Růže bílá, černý les

Díky knihkupectví Luxor a Knižnímu klubu jsem měla tu čest přečíst si jeden z nejočekávanějších letních titulů ještě před vydáním. Růže bílá, černý les má poměrně poetický název, ale přináší příběh z úplně jiného soudku. Už teď vám můžu říct, že ji prostě musíte mít. Chcete vědět proč?

  • Protože do rukou se vám dostává komorní drama zasazené do kulis druhé světové války. Píše se rok 1943, zuří brutální zima, Německo se roztahuje po celé Evropě a drancuje ji, válečná vřava je v plném proudu. Franka Gerberová ztratila vůli žít. Přišla o své nejbližší a nikdo jí nezůstal. V lese objeví ležícího neznámého muže v uniformě Luftwafe. Franka je zdravotní sestra a instinkty jí velí postarat se o zraněného. Odtáhne ho do nedaleké chaty, která patří její rodině. Když zjistí, že muž není tím, za koho se vydává, rozhodne se ho i přesto zachránit a pomoct mu i za cenu, že ohrozí jej i sama sebe.
  • Protože v té chvíli se mění lehce ospalé, zasněžené tempo a nastává pravá divočina. Franka i voják se dostávají do situací, v nichž jim jde o život. Panuje mezi nimi nedůvěra umocněná celkovou náladou vládnoucí v Německu, kdy paranoia a nedůvěra drtí úplně všechny. Děti udávají rodiče, kamarádi sebe navzájem a nikdo si není jistý, jestli právě u něj nezaklepe gestapo. Ta stísněná nálada je v knize poměrně autenticky popsaná a cítíte ji téměř z každé strany.
  • Protože chybovat je lidské, jak se říká, a chybami se člověk učí. Franka jako mladá a naivní studentka podlehla Hitlerovu vymývání mozku a uvěřila, že budoucnost Německa leží v rukou nacistů. Její prozření mělo hořký podtón, pomáhala v odboji a dostala se za svou činnost do vězení. Udělala ještě něco, za co se stydí, ale dokázala si své chyby přiznat. Autor poukazuje na to, že člověk může podlehnout nerozvážnosti, ale pokud uzná, že pochybil a má snahu o nápravu, není ještě pozdě se změnit.
  • Protože román ukazuje na to, že v Německo nebyl jen národ fanatických nacistů a jejich příznivců. Žili tam obyčejní lidé, kteří s fašismem nesouhlasili a chtěli, aby válka skončila. Museli prokázat obrovskou dávku odvahy a statečnosti, když proti Hitlerovi chtěli bojovat.
  • Protože Franka Gerberová je úplně obyčejná hrdinka, které není cizí slabost a selhání, přesto dokáže vstát jako bájný Fénix z popela a bojovat za dobrou věc.
  • Protože Eoin Dempsey je vynikající vypravěč. Nepotřebuje pět set stran, aby předložil čtivý příběh, stačilo mu jich dvě stě sedmdesát. Vytvořil dílo, kterému dominují dvě silné osobnosti a rozehrál s nimi nefalšované drama, do něhož zakomponoval prvek thrilleru. Děj plyne opravdu svižně, je akční, doplňují ho scény z Frančina předválečného života s rodinou, zachycující klíčové okamžiky Gerberových.
  • Protože – naštěstí! – kniha neupadá do klišé typu: muž a žena = sex za každou cenu, i když koncept tomu hraje do karet. Díky za to! Mezi hlavními hrdiny dojde během společně stráveného času k logickému vývoji jejich vztahu, ale autor tomu nechává přirozený průběh.
  • Protože… prostě chcete vědět, kdo je ten tajemný voják, a neříkejte, že ne.
  • Protože román se opravdu nejen dobře čte, ale v hlavě se vám rovnou poskládá ve výpravný film. Tématika, kterou se zabývá, si o filmové zpracování totiž přímo říká.
  • Protože jak já tvrdím, knih, jež se točí kolem událostí druhé světové války, není nikdy dost. Zapomínat by se nemělo, připomínat se musí.
  • Protože Růže bílá, černý les je román, na který jen tak lehce nezapomenete. Pokud milujete silné příběhy, oceňujete odvahu a statečnost obyčejných lidí a hledáte fakt dobrou knihu, která ve vás nechá dojem, nenechte si toto dílo ujít. Vychází 29. 7. 2019 a já ho doporučuji všemi deseti.

Za recenzní výtisk děkuji Knižnímu klubu a knihkupectví Luxor.

