Štítek: HOST

R. F. Kuangová, čínsko-americká autorka fantasy knížek, má na svém kontě úspěšnou trilogií Maková válka. Aktuálně přichází s románem Babylon. Babylon – neboli nutnost násilí. Skryté dějiny revoluce oxfordských překladatelů – tak zní celý název i s podtitulem, v němž je obsažená hlavní idea příběhu. Seznamte se, tohle je Robin, oxfordský student překladatelství. Ale než se do známého univerzitního města dostal, žil v chudinské čtvrti v Kantonu. Jeho podlehla epidemii cholery a on sám jí unikl díky profesoru Lowellovi, který ho z toxického prostředí odvezl do Londýna. Chlapec získal nové jméno – Robin Swift, střechu nad hlavou, jídlo a také vědomosti – u profesora studoval klasické jazyky a čínštinu, aby mohl nastoupit studia na oxfordské univerzitě. Jeho oborem bylo překladatelství, kterému se spolu s dalšími studenty věnoval v Babylonu – Královském ústavu překladatelství. Babylon je nejen centrem jazyků, ale také magie. Hlavním oborem je stříbrodělství, díky němuž překladatelé dokážou zhmotnit významy slov ztracených v překladu za pomoci stříbrných slitků. Stříbrodělství má pro Británii velký význam, s jeho pomocí mají větší moc, což se jim jako kolonizátorům nesmírně hodí. Robin je rozpolcený, studium ho baví a naplňuje, ale čím víc proniká do podstaty fungování Babylonu a stříbrodělství, tím víc má pocit, že zrazuje svou původní zemi i sám sebe…

Jako milovnice „staré dobré Anglie“ a obdivovatelka umění kvalitního překladu jsem si tohle kombo nemohla nechat ujít. Na tvorbu R. F. Kuangové jsem byla zvědavá už dlouho a téma obsáhlého románu Babylon mě utvrdilo, že nadešel ten správný čas si ji přečíst.

Kromě toho, že knížka je propracovaná po grafické stránce – nádherná obálka, uvnitř knihy mapy Oxfordu, upoutá i nevšedním námětem – zakomponovat studium překladu do temného fantasy z univerzitního prostředí byl skvělý tah. Autorka vás s Robinem a jeho přáteli provede uličkami Oxfordu, které nejsou jen malebné, ale skrývá se v nich také zlo a nebezpečí.

Babylon není v žádném případě jednoduchou oddechovou četbou. Barvitý příběh nás zavede do alternativní historie odehrávající se v Británii 19. století. Text je poměrně hutný, obsahuje spoustu vědeckých informací, frází, čínských znaků, na druhou stranu vám ho pomůžou pochopit (a uchopit) poznámky pod čarou, které hodně vysvětlí. Velké plus je, že se nacházejí přímo pod textem a ne na konci knihy, lépe se v nich tak orientuje.

Počin R. F. Kuangové se neřadí do sorty čtení pro slečinky. Autorka je velmi mladá, přesto dokázala napsat silný příběh, místy ponurý, drsný a nabitý emocemi, v němž se snoubí výrazné protiklady – svět magie a tradiční britské impérium.

Román doporučuji všem, kteří v žánru fantasy hledají něco neotřelého, knihu, jež čtenáři předá kromě napínavého příběhu i něco navíc.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu knížku pořídíte.

Yella, Doro, Amelie a Helen. Čtyři sestry, které si kdysi dávno říkaly letní sestry. Každý rok totiž s rodiči jezdily na dovolenou na stejné místo, do holandského městečka Bergen u Severního moře. Milovaly to tam, jenže pak se jim tatínek zabil při autonehodě a nic už nebylo jako dřív. To bylo před dvaceti lety, nyní má každá z nich svůj život a na dětství nemyslí, aby nepřivolávaly bolavé vzpomínky. Aktuálně od matky dostala každá pozvánku na rodinný prodloužený víkend právě do Bergenu. Co se děje, co má matka za lubem?

