MOBA

Co když žádné zítra nebude?

Můžou být nejlepšími kamarádkami osoby rozdílné jako den a noc? Říká se, že protiklady se přitahují. Platí to i pro Štěpánku a Zuzanu, která si říká Zu? Ty dvě se kamarádí už od dětství, a přes značné povahové i sociální rozdíly se zdá, že to tak zůstane navždy. Jenže člověk míní a pánbůh mění… Jednoho dne dostane Štěpánka dopis, který bude mít vliv na její další životní kroky. Prsty v něm má Zu, která před několika lety zradou přeťala pouto přátelství. V dopise se Štěpánka dozvídá, že se s kamarádkou bohužel už nikdy nesetká, ale že ji ustanovila svou univerzální dědičkou. Jak se k tomu Štěpánka postaví? Aby nečekané dědictví přijala, musí nejprve Zuzaně odpustit…

Dagmar Digma Čechová je pro mě zárukou, že do rukou dostanu příběh, který se čte úplně sám a je stoprocentně ze života. Toho našeho, českého. Témata, jež ve svých románech zpracovává, známe všichni až moc dobře – rodinné vztahy, přátelství, lásku, starosti obyčejných žen.

V tomto počinu je to stejné – kromě stěžejní zápletky, což je zrada nejlepší kamarádky, poznáváme chod Štěpánčiny rodiny, na niž měl Zuzanin čin osudový dopad. Spisovatelka dokáže autenticky popsat rozdíly ženského a mužského myšlení, vcítít se do náctiletých a napsat dokonalé dialogy, mistrné slovní přestřelky, které v podstatě nečtete, ale přímo prožíváte a dokážete si tak lépe představit postavy knihy, jež pak působí jako z masa a kostí a určitě vám půjdou některé z nich pěkně na nervy.

Děj je koncipován jako prolínání dvou časových rovin, z té současné se ve vzpomínkách Štěpánky postupně vracíme do minulosti a sledujeme obě kamarádky od dětských střevíců až po dospělost, ze vzpomínek postupně skládáme střípky příběhu plného lásky i zklamání.

Co když žádné zítra nebude? Ale ano, bude, zjistí to i Štěpánka a její rodina, jen si k tomu zjištění musí hrdinka vyšlapat cestu, pohlédnout do očí minulosti a naučit se odpouštět.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Nepečené dezerty Kateřiny A.

Nepečené dezerty Kateřiny A. Zní to jako název kuchařky, kterou si doma sepisuje pilná hospodyňka Kačka, ale opak je pravdou. Pod nevinným, sladkou vanilkou vonícím názvem se skrývá počítačový soubor, do něhož si deníkové záznamy ukládá hlavní hrdinka psychothrilleru spisovatelky Andrey Čekanové. Kateřina je vdaná, má dvě děti, krásný dům, psa a… a strach o vlastní život. Pod navenek bezchybnou fasádou fungujícího manželství je všechno úplně jinak. Kateřinin manžel Albert se před všemi ukazuje jako úžasný a milující manžel a otec, ale ona ví své. Každý den trne hrůzou, jestli je doma všechno tak, jak si Albert přeje. Kateřina se snaží, seč může a Albert taky. Nikdo by nepoznal, že svou ženu týrá, psychicky i fyzicky. Jak dlouho lze v takovém vztahu vydržet? A co když se některé záležitosti vymknou z rukou?

Do děje tohoto příběhu vpadnete rovnýma nohama. Žádné dlouhé uvádění do situace, žádné cavyky, hned jste v obraze a víte, že Kateřina to nemá ve vztahu vůbec jednoduché. Byť má své vlastní auto i obchod, útéct z toxického manželství nemůže, Albert je vždy o krok před ní, jako by tušil, co má jeho žena za lubem. Zdá se vám, že kdo chce, tak si vždycky najde způsob a že to nejde, jsou jen výmluvy? Začtěte se a uvidíte sami. Psychopata prostě, s prominutím, neočůráte.

Příběh je podán ich-formou z pohledu Kateřiny, kdy se střídá současnost s prostřihy do minulosti. V nich hrdinka vzpomíná na počátky vztahu s Albertem, jejich seznámení, kdy jde velice dobře (pro čtenáře) poznat, že jde o obratného manipulátora a psychopata. Děj graduje do dramatického vyústění, které vás nenechá vydechnout.

