GRADA

Rebelka Erzsi

O císařovně Alžbětě Bavorské zvané Sisi toho bylo napsáno hodně. Ale co další generace jejího rodu? Renomovaná historička Dagmar Beňaková, která se na Sisi specializuje, napsala publikaci zachycující život Alžbětiny vnučky Erzsi.

Rebelka Erzsi. Tohle o této dámě můžeme bez rozpaků říct. Nebyla to žádná suchopárná šlechtična, měla svou hlavu a dokázala si prosadit vše, co chtěla. Téměř vše. Dagmar Beňaková nás v knize provede opravdu rebelským životem Erzsi, jediné dcery Alžbětina syna Rudolfa, jenž zemřel za tragických okolností, jeho smrt je dodnes obestřena dohady.

Kde začneme? Tam, kde začínají všechny příběhy, na začátku. Seznámíme se s korunním princem Rudolfem, který žil krátký, leč velmi intenzivní život. Milenek měl požehnaně, ale oženil se se Štěpánkou Belgickou. Zpočátku bylo manželství relativně šťastné, narodila se jim dcera Alžběta Marie Rakouská, domácky zvaná Erzsi. Když bylo holčičce zhruba pět let, idyla skončila. Rudolfova náruč byla otevřena mnoha dalším ženám, dokonce nakazil pohlavní nemocí manželku, která pak zůstala neplodná a měla pouze Erzsi, k níž neměla příliš silný mateřský cit.

Po otcově smrti Erzsi přilnula ke svému dědečkovi císaři Františku Josefovi I. Své milované vnučce by snesl i modré z nebe, takže není divu, že když si Erzsi doslova a do písmene vybrečela budoucího ženicha, který se do císařské rodiny příliš nehodil, dovolil jí sňatek, Erzsi se dokonce vzdala možnosti následnictví habs. Co myslíte, byla spokojená a šťastná?

Jak to s Erzsi bylo dál, se dočtete v této výpravné a do detailu propracované publikaci. Dagmar Beňaková je zárukou kvality, jelikož se Sisi a její rodině věnuje intenzivně mnoho let a do svých knih vkládá ověřená fakta, ale také spoustu doplňujících informací. Nechybí ani fotografická dokumentace, díky které si čtenář dokáže snadno spojit příběh s reálnými postavami a sledovat jejich vizuální proměnu v průběhu let.

Sisi je spolu s královou Viktorií moje favoritka, co se šlechtických rodů týče, takže jsem byla ráda, že jsem si mohla rozšířit obzory a přečíst si biografii její vnučky Alžběty Marie Rakouské, o které jsem téměř nic nevěděla. Autorka předkládá fascinující a poměrně dramatický životopis šlechtičny, která byla v mnohém až příliš podobná své babičce. Zároveň nabízí pohled na život v císařské rodině, cílí na vzájemné vztahy a vazby, Habsburky představuje se všemi klady i zápory. Přestože měli tzv. modrou krev, byli to lidé z masa a kostí, kteří milovali, nenáviděli a prožívali dobré i zlé stejně jako my.

Osudy vnučky císařovny Sisi můžu doporučit všem milovníkům historie a císařské rodiny. S publikacemi Dagmar Beňakové nikdy nešlápnete vedle.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Čas radosti, veselosti

Máte rádi Vánoce? A rádi si o nich třeba jen tak pro radost čtete? Tak přesně pro vás je tady nový počin znalkyně českých tradic a zvyků Kamily Skopové Čas radosti, veselosti.

Publikace je rozdělená do kratičkých kapitol, nebo spíše hesel, a provází čtenáře od svátku sv. Kateřiny až po tříkrálovou koledu. Máte pocit, že už o nejkrásnějších svátcích roku víte všechno? V krátkých příspěvcích se dozvíte základní informace a rozšíříte si ty stávající o nové. Pro mě bylo třeba novinkou, že se konalo kateřinské posvícení a zábava, tzv. babský bál, na kterém mají ženy jednou za rok právo zvolit si tanečníka. Nebo že se dělalo ondřejské věštění pro vdavekchtivé dívky. Autorka připomíná spoustu věcí, na které v dnešní konzumní době spíše zapomínáme – že není nutné, aby se stůl prohýbal pod jídlem, není třeba dávat drahé dárky, důležitá je pohoda a to, že jsme spolu.

