NOXI

Na splnění přání se vyplatí čekat

Ne vždycky máme to, co chceme. Peníze, nový byt, lepší práci… Lucie touží po opravdové lásce, na kterou neměla doposud štěstí. Dočká se?

Lucie neměla nikdy na růžích ustláno. Rodiče se rozvedli a ona zůstala s nemocnou matkou, o kterou se musela starat. V době, kdy si měla užívat bezstarostný studentský život, se stala otrokem domácnosti a despotické matky. Není divu, že se hned při první příležitosti okamžitě zamiluje do muže, o němž nic neví. Z něžných slov a doteků jí však zůstávají oči pro pláč a nečekaný dárek v podobě syna Martínka.

Vypadá to, že osud si s Lucií nepěkně zahrává. Čím víc se stupňuje matčina tyranie, tím víc je Luciino sebevědomí zašlapáváno do země. Neutěšená situace mladou ženu deptá a vyčerpává. Naštěstí má kolem sebe i přátele, kteří ji v těžkých situacích dokáží podržet. A ve chvíli, kdy už nedoufá v lepší zítřky, se v jejím životě objevují dva muži. Který bude ten pravý?

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

O socialismu s láskou

Éru neblaze proslulých padesátých a šedesátých let má většina lidí zafixovanou jako dobu, kdy nebylo nic k sehnání, člověk musel budovat vlast, posilovat mír a souhlasit s tehdejším režimem nebo aspoň mlčet a jít s davem. Autor v publikaci dokázal, že i tato doba měla své specifické atributy, na které se vzpomíná dodnes. A tak máme možnost poznat přídělový systém potravinových lístků, nahlédnout do typické samoobsluhy nebo navštívit školní jídelnu. Spolu s autorem „svačíme“ v bufetu, kde se nedalo sedět, ale pouze stát u pultu. Nesmí chybět typický sortiment: teplé polévky, saláty, z nichž nejlevnější byl bramborový. Měl-li zákazník drobné navíc, mohl si dopřát „vlašák“ nebo „lepší“ francouzský salát. Lahůdkou býval mléčný koktejl. Juraj Šebo s humorem popisuje osoby, jež se určitým způsobem vzpíraly režimu, seznamujeme se tedy s bulačem, potápkou, šmelinářem, záškodníkem či fušerem. Proč mladí poslouchali tajně Rádio Luxembourg? Jak si lidé zařizovali své byty? A co mlsaly děti? Dnešní generace už neví, že největší pochoutkou bývalo červené želé, ptačí mléko, šuměnka nebo vajíčko s cukrem. Knihu lze brát jako autobiografické vzpomínání, sborník tématicky řazených hesel nebo jako průvodce po časech dávno minulých.

Lži

Módní návrhářka Viola a její manžel Viktor žijí ve spokojeném manželství. Viola pracuje na plný úvazek ve své firmě, navrhuje modely a pořádá módní přehlídky, Viktor je s malou dcerkou Nikolkou na mateřské dovolené. Zdálo by se, že je vše v pořádku, oběma tento systém vyhovuje. Na povrch však, jak to již bývá, vyplynou tajemství, která změní osudy všech. Viktor není tím milujícím mužem a otcem, za jakého ho Viola měla. Najevo vychází, že má z předchozího vztahu sedmiletého syna, o kterém manželce neřekl. Viola se cítí ublíženě, utíká ke své práci a snaží se zapomenout. Jenže také ona má svou třináctou komnatu. Tou je její o šestnáct let mladší sestra Sára, se kterou Viola příliš nevychází. Dvacet let Viola před světem tají, že Sára je ve skutečnosti její dcera, kterou počala, když byla na studentském večírku znásilněna. Viola má pocit, že když se Viktorovi přizná, bude vše v pořádku a oba dokážou najít cestu zpátky. Jenže opak je pravdou. Viktor Viole nevěří a požádá o rozvod. Zároveň chce Nikolku do vlastní péče. Viola, která si mezitím se Sárou vše vyříká a zdá se, že jejich vztah je na dobré cestě, musí znovu čelit nepříjemnostem osudu. Jak to vše dopadne? O tom vypráví tento román, jehož autorka je nazývána slovenskou Danielle Steelovou.