DĚTSKÉ KNÍŽKY

Dívka v medvědí kůži

Už jste se s tvorbou Sophie Andersonové setkali? Četli jste její úžasnou pohádku
(nejen) pro děti Chaloupka na muřích nožkách? Pokud ne, určitě po ní sáhněte, zejména v případě, že vám učarovaly klasické ruské pohádky. A pak si dejte další počin této talentované autorky, opět inspirovaný ruskými legendami, Dívka v medvědí kůži.

Dívka Janka žije se svou adoptivní maminkou na kraji vesnice. Moc kamarádů nemá, přátelí se pouze se Sašou, klukem od sousedů a s mlčenlivým Anatolijem, který k Jance a její mamince čas od času přijde na návštěvu a dívence vypráví příběhy. Janka má přezdívku „Janka Medvědice“, to proto, že ji jako dvouletou našli u medvědího doupěte. Ona sama cítí, že je trochu jiná než ostatní, statná, nemotorná a zároveň hodně silná. Ráda by byla jako ostatní a také by chtěla vědět, odkud vlastně pochází. Jednoho dne se vydá na cestu za poznáním, na cestu, na které musí prokázat odvahu, sílu i odhodlání a také přijmout určitá fakta o sobě a svých blízkých.

Dívka v medvědí kůži je pojata podobným způsobem jako předchozí spisovatelčin počin Chaloupka na muřích nožkách. Nechybí půvabné ilustrace a nádherné, téměř snové grafické zpracování, které má tentokrát pod palcem Kathrin Honesta. I tentokrát hlavní hrdinka musí překonávat překážky a zažít pořádné dobrodružství s přesahem, i tentokrát se musí vyrovnat s faktem, že nemůže žít jako ostatní děti jejího věku. Děj je dynamický, není nouze o dojemné chvilky, na Janku i čtenáře čeká mnoho nečekaných překvapení, které dotvářejí napínavý ráz příběhu.

Autorka využívá hodně specifických ruských výrazů zakomponovaných do řeči postav, jejich slovníček pak najdete na konci knížky.

Primárně je počin určen dětem od deseti let a kromě nádherného příběhu dětem předává poselství, že není špatné být jiný. Pokud už dětmi nejste a přesto rádi utíkáte do světa fantazie a pohádky máte pořád rádi, nebojte se po této nádherné nadčasové knížce sáhnout. Potěší vás jak jeji grafická podoba s jedinečnými ilustracemi, které působí téměř snově, tak i příběh těžící z oblíbených ruských klasických pohádek, v nichž důležitou roli hrají zvířata, čarodějové a magie.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Noční rychlík

Každý rok tráví jedenáctiletá Danja s rodiči a starší sestrou vánoční čas u babičky, která bydlí v bývalé nádražní budově přímo u dávno zrušené vlakové trati. Radují se ze společných chvil, pořádají večírky a jsou šťastní, že se navzájem mají. Jenže pak se s babičkou stane něco divného. Začíná zapomínat a pořád Danje opakuje něco o stříbrném klíčku. A pak se babička během vánočního večírku ztratí. Všichni ji hledají a Danja mezitím zjistí, že na zrušenou trať přijel Noční rychlík, do kterého mohou nastoupit všichni, kteří někoho ztratili…

Dynamické čtení pro děti a dospělé, kteří dětmi v koutku duše jsou a věří na zázraky, právě těm je knížka Karin Erlandssonové určená. Věříte, že můžete najít toho, koho jste ztratili? Kdo se motá v kruhu bludných myšlenek, komu zapomění zatemnilo mysl? Danjini rodiče to nechápou a dcerce nevěří, že by babičku mohli najít díky vlaku, který jezdí po trati, jež už dávno neexistuje! To není možné! A tak Danja noc co noc rozžíná svíčku sloužící jako znamení pro vlak a hledá milovanou příbuznou.

Děj knížky se odehrává v adventním čase, ale příběh je natolik nadčasový, že ji můžete číst kdykoliv a užívat si tajemnou atmosféru. Autorka zpracovala téma duševních a mozkových chorob, například Alzheimerovy nemoci, která citelně zasáhla rodinu Danji. Jak se vyrovnat s tím, že se náš milovaný najednou chová jinak? Mluví z cesty, nepoznává nás a ztrácí se v minulosti. V této knize je pojítkem speciální vlak, na jehož vzniku má podíl Danjin dědeček Nils. Spojuje čtyřiadvacet stanic, v nichž Hledači mohou za pomocí vzpomínek pátrat po svých blízkých, kteří se jim ztratili ve vlastním světě.

