Voňavá lékárna. Záhada černé květiny

Před časem jste si mohli přečíst recenzi na první díl série Voňavá lékárna s podtitulem Ve vzduchu se vznáší tajemství. Knížky vydalo nakladatelství Bookmedia a my si představíme díl druhý nazvaný Záhada černé květiny.

Alvensteinovi se konečně zabydleli ve staré vile Evie, kterou koupili. Maminka se věnuje restaurování, tatínek péči o rodinu a děti Lucie a Benno? Ti jsou šťastní jako blechy v podzemní lékárně, kterou v prvním díle objevili. Tráví v ní veškerý volný čas a spolu s Hannou, která ji vede a kamarádem Matsem ze sousedství se věnují tajuplným vůním. Jenže jednoho dne zmizí prášek Meteor, naprosto nezbytná součást všech kouzelných vůní. Lucie ho potřebuje, aby pomocí voňavé lahvičky zachránila tatínka svého kamaráda Matse, který byl očarován Nelaskavou vůní. Pátrání po Meteoru dovede děti až do Amsterdamu, kde budou čelit opravdu silným protivníkům. Podaří se jim prášek najít, zachránit Matsova tatínka a existenci Voňavé lékárny?

Pokračování Voňavé lékárny je stejně napínavé jako první díl. Autorka Anna Ruhe pokračuje v akčním námětu a svým hrdinům připravila pořádné dobrodružství. Nechá je cestovat vlakem, čelit zlu a tajemným silám, děti budou muset znovu prokázat velkou dávku odvahy.

Ani tentokrát nepřijdeme o krásu v podobě grafické úpravy knížky, o nádherné ilustrace se opět postarala Claudia Carlsová. Můžu říct, že je na co se dívat, od obálky po jednotlivé listy v knížce.

Příběh je určen především dětským čtenářům, ale vůbec nevadí, pokud se do něj pustíte, přestože máte už několik let občanku v kapse, volební právo a vlastní potomky. 🙂 Voňavá lékárna je nakloněna všem generacím a je-li ve vás pořád kousek malého dítěte, bude se vám určitě líbit. Jen si nezapomeňte, pokud jste tak neučinili, přečíst i první díl, abyste byli uvedeni do obrazu.

Ponořte se do světa vůní a popusťe uzdu fantazii, druhým dílem příhody Andrey, Benna, Hanny a Matse nekončí, čekají na nás ještě dva další díly.

Za recenzní výtisk děkuji knihupectví Knihcentrum, kde si můžete knížku pořídit.

Voňavá lékárna

Rodina Alvensteinových se z městského bytu přestěhovala do staré polorozpadlé vily Evie. Dcera Lucie není příliš nadšená, za sebou nechává starý život včetně nejlepší kamarádky Mony. Její mladší pětiletý bráška Benno je naopak nadšený, pro malé kluky takový rozhlehlý dům skrývá možností! A taky z něj neustále vycházejí různé vůně. Lucie, Benno a jejich nový kamarád Mats objeví tajnou voňavou lékárnu plnou flakónků s podivnými vůněmi. Tak co byste řekli Spalující vůni? Stříkli byste na sebe Vůni století? A co Páru vracející nazpět? Zajímavé názvy, že? A to kdybyste tušili, co můžou tyto parfémy všechno způsobit! Děti se zabraly do prozkoumávání Voňavé lékárny, což se nelíbí podivínskému zahradníkovi Willemovi…

Voňavou lékárnu jsem si vybrala na základě námětu – kdo by si nechtěl číst o tajemné lékárně plné kouzelných vůní? A že je to příběh pro děti? To už vůbec nevadí, pokud máte rádi fantasy knížky s dětskými hrdiny, tak se vám Voňavá lékárna taky bude určitě zamlouvat. Navíc je psaná tak, že vlastně ani nemáte pocit, že čtete knížku primárně určenou dětem. Svým stylem baví i dospělé. Lucii je třináct, Bennovi pět, ale vůbec byste to do nich neřekli. Oba působí starším dojmem, nahrává tomu i jejich mluva, která nevyznívá dětsky, zejména Lucie se chová jako dospělá dívka bez pubertálních manýrů typických pro její generaci. To se mi líbilo hodně, právě proto jsem si Lucii oblíbila.

Příběh je akční od prvních stránek, působí lehce tajemně, s přibývajícími zážitky našich hrdinů jsem chtěla číst dál a dál. Knížka má svižné tempo, je plná podivuhodných situací, nenudí. Velkým plusem je grafická stránka. Pevná vazba, kvalitní papír a ilustrace, jež příhody Lucie, Bena a Matse doplňují. Postarala se o ně Claudia Carlsová a výsledkem je vymazlený počin. Text doprovázejí černobílé ilustrace, které se vždy vztahují k patřičnému okamžiku popsanému na stránce. Nechybí ani deníky bývalého lékárníka i recepty na parfémy, to vše ozdobeno patinou minulosti. A co teprve magická obálka, ta zaujme na první pohled. Tohle se nakladatelství Bookmedia povedlo.

I když jsem dávno dospělá, Voňavou lékárnu jsem si užila od první do poslední stránky. Sympatičtí hrdinové mi svým chováním a jednáním přirostli k srdci, Lucie i Benno se řadí mezi dětské postavy, které si zapamatujte. Trošku mi to připomnělo Létajícího Čestmíra – až se začtete, zjistíte proč. 🙂

Na nočním stolku mám už připravené pokračování, na které se už moc těším. Co na zvídavé Alvensteinovy ratolesti v tajuplné kouzelné lékárně čeká tentokrát?

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum, kde si můžete knížku pořídit.

Pan Baf

Víte, kdo je pan Baf? Ne? Přece kocour malé holčičky Aničky. Jméno mu dívenka vybrala sama, poté, co na ni poprvé vykoukl, nebo spíše vybafl z krabice. Tedy on na Aničku žádné velké baf! neudělal, to dá rozum, jen to tak legračně vypadalo. Pan Baf miluje vtípky všeho druhu. Rád si hraje na lovce – jen jako, samozřejmě! – občas skočí do postýlky Aničce a taky si chce hrát s rybičkami. Pan Baf je veselý rošťák a někdy i lump, to když vyděsil malé sovičky. Celé jaro, celé léto si Baf hrál a hrál, skákal, hopsal, strašil a dělal baf! Ale v zimě ho to už moc nebavilo, pořád by jen spal a spal, až málem zaspal i další jaro! Když vstal, těšil se, že bude zase na všechny kolem sebe bafat. Ale… Ale už to nebylo ono. Všichni věděli, co na ně lišácký kocourek chystá a nikdo se už nebál a on sám byl unavený a pomalý. Co teď? Podaří se Aničce pana Bafa rozveselit?

Jestli vám pohled na obrázky připomíná něco, co jste už u Portálu viděli, tak ano! Tohle jsou ilustrace velmi oblíbeného Petra Horáčka, který je autorem a zároveň ilustrátorem hned několika skvělých kousků, z nichž některé jsem vám v recenzích představila. Tentokrát vystupuje pouze jako malíř, text je z pera Joyce Dunbarové.

Text o malém lumpačisku, kocourku Bafovi působí na první pohled rozverně, ale uvnitř skrývá lehce melancholické poselství – život jde neustále dopředu, koloběh přírody má vliv na každého, všichni zestárneme a zvolníme tempo. Samozřejmě, malé děti to asi nepochopí, pro ně je to příběh rozverného kocourka. A tak si o Bafovi s nimi můžeme povídat a díky některým zvýrazněným slovům i názorně předvést, co vlastně Baf všechno vyváděl.

Textu opět není mnoho, knížce, jež je formátově větší než obvykle, dominují velké a výrazné ilustrace, tak typické pro tvorbu Petra Horáčka. Opět jsou využity přírodní odstíny barev, obrázky jsou i přes celou dvoustranu, jsou prostě nepřehlédnutelné, fascinující a nádherné.

Knížka u nás měla velký úspěch, ostatně jako všechny počiny, v nichž figuruje Petr Horáček. Děti si mohou s pomocí obrázků vyprávět příběh sami a vymýšlet Bafovi jiné nezbedoviny. Díky kratšímu textu máte publikaci přečtenou téměř hned, aniž by se malí posluchači stihli začít nudit. Ideální pro chvíle odpočinku, kdy potřebujete ratolesti na chvíli zklidnit a zabavit klidnější formou.

Malí milovníci koček a zvířat všeobecně budou nadšeni. Pan Baf je krásná, nadčasová knížka, která děti připraví na to, že se měníme, a taky jim připomene, že mladší a slabší neděsíme. Moc hezký počin s poučným textem a nádhernými ilustracemi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu si knížku můžete koupit.

Edo! Ty neposedo!

Asi všichni znáte rčení, že se někdo chová jako slon v porcelánu. Říká, to co nemá, chová se nevhodně v různých situacích a mnohdy si to ani neuvědomuje. Slon Edík je právě ten případ. S opičákem Pepou pořád něco vyvádí, naučit oba něčemu kloudnému je těžké. Ale s leporelem Edo! Ty neposedo! to hravě zvládnou nejen oba zvířecí kluci, ale také děti (i dospělí).

Leporelo, které nese podtitul obrázková etiketa pro nejmenší, mají po textové stránce „na svědomí“ Pavla Etrychová a Romana Suchá, o ilustrace se postarala Vendula Hegerová, s jejímiž obrázky jsme se už v portálovských knížkách setkali a moc nás baví. Leporelo vás překvapí. Je větších rozměrů, poměrně těžké, ale hlavně pořádně našlapané malůvkami, jež zaujmou na první dobrou. Nenajdete prázdného místa, knížka je využitá do posledního místa.

Publikace je vhodná jako první učebnice etikety pro nejmenší. I když určitě děti automaticky učíte zdravit, poprosit i poděkovat, opakované vtloukání nenásilnou formou není na škodu nikdy. Ani pro nás dospěláky, co si budem. S Edou se děti naučí základním prvkům slušného chování, zjistí, že i ve svém vlastním bytě musí dodržovat nějaká pravidla, třeba neplýtvat zbytečně vodou, před jídlem si umýt ruce, uklízet si hračky.

Leporelo je rozděleno do několika částí. Hned ta první učí etiketě v domácím prostředí, druhá zavede malé zvídavce do školky, pak se podíváme do supermarketu, na plovárnu, do divadla, nemocnice, na nádraží a do přírody. Samá důležitá místa, kde je samozřejmostí, že víme, jak se chovat, ale dodržujeme to všichni? Opravdu jsme v lese potichu a uklízíme po sobě odpadky? V supermarketu se nepředbíháme a v bazénu nečůráme do vody? No jistěže ne! 🙂 A přesně totéž, plus mnoho dalšího, musíme vštípit i našim dětem.

I když na první pohled vypadá leporelo trošku chaoticky, při bližším prohlédnutí zjistíte, že všechno má svůj řád a místo. Nepřeberné množství obrázků s průvodními texty, které tvoří slova nebo jednoduché věty, názorně dětem ukáže, co je v rámci společenské etikety vhodné, a co ne.

Opět vyzkoušeno a otestováno na našem čtyřleťákovi, který byl hodně nadšený a pořád se na určité situace vyptával. Nejvíc ho bavila část, kdy je Eda v domácím prostředí a potom supermarket.

S knížkou si vyhrají děti i dospělí, využití najde i ve školkách a družinách, kde se s ní dá dobře pracovat. Děti si mohou dané situace vyzkoušet se svými kamarády.

Etiketa není nuda, dá se naučit hravou formou, což leporelo Edo! Ty neposedo! dokazuje.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu si leporelo můžete pořídit.

Hádej, čím budu

Zuzana Pospíšilová vydala u nakladatelství Portál mimo jiné také několik knížek s hádankami. V knížce nazvané Hádej, čím budu se soustředila na povolání, ať už notoricky známá, nebo taková, která byste si ještě před nějakou dobou nedovedli jako pracovní pozici představit.

Osmapadesát zábavných hádanek a ilustrací na vás čeká v této půvabné a vesele laděné knížce. Otestovala jsem ji na čtyřletém synovi a musím říct, že se ohromně bavil nejen on, ale i já a spolu s námi také starší syn, kterému je devatenáct. Hádali oba a všichni jsme se u básniček od srdce zasmáli.

V publikaci nechybí klasická zaměstnání jako je učitel, doktor, zubař, elektrikář, pekař, cukrář, najdete v ní také i novější a moderní povolání – bankéř, youtuber, programátor. Některá povolání děti dobře znají z vlastní zkušenosti, ale neznají přesný název, to je třeba případ logopeda či servírky. Co se youtubera týče, trochu mě jeho užití zaskočilo, uvědomila jsem si, že moderní technologie formují a ovlivňují svět a vývoj jde neskutečně rychle a hlavně neustále dopředu.

