Štítek: HOST

Italské hory Dolomity – jsou nádherné, majestátné, takové, co nedají nikomu nic zadarmo. Právě v nich se odehrává neobyčejný příběh lásky a přátelství – Onesto z pera Francesca Vidotta.

Jednoho dne, za šílené bouře, uvidí spisovatel Francesco za okny své chaty muže. Pozve ho dál, čímž započne přátelský vztah s Guidem, starým mužem s neuvěřitelně modrýma očima a tváří zvrásněnou tak, jako by se do ní otiskly samotné hory.

Francesco našel v lesích starou fotku neznámé dívky. Guido ji u něho spatří a spisovateli umožní prostřednictvím dopisů, které muž jménem Onesto kdysi věnoval jednotlivým horám v okolí, prožít život dvou bratrů – Onesta a Santa, se všemi radostmi i strastmi, které život v drsných horách přináší. Kdo je tajemná dívka z fotografie? A kdo nechal v městečko postavit kenotaf s nápisem Mé hory jsi ty?

Na počin nazvaný prostě a jednoduše Onesto jsem se nesmírně těšila a jsem moc ráda, že se mi dostala do rukou. Francesco Vidotto napsal nádherný, emocemi nabitý příběh o lásce -bratrské i milenecké – o cti a morálce.

Autor nepotřebuje sáhodlouhá souvětí, aby věrně vylíčil tísnivou atmosféru těžkého života v horách i jejich majestátnost a krásu. Jeho jednoduchý, úsporný styl s krátkými větami, v nichž má každé slovo pevně dané místo, vydá za všechno.

Opět doporučuji vyhradit si čas na nikým a ničím nerušené čtení. Onesto je počin, s nímž není třeba spěchat, naopak, Vidottův styl nabádá čtenáře vychutnat si každé slovo, každé písmenko.

Do rukou se mi dostal křehký, něžný, dojemný, smutný, laskavý, bolavý, jemný příběh. Byl to pro mě nádherný čtenářský zážitek.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Dali byste si dobrý čaj a něco sladkého k tomu? Rádi byste na pár chvil zvolnili a užili si čas jen pro sebe? Tak to jste tady správně. Kavárnu Café Cherry Blossom vede Hio, jež ji převzala po matčině odchodu do důchodu. Na zahradě, kde se kavárna nachází, roste už přes sto let horská sakura. A právě jejím pohledem vidíme život v kavárně v průběhu jednoho roku.

Café Cherry Blossom, neboli kavárna u sakury. Jaké to v ní je? Chodí tam zákazníci rádi? Hio se snaží dostát odkazu své babičky a v kavárnu vést tak, aby se v ní všichni cítili dobře. Zákusky wagaši i čaj servíruje v souladu s přírodou a za pomoci kamárádky Mijako, která se stará o květinovou výzdobu, vytváří útulné prostředí, kde je snadné zapomenout na problémy. A co horská sakura? Je jakýmsi ochranným štítem kavárny a její květy slouží jako potěšení a vzpruha v jarních dnech, byť je jejich životnost krátká. Jak to s majestátním stromem bude dál? Přežije další zimu?

Kavárna u sakury je nádhernou knižní záležitost, která čítá „pouhých“dvě stě stran. Ano, pro milovníky bichlí je to málo, ale stojí to za to. Doporučuji vyhradit si na čtení jedno volné odpoledne, uvařit si kávu nebo čaj, nachystat si dobroty – zákusky wagaši jsou vítány – a užít si nerušené chvilky s textem, který působí hřejivě, až konejšivě, můžu-li to tak říct. Po přečtení vám zůstane lehký úsměv na tváři, uvidíte. A taky pocit, že s dobrou knížkou je svět ještě v pořádku.

Nečekejte žádnou akci, tohle není kavárna, v níž by objednávky létaly vzduchem jako v nejrušnějších velkoměstských restauracích. Café Cherry Blosom je útočištěm pro neklidné duše, i pro ty, kteří si chtějí vychutnat nerušenou chvilku pro sebe. Hio svou klidnou povahou pomáhá návštěvníkům překonat těžší chvíle — a tím vlastně pomáhá i sama sobě zdolávat vlastní pochybnosti.