Právě tato nádherná myšlenka je skvělý způsob, jak dětem vysvětlit, co se v případě nemoci duše nebo mozku děje s člověkem. Knížka je určená dětem od devíti let, ale své si v ní najdou i dospělí. Dojemně laděný příběh obsahuje čtyřiadvacet úderných kapitol, které si můžete během adventu patřičně dávkovat. Já vám ale zaručuju, že jakmile se začtete a projedete se s Danjou v rychlíku poprvé, nebudete chtít od příběhu odejít a dáte si ho naráz. Děj je akční, nenudí a přiměje vás k mnoha otázkám. Kdo by nechtěl jet ve vlaku, který voní podle nálady strojvedoucího! Jednou jako klobáska, jindy jako květiny nebo hrachová polévka.

Věříte na zázraky? Potřebujete někoho ztraceného najít? Tak vyjděte ven, zapalte svíčku a počkejte, až k vám dorazí Noční rychlík, tohle bude stát za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Sněhová sestřička

Julián je prima kluk. Má rád svou rodinu a taky Vánoce. Jak by ne, vždyť se o Vánocích narodil, takže není divu, že si oslavy nejkrásnějších svátku spolu s rodiči a sestrami užíval. Celý dům byl vždycky nazdobený, voněl čokoládou, mandarinkami a perníčky, všude zářila světla svíček a pod stromkem čekaly dárky. Letos je to však jiné. Juliánova starší sestřička Juni umřela a s jejím odchodem se rozpadla i rodinná pohoda. Letos doma nic nevoní, nikdo nic nechystá, všichni se plouží domem jako smutné stíny. Juliána si nikdo nevšímá. Když se jednoho dne seznámí s Hedvikou, která má nejširší a nejnakažlivější úsměv na světě, je mu líp. S dívkou přichází naděje, že je přece jen možné najít vánoční pohodu. Možná by Julián letošní svátky mohl se svými blízkými nakonec oslavit…

Maja Lunde je u nás známá spíš jako autorka knih pro dospělé, možná jste zaznamenali ekologicky laděnou sérii Klimatické kvarteto, z níž nejvíc zaujala Historie včel. Sněhová sestřička primárně cílí na dětské čtenáře, ale vedle nešlápnou ani čtenáři dospělí, tahle nadčasová knížka je totiž vhodná pro všechny generace.

Maja Lunde v tomto příběhu popisuje pocity chlapce, který přišel o milovaného sourozence, starší sestru a svou ztrátu nemá s kým sdílet, protože jeho blízcí jsou příliš pohlceni smutkem a na Juliána zapomínají. On sám se zlobí na celý svět a neumí svůj zármutek zpracovat. V Hedvice nachází spřízněnou duši a díky jejímu přátelskému přístupu se i on snaží přimět rodiče, aby domovu vrátili vánoční atmosféru.

Juliánův i Hedvičin příběh jsou oba velmi smutné, autorka je popsala velmi citlivě a s ohledem na dětské smýšlení. Jak to u knih pro děti bývá, důležitou složkou jsmou ilustrace, které jsou jedním slovem dechberoucí. Namalovala je v Norsku oblíbená Lisa Aisato a mně jimi doslova vyrazila dech. Ilustrace působí velmi snově a zároveň reálně, obličeje dětí vyjadřují celou škálu emocí, vánoční výjevy jsou úchvatné. Obrázky dotvářejí celkovou, kouzelnou atmosféru knížky.

Sněhová sestřička je vánoční příběh, který sváteční atmosféru vyzařuje i přesto, že je prodchnut smutkem a melancholií. Na férovku přiznávám, že jsem poslední třetinu knihy probrečela, a to nejen kvůli empaticky laděnému textu, ale také kvůli těm krásným a dokonale živým ilustracím. Tento počin Maji Lunde by si měli přečíst všichni, zejména, pokud jste také někoho ztratili.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu nakladatelství.

Jé, Ježíšek!

Oblíbená ilustrátorka Vendula Hegerová je tady, aby dětem i dospělákům zpříjemnila adventní čas. Publikace Jé, Ježíšek! bude totiž bavit všechny bez rozdílu věku. Vemte si tužky, nachystejte pastelky a jdeme na to!

