Štítek: HOST

Taky jste si oblíbili sérii Juusiho Adlera Olsena Oddělení Q? A taky jste jen neradi přijali zprávu, že je autor nemocný a sérii tudíž nemůže dokončit sám? Rozhodl se, že své příznivce bez Carla a Asada nenechá a vybral si důstojné pokračovatelky, které v sérii pokračují. Prvním společným počinem je jedenáctý díl nazvaný Mrtvé duše nezpívají.

Přiznávám, byla jsem zpočátku trochu skeptická, přece jen má Juusi Adler Olsen už nějaký „zvuk“, jak se říká, kdo by se mu tedy mohl rovnat? Po přečtení říkám na rovinu, že před Line Holmovou a Stine Boltherovou smekám. Povedlo se. Byla to velkolepá jízda, smršť emocí a akce.

Co se událo od posledních dílů, v nichž šlo o svobodu a především o život Carla Mørcka? Po dramatických událostech s falešným obviněním a následným vězením se Carl rozhodl opustit oddělení Q, užívat si důchod a věnovat se psaní. Když ho kontaktuje neznámá žena a přehraje mu poměrně zvláštní a především znepokojivou nahrávku, Carl neodolá a vrací se k vyšetřování. Sice nepřímo, ale přece jen. A co oddělení Q? Odešel i Gordon, takže zůstala jen Rose a Asad, ke kterým přibyla nová, poměrně tajemná kolegyně Helena, která tam s nimi evidentně nechce být a všem to dává znát. Vyšetřování nového případu se rozjíždí, držte si klobouky, tohle je opravdu nářez.

Nabízí se otázka, jestli jsou Mrtvé duše nezpívají jiné, než předchozí díly, které psal Adler Olsen sám, nebo je změna autorů znát. Obě spisovatelky se svého poslání zhostily se ctí a respektem k původnímu dílu, přesto do něj otiskly i něco ze sebe. Děj je sice drsný, řešíme přece vraždy a násilné činy, přesto se v něm odráží něco nového – lehkost, jemnost, které hrubost jemně obrušují. Asadův osobitý humor zůstává, dokonce to vypadá, že s Helenou jim to po pracovní stránce bude klapat, jsou si v lecčems neskutečně podobní. Zato Rose, to je kapitola sama pro sebe. Zatímco dříve z ní sršel sarkasmus a ironie, teď se mění v semetriku, pro kterou je Helena totéž, co červený hadr pro býka. Ale změna v jejím chování má svůj důvod, ještě nás tahle nekonvenční a bohémská vyšetřovatelka překvapí.

Samotný děj je velmi košatý. Vraha vám autorky nabízí na stříbrném podnose, víte, kdo to je, ale vůbec to nevadí. Rozjíždí se několik dějových linek, které spolu zdánlivě nesouvisí, ve finále zjistíte, že opak je pravdou.

Celkově hodnotím zatím poslední díl série velmi kladně. Kombo Holmová & Boltherová je trefou do černého. A opět, stejně jako Juusi Adler Olsen, i ony ukončily příběh tak, že se můžeme těšit na pokračování. Už aby to bylo!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Patrik je praktický lékař na maloměstě. Aktuálně toho má plné kecky, čekárna je plná lidí, sestru mu dělá vlastní matka, která všechny bez rozdílu srovná do latě, včetně vlastního syna. V druhé ordinaci je Marika, a taky toho má docela dost, nemoci se prostě neptají. Ještě že je tady Hanka, Patrikova přítelkyně, s ní je mu vždycky dobře, i když v poslední době je nějak odtažitá. A vůbec, všechno začíná jít nějak do kopru. Marika udělala průser, matce se začínají trochu zapalovat lýtka a Patrik bojuje sám se sebou. Nepatří mezi nejštíhlejší a proto mu chybí sebevědomí. Za to laskavosti a dobroty má na rozdávání. Bude to ale stačit? Na Patrika se valí jedna pohroma za druhou a na to už jeho dobrácká povaha nestačí. Bude brzy líp?