Z textu Nagi Šimeno čiší pokora, úcta a moudrost – je to prostě japonské :). Žádný spěch, žádné hektično, tohle je opravdu poklidné čtení, které ocení nejen milovníci pomalejších knižních počinů, ale i ti, kteří chtějí v současné poměrně náročné době zvolnit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu knížku můžete pořídit.

Fleetcombe je malá, idylická, typická anglická vesnička, kam se po letech strávených v Liverpoolu vrací policistka Nicola. Doufá, že návrat do rodných míst povede ke zlepšení chladné atmosféry v jejím manželství. Klidné prostředí bez velkých zločinů je to pravé, co potřebuje. Jenže neuplyne ani pár týdnů od nastěhování a Nicola řeší vraždu majitele místní hospody Jima Tiernana, který byl nalezený v poměrně bizarní poloze – nahého, s jelením parožím na hlavě. Všichni z vesnice jsou v šoku – navzájem se znají a představa, že mezi nimi chodí vrah, je všem nepříjemná. Když Nicola s novým kolegou Harrym začne případ vyšetřovat, zjišťuje, že každý má nějaké tajemství, ať už ryze nevinné, nebo vztahující se k vraždě hospodského.

Chris Chibnall svůj detektivní případ staví primárně na lidech. Kolem Jima Tiernana je hned několik osob, které ho buď mají rádi, nebo jim leží v žaludku. A zároveň, ani on není příliš čitelný, má své mouchy a taky, světe div se, skrývá svá tajemství. A pak si vyberte. Hned od počátku sledujeme několik stěžejních postav a jejich chování i myšlenkové pochody. Autor je líčí tak, že všichni působí podezřele, takže čtenářovy mozkové závity dostávají zabrat. Každý by mohl být vrahem, každý má tak trochu motiv, nebo mu chybí alibi. Tohle je na příběhu nejlepší – malá komunita, v níž tíseň a strach sílí každým dnem. Všichni jsou podezřelí a vrah chodí všem přímo před nosem!

Kromě vyšetřování dostává prostor také Nicola a její osobní život, kdy pomalu odkrýváme pozadí manželské krize, a její sžívání s novými kolegy, zejména s nováčkem Harrym. Jsou to motivy, které do děje vnáší lidskost i zrnko humoru. Kvalitní detektivka se obejde bez hektolitrů krve, její kouzlo spočívá v lidech, jimž autor vdechl jedinečný život a umožnil nám prožívat jejich osudy a také pátrat po vrahovi. Chris Chibnall nabízí pestrou paletu postav, z nichž každá je potenciální vrah. Je to jako hra kočky s myší, čímž udržuje čtenářovu pozornost a napětí.

V případě detektivního románu Smrt U Bílého jelena se jedná o autorovu prvotinu a můžeme říct, že zdařilou. Píše podobně jako australská spisovatelka Jane Harperová, která zločiny ve svých knihách také staví především na lidech žijících v menších městech či komunitách. Chris Chibnall ve své knize zachovává atmosféru anglického venkova tak, jak ho známe z britských detektivních příběhů a seriálů, zároveň ho oživuje aktuálními tématy hýbajícími současnou společností – zlehka se dotýká války na Ukrajině (jedna z postav je ukrajinská uprchlice), nebojí se začlenit nebinární osoby a přiřknout jim důležitou roli v celém příběhu.

Máte-li rádi poklidné detektivky s komorní atmosférou, Smrt U Bílého jelena by se vám mohla zamlouvat. Britové to s tímto žánrem prostě umí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

20. léta 20. století, alternativní Londýn a … draci. Tohle kombo nabídla S. F. Williamsonová poprvé v počinu Jazyk draků. Hlavní hrdinka Vivien Vlaštopírková ze všeho nejvíc toužila studovat dračí jazyky, místo toho se ocitla ve víru občanské války, kterou sama rozpoutala. Válka saní je druhým dílem série s Vivien, která se stává tváří revoluce a nejhledanějším zločincem v Británii. Odjíždí na odlehlé skotské ostrovy najít neobvyklý a zapomenutý druh saně, jenž má povstalcům pomoct ukončit válku, a to jednou provždy.

Děj navazuje plynule na první díl, takže do válečné vřavy skočíme rovnýma nohama. Vivien se aktivně účastní odboje a distribuuje letáky. Přestože má práce až nad hlavu, nemůže zapomenout na Atlase, kterého milovala, ani na své přátele. S kým se shledá, kdo je na její straně a kdo nepřítel?