Publikace je doprovázena půvabnými ilustracemi, které pocházejí přímo od Kamily Skopové. Jsou barevné, výrazné a působí lehce starosvětsky a vyvolávají pocit, že jste se ocitli ve staročeských Vánocích našich předků.

Obrázkem je vybavena každá kapitola, na své si přijdou i děti, pro něž je vizuální stránka hodně důležitá.

Čas radosti, veselosti je knížkou, kterou si můžete sami nebo s dětmi zpříjemnit adventní čas, či si kdykoli během roku Vánoce připomenout. Jednotlivé pojmy a hesla jsou srozumitelně vysvětleny a publikace tak může výrazně napomoci učitelům ve školách i školkách, knihovníkům a družinářům při vytváření vánočních akcí a kvízů.

Laskavé, do světa vánočních tradic a zvyků zvoucí čtení je zakončeno recepty. Najdeme v něm receptář lidový i měšťanský a můžeme tak zjistit a vyzkoušet, jak jedlil různé vrstvy obyvatelstva. Co třeba uvařit pučálku, kapra na šalvěji, chlupaté buchty, nebo krůtu s kaštanovou nádivkou?

Čas radosti, veselosti mě přinutil lehce zpomalit, užít si sváteční čas a ponořit se do historie našich předků, jejichž zvyky stojí za to udržovat i dnes.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelskému domu Grada, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

… Za kamna vlezem

Máte rádi povídání o starých časech? Rádi si listujete ve starých kalendářích, receptářích, tradinářích všeho druhu? Kamila Skopová přichází s dalším „zářezem do pažby“, co se knížek tohoto typu týče. …Za kamna vlezem si užijí všichni, kteří chtějí v hektické době zpomalit a vychutnat si pohodu a návrat do dob minulých.

…Za kamna vlezem aneb hrst pranostik, povídání o tradicích a osvědčené babiččiny recepty, tak zní celý název publikace. Autorka ji pojala jako kalendář na celý rok, rozdělila ji na 53 částí – týdny v roce – a v každém z nich nabízí inspiraci i spoustu zajímavých informací.

Půvabné vyprávění je doplněno milými obrázky, které dotvářejí kolorit publikace. Namalovala je, neuvěříte, samotná autorka! Kamila Skopová je výtvarnice, zabývá se samostudiem národopisu a spolupracuje s folklórními soubory, pořádá výstavy týkající se našich tradic, které prostřednictvím knihy zprostředkovává i nám.

Každý týden začíná pranostikou a pokračuje povídáním. Dozvíme se, jak to chodí v přírodě, kde se u nás vzaly svátky jako je sv. Valentýn, jak si můžeme zpříjemnit dlouhé zimní období. Text je prošpikován recepty, těmi, které znáte, i těmi, podle nichž pokrmy připravovali naši předci a my si je můžeme připomenout.

Zaujalo mě vyprávění o perníku – tom sladkém, kořeněném :). Autorka přibližuje jeho původ i to, jak původně vypadal a chutnal, a vězte, že do současných, lahodných medových kousků měl pořádně daleko. Pokud rádi vaříte, oceníte i spoustu rad a tipu, které vám přípravu jídel usnadní.

Pojďte si udělat pohodu, zastavit se a nahlédnout do životů našich předků a připomenout si tradice, svátky a poranostiky, z nichž některé jsme zapomněli. Publikace Kamily Skopové je skvělým průvodcem celým rokem, který můžete využívat opakovaně a připomínat si čtením i přípravou jídel doby minulé.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Dopisy od Sisi

Alžběta Bavorská, zvaná Sisi, se spolu s královnou Viktorií řadí mezi mé oblíbené historické osobnosti. Navíc miluji knihy psány formou dopisů, takže publikaci Dagmar Beňakové Dopisy od Sisi jsem si nemohla nechat ujít.

Pro autorku je Sisi celoživotní srdcovou záležitostí. Napsala o ní už dvě knihy – Za sluncem po stopách císařovny Sisi a Toulky po stopách císařovny Sisi, v nichž čtenáře vedla na místa, která císařovna za svůj život navštívila. Nově vydaná publikace Dopisy od Sisi nám známou šlechtičnu představí v novém světle – jedná se o soubor dopisů, které si Sisi vyměňovala se svými blízkými.

Dagmar Beňaková dostala možnost nahlédnout do soukromých archivů rodiny Sisi a přiblížit tak císařovnu jako ženu na jedné straně citlivou a empatickou, na druhé v lečcems svéráznou. Jak už víme, neměla příliš jednoduchý život, přišla o několik dětí a byť svého manžela milovala, nebyla v manželském svazku šťastná a trpěla nedostatkem svobody – nenarodila se ve správné době, v níž by mohla její osobnost vyniknout.

Sisi si vyměňovala dopisy s matkou, dětmi, s příbuznými i přáteli. Autorka si dala opravdu mravenčí práci, každý dopis (pozor, byly psány v kurentu a Sisi také s oblibou měnila rukopis, protože se nerada podřizovala tehdejším konvencím) přeložila a přepsala do češtiny a dokázala zachovat dobovou autentičnost. K té přispívají také fotografie těchto dopisů, stejně jako snímky Sisi a jejích blízkých, navozující lepší představivost. Mě osobně přiměly vyhledávat si podrobnější informace o adresátech dopisů a číst si o jejich mnohdy fascinujících osudech.

Dopisy jsou proloženy textem, v němž autorka mapuje Sisin život, vysvětluje některé její činy, rozebírá historické souvislosti a představuje jednotlivé adresáty Sisiny korespondence. Pro snazší orientaci a pochopení rodinných vazeb je na konci uveden rodokmen, který čtenáři výrazně napomáhá.

Po přečtení jsem měla pocit, že svou oblíbenou Sisi znám ještě trochu víc. Dopisy od Sisi jsou dalším kamínkem do skládačky informací o této pozoruhodné ženě. Nelze než obdivovat Dagmar Beňakovou za pečlivou a podrobnou práci na této neotřelé publikaci.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Grada, knihu pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Cvičebnice tvůrčího psaní

I Shakespeare nějak začal, zní podtitul počinu, který napsaly Alžběta Bublanová a Andrea Selzerová. Začít můžete i vy. S čím? Přece s psaním knihy. V publikaci Cvičebnice tvůrčího psaní vás autorky seznámí se svým projektem Kurzy z obýváku. Máte v plánu literární dílo? Nebo si chcete vyzkoušet tvůrčí psaní? Pokud je vám bližší metoda práce se cvičebnicí, jste tady správně.

Cvičebnice je rozdělena do několika kapitol, v nichž se seznámíme se základním konceptem knihy, dostaneme dobré rady pro psaní a koncentraci mysli. A můžeme jít na to…

Kromě toho, že se naučíte psát dialogy tak, aby nebyly nudné a všední, se naučíte ponořit do mysli svých literárních hrdinů a taky zjistíte, jak nejlépe vyprávět příběh, jestli chronologicky, retrospektivně, řetězově či rámcově. Přiznám se, že o posledních dvou způsobech jsem slyšela vůbec poprvé.

Čeká na vás spousta úkolů a cvičení, na nichž si své dovednosti a nově nabyté informace o psaní vyzkoušíte. A můžu říct, že to není nic jednoduchého. Zkuste přepracovat dialog, nebo rozvinout jednoduchou větu v poutavý příběh. Strávíte nad tím hodiny a hodiny, doporučuji proto najít si pravidelné chvilky, kdy vás u tvůrčího psaní nebude nikdo rušit. Zjistíte, že jste do práce ponořeni až po uši a soutěžíte sami se sebou v tom, jak nejlépe cvičení napsat. Mozek dostane zabrat, a to je dobře!

Cvičebnice Alžběty Bublanové a Andrey Selzerové je neotřelá, zábavná a má úžasnou grafickou podobu. Kapitoly jsou přehledné, jednotlivá cvičení obsahují nejen zadání, ale také spisovatelskou radu, příklad, který vás navede, pokud si nejste jistí, jak pracovat a taky další úkol.

Interaktivní publikace se řadí mezi ty, které budete používat opakovaně, pokud se rozhodnete zapracovat na svém spisovatelském umu. Možná stejně jako já nosíte v hlavě nápad na román, ale bojíte se začít a nevěříte si, že byste dokázali psát jako…. (doplňte si svého oblíbeného spisovatele 🙂 ) a možná si chcete jen rozšířit slovní zásobu a naučit se lépe vyjadřovat, v obou případech je Cvičebnice tvůrčího psaní skvělou volbou, jak písmena ovládnout. Zkuste to taky, je to zábava, relax a dobrý způsob, jak nenechat mozek usnout.