Hádanky jsou velmi hravé a jednoduché na pochopení významu. Každé dominují tři zvýrazněné pojmy, které se ke konkrétnímu povolání vztahují. K nim mají děti také vymyšlenou hádanku. Jednou tedy můžete hádat práci podle klíčových slov, jindy podle stěžejní rýmovačky.

Knížka je hodně variabilní. Hodí se do školek i družin, kdy s ní mohou učitelé a vychovatelé pracovat a vymýšlet různé aktivity, povídat o jednotlivých povoláních a představit tak dětem bohatou škálu zaměstnání, která lze v životě vykonávat.

Publikaci doplňují vtipné a rozverné obrázky, které namaloval Libor Drobný. Jsou pestré, výrazné a působí moderně.

Hádej, čím budu nám sedla. Bavila téměř celou rodinu, všichni jsme si tam našli naše povolání a povídali jsme si o nich, o tom, čím jsme my rodiče chtěli být jako malí. Zuzana Pospíšilová je, co se dětských knížek týče, opravdu člověk na svém místě, její počiny dokážou bez problémů zaujmout i poučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu lze knížku pořídit.

Nový domek pro myšku

Oblíbený spisovatel knížek pro děti Petr Horáček přichází s dalším skvělým kouskem, který dětské dušičky obohatí o nový zážitek s kamarády zvířátky. A koho máme jako hlavního hrdinu? Přece myšku! Malou zvídavou myšku, která v jedné knize snědla měsíc, a dneska bude hledat nový domek. Proč? Protože našla velké jablko, s nímž se do svého stávajícího bydlení nevejde. A tak jde a hledá, jenže všude, kde by se mohla usadit, už někdo bydlí.

Petr Horáček opět vsadil na osvědčenou kombinaci – hrdina ze zvířecí říše a problém, který musí překonat. Tentokrát myška potřebuje nový domek, aby se tam vlezla ona i její jablíčko. Postupně navštíví krtka, zajíce, jezevce i medvěda. Bohužel, všichni už mají ve svých domcích tolik věcí, které potřebují, že by se tam naše myška už nevlezla. Jak to dopadne? To se dozvíte, až tuto krásnou publikaci se svými dětmi otevřete.

Znovu do rukou dostáváte velkoformátové vydání s průřezy, které mají svůj účel a jsou precizně promyšleny, aby malé čtenáře či posluchače zaujaly, určitě chtějí vědět, co se pod nimi skrývá.

Prim hrají také barvy, i tentokrát je knížka laděná do palety přírodních odstínů hnědé a zelené a působí příjemně na oči i celkové vnímání příběhu.

Obrázky jsou nádherné, výrazné, textu je tak akorát, aby byla pozornost malého čtenáře optimálně udržena a nenudil se. Pro mě bylo příjemné překvapení, když jsem zaslechla čtyřletého syna, který si knížku prohlížel, jak si sám pro sebe přeříkává myščino dobrodružství podle obrázků.

Nový domek pro myšku doporučuji všem dětem předškolního věku, jako ostatní knihy Petra Horáčka bude příjemným zpestřením čtecího programu, malá myška totiž nikdy nezklame! 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si titul můžete koupit.

Plnou parou do pohádky

To si takhle světem jezdily parní mašinky, houkaly, pískaly a vždy byl kolem nich hustý dým. Pamatujete? Asi už ne, dneska si to po kolejích sviští rychlá Pendolina a InterCity a podobné moderní vlakové soupravy. A jak to tedy kdysi parní mašinky měly? Co všechno během služby prožily? Nejenže vozily cestující sem a tam a tam a sem, dokonce potkaly i pohádkové bytosti! Nevěříte? Tak se začtěte do knihy Plnou parou do pohádky a uvidíte sami.

Tyto pohádky asi ještě úplně neocení malinké děti, které potřebují kratší texty k udržení pozornosti, ale starším se líbit určitě budou. Mně trochu připomněly příhody Mašinky Tomáše, kterou ve své době miloval starší syn. Podobnost nacházím v tom, že mašinky mezi sebou mluvily, vnímaly svět kolem sebe a vše pozorovaly, stejně jako jejich anglické kolegyně. A zatímco ty měly Tlustého kontrolora, naše české mají strojvedoucího pana France a jeho kolegu topiče.

Pohádky jsou moc hezky napsané, je v nich hodně dialogů mezi mašinkami, potkáte se i s pohádkovými bytostmi a seznámíte se s provozem na trati i životem mašinek v depu. Proč se mašinka bála pískat? A co se od svých pasažérů dozvěděla o kouzelném kopci nazvaném Čarodějka?

Jak to u knížek pro děti bývá zvykem, text doprovázejí ilustrace. Ty si namalovala autorka pohádek Iva Hoňková sama a musím říct, že smekám, jak jsou povedené a trefné. Působí jako malované štětcem, hlavně ty s mašinkami, a dodávají pohádkám nádech starých časů, čehož si asi povšimnou především dospělí. Na obrázcích je vidět, s jakou pečlivostí je autorka vytvářela, jsou velmi detailní a výrazné.

Písmena textu jsou větší a příběh je členěn do kratších odstavců, takže si děti, které už umí číst, mohou pohádky louskat samy.

Bonusem knížky je příloha na konci, v níž malí i velcí kutilové najdou model nádraží i s mašinkami, který si mohou sestavit, stačí si obrázky s návodem okopírovat na zvláštní papír a pak nechat průchod šikovným rukám.

Tato knížka se Ivě Hoňkové opravdu povedla. Spojuje atraktivní téma železnice, které baví děti i dospělé se světem pohádek. Příběhy jsou poučné tak akorát a děti se dozví i spoustu zajímavých informací ze života mašinek. Určitě bude bavit kluky i holky, každý si v knížce vybere to své. Maminky budou předčítat, děti poslouchat a tatínkové skládat model nádraží. Nebo to budete mít u vás doma třeba jinak? 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knížku si můžete koupit na eshopu Nakladatelského domu Grada.

Plašmyška

Seznamte se s Plašmyškou. Malým myším klukem, který se všeho bojí, ať už se jedná o činnosti nebo setkání s lidmi. Neužívá si zimních radovánek, protože se bojí. Nechodí s rodinou na návštěvy za kamarády, protože se… bojí. Ale když zjistí, že se mu sousedovic děti posmívají, rozhodne se sbalit si raneček a vydat se do světa hledat odvahu. Co myslíte, najde ji?

Plašmyška popisuje příběh malého myšáka, který má ze všeho strach. Řekla bych, že se v něm některé děti poznají, zejména ty, které jsou trošku bojácnější. S Plašmyškou můžou svůj strach z nových věcí ovládnout a stejně jako on najít odvahu. Ona totiž neroste na poli, jak myšákovi nakukali zlomyslní krysáci, ale každý ji musí najít sám v sobě.

V knížce najdete poučný příběh s ilustracemi, které navozují pohodu, jsou roztomilé a milé, dětem se budou líbit. Rámují Plašmyškovu pouť za odvahou a kopírují děj, takže si je menší děti mohou prohlížet i samy a povídat si, co vidí. Namalovala je Zdenka Študlarová a dala si na nich opravdu záležet. Text je nápaditý a plný dialogů. Starší děti, které jsou už zvídavější, mohou mít spoustu otázek k Plašmyškově výletu, menším dětem ho bude častokrát i líto, protože myšák nepotká jen nové kamarády, ale potká se i se zvířaty, která se k němu moc mile chovat nebudou.

Kateřina Kubalová už má na svém kontě jednu knížku, Kouzelné karamelky, ale nepochybuji o tom, že přibudou další, protože autorka pracuje jako redaktorka v rozhlase a má čtyři děti, odmala taky ráda píše, takže inspirace má kolem sebe určitě hodně.

Plašmyška je moc hezká pohádka pro děti od pěti let, které si díky myšákově dobrodružném putování uvědomí, že odvahu na cestě jen tak položenou nenajdeme, ale musíme se snažit sami najít ji v sobě. A s pomocí kamarádů kus odvahy v sobě najde každý, i malý myšák Plašmyška.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knížku můžete pořídit na eshopu.

Nejkrásnější místo na světě

Petr Horáček, jehož knihy primárně vydává nakladatelství Portál, je na poli dětské literatury stálicí a pojmem. Husa Líza, Papuchalk Petr, malá myška, o těch všech jste si mohli už přečíst.

