Vítejte u Jane Austenové

Zdroj: Chrudimka.cz

Historička Lucy Worsleyová přináší neotřelý pohled na život jedné z nejznámějších anglických spisovatelek přelomu 18. a 19. století. Jane Austenová byla a je pojmem nejen v rodné Británii, podmanila si srdce čtenářů (především tedy čtenářek) na celém světě. Kdo by neznal romány Pýcha a předsudek, Rozum a cit, Emma nebo Mansfieldské panství? Jaká byla jejich autorka jako člověk?

Autorka publikace představuje Jane Austenovou nejen jako spisovatelku, zaměřuje se najejí osobní život. Sledujeme ji od dětských střevíčků až po brzký skon v pouhých dvaačtyřiceti letech. Jane pocházela z osmi sourozenců, měla šest bratrů a starší sestru Cassandru, s níž ji pojil mimořádný vztah, velmi si spolu rozuměly.

Jane se, stejně jako Cassandra, nikdy neprovdala. Žila obklopena příbuznými, často cestovala a věnovala se psaní. Tradovalo se, že když se zabývala klasickými ručními pracemi, často odbíhala ke svému psacímu stolu, aby si zaznamenala poznámky ke knize. Velkým podporovatelem jejího psaní byl otec George.

Kromě klasických životopisných údajů, které jsou však obohaceny o nevšední a málo známédoplňující informace, se kniha zabývá také životním stylem tehdejší doby, zvané georgiánským obdobím. Ženy byly zcela závislé na mužích. Pokud zemřel otec rodiny, o něžnější část příbuzných se museli postarat muži. V případě matky a dcer Austenových to byli bratři. Tuto tématiku Jane Austenová otiskla do knihy Rozum a cit.

Austenovi se také často stěhovali. V několika románech se jako destinace objevuje přímořské město Bath, které však spisovatelka ze srdce nenáviděla a toužila se přestěhovat někam jinam, což se jí později splnilo. Austenovic ženy neseděly jen s rukama v klíně, aktivně se zapojovaly do chodu domácnosti, a stejně tak se věnovaly zábavě a hrám.

Publikace Jane Austenová je velmi výpravná a obsáhlá. Není to biografie v beletristické formě, ale poctivý historický dokument, v němž se podařilo proniknout do nejmenších skulinek osobního i společenského života rodiny. Na povrch vyplouvají i zajímavosti o povrchním vnímání lidí tehdejší doby. Jediná podoba Jane Austenové, která se zachovala, je v podobě skici, jíž namalovala sestra Cassandra. Není příliš lichotivá a Jane vykresluje jako  nehezkou ženu s hrubými rysy. Pro oči veřejnosti musel být portrét přemalován do lichotivější podoby. Stejné pokrytectví Austenovi projevili, když se „zbavili“ postiženého syna George, kterého raději odeslali na výchovu do pěstounské rodiny.

V knize je podobných, lehce pikantních a překvapivých informací mnohem víc. Nejedná se o suchopárné memorování známých faktů, Lucy Worsley je dokázala okořenit humorem i nadhledem a přitom zachovala eleganci a noblesu historických dokumentů.

Toto nevšední dílo ocení příznivci anglických reálií a historie, zároveň potěší fanoušky Jane Austenové, kteří se o své oblíbené mistryni slova rádi dozví něco nového.

Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla

Reklamy

Kronika válečného Švédska

Astrid Lindgrenovou máme spojenou s těmi nejslavnějšími dětskými hrdiny. Pipi Dlouhá punčocha, Karkulín, bullerbynské děti. Knihy plné smíchu a laskavého pohledu na svět nejmenších těší čtenáře už desítky let. Jinou, mnohem vážnější stránku spisovatelka ukázala ve svých denících, které mapují události druhé světové války.

Astrid si deníky začala vést bezprostředně po vypuknutí války v září 1939. Mapovala v nich běžný provoz rodiny Lindgrenových, stejně jako politickou situaci ve světě. Střípky života se prolínají se zásadními událostmi ovlivňujícími chod tehdejšího světa.
Pokud vás zajímá, jak Astrid Lindgrenová žila v dobách, kdy byla jako spisovatelka neznámá, přijdete si na své. Manželka a matka dvou dětí popisuje, jak se její rodina s novou situací vyrovnává. I když Švédsko oficiálně neválčilo, obyvatelé se museli uskrovnit. Potraviny byly na příděl, navzdory tomu Astrid jako správná hospodyně dokázala vykouzlit pohodu a aspoň navenek zdání toho, že je vše v pořádku. Děti chodily do školy, prožívaly běžné starosti i radosti, které aspoň částečně zmírňovaly napětí z války. Rodina se snažila žít tak jak byla zvyklá.

Astrid pomocí novinových výstřižků zaznamenávala válečné události, i když politice příliš nerozuměla. Byla skvělou pozorovatelkou, a přestože měla obavy i strach, věcně komentovala postupný vývoj války na celém světě. Na druhou stranu se nebála být vtipná a ironická, protože jak jinak se dají zvládat těžké věci, než s humorem? “Milý zlatý Hitlerek” je oslovení, kterým častovala nenáviděného fašistického diktátora, a snažila se tak aspoň trochu odlehčit mnohdy tíživým zápiskům.
S každým dalším novým rokem spisovatelka doufala, že se blíží konec války a snažila se vlít optimismus do žil sobě i svým blízkým.

Až mě překvapilo, jak podrobně byly válečné události v deníku popsány. Vůbec jsem nevěděla, že Švédsko nepodlehlo válečnému běsnění na rozdíl od Finska, které bylo těžce zkoušeno. Hrůzy, jež Astrid v deníku líčí, jsou pro nás naprosto nepředstavitelné.
Není třeba se obávat, že by deník sklouzával do nezáživné a čtenářsky nestravitelné polohy, autorka podává unikátní svědectví, které lze považovat za kroniku švédské společnosti i pohled do života středostavovské rodiny. Velkým bonusem je obrazová příloha s fotkami rodiny Lindgrenových, dobových novinových výstřižků i autentických ukázek z deníku.

Zajímá mě období druhé světové války, zároveň jsem milovnicí denikové literatury, takže jsem si v této knize přišla na své a neváhám ji doporučit dál všem fanouškům této oblíbené spisovatelky.


Ten dom je jedna veľká katastrofa

 
Humorný román popisuje strasti (i radosti) plnou cestu dvou mladých lidí k vysněnému domku. Vajco a Ajkoník, což jsou internetové přezdívky autora a jeho ženy, musí nejprve prodat byt, to se jim po menších peripetiích podaří. Na přechodnou dobu se nastěhují na chatu rodičů.  Když jim po několika prohlídkách padne do oka domek, nacházející se shodou okolností v obci, kde mají chatu, brání rekonstrukci už jen drobné administrativní úkony. Mladí manželé s pomocí rodičů přestavují dům k obrazu svému. Jsou denními hosty v hobbymarketech, stávají se z nich odborníci na stavební práce i úpravy interiérů.  Když se rozhodnou, že jim ke štěstí chybí jen domácí zvířectvo v podobě slepic, je o zábavu postaráno.

Velmi humorné vyprávění nadchne milovníky života na vesnici, a také ty, kteří mají rádi vtipné příběhy. Román jsem četla v originále, tedy ve slovenštině, kterou miluju a bylo to fakt super. Autor používá přirovnání, u kterých jsem mřela smíchy.
Např.: Štedrý deň bol pokojný, asi ako keď na veĺkej cene Nürburgringu Schumacher mení v boxoch kolesá na monoposte.
Nebo: Cítim sa ako kýblik ovčích hovienok.