Velká kniha pohádek o zvířatech

Nakladatelství Slovart vydalo výpravnou publikaci nazvanou Velká kniha pohádek o zvířatech. Je opravdu nádherná a já jsem ráda, že vám ji můžu díky knihkupectví Knihcentrum.cz představit.

Autorkou je Angela McAllister, která je zkušenou spisovatelkou zaměřenou na tvorbu pro děti. Na svém kontě má přes 80 knížek oceněných literárními cenami a přeloženými do více než dvaceti jazyků. České děti (a nejen ony) mají možnost seznámit se se světem zvířat prostřednictvím právě této knihy.

Publikace je po vizuální stránce nepřehlédnutelná. Je trochu většího formátu, díky tomu vynikne celková grafická úprava, a především ilustrace. Ty vytvořila rumunská kreslířka Aitch. Ve svých kresbách se inspiruje lidovým uměním, cestováním i láskou k přírodě. Obrázky jsou barevné, výrazné a hlavně srozumitelné. Objevují se na každé stránce a díky pestrým barvám nenudí.

Pohádky a bajky jsou rozděleny do šesti částí podle světadílů, odkud pocházejí. Afriku zastupují mezi jinými příběhy Deset malých pštrosátek, Mravenci a poklad, nebo Jak přišlo prase bradavičnaté k bradavicím. Evropa nabízí irskou pohádku Svatý Dominik a včely, z Francie je Kropenatá slepička, z Finska Mocný Mikko. O Austrálii vypráví Žraločí chlapec, Paikea a Ruatapu. Nechybí ani bajky z Asie a Ameriky. Celkem jich autorka převyprávěla padesát a nabízí tak průřez světovou pohádkovou lidovou tvorbou.

Tím, že pohádky a bajky zastupují jednotlivé země výše uvedených kontinentů, máte možnost poznat danou zemi či oblast prostřednictvím světa zvířat.

Příběhy nejsou dlouhé, zabírají jednu až dvě stránky z knihy a tudíž jsou vhodné i pro menší děti, které neudrží pozornost dlouhodobě. Lze je číst popořadě nebo na přeskáčku, vybrat si konkrétní světadíl a se staršími dětmi využít pohádky při výuce zeměpisu.

Pohádky nezklamou nikdy. Přenesou nás do jiných světů, podněcují fantazii a dospělí se díky nim stávají zase na chvíli dětmi. S Velkou knihou pohádek o zvířatech můžete virtuálně procestovat celý svět, nahlédnout do říše zvířat a poznat jejich zástupce prostřednictvím výpravných pohádek, bajek a legend.

Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz, kde si Velkou knihu pohádek o zvířatech můžete koupit.

Velká obrazová přírodopedie


Nakladatelství Slovart vydalo tuhle nádhernou vymazlenou encyklopedii, kterou musí mít všichni milovníci přírody. Proč? Protože se jedná o unikátní koncept,kdy vidíte svět přírody podrobně a zblízka. Díky Knihcentrum.cz a jeho projektu Kniha měsíce jsme se mohli kochat všichni u nás doma. Tohle baví všechny napříč generacemi a je úplně jedno, jestli ji má v rukou předškolák, který zkoumá fascinující fotografie, nadšený prarodič hltající informace a zajímavosti o přírodě, nebo rodič, pro něhož je publikace skvělým doplňkem při učení s potomkem.

Obálka zaujme na první pohled svou atypickou koncepcí. Je jasné, že ve stejném duchu bude pokračovat i uvnitř. Jednotlivé kapitoly – celkem jich je deset – jsou uspořádány chronologicky od Základů života přes Rostliny, Bezobratlé, Ryby, až po Savce a Habitaty. Že nevíte oč v posledním případě jde? Habitat je prostředí,v němž daný organismus žije – poušť, řeka, les, oceán…

Kromě klasických základních informací se z knihy dozvíte spoustu nových informací a zajímavosti z přírody. Zajímá vás anatomie korálu? Chcete vědět, jak lezou gekoni? Jak migrují ptáci a jak se mloci brání proti nepříteli? Takových zajímavých věcí je v publikaci neskutečná řada. Je jasné, že ji nebudete zřejmě číst chronologicky, ale budete si vybírat to, co vás nejvíc zajímá.

Musím vyzdvihnout celkovou grafickou podobu encyklopedie, je to pastva pro oči. Unikátní velké fotografie, spousta neotřelých informací, které v učebnicích nenajdete. Fotky jsou zaměřené na detail – pohled do oka sovy, pavouk zblízka, xkrát zvětšená mnohonožka, ptačí kostra v celé své kráse – je fakt, že na některé fotografie si musí citlivější nátura asi zvyknout, ale stojí to za to.

Teď, s blížícími se Vánocemi je pravý čas poohlédnout se po kvalitním dárku pro malé i velké. Velká obrazová přírodopedie se právem řadí mezi nadčasové knižní počiny a díky neotřelému tématickému zpracování se stává zdrojem k získání zajímavých a neobyčejných informací.

Za

Za recenzní výtisk děkuji Knihcentrum.cz, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Vítejte u Jane Austenové

Zdroj: Chrudimka.cz

Historička Lucy Worsleyová přináší neotřelý pohled na život jedné z nejznámějších anglických spisovatelek přelomu 18. a 19. století. Jane Austenová byla a je pojmem nejen v rodné Británii, podmanila si srdce čtenářů (především tedy čtenářek) na celém světě. Kdo by neznal romány Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Emma nebo Mansfieldské panství? Jaká byla jejich autorka jako člověk?

Autorka publikace představuje Jane Austenovou nejen jako spisovatelku, zaměřuje se najejí osobní život. Sledujeme ji od dětských střevíčků až po brzký skon v pouhých dvaačtyřiceti letech. Jane pocházela z osmi sourozenců, měla šest bratrů a starší sestru Cassandru, s níž ji pojil mimořádný vztah, velmi si spolu rozuměly.

Jane se, stejně jako Cassandra, nikdy neprovdala. Žila obklopena příbuznými, často cestovala a věnovala se psaní. Tradovalo se, že když se zabývala klasickými ručními pracemi, často odbíhala ke svému psacímu stolu, aby si zaznamenala poznámky ke knize. Velkým podporovatelem jejího psaní byl otec George.

Kromě klasických životopisných údajů, které jsou však obohaceny o nevšední a málo známédoplňující informace, se kniha zabývá také životním stylem tehdejší doby, zvané georgiánským obdobím. Ženy byly zcela závislé na mužích. Pokud zemřel otec rodiny, o něžnější část příbuzných se museli postarat muži. V případě matky a dcer Austenových to byli bratři. Tuto tématiku Jane Austenová otiskla do knihy Rozum a cit.

Austenovi se také často stěhovali. V několika románech se jako destinace objevuje přímořské město Bath, které však spisovatelka ze srdce nenáviděla a toužila se přestěhovat někam jinam, což se jí později splnilo. Austenovic ženy neseděly jen s rukama v klíně, aktivně se zapojovaly do chodu domácnosti, a stejně tak se věnovaly zábavě a hrám.

Publikace Jane Austenová je velmi výpravná a obsáhlá. Není to biografie v beletristické formě, ale poctivý historický dokument, v němž se podařilo proniknout do nejmenších skulinek osobního i společenského života rodiny. Na povrch vyplouvají i zajímavosti o povrchním vnímání lidí tehdejší doby. Jediná podoba Jane Austenové, která se zachovala, je v podobě skici, jíž namalovala sestra Cassandra. Není příliš lichotivá a Jane vykresluje jako  nehezkou ženu s hrubými rysy. Pro oči veřejnosti musel být portrét přemalován do lichotivější podoby. Stejné pokrytectví Austenovi projevili, když se „zbavili“ postiženého syna George, kterého raději odeslali na výchovu do pěstounské rodiny.

V knize je podobných, lehce pikantních a překvapivých informací mnohem víc. Nejedná se o suchopárné memorování známých faktů, Lucy Worsley je dokázala okořenit humorem i nadhledem a přitom zachovala eleganci a noblesu historických dokumentů.

Toto nevšední dílo ocení příznivci anglických reálií a historie, zároveň potěší fanoušky Jane Austenové, kteří se o své oblíbené mistryni slova rádi dozví něco nového.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Kronika válečného Švédska

Astrid Lindgrenovou máme spojenou s těmi nejslavnějšími dětskými hrdiny. Pipi Dlouhá punčocha, Karkulín, bullerbynské děti. Knihy plné smíchu a laskavého pohledu na svět nejmenších těší čtenáře už desítky let. Jinou, mnohem vážnější stránku spisovatelka ukázala ve svých denících, které mapují události druhé světové války.

