jedná o thriller, který má to, co od něj požadujete. Napětí a dobře vykonstruovanou zápletku, která graduje až v samotném závěru. Profesní i osobní životy hlavní hrdinky jsou do sebe pořádně prorostlé, takže je jasné, že to žádná nuda nebude. Lottie má pod sebou tým policistů, jemuž dominuje sympatický Mark Boyd, na němž si Lottie vybíjí frustrace ze života, a to dost svérázným způsobem. 

Patricia Gibneyová začala svůj první román s ovdovělou policistkou v hlavní roli psát poté, co jí zemřel manžel. To, co považovala za únikovou terapii v období smutku, se v literárním světě stalo trhákem. 

Pokud máte rádi kriminální příběhy, v nichž velkou roli hraje minulost, určitě si knihu Andělé smrti nenechte ujít. Poctivá detektivní práce a rozháraný život jedné irské policistky stojí za přečtení.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Boj o život i o rodinné pouto

Zdroj: Chrudimka.cz

Vypadá to, že Allison má z pekla štěstí, když přežila havárii dvoumístného letadla. Zatímco pilot zahynul, ona se musí dostat z coloradských hor zpátky do civilizace. Až na pár věcí, které se jí podařilo zachránit, se může spoléhat pouze sama na sebe. Allison totiž někdo usiluje o život. Pronásledovatel je sice o krok za ní, ale vzdálenost se nemilosrdně zmenšuje. To, že je naživu, však nikdo jiný kromě nich neví. Allisonině matce je sděleno, že dcera je pohřešovaná a zřejmě nehodu nepřežila. Maggie se s tím nehodlá smířit. Po smrti milovaného manžela je Allison jediné, co jí zbylo, i když vztahy mezi nimi nebyly posledních pár let dobré. Maggie se rozhodne pátrat na vlastní pěst a dokud nebude mít důkaz o tom, že její dcera je mrtvá, neuvěří. Při pátrání odkryje Allisoninu pohnutou minulost a zjistí, že ji poslední roky vůbec neznala…

Jessica Barry zvolila pro děj dvě vypravěčské polohy, ve kterých se po jednotlivých kapitolách střídá pohled Allison a Maggie. S Allison se setkáváme v okamžiku, kdy se probírá po pádu letadla a uvědomuje si, že i když přežila, nemá vyhráno. Sledujeme urputný boj o záchranu vlastního života, tato linie je proložena jejími vzpomínkami na dobu, která havárii předchází.

Části věnované Maggie jsou velmi emotivní, zobrazují matku, jež pro své dítě hodlá udělat úplně vše a je úplně jedno, že už to vlastně není dítě, ale svéprávná dospělá žena. Obě hrdinky jsou nuceny sáhnout si na dno jak fyzických, tak i psychických sil a jdou v tom až na dřeň.

Na první pohled se jedná o typický thriller s hrdinkou, které někdo usiluje o život. Pád letadla a přeživší pasažér zní trochu jako klišé, při čtení se vám může vybavit jistá podobnost s knihou Už teď jsi mrtvá od S. J. Bolton. Většina thrillerů mívá stejné rysy, záleží však na tom, jak autor s příběhem naloží a hlavně, jak si pohraje se zápletkou, aby ve finále kniha působila neotřele. Ve chvíli, kdy do děje vstupuje Maggie, se už o klasický thriller nejedná.

Jessice Barry se podařilo napsat působivý román, jenž suverénně překračuje hranice daného žánru. Volný pád kombinuje akční a psychologickou tématiku a nabízí příběh, v němž  prioritu hraje křehké pouto mezi matkou a dcerou. Dotýká se také farmaceutických firem a poukazuje na to, že někdy peníze a nekalé praktiky mají navrch nad lidským zdravím.

S tímto thrillerem stojí za to strávit čas. Volný pád je čtivý, neztrácí tempo a nenudí. Nabízí akční děj jako z filmu, zároveň je jakousi sondou do rodinných vztahů. Určitě zaujme milovníky napínavých příběhů, kteří si zde přijdou na své.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Návrat legendárního bratra Cadfaela

Zdroj: Chrudimka.cz

Třetího vydání se letos dočkala již klasická historická detektivka z pera anglické spisovatelky Ellis Petersové. První příběh ze série nesoucí název Případy bratra Cadfaela se jmenuje Zázrak svaté Winifredy a vychází v produkci nakladatelství Mystery Press.

