Liška Šiška u doktora

Znáte lišku Šišku? Liška Šiška je plyšová hračka malé Adélky. Už jste s ní mohli zažít dobrodružství ve školce, teď s ní nakouknete do ordinace dětské lékařky. Co zažije liška Šiška, když ji holčička zapomene v čekárně?

S liškou Šiškou jsme se i se synem setkali poprvé a můžu říct, že to dopadlo na výbornou. Tato půvabná publikace z pera Ivy Geckové se u nás teď čte každý den. A když se nečte, povídáme si příběh podle obrázků, protože ty hrají vedle textu zásadní roli. Ilustrace, které namalovala Bára Buchalová, jsou úžasné. Veselé a výrazné, srší z nich humor a dětská ztřeštěnost, upoutají tak na první pohled. Nejvíc se nám líbila paní doktorka a její panenka a taky mýval a policejní pes.

Text je srozumitelný, není dlouhý, příběh autorka rozepsala do kratších kapitol, a je na čtenářích, jestli si liščino dobrodružství budou dávkovat nebo ho přečtou hned. U nás byla Liška Šiška u doktora hodně úspěšná, protože syn má z lékařů hrůzu. Líbilo se mu, co liška a její zvířecí kamarádi zažili, zaujal ho bonbonkový sirup i mastička (kde já to mám teď shánět? :-)) a pobavil ho mýval, kterému selhaly brzdy na autě, takže vjel do přímo do čekárny.

Knížka je vhodná jak k předčítání, tak i k samostatnému čtení malých čtenářů, kteří už umí písmenka. Na obrázcích se dá příběh převyprávět menším dítkům, jež ještě neudrží pozornost u delšího předčítání.

Liška Šiška je fajn, doufám, že ji zase čeká další nevšední dobrodružství.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knihu můžete zakoupit na eshopu.

Kokoškovi na cestách

Seznamte se s Kokoškovými. Tatínek je novinář, velký dobrodruh a milovník cestování. Má ženu, syna a další dítko čeká ve vajíčku na vylíhnutí. Kokoškovi jsou totiž drůbež. Taťka kohout, mamka slípka, malý Jonáš kohoutek, no a ve vajíčku se schovává malá slepičí holčička Emička.

Tatínek Kokoška pracuje jako novinář v redakci Slepičích listů. Šéfkrocan ho vždycky vyšle na nějakou dobrodružnou cestu, protože čtenáři jsou netrpěliví a pořád chtějí zajímavé reportáže. Kokoškovi cestují všichni a zažívají spoustu nevšedních dobrodružství. Třeba na Ostrově devíti palem jde o život Emičce, která se ještě ani nestačila vyklubat z vajíčka! Ve Velkém kaňonu v Americe se Kokoškovi zúčastnili největších závodů na světě, dostali se na Antarktidu, do Himalájí, Amazonie, dokonce i do Austrálie se podívali. Odevšad tatínek Kokoška pilně psal články pro Slepičí listy. Co všechno vlastně tahle zajímavá a slepičí rodinka na cestách prožila, se dočtete právě v této knížce nazvané Kokoškovi na cestách.

Publikaci napsal známý dramaturg a spisovatel, kterého budou znát zejména rodiče a prarodiče malých čtenářů, Jiří Chalupa. Proslavil se scénáři k mnoha známým pohádkám i dětským pořadům, jeden z nich i uváděl (Studio Kamarád). Pro děti napsal již celou řadu knížek, Kokoškovi na cestách jsou zatím poslední. Znát můžete také stejnojmenný večerníček. My jsme ho sice neviděli, ale to vůbec nevadí, i s knížkou jsme měli o zábavu postaráno.

Předčítala jsem ji synovi, kterého v jeho věku baví zatím víc obrázky, ale text vnímal také. Ocenila jsem vtip a humor, který se objevuje na téměř každé stránce, čtení je zábavné. Je vidět, že Jiří Chalupa dětem rozumí, protože se obrací přímo k nim, čímž udržuje jejich pozornost a zájem.