Petra Dvořáková tentokrát změnila žánr a místo psychologického příběhu čtenářům nabízí pohodovku z lékařského prostředí plnou laskavosti a situačního humoru. Že si to neumíte představit? Dobrý den, další prosím. Ordinace právě otevřela. A je skvělá!

Tento příběh dělají především postavy. Patrik, to je takový roztomilouš. Méďa Béďa, plyšák na hraní. A umí skvěle vařit! Má sice pořádné břicho, ale taky obrovské srdce. Tak obrovské, že nevidí, co se mu odehrává před očima. A zatímco čtenář brzy vytuší, jak to s Hankou asi doopravdy je, Patrik stále žije ve své bublině dobrosrdečnosti. Jeho matka, emeritní zdravotní sestra je kapitola sama pro sebe. Má prořízlou pusu, kterou se nebojí použít. Hodně mě bavila a děj pořádně oživila, stejně jako Patrikovi nejlepší kamarádi. Hanka a Marika jsou dvě zásadní ženy Patrikova světa – osobního i profesního. Nebudu prozrazovat víc, protože na konci se všechno, nad čím v průběhu příběhu přemýšlíte, krásně propojí. Navíc hodný doktůrek občas vyvede takové věci, že nevíte, jestli se smát, nebo ho litovat. Do děje výrazně zasahuje i dětská postava, Maričina dcera, která si říká Drejk a je hodně osobitá. Petra Dvořáková si se všemi krásně pohrála a stvořila příběh, který je psaný lehkou rukou, tentokrát žádné depky mít nebudete. A ještě poznáte svět praktických lékařů z jejich pohledu. Ani oni to někdy nemají s pacienty jednoduché.

Byť byste to od této autorky nečekali, Ordinace představuje vskutku oddechovou záležitost. Jede v poklidném tempu, nenajdeme v ní akční scény, které by zvedaly adrenalin. Pořád čekáte, že se stane něco velkého a ono nic. Prostě klídek, pohoda. Patrikův příběh je spíš zamyšlením nad tím, jak moc se člověk někdy podceňuje a ponižuje, jen aby se zavděčil druhým. O humor v ději rozhodně není nouze, autorka Patrikovi připravila pár horkých chvilek, kdy se pořádně zapotí a čtenář zasměje. Finále, v němž se vše krásně propojí, je i trochu dojemné a k zamyšlení.

Optimisticky laděný počin o smolaři s velkým srdcem a jeho lékařské praxi můžu doporučit všem, kteří hledají lehké čtení s nádechem laskavosti a vtipu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Přijměte pozvání do Yorskhiru. Na dveře klepou osmdesátky, Margaret Thatcherová se pevnou rukou ujala premiérského křesla a dvanáctiletá Miv má plnou hlavu toho, že její otec plánuje přestěhovat rodinu na jih, protože v okolí řádí sériový vrah, kterému všichni přezdívají Rozparovač. Miv má nejlepší kamarádku Sharon, která pro ni představuje útočiště, doma to totiž není jednoduché. Maminka přestala najednou mluvit a Miv netuší, proč. Rozhodne se, že stěhování zabrání a Rozparovače vypátrá sama, policie je bezradná a přešlapuje na místě. Miv se Sharon si začnou sepisovat seznam všech podezřelých lidí a věcí, které by mohly jejich vyšetřování pomoct. Pátrání obou dívek odkrývá život ve čtvrti, kde žijí, odhaluje tajemství, která měla zůstat skrytá nejen mezi sousedy, ale i mezi oběma dívkami.