Děj se odehrává ve středověku. Píše se rok 1137. Život v benediktinském klášteře v Shrewbury plyne vcelku pokojně, dokud převora Roberta nenapadne, že by stálo za to vlastnit relikvie nějakého světce. Rozhodne se získat ostatky svaté Winifredy z Walesu, jež se zjevila jednomu z bratří. Pro trofej se benediktini vypraví do zapadlé vesničky Gwytherin, ležící ve velšských horách. Přidává se k nim i bratr Cadfael, který z Walesu pochází, aby výpravě tlumočil. Místním se převorův záměr vůbec nelíbí, nechápou, proč by jejich světice měla opustit hranice rodné země. Když dojde k zákeřné vraždě největšího odpůrce převozu, velmože Rhisiarta, začnou se množit pochyby. Stojí za vraždou benediktini nebo jde o úplně jinou věc? Racionálně smýšlející bratr Cadfael začne případ vyšetřovat a postupně odkrývá příběh plný tajemství.

Jsou detektivky, ke kterým se čtenáři rádi vracejí i po letech. Troufám si říct, že Cadfaelovy případy k nim patří. Legendární mnich totiž vzbuzuje sympatie. Není to žádný nudný patron, právě naopak. Před vstupem do kláštera vedl světský život, dobrodružství a ženy mu nebyly cizí. Uchoval si nadhled i bystrý úsudek, jehož hojně využívá ve své „detektivní kariéře“. Na rozdíl od dnešních vyšetřovatelů, kteří mají k ruce moderní pomůcky a vybavený forenzní tým, Cadfael spoléhá pouze na vlastní selský rozum, intuici a zrak. Je úsměvné, zároveň i fascinující sledovat, jak mnich důvtipně dochází ke svým závěrům.

Kouzlo této historické detektivky tkví také v reáliích. Je osvěžující přenést se z hektické současnosti do tichého anglického kláštera. Žádná technika, žádné zbraně, vítá vás poctivý středověk. Chcete vraždu pro majetek nebo z vášně? Máte ji mít. Jen nečekejte kulku ze zbraně, ale zapíchnutý šíp.

Milovníky Anglie nadchnou také barvité popisy krajiny, kterých je v příběhu požehnaně. Pokud milujete svižné vyprávění, které odsýpá, Zázrak svaté Winifredy vás asi zklame. Kniha si celou dobu drží poklidné tempo, ze kterého nevychyluje ani v nejvypjatějších situacích. V textu najdete špetku situačního humoru i řadu úsměvných situací téměř komediálního charakteru.

Chcete-li si odpočinout do moderního světa, nadechnout se čerstvého vzduchu a nahlédnout pod pokličku života ve středověkém klášteře, v němž není nuda, zkuste sáhnout po léty i čtenáři ověřené klasice v žánru historické detektivky. Bratr Cadfael umí překvapit.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Jedna, dvě, Hračkář jde

Zdroj: Chrudimka.cz

Andrew Mayne zaujal čtenáře kriminálních příběhů svým debutem Šelma, v němž představil zajímavého knižního hrdinu. Profesor bioinformatiky Theo Cray svou inteligencí i věcným pohledem vědátora přispěje k dopadení šíleného vraha. V Hračkáři se s ním setkáváme podruhé, a jak jinak, opět v roli vyšetřovatele.

Po událostech spojených se zabijákem Šelmou se Theo musí vzdát práce na univerzitě. Pracuje jako odborník na profilování, ale necítí se příliš spokojený. Jednoho dne je, aniž by si to přál, vtažen do případu ztraceného chlapce. Je to poměrně podivná kauza, hoch nevyrůstal v příjemném rodinném prostředí, jeho otec je dost podivného charakteru, navíc pracuje pro místního gangstera. Policie se proto k vyšetřování moc nemá. Když se Theo začne o případ zajímat, zjistí, že kromě malého Chrise zmizeli ještě další kluci. Říká se, že je unesl tajemný Hračkář, místní letitá legenda. Theo má jen pár informací, o něž se může opřít. Přesto se pouští do pátrání a zjišťuje, že to opět nebude vůbec jednoduché.

Theo je pohlcen vědeckou činností, okolní svět vnímá skrze svůj chytrý mozek. Věci matematicky analyzuje, ve všem vidí nějaký konkrétní vzorec. Pokud jste Šelmu četli, víte přesně, o čem je řeč. A jestli je Hračkář vaše první setkání s Theem, problém to není. Autor se k případu Šelmy průběžně vrací (v podstatě spoileruje), takže budete v obraze. Oba romány spojuje jistá šablonovitost, ale to už tak u sérií bývá.

To, co vzbudilo pozornost a úžas v Šelmě, využívá Andrew Mayne i v Hračkářovi. Spojení podivínského vědce a jeho metod s klasickým vyšetřováním zločinu je něco podobného, jako bylo propojení vědy a sci-fi v Marťanovi Andyho Weira. Kombinace neobvyklého je prostě sázka na jistotu, když je třeba vznést trochu vzruchu do zajetých žánrových kolejí. Možná vás suchopárné vědecké popisy budou trochu nudit, přece jen jich není málo, ale v příběhu mají svůj význam a pomáhají nahlédnout do podstaty Theovy činnosti. On sám působí sympaticky, jeho asociální povaha a velká inteligence ho činí charismatickým a atraktivním zejména pro ženskou část čtenářstva. Tím, že je použita ich-forma ve vyprávění právě z Theova pohledu, můžeme ocenit i věcný, trochu suchý humor a omluvit tak jeho občasnou samolibost.

Pokud hledáte neotřelý thriller, milujete nervy drásající napětí a klasická detektivka vás nudí, Hračkář vás určitě překvapí.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Když babička chytne druhý dech

Zdroj: Chrudimka.cz

Pětasedmdesátiletá Evie Gallagherová před nedávnem ovdověla. Z obav, že novou situaci nezvládne, souhlasila s přestěhováním do domova důchodců. Vitální Evie na novém místě trpí. Chybí jí svoboda, má pocit, že mezi všemi těmi senilními stařenkami brzy umře. Jednoho dne se rozhodne domov opustit a vydá se na vlastní pěst vstříc dobrodružství. S obytnou dodávkou cestuje napříč Evropou do Francie. Evie to prostě ještě nebalí, naopak. Nikdo neví, kolik času mu zbývá, zvláště je-li mu přes sedmdesát, tak proč si zbytek života neužít?

Evie se zalíbí bohémská Francie, kraj plný vína, dobrého chleba a lidí, kteří neváhají podat pomocnou ruku. Kromě nových přátel na ni čeká i láska. V pětasedmdesáti, věřili byste tomu? Eviein syn Brendan a jeho upjatá žena Maura se snaží zlobivou cestovatelku vystopovat a vydají se po jejích stopách, aby ji přivedli zpátky k rozumu a taky domů. Pro každého z nich bude neobvyklý výlet novou zkušeností a především důležitým milníkem v jejich životech. Právě prožívají manželskou krizi a ani jeden netuší, jak z toho ven.

S neuvěřitelnou lehkostí se autorka Judy Leigh zaměřila na téma, které je ve společnosti aktuální čím dál víc. Jak žijí staří lidé? Všímáme si toho, co seniory zajímá? Každý z nás má v okolí nejméně jednoho, ať už rodiče, prarodiče, nebo souseda. Jejich život nekončí v okamžiku, kdy dostávají občanský průkaz tzv. na dožití, chtějí prožít ještě spoustu hezkých a příjemných chvil.

Kromě toho, že kniha líčí neobyčejnou pouť jedné nekonvenční ženy, je zároveň skvělou sondou do rodinných vztahů mezi rodiči a dětmi. A je jedno, jestli je potomkům pět nebo čtyřicet, rodičovskou radu i pohlazení potřebují bez rozdílu věku.

V kapitolách se střídá pohled Evie a Brendana. Sledujeme, jak se vyvíjí vztah mezi ušlápnutým synem a jeho energickou matkou, určitým vývojem projde i nesnesitelná Maura.

Autorka umí zaujmout nadhledem a empatií. Její hrdinové jsou obyčejní lidé, které sužují pochyby nad vlastním životem, mnohdy nejsou schopni rozhodnout se a dělají chyby, ale ona je dokáže správně nasměrovat. Nebojí se doknout ani společností tabuizovaných témat, jako láska a sex ve vyšším věku.

Ještě to nebalím, vzkazuje babička je laskavým příběhem prodchnutým lehkým humorem a jedinečnými popisy francouzských reálií. Zaujme nejen starší čtenáře, kteří se v příběhu rebelské seniorky můžou najít (a inspirovat), ale pobaví i mladší generaci.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Skoro normální rodinka

Zdroj: Chrudimka.cz

Maggie je šťastná. Právě se vdává za Nica, muže svých snů. Když kráčí uličkou v kostele, vůbec netuší, jak se její život po vstupu do nové rodiny změní. Svobodomyslná žena se snaží zapadnout do semknuté rodiny s italskými kořeny, v níž pevnou rukou vládne tchyně a sblížit se s novou nevlastní dcerou Francescou. Její matka, Nicova první žena, před několika lety zemřela a dívka se s tím ještě nesmířila. Jednoho dne Maggie objeví starou šperkovnici po zesnulé Caitlin, v níž byly ukryty milostné dopisy, ty ale prokazatelně nepsal Nico.Jak se Maggie zachová? Odhalí špinavé tajemství a rozmetá Francescinu představu bezchybné matky?
Do rodiny patří také Lara, manželka Nicova bratra Massima. Na první pohled šťastná a spokojená žena něco skrývá. Její manžel, navenek okouzlující muž, je ve skutečnosti psychopat, jehož se bojí nejen ona, ale jejich malý syn. Dvě ženy, dvě tajemství, které mohou zničit celou rodinu. Půjdou obě s kůží na trh nebo si nevyřčené nechají pro sebe?