Publikace, kterou můžete se svými dětmi doslova a do písmene popsat a pokreslit, neboť obsahuje spoustu zábavných i poučných úkolů, zpříjemní pro děti mnohdy nekonečně dlouhé čekání na příchod Ježíška.

Je rozdělená pomocí přehledných piktogramů na části, v nichž můžete tvořit, doplňovat, cvičit paměť i řeč pomocí logopedických cvičení, nebo jen číst a poslouchat příběhy, v nichž se děti dozví vše o vánočních svátcích, tradicích a zvycích.

Díky naprosto úžasným a osobitým ilustracím Venduly Hegerové si tvoření a zábavné úkoly děti užijí. Její obrázky jsou veselé, barevné a srozumitelné. My jsme si pár úkolů zkusili a zbytek si necháme na dlouhé adventní večery.

Některé úkoly budou bavit taky rodiče, kteří si připomenou vlastní dětství, například při doplňování názvu pohádek. Zábavné je také hádání pohádkové postavy, u kterého si všichni užijí hromadu zábavy.

Zábavná a interaktivní publikace Jé, Ježíšek je opravdu povedená, doporučuji všem dětem, které si u zábavných úkolů a hříček přijdou na své, zatímco rodiče mohou rychle uválet nějaké to těsto na cukroví, třeba podle receptu z knížky, a potom si ho se svými ratolestmi upéct.

Víc takových publikací, víc Venduly Hegerové, děkujeme za příjemné chvilky s touto knížkou, kterou s naším malým prvňáčkem jen tak z ruky nedáme.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku pořídíte na eshopu.

Chaloupka na muřích nožkách

Márince je dvanáct. Není typickou představitelkou své generace, nenajdete ji s mobilem v ruce, ani venku s kamarádkami, jak pokukuje po spolužácích. Márinka žije s babičkou v chaloupce na muřích nožkách a dost často se stěhují, to pokaždé, když si chaloupka usmyslí, že je čas zvednout muří nožky a odkráčet na jiné místo. K moři? Na poušť? Jak je libo. Zdálo by se to zábavné, kdyby… kdyby baička nebyla samotná baba Jaga, průvodkyně mrtvých na onen svět a Márinku na tuto pozici pomalu, ale jistě nepřipravovala. Dívka má jiné přání, nechce kráčet ve stopách babičky, chce žít na jednom stabilním místě, mít kamarádky a prožívat to, co ony.

Autorka Sophie Andersonová ve svém půvabném počinu nazvaném příznačně Chaloupka na muřích nožkách vychází ze starých ruských pohádek. A kápla tím do noty mně a určitě i dalším čtenářům, kteří stejně jako já vyrostli na kultovní pohádkové sbírce Krása nesmírná, v níž baba Jaga, Kostěj Nesmrtelný a plot z lidských kostí hráli významné role a všem se nám vryli pod kůži. To se krásně bálo!

Nemusíte mít strach, že by počin Sophie Andersonové byl hororově laděný. Je určen dětem od desíti let, takže strašidelné scény tam nejsou. Naopak, na své si přijdou i čtenáři mnohem starší, ti, kteří v sobě mají pořád kousek dítěte a nechybí jim bohatá fantazie a představivost. Chaloupka na muřích nožkách je především laskavé vyprávění o lidských touhách a přáních, o tom, kým jsme, kam směřujeme a klade otázky, jestli je předem daný úděl nutné splnit.

Sophie Andersonová napsala nádherný, magický příběh o dospívání a hledání životní cesty. Je v něm kus pohádky a také životního moudra, které Márince předávají baby Jagy, které vůbec nejsou strašidelné, ale mají roli laskavých babiček a životních rádkyň.

Márinku si člověk oblíbí raz dva. Přese všechno je to malá holčička, která si chce žít po svém, občas proto neposlouchá, dělá ukvapená rozhodnutí a k těm správným musí teprve dozrát.

Celou dobu jsem přemýšlela, jaký může mít tento příběh konec a byla jsem nakonec hodně spokojená, tohle se prostě povedlo nejen po vypravěčské, ale také po grafické stránce, prostě nádhera ve všech směrech.

Pokud si Márinčin příběh vyberete ke čtení, vězte, že v rukou držíte vymazlený, propracovaný laskavý počin určený všem generacím.

P. S. Docela ráda bych Márinku seznámila s Lampičkou, myslím, že by si spolu náramně rozuměly. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Musí si lvi stříhat hřívu?

Musí si lvi stříhat hřívu? To je otázka! Odpoví vám na ni úžasná stejnojmenná kniha z produkce nakladatelství Kazda. Tak se připravte, jdeme na to!

