MOBA

Víš, že nemusíš?

Knižní rodinka Dagmar Digmy Čechové má další přírůstek! Je to titul Víš, že nemusíš? , který opět vydalo (jak jinak :)) nakladatelství Moba. Velmi volně navazuje na úspěšný román Nemusíš!, takže se NEMUSÍTE bát začít číst i v případě, že jste Nemusíš! v rukou nedrželi.

Hlavními hrdinkami jsou znovu Kateřina a Marie. Katka žije po rozvodu spokojený život single ženy, dělá si co chce, kdy chce a s kým chce. Jediným mráčkem na nebi je syn, který se nechce osamostatnit a bezostyšně využívá vymoženosti matčina servisu – prostě má mamahotel jak vyšitý. Marie se kvůli zdravotním problémům v rodině vrací z Anglie zpátky domů a není sama, i když to na ní není ještě vidět. No, milé ženy, jednoduché to mít nebudete ani jedna, to vám garantuju!

I v tomto románu autorka dokázala, že je výbornou glosátorkou současného života, umí zachytit vše podstatné, od veselých a humorných chvil, až po ty vážné, které osud rád vnáší do cesty. Velmi citlivě popsala nevyhratelný zápas s Alzheimerovou chorobou i vztahy mezi lidmi, ať už se jedná o vřelé a láskyplné mezi Marii a rodiči, nebo toxické, kdy chce někdo proti vaší vůli držet kormidlo vašeho života.

Oběma hrdinkám autorka připravila vtipné i smutné zážitky, s Katkou jsem se bavila, když šla po dlouhé době na rande – ach, ty přípravy, s Marií jsem zase soucítila, ve chvíli, kdy se jí svět rozpadl na kousky. Líbíly se mi vedlejší postavy, ač některé měly své mouchy a lezly pořádně na nervy, měl díky nim příběh šmrnc a grády.

Opět nechyběly svižné dialogy, které si mezi sebou hrdinové podávali jako pinpongový míček, jako vždy působily přirozeně. Krátké kapitoly, v nichž střídavě vystupuje Katka a Marie, končily vždy na tom správném místě, abyste chtěli číst dál a knížku neodkládali na jindy. A proč taky, vždyť vlastně NEMUSÍTE! 🙂

Pro mě jsou romány Dagmar Digmy Čechové sázkou na jistotu. Nikdy neopakuje stejná témata, vždy vypíchne něco neotřelého a zaujme tím, že její hrdinové žijí obyčejné životy, s nimiž se můžeme ztotožnit. Už teď se nemůžu dočkat další knihy.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky, či na eshopu nakladatelství.

Podívej se podruhé

Jednou z nejplodnějších českých autorek je v současné době Dagmar Digma Čechová, které ročně vychází i dva romány a nejsou to žádné rychlokvašky. Aktuálně je na knižním trhu novinka nazvaná Podívej se podruhé, už tradičně vydaná pod hlavičkou nakladatelství Moba.

Oldřich je úspěšný spisovatel detektivních románů, v soukromí však nesmírně introvertní a nesmělý muž. Nemá ani žádné výrazné ambice, pochází sice z bohaté podnikatelské rodiny, ale po ředitelském postu nijak netouží, nejlíp je mu doma v pracovně. Není divu, že když má křest svého nejnovějšího počinu, je poněkud nesvůj. Záchranné lano mu hází jeho virtuální alter ego, detektiv Xaver, hlavní hrdina Oldřichových knih. Vedou spolu hovory a Oldřich se díky Xaverovým radám cítí líp. Když potká tajuplnou zrzku Hedu, která ho na první pohled doslova uhrane, zahoří k ní láskou a Xavera přestane poslouchat. S Hedou uzavře sňatek a od té doby se jeho život řítí nadprůměrnou rychlostí. Kam? Do pekla či ráje? To je otázka! Jestli je všechno zlato, co se třpytí, Oldřich zjistí poměrně rychle a nebude se stačit divit, stejně jako my, čtenáři.

Dagmar Digma Čechová je pro mě zárukou kvalitního čtení. Její knihy nejsou tuctové, protože spisovatelka má svůj styl, nepíše šablonovitě, každý příběh je vybroušený a do detailu promyšlený originál. Zápletky se neopakují, vždy žasnu nad tím, jak pracuje její fantazie a kolik neotřelých námětů dokáže zpracovat.

Opět četba, která se čte velmi dobře, už z toho důvodu, že autorka je civilní profesí korektorka, takže zná češtinu a umí ji použít. Dokáže si hrát s charaktery postav tak, že je odliší specifickou mluvou, číst dialogy hrdinů je čirá radost, spisovná mluva střídá jadrné nadávání, které do života taky patří a v případě knížek Dagmar Digmy Čechové působí přirozeně.

