DĚTSKÉ KNÍŽKY

Chaloupka na muřích nožkách

Márince je dvanáct. Není typickou představitelkou své generace, nenajdete ji s mobilem v ruce, ani venku s kamarádkami, jak pokukuje po spolužácích. Márinka žije s babičkou v chaloupce na muřích nožkách a dost často se stěhují, to pokaždé, když si chaloupka usmyslí, že je čas zvednout muří nožky a odkráčet na jiné místo. K moři? Na poušť? Jak je libo. Zdálo by se to zábavné, kdyby… kdyby baička nebyla samotná baba Jaga, průvodkyně mrtvých na onen svět a Márinku na tuto pozici pomalu, ale jistě nepřipravovala. Dívka má jiné přání, nechce kráčet ve stopách babičky, chce žít na jednom stabilním místě, mít kamarádky a prožívat to, co ony.

Autorka Sophie Andersonová ve svém půvabném počinu nazvaném příznačně Chaloupka na muřích nožkách vychází ze starých ruských pohádek. A kápla tím do noty mně a určitě i dalším čtenářům, kteří stejně jako já vyrostli na kultovní pohádkové sbírce Krása nesmírná, v níž baba Jaga, Kostěj Nesmrtelný a plot z lidských kostí hráli významné role a všem se nám vryli pod kůži. To se krásně bálo!

Nemusíte mít strach, že by počin Sophie Andersonové byl hororově laděný. Je určen dětem od desíti let, takže strašidelné scény tam nejsou. Naopak, na své si přijdou i čtenáři mnohem starší, ti, kteří v sobě mají pořád kousek dítěte a nechybí jim bohatá fantazie a představivost. Chaloupka na muřích nožkách je především laskavé vyprávění o lidských touhách a přáních, o tom, kým jsme, kam směřujeme a klade otázky, jestli je předem daný úděl nutné splnit.

Sophie Andersonová napsala nádherný, magický příběh o dospívání a hledání životní cesty. Je v něm kus pohádky a také životního moudra, které Márince předávají baby Jagy, které vůbec nejsou strašidelné, ale mají roli laskavých babiček a životních rádkyň.

Márinku si člověk oblíbí raz dva. Přese všechno je to malá holčička, která si chce žít po svém, občas proto neposlouchá, dělá ukvapená rozhodnutí a k těm správným musí teprve dozrát.

Celou dobu jsem přemýšlela, jaký může mít tento příběh konec a byla jsem nakonec hodně spokojená, tohle se prostě povedlo nejen po vypravěčské, ale také po grafické stránce, prostě nádhera ve všech směrech.

Pokud si Márinčin příběh vyberete ke čtení, vězte, že v rukou držíte vymazlený, propracovaný laskavý počin určený všem generacím.

P. S. Docela ráda bych Márinku seznámila s Lampičkou, myslím, že by si spolu náramně rozuměly. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Musí si lvi stříhat hřívu?

Musí si lvi stříhat hřívu? To je otázka! Odpoví vám na ni úžasná stejnojmenná kniha z produkce nakladatelství Kazda. Tak se připravte, jdeme na to!

Neotřelý knižní počin Svenji Ernsten a výtvarníka Tobiase Pahlke je dalším z těch, které dětem přibližují svět kolem nás. Tentokrát je fascinující pohled do zvířecí říše, podíváme se na to, k čemu jim slouží jednotlivé části těla.

Od očí, přes kůži a bříško, po nohy a tlapky. Právě po těchto a dalších částech zvířecího těla jsou pojmenovány jednotlivé kapitoly v nichž se dozvíme zajímavosti, o kterých jsme mnohdy neměli ani tušení. Věděli jste, že oči kraba pobřežního drží na stopkách a díky tomu jimi může pohybovat dle potřeby? Nebo že kobra královská má duté zuby, jimiž do těla oběti vstřikuje jed? A že slepice ani klokan nemají pupík? 🙂

Tyto informace budou fascinovat zejména děti, které o spoustě z nich nemají ani tušení. Ne nadarmo je knížka určená malým zvídavcům od čtyř let. Díky jednoduché grafické úpravě je srozumitelná, obrázky zvířat působí autenticky, příjemně a věrohodně. Barvy výtvarník vyladil do přírodních odstínů, převládá zelená, hnědá, šedá, ilustrace celkově působí na oči příjemně.