Knihy Moniky Peetzové mě baví, umí v nich do mrtě rozebrat rodinné a jiné vztahy a Letní sestry nejsou výjimkou. Děj zabírá pár dní, v nichž se rodina sjíždí do Bergenu a za tu krátkou dobu máme možnost poznat, co se skrývá pod slupkou. Vyprávění je podáno er-formou, z větší části je zaměřené na Yellu, matku dvou malých chlapců a partnerku spisovatele Davida, která táhne celou domácnost. Po cestě na nádraží ji napadají různé myšlenky, bojí se, aby její muž péči o syny zvládl. Do Bergenu přijíždí také časově vytížená a trochu panovačná kostýmní návrhářka Doro, introvertní a nesdílná Helen a její dvojče a pravý opak Amélie. Sestry si povahově vůbec nejsou podobné, střídavě mezi nimi dochází ke střetům i projevům sourozenecké lásky. Spojí je jedno – matka se chce vdát za muže, který nepůsobí příliš důvěryhodně a sestry se rozhodnou, že si ho prověří.

V rodinně laděném románu o vážných věcech se najdou všichni, kteří vyrůstali ve větších rodinách a nejsou jim cizí sourozenecké hádky a bitvy, jež vesměs končí láskyplným objetím, aby propukaly zas a znovu. Letní sestry nemají akční děj, plynou zlehka a jedou na příjemné letní vlně. Přesto mají lehce bouřlivou atmosféru kvůli rozdílným charakterům sester, které vám díky tomu občas polezou lehce na nervy, protože se neustál hádají, škádlí a provokují.

Jak to nakonec s matkou a jejím ženichem dopadne, si přečtěte a užijte si napůl bláznivý, napůl přemýšlivý příběh o rodině a jejích nekonvenčních členech, o tajemstvích, lásce, problémech v komunikaci, který voní mořským slaným vzduchem a sladkostmi z dětství.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

S tvorbou mexické autorky jste se mohli potkat prostřednictvím emotivní rodinné ságy Šepot včel, kterou velmi doporučuju. Nyní přichází s druhým románem nazvaným Jantarové slzy. Zatímco první román se odehrával v autorčině domovině, novinka nás zavádí do Pruska roku 1945 a představuje příběh dvou rodin, které se ocitly ve válečném kotli a jejich jedinou chybou bylo, že uvěřili pohádkám jednoho fantatického státníka…

Střídavě sledujeme vývoj událostí ve dvou rodinách. V roce 1936 se Hartwigovi a Wandě Halbrockovým narodí dcera Ilse. Ač mají dětí mnohem víc, právě ona je stěžejní postavou příběhu, stejně jako Arno, syn Schipperových. Zatím se neznají, přesto jejich rodiny za války prožijí podobné osudy.

Sofía Segovia napsala hutný román o síle rodiny, o tom, jak se dokáže člověk vyburcovat, když chce přežít, co všechno mu může pomoci překonat těžké chvíle… Pro Ilse byly únikem z reality pohádky, které jí vyprávěl Janusz, polský nádeník, jenž jim pomáhal na rodinném statku. Arno se svou matkou zůstávají sami ve městě plném bomb a nezbývá jim, než se vydat na cestu za novou budoucností. Ale mají nějakou?

Jestliže Šepot včel se nesl v duchu magického realismu, Jantarové slzy jsou, co se stylu týče, opak. Syrové, drsné vyprávění vás v určitém okamžiku strhne do víru války, v níž se nikdo s nikým nemazlil. Chvíle naděje střídají kruté okamžiky, smrt bere vše, na co dosáhne… Sledujeme životy obyčejných lidí, kteří museli žít a přežít. Starali se o hospodářství a mysleli si, že je čeká krásný život, protože jim to Vůdce slíbil, místo toho přišlo hořké prozření.

Zpočátku je vyprávění táhlé, soustřeďuje se na dětské hrdiny a tak trošku vás může zmást množstvím vedlejších postav, jejichž německá jména se trochu pletou. S každou další stránkou, v nichž nás autorka vtahuje do víru dění, je děj napínavější, emočně náročný a děsivě ponurý, leč bolestně pravdivý – tak to prostě bylo, nelítostná válka se nikoho neptala, nechala lidi hladovět a třást se strachy, jestli zrovna dnes jejich život nevyhasne pod náporem bomb či střel.

Pokud si celou dobu lámete hlavou, jak mexická autorka k německé válečné historii přišla, nezapomeňte si přečíst doslov, který vše vysvětluje, stojí za to.