Líbil se mi koncept knihy, kdy se z minulosti pomalu dostáváme k současnosti a zajímavému vyústění Oldřichova příběhu. On sám stojí za zmínku, je to typ člověka, který se vlivem událostí mění a stává se silnějším v kramflecích. Román poukazuje na to, jak snadné je podlehnout člověku, který okouzlí nejen vás, ale i vaše okolí a je schopný manipulátor.

Román Podívej se podruhé doporučuji všemi deseti. Příběh ze života zpracovaný tak, že vás baví číst a taky nad ním trochu přemýšlíte, je skvělou volbou, hledáte-li dobrou českou tvorbu.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Co když žádné zítra nebude?

Můžou být nejlepšími kamarádkami osoby rozdílné jako den a noc? Říká se, že protiklady se přitahují. Platí to i pro Štěpánku a Zuzanu, která si říká Zu? Ty dvě se kamarádí už od dětství, a přes značné povahové i sociální rozdíly se zdá, že to tak zůstane navždy. Jenže člověk míní a pánbůh mění… Jednoho dne dostane Štěpánka dopis, který bude mít vliv na její další životní kroky. Prsty v něm má Zu, která před několika lety zradou přeťala pouto přátelství. V dopise se Štěpánka dozvídá, že se s kamarádkou bohužel už nikdy nesetká, ale že ji ustanovila svou univerzální dědičkou. Jak se k tomu Štěpánka postaví? Aby nečekané dědictví přijala, musí nejprve Zuzaně odpustit…

Dagmar Digma Čechová je pro mě zárukou, že do rukou dostanu příběh, který se čte úplně sám a je stoprocentně ze života. Toho našeho, českého. Témata, jež ve svých románech zpracovává, známe všichni až moc dobře – rodinné vztahy, přátelství, lásku, starosti obyčejných žen.

V tomto počinu je to stejné – kromě stěžejní zápletky, což je zrada nejlepší kamarádky, poznáváme chod Štěpánčiny rodiny, na niž měl Zuzanin čin osudový dopad. Spisovatelka dokáže autenticky popsat rozdíly ženského a mužského myšlení, vcítít se do náctiletých a napsat dokonalé dialogy, mistrné slovní přestřelky, které v podstatě nečtete, ale přímo prožíváte a dokážete si tak lépe představit postavy knihy, jež pak působí jako z masa a kostí a určitě vám půjdou některé z nich pěkně na nervy.

Děj je koncipován jako prolínání dvou časových rovin, z té současné se ve vzpomínkách Štěpánky postupně vracíme do minulosti a sledujeme obě kamarádky od dětských střevíců až po dospělost, ze vzpomínek postupně skládáme střípky příběhu plného lásky i zklamání.

Co když žádné zítra nebude? Ale ano, bude, zjistí to i Štěpánka a její rodina, jen si k tomu zjištění musí hrdinka vyšlapat cestu, pohlédnout do očí minulosti a naučit se odpouštět.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Nepečené dezerty Kateřiny A.

Nepečené dezerty Kateřiny A. Zní to jako název kuchařky, kterou si doma sepisuje pilná hospodyňka Kačka, ale opak je pravdou. Pod nevinným, sladkou vanilkou vonícím názvem se skrývá počítačový soubor, do něhož si deníkové záznamy ukládá hlavní hrdinka psychothrilleru spisovatelky Andrey Čekanové. Kateřina je vdaná, má dvě děti, krásný dům, psa a… a strach o vlastní život. Pod navenek bezchybnou fasádou fungujícího manželství je všechno úplně jinak. Kateřinin manžel Albert se před všemi ukazuje jako úžasný a milující manžel a otec, ale ona ví své. Každý den trne hrůzou, jestli je doma všechno tak, jak si Albert přeje. Kateřina se snaží, seč může a Albert taky. Nikdo by nepoznal, že svou ženu týrá, psychicky i fyzicky. Jak dlouho lze v takovém vztahu vydržet? A co když se některé záležitosti vymknou z rukou?

Do děje tohoto příběhu vpadnete rovnýma nohama. Žádné dlouhé uvádění do situace, žádné cavyky, hned jste v obraze a víte, že Kateřina to nemá ve vztahu vůbec jednoduché. Byť má své vlastní auto i obchod, útéct z toxického manželství nemůže, Albert je vždy o krok před ní, jako by tušil, co má jeho žena za lubem. Zdá se vám, že kdo chce, tak si vždycky najde způsob a že to nejde, jsou jen výmluvy? Začtěte se a uvidíte sami. Psychopata prostě, s prominutím, neočůráte.