Autorka přibližuje anatomii zvířat zábavným způsobem a srovnává ji s tou naší – zatímco my máme růžový nos uprostřed obličeje, zvířecí čumáky vypadají všelijak, také zuby, uši, stavba těla se u lidí a zvířat liší. My to víme, ale pro děti jsou to nové a zásadní poznatky, které si mohou pozorováním zvířat prohlubovat v praxi.

Knížka Musí si lvi stříhat hřívu? je v daném žánru jednou z nejhezčích a nejzajímavějších, které jsem měla možnost pročíst a prolistovat. Dokazuje, že v jednoduchosti je krása, děti nepotřebují přehršel vědeckých poznatků, postačí jim základní věcné informace doplněné obrázky, tak, aby udržely pozornost dostatečně dlouho.

Tak se vy i děti přesvědčete sami o tom, jak to s tou lví hřívou vlastně je, stojí to za to. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knihu pořídíte na eshopu.

Tajuplný svět virů a bakterií

V době koronavirové vydalo nakladatelství Kazda zajímavou publikaci (nejen) pro děti nazvanou Tajuplný svět virů a bakterií. Už z názvu je jasné, kam nás čtení zavede a můžu vám říct, že i když už je, jak pevně doufám, nejhorší koronavirový stav za námi, knížka neztrácí nic ze své aktuálnosti. Prostě nejrůznější viry, bacily a bakterie jsou s námi od počátku věků a pořád budou, jen se o nich díky moderní vědě dozvídáme stále novější informace a poznatky.

Autoři a zároveň partneři Karsten Brensing a Katrin Linkeová jsou vystudovaní biologové a moc dobře tedy ví, o čem píšou. Jejich texty jsou vedle fotek doplněny obrázky Nikolaie Rengera, které je naprosto skvěle doplňují. Jsou veselé, rozverné, děti se nudit nebudou.

Publikace je rozdělena na tři větší tematické celky nazvané V říši mikrobiologie, Nemoci a co proti nim můžeme dělat a Naši přátelé a jak spolu žijeme. Začneme hned koronavirem, který je vtipně nazýván „inteligentní bestie mezi lidmi“ a pokračujeme dalšími příbuznými a podobnými viry. V textu plném srozumitelných a vtipných ilustrací nechybí infoboxy, které shromažďují doplňující a rozšiřující informace k základnímu textu.

Knížka dětem podá základní informace o očkování a vakcinách, připomene, jak správně a efektivně využívat antbiotika a přinese vtipná srovnání dnešní doby s historií, kdy si oddechneme, jak skvěle si lidstvo dnes vede na poli vědy a výzkumu. A můžu říct, že nové poznatky načerpají nejen děti, i já, dospělá, jsem se dozvěděla spoustu zajímavých podnětů a věcí, které jsem vůbec netušila. Například, že i když člověk překoná plané neštovice, viry zůstávají v těle a po letech mohou vyvolat pásový opar.

Protože primárními adresáty knihy jsou děti a mládež, je jejich chápání přizpůsoben i styl, jakým ji autoři napsali a pojali. Je srozumitelná laické veřejnosti, přesto vás nasytí mnoha zajímavými fakty o lidském těle, vlivu hygieny, virů a bakterií na organismus.