Druhý díl je mnohem temnější než první, atmosféra strachu a všudypřítomné smrti se táhne celou knihou. Na této dračí fantasy oceňuji, že romantika nepřebíjí hlavní dějovou linku, i když je přítomná, naštěstí je to opravdu v malé míře. Chcete dračí fantasy? Tady ji máte. A nejsou to žádní roztomilí dráčci mráčci, ale pořádné saně, které si v chování mohou podat ruku s lidmi. Mají všechny dobré i špatné vlastnosti lidí a jejich vzorce chování a nebojí se je použít. S. F. Williamsonová na dračích i lidských postavách ukazuje, čeho všeho jsou někteří jedinci schopni, ať se jedná o hrdinské činy nebo zradu.

Válka saní je adrenalinová záležitost plná akce a napětí, zejména poslední třetina vám hladinu vzrušení (ne erotického, samozřejmě) zvedne minimálně o padesát procent. Kromě draků v popředí stojí translatologie, obor, kterému v současné době šlape výrazně na paty umělá inteligence. Autorka touto trilogií (na třetí díl si ještě musíme počkat) vzdává hold všem překladatelům a lidem, kteří se věnují práci s jazyky a slovy.

Pokud hledáte chytrou fantasy, sérii s Vivien Vlaštopírkovou můžu doporučit nejen mládeži, ale také dospělým, kterým je blízký svět draků i překladatelů, jejichž záslužná činnost bývá hodně nedoceněná.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Taky jste si oblíbili sérii Juusiho Adlera Olsena Oddělení Q? A taky jste jen neradi přijali zprávu, že je autor nemocný a sérii tudíž nemůže dokončit sám? Rozhodl se, že své příznivce bez Carla a Asada nenechá a vybral si důstojné pokračovatelky, které v sérii pokračují. Prvním společným počinem je jedenáctý díl nazvaný Mrtvé duše nezpívají.

Přiznávám, byla jsem zpočátku trochu skeptická, přece jen má Juusi Adler Olsen už nějaký „zvuk“, jak se říká, kdo by se mu tedy mohl rovnat? Po přečtení říkám na rovinu, že před Line Holmovou a Stine Boltherovou smekám. Povedlo se. Byla to velkolepá jízda, smršť emocí a akce.

Co se událo od posledních dílů, v nichž šlo o svobodu a především o život Carla Mørcka? Po dramatických událostech s falešným obviněním a následným vězením se Carl rozhodl opustit oddělení Q, užívat si důchod a věnovat se psaní. Když ho kontaktuje neznámá žena a přehraje mu poměrně zvláštní a především znepokojivou nahrávku, Carl neodolá a vrací se k vyšetřování. Sice nepřímo, ale přece jen. A co oddělení Q? Odešel i Gordon, takže zůstala jen Rose a Asad, ke kterým přibyla nová, poměrně tajemná kolegyně Helena, která tam s nimi evidentně nechce být a všem to dává znát. Vyšetřování nového případu se rozjíždí, držte si klobouky, tohle je opravdu nářez.

Nabízí se otázka, jestli jsou Mrtvé duše nezpívají jiné, než předchozí díly, které psal Adler Olsen sám, nebo je změna autorů znát. Obě spisovatelky se svého poslání zhostily se ctí a respektem k původnímu dílu, přesto do něj otiskly i něco ze sebe. Děj je sice drsný, řešíme přece vraždy a násilné činy, přesto se v něm odráží něco nového – lehkost, jemnost, které hrubost jemně obrušují. Asadův osobitý humor zůstává, dokonce to vypadá, že s Helenou jim to po pracovní stránce bude klapat, jsou si v lecčems neskutečně podobní. Zato Rose, to je kapitola sama pro sebe. Zatímco dříve z ní sršel sarkasmus a ironie, teď se mění v semetriku, pro kterou je Helena totéž, co červený hadr pro býka. Ale změna v jejím chování má svůj důvod, ještě nás tahle nekonvenční a bohémská vyšetřovatelka překvapí.

Samotný děj je velmi košatý. Vraha vám autorky nabízí na stříbrném podnose, víte, kdo to je, ale vůbec to nevadí. Rozjíždí se několik dějových linek, které spolu zdánlivě nesouvisí, ve finále zjistíte, že opak je pravdou.

