MOBA

Panoptikum pana Perkinse

Protože se mi dobře četla detektivka Ilony Dobrovolné Prokletí rodu, neváhala jsem přijmout nabídku nakladatelství Moba týkající se autorčiny novinky Panoptikum pana Perkinse. Můžu říct, že spisovatelka Ilona Dobrovolná píše hodně čtivě, také druhý počin je čtivý a má potenciál zaujmout nejen čtenáře detektivních příběhů.

Panoptikum pana Perkinse se odehrává ve dvou časových rovinách, velmi častém a oblíbeném stylu, který přispívá k atraktivnosti a čtivosti takto psaných knížek. Historická část je zasazená do poslední dekády 19. století. Alfréd Perkins šéfuje kočovnému panoptiku, ansáblu lidí, kteří kvůli svému vzhledu nezapadají do estetických měřítek společnosti. Trpaslíci, siamská dvojčata, vousatá žena jsou pro diváky exotickou podívanou a pro Alfréda Perkinse zdrojem peněz. Všichni jsou v rámci možností spokojení, respektive smíření s osudem, dokud Perkinse nenavštíví jistý pan Higgs, který mu nabídne možnost stálého angažmá v jeho zooparku kousek za Prahou a od té doby už není nic jako před tím.

O sto třicet let později osloví policie doktora historie Benjamina Knesla, aby jim pomohl vyřešit zajímavý případ. Na místě bývalého zooparku se našla kostra s prostřelenou hlavou a po více než sto letech je těžké určit, kdo to je. Ben a jeho asistentka Klára pomalu rozmotávají hodně roztřepené nitky událostí dávno minulých a téměř zapomenutých.

Na knize je uvedeno, že se jedná o detektivku, podle mě je to příběh, který hranice detektivního žánru přesahuje, a pomalé rozplétání dávného zločinu na základě deníkových záznamů vousaté ženy Ady, je dokonalou třešinkou na dortu. Autorka nabízí vrstevnatý děj, který nemá hluché místo, vše do sebe zapadá a jednotlivé kapitoly, střídající se v čase, na sebe dokonale navazují v těch správných a patřičně napínavých momentech. Díky Adině deníku můžeme nahlédnout do nelehkého života kočovných umělců, jimž fyzické anomálie ztrpčovaly osobní život a omezovaly je v možnostech seberealizace. Díky pestrému souboru postav, historických i současných, Ilona Dobrovolná skvěle vystihla psychologii jednotlivých osob a jejich chování a jednání, které není vždy jen černobílé.

Poutavé vyprávění vyniká barvitými popisy zchátralého zooparku, pokud se zajímáte o urbex a láká vás zkoumání dávno zapomenutých objektů, tady si tajemnou, místy mrazivou atmosféru, jíž tyto budovy vesměs mají, užijete dokonale.

Ilona Dobrovolná je spisovatelka, o které ještě určitě uslyšíme a doufám, že se můžeme těšit na další knižní počin.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Moba, na jehož eshopu titul pořídíte.

Kdo ti píše?

„Dobrý den, Dášo. Máte už napsaný nový román? A mohla bych ho vidět?“ Asi takhle by se zeptala paní Jechová z kultovního Kulového blesku, kdyby neměnila bydlení, ale hledala dobrou knížku ke čtení. Já se ptát nemusím, já už ho mám přečtený! A je to opět pecka, jak jinak.

Daniel udělal ve vztahu pořádnou botu. Aby svůj přešlap odčinil, koupí pro sebe a pro přítelkyni Šárku dovolenou v Řecku. Doufá, že v destinaci, kterou jeho milá bezmezně miluje, dojde k usmíření, ale naopak, situace se vyhrocuje opačným směrem. Šárce napíše kamarádka, která jí doma vyzvedává poštu, že na Dana čeká na poště dopis. Ani jeden netuší, od koho by mohl být. Dusno se stupňuje a milostná pohoda je v nedohlednu, propast se prohlubuje ještě víc. Kdo mohl Danovi napsat a proč si musí dopis vyzvednout na poště? Šárka má milion otázek, její partner ani jednu odpověď. Jakou šanci na přežití má vztah, který je hluboko pošramocený?