Za recenzní výtisk děkuji spisovatelce Alžbětě Bublanové, publikaci pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Provaz lží

V roce 1982 se v osadě na sever od New Yorku odehrál děsivý zločin. V idylických kulisách divoké přírody byla nalezena doslova rozstřílená dívka. Dá se říct, že Anetta přežila svou smrt. Pachatel násilného činu, mladík Matthew byl potrestán, ale nikdo se nedozvěděl, proč tak ohavnou a šílenou věc vůbec spáchal. Po dvaceti šesti letech by rád vše vysvětlil Anettě a také Patrickovi, svému nejlepšímu kamarádovi, který tehdy všechno viděl. Anetta a Patrick jsou teď manželé. Ona píše černou kroniku v novinách, on zrovna přišel o práci. Jeho jedinou radostí je smyšlená restaurace, pro kterou sestavuje jídelníčky a zkouší nové recepty. Matthew, který by rád onen provaz lží konečně rozmotal, může ohrozit navenek šťastný vztah Anetty a Patricka, jenž je na jedné takové lži založen. Co se tehdy vlastně stalo?

Román Provaz lží je sice druhou knihou spisovatele Christophera J. Yatese, pro tuzemské čtenáře se jedná o první seznámení s jeho tvorbou. Děj tohoto spíše psychologického románu je rozdělen na tři části, každá má svého vypravěče. Patrick, Anetta a Matthew nabízejí svůj úhel pohledu a svou pravdu. Co skrývá Patrick před Anettou? Co vedlo Matthewa k takovému činu? A jak v tom figuruje Anetta?

Román má mistrně vystavěnou zápletku, pochmurnou atmosféru a punc krutosti, s jakou se setkáváme v severských kriminálních románech. Hlavní hrdinové jsou nečitelní, nevěděla jsem, co si o nich myslet. Celou dobu jsem byla mírně ostražitá a nikomu z nich moc nevěřila. Kámen úrazu je ve formě, jíž autor použil k vyprávění. Pokud si nelibujete v táhlém textu a máte pocit, že na vás autor chrlí všechno najednou, zřejmě narazíte i tady. Provaz lží je totiž bez uvozovek, což spoustě čtenářů absolutně nevyhovuje. Dovolím si trochu subjektivního pohledu – mně osobně absence přímé řeči v knihách nevadí, mozek si to vždycky tak nějak „sám přebere“, ale vím a chápu, že pro mnoho lidí je to vystoupení z komfortní zóny a na autora se proto i zlobí. Pokud dokážete tento fakt překousnout, soustředit se na děj, dostanete poměrně zajímavý psychothriller, jehož hlavní zápletka má kořeny v hluboké minulosti hlavních hrdinů a je ovlivněna mnoha společenskými faktory a tabu, o nichž se v „osmdesátkách“ snad ani nešeptalo. Jediné, co mě na tom všem zarazilo, byl věk trojice v inkrimované době. Bylo jim třináct, čtrnáct let a prožívali věci, které bych tipovala na mnohem starší jedince. Na to, jak jsou Američané prudérní, to bylo poměrně nečekané a nepůsobilo to v daném kontextu věrohodně.

Provaz lží není a nikdy nebude mainstreamovým titulem, na který byste v knižním světě naráželi na každém kroku. Říká se – sto lidí, sto chutí – a toto pravidlo v případě knihy Christophera J. Yatese platí tuplovaně. Pokud se necháte navnadit, zkoušíte rádi nové knižní výzvy, nebo jste jen zvědaví, proč Matthew po Anettě střílel, Provaz lží si přečtěte, snad vás zaujme, stejně jako mě.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, na jehož eshopu si titul můžete koupit.

Cesta na sever

Anně se život sype přímo pod rukama. V práci dostává vyhazov, na dveře jí klepe exekutor a dcery rostou jako dříví v lese. Problémy se zadlužením by mohlo vyřešit vysoké odstupné, které dostala, ale Anna se rozhodne jinak. Od otce si půjčí obytný přívěs a vydá se i s dcerami do Skandinávie. Dluhy počkají (snad), ale rodina ne. Lehce pošramocené vztahy by mohl tenhle neobvyklý holčičí road trip zase zacelit. A navíc, kdo by nechtěl vidět polární záři naživo?

