Štítek: DĚTSKÉ KNÍŽKY

Znáte Otfrieda Preusslera? Ne? A když vám řeknu – Malá čarodějnice, Krabat, čarodějův učeň – tak už víte? Tak tento spisovatel má na svém kontě nejen výše zmíněné charismatické hrdiny, ale také půvabné vyprávění o vánočních svátcích. Oslík a vánoční andělíček dětem i vám připomene kouzlo nejnádhernějších svátků v roce.

Malému oslíkovi jeho maminka často vypráví příběh o oslici, která spolu s volkem zahřívá v jesličkách v Betlémě malé Jezulátko. Jednoho dne se oslík probudí a zjistí, že maminka je pryč! Přiletí k němu andělíček a řekne mu, že maminka má důležitý úkol, je zrovna u jesliček s Ježíškem. Spolu se za ní do betlémské stáje vydají a spolu s nimi na cestu míří všichni, které cestou potkají – děti s maminkami a babičkami, pekařka s pekařem a pekaříkem, pastýř se psem a ovcemi…

Oslík a vánoční andělíček je jednou z nejpůvabnějších dětských knížek, které se mi dostaly v poslední době do rukou. I když je její autor znám jako tvůrce spíše strašidelných příběhů, v případě tohoto počinu se vůbec nemusíte obávat, že by vašim dětem stoupla hladina adrenalinu v těle. Nebo vám. Laskavé vyprávění o putování malého oslíka za maminkou, s tím nejbezpečnějším průvodcem na světě, andílkem, vykouzlí úsměv na tváři.

Příběh se nese v lehce humorném tónu, který asi nejvíce pocítí ti, kteří budou knížku předčítat. Jmenujete totiž všechny, kteří se k misi připojí a postupně přidáváte další a další a tak pořád dokola. Něco jako když zpíváte písničku „Když jsem já sloužil…“ :)))

S knížkou se dá dobře pracovat i jiným způsobem, než je předčítání. Díky úžasným ilustracím Christiane Hansen, na nichž andělíček vypadá přesně tak, jak jsem si jako malá představovala našeho českého Ježíška :), mohou děti určovat, kdo se k oslíkovi připojil, počítat množství lidí i zvířat, říkat, co kdo zrovna dělá, případně vyprávět příběh samy podle obrázků.

S touto knížkou můžete dětem srozumitelně objasnit poselství Vánoc, že svátky sbližují a nejsou jen o dárcích, ale také o pohodě a klidu.

Nadčasový příběh je určen nejen malým, ale také všem dospělým, kteří milují Vánoce a rádi si je připomínají i v knížkách.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, knížku koupíte na eshopu.

Vsadím se, že nějakého imaginárního kamaráda měl každý, komu jsou dětské boty malé už hodně dlouho, stejně jako ho mají dnešní děti. Takový kamarád, kterého vidíme jen my, je hodně důležitý. Je s námi, když ostatní nemají čas, naslouchá, chceme-li poradit, je oporou, když se cítíme smutní. Takový je i Slon. Nevěříte? Začtěte se a poznáte kamaráda, jakého svět neviděl, jen kluk, k němuž Slon patří.

Příběh je vyprávěn v první osobě malým klukem (jméno se nedozvíme, vlastně ani podstatné není), který si chce hrát, ale nikdo na něj nemá čas. A tak si hraje se Slonem. Dají si partičku fotbalu, hrají si v celém domě, Slon v zápalu hry nacáká v koupelně, sní koláčky a pošlape záhonky!

Petr Horáček je ostříleným autorem a ilustrátorem knížek pro děti. Jeho počiny mají nejen estetickou, ale i výpovědní hodnotu. Určitě si mnoho rodičů, kteří budou knížku předčítat dětem, uvědomí, že větu „Teď nemám čas“ říkají někdy bezmyšlenkovitě až příliš často a zbytečně.

Opět se jedná o zpracování, na jaké jsme u Petra Horáčka zvyklí, to znamená méně textu, ale více ilustrací. Tentokrát jsou v hlavní roli imaginární kamarád Slon, malý chlapec a jeho prarodiče. Ocenila jsem, jak je autor vyobrazil, s laskavými obličeji a shovívavým výrazem, který odráží jeden fakt, o němž malí nemají ani potuchy – dospělí ví, že děti mají neviditelné kamarády, ale dělají, jako že nic, mrk mrk.

Knížky Petra Horáčka máme doma moc rádi. Obsahují textu tak akorát, aby zaujal nejmenší, nádherné ilustrace plné barev, které podněcují dětskou fantazii a vždy jsou zárukou, že si malí čtenáři a posluchači odnesou nejen vizuální, ale i poučný zážitek.