Na každý další román nejpsavější české spisovatelky Dagmar Digmy Čechové se vždycky těším jako malá. Jsou pro mě zárukou skvělého čtení, oddechovky s přesahem. Nejnovější počin nazvaný zvídavě a výstižně Kdo ti píše? vydalo opět nakladatelství Moba a je to zase trefa do černého.

Děj se odehrává ve dvou časových liniích, které se ve správný okamžik protnou. Střídavě k nám promlouvají Dan i Šárka a nabízí svůj úhel pohledu. Současná linka se odehrává v létě 2022 na osudové dovolené, druhá se v retrospektivě vrací o pár měsíců zpátky ke chvílím, které zapříčinily krizi ve vztahu hlavních postav.

Na knihách Dagmar Digmy Čechové oceňuji to, že i když mají podobný koncept, pokaždé se zabývají jiným tématem, a že jich naše současná společnost a doba nabízí! Autorka si na paškál bere toxické vztahy, týrání , žárlivost a nevěru, které vždy přetaví v čtivé a reálně působící příběhy. Aktuálně se v Kdo ti píše? zaměřila na důvěru ve vztahu, sliby, které jsme dali a mnohdy je nedokážeme splnit. Zlehka naťukává i ezoterično a otázku toho, jestli je možné změnit a posunout naše životy jiným směrem.

Opět musím ocenit způsob, jakým autorka píše. Její projev je civilní, lehká ruka je zárukou, že se nenudíte, k čtivosti přispívají také svižné dialogy a stupňování napětí, prostě chcete vědět, co je to za dopis a jaký význam pro příběh má.

Pokud hledáte čtení z reálného života, z prostředí, které je vám blízké, jsou knížky Dagmar Digmy Čechové to pravé a jinak to není ani v případě románu Kdo ti píše?, který doporučuji.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky, či na eshopu nakladatelství.

Možná už zítra

Kamile je čtyřiadvacet let, pracuje na poště, čtyři roky žije ve stabilním vztahu s partnerem. To už je čas posunout se někam dál, že? Místo vysněné svatby na Kamilu čeká šok, její přítel ji na Vánoce vyhodí z bytu, aby si tam mohl nastěhovat novou známost. Kamila přijde i o práci a nezbyde jí nic jiného, než se vrátit k rodičům a začít znovu. Na Silvestra uzavře sázku s nejlepší kamarádkou, že se do roka zasnoubí s milionářem, jinak přijde o vlasy – to nejlepší a nejkrásnější, čím se může chlubit. Tři sta šedesát pět dní, přesně tolik má Kamila na splnění sázky. Podaří se to, nebo přijdou na řadu nůžky?

Šárka Hieková, která pod pseudonymem Sarah Parsley píše historické romance, přichází s dalším románem ze současnosti. Po příjemné české „young adult“ knížce Jak chutná naděje nabízí čtenářkám román nazvaný Možná už zítra. V něm strávíme jeden rok se sympatickou Kamilou, které se život zhroutil jako domeček z karet, ale ona se jen tak nedá. Přestože udělá pár zbrklých rozhodnutí, snaží se, aby splnila sázku, což znamená hledání adekvátního muže a věřte, že to jednoduché nebude. Kolem Kamily se totiž bude točit hned několik adeptů na životního partnera a poznat, který je ten pravý, bude docela oříšek.

Autorka i v tomto počinu dokazuje, že má lehkou ruku, jak se říká, píše čtivě a zaujme nejen mladší čtenářky. Příběh nemá hluchá místa, baví a občas přiměje k přemýšlení – Kamila se totiž seznámí s kartářkou, která ovlivní její život a přiměje ji k různým změnám a rozhodnutím.

Tohle čtení je určeno čtenářkám všech věkových kategorií. Kamiliny příhody jsou jako vystřižené z reálného života, vztahové a milostné trable jsou popsány s humorem i nadhledem, postavy nejsou černobílé, některé i štvou. Bavilo mě, že pár odkazů vedlo k facebookové skupině Odstartujte svoji knihu a k povídkové knížce Letní kraťasy – v obojím je autorka angažovaná a ti, kdo ji sledují, mají tohle jako milý bonus.