Reklamy

Knižní tip týdne: Závity ulit

Po dlouhé, dlouhé, předlouhé době přicházím s knižním tipem týdne. Knížka Závity ulit české autorky Martiny Málkové přináší příběh sedmatřicetileté Marty, bývalé učitelky a v současné době tak trochu ztracené duše. Rozpadlo se jí manželství, hledá si práci, jedinou radostí je psaní textů pro rockovou kapelu. Nejlepší kamarádka Klára Martě vytrhne trn z paty, když jí dohodí práci řidiče snobského právníka. Zní to zajímavě, že? Začtěte se, stojí to za to.

Doporučuji to všemi deseti, je to svěží, humorný román pro ženy. Určitě lehce uhodnete spoustu věcí, ale to vůbec nevadí. Moc se mi zamlouvá autorčin styl psaní, má opravdu lehkou ruku, nikde to nedrhne, vtipu tak akorát. Vůbec to nepůsobí křečovitě, jak to občas u humorných knížek bývá. Naopak. Občas jsem se zasmála i nahlas. Martina Málková je pro mě překvápko, doufám, že brzy něco napíše.

Fénix

Stovky let uplynuly od doby, kdy Eleanor, manželka prvního z Morlandů, porodila následovníky tohoto šlechtického rodu. Co se s Morlandy během několika století dělo, vyprávělo čtyřiatřicet dílů neobyčejné historické ságy.

Píše se rok 1931, na Morland se z Ameriky vrací Polly, která po smrti manžela hledá útěchu na rodném panství. Odkoupila jej od nevlastního bratra Jamese a snaží se pokračovat v rodinné tradici. I na londýnskou větev Morlandových autorka nezapomíná. Violet se zdá, že po smrti manžela, který předtím padl až na samé dno chudoby, už na ni nečeká nic dobrého. Její děti se snaží osamostatnit, což je u chlapců v pořádku, ale u dcery Charlotte ne. Dívka ze staré šlechtické rodiny přece poslušně čeká doma na ženicha a nepřísluší jí taková moderní vymoženost, jakou je práce. Charlotte se nevzdává a pomoc hledá u strýčka Olivera.
Morlandovi prožívají dobré i zlé časy, každopádně vždy dokáží zvednout hlavu a jít dál, vstříc novým dobám i zážitkům.

Já Morlandovy miluju, četla jsem všechny díly a nemůžu se nikdy dočkat pokračování. Čekání si krátím tak, že si čas od času Morlandy znovu přečtu. Aspoň vybrané díly. Kdysi jsem o prvním díle psala, bylo to někdy v roce 2008. Zmínila jsem tam, že jsem neměla ráda Eleanor, matku rodu. S odstupem několika let ji tak trochu chápu, neměla to moc jednoduché.

Tato sága mapuje pestré osudy tohoto rodu, zároveň je i kronikou Anglie, jejího vývoje od temného středověku, přes pokrokové „století páry“ až po válečné útrapy první poloviny dvacátého století, kde taky prozatím končí. Doufám, že autorka ještě něco dopíše, ráda bych věděla, co se s Morlandovými stalo za druhé světové války. Od Cynthie Harrod-Eagles mám momentálně půjčenou knihu Sbohem, Piccadilly, která je prvním! dílem nové ságy, tak to má paní spisovatelka co dělat, aby to všechno stihla dopsat. 🙂

Minulosti ani smrti se nedá uniknout

Poté co se funebračka Blumová zbavila všech svých démonů, a to doslova, užívá si rodinnou pohodu se svými holčičkami. Když však jednoho dne otevře noviny, zjistí, že minulosti stejně neunikne. Jak už to tak bývá, dostihla ji ve chvíli, kdy to nejméně čekala.



Blumová se svými dcerkami tráví dovolenou v Řecku. Únik od reality všedních dní už potřebovala jako sůl. Ale ta bere za své ve chvíli, kdy natrefí v časopise na článek o výstavě mrtvých těl aranžovaných do bizarních pozic. Na tom by nebylo nic divného, kdyby na jedné z fotek nebyla ona sama. Nebo je to snad její dvojče? Měla Blumová sestru? Ještě se nabízí možnost, že někdo ví, co provedla, a chce ji vydírat. Blumové nezbývá než začít pátrat na vlastní pěst. Doufá, že návštěva extravagantního umělce přinese odpověď na naléhavé otázky. Místo toho se svérázná funebračka sama stává štvancem.


Farma

Maminky mají vždycky pravdu. A tatínkové taky. Jenže co když vám rodiče zavolají nezávisle na sobě a tvrdí, že ten druhý ji nemá? Komu uvěříte? Mámě nebo tátovi?

