Když se brouček probudil

Když se brouček probudil… Už ten název je takový milý a něžný, takže čekáte, že ve stejném duchu se ponese celá knížka. Veronika Kratochvílová v ní seznamuje malé i velké čtenáře s broučkem, který se tak trochu bojí. A čeho? Když se probudil, zjistil, že listí na stromech není takové, jaké znal. Zhnědlo a začalo padat. Naštěstí se seznámil se světluškou Majkou, která mu všechno vysvětlila. Mezi broučkem a Majkou vzniklo krásné přátelství. Brouček se dozvěděl spoustu nových věcí o podzimní přírodě, a Majka? Ta byla ráda, že broučka mohla naučit hodně nového, moc ráda totiž druhým pomáhala.

Dětská knížka Když se brouček probudil je moc hezkým počinem, v němž se spojuje hned několik témat. Děti se spolu s broučkem a Majkou projdou podzimní přírodou. Zjistí, proč se mění ráz krajiny v tomto ročním období, a co všechno se na podzim vlastně děje. Zároveň si malí čtenáři uvědomí, jak důležité je mít dobrého kamaráda.

Text je psaný jednoduše a srozumitelně, děti mu snadno porozumí. U nás byly opět v kurzu obrázky. O ilustrace se postarala Jaroslava Šupová zvaná Jája. Musím říct, že obrázky zaujaly jak syna, tak především mě. Jsou přesně takové, jaké by měly být v knížkách pro malé děti. Veselé, barevné, měly by vyzařovat optimismus a dobrou náladu, být hřejivé a příjemné na pohled, a hlavně srozumitelné. To všechno obrázky ilustrátorky Jáji splňují. Řadím je mezi své oblíbené knižní ilustrace, protože tak dobrý pocit, jaký ve mně i synovi dokázaly vzbudit, jsem už dlouho nezažila. Dokonale souzní s ideou příběhu a perfektně ho doplňují.

Pokud znáte Karafiátovy Broučky, jejich morální odkaz, a vzpomínáte si na Janinku, dobrou duši světlušek, tak se vám určitě vybaví při čtení knížky Když se brouček probudil. Majka připomíná Janinku svým laskavým přístupem a nezištným chováním vůči malému a nezkušenému broučkovi. Autorka tak vštěpuje dětem lásku k přírodě a nabádá je k tomu, aby si všímali druhých a byli schopni pomoci, pokud je to třeba.

Knížku určitě ocení děti učící se číst, stejně jako zvídaví jedinci, kteří se rádi dozvídají nové informace. A je jasné, že ji učitelé opět využijí při výuce a knihovníci u besed s tématikou přírody.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knihu můžete koupit na eshopu.

Najdu Edu na posedu

Nakladatelství Portál přichází s další novinkou v rámci knih, které mají pomáhat při výchově dětí. Tentokrát se zaměřuje na řeč a nabízí publikaci Najdu Edu na posedu autorek Jany Havlíčkové a Ilony Eichlerové a ilustrátorky Venduly Hegerové.

Pro mě jsou knížky z tohoto nakladatelství zárukou, že se nejen děti, ale i já jako dospělá pobavím i poučím, nejinak to bylo i v případě této knížky.

Asi všichni známe hru, kdy hledáme několik rozdílů mezi dvěma na první pohled stejnými obrázky. Tuto formu zvolily autorky, klinické logopedky, i v „Edovi“.

Publikace je primárně určená jako pomůcka při formování správné dětské řeči a výslovnosti. Protože jsem se starším synem na logopedii chodila, knížka mě z tohoto hlediska zajímala. Obsahuje krátké říkanky zaměřující se na problémové hlásky nebo skupiny písmen. Jsou jednoduché, veselé a snadné na zapamatování.

Chumelí a chumelí,
v neděli i v pondělí.
Sněhulák si libuje,
jak se kolem lyžuje. (str. 73)

Druhý syn je ještě malý, má teprve tři roky, takže jeho řeč se neustále vyvíjí a formuje. To, jestli i on bude častým hostem logopedické ambulance, ještě nevíme. S ním jsme tedy publikaci využívali jinak, zaměřili jsme se právě na hledání rozdílů na obrázcích, na význam kreseb i na barvy a básničky jsme si četli především pro zábavu.

Líbí se mi univerzální využití tohoto sešitu. Díky výrazným a hlavně srozumitelným ilustracím si s dětmi můžete o obrázcích povídat a rozvíjet jejich fantazii a řeč. Hledání rozdílů – to je asi ta nejlepší zábava, při níž se děti nenudí a ještě si namáhají hlavičky a cvičí zrakové vnímání, aniž by to braly jako učení. Užijete ji i s malými dětmi, se kterými můžete procvičovat barvy i poznávání předmětů. Využití najde i v kolektivech ve školních zařízeních nebo družinách.

Oceňuji grafické zpracování i velký formát – ilustrace jsou přehledné a dobře se v nich orientuje.

Určitě knihu doporučuji nejen k procvičování výslovnosti, ale k širšímu využití, které nabízí a přispívá tak k trávení volného času rodičů s dětmi.

Heidi, děvčátko z hor

Příběh děvčátka Heidi, se kterým se osud příliš nemazlil, dojímá už několik generací malých (i velkých) holčiček. Napsala ho Johanna Spyriová. Protože čas kráčí stále kupředu, mění se i mluva, herečka Jitka Škápiková ho převyprávěla tak, aby souzněl se současnou češtinou.

Malá Heidi přišla o oba rodiče a vychovávala ji teta Detý, která toužila zařídit si budoucnost podle sebe, neteř jí do plánů nezapadala. Heidi odvedla k dědečkovi Alpovi, který má pověst bručouna a s nikým dobře nevychází. Pro holčičku i starého pána je jejich setkání překvapením. Heidi je okouzlená přírodou, ale nerozumí tomu, proč je dědeček pořád tak protivný. A co Alp? Dokáže malé děvčátko vyléčit jeho zlomené srdce?

Četla jsem kdysi Heidi jako malá a vybavuji si celkovou atmosféru drsných hor, která mě už tehdy zaujala. Nepamatuji si však už kompletní příběh, proto mě odrovnal konec, který jsem nečekala a netuším, jak se s ním budou srovnávat malé čtenářky.Všimla jsem si, že vyjdou další díly, v nichž se dozvíme, jak to s Heidi bylo dál, za což jsem moc ráda.

Heidi, děvčátko z hor provázejí nádherné ilustrace, jejichž autorkou je Sofie Helfertová. Jsou velmi něžné a korespondují s dějem.

Melancholii a nádech smutku, které se v příběhu objevují, vyrovnává šťastná povaha malé Heidi. I když přišla o oba rodiče, teta ji nechtěla a musela si zvykat na dědečka bručouna, je optimisticky založená, veselá a zvídavá holčička, jež si snadno získá sympatie čtenářů a jen těžko se s ní loučí.

Knížku bych doporučila dětem tak od osmi let, které už dokážou pochopit, že život není někdy lehký a může do něj zasáhnout třeba smrt. Určitě si o příběhu budou chtít povídat, je napsán tak, že si o otázky zvídavých čtenářů přímo říká. Navíc seznamuje se životem v drsných Alpách, Heidi nezná televizi ani rádio, o mobilním telefonu ani nemluvě. Přestože Johanna Spyriová knížku napsala na sklonku 19. století, je nadčasová a díky převyprávění Jitky Škápíkové i srozumitelná dnešním malým čtenářům.

Heidi je srdcovou záležitostí mnoha čtenářek, které jsou dnes už babičkami a které můžou potvrdit, že stejně tak ji milovaly i jejich maminky. Kurážná a statečná holčička si hravě získá přízeň i dnešních malých čtenářek, které se mohou těšit na pokračování jejího příběhu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knížku můžete pořídit.

O záhadném semínku

Barboru Vajsejtlovou jsem vám na blogu představila jako autorku humorného románu pro ženy Mami, přidej!, který mě nadchnul a bavil od začátku do konce. Tentokrát můžete Báru Vajsejtlovou poznat z jiné stránky, jako spisovatelku dětských knížek. Pohádky nikdy neomrzí, co si budeme povídat. A co takhle příběhy, v nichž hlavní roli nehrají ani princezny, ani draci, ani zvířata? Soubor pohádek nazvaný O záhadném semínku už dává tušit, o čem budou. Dámy a pánové, přivítejte na scéně zeleninu.

Moc se mi nápad s pohádkami, ve kterých se můžete setkat s rajčetem, brambůrkem nebo s brokolicí jako s hrdiny, zamlouval. Kdysi jsem četla knížku O statečném Cibulkovi a hned jsem si ji tak připomněla.

Určitě budou nadšené děti, které mají zeleninu rády, stejně jako rodiče, kteří potřebují své ratolesti inspirovat k větší konzumaci zdravých potravin.

Pohádky jsou napsány ve veselém a optimistickém duchu a nezapomínají na základní pravidlo, že mají přinést čtenářům nějaké poučení. Tak třeba pohádka O ustrašeném brambůrku vypráví o malém brambůrku, který si myslel, že je ošklivý a k ničemu se proto nehodí. Ale opak je pravdou, jak zjistí a právě na něj čeká nejdůležitější úkol. A co takhle nafoukané rajče, jehož dostihlo známé přísloví, že pýcha předchází pád? Nebo okurka, která si přála, aby nikdy neskončilo léto?

Hravé příběhy budou bavit děti staršího předškolního věku a školáky, kteří už udrží pozornost při delším souvislém čtení a pochopí souvislosti i poselství pohádek. Našeho tříleťáka zaujaly hlavně obrázky, jejichž autorkou je Jana Doubková. Jsou moc hezky pojaté, zelenina vypadá tak, jak má, takže ji hravě poznají právě i nejmenší děti.

Bojkotují vaše děti přísun vitamínů v podobě zeleniny? Možná je ke konzumaci přiměje právě tato povedená pohádková knížka. Zjistíte, že s cuketou, rajčaty, brokolicí i zelím může být docela legrace.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Barboře Vajsejtlové.

Sazínkové a Mračná země

Víte, kdo jsou sazínkové? Ne, nemají nic společného se sazemi v komíně. Jsou to skřítkové, kteří se starají o semínka. Zalévají a hlídají je, aby správně klíčila a vyrostla. K tomu je zapotřebí voda. Jenže, co dělat, když dlouho neprší a země je vyprahlá? Sazínkové svolají shromáždění a rozhodnou se vyslat dva odvážné skřítky do Mračné země, aby zjistili, kam se voda poděla. Na cestu se vydali dva bráškové – pan Fousek a Jeník. Zatímco pan Fousek je zkušený a rozumný sazínek řádu lučních sazínků, mladší Jeník je neposedný a ze všech sazínků ten nejmlsnější. Asi si dokážete představit, co takovou dvojici na důležité misi může potkat. Ano, je to velké dobrodružství plné překážek, ale bráškové na to nezůstanou sami, na to vemte jed.

Musím říct, že knížka mě i syna okouzlila hned, jak nám přišla domů. Každý z nás ocenil něco jiného. Já jako dospělá vyzrálý text, který je čtivý a hlavně srozumitelný malým čtenářům. Je fakt, že mu na chuť přijdou děti spíše starší, tak od pěti let, náš tříleťák se zabavil hlavně obrázky. Ale všechno má svůj čas a my knížku za rok dva zkusíme číst společně.

Svět sazínků vymyslela Martina Macháčová, jejíž civilní povolání s námětem souzní, pracuje jako bioložka. Pohádkový příběh Sazínkové a Mračná země je její prvotinou a já můžu říct, že se opravdu povedl. Prostředí skřítků sazínků je vymyšleno do nejmenších detailů, dozvíte se, jak se skřítkové dělí, co mají za úkol a jak žijí. Děti se nenásilnou formou seznamují s přírodou a učí se, že o křehká semínka a rostliny, které z nich vyrostou, musí náležitě pečovat, a taky, že dostatek vody není samozřejmost. A aby to nebylo učení suchopárné, nechybí ono slibované dobrodružné putování, během něhož pana Fouska s bráškou Jeníkem i jejich kamarády čeká spousta napínavých situací.

Jak už jsem uvedla, text ocení spíše děti kolem pěti let, které už mu porozumí, u mladších povedou krásné barevné obrázky, jejichž autorkou je ilustrátorka Jana Uhlířová. Oceňuji právě jejich barevnost, což u dětí poutá pozornost a rozvíjí představivost. Na konci knížky jsou černobílé omalovánky, které si malí čtenáři mohou vybarvit.

Příběh se určitě bude líbit malým dobrodruhům, kteří hledají neotřelé hlavní hrdiny. Svět trpaslíků je prostě kouzelný. Mně připomněla oblíbenou četbu z dětství – příhody skřítka Lajdáčka a jeho brášků, které napsal Josef Filgas.
Určitě by tato knížka neměla zapadnout už kvůli tématice. Příroda to s námi nemá lehké a měli bychom další generace učit, že vody je pořád míň a míň a přestává být samozřejmostí.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Martině Macháčové.
Knihu můžete koupit zde.

Štěňata a psi. Vše, co o nich potřebuješ vědět

Téměř všechny děti milují zvířata, pokud se jich zrovna nebojí. A téměř všechny chtějí psa. A jak to většinou dopadá? O pejska se starají rodiče a děti už ani neví, že po něm kdy toužily. 🙂
Pro malé milovníky pejsků, kteří se o své svěřence starají a chtějí se o nich dozvědět něco víc, je tady atlas psů nabitý základními informacemi, které by měl každý malý (i velký) pejskař znát. Štěňata a psi. Vše, co o nich potřebuješ vědět – tak zní název publikace, jíž vydalo nakladatelství Bambook.

Hravou a po grafické stránce vtipnou a srozumitelnou formou se děti dozví, jak o své čtyřnohé miláčky pečovat i jakého pejska by si měli vybrat, aby je svou povahou vhodně doplňoval a hodil se k nim.

Publikace je rozdělena do jednotlivých kapitol nejprve podle všeobecného přehledu, který seznamuje malé zvídavce se psy jako takovými – z anatomického i chovatelského hlediska. Děti se dozví, podle čeho pejska vybrat, seznámí se s jeho tělesnou stavbou i vlastnostmi, zjistí, jak o něj pečovat, čím ho krmit a také jak se mu nejlépe věnovat. Seznámí se s nejrůznějšími plemeny a dozví se, k čemu jsou díky svým fyzickým i psychickým schopnostem předurčeni. Hodí se čivava na zahradu? A bernardýn do paneláku? Proč se čichu říká superschopnost? Potřebuje roztomilý pejsek pravidla a řád? Na to všechno tato knížka odpoví.

Výrazný font písma, barevně oddělené kapitoly, velké množství fotografií a nápaditě zvýrazněných poznámek a připomínek dělá z publikace užitečného pomocníka při výchově psů malými majiteli (samozřejmě za nezbytného dozoru rodičů). Malí pejskaři se tak sami naučí discplíně a pravidlům a zjistí, že mít psa není jen zábava, ale také spousta povinností.

Kniha obsahuje vše podstatné a v takové míře, že nezahltí dětský mozek velkou přehršlí informací. Primárně je určená dětem od devíti let, ale své si v ní najdou i děti mladší. Opět jsem testovala na malém synkovi, se kterým jsme si o pejscích povídali a v atlase si ukazovali psy, které známe.

Štěnata a psi. Vše, co o nich potřebuješ vědět obsahuje informace o více než čtyřiceti plemenech psů, zajímavosti i užitečné rady nezbytné při výchově psa, to vše s ohledem na dětského čtenáře.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knihu můžete zakoupit na eshopu.

Tradiční český rok

Josef Lada. Kdo by ho neznal! Jeden z nejznámějších českých ilustorátorů a malířů, jehož obrázky milují všichni bez rozdílu věku už více než sto let. Znáte je z knih pro děti i dospělé – Mikeš, Bubáci a hastrmani, O chytré kmotře lišce, Osudy dobrého vojáka Švejka – to je jen zlomek z tvorby tohoto jedinečného a nezapomenutelného pána s charakteristickými brejličkami na očích. Jednou z knih, které stojí za to mít doma neustále po ruce, je Tradiční český rok z produkce nakladatelství Bambook. Je sice primárně určená dětem, ale na své si přijdou i dospělí, kteří si chtějí oživit i rozšířit své znalosti ohledně českých tradic a svátků.

Publikace je rozdělená do čtyř částí, podle ročních období, takže začátek není v lednu, ale na jaře. Dozvíte se, jaké tradice se ke konkrétnímu období vážou, seznámíte se s nejrůznějšími, mnohdy i skoro zapomenutými pranostikami i pověrami. Nechybí povídání shrnující základní známé informace i perličky a zajímavosti rozšiřující všeobecné povědomí. Text je psán srozumitelným způsobem, kterému porozumí i mladší školáci a mohou z něj čerpat informace k učivu ve škole.

Kniha názorně představuje mnohdy těžký úděl našich předků, který si dokázali díky zvykům a tradicím zpestřit. Dokázali se radovat z maličkostí, skromný život je naučil ocenit i jen naleštěné jablko jako ten nejluxusnější vánoční dárek. Život v souladu s přírodou dal vzniknout mnoha zvykům, z nichž některé se zachovaly i dodnes. Určitě občas s dětmi pouštíte draky, pozvete Mikuláše s Andělem a Čertem a na Vánoce rozkrajujete jablíčko.

Dokopná
Slavnosti při ukončení sklizně brambor, kterým se také říkalo „chleba chudých“, se nazývala dokopná. Při kopání hlíz z řádků si nejvíc zábavy užily děti, které s vlastnoručně ořezanou a rozmanitě vytvarovanou bramborou soutěžily o nejkrásnější, nejoriginálnější či nejnazdobenější „výrobek“. Nejčastěji to byla panenka nebo panáček. (str. 127)

Můžeme směle říct, že obrázky Josefa Lady jsou českým národním pokladem. Dokážou navodit útulnou a domáckou atmosféru, při pohledu na ně se dospělí vrací do dětství. Kouzlo Ladových ilustrací přitahuje už několik generací. Obrázky jsou srozumitelné, jejich význam chápou i nejmenší děti. Na tříletém synovi vyzkoušeno – jakkoli nerozumí tomu, co je masopust, pouť, přástky nebo vesnická tancovačka, obrázky si užíval a dokázal je popsat alespoň po vizuální stránce, takže jsme si s nimi pracovali po svém, popisovali jsme činnosti, rozeznávali, jestli je na obrázku kluk nebo holka a určovali barvy.

I tentokrát na publikaci nahlížím jako na skvělou pomůcku při vytváření aktivit s dětmi, ve vzdělávacích a kulturních institucích by měla být samozřejmým doplňkem knižního fondu.

Chcete přiblížit české tradice? Nahlédnout s vašimi ratolestmi do starých časů a seznámit se se zvyky našich předků, nebo si jen tak navodit pohodu s obrázky Josefa Lady? Zkuste to s publikací Tradiční český rok.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knihu můžete zakoupit na eshopu.