S Kamilou a jejím pátráním po milionáři jsem prožila pár příjemných hodin. Pokud hledáte oddechovou, zábavnou knížku, u které se nebudete nudit, román Možná už zítra je ideálním adeptem.

Za recenzní výtisk děkuji Šárce Hiekové, knížku najdete na eshopu nakladatelství Moba

Víš, že nemusíš?

Knižní rodinka Dagmar Digmy Čechové má další přírůstek! Je to titul Víš, že nemusíš? , který opět vydalo (jak jinak :)) nakladatelství Moba. Velmi volně navazuje na úspěšný román Nemusíš!, takže se NEMUSÍTE bát začít číst i v případě, že jste Nemusíš! v rukou nedrželi.

Hlavními hrdinkami jsou znovu Kateřina a Marie. Katka žije po rozvodu spokojený život single ženy, dělá si co chce, kdy chce a s kým chce. Jediným mráčkem na nebi je syn, který se nechce osamostatnit a bezostyšně využívá vymoženosti matčina servisu – prostě má mamahotel jak vyšitý. Marie se kvůli zdravotním problémům v rodině vrací z Anglie zpátky domů a není sama, i když to na ní není ještě vidět. No, milé ženy, jednoduché to mít nebudete ani jedna, to vám garantuju!

I v tomto románu autorka dokázala, že je výbornou glosátorkou současného života, umí zachytit vše podstatné, od veselých a humorných chvil, až po ty vážné, které osud rád vnáší do cesty. Velmi citlivě popsala nevyhratelný zápas s Alzheimerovou chorobou i vztahy mezi lidmi, ať už se jedná o vřelé a láskyplné mezi Marii a rodiči, nebo toxické, kdy chce někdo proti vaší vůli držet kormidlo vašeho života.

Oběma hrdinkám autorka připravila vtipné i smutné zážitky, s Katkou jsem se bavila, když šla po dlouhé době na rande – ach, ty přípravy, s Marií jsem zase soucítila, ve chvíli, kdy se jí svět rozpadl na kousky. Líbíly se mi vedlejší postavy, ač některé měly své mouchy a lezly pořádně na nervy, měl díky nim příběh šmrnc a grády.

Opět nechyběly svižné dialogy, které si mezi sebou hrdinové podávali jako pinpongový míček, jako vždy působily přirozeně. Krátké kapitoly, v nichž střídavě vystupuje Katka a Marie, končily vždy na tom správném místě, abyste chtěli číst dál a knížku neodkládali na jindy. A proč taky, vždyť vlastně NEMUSÍTE! 🙂

Pro mě jsou romány Dagmar Digmy Čechové sázkou na jistotu. Nikdy neopakuje stejná témata, vždy vypíchne něco neotřelého a zaujme tím, že její hrdinové žijí obyčejné životy, s nimiž se můžeme ztotožnit. Už teď se nemůžu dočkat další knihy.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky, či na eshopu nakladatelství.

Podívej se podruhé

Jednou z nejplodnějších českých autorek je v současné době Dagmar Digma Čechová, které ročně vychází i dva romány a nejsou to žádné rychlokvašky. Aktuálně je na knižním trhu novinka nazvaná Podívej se podruhé, už tradičně vydaná pod hlavičkou nakladatelství Moba.

Oldřich je úspěšný spisovatel detektivních románů, v soukromí však nesmírně introvertní a nesmělý muž. Nemá ani žádné výrazné ambice, pochází sice z bohaté podnikatelské rodiny, ale po ředitelském postu nijak netouží, nejlíp je mu doma v pracovně. Není divu, že když má křest svého nejnovějšího počinu, je poněkud nesvůj. Záchranné lano mu hází jeho virtuální alter ego, detektiv Xaver, hlavní hrdina Oldřichových knih. Vedou spolu hovory a Oldřich se díky Xaverovým radám cítí líp. Když potká tajuplnou zrzku Hedu, která ho na první pohled doslova uhrane, zahoří k ní láskou a Xavera přestane poslouchat. S Hedou uzavře sňatek a od té doby se jeho život řítí nadprůměrnou rychlostí. Kam? Do pekla či ráje? To je otázka! Jestli je všechno zlato, co se třpytí, Oldřich zjistí poměrně rychle a nebude se stačit divit, stejně jako my, čtenáři.

Dagmar Digma Čechová je pro mě zárukou kvalitního čtení. Její knihy nejsou tuctové, protože spisovatelka má svůj styl, nepíše šablonovitě, každý příběh je vybroušený a do detailu promyšlený originál. Zápletky se neopakují, vždy žasnu nad tím, jak pracuje její fantazie a kolik neotřelých námětů dokáže zpracovat.

Opět četba, která se čte velmi dobře, už z toho důvodu, že autorka je civilní profesí korektorka, takže zná češtinu a umí ji použít. Dokáže si hrát s charaktery postav tak, že je odliší specifickou mluvou, číst dialogy hrdinů je čirá radost, spisovná mluva střídá jadrné nadávání, které do života taky patří a v případě knížek Dagmar Digmy Čechové působí přirozeně.

Líbil se mi koncept knihy, kdy se z minulosti pomalu dostáváme k současnosti a zajímavému vyústění Oldřichova příběhu. On sám stojí za zmínku, je to typ člověka, který se vlivem událostí mění a stává se silnějším v kramflecích. Román poukazuje na to, jak snadné je podlehnout člověku, který okouzlí nejen vás, ale i vaše okolí a je schopný manipulátor.

Román Podívej se podruhé doporučuji všemi deseti. Příběh ze života zpracovaný tak, že vás baví číst a taky nad ním trochu přemýšlíte, je skvělou volbou, hledáte-li dobrou českou tvorbu.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Co když žádné zítra nebude?

Můžou být nejlepšími kamarádkami osoby rozdílné jako den a noc? Říká se, že protiklady se přitahují. Platí to i pro Štěpánku a Zuzanu, která si říká Zu? Ty dvě se kamarádí už od dětství, a přes značné povahové i sociální rozdíly se zdá, že to tak zůstane navždy. Jenže člověk míní a pánbůh mění… Jednoho dne dostane Štěpánka dopis, který bude mít vliv na její další životní kroky. Prsty v něm má Zu, která před několika lety zradou přeťala pouto přátelství. V dopise se Štěpánka dozvídá, že se s kamarádkou bohužel už nikdy nesetká, ale že ji ustanovila svou univerzální dědičkou. Jak se k tomu Štěpánka postaví? Aby nečekané dědictví přijala, musí nejprve Zuzaně odpustit…

Dagmar Digma Čechová je pro mě zárukou, že do rukou dostanu příběh, který se čte úplně sám a je stoprocentně ze života. Toho našeho, českého. Témata, jež ve svých románech zpracovává, známe všichni až moc dobře – rodinné vztahy, přátelství, lásku, starosti obyčejných žen.

V tomto počinu je to stejné – kromě stěžejní zápletky, což je zrada nejlepší kamarádky, poznáváme chod Štěpánčiny rodiny, na niž měl Zuzanin čin osudový dopad. Spisovatelka dokáže autenticky popsat rozdíly ženského a mužského myšlení, vcítít se do náctiletých a napsat dokonalé dialogy, mistrné slovní přestřelky, které v podstatě nečtete, ale přímo prožíváte a dokážete si tak lépe představit postavy knihy, jež pak působí jako z masa a kostí a určitě vám půjdou některé z nich pěkně na nervy.

Děj je koncipován jako prolínání dvou časových rovin, z té současné se ve vzpomínkách Štěpánky postupně vracíme do minulosti a sledujeme obě kamarádky od dětských střevíců až po dospělost, ze vzpomínek postupně skládáme střípky příběhu plného lásky i zklamání.

Co když žádné zítra nebude? Ale ano, bude, zjistí to i Štěpánka a její rodina, jen si k tomu zjištění musí hrdinka vyšlapat cestu, pohlédnout do očí minulosti a naučit se odpouštět.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Nepečené dezerty Kateřiny A.

