KNIHÁRNA

Nespavost

Vítejte v Derry, v městečku, které určitě dobře znáte, klauni a podobně. :-). Na tak malou plochu se tam děje dost nevídaných věcí. Vemte si Ralpha Robertse. Po smrti milované ženy začal trpět nespavostí. Staří lidé to tak mívají, chce se vám namítnout, ale u Ralpha je to trochu jiné. Každý den se budí o něco dřív, ve finále už nevstává ráno, ale v noci. Má vidění, u kterých si není jistý, jestli to nejsou halucinace. A pak jsou tady ty aury, vznášející se nad hlavami lidí, ty starý pán taky vidí. A ještě ke všemu podivné holohlavé doktůrky, kteří se zjevují tam, kde smrt. K tomu všemu se celé Derry připravuje na příjezd feministky Susany Dayové, zuřivě hájící práva žen na potrat, což se nelíbí skupině zastávající názor opačný. V městě se schyluje k pořádnému dramatu, už teď jsou obyvatelé Derry názorově rozštěpení, co teprve, až se Susan objeví? A jakou roli v tom hraje Ralph?

Ani tentokrát Stephen King nezklamal, co se rozsahu týče. Šest set stran tajemně laděného příběhu, k tomu nadávkem provázanost s dalšími jeho díly. Asi nejvíc je to se sérií Temná věž, narážky najdete i na To, Pytel kostí, nebo Svědectví. Pokud jste je však nečetli, nevadí, Nespavost je pochopitelná i tak. Jen je tedy obsáhlejší, ale na to jsme u Mistra už zvyklí.

Akční pasáže se střídají s těmi, u kterých si řeknete, že někdy méně znamená víc a neškodilo by, kdyby Stephen King krátil, krátil a krátil. Ve finále však dostanete pořádný nářez se sympatickým hlavním hrdinou v hlavní roli. Takového souseda jako je Ralph Roberts by chtěl mít každý.

Hororově laděný, neboli přesněji mysteriózní příběh zpracovává zajímavý námět, a tím nespavost bezesporu je. Co všechno se vám může stát, když nedobrovolně bdíte… je to King, takže nic dobrého to nebude. 🙂 Někdy máte pocit, že je to čtení kapku psychedelické, všude aury, barvy a sny prolínající se se skutečností. Kromě toho si spisovatel bere na paškál i ožehavé téma potratů – ve Státech to platí dvojnásobně – a na obyvatelích Derry předvádí, co všechno může způsobit přehnaný fanatismus. A tentokrát tady máme i romantiku, lásku i ukázku toho, jak je důležité přátelství.

Nespavost je hutný román, zdánlivě působící ospalým dojmem díky pomalejšímu rozjezdu. O to našlapanější a překvapivější je závěr, Stephen King umí šokovat, o tom žádná.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu pořídíte na eshopu.

Les, čtyři otázky, život a já

Nakladatelství Kazda má na své kontě řadu populárně naučných publikací pro dospělé i děti. Akutálně mezi ně přibyla drobná a na první pohled nenápadná knížka nazvaná Les, čtyři otázky, život a já.

Hlavní hrdinka je vdaná, má dvě malé děti, velký dům s ještě větší zahradou a náročnou práci. Není s podivem, že skloubit všechno dohromady dá jednomu pořádně zabrat. Když se jednoho dne prochází parkem a uvědomuje si, že jí v životě chybí energie i pocit, že je šťastná, potkává tajemnou starou dámu, s níž se dá do řeči. Dozví se od ní, že existují čtyři základní otázky, které mohou jedinci pomoci změnit život. Zdá se to jednoduché? Prvním krokem je otázku si položit, odpovědět si na ni a pak konat. Mladá žena tomu zpočátku moc nevěří, ale zkusí to a zjistí, že to funguje, i když poslední otázku není snadné zodpovědět.

Přiznám se, nejsem až tak příznivcem motivačních knih, u většiny mám pocit, že mě do něčeho nutí, ale v případě tohoto počinu to neplatilo. Nenásilnou formou vám říká, že nikdy není pozdě měnit svůj dosavadní životní styl, ale do ničeho vás netlačí. Zjistíte, že otázky, které v knížce zazní, vlastně znáte, ale nikdy vás nenapadlo si je položit.

Tahle po grafické stránce příjemná knižní záležitost je napsaná jako příběh, bez poučného podtónu, dobře se čte. Nemá mnoho stránek, přečtete ji za pár hodin, ale v tomto případě je škoda spěchat. Pozvolné dávkování a pečlivé vnímání textu nabízí příležitost zamyslet se nad vlastním životem. Možná ho nezměníte zgruntu jako to udělala hlavní hrdinka, ale alespoň o tom popřemýšlíte a to se počítá.