Neotřelý knižní počin Svenji Ernsten a výtvarníka Tobiase Pahlke je dalším z těch, které dětem přibližují svět kolem nás. Tentokrát je fascinující pohled do zvířecí říše, podíváme se na to, k čemu jim slouží jednotlivé části těla.

Od očí, přes kůži a bříško, po nohy a tlapky. Právě po těchto a dalších částech zvířecího těla jsou pojmenovány jednotlivé kapitoly v nichž se dozvíme zajímavosti, o kterých jsme mnohdy neměli ani tušení. Věděli jste, že oči kraba pobřežního drží na stopkách a díky tomu jimi může pohybovat dle potřeby? Nebo že kobra královská má duté zuby, jimiž do těla oběti vstřikuje jed? A že slepice ani klokan nemají pupík? 🙂

Tyto informace budou fascinovat zejména děti, které o spoustě z nich nemají ani tušení. Ne nadarmo je knížka určená malým zvídavcům od čtyř let. Díky jednoduché grafické úpravě je srozumitelná, obrázky zvířat působí autenticky, příjemně a věrohodně. Barvy výtvarník vyladil do přírodních odstínů, převládá zelená, hnědá, šedá, ilustrace celkově působí na oči příjemně.

Autorka přibližuje anatomii zvířat zábavným způsobem a srovnává ji s tou naší – zatímco my máme růžový nos uprostřed obličeje, zvířecí čumáky vypadají všelijak, také zuby, uši, stavba těla se u lidí a zvířat liší. My to víme, ale pro děti jsou to nové a zásadní poznatky, které si mohou pozorováním zvířat prohlubovat v praxi.

Knížka Musí si lvi stříhat hřívu? je v daném žánru jednou z nejhezčích a nejzajímavějších, které jsem měla možnost pročíst a prolistovat. Dokazuje, že v jednoduchosti je krása, děti nepotřebují přehršel vědeckých poznatků, postačí jim základní věcné informace doplněné obrázky, tak, aby udržely pozornost dostatečně dlouho.

Tak se vy i děti přesvědčete sami o tom, jak to s tou lví hřívou vlastně je, stojí to za to. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knihu pořídíte na eshopu.

Tajuplný svět virů a bakterií

V době koronavirové vydalo nakladatelství Kazda zajímavou publikaci (nejen) pro děti nazvanou Tajuplný svět virů a bakterií. Už z názvu je jasné, kam nás čtení zavede a můžu vám říct, že i když už je, jak pevně doufám, nejhorší koronavirový stav za námi, knížka neztrácí nic ze své aktuálnosti. Prostě nejrůznější viry, bacily a bakterie jsou s námi od počátku věků a pořád budou, jen se o nich díky moderní vědě dozvídáme stále novější informace a poznatky.

Autoři a zároveň partneři Karsten Brensing a Katrin Linkeová jsou vystudovaní biologové a moc dobře tedy ví, o čem píšou. Jejich texty jsou vedle fotek doplněny obrázky Nikolaie Rengera, které je naprosto skvěle doplňují. Jsou veselé, rozverné, děti se nudit nebudou.

Publikace je rozdělena na tři větší tematické celky nazvané V říši mikrobiologie, Nemoci a co proti nim můžeme dělat a Naši přátelé a jak spolu žijeme. Začneme hned koronavirem, který je vtipně nazýván „inteligentní bestie mezi lidmi“ a pokračujeme dalšími příbuznými a podobnými viry. V textu plném srozumitelných a vtipných ilustrací nechybí infoboxy, které shromažďují doplňující a rozšiřující informace k základnímu textu.

Knížka dětem podá základní informace o očkování a vakcinách, připomene, jak správně a efektivně využívat antbiotika a přinese vtipná srovnání dnešní doby s historií, kdy si oddechneme, jak skvěle si lidstvo dnes vede na poli vědy a výzkumu. A můžu říct, že nové poznatky načerpají nejen děti, i já, dospělá, jsem se dozvěděla spoustu zajímavých podnětů a věcí, které jsem vůbec netušila. Například, že i když člověk překoná plané neštovice, viry zůstávají v těle a po letech mohou vyvolat pásový opar.

Protože primárními adresáty knihy jsou děti a mládež, je jejich chápání přizpůsoben i styl, jakým ji autoři napsali a pojali. Je srozumitelná laické veřejnosti, přesto vás nasytí mnoha zajímavými fakty o lidském těle, vlivu hygieny, virů a bakterií na organismus.