Děj je velmi, velmi akční, až je autorce v recenzích mnohdy vyčítáno, že to, co se Kateřině děje, a nejde jen o domácí násilí, je jako z mafiánského filmu a že není možné, aby se to u nás stalo. Ale proč by nemohlo? Kdo ví, co se děje za zavřenými dveřmi mnoha domácností? V ději se objevuje hodně náhod a situací, které si navzájem nahrávají. Při čtení mě chvílemi mrazilo, a protože některé scény opravdu byly hodně „filmové“, celkovou atmosféru strachu a napětí jsem si užívala. Připomínalo mi to knihy Nicci French, které u nás vycházely na počátku milénia.

Nepečené dezerty Kateřiny A. jsou prvotinou Andrey Čekanové a můžu říct, že povedenou. Domácí násilí se jako téma v knihách objevuje poměrně často, což je dobře, mělo by se o tom mluvit pořád. Příběh Kateřiny totiž prožívat kdokoli z vašeho okolí, aniž byste to tušili.

Máte-li rádi psychothrillery a hledáte českého autora, který by vám v tomto žánru nabídl čtivý počin, Nepečené dezerty Kateřiny A. vás určitě chytnou a nepustí.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Andree Čekanové, knihu pořídíte na eshopu nakladatelství Moba.

Jedna z pěti

Máte nejlepší kamarádku? Dobrou kamarádku? Nebo prostě jen kamarádku? A kolik celkem, jednu, tři, čtyři, deset? Edita jich má pět. Všechny se u ní setkají na oslavě jejích čtyřicátin, kde se Edita čirou náhodou dozví, že jedna z nich je milenkou jejího muže. Ale která? A proč? Edita začne velké pátrání, musí přijít na to, se kterou z nich ji manžel podvádí. Ale jak to udělat, aby nikdo nepoznal, o co se snaží a přitom se dopátrat pravdy. Během detektivní mise Edita poznává své přítelkyně blíže a zjišťuje, že nejsou ani zdaleka takové, za jaké je vždy měla. Pět kamarádek, pět různých povah, příběhů i možných motivů k nevěře. Odhalí Edita, kdo jí leze do zelí?

Jedna z pěti je prozatím třetí knížkou, kterou jsem od spisovatelky Dagmar Digmy Čechové četla a ani jedna mě doposud nezklamala. Pokud máte rádi příběhy, v nichž vystupují obyčejné ženy, takže by se mohlo zdát, že nic převratného neprožijí, zapište si za uši jméno této spisovatelky. Má totiž dar přetavit i zdánlivě nejbanálnější životní osud v román, který vám bude blízký, a to nejen tím, že hrdinkou můžete být třeba vy.

Dagmar Digma Čechová píše nesmírně čtivě. Zní to jako klišé, ale je to pravda. Neobyčejně svěží, moderní styl plný dialogů a trefných myšlenek, které baví. V knížce najdete humor a vtip, scény, u nichž máte mnohdy pocit déjà vu a říkáte si, že inspiraci zřejmě čerpala u vás či vašeho blízkého okolí.

Bystrému čtenáři asi nebude trvat dlouho a na to, kdo Editě zanáší s manželem, přijde. Vůbec to nevadí, stejně knížku zhltnete, ani nebudete vědět jak. Pátrání hlavní hrdinky totiž tak trochu nastavuje zrcadlo nejen jí, ale všem v partě. Prověří vzájemné vazby, Edita zjistí, že šťastný a veselý obličej kamarádky nemusí být známkou spokojeného manželství.

V románu Jedna z pěti autorka nahlíží na současné mezilidské vztahy a líčí je bez pozlátka, prostě tak jak jsou, ale s nadhledem a humorem sobě vlastním. Děj je protkán barvitými dialogy, v nichž si postavy mnohdy servítky neberou, takže působí přirozeně a autenticky.

Je těžké v záplavě současné literatury vybrat to pravé ořechové čtení pro čtenářskou kategorii, která už má v životě leccos za sebou. Román Jedna z pěti je stejně jako další knihy Dagmar Digmy Čechové trefou do černého.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky či na eshopu nakladatelství.