Jantarové slzy řadím mezi nejlepší počiny letošního roku, Sofíi Segovii mezi své oblíbené autory a říkám, tento román si přečtěte. Nejen proto, že přibližuje nelehké období německých dějin z úhlu pohledu normálních, obyčejných lidí, ale také pro to, jak skvěle tato spisovatelka píše a umí se do svých postav vcítit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Pojďte navštívit 19. století, nejen známé jako století páry. Nasedněte do vlaku a poznejte životní osudy Boženy Němcové, George Sandové a Johna D. Rockefellera poměrně neotřelým způsobem a stylem. Tak jede vlak.

Také jste přemýšleli, co mají tyto tři osobnosti společného? Na první pohled byste kromě 19. století asi netipovali nic. Po přečtení zjistíte, že je toho mnoho. Všechny kupředu žene vnitřní síla a odhodlání, jdou za svým cílem a vybočují z norem tehdejší společnosti. Čokoládová krev není typickým románem, který přečtete na jeden zátah, esejistický styl nutí čtenáře zaměřit pozornost na text a užívat si každé slovo, každou větu, protože Radka Denemarková to s češtinou opravdu umí.

Tak jede vlak. S touto větou se budete v příběhu setkávat hodně často. Cesta napříč 19. stoletím není plynulá a nevede přímou cestou k cíli. Autorka v ději přeskakuje jak mezi časovými úseky, jak je to v souladu s příběhem třeba. Přesto nevyvolává pocit chaosu. Pokud si získá vaši mysl a soustředění, máte před sebou opravdovou knižní lahůdku.

Pro mě je Čokoládová krev prvním setkáním s Radkou Denemarkovou (jak to???) a dopadlo to na výbornou. Čtení jejího počinu, který čítá úctyhodných 560 stran, bylo nevšedním zážitkem. Měla jsem pocit, že se 19. stoletím ženu spolu s hlavními postavami. Nejméně jsem toho věděla o Rockefellerovi a George Sandové, nejvíce samozřejmě o ikonické Boženě Němcové. Díky této knize jsem si stávající informace rozšířila a získala další fascinující poznatky o těchto výrazných osobnostech. Nejvíc jsem si užila pasáže s naší spisovatelkou, prožila s ní tvrdé a citově vyprahlé dětství, které se přehouplo do stejného manželství. Fascinoval mě výstřední život George Sandové, uměla si ho náležitě užít a nedbat dobových konvencí. Nejméně jsem souzněla s magnátem Rockefellerem, nelítostným obchodníkem, pro něhož byly peníze vrcholem světa.

Počin Radky Denemarkové je hutný a náročný. Nárokuje si vás na sto procent, žádné rozptýlení není na místě. Odmění vás neotřelým náhledem na dobu, která ženám a jejich rozvoji příliš nepřála, pokud se tzv. „utrhly z řetězu“ a věnovaly se sobě a svým zájmům, mnohdy za to draze zaplatily. Autorka srovnává 19. století se současností, píše o domácím násilí i problémech samoživitelek, které jsou aktuální v každé době a nad společností visí jako těžký černý mrak, ať se píše kterýkoli rok.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Poté, co jsem přečetla romány Sucho a Ztracený v pustině, jsem si Jane Harperovou zařadila mezi oblíbené autory psychologicky laděných thrillerů zasazených do mé oblíbené destinace – Austrálie. K jejím dílům patří ještě i Síla přírody, která na mě teprve čeká. Aktuálně je na světě další počin nazvaný Přeživší.

Mladý pár Kieran a Mia spolu s jejich jen nedávno narozenou dcerkou přijíždějí do rodného městečka Evelyn Bay, na které nemají ani jeden příjemné vzpomínky. Před dvanácti lety tam totiž při velké bouři došlo k tragédii. Kieran ztratil bratra, který v ní zahynul a jehož smrt si Kieran klade celou dobu za vinu, Mia zase přišla o nejlepší kamarádku. Ten den se hodně pohádaly a Gabby zmizela. Nikdo netuší, jestli ji strhl proud, nebo se stala obětí zločinu. Návrat mladých lidí tyto rány znovu otevírá, nabízí se spousta nezodpovězených otázek, zvlášť poté, co je následující ráno po jejich příjezdu nalezena na pláži mrtvá dívka, jejíž smrt je na první pohled násilná. Není divu, že na Kierana spousta lidí pohlíží s despektem, jednak mu kladou za vinu smrt bratra a druhak se aktuální zločin stal opět v době, kdy se pohyboval v Evelyn Bay, v místech, která byla v obou případech pro tyto činy osudová…