Tak co, zkusíte zpomalit hektické tempo? Najdete odpovědi na otázky? Co je pro vás důležité, materiální věci nebo chvíle s blízkými? Uděláte první krok ke změně a přečtete si tuhle knížku?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Kazda, knihu pořídíte na eshopu.

Útěk na venkov

Zamilovali jste si romány Julie Caplinové, ať už je to série Romantické útěky, nebo příběhy, které píše pod pseudonymem Jules Wake? Tak se připravte na další nálož romantiky, tentokrát v samostatném počinu nazvaném Útěk na venkov, který vychází pod hlavičkou nakladatelství Cosmopolis.

Ella aktuálně prožívá velké zklamání ve vztahu a odjíždí proto z Londýna na venkov hlídat dům své kmotře. Těší se na klid a relax, ale netuší, že ji bude čekat ještě jedno překvapení, chlupaté a divoké. Ella bude vedle domu dohlížet na fenku Tess, což je pro ni nemilým překvapením, je přece holka z města, která to se zvířaty vůbec neumí. Dobrou radou by mohl přispět místní veterinář Devon. Pod sexy vzhledem se však skrývá mrzout, který Ellu považuje za zpovykanou a hysterickou pejskařku. K tomu připočtěte všetečné a až příliš přátelské sousedy, vesnici, kde je díky nejrůznějším akcím o ruch postaráno, a je vám jasné, že si Ella mnoho klidu neužije. Stane se z ní pravá vesničanka a najde znovu chuť mít někoho opravdu ráda?

Julie Caplinová sází na svůj osvědčený styl a šablonu, která kupodivu funguje, i když je už řádně „ohmataná“. Vemte si hrdinku utíkající před problémy, bručouna typu Heathcliff z Bouřlivých výšin a jídlo tentokrát vyměňte za chlupatou kouli plnou energie a nevýslovné lásky. Kolikrát jsme tuhle variaci četli, a to nejen od Julie Caplinové? A stejně na to vždycky skočíme. 🙂

Útěk na venkově si na žádnou intelektuální četbu nehraje. Je to ryzí romantika určená všem… romantikům. Pokud tvorbu této autorky milujete, oblíbíte si zcela určitě i tento příběh. Příjemmná oddechovka plná klišé, tohle přece někdy potřebujeme. Julie Caplinová ji obohatila o humorné scénky a hlavně vykreslila atmosféru malebného anglického venkova, kde si všichni vidí do talířů, ale také umí zabrat za jeden provaz, je-li to třeba.

Čím je Útěk na venkově jiný? Vlastně ničím. Je to známý, předvídatelný příběh, ale napsaný kouzelným a milým způsobem, tak jak to Julie Caplinová umí a jak to u ní máme rádi. Chcete-li uniknout všednostem, utéct od problémů a odpočinout si, volba je jasná. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji magazínu Knihkupec, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Víš, že nemusíš?

Knižní rodinka Dagmar Digmy Čechové má další přírůstek! Je to titul Víš, že nemusíš? , který opět vydalo (jak jinak :)) nakladatelství Moba. Velmi volně navazuje na úspěšný román Nemusíš!, takže se NEMUSÍTE bát začít číst i v případě, že jste Nemusíš! v rukou nedrželi.

Hlavními hrdinkami jsou znovu Kateřina a Marie. Katka žije po rozvodu spokojený život single ženy, dělá si co chce, kdy chce a s kým chce. Jediným mráčkem na nebi je syn, který se nechce osamostatnit a bezostyšně využívá vymoženosti matčina servisu – prostě má mamahotel jak vyšitý. Marie se kvůli zdravotním problémům v rodině vrací z Anglie zpátky domů a není sama, i když to na ní není ještě vidět. No, milé ženy, jednoduché to mít nebudete ani jedna, to vám garantuju!

I v tomto románu autorka dokázala, že je výbornou glosátorkou současného života, umí zachytit vše podstatné, od veselých a humorných chvil, až po ty vážné, které osud rád vnáší do cesty. Velmi citlivě popsala nevyhratelný zápas s Alzheimerovou chorobou i vztahy mezi lidmi, ať už se jedná o vřelé a láskyplné mezi Marii a rodiči, nebo toxické, kdy chce někdo proti vaší vůli držet kormidlo vašeho života.

Oběma hrdinkám autorka připravila vtipné i smutné zážitky, s Katkou jsem se bavila, když šla po dlouhé době na rande – ach, ty přípravy, s Marií jsem zase soucítila, ve chvíli, kdy se jí svět rozpadl na kousky. Líbíly se mi vedlejší postavy, ač některé měly své mouchy a lezly pořádně na nervy, měl díky nim příběh šmrnc a grády.

Opět nechyběly svižné dialogy, které si mezi sebou hrdinové podávali jako pinpongový míček, jako vždy působily přirozeně. Krátké kapitoly, v nichž střídavě vystupuje Katka a Marie, končily vždy na tom správném místě, abyste chtěli číst dál a knížku neodkládali na jindy. A proč taky, vždyť vlastně NEMUSÍTE! 🙂

Pro mě jsou romány Dagmar Digmy Čechové sázkou na jistotu. Nikdy neopakuje stejná témata, vždy vypíchne něco neotřelého a zaujme tím, že její hrdinové žijí obyčejné životy, s nimiž se můžeme ztotožnit. Už teď se nemůžu dočkat další knihy.

Za recenzní výtisk děkuji autorce Dagmar Digmě Čechové a nakladatelství Moba, zakoupit ji můžete přímo na webu autorky, či na eshopu nakladatelství.

Chaloupka na muřích nožkách

Márince je dvanáct. Není typickou představitelkou své generace, nenajdete ji s mobilem v ruce, ani venku s kamarádkami, jak pokukuje po spolužácích. Márinka žije s babičkou v chaloupce na muřích nožkách a dost často se stěhují, to pokaždé, když si chaloupka usmyslí, že je čas zvednout muří nožky a odkráčet na jiné místo. K moři? Na poušť? Jak je libo. Zdálo by se to zábavné, kdyby… kdyby baička nebyla samotná baba Jaga, průvodkyně mrtvých na onen svět a Márinku na tuto pozici pomalu, ale jistě nepřipravovala. Dívka má jiné přání, nechce kráčet ve stopách babičky, chce žít na jednom stabilním místě, mít kamarádky a prožívat to, co ony.

Autorka Sophie Andersonová ve svém půvabném počinu nazvaném příznačně Chaloupka na muřích nožkách vychází ze starých ruských pohádek. A kápla tím do noty mně a určitě i dalším čtenářům, kteří stejně jako já vyrostli na kultovní pohádkové sbírce Krása nesmírná, v níž baba Jaga, Kostěj Nesmrtelný a plot z lidských kostí hráli významné role a všem se nám vryli pod kůži. To se krásně bálo!

Nemusíte mít strach, že by počin Sophie Andersonové byl hororově laděný. Je určen dětem od desíti let, takže strašidelné scény tam nejsou. Naopak, na své si přijdou i čtenáři mnohem starší, ti, kteří v sobě mají pořád kousek dítěte a nechybí jim bohatá fantazie a představivost. Chaloupka na muřích nožkách je především laskavé vyprávění o lidských touhách a přáních, o tom, kým jsme, kam směřujeme a klade otázky, jestli je předem daný úděl nutné splnit.

Sophie Andersonová napsala nádherný, magický příběh o dospívání a hledání životní cesty. Je v něm kus pohádky a také životního moudra, které Márince předávají baby Jagy, které vůbec nejsou strašidelné, ale mají roli laskavých babiček a životních rádkyň.

Márinku si člověk oblíbí raz dva. Přese všechno je to malá holčička, která si chce žít po svém, občas proto neposlouchá, dělá ukvapená rozhodnutí a k těm správným musí teprve dozrát.

Celou dobu jsem přemýšlela, jaký může mít tento příběh konec a byla jsem nakonec hodně spokojená, tohle se prostě povedlo nejen po vypravěčské, ale také po grafické stránce, prostě nádhera ve všech směrech.

Pokud si Márinčin příběh vyberete ke čtení, vězte, že v rukou držíte vymazlený, propracovaný laskavý počin určený všem generacím.

P. S. Docela ráda bych Márinku seznámila s Lampičkou, myslím, že by si spolu náramně rozuměly. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

My proti vám

Vítejte zpátky v Medvědíně. Od jistých událostí není nic jako dřív. Klubu hrozí zánik, Maya čelí nenávistným komentářům a vůbec – všichni jsou takoví nějací rozhození. Medvědín je v rozkladu, nebudeme si lhát. Ani sousední Hed není v klidu, medvědínské pořád popichuje. Problémy vyvrcholí hokejovým zápasem mezi oběma kluby a navíc vypluje na povrch ještě jedno tajemství, které prověří charaktery všech. Tentokrát to prostě bude – My proti vám.