Seznam podezřelých věcí by neměl uniknout pozornosti všem milovníkům společenských psychologicky laděných románů, které se zabývají komplikovanými vztahy mezi lidmi. Spisovatelka Jennie Godfrey se primárně zaměřila na anglickou společnost 80. let minulého století ve Velké Británii. S nástupem nové premiérky Margaret Thatcherové tzv. „Železné lady“ se změnila ekonomická situace mnoha lidí, unavených a znechucených novými podmínkami. Do toho si vemte tajemného Rozparovače, dvě zvídavé holky a máte před sebou slušnou psychologickou sondu do života těchto lidí, obalenou do detektivního kabátku. Ale pozor! O klasickou krimi se opravdu nejedná!

Autorka napsala úžasný, emocemi nabitý příběh o dospívání a jeho těžkostech. Hlavní role vypravěčky patří Miv, která glosuje dění kolem sebe, rodinné vztahy, těžkosti, s nimiž se potýká. Stojí na prahu puberty a ze všeho nejvíc potřebuje matku, která však svou roli aktuálně nezvládá. Proč, to přesně nevíme, skládáme si jen drobné střípky z toho, co Miv zmíní. A vlastně to netuší ani ona sama. Otec neví, jak s dcerou mluvit, domácnost leží na bedrech tety Jean, která ji ovládá pevnou rukou. Miv nachází útěchu u nejlepší kamarádky Sharon a její dny vyplňuje pátrání po sériovém vrahovi. Svět Miv tvoří nejen její rodina, ale také sousedé a obyvatelé čtvrti, kde žije. Prodavač Bašír a jeho syn Ištiják, přistěhovalci, kteří by rádi začali nový život, ale spousta lidí na ně hledí skrz prsty, knihovnice Helen, jíž až příliš často tvář hyzdily modřiny, nebo její otec Arthur, samotář, kterému nedávno zemřela žena a on se s tím nedokázal smířit. Každý z nich má své problémy a především tajemství, která by nikdy neměla vyplout na povrch – a stejně se tak vždycky stane.

Pokud vyhledáváte romány ze života, emotivní a zároveň laskavé, Seznam podezřelých věcí si přečtěte. Dostanete dojemné čtení plné zajímavých osudů, tajemství a atmosféry Británie osmdesátých let minulého století, do kterého je umně vpleten skutečný příběh sériového vraha Petera Sutcliffa, který brutálně zavraždil třináct žen a na několik dalších zaútočil.

Pro mě byl počin Jennie Godfrey příjemným překvapením, věděla jsem, že se nejedná o klasickou detektivku a byla jsem zvědavá, co přesně dostanu. Užila jsem si dojemný příběh, v němž se autorka s empatií věnuje nelehkému období dospívání a všem změnán, které s ním přicházejí. Knihou zároveň uctila památku nevinných obětí Rozparovače, ženám, které se ocitly ve špatnou dobu na špatném místě.

Hledáte neotřelý a netuctový román o mezilidských vztazích? Tak tady ho máte, doporučuji všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Fanoušci tvorby Kateřiny Tučkové určitě postřehli, že podle románu Vyhnání Gerty Schnirch byla natočena minisérie Gerta Schnirch s Barborou Váchovou a Milenou Steinmasslovou, které se dělí o ústřední roli Gerty. Poprvé vyšlo toto dílo v roce 2009, letošní zatím poslední vydání má filmovou obálku.

Gerta Schnirch pochází ze smíšené rodiny. Matka je Češka, otec Němec. Čím víc jeho národ ovládá ten náš, tím víc propadá fanatismu a svým blízkým zakazuje mluvit česky. Gerta se cítí být Češkou, ale nic jí to nepomohlo, na konci války je i s několikaměsíční dcerkou odsunuta směrem na Vídeň. Její transport končí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců umírá během epidemie tyfu. Gerta spolu s dalšími souputnicemi zakotví na statku u vdovy Zipfelové a podílejí se na nucených pracích. Když po letech znovu získá československé občanství, vrací se s dcerou Barborou do Brna. I nadále je zkoušená novým režimem a její vztah s Barborou je doživotně poznamenán. Navzájem se nechápou, neumí spolu komunikovat, Gerta je zahořklá a Barbora se chce ode všeho oprostit a žít svůj život.

Kateřina Tučková ve své knize zpracovala velmi náročné téma, které hýbe dějinami více než 80 let. Poválečný odsun Němců je stále citlivou kapitolou, o které se moc nemluví, a pokud ano, tak velmi těžce a opatrně. Vyhnání Gerty Schnirch je všechno – jen ne jednoduchá četba. Kdo tvorbu Kateřiny Tučkové zná, ví, že v popředí stojí vždy ženy zkoušené osudem. Přestože píše spíše věcným, strohým stylem, dokáže do knihy vměstnat i emoce. Některé scény jsou drsné a kruté, na děj proto jen tak nezapomenete.

Román Kateřiny Tučkové vyvolává spoustu otázek a témat k přemýšlení. Na čí straně je vina? Nic není černé nebo jen bílé, mnozí lidé se nechali unést a jednali na základě emocí a ne rozumu, o tom vypráví třeba film Habermannův mlýn. S Gertou se život nemazlil ani po válce, odtud pramení její pozdější zatrpklost a vyhořelost, nemá žádnou kloudnou budoucnost a v podstatě až do revoluce v roce 1989 jen přežívá.

Příběh Gerty je prodchnutý smutkem, zlobou i frustracemi, a přesto jsem se od něj nemohla odtrhnout. Vždycky, když si říkám, že se mi nedaří a všechno je na houby, vzpomenu si na Gertu a všechny, kdo byli osudem a dobou zkoušeni. Máme se skvěle, opravdu. Jsem ráda, že se počin Kateřiny Tučkové zařadil mezi doporučenou četbu na středních školách. Právě díky těmto syrovým a autentickým knihám mají studenti možnost poznat historii záživnější a poutavější formou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu knihu můžete pořídit.

Charlie je třiadvacet a zrovna získala pracovní pozici snů jako asistentka v jednom londýnském nezávislém nakladatelství. Jako milovnice knížek nemůže být už víc nadšená. Ale počkejte, vlastně může. Nakladatelství, v němž Charlie pracuje, chystá vydání nové knihy jejího oblíbeného autora Richarda Avelinga, k němuž ji pojí zvláštní pouto – k jeho tvorbě ji totiž přivedla matka, o kterou brzy přišla a jejíž ztráta zůstává bolavou kapitolou jejího života. Hned po prvním setkání s Richardem přeskočí žhavá jiskra. Co na tom, že je mu šestapadesát a manželství udržuje prý už jen formálně? Láska se na věk ani okolnosti neptá a Charlie se brzy ocitá ve víru bouřlivého vztahu. Tajného, bouřlivého a v podstatě nerovného vztahu.

Sladkobol. Trefně zvolený dokonale vystihuje podstatu společenského románu Hattie Williamsové. Láska nemusí být jen sladká, někdy tak pekelně bolí a může zhořknout. Charlie se ve vyprávění vrací do roku 2010, kdy začala pracovat v nakladatelství a seznámila se s Richardem. Blíže poznáváme i její zázemí a spolubydlení s přáteli, kteří jí v podstatě nahrazují rodinu. Právě oni o ni pečují, protože Charlie je ve skutečnosti velmi křehká bytost.

Hlavní linkou příběhu je milostný vztah mezi Charlie a Richardem. Nebudeme si lhát, je to vztah toxický, od samého počátku máte pocit, že je v něm něco špatně. Autorka velmi expresivně popisuje nejen vášeň a opojení, které jeden ke druhému cítí, ale pozvolna nás vtahuje do osidel zhoubné lásky a manipulace.

Román Sladkobol mě naprosto pohltil. Nenabízí jen pohled do lákavého prostředí nakladatelských domů, ale především mrazivou sondu do lidské duše. Ukazuje, jak nebezpečná může být touha po lásce a slepá důvěra, když se snažíme zaplnit prázdné místo v našem srdci. Citlivá Charlie dojímá svým nelehkým životním osudem natolik, že máte chuť ji prostě jen obejmout a povzbudit pár milými slovy.