Román Přeživší možná trochu potrápí vaši trpělivost, u mě to tak bylo. Měla jsem totiž zpočátku problém začíst se do děje, hned v první kapitole se objevuje hodně postav se jmény, která se díky určité podobnosti trochu pletou (Kieran, Sean, Finn, Liam), takže mi chvíli dělalo problém zařadit si je do správné škatulky, ale pak už šlo čtení samo a psychologicky laděný příběh si mě podmanil a nepustil.

Děj plyne pomalu, v podstatě neprožijete žádnou megaakci, při níž by se vám zvedala hladina adrenalinu, ale jedete na poklidné vlně. Zdánlivě poklidné, neboť to, co chybí v akčních scénách, autorka vynahrazuje atmosférou. Jane Harperová není mistryní akčních scén, její síla tkví v emocích a ve vykreslení charakterových vlastností hlavních postav, navíc dokáže navodit správnou atmosféru, tak moc tísnivou a mrazivou, jak jen to je možné. A vůbec nevadí, že místo činu spaluje nesmírné australské suché horko, husí kůže se prostě jen tak nezbavíte. Mimo jiné se jí podařilo věrně vykreslit chování lidí na maloměstě, jejich vzájemné vztahy, kdy se všichni znají, přesto dokážou jeden druhému nevěřit, když jde do tuhého. Postavy se chovají a jednají tak, že podezíráte všechny ze všeho a ve finále pak nestačíte zírat.

Přeživší je důmyslným, tajemstvími opředeným psychologickým thrillerem, jehož pomalejší tempo bude vyhovovat čtenářům, kteří u detektivek rádi přemýšlejí a rozplétají nitky spletitých příběhů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Grace se fakt „daří“. S manželem se bude rozvádět, dcera, která aktuálně bydlí s ním, ji nechce ani vidět, z práce ji po dvaceti letech vyhodili. To chcete! Grace se ale nedá, v tom nejteplejším dni stojí v dopravní zácpě a čeká, až se uvolní cesta. Její dcera Lotte má šestnáct let a i když matku na oslavu nepozvala, Grace objednala dort, který jí chce předat. Nic jí v tom nezabrání, ani neútěšná dopravní situace, ani počasí, ani fakt, že se krabicí musí táhnout přes půl Londýna. Grace bojuje s horkem i s otravnými lidmi, kteří jí kříží cestu, do toho se jí v paměti promítají vzpomínky na minulost a na to, co způsobilo rodinný rozkol. Jaká je síla mateřské lásky a kam musí člověk zajít, aby získal zpátky to, co ztratil, i když některé věci už odestát nejde?

Román Fran Littlewoodové je vynikající sondou do života současné ženy, která řeší menopauzu, hloupé předsudky a trable s dospívajícími dětmi. V tom se najde většina rodičů. Neobyčejná Grace zpracovává spoustu důležitých aktuálních témat, dotýká se vztahů mezi rodiči a dětmi, řeší vliv a sílu sociálních sítí, na kterých teenageři tráví maximum času a také se dotýká nedostatku komunikace mezi lidmi.

Děj je rozložen do třech rovin, v současné sledujeme Grace a její „křížovou“ cestu, ve flashbacích se příběh vrací o čtyři měsíce zpátky, kdy se začal vztah mezi Grace a Lotte kazit a také do doby před dvaceti lety, kdy se seznámili Grace a její manžel Ben. Toto tříštění časových linií je pro příběh důležité, příběh má díky tomu větší napětí, které se s každou další stránkou stupňuje, navíc to, co stojí za veškerými problémy Graciny rodiny, autorka prozradí až v poslední části knihy a věřte, že budete hodně překvapeni, já jsem tipovala úplně jiný problém.

Fran Littlewood zvolila er-formu v přítomném čase, což působí lehce odtažitým dojmem, leč pro celkový efekt je to ideální způsob, zvyšuje čtivost příběhu a dodává mu určitou naléhavost.