Publikace rozšíří obecné povědomí o světě virů a bakterií, zjistíte, že ne všechny jsou pro vaše tělo zlo, ale mnohé přináší i užitek. Je jedno, jestli jste děti, či dospělí, tato výpravná knížka vás vezme do fascinujícího světa prvků, které mnohdy pouhým okem neuvidíte, přesto stojí za to si je přiblížit nejen pomocí mikroskopu, ale podnětných informací.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.

Liška Šiška v cukrárně

S liškou Šiškou jste se už mohli potkat dvakrát. Její holčička Adélka ji vždycky někde zapomene a plyšová hračka tak prožívá zajímavá dobrodružství. Jednou zůstala v ordinaci paní doktorky a podruhé ve školce. Oba neplánované pobyty si liška Šiška užila a poznala spoustu nových kamarádů. A teď se s ní potkáváme do třetice, tentokrát je to setkání vonící po vanilce a čokoládě, liška Šiška se totiž ocitne v cukrárně.

Děti mají svátek a kde jinde ho oslavit, než v cukrárně! Adélku si ve školce vyzvednou oba rodiče a společně se vypraví na náměstí, kde se konají soutěže pro děti. Nejprve si ale dají dortík v cukrárně Vanilka, kde pracuje maminka Lucinky, Adélčiny kamarádky ze školky. Adélka se už tak moc těší na to, až si půjde hrát na náměstí, že v samém nadšení zapomene svou nejoblíbenější plyšovou hračku v cukrárně. Liška Šiška se ale nezlobí, seznámí se s dalšími plyšáky, které tam ten den zapomněly děti. Když rozdováděný opičák nedopatřením shodí dort, který paní cukrářka upekla pro děti do školky, rozhodnou se hračky, že pod vedením Lucinčiny panenky Madlenky vyrobí nový, ještě lepší dort. Jak se jim to povede a co na čem si pak za odměnu pochutnají ve Vanilce, se dočtete v této půvabné knížce pro děti.

Oproti dvěma předchozím dílům prošla zatím poslední Liška Šiška v cukrárně proměnou. Zatímco první dvě knihy ilustrovala Bára Buchalová, jejíž ilustrace jsou výrazné, rozverné, z pohledu dětí mile ztřeštěné a my jim se synem propadli, tuto si na své konto připsala ilustrátorka Marie Nováčková. Trochu nám trvalo, než jsme si na ně zvykli, syn ihned poznal, že jsou jiné, než byl zvyklý. Ale s každou další stránkou jsme zjišťovali, že i tyto obrázky knížce sluší. Jsou trochu jiné, mají struktury malby pastelkami, což se k publikacím pro děti hodí. V podstatě to vypadá, jako by by text dopsán přímo do obrázků, působí to vesele a jemné pastelky písmenka nepřebíjejí.

Text je psán tak, aby děti bavil a nenudil, veselá zvířátka a jejich činy zaujmou malé i velké. Některé věty jsou zvýrazněné, děti tak udrží pozornost. A jako bonus na čtenáře i posluchače čeká recept na opravdový čokoládový dort, který si pak můžete i s malými pomocníky upéct.

Iva Gecková je poměrně známou a oblíbenou autorkou dětských knížek, což potvrdila i tentokrát. Liška Šiška v cukrárně je milým vyprávěním o hračkách, které si umí poradit v různých situacích. Jejich dobrodružné příběhy podněcují fantazii a předčítající rodiče vrací do dětských let. My jsme už teď zvědaví, kam se plyšová liška díky roztržité Adélce podívá počtvrté.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Zahrada tajů

Píše se rok 1916 a Evropou se sveřepě prohání první světová válka. Dvanáctiletou Kláru rodiče posílají k příbuzným na anglický venkov. Teta a strýc, na něž má Klára z dětství jen milé vzpomínky, jsou rázem jiní. Hlavně teta se na dívku utrhuje, neustále ji peskuje a nechce ji říct, proč ji rodiče poslali pryč. Klára se pomalu otrkává a sbližuje s novým prostředím. Všechno je tak jiné, spousta nevyřčených tajemství, zamčený pokoj, tajemný chlapec, náhodně položené pomeranče na pařezech stromů a k tomu ještě dopis, který Klára nepředala rodičům a bojí se ho otevřít…

Ann-Marie Howell napsala příběh primárně určený mládeži, ale užijí si ho i dospělí, kteří ho budou vnímat asi trochu jinak, očima starších, zkušených čtenářů. Pokud je vám tedy víc než náct, zkuste na Klářin svět nahlížet z jejího úhlu pohledu a vcítit se tak do obav, které ji sužují a které nám připadají možná trochu malicherné a banální, přesto v křehké, ještě dětské duši mohou nechat stopy.

Základní těžiště knížky Zahrada tajů je první světová válka a její dopad na děti, které ne vždy tuší, co se vlastně děje. Nejhorší je, když s nimi dospělí nemluví, nedokážou jim vysvětlit potřebné věci srozumitelně a jasně, aby se nebály. Tady mě trochu štvali všichni Klářini příbuzní, rodiče i teta se strýcem, kteří ji nechali tak trochu plavat ve strachu.

Autorka do děje zakomponovala také detektivní zápletku, která jej nijak nenarušuje, naopak, trochu rozptyluje Klářin strach a smutek z toho, co aktuálně prožívá.

Zahrada tajů pro mě byla čtením na jedno odpoledne, přesto ve mně nechala dojem. Užila jsem si jak destinaci – Anglie je prostě láska, tak i příběh jako takový, na konci mě i dojal.

Určitě knížku doporučuji všem, kteří nezapomněli na to, jaké je to je, když stojíte jednou nohou v dětství a tou druhou se pomalu dotýkáte dospělosti. A také mladým čtenářům, aby zjistili, jaký byl svět dávno, dávno před tím, než se narodili.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu knížku můžete pořídit.

Pohádky z lesa. Co si stromy šeptají

Máme moc rádi knížky Lenky Jakešové. Umí se vžít do dětského čtenáře a ukázat mu svět kolem nás zábavnou a zároveň poučnou formou a zaujmout i nejednoho dospěláka. Moc se nám se synem líbily Pohádky z lesa, příběhy jedné datlí rodinky, proto jsme uvítali možnost přečíst si další knížku, a to Pohádky z lesa. Co si stromy šeptají. Tentokrát jsou v popředí dva strakapoudi, kteří pomáhají stromům zbavit se škůdců a různých bolístek. Odměnou jim jsou pohádky o stromových vílách a skřítcích, žijících v útrobách lesa.

Spolu se strakapoudy se malí (i velcí) čtenáři dozví spoustu věcí o životě v lese a o tom, jak to chodí v přírodě. Třeba, že javorové listy mají na podzim krásně barevné listy díky víle Javorce, nebo že trnovník akát kvete během pozdního jara a jeho květy mají nektar, z něhož se vyrábí jeden z nejlepších medů. Určitě chcete vědět, proč má strom platan tak krásnou a zajímavě vrstvenou kůru. Není nic snazšího, než otevřít tuto pohádkovou knížku a začíst se.

Knížka je koncipovaná poutavým způsobem, který už známe z předešlého „lesního“ počinu. Vyprávění o strakapoudech Emě a Otovi, kteří spolu léčí stromy a tak moc si rozumí, že si najdou i společné bydlení a založí krásnou rodinku, se střídá s pohádkami, o něž se ptačími léčiteli dělí stromy v lese.

Publikace Pohádky z lesa. Co si stromy šeptají je dalším knižním počinem určeným malým zvídavým milovníkům přírody, který dokazuje, jak bohatou fantazii autorka Lenka Jakešová má a že se ji nebojí využít se vším všudy, ať se jedná o text, který děti nejen zabaví, ale i nenásilnou milou formou potěší, nebo o krátké, snadno zapamatovatelné říkanky, nebo písničkové texty i s notami, takže knihu využijí i muzikálně založené rodiny či učitelky ve školkách.