Hattie Williamsová napsala emotivní příběh, který vyvolává znepokojení, nad čím vším je člověk ve jménu lásky schopný zavírat oči.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Představte si svět, v němž chybí slova. Jednoho dne kdesi cosi spadlo a ze světa zmizela slova. Spolu s nimi jsou pryč i pevné hranice mezi věcmi a také lidská civilizace v doposud známé podobě. Aktuálně je svět jiný, plný příšer a duchů, kteří pracují v továrnách. Krajinou projíždějí parní vlaky, v jednom z nich je umístěná nazývací komise, která hledá ztracené názvy věcí. Ve vlaku cestuje nazývačka – kurýrka a doručuje jména a názvy, ale sama je bezejmenná. Aniž by po tom toužila, ocitá se v centru podivných útoků, takže musí uprchnout. Společnost jí dělá záplatovaný duch s nezbytným skicákem v rukou, podivné zvíře beze jména a příšera, kterou si kurýrka vysnila. Dívka prchá nejen před nebezpečím, jejím cílem je především nalezení dávno ztracené sestry a pravdy o minulosti, kterou má stále jako v mlze.

Nazývačka je neotřelá fantasy, která vzdává hold slovům a jejich využití. Má téměř snovou atmosféru, působí, jako by byla celou dobu v mlžném oparu a postavy spolu nemluvily nahlas, ale šeptem.

Kniha amerického autora představuje v žánru fantasy unikátní počin pro ty, kteří už jsou unaveni šablonovitými příběhy. Kombinace motivu parního vlaku, ztracených slov a světa, v němž jsou duchové přirozenou součástí společnosti, dodává vyprávění neodolatelný nádech fantastična. Jakmile se seznámíte se záplatovaným duchem, pochopíte, v čem tkví ono kouzlo podivna. 🙂

Nazývačka se soustřeďuje nejen na hledání ztracených názvů věcí, ale také na mezilidské vztahy a s nimi spojené emoce, které jsou mnohdy pořádně vyostřené. Chcete lásku v nejjemnější a nejněžnější podobě? Máte ji tam. Nenávist, zlobu, zradu, strach, odvahu a statečnost taky. Tahle knížka jede v pomalejším tempu, přesto nechybí napětí a akce.

Fantasy, utopie, dystopie, nebo postapo? V Nazývačce najdete od každého kousek. Čeká vás originální a netuctový příběh o tom, jak zásadní roli hraje v našich životech jazyk. Protože bez slov by byl svět jen prázdným a tichým místem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Hledáte ve fantasy hřejivost a laskavost? Pak je tu pro vás Věštkyně drobných osudů. Debut Julie Leongové je perfektní volbou pro kované fantasy nadšence i pro ty, kteří se do světa magie teprve odvažují nahlédnout.

Tao je mladinká potulná věštkyně, která putuje mezi vesnicemi a zájemcům věští drobné osudy, takové, které nemohou lidem ublížit – jestli bude dobré počasí, kdo potká lásku, nebo komu se otelí kráva. Sama ví, že velké věštby přináší jen problémy a ty Tao v žádném případě nemá zapotřebí. Vede osamělý život a tak jí to vyhovuje. Jenže když na svém putování potká dva svérázné chlapíky, jednu veselou pekařku a magickou kočku, její plány se obrací o sto osmdesát stupňů. Společně se vydávají hledat dcerku jednoho z druhů a Taoina ostražitost slábne. V patách mají hledače mágů, jehož úkol zní jasně – chytit Tao, protože, o jejíž um má zájem Cech mágů, s nímž dívka nechce mít nic společného.