Knižní tip týdne: Propast

Knižní tip týdne: Taková karanténa je k něčemu dobrá. Můžete beztrestně a bez výčitek přečíst kvanta knih. Určitě doporučuju Propast od Jitky Ludvíkové. Je to moje oblíbené „PPP“ perfektní psychologický příběh. Sledujeme dění v jedné rodině, jejímiž vztahy pořádně zalomcuje tragická událost. Tři sestry mají každá svůj život, přesto jsou tady neustále jedna pro druhou, připravené pomáhat si, i když jsou rozdílných povah a vidí svět svým osobitým úhlem pohledu.

Tohle se četlo samo, knížka přesně podle mého gusta. Reálné prostředí, rodinné vztahy, různé pohledy na věc a taky důležité vedlejší postavy, které mají v románu své místo.

Děj je svižný hned od počátku, pořád se v příběhu něco děje, jsou tam různé zvraty a chvíle k zamyšlení, kdy se budete přiklánět k jedné či druhé straně a někdy to bude hodně těžké.

Příběh o rodinných poutech, o lásce, vině i trestu má hodně zajímavý konec, který vás určitě nenechá chladnými, aspoň já nad ním musím pořád přemýšlet, a tak to má být.

Knižní tip týdne: Nesejdeš z cesty

Tak tento týden podruhé tip na čtení. Já prostě musím! Dagmar Digma Čechová mě dostala už svou předchozí knihou Nemusíš!, která mě velmi nadchla, takže jsem s napětím čekala na její další počin.

Když se mi dostal do rukou, tak jsem ho nepřečetla. Já jsem ho prosím pěkně rovnou vdechla! Stačilo mi pár hodin a bylo to. Naproto mě vtáhl, mrazilo mě z toho, jak se můžou věci vyvinout, když se necháte ovlivnit věštbou kartářky stejně jako hlavní hrdinka Vanda, a máte pocit, že pokud se vychýlíte z osy, to špatné se stane. To, co se pak s Vandou dělo, je přesně ten důvod, proč jsem zatím nepřekročila práh bytu kartářky. 🙂

Už podruhé jsem se přesvědčila, že styl autorky mi vyhovuje na první dobrou, píše velmi lehkou rukou, dialogy mají švih, stejně jako popisy situací, které jsou jako ze života. Vlastně ne „jako“, ale doopravdy.

Prostě vynikající. Chci další knížku, milá, psavá, čtivá Dášo! 🙂

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Nemusíš!

Jestli hledáte četbu pro ženy, která má šmrnc, vtip a šarm, co není žádná červená knihovna, ale ani náročná psychárna, vřele doporučuji Nemusíš! od Dagmar Digmy Čechové.

Čtivá záležitost od prvních stránek. Vlastně vás odrovná hned první věta, a kdo má doma puberťáka přilepeného k počítači, tomu to bude hned jasné, proč to píšu.

Příběh dvou žen, odlišných jako den a noc, je psán hodně poutavě, čtivě, bez hluchých míst. Autorka má lehkou ruku, dialogy mezi postavami jsou přirozené, vtipné, nic není křečovité. Obě hlavní hrdinky, Kateřina i Marie jsou úplně normální ženy, řeší tradiční i trochu neobvyklé problémy. Možná se v nich trochu najdou i samy čtenářky.

Prostě tohle ano, bez debat. Už dlouho jsem nečetla něco, co by mi bylo blízké tím, jak je to lidské, humorné a hlavně reálné.

Tak trochu jiný policajt

V 17. newyorském policejním okrsku slouží policista Timothy Prévit. Mezi kolegy příliš oblíbený není. Sport ho nebaví, na pivo nechodí, hledí si jen své práce. Má nejvyšší objasněnost případů, takže ho šéf nemůže propustit, i kdyby sebevíc chtěl. Doma to taky moc neklape. Znuděné pubertální děti, protivná manželka vyžadující sex jen ve středu, tchýně, která s nimi bydlí a neustále do svého zetě rýpe, to je přímo vražedná kombinace. Timothy se plácá životem a má pocit, že už ho nic nemůže vykolejit. Když se jednoho dne připlete k případu topící se ženy, nestačí se divit. Při záchranné misi ztratí služební zbraň a žena ho obviní ze znásilnění. Navíc je středa a s ní pravidelná manželská muka. Ale jak se říká, nikdy nemůže být tak zle, aby nemohlo být ještě hůř, ty největší noční můry na smolaře Timothyho teprve čekají.

František Niedl se řadí mezi nejoblíbenější české spisovatele. Je autorem mnoha historických románů i příběhů ze současnosti. Pro svůj nejnovější počin si vybral americké reálie, konkrétně rušný New York, kam ukotvil svého hrdinu.

Obecně moc nemusím, když čeští autoři nechávají své postavy existovat v cizině, působí to na mě tak nějak „na sílu“ a nuceně, ale v případě Inspektora Prevíta byl New York trefou do černého.

Františku Niedlovi se podařilo navodit atmosféru, jakou známe z amerických detektivek sedmdesátých let minulého století. Má představivost fungovala na plné obrátky a já jen čekala, kdy do dveří vejde Kojak nebo Columbo.

Celkově byla četba této knihy příjemnou záležitostí. Nejenže jsem se bavila u Timothyho nesčetných eskapád, líbil se mi humor vinoucí se celým příběhem, takže jsem se opravdu nenudila. Autor umí pracovat s dialogy, v knize nejsou hluché pasáže. Máte-li v detektivním žánru načteno, možná odhalíte některé vyšetřované zločiny ještě dřív, než hlavní hrdina. Mně se to povedlo. Vlastně to vůbec nevadí, protože cílem této knížky je pobavit a odlehčit, a tento účel byl splněn.

Detektivka, v níž stěžejní roli hraje humor? Proč ne. V případě „prevíta Prévita“ je to dobře vyladěná kombinace. Inspektor Prevít je první knihou z pera Františka Niedla, která se mi dostala do rukou a doufám, že ne poslední.

Hledáte-li oddechovku, u které oceníte břitký vtip a zajímavou detektivní zápletku, tohle dílko si určitě nenechte ujít.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Výkupné za duši

Zdroj: Mobaknihy.cz

Dva mladé muže spojuje vzájemná nenávist vůči sobě, rozdělují je názory, jimž věří. Wolfi Wystyd a Viktor Habart, Čech a Němec. Jeden bojoval za Německo, dokonce si podal ruku s Hitlerem, druhý nacisty nenáviděl… Jejich setkání vrcholí zatčením Wolfiho, k němuž dává podnět právě Viktor. Jaké budou jejich další osudy? Jaroslav Haidler nabízí prostřednictvím svých hrdinů pohled na formování policie a tajných služeb na území našeho státu.

Na sklonku války Wolfi začíná procitat ze svého zaslepení. Zjišťuje, že ideje, za něž bojoval, nejsou tak skvělé, jak si myslel. Utíká ke své tetě do Čech, kde se potkává s Viktorem. Jejich vzájemná nevraživost se táhne léta. Viktor se dal k SNB, Wolfi se stává tajným agentem Sovětů. Jejich cesty se ještě několikrát zkříží.

Spisovatel Jaroslav Haider, zkušený novinář a autor několika knih s válečnou a špionážní tématikou v knize Výkupné za duši mapuje zejména poválečnou dobu naší republiky. Děj pokrývá bezmála půl století od konce druhé světové války až po začátek devadesátých let.

Zaujme dobová atmosféra, velmi sugestivní líčení života lidí během normalizace, kdy byla republika doslova prošpikována tajnými agenty STB, a člověk netušil, zda si nevinným rozhovorem se sousedem zrovna nechystá oprátku.

Kniha má poměrně hodně postav, v nichž není lehké se hned zorientovat. Kromě Viktora a Wolfiho prostor dostávají také Viktorův bratr Oskar stojící na druhé straně barikády – jako politický vězeň si prošel peklem, důstojník Běrezin pracující pro britskou špionážní službu, nebo Rosťa Paděra, tajný agent STB, který se však jako agent moc nechová.

Jakmile se některá z postav objeví v příběhu, autor děj automaticky proloží jejím osobním životem, takže před sebou máte veškeré souvislosti. Osobní linie je zmíněná spíše okrajově, Haidler do hloubky příliš nejde, což je vzhledem k hlavnímu tématu pochopitelné.

Mě nejvíce zaujaly příběhy Oskara Habarta, českobratrského faráře a Rusa Běrezina.

Román Výkupné za duši je svižný a napínavý, i když některé scény mi připadaly trochu přitažené za vlasy. Hovorová čeština a hojné dialogy jej činí čtivým a přístupným široké veřejnosti. Autor do děje zakomponoval i scény s předními představiteli tehdejší politické garnitury.