O ilustrace se stejně jako v předchozích několika dílech postarala Dagmar Medzvecová a vytvořila tak příjemné a veselé obrázky, které se dětem pro svou barevnost budou líbit.

Pokud se vaši malí zvídavci zajímají o přírodu, chtějí vědět něco víc o stromech a mají rádi ptactvo, určitě jim knížku Lenky Jakešové představte a nechte je, aby si užili báječné chvilky se strakapoudy Emou a Otou ve voňavém lese.

Děkujeme autorce Lence Jakešové za příjemně strávené čtecí chvilky, které jsme prožili díky této knížce vydané v nakladatelství Bambook. Pořídit ji můžete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Knižní tip týdne: Lampička

Lampička je naprosto úžasná dívenka. Ona by to tedy o sobě nikdy neřekla, ale je to tak. Však uvidíte sami, co všechno dokáže, až se začtete do této po grafické stránce vymazlené knížky. Napsala ji holandská spisovatelka Annet Schaap a zavede vás na maják, kde žije August, strážce majáku se svou malou dcerkou Emilií zvanou Lampička. August má jen jednu nohu, a tak se o službu na majáku stará Lampička. Ale jednou přišla velká bouře, holčička zapomněla koupit sirky, nestihla tudíž zapálit světlo a proto došlo k tragédii, jež Lampičce do slova a do písmene změní život.
🚨 🏄
Lampička je primárně určená starším dětem, ale jak víme, dětské knížky se dají číst v jakémkoliv věku, je-li ve vás pořád kousek dítěte a máte bohatou fantazii.
🏄🚨
Jedná se o nadčasový příběh, neznáme přesně časové období, kdy se odehrává. Je psán jednoduše, srozumitelně a nechává volnou cestu vašim myšlenkám a představám.
🚨🏄
S Lampičkou se vydáte na cestu, která zpočátku budí strach a obavy (nejen o dívenku). Knížka vypráví o velké lásce, smutku, touze i odvaze, díky které se člověk stane silnějším a sebevědomějším.
🏄🚨
Lampička je jednou z nejkrásnějších knížek pro děti a mládež, které jsem četla. Trochu mi připomínala Tajemnou zahradu, takže pokud máte rádi podobně laděné příběhy, Lampičku si nenechte ujít, je radost ji číst.

Barunka z Borůvkového statku

Znáte Barunku? Že ne? Tak to musíte napravit, zvláště máte-li malé děti. Barunčiny příhody se budou líbit zejména holčičkám, ale kluci, nebojte se, i vy si povídání o malé Barunce užijete. No řekněte, koho by nebavilo bydlet na vesnici, hrát si se zvířecími kamarády a uživat si dny plné zábavy.

Barunka bydlí s babičkou na statku, který se nachází nedaleko vesničky Borůvky. Její rodiče pracují ve městě a za holčičkou jezdí na víkendy. Ale jestli si myslíte, že Barunka teskní a celé dny pláče, jste na omylu! Dívenka má na Borůvkovém statku pořád co dělat. Běhá s pejskem Punťou, krmí kozu a její malá kůzlátka, zachraňuje koťata, nebo se stará o malou ježčí rodinku.

Dětská knížka Evy Čepičkové nazvaná Barunka z Borůvkového statku je půvabným vyprávěním pro děti od pěti let i jejich rodiče, kterým možná připomene knížku jejich vlastního dětství o malém klučíkovi, jenž jel k babičce a dědečkovi na prázdniny sám vlakem – Honzíkovu cestu.

Barunčiny příhody našeho školkáčka bavily. Líbily se i mně, hned jsem si vybavila výše zmíněnou Honzíkovu cestu. Barunka podobně jako její nestárnoucí souputník Honzík tráví celé dny hraním venku, pozoruje svět kolem sebe a poznává nové věci za pomoci laskavé a hodné babičky. Kapitoly v knížce jsou krátké, takže čtení není náročné a bez problémů udrží pozornost malých posluchačů. Po každé kapitole následuje krátká básnička a na konci knížky najdete jejich zhudebněný zpěvníček. Publikaci ilustracemi doprovází Petra Šolcová. Její obrázky jsou barevné, výrazné, působí vesele a příjemně.

Barunka z Borůvkového statku přináší veselé příhody malé holčičky, jejíž svět je plný dobrodružství a zábavy. Děti s ní prožijí spoustu legrace a zároveň se dozví hodně nových věcí. Barunka si nehraje s telefonem, ani se pořád nedívá na pohádky v televizi, přesto její život není nudný, jak by se mohlo dětem dnešní moderní doby zdát. Třeba je Barunka inspiruje k tomu, aby si hrály častěji venku a všímaly si víc toho, co se v přírodě a kolem nich děje.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Evě Čepičkové, knížku si můžete pořídit na eshopu Albatrosmedia.cz

Domek plný úkolů

Nakladatelství Portál vydalo další hravý sešit – pracovní listy pro malé předškoláky a školáky nazvaný Domek plný úkolů.

Kateřina Markalousová vymyslela koncept, který malé tvořivce určitě zaujme. Hlavní roli zaujímá dům, k němuž a jeho nájemníkům se váže patnáct příběhů. Každý z nich má své tři pracovní listy. Procvičují grafomotoriku, děti se učí poslouchat a následně reagovat na otázky, zároveň si mohou užít zábavné doplňovačky.

Samozřejmě, je na vás a především na vašich dětech, jak budete se sešitem pracovat. Starší děti si určitě rády poslechnou příběhy a zpracují i těžší úkoly, ti mladší si vyberou podle svého uvážení a toho, co jsou schopny zvládnout.

Náš malý předškolák si jel podle svého. Co ho zaujalo, nad tím se zastavil, doplnil, dobarvil, nezdržoval se (zatím) příběhy. Líbily se mu úkoly s budíky a různé spojovačky. Úplně všechno vyplněné nemáme, přece jen nechodí do školy a něco pro něj bylo náročné. Další doplňovačky a úkoly si proto necháváme na školní časy. 🙂

Originálně pojatý Domek plný úkolů využijí jak učitelé, vychovatelé, tak i rodiče při domácím zábavném učení s dětmi. V závěru čeká na děti překvapení – domeček, do něhož si mohou dolepovat obrázky z příběhů.

Publikaci, která nenudí, zabaví a přinese i spoustu nových informací a podnětů, pořídíte na eshopu nakladatelství Portál, kterému děkuji za recenzní výtisk.

Do pelíšku

Oblíbený Petr Horáček myslí i na ty úplně nej nej nejmenší děti, kterým písmenka neříkají ještě vůbec nic a raději si knížku prohlíží po svém. Nádherná publikace Do pelíšku je pro ně jako stvořená.

Má pevné tvrdé stránky, takže si ji prckové můžou pořádně ohmatat. Jsou v ní oblíbené průřezy pro neposedné prstíky, což malí ocení.

Tentokrát se nic dramatického neděje. Žádné zvířátko nehledá nový domov, nesahá na hvězdu, ani nekouše měsíc. 🙂 Tentokrát se zvířátka chystají do pelíšku a my jim popřejeme dobrou noc, hezky každému zvlášť. Jednoduché, nenáročné, ideální pro batolata k rozvíjení jejich fantazie.

Dobrou noc zvířátkům a dětem hezkou zábavu s touto malou knížkou. Určitě si vymyslí další němé tváře, kterým můžou popřát sladké sny a napodobit jejich zvuky. Nebo si s rodiči nějaké namalovat, fantazii se meze nekladou, a o to v knížkách Petra Horáčka jde.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku koupíte na eshopu.