Román Cesta na sever z produkce nakladatelství Cosmopolis je mým prvním setkáním s autorkou a musím říct, že velmi vydařeným. Příběh je vyprávěn ze tří úhlů pohledu. Stěžejní vypravěčkou je Anna, prostor dostávají i její dcery. Sedmnáctiletá Chloe si zážitky z cesty (i života) zaznamenává do blogu a dvanáctiletá Lily se svěřuje deníku, který nese jméno Marcel a je jejím osobním zpovědníkem i kamarádem. Tyto tři varianty vyprávění se střídají a díky tomu text nepůsobí nudně a jednotvárně.

Anně je sedmatřicet, ale někdy jsem měla pocit, že je mladší, než její dcery. Jako matka samoživitelka se sice snažila, ale finančním problémům neutekla a místo zodpovědného řešení strčila hlavu do písku. Je totiž hodně konzervativní, opatrná a jen nerada vystupuje ze své ochranné zóny, kterou si před světem vytvořila. Chloe je zase typická představitelka pubertální mládeže. Schází se s kluky, hledá lásku a porozumění, ale moc se jí nedaří. Lily je naštvaná. Ve škole je terčem posměchu a šikany, zlobí se na svého otce, aniž by řekla proč, a je všechno, jen ne milá dvanáctiletá holčička. Má sarkastický humor a je ironická. Řekněte sami, jak tahle cesta může vypadat?

Na neobvyklém tripu si všechny tři něco uvědomí. Poznají, že je důležité věřit si navzájem, nelhat si a nebát se mluvit o špatných věcech. Že se na sebe můžou spolehnout. A taky se seznámí s pár lidmi, s nimiž je cesta na sever spojí víc, než by si kdy mohly představit.

Tenhle poklidný, svým způsobem kouzelný román poukazuje na složité vztahy mezi rodiči a dětmi, které si mnohdy zbytečně ztěžujeme sami. Na světlo se dostávají hluboko zasunuté vzpomínky, díky nimž se Anna i její dcery mohou v životě posunout dál. Autorka se také dotkla vážného a diskutovanéno problému s domácím násilím, který může zničit i ten nejdokonalejší vztah.

A Skandinávie? Užijete si ji, i když ne tolik jako v klasickém cestopise, protože primárně jde v téhle knížce opravdu o něco jiného. Ale i tak se Virginii Grimaldiové podařilo navodit atmosféru a vylíčit kočovný cestovatelský život i se všemi eskapádami, které mohou cestovatele potkat, zvlášť jsou-li to příslušnice něžného pohlaví.

Dojemné a citlivé čtení okořeněné humorem a dávkou sarkasmu, na který jsou specialisté puberťáci, je ideálním adeptem na zpestření letních dnů. Potěší milovníky románů pro ženy i příznivce rodinných příběhů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Beze svědků

Nejhorší noční můrou všech rodičů je, že by mohli přijít o své dítě. Laurel Macková už deset let neví, co se stalo s její dcerou, která jednoho dne vyrazila do knihovny a už se nevrátila domů. Zmizela beze stopy, nikdo ji neviděl. Když matce policie oznámí, že se našly ostatky její dcery, vůbec netuší, co se s Ellie po celých deset let dělo. Odešla sama nebo se stala obětí únosu? Laurel se z toho nemůže vzpamatovat, naděje na lepší zítřky nastává, když jí do života vstoupí nový muž. Floyd je příjemný, pozorný a má dceru. Poppy je až děsivě podobná Ellie, když byla malá. Laurel se konečně cítí šťastná, ale přesto v ní hlodají pochyby ohledně malé Poppy. Laurel se noří do nového vztahu a na povrch přitom vyplouvají poměrně zajímavé a zároveň znepokojivé skutečnosti, které ženě obrátí život o sto osmdesát stupňů.

Ztracená Ellie byla nejoblíbenějším dítětem Laurel, miláčkem, se kterým nebyly nikdy žádné problémy. Po záhadném zmizení však rodinu, aniž by chtěla, rozdělila. Matka se natolik ponořila do své bolesti, že nevědomky od sebe odehnala manžela Paula i zbývající dvě děti, dceru Hannu a syna Jakea. Lise Jewellové se podařilo vystihnout zoufalství a žal matky, který je s ničím nesrovnatelný. Dokonale se vžila do pocitů zralé ženy, pro niž v určité části život skončil. Má nárok na lásku i nový začátek?

Román je rozdělen na několik částí, autorka v nich důmyslně kombinuje pohledy hned několika postav, které jsou v příběhu zainteresovány. Z jejich vyprávění jsou poskládány střípky deseti let Eliina života. Možná na zápletku přijdete sami a nebude pro vás žádným překvapením, ale cesta, která vás k pátrání povede, je šílená, dramatická a místy velmi bolestná, takže pár šokujících zvratů na vás čeká.

Od Lisy Jewellové jsem před pár lety četla úžasnou knihu Dům, ve kterém jsme vyrůstali, ze které jsem byla naprosto unešená. Je jasné, že jsem nemohla její další počin, který vyšel v nakladatelství Cosmopolis pod názvem Beze svědků, nechat bez povšimnutí. Oba romány spojuje tématika rodinných vztahů, u nichž by si na své přišel nejeden psycholog. Rozpad rodiny způsobený konkrétním problémem je stěžejním bodem i knihy Beze svědků.

V tomto románu Lisa Jewellová kráčí ve stopách Ruth Rendellové, autorky psychologických thrillerů, která vždy mistrně splétala jednotlivé dějové linky v šokující závěr. Prvotně se děj točí kolem kriminálního případu, ale důraz je kladen především na psychologický profil postav.

Román Beze svědků můžu doporučit všem milovníkům napětí i rodinných příběhů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, na jehož eshopu si titul můžete koupit.

A na nebi čekají hvězdy

Americká autorka Lori Nelson Spielmanová je autorkou třech úžasných románů: Seznam tajných přání, Sladké odpuštění a aktuálního A na nebi čekají hvězdy , které vydalo nakladatelství Cosmopolis. Ani autorka, ani její knížky nejsou příliš známy, cestu k nim si musíte najít sami. Ale pokud se začtete, dostanete kvalitní čtenářský zážitek. Tedy pokud holdujete románům pro ženy s nádechem romantiky, do nichž je přimíchána špetka vážnosti a naléhavosti. Lori Nelson Spielmanová svým knižním hrdinkám život neulehčuje. Musí si své osobní štěstí vybojovat samy a ne vždy je to procházka růžovým sadem. O tom by vám mohla vyprávět Erika, stěžejní postava z poslední knihy.

Erika pracuje jako realitní makléřka. Svou práci miluje, i když doslova tvrdě maká, aby získala místo v prestižním žebříčku newyorských makléřů. Po rozvodu s manželem vychovává dvě dcery. Snaží se jim dát to nejlepší, ale… Ale je tady ta práce. A tak jednoho dne Erika nemůže odvézt Kristen a Annie na kolej, dívky mají jet samy vlakem. Vlivem dalších okolností odjíždí Kristen sama. Vlak, v němž cestuje, se stává terčem útoku a Kristen je jednou z obětí. Její smrt si Erika vyčítá, kdyby nedala přednost práci, nemuselo se to stát. Stejné výčitky má i Annie, své matce zatajila, že studium přerušila a proto na kolej neodjela spolu se sestrou. Obě se upínají k naději, že došlo k záměně a Kristen žije. Jsou natolik pohlceny vlastním truchlením, že zapomínají na to nejdůležitější – ještě mají jedna druhou. Dokážou si to uvědomit než bude pozdě?

Po téhle knize jsem sáhla a hned jsem věděla, že to bude sázka na jistotu. Četla jsem oba přechozí romány, moc se mi líbily. Oceňuji, že autorka se zabývá náročnými společenskými tématy, které dokáže přetavit do čtivé podoby a nechat prostor k přemýšlení. Konkrétně tento příběh si bere na paškál vztahy rodinné, hlavně ty mezi matkami a dcerami. Víme, jak dokážou být někdy výbušné a není lehké je vybalancovat tak, aby byla spokojenost na obou stranách.

Erika i Annie zapomněly na to nejdůležitější – na komunikaci. Upínají se k falešné naději a nevidí jedna druhou. Propast mezi nimi se rozšiřuje a nechybí mnoho, aby došlo k vzájemnému odcizení. Někdy jsem tu zarputilost nechápala, vždyť Američané jsou známí tím, že o všem diskutují, probírají své problémy, tak proč to nedokážou ty dvě? Nakonec zjistíte, že pod pokličkou je toho skryto mnohem víc, než jen smutek ze ztráty blízkého člověka. Autorka velmi citlivě popisuje, co všechno Erika s dcerou prožívaly, jejich pocity i nálady. Příběh koncipovala tak, že v kapitolách se střídají pohledy obou hlavních postav. V ich-formě promlouvá Erika, er-formou poznáváme Annie.

Tahle knížka je opravdu smutná a dojemná, přiznám se, že jsem potřebovala kapesník. Kromě New Yorku se odehrává na zajímavém místě, odlehlém ostrově Mackinac, kde Erika vyrůstala. Barvité popisy přírody i téměř poustevnického života jeho obyvatel působí lákavě, měla jsem chuť se tam vypravit.

Román upoutá milovníky bouřlivých rodinných vztahů, stejně jako těch, kteří si libují ve spletitých cestách hrdinů ke šťastnému a spokojenému životu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, na jehož eshopu si knížku můžete koupit.

Pekárna v Brooklynu

Odložte skořicový šnek, který jste ochutnali spolu s knížkou Kavárna v Kodani. Kate už svůj příběh prožila, na řadě je její kamarádka Sophie. Že si je vám povědomá? Spolu s Kate strávila hygge týden v Dánsku. Tentokrát máte možnost poznat ji blíže prostřednictvím druhého počinu Julie Caplinové Pekárna v Brooklynu, který opět vydalo nakladatelství Cosmopolis.

Sophie si žije poměrně spokojeně. Pracuje v časopise, je zamilovaná do svého přítele Jamese a tak bez výčitek odmítne nabídku půlroční stáže v New Yorku. Ke štěstí jí chybí jen vdavky. Jenže vezměte si někoho, kdo už ženatý je a má dítě! Když Sophie na nepříjemný fakt, o němž se jí James jaksi zapomněl zmínit, přijde, bere New York všemi deseti. Doufá, že jí nová práce i atraktivní prostředí pomůže na proradného snoubence zapomenout. Potkává nové přátele i pracovní příležitosti, ochutná hříšně dobré dortíky své bytné Belly a odolává Toddovi, novému kolegovi, který je po čertech přitažlivý. Jenže Sophie má zlomené srdce, na lásku v něm momentálně není místo. Pro nikoho. Anebo snad ano?

Kavárna v Kodani pro mě byla milým překvapením, co se knih v žánru romantické literatury týče. Nabídla spojení stále víc populárního životního stylu hygge a zábavného, vtipného příběhu o lásce. Byla jsem tedy moc ráda, že se na knižní trh dostalo volné pokračování v podobě Pekárny v Brooklynu, v němž prostor dostala Sophie, vedlejší postava z Kavárny v Kodani.

Opět se jedná o pohodové a odpočinkové čtení, které vás naladí na romantickou notu. New York můžeme považovat, co se filmové i knižní destinace týče, za téměř legendární – Stačí vzpomenout film Samotář v Seattlu, seriál Sex ve městě nebo romány Zbožňuju New York, Noc v Central Parku, či Snídaně u Tiffanyho. Jeho úžasnou atmosféru, rušné ulice, vůně kávy linoucí se od dveří Starbucks, to vše vám spolu s nadýchaným cupcakem Julie Caplin nabízí. Nahlédneme i do zákulisí práce v lifestylovém časopise, kde je Sophie během stáže zaměstnaná.

Vedle Sophie se autorka opět zaměřila na vedlejší postavy, které v Sophiině životě mají své místo. Seznamujeme se s energickou majitelkou pekárny Bellou, charismatickým Toddem, jenž Sophii dokonale zamotá hlavu, tajemným bylinkářem Wesem, kteří příběhem také zahýbou.
Romantická linie je možná trochu předvídatelná, ale to vůbec nevadí, s tím se dokonce počítá. Dočkáme se milostné zápletky i humorných situací, které příběh příjemně odlehčí. I tady stěžejní roli hraje káva a jídlo, konkrétně sladké dezerty, takže zabrat dostávají i chuťové buňky.

Takže, vítejte v New Yorku, držte si kelímky a nenadrobte si na svetr, až budete při čtení mlsat něco dobrého. Nezbývá než se těšit na třetí knížku z pera Julie Caplin, která by se měla odehrávat v Paříži, o la la. 🙂
Opět se nezapomeňte pokochat překrásnou obálkou, již vytvořila, stejně jako tu předchozí, Kateřina Brabcová.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.