Daniel žije v Londýně se svým přítelem. Sice se trochu plácá v kapku neuspořádaném životě, ale vcelku je spokojený.
Jeho rodiče Tilde a Chris si koupili starší farmu ve Švédsku, kde chtějí strávit důchod. Daniel je rád, že si rodiče užívají zasloužený odpočinek, dokud jednoho dne nezazvoní telefon, v němž rozrušený otec Danielovi sděluje, že matka psychicky onemocněla. Než Daniel stačí tuto informaci vstřebat, následuje matčin telefonát, aby otcova slova nebral vážně. Ona je v pořádku, a až dorazí do Londýna, dokáže mu, že otec se účastní spiknutí namířeného proti její osobě.

Co se vlastně ve Švédsku stalo?
Zprvu skvělá vesnická idylka se mění v horor. Chris s Tilde plánovali rekonstrukci farmy, chtěli z ní vybudovat útulný penzion pro turisty. To však netušili, že o farmu má velký zájem jejich soused Håkan, s nimž není lehké vyjít. Kolem Tilde se najednou začnou dít podivné věci, a ona je přesvědčená, že se její muž proti ní spolčil právě s Håkanem.

V bezpečí anonymního hotelového pokoje Tilde svému synovi předkládá jeden důkaz za druhým a snaží se ho přesvědčit o své pravdě. A vy spolu s Danielem máte pouze dvě možnosti. Buď uvěříte nebo ne. Protože naservírovanou máte pouze jednu verzi celého příběhu. Jak to tedy bylo? Opravdu je Tilde obětí nebo má pravdu otec, který tvrdí, že je jeho žena psychicky nemocná?
Daniel s pomocí matčina vyprávění odkrývá hluboká tajemství a zjišťuje, že rodinné vztahy nejsou tak idylické, jak se mu doposud zdály…

Tom Rob Smith, autor tohoto bestselleru vám určitě není neznámý. Jeho trilogie o Lvu Děmidovovi, jejíž první díl Dítě číslo 44 se proslavil asi nejvíc, si získala pozornost čtenářů celého světa.
Po letech přichází s další knihou, tentokrát se jedná o psychologický thriller, odehrávající se v současnosti. Děj je zasazen na švédský venkov, který je od nepaměti spojen s legendami, v nichž vystupují trollové. Jakou souvislost mají s příběhem Tilde a Chrise? 

Farma je kniha, od které je velmi těžké se odtrhnout. Atraktivní námět i reálie, stejně jako styl vyprávění (z větší části du forma), zaručují výborný čtenářský zážitek, Zároveň si budete klást otázku, na čí straně je vlastně pravda? Jak snadno je člověk ovlivnitelný, má-li jako důkaz jen pohled jedné strany? A dokáže strana druhá svými argumenty váš pevný názor rozmetat? 
Věřte, že při čtení této knihy nad tím budete dumat.

Já osobně jsem Farmu rozdýchávala hodně dlouho. Psychologické thrillery jsou mým oblíbeným knižním žánrem, vždy jen s údivem žasnu, jak se autorům daří vymýšlet tak důmyslně propletené příběhy, u kterých  nikdy netuším, jak mohou skončit. Ani tomuto románu nechybělo dramatické a šokující rozuzlení, které způsobilo, že jsem ho dočítala s otevřenou pusou.

Bojíte se rádi? Láká vás tajemno? Nimráte se rádi ve složitých rodinných vztazích? Farma čeká právě na vás.

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihy Dobrovský)

Zapomenuté vzpomínky

S romány, v nichž jako hlavní hrdinové vystupují staří lidé, se v současnosti roztrhl pytel. Proč byste měli sáhnout zrovna po tomhle? Zkuste to. Dostanete příběh, který si vás získá svou jedinečností a křehkostí.

Dvaaosmdesátiletá Maud postrádá kamarádku Elizabeth, která se ztratila a Maud o ní nemá žádné zprávy. Nemůže si ani vzpomenout, kdy ji vlastně viděla naposledy. Rozhodne se pátrat na vlastní pěst. Jenže s pamětí, jejíž nitky jsou jako tenká vlákna natrhnuté pavučiny, to jde dost těžko. Maud se plete minulost se současností. Vedle Elizabeth se jí do mysli vkrádají vzpomínky na starší sestru Sukey, která zmizela těsně po druhé světové válce, když Maud byla ještě malá. Obě události jí splývají a ona mezi nimi jen těžko rozlišuje.

Maud si všechny postřehy a myšlenky píše na papírky, ale později v nich nenachází žádný smysl. Vážně ji nebere ani její okolí. Dcera Helen si ji stěhuje k sobě, protože Maud není schopná postarat se sama o sebe. Stará dáma ve svém úsilí nepolevuje. Spolu s její snahou nalézt ztracenou přítelkyni, sledujete i pozvolný úpadek osobnosti způsobený stařeckou demencí.