Za recenzní výtisk děkujeme nakladatelství Portál, knížku zakoupíte na eshopu.

Po hravém obrázkovém leporelu, v němž se děti seznámily se základy etikety nazvaném Edo! Ty neposedo! přichází Vendula Hegerová s pokračování, které se nese v podobném duchu i názvu Pepo! Ty popleto! A o čem to bude tentokrát? Opět potkáme sloníka Edu, opičáka Pepu a jejich zvířecí kamarády a strávíme s nimi zimu a vánoční svátky a ještě se přiučíme dalším zásadám v slušném chování i bezpečnosti.

Leporelo opět cílí na děti, které chce seznámit s etiketou příjemnou a nenásilnou formou. Pomocí výrazných obrázků, které pochopí i ti, kteří ještě do školy nechodí a písmenka neumí, se děti naučí, jak se chovat v různých situacích. Pepa s Edou vezmou malé zvídavce do města, ukážou jim rušnou ulici, kde stojí poštovní úřad, banka a policie a kde cesty neustále křižují dopravní prostředky. Tak schválně – jak si povídáme se spolucestujícím v autobuse? Křičíme tak, aby nás slyšela i paní na posledním sedadle? A co na poště? Postavíme se do řady, nebo se předběhneme?

Zvířecí kluci vezmou malé zvídavce na veselý obrázkový výlet, při kterém se naučí ohleduplnosti ke druhým, zažijí předvánoční šrumec na vánočním trhu při shánění stromku a kapra, dají si štědrovečerní večeři a pojedou vlakem na zimní prázdniny na hory, kde zažijí spoustu dobrodružství a uvědomí si, co se může a naopak nemá dělat, když lyžujeme, bydlíme v hotelu nebo sedíme ve vlaku.

My jsme si s naším pětiletým synem užili zábavy i poučení. Obrázky jsou velké, na první pohled vypadají v prostoru trochu chaoticky, ale opak je pravdou. Při prohlížení zjistíte, že jejich umístění má svůj řád a logiku a že žádný výjev ani text není navíc. S dětmi můžete „jet“ postupně, nebo si „skákat“ z obrázku na obrázek, jak se to bude zamlouvat vám. U nás to bylo tak, že jsme si prohlíželi napřeskáčku, podle toho, která scéna zaujala syna aktuálně víc.

Opět je to typ knížky, se kterou se dá výborně pracovat v rámci aktivit ve školních zařízeních, protože děti mohou formou rozhovorů nebo odpovědí na otázky různé situace napodobovat a vysvětlovat, co znamenají.

Chcete své děti provést současným světem slušného chování vtipnou a hravou formou? S leporelem Pepo! Ty popleto! i jeho starším knižním kamarádem Edo! Ty neposedo! to jde samo.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu můžete knížku pořídit.

Pracovní listy pro děti vydává nakladatelství Portál už několik let, nám se do rukou dostávají zatím poslední Šimonovy pracovní listy s pořadovým číslem 27. Pokaždé se nesou v určitém tématickém duchu, tentokrát je to pohádková grafomotorika. Určeny jsou jak předškolákům, tak i prvňáčkům, takže ideální i pro školky a školy.

Publikace je velikosti A3, takže obrázky jsou velké, přehledné, dítko se může rozmáchnout rukou a pracovat dle libosti. Pohádková tématika je atraktivní a zaujme i ty, děti, které jen nerady něco dělají, příkladem je zrovna náš téměř pětiletý syn. Nejraději si staví lego a hraje si s autíčky, ale kreslit a doplňovat, k tomu ho musím vždycky dokopat. S těmito listy to šlo snadno.

Na své si přijdou kluci i holky. Draci, princezny, čerti, peklo a všemožné další pohádkové náměty jsou použity tak, aby se vyhovělo všem. A nemyslete si, i ten náš kluk si vypracoval úkol, v něm figurovala princezna. 🙂

Listy mají děti nenásilnou a hravou formou připravit na vstup do školy. Vždyť si to pamatujeme určitě všichni, jak jsme dělali čárky, obloučky a vlnky a připravovali se tak na psaní písmenek. Pomocí úkolů si děti procvičí motoriku, naučí se počítat – ale jen zlehounka – a zkusí si, jak jsou přesní a pečliví. A taky zjistí, že když se na něčem pracuje, je potřeba soustředit se na to a neodbíhat za hračkami. 🙂

A co všechno na děti čeká? Spojovačky, doplňování chybějících částí obrázků, počítání, hledání rozdílů a vybírání správných možností. Obrázky jsou přiměřeně velké, díky formátu A3 se malí pracanti nemusí držet zpátky a mohou se rozmáchnout, jak jen potřebují.