Hned na počátku jsem si říkala, že mi Gracino chování připomíná známý psychologický film Volný pád s Michaelem Douglasem v hlavní roli. Jaké bylo mé překvapení, když jsem se v doslovu dočetla, že tento snímek byl pro spisovatelku inspirací k sepsání knihy.

Neobyčejná Grace je křehkým, psychologicky laděným příběhem o rodině a jejich poutech, o lásce, strachu, bolesti, ztrátě, strachu ze stárnutí, prostě o všem, co se vám může v životě přihodit. A poselství knihy? Mluvte spolu, mluvte o všem, přestože to někdy pekelně bolí. Doporučuju všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Možná si při pohledu na jméno autora řeknete, že vám je povědomé. Bodejť by nebylo, jedná se o civilní příjmení manželské spisovatelské dvojice doposud známé jako Lars Kepler. Pod tímto pseudonymem napsali ságu s detektivem Joonou Linnou v hlavní roli . Nyní se Alexandra a Alex Ahndorilovi rozhodli opustit temný severský styl kriminálních příběhů a napsat „lehčí“ detektivku ve stylu Agathy Christie. Na scénu přichází Alex Ahndoril a první díl z nové série nazvaný Až najdu klíč.

Hlavní postavou je soukromá vyšetřovatelka Julie Starková. Kontaktuje ji Per Günter Mott, člen známé podnikatelské rodiny, jeden ze spolumajitelů úspěšné firmy. Zúčastnil se schůze správní rady a ráno poté našel v mobilu fotku zkrvaveného muže s pytlem na hlavě. Per nemá vůbec tušení, jak se fotka do mobilu dostala, ani neví, o koho se jedná. Kvůli nadměrnému pití mívá výpadky paměti, což zrovna nehraje v jeho prospěch. Julie k vyšetřování přizve svého bývalého manžela Sidneyho, městského policistu, k němuž ji ještě pořád vážou city. Oba přijíždějí do luxusního sídly rodiny Mottových, aby odhalili identitu mrtvého muže a okolnosti vzniku fotografie ještě dříve, než se do případu vloží policie.

Až najdu klíč je prvním dílem série s Julií Starkovou v hlavní roli a je to znát. Tentokrát nás nečekají potoky krve a rafinované zločiny, ale komorní příběh ve stylu starých anglických detektivek. Autoři se netají inspirací Agathou Christie a počin pojali jako konverzačku s mnoha postavami, z nichž každá má motiv k vraždě. Julie Starková se řadí k policistům, kteří mají nějaké trauma a bolest na duši i těle. Její trápení je zlehka nakousnuto, ale nevysvětleno, toho se asi dočkáme v dalších dílech. Julie tak díky tomu působí trochu zvláštně, nějak jsem celou dobu nevěděla, co si o ní myslet. Její exmanžel Sid oproti ní vyvolává příjemný dojem, až člověk nechápe, proč jejich manželství nevydrželo – to se zřejmě také dozvíme později.

Stejně jako v detektivkách Agathy Christie se i tady děj soustřeďuje na honosné rodinné sídlo, jehož členové jsou podezřelí všichni. Skrývají tajemství, jsou neupřímní a mnohdy mají mezi sebou spory. Také vyústění děje se nese v poirotovském duchu – všichni včetně vraha jsou přítomní velkolepému finále, kdy Julie odhalí pravdu.

Agatha Christie byla jenom jedna, co si budeme nalhávat. Ahndorilovi se pokusili o vzkříšení jejího typického stylu psaní, včetně pomalejšího tempa a velkolepých společenských konverzací. Pachatele se mi odhalit nepodařilo, můj tajný tip nevyšel. Uvidíme, co přinesou další díly, ráda bych rozmotala Juliino klubko trápení a traumat a dozvěděla se něco víc o jejím životě. Tento knižní počin je protipólem toho, co od švédských manželů známe – pokud čekáte pořádnou krvavou akční řežbu, tak se nedočkáte, pseudonym Alex Ahndoril přináší klasický, poklidný detektivní příběh, hlavolam pro vaše mozkové závity. Jelikož jsem po přečtení zatím posledního dílu ze série s Joonou Linou měla pocit, že se už vypsali a nemají co nabídnout, byla jsem trochu skeptická i vůči sérii nové, naštěstí mě tento pocit během čtení opustil a jako milovník klidnějších a pomalejších detektivek jsem si tuto konverzačku docela užila.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.