Příběh je podán ich-formou z pohledu Kateřiny, kdy se střídá současnost s prostřihy do minulosti. V nich hrdinka vzpomíná na počátky vztahu s Albertem, jejich seznámení, kdy jde velice dobře (pro čtenáře) poznat, že jde o obratného manipulátora a psychopata. Děj graduje do dramatického vyústění, které vás nenechá vydechnout.

Děj je velmi, velmi akční, až je autorce v recenzích mnohdy vyčítáno, že to, co se Kateřině děje, a nejde jen o domácí násilí, je jako z mafiánského filmu a že není možné, aby se to u nás stalo. Ale proč by nemohlo? Kdo ví, co se děje za zavřenými dveřmi mnoha domácností? V ději se objevuje hodně náhod a situací, které si navzájem nahrávají. Při čtení mě chvílemi mrazilo, a protože některé scény opravdu byly hodně „filmové“, celkovou atmosféru strachu a napětí jsem si užívala. Připomínalo mi to knihy Nicci French, které u nás vycházely na počátku milénia.

Nepečené dezerty Kateřiny A. jsou prvotinou Andrey Čekanové a můžu říct, že povedenou. Domácí násilí se jako téma v knihách objevuje poměrně často, což je dobře, mělo by se o tom mluvit pořád. Příběh Kateřiny totiž prožívat kdokoli z vašeho okolí, aniž byste to tušili.

Máte-li rádi psychothrillery a hledáte českého autora, který by vám v tomto žánru nabídl čtivý počin, Nepečené dezerty Kateřiny A. vás určitě chytnou a nepustí.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Andree Čekanové, knihu pořídíte na eshopu nakladatelství Moba.

Jedna z pěti

Máte nejlepší kamarádku? Dobrou kamarádku? Nebo prostě jen kamarádku? A kolik celkem, jednu, tři, čtyři, deset? Edita jich má pět. Všechny se u ní setkají na oslavě jejích čtyřicátin, kde se Edita čirou náhodou dozví, že jedna z nich je milenkou jejího muže. Ale která? A proč? Edita začne velké pátrání, musí přijít na to, se kterou z nich ji manžel podvádí. Ale jak to udělat, aby nikdo nepoznal, o co se snaží a přitom se dopátrat pravdy. Během detektivní mise Edita poznává své přítelkyně blíže a zjišťuje, že nejsou ani zdaleka takové, za jaké je vždy měla. Pět kamarádek, pět různých povah, příběhů i možných motivů k nevěře. Odhalí Edita, kdo jí leze do zelí?

Jedna z pěti je prozatím třetí knížkou, kterou jsem od spisovatelky Dagmar Digmy Čechové četla a ani jedna mě doposud nezklamala. Pokud máte rádi příběhy, v nichž vystupují obyčejné ženy, takže by se mohlo zdát, že nic převratného neprožijí, zapište si za uši jméno této spisovatelky. Má totiž dar přetavit i zdánlivě nejbanálnější životní osud v román, který vám bude blízký, a to nejen tím, že hrdinkou můžete být třeba vy.

Dagmar Digma Čechová píše nesmírně čtivě. Zní to jako klišé, ale je to pravda. Neobyčejně svěží, moderní styl plný dialogů a trefných myšlenek, které baví. V knížce najdete humor a vtip, scény, u nichž máte mnohdy pocit déjà vu a říkáte si, že inspiraci zřejmě čerpala u vás či vašeho blízkého okolí.

Bystrému čtenáři asi nebude trvat dlouho a na to, kdo Editě zanáší s manželem, přijde. Vůbec to nevadí, stejně knížku zhltnete, ani nebudete vědět jak. Pátrání hlavní hrdinky totiž tak trochu nastavuje zrcadlo nejen jí, ale všem v partě. Prověří vzájemné vazby, Edita zjistí, že šťastný a veselý obličej kamarádky nemusí být známkou spokojeného manželství.

V románu Jedna z pěti autorka nahlíží na současné mezilidské vztahy a líčí je bez pozlátka, prostě tak jak jsou, ale s nadhledem a humorem sobě vlastním. Děj je protkán barvitými dialogy, v nichž si postavy mnohdy servítky neberou, takže působí přirozeně a autenticky.

Je těžké v záplavě současné literatury vybrat to pravé ořechové čtení pro čtenářskou kategorii, která už má v životě leccos za sebou. Román Jedna z pěti je stejně jako další knihy Dagmar Digmy Čechové trefou do černého.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Knižní tip týdne: Propast

Knižní tip týdne: Taková karanténa je k něčemu dobrá. Můžete beztrestně a bez výčitek přečíst kvanta knih. Určitě doporučuju Propast od Jitky Ludvíkové. Je to moje oblíbené „PPP“ perfektní psychologický příběh. Sledujeme dění v jedné rodině, jejímiž vztahy pořádně zalomcuje tragická událost. Tři sestry mají každá svůj život, přesto jsou tady neustále jedna pro druhou, připravené pomáhat si, i když jsou rozdílných povah a vidí svět svým osobitým úhlem pohledu.

Tohle se četlo samo, knížka přesně podle mého gusta. Reálné prostředí, rodinné vztahy, různé pohledy na věc a taky důležité vedlejší postavy, které mají v románu své místo.

Děj je svižný hned od počátku, pořád se v příběhu něco děje, jsou tam různé zvraty a chvíle k zamyšlení, kdy se budete přiklánět k jedné či druhé straně a někdy to bude hodně těžké.

Příběh o rodinných poutech, o lásce, vině i trestu má hodně zajímavý konec, který vás určitě nenechá chladnými, aspoň já nad ním musím pořád přemýšlet, a tak to má být.

Knižní tip týdne: Nesejdeš z cesty

Tak tento týden podruhé tip na čtení. Já prostě musím! Dagmar Digma Čechová mě dostala už svou předchozí knihou Nemusíš!, která mě velmi nadchla, takže jsem s napětím čekala na její další počin.

Když se mi dostal do rukou, tak jsem ho nepřečetla. Já jsem ho prosím pěkně rovnou vdechla! Stačilo mi pár hodin a bylo to. Naproto mě vtáhl, mrazilo mě z toho, jak se můžou věci vyvinout, když se necháte ovlivnit věštbou kartářky stejně jako hlavní hrdinka Vanda, a máte pocit, že pokud se vychýlíte z osy, to špatné se stane. To, co se pak s Vandou dělo, je přesně ten důvod, proč jsem zatím nepřekročila práh bytu kartářky. 🙂

Už podruhé jsem se přesvědčila, že styl autorky mi vyhovuje na první dobrou, píše velmi lehkou rukou, dialogy mají švih, stejně jako popisy situací, které jsou jako ze života. Vlastně ne „jako“, ale doopravdy.

Prostě vynikající. Chci další knížku, milá, psavá, čtivá Dášo! 🙂

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Nemusíš!

Jestli hledáte četbu pro ženy, která má šmrnc, vtip a šarm, co není žádná červená knihovna, ale ani náročná psychárna, vřele doporučuji Nemusíš! od Dagmar Digmy Čechové.

Čtivá záležitost od prvních stránek. Vlastně vás odrovná hned první věta, a kdo má doma puberťáka přilepeného k počítači, tomu to bude hned jasné, proč to píšu.

Příběh dvou žen, odlišných jako den a noc, je psán hodně poutavě, čtivě, bez hluchých míst. Autorka má lehkou ruku, dialogy mezi postavami jsou přirozené, vtipné, nic není křečovité. Obě hlavní hrdinky, Kateřina i Marie jsou úplně normální ženy, řeší tradiční i trochu neobvyklé problémy. Možná se v nich trochu najdou i samy čtenářky.

Prostě tohle ano, bez debat. Už dlouho jsem nečetla něco, co by mi bylo blízké tím, jak je to lidské, humorné a hlavně reálné.

Tak trochu jiný policajt

V 17. newyorském policejním okrsku slouží policista Timothy Prévit. Mezi kolegy příliš oblíbený není. Sport ho nebaví, na pivo nechodí, hledí si jen své práce. Má nejvyšší objasněnost případů, takže ho šéf nemůže propustit, i kdyby sebevíc chtěl. Doma to taky moc neklape. Znuděné pubertální děti, protivná manželka vyžadující sex jen ve středu, tchýně, která s nimi bydlí a neustále do svého zetě rýpe, to je přímo vražedná kombinace. Timothy se plácá životem a má pocit, že už ho nic nemůže vykolejit. Když se jednoho dne připlete k případu topící se ženy, nestačí se divit. Při záchranné misi ztratí služební zbraň a žena ho obviní ze znásilnění. Navíc je středa a s ní pravidelná manželská muka. Ale jak se říká, nikdy nemůže být tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, ty největší noční můry na smolaře Timothyho teprve čekají.