Publikace rozšíří obecné povědomí o světě virů a bakterií, zjistíte, že ne všechny jsou pro vaše tělo zlo, ale mnohé přináší i užitek. Je jedno, jestli jste děti, či dospělí, tato výpravná knížka vás vezme do fascinujícího světa prvků, které mnohdy pouhým okem neuvidíte, přesto stojí za to si je přiblížit nejen pomocí mikroskopu, ale podnětných informací.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knížku pořídíte na eshopu.

Liška Šiška v cukrárně

S liškou Šiškou jste se už mohli potkat dvakrát. Její holčička Adélka ji vždycky někde zapomene a plyšová hračka tak prožívá zajímavá dobrodružství. Jednou zůstala v ordinaci paní doktorky a podruhé ve školce. Oba neplánované pobyty si liška Šiška užila a poznala spoustu nových kamarádů. A teď se s ní potkáváme do třetice, tentokrát je to setkání vonící po vanilce a čokoládě, liška Šiška se totiž ocitne v cukrárně.

Děti mají svátek a kde jinde ho oslavit, než v cukrárně! Adélku si ve školce vyzvednou oba rodiče a společně se vypraví na náměstí, kde se konají soutěže pro děti. Nejprve si ale dají dortík v cukrárně Vanilka, kde pracuje maminka Lucinky, Adélčiny kamarádky ze školky. Adélka se už tak moc těší na to, až si půjde hrát na náměstí, že v samém nadšení zapomene svou nejoblíbenější plyšovou hračku v cukrárně. Liška Šiška se ale nezlobí, seznámí se s dalšími plyšáky, které tam ten den zapomněly děti. Když rozdováděný opičák nedopatřením shodí dort, který paní cukrářka upekla pro děti do školky, rozhodnou se hračky, že pod vedením Lucinčiny panenky Madlenky vyrobí nový, ještě lepší dort. Jak se jim to povede a co na čem si pak za odměnu pochutnají ve Vanilce, se dočtete v této půvabné knížce pro děti.

Oproti dvěma předchozím dílům prošla zatím poslední Liška Šiška v cukrárně proměnou. Zatímco první dvě knihy ilustrovala Bára Buchalová, jejíž ilustrace jsou výrazné, rozverné, z pohledu dětí mile ztřeštěné a my jim se synem propadli, tuto si na své konto připsala ilustrátorka Marie Nováčková. Trochu nám trvalo, než jsme si na ně zvykli, syn ihned poznal, že jsou jiné, než byl zvyklý. Ale s každou další stránkou jsme zjišťovali, že i tyto obrázky knížce sluší. Jsou trochu jiné, mají struktury malby pastelkami, což se k publikacím pro děti hodí. V podstatě to vypadá, jako by by text dopsán přímo do obrázků, působí to vesele a jemné pastelky písmenka nepřebíjejí.

Text je psán tak, aby děti bavil a nenudil, veselá zvířátka a jejich činy zaujmou malé i velké. Některé věty jsou zvýrazněné, děti tak udrží pozornost. A jako bonus na čtenáře i posluchače čeká recept na opravdový čokoládový dort, který si pak můžete i s malými pomocníky upéct.

Iva Gecková je poměrně známou a oblíbenou autorkou dětských knížek, což potvrdila i tentokrát. Liška Šiška v cukrárně je milým vyprávěním o hračkách, které si umí poradit v různých situacích. Jejich dobrodružné příběhy podněcují fantazii a předčítající rodiče vrací do dětských let. My jsme už teď zvědaví, kam se plyšová liška díky roztržité Adélce podívá počtvrté.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Zahrada tajů

Píše se rok 1916 a Evropou se sveřepě prohání první světová válka. Dvanáctiletou Kláru rodiče posílají k příbuzným na anglický venkov. Teta a strýc, na něž má Klára z dětství jen milé vzpomínky, jsou rázem jiní. Hlavně teta se na dívku utrhuje, neustále ji peskuje a nechce ji říct, proč ji rodiče poslali pryč. Klára se pomalu otrkává a sbližuje s novým prostředím. Všechno je tak jiné, spousta nevyřčených tajemství, zamčený pokoj, tajemný chlapec, náhodně položené pomeranče na pařezech stromů a k tomu ještě dopis, který Klára nepředala rodičům a bojí se ho otevřít…

Ann-Marie Howell napsala příběh primárně určený mládeži, ale užijí si ho i dospělí, kteří ho budou vnímat asi trochu jinak, očima starších, zkušených čtenářů. Pokud je vám tedy víc než náct, zkuste na Klářin svět nahlížet z jejího úhlu pohledu a vcítit se tak do obav, které ji sužují a které nám připadají možná trochu malicherné a banální, přesto v křehké, ještě dětské duši mohou nechat stopy.