Celkově hodnotím zatím poslední díl série velmi kladně. Kombo Holmová & Boltherová je trefou do černého. A opět, stejně jako Juusi Adler Olsen, i ony ukončily příběh tak, že se můžeme těšit na pokračování. Už aby to bylo!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Patrik je praktický lékař na maloměstě. Aktuálně toho má plné kecky, čekárna je plná lidí, sestru mu dělá vlastní matka, která všechny bez rozdílu srovná do latě, včetně vlastního syna. V druhé ordinaci je Marika, a taky toho má docela dost, nemoci se prostě neptají. Ještě že je tady Hanka, Patrikova přítelkyně, s ní je mu vždycky dobře, i když v poslední době je nějak odtažitá. A vůbec, všechno začíná jít nějak do kopru. Marika udělala průser, matce se začínají trochu zapalovat lýtka a Patrik bojuje sám se sebou. Nepatří mezi nejštíhlejší a proto mu chybí sebevědomí. Za to laskavosti a dobroty má na rozdávání. Bude to ale stačit? Na Patrika se valí jedna pohroma za druhou a na to už jeho dobrácká povaha nestačí. Bude brzy líp?

Petra Dvořáková tentokrát změnila žánr a místo psychologického příběhu čtenářům nabízí pohodovku z lékařského prostředí plnou laskavosti a situačního humoru. Že si to neumíte představit? Dobrý den, další prosím. Ordinace právě otevřela. A je skvělá!

Tento příběh dělají především postavy. Patrik, to je takový roztomilouš. Méďa Béďa, plyšák na hraní. A umí skvěle vařit! Má sice pořádné břicho, ale taky obrovské srdce. Tak obrovské, že nevidí, co se mu odehrává před očima. A zatímco čtenář brzy vytuší, jak to s Hankou asi doopravdy je, Patrik stále žije ve své bublině dobrosrdečnosti. Jeho matka, emeritní zdravotní sestra je kapitola sama pro sebe. Má prořízlou pusu, kterou se nebojí použít. Hodně mě bavila a děj pořádně oživila, stejně jako Patrikovi nejlepší kamarádi. Hanka a Marika jsou dvě zásadní ženy Patrikova světa – osobního i profesního. Nebudu prozrazovat víc, protože na konci se všechno, nad čím v průběhu příběhu přemýšlíte, krásně propojí. Navíc hodný doktůrek občas vyvede takové věci, že nevíte, jestli se smát, nebo ho litovat. Do děje výrazně zasahuje i dětská postava, Maričina dcera, která si říká Drejk a je hodně osobitá. Petra Dvořáková si se všemi krásně pohrála a stvořila příběh, který je psaný lehkou rukou, tentokrát žádné depky mít nebudete. A ještě poznáte svět praktických lékařů z jejich pohledu. Ani oni to někdy nemají s pacienty jednoduché.

Byť byste to od této autorky nečekali, Ordinace představuje vskutku oddechovou záležitost. Jede v poklidném tempu, nenajdeme v ní akční scény, které by zvedaly adrenalin. Pořád čekáte, že se stane něco velkého a ono nic. Prostě klídek, pohoda. Patrikův příběh je spíš zamyšlením nad tím, jak moc se člověk někdy podceňuje a ponižuje, jen aby se zavděčil druhým. O humor v ději rozhodně není nouze, autorka Patrikovi připravila pár horkých chvilek, kdy se pořádně zapotí a čtenář zasměje. Finále, v němž se vše krásně propojí, je i trochu dojemné a k zamyšlení.

Optimisticky laděný počin o smolaři s velkým srdcem a jeho lékařské praxi můžu doporučit všem, kteří hledají lehké čtení s nádechem laskavosti a vtipu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Přijměte pozvání do Yorskhiru. Na dveře klepou osmdesátky, Margaret Thatcherová se pevnou rukou ujala premiérského křesla a dvanáctiletá Miv má plnou hlavu toho, že její otec plánuje přestěhovat rodinu na jih, protože v okolí řádí sériový vrah, kterému všichni přezdívají Rozparovač. Miv má nejlepší kamarádku Sharon, která pro ni představuje útočiště, doma to totiž není jednoduché. Maminka přestala najednou mluvit a Miv netuší, proč. Rozhodne se, že stěhování zabrání a Rozparovače vypátrá sama, policie je bezradná a přešlapuje na místě. Miv se Sharon si začnou sepisovat seznam všech podezřelých lidí a věcí, které by mohly jejich vyšetřování pomoct. Pátrání obou dívek odkrývá život ve čtvrti, kde žijí, odhaluje tajemství, která měla zůstat skrytá nejen mezi sousedy, ale i mezi oběma dívkami.

