Dnes uplynulo 78 let od životické tragédie. V noci ze 4. na 5. srpna 1944 byli tři příslušníci gestapa zastřeleni partyzány v místní hospodě. Následná krutá odveta na sebe nenechala dlouho čekat. 6. srpna gestapo zavraždilo šestatřicet mužů ze Životic a jejich okolí. Děti přišly o otce, ženy o milované muže, nebyl čas rozloučit se nebo se připravit… Následovaly další akce, lidé umírali, byli odvlečeni do koncentračních táborů. Malebná vesnička už tak krutě zkoušená nacisty prožívala nejhorší chvíle své historie. Po válce vše pomalu utichalo, o masakru se přestalo mluvit, místním ho připomínal jen památník, kam jezdily děti z okolních škol. 🙏🌹 I já tam se školou jezdila a jako bezstarosté dítko událost nijak nevnímala, to až teď po letech, kdy jsem si o tom mohla přečíst, jen koukám, co se tehdy stalo a jaký dopad měla tragédie na životy místních. 🙏🌹 Díky precizní práci spisovatelky Karin Lednické si nejhorší chvíle životických můžete připomenout i vy v knize, která je napůl příběh, napůl dokument. Právě tato forma čtenáře vtáhne do děje, kdy s bezmocí a šíleným vztekem na některé aktéry sledujete vyvražďovačku, s níž si nezadá ani nejakčnější hra. Bylo mi z toho úzko a nedobře a jsem ráda, že se autorce podařilo získat cenné informace posledních pamětníků a nenechat tak historii spát. 🙏🌹 Své Životice má každý kraj naší republiky, má své hrdiny a bohužel taky zrádce. Neměli bychom zapomínat.
Jako zjevení zapůsobilo vydání knihy Šikmý kostel, která přibližuje osudy havířské rodiny z Karwiné na přelomu 19. a 20. století. Členové rodiny Matuszkových se mi nezapomenutelně vryli pod kůži. Karin Lednická přiblížila kousek drsné a bolavé historie našeho regionu nejen nám místním, ale získala si srdce čtenářů napříč republikou. Co jsem na Šikmý kostel řekla já, jste si mohli přečíst loni v únoru, kdy vyšel první díl. V současné době autorka chystá vydání dílu druhého, a já jsem ráda a také nesmírně vděčná, že jsem ho mohla přečíst o něco dřív a podělit se o své dojmy.
Pokud jste ještě Šikmý kostel vůbec nečetli, určitě tak udělejte, protože pokračování navazuje v ději velmi plynule. Barka a Ludwik Pospíšilovi na konci prvního dílu museli rozhodnout, zda dají děti do české školy, závisel na tom Ludwikův profesní život. Jak to nakonec dopadlo? Do české školy nastoupila jedna z dcer, Ženka, a vytrhla tak rodině trn z paty. Ale co dál? Česko polský konflikt je všudypřítomný a vine se románem jako pevná nit, kterou nemůžete jen tak přetrhnout. Nemizí, naopak, vášně stoupají a jsou příčinou rozkolu v širší rodině Pospíšilových. To je možná to „menší zlo“, nejhorší na ně teprve čeká v podobě Hitlerova uzurpátorství, které nemilosrdně rvalo kořeny všech, Čechů i Poláků bez rozdílu.
Druhý díl se odehrává v letech 1921 – 1945 a provede nás dalším bouřlivým obdobím už tak těžce zkoušenéno lidu na Karvinsku a Těšínsku. Karin Lednická opět dokazuje, že je výbornou vypravěčkou, její hrdinové jsou vylíčeni velmi plasticky a reálně, troufám si říct, že jsem s nimi srostla a přilnula k nim, jako by se jednalo o blízké lidi. A možná tomu tak je, neboť jejich příběhy jsou příběhy mých předků. Už v první knize jsem si zamilovala osobitý styl vyprávění autorky. Navenek tvrdý a nesmlouvavý, bez zbytečných příkras, přesně takový, jací jsou obyvatelé regionu razovitého. A přitom tak lidský a empatický, ale bez nadržování konkrétním lidem či stranám. Karin Lednická jde při pátrání po historických pramenech až na dřeň, fakta jsou ověřená historiky i přímými pamětníky, což zvyšuje výpovědní hodnotu knihy a posouvá ji, co se kvality týče, velmi vysoko.
