Jako zjevení zapůsobilo vydání knihy Šikmý kostel, která přibližuje osudy havířské rodiny z Karwiné na přelomu 19. a 20. století. Členové rodiny Matuszkových se mi nezapomenutelně vryli pod kůži. Karin Lednická přiblížila kousek drsné a bolavé historie našeho regionu nejen nám místním, ale získala si srdce čtenářů napříč republikou. Co jsem na Šikmý kostel řekla já, jste si mohli přečíst loni v únoru, kdy vyšel první díl. V současné době autorka chystá vydání dílu druhého, a já jsem ráda a také nesmírně vděčná, že jsem ho mohla přečíst o něco dřív a podělit se o své dojmy.
Pokud jste ještě Šikmý kostel vůbec nečetli, určitě tak udělejte, protože pokračování navazuje v ději velmi plynule. Barka a Ludwik Pospíšilovi na konci prvního dílu museli rozhodnout, zda dají děti do české školy, závisel na tom Ludwikův profesní život. Jak to nakonec dopadlo? Do české školy nastoupila jedna z dcer, Ženka, a vytrhla tak rodině trn z paty. Ale co dál? Česko polský konflikt je všudypřítomný a vine se románem jako pevná nit, kterou nemůžete jen tak přetrhnout. Nemizí, naopak, vášně stoupají a jsou příčinou rozkolu v širší rodině Pospíšilových. To je možná to „menší zlo“, nejhorší na ně teprve čeká v podobě Hitlerova uzurpátorství, které nemilosrdně rvalo kořeny všech, Čechů i Poláků bez rozdílu.
Druhý díl se odehrává v letech 1921 – 1945 a provede nás dalším bouřlivým obdobím už tak těžce zkoušenéno lidu na Karvinsku a Těšínsku. Karin Lednická opět dokazuje, že je výbornou vypravěčkou, její hrdinové jsou vylíčeni velmi plasticky a reálně, troufám si říct, že jsem s nimi srostla a přilnula k nim, jako by se jednalo o blízké lidi. A možná tomu tak je, neboť jejich příběhy jsou příběhy mých předků. Už v první knize jsem si zamilovala osobitý styl vyprávění autorky. Navenek tvrdý a nesmlouvavý, bez zbytečných příkras, přesně takový, jací jsou obyvatelé regionu razovitého. A přitom tak lidský a empatický, ale bez nadržování konkrétním lidem či stranám. Karin Lednická jde při pátrání po historických pramenech až na dřeň, fakta jsou ověřená historiky i přímými pamětníky, což zvyšuje výpovědní hodnotu knihy a posouvá ji, co se kvality týče, velmi vysoko.
Těžko se mi loučilo s mými milovanými. Těch čtyřiadvacet let rozprostřených do téměř šesti set stran jsem přečetla, ani nevím jak. Vlastně vím, prožívala jsem s nimi každou těžkou chvíli, každý radostný okamžik, bála se o ně a byla i pekelně naštvaná, když jejich politické názory ničily rodinné vztahy. Myslela jsem na ně i v běžných situací svého života, prostě se mi všichni nesmazatelně vryli pod kůži.
Co bude dál? Na to si budeme ještě muset počkat, dokud nevyjde třetí díl. Ten první si můžete pořídit na webu autorky, stejně jako druhý, který vyjde 21. 1. 2021.
Za recenzní výtisk děkuji autorce Karin Lednické.
knihomilka.home.blog 