Zpovědi trosky po čtyřicítce

.Už vám bylo čtyřicet? Máte manžela, děti, krásný dům? Že ne? Vždyť to nevadí. Kde je řečeno, že tohle všechno musíte spolu se čtyřmi křížky na hřbetě vlastnit? Nell je přesně ten případ. Po rozchodu se snoubencem se vrátila ze Států zpatky do Anglie a snaží se dát do pořádku pochroumaný život. Najít si pořádnou práci a vlastní byt, a kdyby se našel i nějaký nezadaný muž, bylo by to úplně nejlepší. Ale Nell to štěstí nemá. Po návratu se ve všem plácá. Našla si bydlení, ale její domácí je ekoterorista. Pracuje, pokud to tak může říct – píše nekrology. A její osobní život? Ten se až příliš vzdaluje od těch, které vedou její přátelé, jimž většinu času zabírá rodina a děti. Ale všechno zlé je pro něco dobré. Nell díky jednomu nekrologu získá novou kamarádku, a vůbec nevadí, že už překročila osmdesátku. Navíc se snaží na všem vidět pozitivní věci a své pocity zpracovává ve formě podcastů, jejichž popularita raketově stoupá. Během jednoho roku se život Nell obrátí vzhůru nohama. Bude to fajn, nebo na ni čeká doslova kalamita? Začtěte se a uvidíte sami, za mě to stojí za to.

Alexandra Potter potvrzuje pravidlo, že stárne spolu s hrdinkami svých knih. Ona sama jen nedávno oslavila padesátku, jejím hrdinkám do ní už mnoho nezbývá. Z rozjívených ztřeštěných dvacítek a třicítek se staly čtyřicátnice, které řeší problémy adekvátní jejich věku. A tady autorka trefila hřebíček na hlavičku, protože nakousla vcelku aktuální téma, o kterém se moc nemluví, a když už, příliš lichotivé to není. Na příkladu Nell poukázala na to, že svobodná čtyřicítka není nic špatného. Některá žena se vázat nechce, jiná nemá štěstí. Nemusí však kvůli tomu nutně vybočovat z kolejí, které ženám vymezila společnost. Pokud znáte Bridget Jonesovou, tak víte, že si její Mark Darcy vzal a měli spolu děti /ty si mimochodem pořídila až po čtyřicítce/. Co by se ale s Bridget stalo, kdyby zůstala svobodná a bezdětná? Byla by úplně stejná jako Nell, která je díky příběhu jakousi mluvčí nezadaných starších žen. Na ní autorka ukazuje, jak se tyto ženy cítí ve společnosti svých vdaných kamarádek a jejich dětí. Že i mezi nejlepšími kamarádkami může vzniknout propast jen díky tomu, že každá z nich stojí na jiné straně barikády.

Když jsem se do knížky začetla, měla jsem trochu strach, že to bude psáno jako motivační literatura, mé obavy byly naštěstí liché. Alexandra Potter si drží svůj osvědčený styl lehkého psaní s dávkou typického humoru a ztřeštěnosti a taky nezbytné romantiky. Nell je mi věkově blízká, a i když můj život se od jejího liší, stejně jsem se s ní dokázala občas ztotožnit a pochopit ji.

Román Zpovědi trosky po čtyřicítce má vtipný název a přesto hraje na trošku vážnější notu, čímž nutí k zamyšlení. Autorka zvolila pro vyprávění ich-formu, promlouvá k nám přímo Nell. Děj se odehrává během jednoho kalendářního roku a najdeme v něm jak humorné okamžiky, tak i ty dramatičtější. Nechybí ani kapka klišé, to přece k romantice patří. No schválně, co mám na mysli? Jasně že chlapy!
Každá kapitola končí tím, že Nell shrne pozitivní věci a události, které se jí staly. To byl perfektní myšlenka, něco takového by člověk měl dělat automaticky.

Pokud vám už čtyřicítka na dveře klepla a vy jste ji museli pustit dál, určitě vám bude příběh Nell sympatický. Možná je odrazem zrovna toho vašeho a může vás inspirovat. A třeba jen chcete vědět, jak to s Nell dopadne. Tak či tak, Alexandra Potter opět dokázala, že umí stvořit román pro ženy, který nenudí, ale baví.

Díky Megaknihy.cz jsem měla možnost nahlédnout do života Nell i já, děkuju. Pokud vás knížka zaujala, mrkněte na eshop, kde je k mání.

Jan Werich od A do Z

Jan Werich. Osobnost, pojem, velká legenda už za svého života. Faktografické suchopárné údaje o něm poskytne každá encyklopedie, ale jaký byl on sám? Veselý bonviván nebo samolibý mrzout? Jaký vztah měl s rodiči a jak pevné pouto jej pojilo k Jiřímu Voskovcovi? Kniha Jan Werich za oponou dává nahlédnout do soukromí i profesního života tohoto charismatického umělce. Téměř čtyři sta stran unikátních fotografií a doplňujícího textu nabízí fakta jinak. Opravdově, upřímně, s humorem i noblesou Mistrovi vlastní. Autorem publikace je novinář a spisovatel Jiří Janoušek, který s Werichem vedl osobité rozhovory.


Otevřít tuto knihu je jako ponořit se do rodinného alba plného vzpomínek. Zašlé černobílé fotografie na několik desítek let zastavily čas a nechávají hovořit historii. Jsou doprovázeny popisky i texty, v nichž kromě Wericha promlouvá jeho největší přítel Jiří Voskovec, díky němuž poznáváme umělce velmi podrobně. Podstatnou část publikace tvoří rozhovory Jiřího Janouška s Mistrem. Jsou rozděleny do jednotlivých kapitol, jež jsou pojmenovány podle důležitých etap hercova života. Vzpomínky na dětství rámují fotografie malého Jana, kvůli malým a úzkým očím zvaného Číňan. Další snímky představují mladého Wericha jako začínajícího umělce, bohéma, a tak trochu dandyho. V té době se poznal se svou budoucí ženou Zdenkou, s níž strávil celý život.

Nechybí fotky z válečného exilu ve Státech i po návratu domů. Jak postupuje čas, hořknou i vzpomínky. Werich stárne, horší se mu zdraví, klid nemá ani v rodinném kruhu. V intimních rozhovorech s Jiřím Janouškem se nezdráhá zabrousit do osobní sféry. I když je zlomený tíhou nemocí, pořád zůstává hrdý, občas panovačný a manipulující s druhými k obrazu svému, v jádru je však vtipný, chytrý a pohotový. Z hovorů s novinářem přímo čiší vzájemná chemie mezi nimi, stejně jako úcta a respekt, již se nebojí vůči sobě projevit.

Publikace Werich za oponou je opravdu vydařená po všech stránkách. Kromě toho, že mapuje Werichův osobní i profesní život, nabízí i pohled do uměleckých kruhů. Mnohé z fotek mají v knize premiéru, co se publikování týče, všechny jsou však unikátní a právem jedinečné.

Pokud se řadíte mezi fanoušky Jana Wericha, určitě by vám publikace neměla chybět v knihovně. Potěší milovníky poctivých, srdcem psaných biografií, stejně jako patrioty české kultury.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Luxor, na jehož blogu recenze primárně vyšla.