Kniha Kam se poděla Elizabeth je debutem mladé autorky Emmy Healyové, jenž si hned získal pozornost čtenářů. Jeho hrdinka není ani mile potrhlá, ani přehnaně akční. Je to obyčejná stará paní, klidně by mohla být i vaše sousedka, která hledá odpověď na svou otázku. Spolu s ní rozplétáte zašmodrchané klubko osudů její rodiny. Dvě časové roviny, dvě zmizelé ženy. Díky tomu, že Maud, jak už to u lidí s demencí bývá, častěji zabředá do minulosti, se do popředí dostává případ její ztracené sestry Sukey.

Psychologický laděný román s nádechem detektivky nabízí působivý náhled do života ženy, jejíž mysl se pozvolna ubírá neznámo kam. Vypráví jej přímo Maud, tím víc je autentičtější a velmi reálný.

Mezi nejpůsobivější scény, které mě dojímaly a nutily přemýšlet, byly ty mezi Maud, její dcerou Helen a vnučkou Katy, která byla mimochodem velmi svěžím prvkem celého příběhu. Postupný rozpad Maudiny mysli způsobil, že svou dceru nepoznávala a bavila se s ní jako s cizím člověkem. Tehdy si uvědomíte, jak je lidská mysl křehká. Přestože lékařské výzkumy pokročily velmi daleko, náš mozek stále skrývá neprobádaná tajemství.

Emma Healeyová čerpala ze života svých babiček, aby stvořila emotivní příběh,který se vám zadře pod kůži. Právem se řadí mezi nejzajímavější tituly současné literatury.


(Za recenzní e-book děkuji knihkupectví Neoluxor)

Chlap, se kterým byste šli kamkoliv. Třeba i na Mars


Astronaut Mark Watney má štěstí i smůlu zároveň. Posádka, se kterou byl na Marsu, odlétá v domnění, že Mark zahynul při písečné bouři, která se planetou prohnala. Mark sice katastrofu přežil, ale nemá světu ani svým kolegům možnost poslat zprávu, že je živý a zdravý. Navíc mu chybí mu zásoby, takže pokud něco nevymyslí, stejně zahyne.

Mark je naštěstí technicky nadaný, nechybí mu nadhled, vtip a inteligence. Krůček po krůčku začne zdolávat překážky na cestě domů. Podaří se mu vyrobit vodu, vypěstovat brambory a také se dočká kontaktu se Zemí. Ale nic není jednoduché a tak i na Marka čeká ještě pár nepříjemných překvapení.

Kniha Marťan měla hodně dobrou propagaci a recenze, nechala jsem se tedy nalákat.
Udělala jsem moc dobře. Hned první věta vás dostane do kolen a vy už tušíte, že společnost Marka Watneyho vám bude natolik příjemná, že byste klidně obětovali pár let, abyste mohli být na Marsu s ním. On je totiž nejen sexy ( i kdybyste neviděli film nebo neokukovali první knižní obálku, tak to prostě vycítíte), se šikovnými zlatými ručičkami (MacGyver se může jít schovat) a se smyslem pro humor (který bude sakra potřebovat).
Prostě chlap do nepohody, který má jednu jedinou nevýhodu – je neskutečně daleko.

Kniha střídá deníkové zápisky Marka Watneyho s kapitolami, ve kterých poznáváme posádku jeho mateřské lodi, jakož i lidi na Zemi, kteří dělají vše pro Markovu záchranu. 
Autor v knize nešetří poučnými pasážemi, které ale vůbec nejsou nudné. I když popisuje technickou činnost nebo do mrtě rozebírá materiál, který Mark k něčemu používá, je to záživné, je to vtipné, je to prostě „watneyovské“. A hlavně je to stravitelné i pro ty, kteří přírodním vědám neholdují, natož aby jim rozuměli. 

Musím říct, že sci-fi žánr až tak nevyhledávám, maximálně jsem ochotná zkouknout dobrý film nebo seriál, který má hlavu a patu, v rámci utužování manželství :-). (A pak jsem kolikrát překvapená, že se mi líbil a některé si i zamiluju, třeba Stargate Universe). Ale když to shrnu – sci-fi pro mě začalo Dnem trifidů a skončilo Červeným trpaslíkem. 
No ale Marťan mě dostal hned na první stránce a nadšení mě neopustilo ani po zbytek čtení. 
Tahle kniha je jedním z mých favoritů na knihu roku. Okouzlila miliony čtenářů, okouzlila mě a já tip na ni s radostí posílám dál. A třeba i na Mars. 🙂
Jo – a film musím samozřejmě vidět taky.