Kniha je žánrově zařazena mezi thrillery, takže automaticky očekáváte zločin a jeho vyšetřování. Tak tomu ale není. V případě Mlčenlivých žen jde o spíše o psychologický rodinný příběh, jehož vrstvy odkrýváte postupně. Kerry Fisher se zaměřila na vykreslení rodinných vazeb, líčí složité vztahy mezi partnery, rodiči a dětmi, konkrétně se detailně zaobírá komplikovaným vztahem mezi nevlastní dcerou a matkou, jehož křehkou stabilitu může narušit i jen drobné vychýlení od zavedených pravidel. Zároveň nastiňuje problém domácího násilí, o kterém se nemluví a mnozí jej ani nechtějí vidět.

Autorka má čtivý styl, umí zaujmout. V příběhu použila častý způsob vyprávění z pohledu dvou osob, zde konkrétně střídavě po kapitolách hovoří Maggie a Lara, a nabízí tak možnost vidět určitou situaci nebo problém pokaždé jinýma očima.

Důraz je kladen i na rodinnou pospolitost a fakt, že pokud je směřována špatným směrem, může vzájemným vztahům uškodit. Za zmínku stojí jedna z vedlejších postav. Maggie má poměrně svéráznou matku, jejíž živelná nátura děj osvěžuje a dodává mu nádech typického britského humoru.

Mlčenlivé ženy určitě zaujmou fanoušky spletitých společenských příběhů, v nichž se pod zdánlivě klidným povrchem skrývá nejedno tajemství, které může narušit navenek pevnou fasádu vzorné rodiny.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Vítejte u Jane Austenové

Zdroj: Chrudimka.cz

Historička Lucy Worsleyová přináší neotřelý pohled na život jedné z nejznámějších anglických spisovatelek přelomu 18. a 19. století. Jane Austenová byla a je pojmem nejen v rodné Británii, podmanila si srdce čtenářů (především tedy čtenářek) na celém světě. Kdo by neznal romány Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Emma nebo Mansfieldské panství? Jaká byla jejich autorka jako člověk?

Autorka publikace představuje Jane Austenovou nejen jako spisovatelku, zaměřuje se najejí osobní život. Sledujeme ji od dětských střevíčků až po brzký skon v pouhých dvaačtyřiceti letech. Jane pocházela z osmi sourozenců, měla šest bratrů a starší sestru Cassandru, s níž ji pojil mimořádný vztah, velmi si spolu rozuměly.

Jane se, stejně jako Cassandra, nikdy neprovdala. Žila obklopena příbuznými, často cestovala a věnovala se psaní. Tradovalo se, že když se zabývala klasickými ručními pracemi, často odbíhala ke svému psacímu stolu, aby si zaznamenala poznámky ke knize. Velkým podporovatelem jejího psaní byl otec George.

Kromě klasických životopisných údajů, které jsou však obohaceny o nevšední a málo známédoplňující informace, se kniha zabývá také životním stylem tehdejší doby, zvané georgiánským obdobím. Ženy byly zcela závislé na mužích. Pokud zemřel otec rodiny, o něžnější část příbuzných se museli postarat muži. V případě matky a dcer Austenových to byli bratři. Tuto tématiku Jane Austenová otiskla do knihy Rozum a cit.

Austenovi se také často stěhovali. V několika románech se jako destinace objevuje přímořské město Bath, které však spisovatelka ze srdce nenáviděla a toužila se přestěhovat někam jinam, což se jí později splnilo. Austenovic ženy neseděly jen s rukama v klíně, aktivně se zapojovaly do chodu domácnosti, a stejně tak se věnovaly zábavě a hrám.

Publikace Jane Austenová je velmi výpravná a obsáhlá. Není to biografie v beletristické formě, ale poctivý historický dokument, v němž se podařilo proniknout do nejmenších skulinek osobního i společenského života rodiny. Na povrch vyplouvají i zajímavosti o povrchním vnímání lidí tehdejší doby. Jediná podoba Jane Austenové, která se zachovala, je v podobě skici, jíž namalovala sestra Cassandra. Není příliš lichotivá a Jane vykresluje jako  nehezkou ženu s hrubými rysy. Pro oči veřejnosti musel být portrét přemalován do lichotivější podoby. Stejné pokrytectví Austenovi projevili, když se „zbavili“ postiženého syna George, kterého raději odeslali na výchovu do pěstounské rodiny.

V knize je podobných, lehce pikantních a překvapivých informací mnohem víc. Nejedná se o suchopárné memorování známých faktů, Lucy Worsley je dokázala okořenit humorem i nadhledem a přitom zachovala eleganci a noblesu historických dokumentů.

Toto nevšední dílo ocení příznivci anglických reálií a historie, zároveň potěší fanoušky Jane Austenové, kteří se o své oblíbené mistryni slova rádi dozví něco nového.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla