NOXI

Tichá bolest

Romanticky založeným čtenářkám, které už mají v životě leccos za sebou, není třeba slovenskou spisovatelku Táňu Keleovou-Vasilkovou dlouze představovat. Její knížky už přes dvacet let těší československou knižní komunitu a čas od času se objeví nové vydání starších kousků. Tentokrát nakladatelství Noxi sáhlo po románu Tichá bolest, který poprvé vyšel ve slovenštině v roce 2004 a teď mají české čtenářky možnost přečíst si ho také.

Příběh mapuje život Mileny, vdané matky dvou malých dětí, která je aktuálně na mateřské dovolené. Její život ji maximálně naplňuje, svou rodinu staví nade vše a snaží se pro ni dělat maximum, i když ji to mnohdy unavuje. Idylka se hroutí v okamžiku, kdy manžel Michal přichází se špatnou zprávou -přišel o práci. Milenini blízcí citelně pociťují ztrátu finanční nezávislosti, žena počítá každou korunu a je naštvaná na muže, jehož laxní přístup k hledání nové práce přilévá olej do ohně a hrotí už tak těžkou rodinnou situaci. Poslední kapkou je otřesný zážitek, který v Mileně zlomí poslední stéblo naděje na normální život. Existuje cesta ven? Bude zase dobře?

Kdo autorčiny knížky zná, tak už ví, co přesně od nich může očekávat. Rodinná dramata plná lásky i zklamání, dobrého jídla a především emocí, jež Táňa Keleová-Vasilková nechává volně tryskat ze stránek svých románů. Milena se řadí mezi citlivé hrdinky, které musí prokázat odvahu jít dál navzdory existenčním problémům a postavit se na vlastní nohy. Občas její jednání vyznívá nelogicky a řeknete si, že byste se takto zcela určitě nechovali, jindy na vás dýchne špetka naivity, protože hlavní hrdinka je romanticky založená a vidí svět přes růžové brýle.

Tentokrát spisovatelka mimo jiné rozvíjí i jedno poměrně vážné téma, o kterém se zejména ženy bojí mluvit a prožívají tak zbytečná psychická muka a zadělávají si na doživotní traumata. Milenin příběh není veselý, je v něm mnoho smutku a hořkosti, ale nebyl by to typický autorčin rukopis, kdyby ve stejném duchu také skončil, proto se připravte na dávku sladkobolných emocí, na které jsme u Táni Keleové-Vasilkové zvyklí.

Já k jejím knížkám utíkám, když si potřebuji odpočinout od thrillerů a chci si přečíst rodinně zaměřený příběh. Ten Milenin je v lecčems naivní a přes prožité trable i pohádkový, až neuvěřitelný. Ale ruku na srdce – nepotřebujeme občas takovou pohádku všechny?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Noxi a za zprostředkování také nakladatelství Rosier, knížku pořídíte třeba tady.

Na splnění přání se vyplatí čekat

Ne vždycky máme to, co chceme. Peníze, nový byt, lepší práci… Lucie touží po opravdové lásce, na kterou neměla doposud štěstí. Dočká se?

Lucie neměla nikdy na růžích ustláno. Rodiče se rozvedli a ona zůstala s nemocnou matkou, o kterou se musela starat. V době, kdy si měla užívat bezstarostný studentský život, se stala otrokem domácnosti a despotické matky. Není divu, že se hned při první příležitosti okamžitě zamiluje do muže, o němž nic neví. Z něžných slov a doteků jí však zůstávají oči pro pláč a nečekaný dárek v podobě syna Martínka.

Vypadá to, že osud si s Lucií nepěkně zahrává. Čím víc se stupňuje matčina tyranie, tím víc je Luciino sebevědomí zašlapáváno do země. Neutěšená situace mladou ženu deptá a vyčerpává. Naštěstí má kolem sebe i přátele, kteří ji v těžkých situacích dokáží podržet. A ve chvíli, kdy už nedoufá v lepší zítřky, se v jejím životě objevují dva muži. Který bude ten pravý?

Zbytek recenze najdete na blogu knihkupectví Neoluxor

(Za recenzní výtisk děkuji knihkupectví Neoluxor)

O socialismu s láskou

Éru neblaze proslulých padesátých a šedesátých let má většina lidí zafixovanou jako dobu, kdy nebylo nic k sehnání, člověk musel budovat vlast, posilovat mír a souhlasit s tehdejším režimem nebo aspoň mlčet a jít s davem. Autor v publikaci dokázal, že i tato doba měla své specifické atributy, na které se vzpomíná dodnes. A tak máme možnost poznat přídělový systém potravinových lístků, nahlédnout do typické samoobsluhy nebo navštívit školní jídelnu. Spolu s autorem „svačíme“ v bufetu, kde se nedalo sedět, ale pouze stát u pultu. Nesmí chybět typický sortiment: teplé polévky, saláty, z nichž nejlevnější byl bramborový. Měl-li zákazník drobné navíc, mohl si dopřát „vlašák“ nebo „lepší“ francouzský salát. Lahůdkou býval mléčný koktejl. Juraj Šebo s humorem popisuje osoby, jež se určitým způsobem vzpíraly režimu, seznamujeme se tedy s bulačem, potápkou, šmelinářem, záškodníkem či fušerem. Proč mladí poslouchali tajně Rádio Luxembourg? Jak si lidé zařizovali své byty? A co mlsaly děti? Dnešní generace už neví, že největší pochoutkou bývalo červené želé, ptačí mléko, šuměnka nebo vajíčko s cukrem. Knihu lze brát jako autobiografické vzpomínání, sborník tématicky řazených hesel nebo jako průvodce po časech dávno minulých.

Lži

Módní návrhářka Viola a její manžel Viktor žijí ve spokojeném manželství. Viola pracuje na plný úvazek ve své firmě, navrhuje modely a pořádá módní přehlídky, Viktor je s malou dcerkou Nikolkou na mateřské dovolené. Zdálo by se, že je vše v pořádku, oběma tento systém vyhovuje. Na povrch však, jak to již bývá, vyplynou tajemství, která změní osudy všech. Viktor není tím milujícím mužem a otcem, za jakého ho Viola měla. Najevo vychází, že má z předchozího vztahu sedmiletého syna, o kterém manželce neřekl. Viola se cítí ublíženě, utíká ke své práci a snaží se zapomenout. Jenže také ona má svou třináctou komnatu. Tou je její o šestnáct let mladší sestra Sára, se kterou Viola příliš nevychází. Dvacet let Viola před světem tají, že Sára je ve skutečnosti její dcera, kterou počala, když byla na studentském večírku znásilněna. Viola má pocit, že když se Viktorovi přizná, bude vše v pořádku a oba dokážou najít cestu zpátky. Jenže opak je pravdou. Viktor Viole nevěří a požádá o rozvod. Zároveň chce Nikolku do vlastní péče. Viola, která si mezitím se Sárou vše vyříká a zdá se, že jejich vztah je na dobré cestě, musí znovu čelit nepříjemnostem osudu. Jak to vše dopadne? O tom vypráví tento román, jehož autorka je nazývána slovenskou Danielle Steelovou.