Nejkrásnější místo na světě je další knížkou v řadě propracovaných publikací, které si najdou místo v knihovničkách malých čtenářů, protože opravdu stojí za to.

Zajíc má v hlavě spoustu otázek. Zajímá ho, jaké je nejkrásnější místo na světě. Je to rozkvetlá louka s potůčkem? A proč vlastně? Ptá se svých zvířecích kamarádů, ale spokojený s odpověďmi moc není. Vydává se proto do světa, aby našel svou správnou odpověď.

Petr Horáček si tento počin opět „ošéfoval“ sám, postaral se jak o text, tak o nádherné ilustrace. Jsme u něj zvyklí na precizní a dokonalou práci, nejinak je tomu i tady. Knížka je tentokrát laděná do letních barev rozkvetlé louky, převládá žlutá a zelená, jež doplňují červené a hnědé odstíny. Obrázky vypadají jako namalované pastely, působí sympaticky a vřele a vyzařuje z nich laskavost. Dětským očím a mysli budou příjemné.

Autor se tentokrát zamýšlí nad tím, jak je důležité mít kamarády, s nimiž je nám dobře, protože ti tvoří ten pravý domov. Ale než k tomuto zjištění zajíc „dohopká“, čeká ho velké dobrodružství, které Petr Horáček popsal opravdu poutavě. Nádherné ilustrace dotvářejí atmosféru, můžu říct, že jsme se nemohli vynadívat.

Petru Horáčkovi se opět podařilo skvostné dílko, nad nímž si smlsnou nejen děti, jimž je primárně určen, ale i jejich rodiče, je to prostě pastva pro oko. Můžeme se už teď těšit, co pěkného nás od tohoto autora čeká.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si knížku můžete pořídit.

Auta, vlaky, bagry taky

Čtení (nejen) pro kluky, to je publikace Auta, vlaky, bagry taky, jejíž autorkou je Hana Zobačová, speciální pedagožka, redaktorka a autorka knížek pro děti.

V této knize se malí čtenáři seznámí s několika příběhy vztahujícími se k dopravním prostředkům. Veselé a hravé pohádky pobaví i dospělé. Hned první vyprávění je o Edovi, autíčku, které má pět kol. Potřebuje jich tolik vůbec? Vlak Ivo vás seznámí se stejnojmenným dopravním prostředkem, který má svou vlastní trať, která ho však nebaví a rád by jel až na vrch, kde je vysoká věž. Pracant Emil vypráví o bagru, který byl nesmírně pracovitý, zároveň však také pyšný a samolibý. V příběhu nazvaném Kamil Špína se dočtete o popelářském voze sbírajícím odpadky, bohužel ne příliš vonícímu svému okolí. Knížka obsahuje celkem devět pohádek, jež doplňují barevné ilustrace Venduly Hegerové.

Jednotlivé příběhy jsou řazeny vzestupně podle náročnosti. Začíná se od nejjednodušších, jednoslabičných a postupně se přechází na náročnější, v nichž se objevují slova víceslabičná. Tomu je přizpůsobená i grafická podoba, zprvu větší velikost písmen se zmenšuje. Takhle se totiž nejlépe učí genetická metoda čtení, na kterou publikace cílí. Dítě nejprve hláskuje slovo, teprve pak je přečte dohromady.

Protože máme doma školkáčka, který číst neumí, zvolili jsme naši tradiční metodu – předčítání a prohlížení obrázků. Mě osobně čtení bavilo, i když pro mě jako dospělou je vnímání textu trochu jiné než pro prvňáčka, který se s písmenky teprve seznamuje. Jednoslabičná slova ve mně evokovala pohádku Jana Wericha „Chlap, děd, vnuk, pes a hrob, v níž se vyznal z lásky k češtině a dokázal, že se s ní dá báječně pohrát. Krátká úderná slovíčka se mi předčítala hůř, protože mě to nutilo k odlišnému přednesu, než jaký mívám obvykle. Důležité však je, jak budou text vnímat malí čtenáři, jimž je primárně právě kvůli genetické metodě určen.

Pohádky nenudí, jsou vtipné a zábavné, takže určitě přilákají nejen děti, které čtení baví, ale i ty žáčky, jenž se písmenek trochu bojí a bojují s nimi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, kde si můžete knížku pořídit.