Nepečené dezerty Kateřiny A. Zní to jako název kuchařky, kterou si doma sepisuje pilná hospodyňka Kačka, ale opak je pravdou. Pod nevinným, sladkou vanilkou vonícím názvem se skrývá počítačový soubor, do něhož si deníkové záznamy ukládá hlavní hrdinka psychothrilleru spisovatelky Andrey Čekanové. Kateřina je vdaná, má dvě děti, krásný dům, psa a… a strach o vlastní život. Pod navenek bezchybnou fasádou fungujícího manželství je všechno úplně jinak. Kateřinin manžel Albert se před všemi ukazuje jako úžasný a milující manžel a otec, ale ona ví své. Každý den trne hrůzou, jestli je doma všechno tak, jak si Albert přeje. Kateřina se snaží, seč může a Albert taky. Nikdo by nepoznal, že svou ženu týrá, psychicky i fyzicky. Jak dlouho lze v takovém vztahu vydržet? A co když se některé záležitosti vymknou z rukou?

Do děje tohoto příběhu vpadnete rovnýma nohama. Žádné dlouhé uvádění do situace, žádné cavyky, hned jste v obraze a víte, že Kateřina to nemá ve vztahu vůbec jednoduché. Byť má své vlastní auto i obchod, útéct z toxického manželství nemůže, Albert je vždy o krok před ní, jako by tušil, co má jeho žena za lubem. Zdá se vám, že kdo chce, tak si vždycky najde způsob a že to nejde, jsou jen výmluvy? Začtěte se a uvidíte sami. Psychopata prostě, s prominutím, neočůráte.

Příběh je podán ich-formou z pohledu Kateřiny, kdy se střídá současnost s prostřihy do minulosti. V nich hrdinka vzpomíná na počátky vztahu s Albertem, jejich seznámení, kdy jde velice dobře (pro čtenáře) poznat, že jde o obratného manipulátora a psychopata. Děj graduje do dramatického vyústění, které vás nenechá vydechnout.

Děj je velmi, velmi akční, až je autorce v recenzích mnohdy vyčítáno, že to, co se Kateřině děje, a nejde jen o domácí násilí, je jako z mafiánského filmu a že není možné, aby se to u nás stalo. Ale proč by nemohlo? Kdo ví, co se děje za zavřenými dveřmi mnoha domácností? V ději se objevuje hodně náhod a situací, které si navzájem nahrávají. Při čtení mě chvílemi mrazilo, a protože některé scény opravdu byly hodně „filmové“, celkovou atmosféru strachu a napětí jsem si užívala. Připomínalo mi to knihy Nicci French, které u nás vycházely na počátku milénia.

Nepečené dezerty Kateřiny A. jsou prvotinou Andrey Čekanové a můžu říct, že povedenou. Domácí násilí se jako téma v knihách objevuje poměrně často, což je dobře, mělo by se o tom mluvit pořád. Příběh Kateřiny totiž prožívat kdokoli z vašeho okolí, aniž byste to tušili.

Máte-li rádi psychothrillery a hledáte českého autora, který by vám v tomto žánru nabídl čtivý počin, Nepečené dezerty Kateřiny A. vás určitě chytnou a nepustí.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Andree Čekanové, knihu pořídíte na eshopu nakladatelství Moba.

Jedna z pěti

Máte nejlepší kamarádku? Dobrou kamarádku? Nebo prostě jen kamarádku? A kolik celkem, jednu, tři, čtyři, deset? Edita jich má pět. Všechny se u ní setkají na oslavě jejích čtyřicátin, kde se Edita čirou náhodou dozví, že jedna z nich je milenkou jejího muže. Ale která? A proč? Edita začne velké pátrání, musí přijít na to, se kterou z nich ji manžel podvádí. Ale jak to udělat, aby nikdo nepoznal, o co se snaží a přitom se dopátrat pravdy. Během detektivní mise Edita poznává své přítelkyně blíže a zjišťuje, že nejsou ani zdaleka takové, za jaké je vždy měla. Pět kamarádek, pět různých povah, příběhů i možných motivů k nevěře. Odhalí Edita, kdo jí leze do zelí?