Věštkyně drobných osudů nabízí příjemný road trip ze světa fantasy a magie. V hlavní roli se představuje věštkyně Tao, srdnatá, milá dívka, jejíž talent ji předurčuje k daleko větším věcem, než by si přála. Ve svém nitru skrývá tajemství týkající se její minulosti a rodiny. Postupně odhalujeme, co se jí přihodilo v dětství a proč je na útěku. Zdatně jí sekundují její parťáci – bývalý zlodějíček Silt a žoldák Mash, bručoun s dobrým srdcem, jehož prioritou je nalezení ztracené dcerky. Skupinku doplňuje trochu zmatkářská pekařka Kina, jejíž výtvory jsou všechno, jen ne hezké, ale kupodivu skvěle chutnají.

Můžete si být jistí, že tahle partička se na cestách opravdu nenudí. A díky čtivému psaní Julie Leongové vás do svých dobrodružství vtáhnou na první dobrou. Přestože je čeká spousta nástrah, jejich příběh se nese v srdečném stylu, je okouzlující a hřejivý, neboli „cosy“. Moc se mi líbil právě proto, že je, co se žánru fantasy týče, lehký a spíše odpočinkový, bez násilí a přemíry magie. Prostě „light“ záležitost, která mi padla do noty.

Julie Leongová ve svém debutu skládá poctu přátelství. Ukazuje nám, že právě upřímné pouto mezi lidmi je tou největší magií a naprosto nezbytnou součástí našich životů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Seznamte se s Violet a Alanem Schofieldovými. V roce 1922 jsou v Anglii největšími specialisty na magickou fotografii. Pokud jste ve svém domě nebo na zahradě zahlédli víly a chcete, aby vám to všichni věřili, svěřte se tomuto manželskému páru. Také vidí víly a dokážou je zachytit na autentických fotografiích. Nebo jde o iluze? Věřil tomu i slovutný sir Arthur Conan Doyle, kterého o existeci víl přesvědčily svými fotkami dvě mladé dívenky. A tak Schofieldovi žijí ze svého umu a popularity, dokud se k nim štěstěna jednoho dne neobrátí zády. Že víly existují, budou muset dokázat jednomu zarytému odpůrci magie, odpornému a všeho schopnému Percivalu Drakeovi. Mladí manželé musí využít veškerý svůj šarm i znalosti, aby úkol splnili, jinak přijdou o to nejcennější, co mají – o život.

Félix J. Palma se celosvětově proslavil románem Mapa času, odehrávajícím se ve viktoriánské Anglii a operujícím s možností cestovat v čase. Nejnovější počin Jak uvěřit na víly se také odehrává v Anglii, během první světové války a několik let po ní a autor si v něm bere na paškál svět magie, klamu a šalby.

Děj tohoto košatého příběhu je tak trochu trochu alchymie. Autor v něm nepostupuje chronologicky, ale spolu s Violet a Alanem se pohybujeme na přeskáčku v různých etapách jejich životů, podle toho, kam je třeba děj nasměrovat, přesto tento koncept nepůsobí chaoticky, ale má smysl.

Violet a Alan se sice neřídí pravidly a podvody jsou jejich denním chlebem, tvoří však natolik šarmantní a okouzlující pár, že jim to snadno odpustíte – nebo jim to alespoň budete tolerovat. Právě jejich charisma je totiž hlavním tahounem celého příběhu.

Přiznám se, čekala jsem původně něco úplně jiného, ale nakonec se z toho vyklubalo milé knižní překvapení. Z původně očekávané fantasy jsem dostala barvitý, téměř dobrodružný příběh plný iluzí, z jehož stránek na vás dýchne atmosféra staré dobré Anglie počátku 20. století. Tohle se opravdu povedlo, a jako milovníkovi anglických reálií a tzv. „zlatého věku“, mi výpravný román Jak uvěřit na víly padl do noty, užila jsem si ho do posledního písmenka.

Jste snílci a fantastové? Věříte na víly? Tak zkuste věřit i manželům Schofieldovým a jejich fotoaparátu, možná pak víly nakonec spatříte, stačí se pořádně dívat. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídít.