
Běh o život je další „bachmanovkou“ z pera Stephena Kinga. Napsal ji pod pseudonymem Richard Bachman stejně jako Dlouhý pochod a Srovnáno se zemí. Pro mě mají Kingovy knihy pod tímto jménem jiný rozměr, líbí se mi vážnější tón a určitá naléhavost. Nejsou to horory, ale spíše komorní příběhy silné námětem.
Poprvé vyšel tento příběh v originále v roce 1982. Děj se odehrává v roce 2025, což byla tehdy docela vzdálená budoucnost (my, narozeni v sedmdesátkách, vzpomeňme si, jak jsme jako děti psaly slohovky o světě v roce 2000, to byla utopie!). Dnes je rok 2025 co by kamenem dohodil, a věřte, že když jsem Běh o život četla, bylo mi trochu úzko z toho, jak Stephen King viděl budoucnost, k níž se teď mílovými kroky blížíme, vzhledem k současné pandemické situaci to působí až děsivě.
V roce 2025 se nežije lehce. Lidé dýchají špatný vzduch, jsou nemocní a spousta z nich živoří. Jejich zábavou jsou drsné reality show běžící na jediném televizním kanále. Jednou takovou je Běh o život. Vybraný jedinec je vypuštěn do terénu, kde ho nahánějí profesionální Lovci, jimž jsou nápomocni udavači z řad veřejnosti. Pokud štvanec vyhraje, získává milion dolarů. Bohužel, pravděpodobnost výhry je minimální, vlastně žádná, což si uvědomuje i Ben Richards, zoufalý otec těžce nemocné holčičky. S manželkou živoří na okraji společnosti, své dcerce nemohou zaplatit lékařskou péči. Běh o život je Benovou nadějí na lepší život. A naděje, jak známo, umírá poslední…
V této docela útlé knížce King dokazuje, že když chce, nepotřebuje stovky stran a tisíce slov, aby vás dostal do kolen tím, že vás doslova ukecá, jak to mívá obvykle ve zvyku. Na necelých dvou stech stránkách vytvořil úderný příběh, z něhož doslova mrazí. Důležitým faktorem je psychologie postav a důraz na atmosféru prostředí, do něhož je děj zasazen. King to mívá na jedničku vždy, ale v bachmanovkách je to ještě výraznější, možná právě proto, že nejsou tak dlouhé. Důraz je kladen na jednotlivé postavy, jejich chování a jednání.
Svět, který je zde popsán, je děsivý a nutí k zamyšlení nad tím, jak snadno se mu může podobat ten náš. V Kingově realitě nemají frustrovaní jedinci žádnou motivaci do života, protože je jim jasné, že širokou propast rozdílů mezi bohatými a chudými nikdy nepřekročí. A tak, pokud se sami neodhodlají zúčastnit některé z reality show, sledují je z domova a s masochistickou rozkoší udávají účastníky Lovcům. Stejně jako u Dlouhého pochodu jsem měla i tady pocit, že se Suzanne Collins u Kinga inspirovala, co se týče námětu k Hunger games. Svým způsobem jsou si Běh o život i Dlouhý pochod v mnohém podobné.
Běh o život se čte dobře, King se oprostil od svého obvyklého okecávání a přímou čarou vás vede k cíli spolu s prchajícím Benem Richardsem. Krátké úderné kapitoly mají zvláštní číslování, nejdou od jedničky vzestupně, ale odpočítávají se od stovky dolů, což působí poměrně dramaticky a vyvolává pocit, že máte stejně jako Ben omezený čas.
I když Kingovy klasické bichličky plné různých odboček a vedlejších cestiček v ději miluju, pro jeho bachmanovky mám velkou slabost. Jsou nevelké rozsahem, ale hluboké, co se námětu týče, zpracovávají vždy aktuální sociální témata, a nezáleží na tom, že se odehrávají třeba v budoucnosti, pořád mají co říct.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si můžete knížku pořídit.