Historky Kokoškových jsou opravdu ztřeštěné a veselé. Kromě toho se v ději objevují i další zajímavé postavy jako je drozdice Adéla, vášnivá čtenářka Slepičích listů, nebo šéfkrocan, který nadšeně plánuje cesty Kokoškových.

Publikace je plná obrázků, výrazných a hodně barevných, namalovala je Jitka Petrová, a myslím, že jsou vydařené, upoutají hned při listování titulem. Každá kapitola začíná tím, že drozdice Adéla čte aktuální číslo Slepičích listů. Jak vypadají? Dozvíte se, když mrknete na vnitřní stranu obálky. 🙂

Vtipná a veselá četba pro děti, to jsou Kokoškovi na cestách. Doporučuji čtenářům malým i velkým, kteří rádi cestují a mají rádi dobrodružství.

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentrum.cz, kde si knihu můžete koupit.

Tři ovečky na arše

Seznamte se s Kudrnkou, Kopýtkem a Kulíškem, třemi ovečkami, které se spokojeně popásají na louce. Sluníčko svítí, tráva roste, nic jim nechybí. Jenže jednoho dne začne pršet, voda stoupá, až ji ovečky mají po kolínka. Nemůžou se ani pást, pomůže jim před vydatným deštěm záchrana v podobě Noemovy archy? Přelstí zlého vlka, medvěda a lva?

Vůbec se vy, ani vaše děti nemusíte bát, že by se vám do rukou dostala knížka s náboženskou nalejvárnou, to vůbec ne. Základní přehled o biblických příbězích by měl ale mít každý, tak proč je dětem nepřiblížit vtipně a jednoduše? Vítejte na Noemově arše a prožijte s Kudrnkou, Kopýtkem a Kulíškem neobyčejné dobrodružství.

Tři ovečky na arše napsal německý autor dětských knížek Michael Engler. Na motiv klasického známého biblického příběhu narouboval vtipný příběh o zvířátkách, která se naučí pomáhat jedno druhému a poznají i pravidla pro přežití. Jednoduchý text tak v sobě skrývá poučení i zábavu. My jsme se se synem opět bavili, zejména díky grafické podobě knížky. Pevná je vazba i papír, takže nemáte strach, že by se vám zničila.

Menší děti opět asi víc zaujmou samotné obrázky, ty jsou opravdu velmi povedené a upoutají už díky vtipné obálce, která signalizuje, že půjde o opravdu veselou záležitost. Na svědomí je má Henning Löhlein. Celý koncept ozvláštnil a zvýraznil komiksovými bublinami a knížka je tak „in“.

Příběh je jednoduše podán, rozvíjí fantazii a děti mohou klást spoustu otázek, ať už o počasí, a pokud jsou starší, tak i ohledně biblických příběhů, nebo o zvířatech.

Doporučuji knížku všem malým čtenářům, je to povedená publikace a my si ji doma budeme číst a prohlížet často.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu je možné titul koupit

Heidi a její kamarádi

Heidi znají asi téměř všichni dospělí, kteří vyrůstali na půvabném, leč místy smutném vyprávění Johany Spyriové. Malé děvčátko může učarovat i dnešním dětem, protože pro malé české čtenáře jeho příhody převyprávěla Jitka Škapíková. Jak se Heidi dostala do hor k dědečkovi jste si mohli přečíst v knize Heidi, děvčátko z hor. Skončila tehdy tak, že citlivějším dušičkám asi ukápla nejedna slza. Ale teď tady máme pokračování, které vyšlo pod názvem Heidi a její kamarádi. Tak co myslíte, bude optimističtější?

Heidi zastihujeme tam, kde jsme ji v prvním díle opustili, v městském domě, kde žije nemocná dívenka Klára. Heidi má Kláře dělat společnost a také se vzdělávat. I když se k ní děvče i jeho otec chovají laskavě, není tam šťastná. Chybí jí dědeček Alp, kamarád Petr, chybí jí hory a volnost. Navíc musí poslouchat protivnou hospodyni, která její svobodnou dušičku vůbec nechápe. Heidi chřadne a chřadne. Doktor, kterého k ní zavolali, doporučuje, aby děvčátko poslali domů, jinak to dopadne špatně. Heidinu radost kalí jen jedna věc. Uvidí se ještě někdy s Klárou a jejími milými příbuznými, které si zamilovala?

Toto pokračování už není tak melancholické a smutné, jako první knížka. Pořád z něj vyzařuje dojemnost, protože sledujeme malou dívenku zcela ztracenou v pro ni neznámém světě, zároveň už je děj trochu jiný. Prostor dostávají i vedlejší postavy, jejichž charaktery autorka rozvinula. Zamilujete si éterickou Kláru i jejího spravedlivého tatínka, stejně jako milého pana doktora. Dokonalou protivnou postavou je hospodyně paní Rotenmajerová, na níž se Johanna Spyriová vyřádila. Heidi se nepřestala kamarádit s Petrem, ale v jejím srdci je místo pro i Kláru. Chlapec, pro něhož je Heidi téměř sestrou, jen těžko vydýchává, že si jeho kamarádku nárokuje někdo jiný a proto provede něco, za což se pak stydí… Ale napravit se může každý, i Petr. Spisovatelka na Petrově příkladu vštěpuje dětem základy slušného chování a jemně poukazuje na to, jak se chovat k lidem.

Děti budou určitě nadšeny tím, jak se tentokrát Heidiny životní peripetie vyvíjejí a budou si užívat přátelství mezi Heidi, Klárou i Petrem. Autorka jeho prostřednictvím poukazuje na to, že kamarádský vztah může vykvést mezi rozličnými skupinami lidí, jež dělí majetek i společenská třída. Byť vcelku, zejména pro nás dospělé příběh vyznívá příliš idylicky a naivně, dětem má vštípit základní lidské hodnoty.

Laskavé, milé příhody divokého děvčátka opět převyprávěla Jitka Škápíková tak, že mu porozumí i dnešní malí čtenáři, kteří si Heidi i její kamarády určitě zamilují, stejně jako půvabné ilustrace Sofie Helfertové.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož stránkách si knížku můžete zakoupit.

Dobré ráno, žabko!

Nakladatelství Ocelot spadající pod internetové knihkupectví Megaknihy.cz kromě románů pro dospělé vydává i nádherné publikace pro dětské čtenáře. Titul Dobré ráno, žabko! je jednou z nich a vyšla v rámci edice Krátké příběhy z přírody.

Primárně je knížka určená dětem od jednoho roku, ale užijí si ji i děti starší – odzkoušeno na tříletém malém čtenáři.

Jak se rodí žabky? Potká žába svého žabího prince a je to jako v pohádce? My dospělí to víme, ale co mrňousové, jak jim nejlépe vysvětlit, jak malé žabičky přicházejí na svět? Dozví se to právě z této půvabné knížky, která je po výtvarné stránce velmi povedená.

Na každé dvoustraně se objevuje text složený z dvou tří vět, je psaný tiskacím písmeny, takže si jej mohou v pohodě přelouskat i začínající čtenáři. Děti se dozví, že žáby se líhnou z vajíček a než vyrostou, jsou z nich malí zvídaví pulci.

Kniha má nádherné ilustrace, výrazné, takže zaujmou na první pohled. Výtvarnice Agnes Baruzzi obrázky sladila do přírodních barev, převládají syté odstíny zelené a modré, které působí dobře na oči. Příjemným zjištěním po otevření bylo, že je kniha plná prostřihovacích okének, kterými si děti mohou prostrkovat prsty a zkoumat knížku po svém. Má listy z tvrdého papíru, takže je hodně odolná a vydrží i nemotornost drobných prstíků.

Určitě doporučuji všem malým milovníkům přírody, kteří chtěji nahlédnout do života žab. My jsme si knížku užili a rádi si v ní jen tak listujeme.

Děkujeme Megaknihy.cz, že myslí i na děti a vydávají takové krásné publikace. Tento titul si u nich můžete pořídit na eshopu.

Jak myška snědla měsíc

Všichni známe všetečné myšky. Jsou zvědavé, všude vlezou, všechno chtějí ochutnat. Stejná je i malá myška z kouzelné knihy Petra Horáčka Jak myška snědla měsíc.

Myšku fascinuje krásný žlutý měsíc na obloze. Kdyby tak mohla mít aspoň kousíček! Když se ráno probudila, našla na zemi spadlý kousek měsíce. Krásně voněl a malá všetečka nemohla odolat. Přičichla k němu a kousek ukousla. A pak další a další, až… až ho najednou chyběl pořádný kus. Myška měla strach, že měsíc už nikdy nebude celý, protože ho skoro celý snědla. Ale opravdu spořádala velký kus měsíce? Nebude to náhodou trochu jinak?

Petr Horáček je autorem několika knížek pro děti, které mají vždy velký úspěch. Nejinak je tomu i u malé myšky, která si nás se synem oba získala. Já jsem ocenila koncept knihy, syn jako milovník měsíce zase námět.

Publikace je orientovaná na menší děti, které se mohou jejím prostřednictvím dozvědět něco o tom, jak funguje měsíc na obloze. Knihu provázejí nádherné autorovy ilustrace, které pobaví a pohladí po duši. Lahodí nejen dětskému oku, ale ocení je i dospělí. Protože se děj odehrává převážně večer, kdy můžeme měsíc spatřit na obloze, odpovídá tomu i barevné spektrum. Obrázkům dominují odstíny žluté, modré a zelené barvy. Lahodí oku a navozují pocit klidu.

Knížka je ideální na večerní předčítání, kdy se děti díky myščině dobrodružství s měsícem naladí na spánek. Průvodní text je přiměřeně dlouhý, aby malé čtenáře nenudil a udržoval je v lehkém napětí, než se dozví, jestli myška opravdu měsíc snědla nebo ne. Publikace je zároveň i interaktivní, v ilustracích se objevují prostřihy, v nichž děti sledují, co se s myškou a měsícem děje dál.

Petr Horáček napsal milé čtení, které potěší malé milovníky zvířat. My jsme si jej se synem užili a k malé myšce a krásnému žlutému měsíci se rádi vracíme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knihu můžete koupit.

Toníkův zlý sen… a jak mu s ním babička pomohla

Malého Toníka trápí zlé sny. Zdá se mu o tom, že se na něj řítí velké náklaďáky, které ho chtějí přejet. Chlapec se vždy v noci vzbudí a rodiče ho musejí pokaždé uklidňovat, než zase usne. Toník se tak bojí, že vůbec nechce večer usnout. Jednou, když spí u babičky, řekne jí všechno o svém trápení s nočními můrami. A babička přesně ví, co dělat, aby se Toníkovi spalo lépe.

Publikaci napsal finský psycholog Ben Furman. Ve své oblasti je považován za odborníka, což dokazuje i v této knížce. Nenapsal pouze jednoduchý příběh, ale soustředil se i na to, aby kniha získala i další výpovědní hodnotu, na konci je totiž rodičovský manuál s radami ohledně nočních můr.

Příběh je napsán jednoduše a srozumitelně tak, aby mu porozuměly i děti a dospělí díky němu získali návod, jak se v patřičné situaci zachovat. Kdo má potomky, určitě se u nich s nočními můrami nejednou setkal, a není nic těžšího, než utěšit uplakané a vyděšené dítě.

I když je v knize zpracováno poměrně náročné téma, je tak učiněno s lehkostí a s porozuměním pro obě skupiny, děti i rodiče, z nichž každá vidí problém ze svého úhlu pohledu. Vnímáte ustrašeného Toníka, stejně jako jeho matku a otce, kteří by rádi měli klidné večery bez stresujícího uklidňování a člověk jim to nemůže mít za zlé.

Publikaci doprovázejí ilustrace Mathiase Webera, které mají svůj zvláštní půvab. Působí sympaticky, ilustrátorovi se podařilo vystihnout Toníkovy strachy a obavy, jež se odrážejí ve výrazech jeho obličeje. Celkově obrázky působí příjemně a díky barevnému spektru klidně, přesně vystihují svět pohledem dítěte.

Toníkův zlý sen… a jak mu s ním babička pomohla doporučuji pořídit do všech domácností s malými dětmi, stejně jako do školek, kde se může stát rádcem a pomocníkem při řešení spánkových problémů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knihu můžete koupit.

Když se brouček probudil

Když se brouček probudil… Už ten název je takový milý a něžný, takže čekáte, že ve stejném duchu se ponese celá knížka. Veronika Kratochvílová v ní seznamuje malé i velké čtenáře s broučkem, který se tak trochu bojí. A čeho? Když se probudil, zjistil, že listí na stromech není takové, jaké znal. Zhnědlo a začalo padat. Naštěstí se seznámil se světluškou Majkou, která mu všechno vysvětlila. Mezi broučkem a Majkou vzniklo krásné přátelství. Brouček se dozvěděl spoustu nových věcí o podzimní přírodě, a Majka? Ta byla ráda, že broučka mohla naučit hodně nového, moc ráda totiž druhým pomáhala.

Dětská knížka Když se brouček probudil je moc hezkým počinem, v němž se spojuje hned několik témat. Děti se spolu s broučkem a Majkou projdou podzimní přírodou. Zjistí, proč se mění ráz krajiny v tomto ročním období, a co všechno se na podzim vlastně děje. Zároveň si malí čtenáři uvědomí, jak důležité je mít dobrého kamaráda.

Text je psaný jednoduše a srozumitelně, děti mu snadno porozumí. U nás byly opět v kurzu obrázky. O ilustrace se postarala Jaroslava Šupová zvaná Jája. Musím říct, že obrázky zaujaly jak syna, tak především mě. Jsou přesně takové, jaké by měly být v knížkách pro malé děti. Veselé, barevné, měly by vyzařovat optimismus a dobrou náladu, být hřejivé a příjemné na pohled, a hlavně srozumitelné. To všechno obrázky ilustrátorky Jáji splňují. Řadím je mezi své oblíbené knižní ilustrace, protože tak dobrý pocit, jaký ve mně i synovi dokázaly vzbudit, jsem už dlouho nezažila. Dokonale souzní s ideou příběhu a perfektně ho doplňují.

Pokud znáte Karafiátovy Broučky, jejich morální odkaz, a vzpomínáte si na Janinku, dobrou duši světlušek, tak se vám určitě vybaví při čtení knížky Když se brouček probudil. Majka připomíná Janinku svým laskavým přístupem a nezištným chováním vůči malému a nezkušenému broučkovi. Autorka tak vštěpuje dětem lásku k přírodě a nabádá je k tomu, aby si všímali druhých a byli schopni pomoci, pokud je to třeba.

Knížku určitě ocení děti učící se číst, stejně jako zvídaví jedinci, kteří se rádi dozvídají nové informace. A je jasné, že ji učitelé opět využijí při výuce a knihovníci u besed s tématikou přírody.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knihu můžete koupit na eshopu.

Najdu Edu na posedu

Nakladatelství Portál přichází s další novinkou v rámci knih, které mají pomáhat při výchově dětí. Tentokrát se zaměřuje na řeč a nabízí publikaci Najdu Edu na posedu autorek Jany Havlíčkové a Ilony Eichlerové a ilustrátorky Venduly Hegerové.

Pro mě jsou knížky z tohoto nakladatelství zárukou, že se nejen děti, ale i já jako dospělá pobavím i poučím, nejinak to bylo i v případě této knížky.

Asi všichni známe hru, kdy hledáme několik rozdílů mezi dvěma na první pohled stejnými obrázky. Tuto formu zvolily autorky, klinické logopedky, i v „Edovi“.

Publikace je primárně určená jako pomůcka při formování správné dětské řeči a výslovnosti. Protože jsem se starším synem na logopedii chodila, knížka mě z tohoto hlediska zajímala. Obsahuje krátké říkanky zaměřující se na problémové hlásky nebo skupiny písmen. Jsou jednoduché, veselé a snadné na zapamatování.

Chumelí a chumelí,
v neděli i v pondělí.
Sněhulák si libuje,
jak se kolem lyžuje. (str. 73)

Druhý syn je ještě malý, má teprve tři roky, takže jeho řeč se neustále vyvíjí a formuje. To, jestli i on bude častým hostem logopedické ambulance, ještě nevíme. S ním jsme tedy publikaci využívali jinak, zaměřili jsme se právě na hledání rozdílů na obrázcích, na význam kreseb i na barvy a básničky jsme si četli především pro zábavu.

Líbí se mi univerzální využití tohoto sešitu. Díky výrazným a hlavně srozumitelným ilustracím si s dětmi můžete o obrázcích povídat a rozvíjet jejich fantazii a řeč. Hledání rozdílů – to je asi ta nejlepší zábava, při níž se děti nenudí a ještě si namáhají hlavičky a cvičí zrakové vnímání, aniž by to braly jako učení. Užijete ji i s malými dětmi, se kterými můžete procvičovat barvy i poznávání předmětů. Využití najde i v kolektivech ve školních zařízeních nebo družinách.

Oceňuji grafické zpracování i velký formát – ilustrace jsou přehledné a dobře se v nich orientuje.

Určitě knihu doporučuji nejen k procvičování výslovnosti, ale k širšímu využití, které nabízí a přispívá tak k trávení volného času rodičů s dětmi.

Heidi, děvčátko z hor

Příběh děvčátka Heidi, se kterým se osud příliš nemazlil, dojímá už několik generací malých (i velkých) holčiček. Napsala ho Johanna Spyriová. Protože čas kráčí stále kupředu, mění se i mluva, herečka Jitka Škápiková ho převyprávěla tak, aby souzněl se současnou češtinou.

Malá Heidi přišla o oba rodiče a vychovávala ji teta Detý, která toužila zařídit si budoucnost podle sebe, neteř jí do plánů nezapadala. Heidi odvedla k dědečkovi Alpovi, který má pověst bručouna a s nikým dobře nevychází. Pro holčičku i starého pána je jejich setkání překvapením. Heidi je okouzlená přírodou, ale nerozumí tomu, proč je dědeček pořád tak protivný. A co Alp? Dokáže malé děvčátko vyléčit jeho zlomené srdce?

Četla jsem kdysi Heidi jako malá a vybavuji si celkovou atmosféru drsných hor, která mě už tehdy zaujala. Nepamatuji si však už kompletní příběh, proto mě odrovnal konec, který jsem nečekala a netuším, jak se s ním budou srovnávat malé čtenářky.Všimla jsem si, že vyjdou další díly, v nichž se dozvíme, jak to s Heidi bylo dál, za což jsem moc ráda.

Heidi, děvčátko z hor provázejí nádherné ilustrace, jejichž autorkou je Sofie Helfertová. Jsou velmi něžné a korespondují s dějem.

Melancholii a nádech smutku, které se v příběhu objevují, vyrovnává šťastná povaha malé Heidi. I když přišla o oba rodiče, teta ji nechtěla a musela si zvykat na dědečka bručouna, je optimisticky založená, veselá a zvídavá holčička, jež si snadno získá sympatie čtenářů a jen těžko se s ní loučí.

Knížku bych doporučila dětem tak od osmi let, které už dokážou pochopit, že život není někdy lehký a může do něj zasáhnout třeba smrt. Určitě si o příběhu budou chtít povídat, je napsán tak, že si o otázky zvídavých čtenářů přímo říká. Navíc seznamuje se životem v drsných Alpách, Heidi nezná televizi ani rádio, o mobilním telefonu ani nemluvě. Přestože Johanna Spyriová knížku napsala na sklonku 19. století, je nadčasová a díky převyprávění Jitky Škápíkové i srozumitelná dnešním malým čtenářům.

Heidi je srdcovou záležitostí mnoha čtenářek, které jsou dnes už babičkami a které můžou potvrdit, že stejně tak ji milovaly i jejich maminky. Kurážná a statečná holčička si hravě získá přízeň i dnešních malých čtenářek, které se mohou těšit na pokračování jejího příběhu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, kde si knížku můžete pořídit.