František Niedl se řadí mezi nejoblíbenější české spisovatele. Je autorem mnoha historických románů i příběhů ze současnosti. Pro svůj nejnovější počin si vybral americké reálie, konkrétně rušný New York, kam ukotvil svého hrdinu.

Obecně moc nemusím, když čeští autoři nechávají své postavy existovat v cizině, působí to na mě tak nějak „na sílu“ a nuceně, ale v případě Inspektora Prevíta byl New York trefou do černého.

Františku Niedlovi se podařilo navodit atmosféru, jakou známe z amerických detektivek sedmdesátých let minulého století. Má představivost fungovala na plné obrátky a já jen čekala, kdy do dveří vejde Kojak nebo Columbo.

Celkově byla četba této knihy příjemnou záležitostí. Nejenže jsem se bavila u Timothyho nesčetných eskapád, líbil se mi humor vinoucí se celým příběhem, takže jsem se opravdu nenudila. Autor umí pracovat s dialogy, v knize nejsou hluché pasáže. Máte-li v detektivním žánru načteno, možná odhalíte některé vyšetřované zločiny ještě dřív, než hlavní hrdina. Mně se to povedlo. Vlastně to vůbec nevadí, protože cílem této knížky je pobavit a odlehčit, a tento účel byl splněn.

Detektivka, v níž stěžejní roli hraje humor? Proč ne. V případě „prevíta Prévita“ je to dobře vyladěná kombinace. Inspektor Prevít je první knihou z pera Františka Niedla, která se mi dostala do rukou a doufám, že ne poslední.

Hledáte-li oddechovku, u které oceníte břitký vtip a zajímavou detektivní zápletku, tohle dílko si určitě nenechte ujít.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Výkupné za duši

Zdroj: Mobaknihy.cz

Dva mladé muže spojuje vzájemná nenávist vůči sobě, rozdělují je názory, jimž věří. Wolfi Wystyd a Viktor Habart, Čech a Němec. Jeden bojoval za Německo, dokonce si podal ruku s Hitlerem, druhý nacisty nenáviděl… Jejich setkání vrcholí zatčením Wolfiho, k němuž dává podnět právě Viktor. Jaké budou jejich další osudy? Jaroslav Haidler nabízí prostřednictvím svých hrdinů pohled na formování policie a tajných služeb na území našeho státu.

Na sklonku války Wolfi začíná procitat ze svého zaslepení. Zjišťuje, že ideje, za něž bojoval, nejsou tak skvělé, jak si myslel. Utíká ke své tetě do Čech, kde se potkává s Viktorem. Jejich vzájemná nevraživost se táhne léta. Viktor se dal k SNB, Wolfi se stává tajným agentem Sovětů. Jejich cesty se ještě několikrát zkříží.

Spisovatel Jaroslav Haider, zkušený novinář a autor několika knih s válečnou a špionážní tématikou v knize Výkupné za duši mapuje zejména poválečnou dobu naší republiky. Děj pokrývá bezmála půl století od konce druhé světové války až po začátek devadesátých let.

Zaujme dobová atmosféra, velmi sugestivní líčení života lidí během normalizace, kdy byla republika doslova prošpikována tajnými agenty STB, a člověk netušil, zda si nevinným rozhovorem se sousedem zrovna nechystá oprátku.

Kniha má poměrně hodně postav, v nichž není lehké se hned zorientovat. Kromě Viktora a Wolfiho prostor dostávají také Viktorův bratr Oskar stojící na druhé straně barikády – jako politický vězeň si prošel peklem, důstojník Běrezin pracující pro britskou špionážní službu, nebo Rosťa Paděra, tajný agent STB, který se však jako agent moc nechová.

Jakmile se některá z postav objeví v příběhu, autor děj automaticky proloží jejím osobním životem, takže před sebou máte veškeré souvislosti. Osobní linie je zmíněná spíše okrajově, Haidler do hloubky příliš nejde, což je vzhledem k hlavnímu tématu pochopitelné.

Mě nejvíce zaujaly příběhy Oskara Habarta, českobratrského faráře a Rusa Běrezina.

Román Výkupné za duši je svižný a napínavý, i když některé scény mi připadaly trochu přitažené za vlasy. Hovorová čeština a hojné dialogy jej činí čtivým a přístupným široké veřejnosti. Autor do děje zakomponoval i scény s předními představiteli tehdejší politické garnitury.

Koho zajímají poválečné dějiny naší země, život za doby gottwaldovského režimu i tuhé normalizace, ten si přijde na své. Mě kniha bavila, přiblížila mi fungování tajné policie i špionážních služeb.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Moba)