Základní těžiště knížky Zahrada tajů je první světová válka a její dopad na děti, které ne vždy tuší, co se vlastně děje. Nejhorší je, když s nimi dospělí nemluví, nedokážou jim vysvětlit potřebné věci srozumitelně a jasně, aby se nebály. Tady mě trochu štvali všichni Klářini příbuzní, rodiče i teta se strýcem, kteří ji nechali tak trochu plavat ve strachu.

Autorka do děje zakomponovala také detektivní zápletku, která jej nijak nenarušuje, naopak, trochu rozptyluje Klářin strach a smutek z toho, co aktuálně prožívá.

Zahrada tajů pro mě byla čtením na jedno odpoledne, přesto ve mně nechala dojem. Užila jsem si jak destinaci – Anglie je prostě láska, tak i příběh jako takový, na konci mě i dojal.

Určitě knížku doporučuji všem, kteří nezapomněli na to, jaké je to je, když stojíte jednou nohou v dětství a tou druhou se pomalu dotýkáte dospělosti. A také mladým čtenářům, aby zjistili, jaký byl svět dávno, dávno před tím, než se narodili.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu knížku můžete pořídit.

Pohádky z lesa. Co si stromy šeptají

Máme moc rádi knížky Lenky Jakešové. Umí se vžít do dětského čtenáře a ukázat mu svět kolem nás zábavnou a zároveň poučnou formou a zaujmout i nejednoho dospěláka. Moc se nám se synem líbily Pohádky z lesa, příběhy jedné datlí rodinky, proto jsme uvítali možnost přečíst si další knížku, a to Pohádky z lesa. Co si stromy šeptají. Tentokrát jsou v popředí dva strakapoudi, kteří pomáhají stromům zbavit se škůdců a různých bolístek. Odměnou jim jsou pohádky o stromových vílách a skřítcích, žijících v útrobách lesa.

Spolu se strakapoudy se malí (i velcí) čtenáři dozví spoustu věcí o životě v lese a o tom, jak to chodí v přírodě. Třeba, že javorové listy mají na podzim krásně barevné listy díky víle Javorce, nebo že trnovník akát kvete během pozdního jara a jeho květy mají nektar, z něhož se vyrábí jeden z nejlepších medů. Určitě chcete vědět, proč má strom platan tak krásnou a zajímavě vrstvenou kůru. Není nic snazšího, než otevřít tuto pohádkovou knížku a začíst se.

Knížka je koncipovaná poutavým způsobem, který už známe z předešlého „lesního“ počinu. Vyprávění o strakapoudech Emě a Otovi, kteří spolu léčí stromy a tak moc si rozumí, že si najdou i společné bydlení a založí krásnou rodinku, se střídá s pohádkami, o něž se ptačími léčiteli dělí stromy v lese.

Publikace Pohádky z lesa. Co si stromy šeptají je dalším knižním počinem určeným malým zvídavým milovníkům přírody, který dokazuje, jak bohatou fantazii autorka Lenka Jakešová má a že se ji nebojí využít se vším všudy, ať se jedná o text, který děti nejen zabaví, ale i nenásilnou milou formou potěší, nebo o krátké, snadno zapamatovatelné říkanky, nebo písničkové texty i s notami, takže knihu využijí i muzikálně založené rodiny či učitelky ve školkách.

O ilustrace se stejně jako v předchozích několika dílech postarala Dagmar Medzvecová a vytvořila tak příjemné a veselé obrázky, které se dětem pro svou barevnost budou líbit.

Pokud se vaši malí zvídavci zajímají o přírodu, chtějí vědět něco víc o stromech a mají rádi ptactvo, určitě jim knížku Lenky Jakešové představte a nechte je, aby si užili báječné chvilky se strakapoudy Emou a Otou ve voňavém lese.

Děkujeme autorce Lence Jakešové za příjemně strávené čtecí chvilky, které jsme prožili díky této knížce vydané v nakladatelství Bambook. Pořídit ji můžete na eshopu nakladatelského domu Grada.