Koho zajímají poválečné dějiny naší země, život za doby gottwaldovského režimu i tuhé normalizace, ten si přijde na své. Mě kniha bavila, přiblížila mi fungování tajné policie i špionážních služeb.

(Za recenzní e-book děkuji nakladatelství Moba)

Poslední boj inspektora Rádla

zdroj: Chrudimka.cz

Inspektor Jan Rádl je bývalý zpravodajec a zkušený válečný harcovník. Od doby, kdy řešil své první případy, uplynulo už moře času. Střední věk ho zastihl jako spokojeného ženáče a otce dvou dětí. Jeho život by mohl plynout poklidně i nadále, kdyby do něj válka nevstoupila už podruhé. Jan Rádl se stává příslušníkem odboje, v němž se mu zkušenosti ze zpravodajských služeb budou hodit.

Honzu Rádla potkáváme v roce 1940, kdy v jedné z pražských kaváren plánuje další odbojové akce spolu s kolegou a nejlepším kamarádem Petrem Brázdou a s vysloužilým balistikem doktorem Pešatem. Jan Rádl je v hledáčku nacistické zpravodajské služby, která doufá, že se skrz něj dostane na kobylku i Petru Brázdovi. Jan ví, že ohroženi jsou i jeho blízcí, takže se mu uleví, když se mu podaří Janu i děti dostat do Londýna. Doufá, že co nejdříve vycestuje za nimi a bude pokračovat v odboji v cizině. To, že válka nezná bratra, pocítí Jan na vlastní kůži. Cesta za vítězstvím je trnitá, na Honzu i jeho přátele čeká velké množství nástrah.

Válka inspektora Rádla je čtvrtým a závěrečným dílemsérie příběhů se sympatickým stěžejním hrdinou v hlavní roli. Protože jsem do děje nastoupila jako do rozjetého vlaku, nemůžu posoudit, jak moc se Jan Rádl v průběhu času změnil. Původně jsem od knihy čekala typickou krimi odehrávající se v kulisách druhé světové války, ve finále jsem dostala po faktické stránce propracovaný příběh z prostředí tajných služeb. Pro mě to byla doposud neprobádaná oblast a i přesto, že jsem spoustu informací slyšela vůbec poprvé, nebyl problém se začíst a pochopit konkrétní souvislosti. Byla to skvělá příležitost poznat válku iz trochu jiné strany.

Marek Skřipský se nevěnuje pouze Janu Rádlovi a jeho rodině. Rozvíjí osudy dalších postav, které čtenář zná z předchozích knih. A pokud jste, stejně jako já, začali “od konce”, můžete se bát, že se v nich budete ztrácet. Obavy jsou liché, autor vždy zmíní podstatné informace.

Mně nejvíc sedly pasáže, které se týkaly běžných záležitostí, které Rádl řešil, ať už to byly typické rodinné scény nebo milostná vzplanutí jeho kolegů. Tyto “odchylky” od tématiky odboje a tajných zpravodajských služeb děj polidštily a odlehčily.

Autorův styl psaní je civilní, hned upoutá a dobře se čte. Popisy jsou svižné, plné akcí, jen mi občas připadalo, že dialogy mezi aktéry jsou toporné, rozpačité a lehce kostrbaté a nehodí se do celkového koloritu tehdejší doby.

Jako celek považuji knihu za povedenou, určitě potěší nejednoho příznivce válečných románů z řad mužů a doufám, že se po ní nebudou bát sáhnout i jejich křehké polovičky.

(Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla)

Co všechno jste schopni udělat pro osudovou lásku?

Jean Perdu je knihkupec. A ne jen tak ledajaký. Knihkupectví, které provozuje na lodi, je něco jako lékárna. Jean dokáže knihami vyléčit nejeden lidský neduh. Jste smutní, nešťastně zamilovaní nebo jen špatně usínáte? Jean pro vás vybere ten správný knižní lék. Sám sobě však pomoct neumí. Už dvacet let se souží pro jedinou ženu svého života, se kterou prožil pár krásných let plných vášnivé lásky. Manon však jedné noci zmizela bez rozloučení a Jean o ní od té doby neslyšel. Až teď, po dvaceti letech, se objeví dopis, který pro něj tehdy napsala. Jean musí najít odvahu a otevřít ho…