Autorka listů Irena Novotná je maminkou dvou dětí, působila jako lektorka ve volnočasovém centru, kde vedla výtvarný kroužek. Na svém kontě má spoustu omalovánek a vystřihovánek, máte tedy jistotu, že s Šimonovými grafickými listy nešlápnete vedle.

Obrázky jsou černobílé, s výraznými liniemi, dobře se s nimi pracuje. Jsou přehledné a srozumitelné, dětem stačí pouze přečíst zadání, co mají dělat.

I náš malý školkáček, který je občas dost roztěkaný a trvá mu déle, než se soustředí, si doplňování užil. Maloval přímo do sešitu, ale pokud je publikace používána ve školních zařízeních, není problém dětem úkoly namnožit.

Nás ještě nějaké úkoly čekají, těšíme se na sychravé listopadové dny a nadcházející advent, kdy trochu zvolníme, budeme si užívat pohody, třeba právě s pracovními listy s pohádkovými úlohami.

Pokud máte dítko v předškolním věku, neváhejte a zkuste s ním pracovat na motorice, představivosti a orientaci právě touto formou, nad hravými úkoly se budete bavit i vy, dospělí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, publikaci můžete pořídit na eshopu.

Víte, kdo je pan Baf? Ne? Přece kocour malé holčičky Aničky. Jméno mu dívenka vybrala sama, poté, co na ni poprvé vykoukl, nebo spíše vybafl z krabice. Tedy on na Aničku žádné velké baf! neudělal, to dá rozum, jen to tak legračně vypadalo. Pan Baf miluje vtípky všeho druhu. Rád si hraje na lovce – jen jako, samozřejmě! – občas skočí do postýlky Aničce a taky si chce hrát s rybičkami. Pan Baf je veselý rošťák a někdy i lump, to když vyděsil malé sovičky. Celé jaro, celé léto si Baf hrál a hrál, skákal, hopsal, strašil a dělal baf! Ale v zimě ho to už moc nebavilo, pořád by jen spal a spal, až málem zaspal i další jaro! Když vstal, těšil se, že bude zase na všechny kolem sebe bafat. Ale… Ale už to nebylo ono. Všichni věděli, co na ně lišácký kocourek chystá a nikdo se už nebál a on sám byl unavený a pomalý. Co teď? Podaří se Aničce pana Bafa rozveselit?

Jestli vám pohled na obrázky připomíná něco, co jste už u Portálu viděli, tak ano! Tohle jsou ilustrace velmi oblíbeného Petra Horáčka, který je autorem a zároveň ilustrátorem hned několika skvělých kousků, z nichž některé jsem vám v recenzích představila. Tentokrát vystupuje pouze jako malíř, text je z pera Joyce Dunbarové.

Text o malém lumpačisku, kocourku Bafovi působí na první pohled rozverně, ale uvnitř skrývá lehce melancholické poselství – život jde neustále dopředu, koloběh přírody má vliv na každého, všichni zestárneme a zvolníme tempo. Samozřejmě, malé děti to asi nepochopí, pro ně je to příběh rozverného kocourka. A tak si o Bafovi s nimi můžeme povídat a díky některým zvýrazněným slovům i názorně předvést, co vlastně Baf všechno vyváděl.

Textu opět není mnoho, knížce, jež je formátově větší než obvykle, dominují velké a výrazné ilustrace, tak typické pro tvorbu Petra Horáčka. Opět jsou využity přírodní odstíny barev, obrázky jsou i přes celou dvoustranu, jsou prostě nepřehlédnutelné, fascinující a nádherné.

Knížka u nás měla velký úspěch, ostatně jako všechny počiny, v nichž figuruje Petr Horáček. Děti si mohou s pomocí obrázků vyprávět příběh sami a vymýšlet Bafovi jiné nezbedoviny. Díky kratšímu textu máte publikaci přečtenou téměř hned, aniž by se malí posluchači stihli začít nudit. Ideální pro chvíle odpočinku, kdy potřebujete ratolesti na chvíli zklidnit a zabavit klidnější formou.

Malí milovníci koček a zvířat všeobecně budou nadšeni. Pan Baf je krásná, nadčasová knížka, která děti připraví na to, že se měníme, a taky jim připomene, že mladší a slabší neděsíme. Moc hezký počin s poučným textem a nádhernými ilustracemi.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu si knížku můžete koupit.