Seznam podezřelých věcí by neměl uniknout pozornosti všem milovníkům společenských psychologicky laděných románů, které se zabývají komplikovanými vztahy mezi lidmi. Spisovatelka Jennie Godfrey se primárně zaměřila na anglickou společnost 80. let minulého století ve Velké Británii. S nástupem nové premiérky Margaret Thatcherové tzv. „Železné lady“ se změnila ekonomická situace mnoha lidí, unavených a znechucených novými podmínkami. Do toho si vemte tajemného Rozparovače, dvě zvídavé holky a máte před sebou slušnou psychologickou sondu do života těchto lidí, obalenou do detektivního kabátku. Ale pozor! O klasickou krimi se opravdu nejedná!

Autorka napsala úžasný, emocemi nabitý příběh o dospívání a jeho těžkostech. Hlavní role vypravěčky patří Miv, která glosuje dění kolem sebe, rodinné vztahy, těžkosti, s nimiž se potýká. Stojí na prahu puberty a ze všeho nejvíc potřebuje matku, která však svou roli aktuálně nezvládá. Proč, to přesně nevíme, skládáme si jen drobné střípky z toho, co Miv zmíní. A vlastně to netuší ani ona sama. Otec neví, jak s dcerou mluvit, domácnost leží na bedrech tety Jean, která ji ovládá pevnou rukou. Miv nachází útěchu u nejlepší kamarádky Sharon a její dny vyplňuje pátrání po sériovém vrahovi. Svět Miv tvoří nejen její rodina, ale také sousedé a obyvatelé čtvrti, kde žije. Prodavač Bašír a jeho syn Ištiják, přistěhovalci, kteří by rádi začali nový život, ale spousta lidí na ně hledí skrz prsty, knihovnice Helen, jíž až příliš často tvář hyzdily modřiny, nebo její otec Arthur, samotář, kterému nedávno zemřela žena a on se s tím nedokázal smířit. Každý z nich má své problémy a především tajemství, která by nikdy neměla vyplout na povrch – a stejně se tak vždycky stane.

Pokud vyhledáváte romány ze života, emotivní a zároveň laskavé, Seznam podezřelých věcí si přečtěte. Dostanete dojemné čtení plné zajímavých osudů, tajemství a atmosféry Británie osmdesátých let minulého století, do kterého je umně vpleten skutečný příběh sériového vraha Petera Sutcliffa, který brutálně zavraždil třináct žen a na několik dalších zaútočil.

Pro mě byl počin Jennie Godfrey příjemným překvapením, věděla jsem, že se nejedná o klasickou detektivku a byla jsem zvědavá, co přesně dostanu. Užila jsem si dojemný příběh, v němž se autorka s empatií věnuje nelehkému období dospívání a všem změnán, které s ním přicházejí. Knihou zároveň uctila památku nevinných obětí Rozparovače, ženám, které se ocitly ve špatnou dobu na špatném místě.

Hledáte neotřelý a netuctový román o mezilidských vztazích? Tak tady ho máte, doporučuji všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Fanoušci tvorby Kateřiny Tučkové určitě postřehli, že podle románu Vyhnání Gerty Schnirch byla natočena minisérie Gerta Schnirch s Barborou Váchovou a Milenou Steinmasslovou, které se dělí o ústřední roli Gerty. Poprvé vyšlo toto dílo v roce 2009, letošní zatím poslední vydání má filmovou obálku.

Gerta Schnirch pochází ze smíšené rodiny. Matka je Češka, otec Němec. Čím víc jeho národ ovládá ten náš, tím víc propadá fanatismu a svým blízkým zakazuje mluvit česky. Gerta se cítí být Češkou, ale nic jí to nepomohlo, na konci války je i s několikaměsíční dcerkou odsunuta směrem na Vídeň. Její transport končí v Pohořelicích, kde mnoho vyhnanců umírá během epidemie tyfu. Gerta spolu s dalšími souputnicemi zakotví na statku u vdovy Zipfelové a podílejí se na nucených pracích. Když po letech znovu získá československé občanství, vrací se s dcerou Barborou do Brna. I nadále je zkoušená novým režimem a její vztah s Barborou je doživotně poznamenán. Navzájem se nechápou, neumí spolu komunikovat, Gerta je zahořklá a Barbora se chce ode všeho oprostit a žít svůj život.