Astrid si deníky začala vést bezprostředně po vypuknutí války v září 1939. Mapovala v nich běžný provoz rodiny Lindgrenových, stejně jako politickou situaci ve světě. Střípky života se prolínají se zásadními událostmi ovlivňujícími chod tehdejšího světa.
Pokud vás zajímá, jak Astrid Lindgrenová žila v dobách, kdy byla jako spisovatelka neznámá, přijdete si na své. Manželka a matka dvou dětí popisuje, jak se její rodina s novou situací vyrovnává. I když Švédsko oficiálně neválčilo, obyvatelé se museli uskrovnit. Potraviny byly na příděl, navzdory tomu Astrid jako správná hospodyně dokázala vykouzlit pohodu a aspoň navenek zdání toho, že je vše v pořádku. Děti chodily do školy, prožívaly běžné starosti i radosti, které aspoň částečně zmírňovaly napětí z války. Rodina se snažila žít tak jak byla zvyklá.

Astrid pomocí novinových výstřižků zaznamenávala válečné události, i když politice příliš nerozuměla. Byla skvělou pozorovatelkou, a přestože měla obavy i strach, věcně komentovala postupný vývoj války na celém světě. Na druhou stranu se nebála být vtipná a ironická, protože jak jinak se dají zvládat těžké věci, než s humorem? “Milý zlatý Hitlerek” je oslovení, kterým častovala nenáviděného fašistického diktátora, a snažila se tak aspoň trochu odlehčit mnohdy tíživým zápiskům.
S každým dalším novým rokem spisovatelka doufala, že se blíží konec války a snažila se vlít optimismus do žil sobě i svým blízkým.

Až mě překvapilo, jak podrobně byly válečné události v deníku popsány. Vůbec jsem nevěděla, že Švédsko nepodlehlo válečnému běsnění na rozdíl od Finska, které bylo těžce zkoušeno. Hrůzy, jež Astrid v deníku líčí, jsou pro nás naprosto nepředstavitelné.
Není třeba se obávat, že by deník sklouzával do nezáživné a čtenářsky nestravitelné polohy, autorka podává unikátní svědectví, které lze považovat za kroniku švédské společnosti i pohled do života středostavovské rodiny. Velkým bonusem je obrazová příloha s fotkami rodiny Lindgrenových, dobových novinových výstřižků i autentických ukázek z deníku.

Zajímá mě období druhé světové války, zároveň jsem milovnicí denikové literatury, takže jsem si v této knize přišla na své a neváhám ji doporučit dál všem fanouškům této oblíbené spisovatelky.


Ten dom je jedna veľká katastrofa

 
Humorný román popisuje strasti (i radosti) plnou cestu dvou mladých lidí k vysněnému domku. Vajco a Ajkoník, což jsou internetové přezdívky autora a jeho ženy, musí nejprve prodat byt, to se jim po menších peripetiích podaří. Na přechodnou dobu se nastěhují na chatu rodičů.  Když jim po několika prohlídkách padne do oka domek, nacházející se shodou okolností v obci, kde mají chatu, brání rekonstrukci už jen drobné administrativní úkony. Mladí manželé s pomocí rodičů přestavují dům k obrazu svému. Jsou denními hosty v hobbymarketech, stávají se z nich odborníci na stavební práce i úpravy interiérů.  Když se rozhodnou, že jim ke štěstí chybí jen domácí zvířectvo v podobě slepic, je o zábavu postaráno.

Velmi humorné vyprávění nadchne milovníky života na vesnici, a také ty, kteří mají rádi vtipné příběhy. Román jsem četla v originále, tedy ve slovenštině, kterou miluju a bylo to fakt super. Autor používá přirovnání, u kterých jsem mřela smíchy.
Např.: Štedrý deň bol pokojný, asi ako keď na veĺkej cene Nürburgringu Schumacher mení v boxoch kolesá na monoposte.
Nebo: Cítim sa ako kýblik ovčích hovienok.