Těžko se mi loučilo s mými milovanými. Těch čtyřiadvacet let rozprostřených do téměř šesti set stran jsem přečetla, ani nevím jak. Vlastně vím, prožívala jsem s nimi každou těžkou chvíli, každý radostný okamžik, bála se o ně a byla i pekelně naštvaná, když jejich politické názory ničily rodinné vztahy. Myslela jsem na ně i v běžných situací svého života, prostě se mi všichni nesmazatelně vryli pod kůži.
Co bude dál? Na to si budeme ještě muset počkat, dokud nevyjde třetí díl. Ten první si můžete pořídit na webu autorky, stejně jako druhý, který vyjde 21. 1. 2021.
Osudy Matuszkových z Karwiné začínáme sledovat v roce 1894. Žijí v hornické kolonii, otec a syn pracují na šachtě, matka se stará o rodinu, do níž patří ještě ještě dvě dcery. Žijí od výplaty k výplatě, z ruky do úst, prostě přežívají. Barbora, která překročila čtyřicítku, je znovu těhotná. Že život není peříčko se Barbora přesvědčí ve chvíli, kdy manžel i syn umírají při důlním neštěstí. Matuszkovy ženy se od té chvíle musí životem protloukat samy. Na Barboru padá veškerá zodpovědnost za tři dcery, pro které by si přála lepší budoucnost.
Román Šikmý kostel mapuje téměř třicet let života hornické rodiny. Zároveň vypovídá o nelehkém údělu lidí žijících na Karvinsku na přelomu 19. a 20. století a je tak významnou kronikou tohoto bohem zapomenutého kraje.
Spisovatelek (ano, vesměs jsou to ženy, které se umí vžít do zatrpklé a starostmi trápené duše své knižní hrdinky) na českém knižním trhu přibývá, a jak vyplývá z reakcí čtenářů, pořád je to málo. A tak se po bok Aleny Mornštajnové, Hany Marie Körnerové, či Jany Poncarové staví i Karin Lednická se svou Barborou Matuszkovou, do níž otiskla útrapy lidu žijícícho v „regionu razovitem“.
Karin Lednická je výborná vypravěčka. Vdechla život hrdinům, jež jsou díky jejímu vybroušenému projevu opravdu přesvědčiví. Pod drsnou slupkou se mnohdy skrývá srdce ze zlata, a i když se musí spoléhat především sami na sebe, dokážou držet při sobě a podat pomocnou ruku potřebnému.
Proč byste se měli do Šikmého kostela začíst? Už jen proto, že knih, které se zaměřují na Karvinsko je opravdu málo. Možná se vám vybaví polozapomenutá jména jako Vojtěch Martínek, Anna Marie Tilschová, kteří se ve své tvorbě dotkli spíše ostravského regionu. Zcela určitě jste zaznamenali drama Dukla 61 režiséra Davida Ondříčka,v němž zpracoval následky z důlní havárie z roku 1961 na dole Dukla. A teď je tady Šikmý kostel, románová kronika vzdávající hold řemeslu z nejtěžších, havířině.
Karin Lednická toto téma uchopila s citem, velkou dávkou empatie a především s pokorou. Nám, kteří žijeme v moderní době a máme se relativně dobře, je dobré připomenout, že tomu tak vždycky nebylo.
Nejsou to jen osudy lidí, na co autorka zaměřuje pozornost, nastiňuje také historii slezského regionu a pohnuté události, které vypukly těsně po první světové válce. Pokud jste nikdy česko polskému konfliktu nerozuměli, možná jej právě díky Šikmému kostelu pochopíte. Autorka ho popisuje jasně a srozumitelně, aniž by protežovala jednu či druhou stranu.
Šikmý kostel by měl mít čestné místo v knihovně každého karvinského patriota, neměl by uniknout milovníkům historických románů, které čerpají z reálných událostí. Čtenářům z ostatních koutů republiky se díky knize nabízí možnost poznat minulost našeho jedinečného kraje a pochopit náturu zdejších svérázných obyvatel. V každém případě obohacuje sbírku regionální literatury. Díky Šikmému kostelu nebude minulost Karvinska zapomenutá.
Děkuji Karin Lednické, že jsem mohla sledovat vznik této úžasné knihy a být maličkou součástí výrobního procesu. Moc to pro mě znamená.
Bližší informace o knize, která vyjde 20. 2. 2020, jejím prodeji, stejně jako o autorce, najdete na webu autorky.
knihomilka.home.blog 