Kateřina Tučková ve své knize zpracovala velmi náročné téma, které hýbe dějinami více než 80 let. Poválečný odsun Němců je stále citlivou kapitolou, o které se moc nemluví, a pokud ano, tak velmi těžce a opatrně. Vyhnání Gerty Schnirch je všechno – jen ne jednoduchá četba. Kdo tvorbu Kateřiny Tučkové zná, ví, že v popředí stojí vždy ženy zkoušené osudem. Přestože píše spíše věcným, strohým stylem, dokáže do knihy vměstnat i emoce. Některé scény jsou drsné a kruté, na děj proto jen tak nezapomenete.

Román Kateřiny Tučkové vyvolává spoustu otázek a témat k přemýšlení. Na čí straně je vina? Nic není černé nebo jen bílé, mnozí lidé se nechali unést a jednali na základě emocí a ne rozumu, o tom vypráví třeba film Habermannův mlýn. S Gertou se život nemazlil ani po válce, odtud pramení její pozdější zatrpklost a vyhořelost, nemá žádnou kloudnou budoucnost a v podstatě až do revoluce v roce 1989 jen přežívá.

Příběh Gerty je prodchnutý smutkem, zlobou i frustracemi, a přesto jsem se od něj nemohla odtrhnout. Vždycky, když si říkám, že se mi nedaří a všechno je na houby, vzpomenu si na Gertu a všechny, kdo byli osudem a dobou zkoušeni. Máme se skvěle, opravdu. Jsem ráda, že se počin Kateřiny Tučkové zařadil mezi doporučenou četbu na středních školách. Právě díky těmto syrovým a autentickým knihám mají studenti možnost poznat historii záživnější a poutavější formou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu knihu můžete pořídit.

Charlie je třiadvacet a zrovna získala pracovní pozici snů jako asistentka v jednom londýnském nezávislém nakladatelství. Jako milovnice knížek nemůže být už víc nadšená. Ale počkejte, vlastně může. Nakladatelství, v němž Charlie pracuje, chystá vydání nové knihy jejího oblíbeného autora Richarda Avelinga, k němuž ji pojí zvláštní pouto – k jeho tvorbě ji totiž přivedla matka, o kterou brzy přišla a jejíž ztráta zůstává bolavou kapitolou jejího života. Hned po prvním setkání s Richardem přeskočí žhavá jiskra. Co na tom, že je mu šestapadesát a manželství udržuje prý už jen formálně? Láska se na věk ani okolnosti neptá a Charlie se brzy ocitá ve víru bouřlivého vztahu. Tajného, bouřlivého a v podstatě nerovného vztahu.

Sladkobol. Trefně zvolený dokonale vystihuje podstatu společenského románu Hattie Williamsové. Láska nemusí být jen sladká, někdy tak pekelně bolí a může zhořknout. Charlie se ve vyprávění vrací do roku 2010, kdy začala pracovat v nakladatelství a seznámila se s Richardem. Blíže poznáváme i její zázemí a spolubydlení s přáteli, kteří jí v podstatě nahrazují rodinu. Právě oni o ni pečují, protože Charlie je ve skutečnosti velmi křehká bytost.

Hlavní linkou příběhu je milostný vztah mezi Charlie a Richardem. Nebudeme si lhát, je to vztah toxický, od samého počátku máte pocit, že je v něm něco špatně. Autorka velmi expresivně popisuje nejen vášeň a opojení, které jeden ke druhému cítí, ale pozvolna nás vtahuje do osidel zhoubné lásky a manipulace.

Román Sladkobol mě naprosto pohltil. Nenabízí jen pohled do lákavého prostředí nakladatelských domů, ale především mrazivou sondu do lidské duše. Ukazuje, jak nebezpečná může být touha po lásce a slepá důvěra, když se snažíme zaplnit prázdné místo v našem srdci. Citlivá Charlie dojímá svým nelehkým životním osudem natolik, že máte chuť ji prostě jen obejmout a povzbudit pár milými slovy.

Hattie Williamsová napsala emotivní příběh, který vyvolává znepokojení, nad čím vším je člověk ve jménu lásky schopný zavírat oči.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.