Jedna z pěti je prozatím třetí knížkou, kterou jsem od spisovatelky Dagmar Digmy Čechové četla a ani jedna mě doposud nezklamala. Pokud máte rádi příběhy, v nichž vystupují obyčejné ženy, takže by se mohlo zdát, že nic převratného neprožijí, zapište si za uši jméno této spisovatelky. Má totiž dar přetavit i zdánlivě nejbanálnější životní osud v román, který vám bude blízký, a to nejen tím, že hrdinkou můžete být třeba vy.

Dagmar Digma Čechová píše nesmírně čtivě. Zní to jako klišé, ale je to pravda. Neobyčejně svěží, moderní styl plný dialogů a trefných myšlenek, které baví. V knížce najdete humor a vtip, scény, u nichž máte mnohdy pocit déjà vu a říkáte si, že inspiraci zřejmě čerpala u vás či vašeho blízkého okolí.

Bystrému čtenáři asi nebude trvat dlouho a na to, kdo Editě zanáší s manželem, přijde. Vůbec to nevadí, stejně knížku zhltnete, ani nebudete vědět jak. Pátrání hlavní hrdinky totiž tak trochu nastavuje zrcadlo nejen jí, ale všem v partě. Prověří vzájemné vazby, Edita zjistí, že šťastný a veselý obličej kamarádky nemusí být známkou spokojeného manželství.

V románu Jedna z pěti autorka nahlíží na současné mezilidské vztahy a líčí je bez pozlátka, prostě tak jak jsou, ale s nadhledem a humorem sobě vlastním. Děj je protkán barvitými dialogy, v nichž si postavy mnohdy servítky neberou, takže působí přirozeně a autenticky.

Je těžké v záplavě současné literatury vybrat to pravé ořechové čtení pro čtenářskou kategorii, která už má v životě leccos za sebou. Román Jedna z pěti je stejně jako další knihy Dagmar Digmy Čechové trefou do černého.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Knižní tip týdne: Propast

Knižní tip týdne: Taková karanténa je k něčemu dobrá. Můžete beztrestně a bez výčitek přečíst kvanta knih. Určitě doporučuju Propast od Jitky Ludvíkové. Je to moje oblíbené „PPP“ perfektní psychologický příběh. Sledujeme dění v jedné rodině, jejímiž vztahy pořádně zalomcuje tragická událost. Tři sestry mají každá svůj život, přesto jsou tady neustále jedna pro druhou, připravené pomáhat si, i když jsou rozdílných povah a vidí svět svým osobitým úhlem pohledu.

Tohle se četlo samo, knížka přesně podle mého gusta. Reálné prostředí, rodinné vztahy, různé pohledy na věc a taky důležité vedlejší postavy, které mají v románu své místo.

Děj je svižný hned od počátku, pořád se v příběhu něco děje, jsou tam různé zvraty a chvíle k zamyšlení, kdy se budete přiklánět k jedné či druhé straně a někdy to bude hodně těžké.

Příběh o rodinných poutech, o lásce, vině i trestu má hodně zajímavý konec, který vás určitě nenechá chladnými, aspoň já nad ním musím pořád přemýšlet, a tak to má být.

Knižní tip týdne: Nesejdeš z cesty

Tak tento týden podruhé tip na čtení. Já prostě musím! Dagmar Digma Čechová mě dostala už svou předchozí knihou Nemusíš!, která mě velmi nadchla, takže jsem s napětím čekala na její další počin.

Když se mi dostal do rukou, tak jsem ho nepřečetla. Já jsem ho prosím pěkně rovnou vdechla! Stačilo mi pár hodin a bylo to. Naproto mě vtáhl, mrazilo mě z toho, jak se můžou věci vyvinout, když se necháte ovlivnit věštbou kartářky stejně jako hlavní hrdinka Vanda, a máte pocit, že pokud se vychýlíte z osy, to špatné se stane. To, co se pak s Vandou dělo, je přesně ten důvod, proč jsem zatím nepřekročila práh bytu kartářky. 🙂

Už podruhé jsem se přesvědčila, že styl autorky mi vyhovuje na první dobrou, píše velmi lehkou rukou, dialogy mají švih, stejně jako popisy situací, které jsou jako ze života. Vlastně ne „jako“, ale doopravdy.

Prostě vynikající. Chci další knížku, milá, psavá, čtivá Dášo! 🙂