Fredrik Backman je prostě pán písmenek. I v druhém díle dokazuje, že se umí ponořit do svých hrdinů a přiblížit jejich světy neuvěřitelně lidským způsobem. Opět k vám medvědínští promlouvají jako celek a vedou vás napříč příběhem. A stejně jako v prvním díle, ani tady nehrají stěžejní roli pouze postavy stojící v popředí děje, ale také ty, které pozorují dění zpovzdálí.

Čtení plné emocí ukáže pravé charaktery medvědínských. Kdo odejde jako spráskaný pes a kdo naopak se vztyčenou bradou, i když prohrál? Jedou v tom všichni, Peter a jeho rodina, Ramona z místní hospody, mladí hokejisti… Korunu všemu dodává tajemný politik, který pomalu spřádá sítě a omotává Medvědín. Musíme se ptát, myslí to upřímně?

Fredrik Backman mě do svých sítí omotal taky. Těžko se mi od medvědínských odcházelo, ráda jsem se k nim vracela a hltala každou stránku. Ten neotřelý styl, v němž k vám promlouvá město jako celek a občas vám zlehka napoví, jak to bude dál, je návykový. Už teď se těším na třetí, závěrečný díl nazvaný Vítězové.

Jestli hledáte čtení, které voní člověčinou, je upřímné, dojemné i bolestné, Fredrik Backman je správnou volbou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, knížku pořídíte na eshopu.

Čokoládový klub

Knížky Carole Matthewsové jsem před lety doslova hltala a proto mi udělalo nakladatelství Cosmopolis radost, když ji začalo vydávat. Nenechala jsem si ujít Čokoládový klub, jehož název sliboval mnohé, ze všeho úplně nejvíc čokoládu, kam se podíváš.

Lucy razí pravidlo, že čokoláda je lékem úplně na všechno, což si dokazuje pravidelným vysedáváním v oblíbené čokoládovně spolu s dalšími kamarádkami Chantal, Nadiou a Autumn. Jsou vlastně rozdílné jako den a noc, za normálních okolností by se snad nikdy nepotkaly, nebýt… čokolády. Společně tvoří Čokoládový klub a pohotovost svolávají vždy, když mají nějaký problém.

Lucy řeší milostné trable, Chantal se utápí v nenaplněném manželství, Nadia má existenční problémy a Autumn, která se věnuje dětem s drogovou závislostí, sama jednu má.

Když se tyto čtyři čokoholičky sejdou, není nouze o ztřeštěné nápady a situace. Carole Matthewsová napsala humorně laděný příběh o vážných věcech, o kterých se moc nemluví. Její hrdinky řeší vážné problémy s čokoládou v puse. Zdá se vám, že to lahodně znějící slovo neustále opakuji? Čokoláda, čokoláda, čokoláda. Není stránka, aby se na ní tento aztécký zázrak neobjevil. Možná vám to poleze krkem, možná si budete pravidelně odbíhat pro svou vlastní dávku božské pochutiny, ale to je tak jediné, co s tím můžete dělat. Čokoláda = spása, to je heslo románu a ne nadarmo nese svůj příznačný název.

Hlavní postavou je Lucy, z jejíhož pohledu děj vnímáme, ostatní hrdinky jsou psány er-formou. Ztřeštěná Lucy působí nejbláznivěji, je naivní, nešikovná a trochu vám poleze na nervy. (Dejte si čokoládu!) Zbylé ženy působí sympatičtěji, nejvíc asi Nadia, která musí udělat bolestné rozhodnutí, aby zachránila rodinu.

Nečekejte od této knížky nic náročného, snoubí v sobě sice vážnější náměty, ale autorka je zpracovala do oddechového příběhu, u kterého se zasmějete, zakroutíte hlavou a zakousnete se do čokolády. Jen na příliš nadužívané slovo „ňam“ už mám alergii.

Pro chvíle, kdy potřebujete vypnout a číst něco „light“ je Čokoládový klub, romantická, bláznivá knižní komedie, ideálním adeptem. Jsem už teď zvědavá, co na čokoholky čeká v dalším díle.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmpolis, knížku pořídíte na eshopu nakladatelského domu Grada.

Válečný deník

Když se řekne George Orwell, automaticky vám asi naskočí jeho nejznámější počiny 1984 a Farma zvířat. Spisovatel si mimo jiné vedl válečný deník, v němž zachytil tísnivé okamžiky v životech Londýňanů v letech 1940 – 1942.

Pokud si rádi listujete v denících a zajímá vás období druhé světové války, Válečný deník si přečtěte. George Orwell v něm popisuje, jak se válečný stav dotkl nejen jeho, ale všech obyvatel Británie, zejména Londýna, v němž pobýval. Jsme svědky častých náletů na metropoli, na něž si Londýňané museli zvyknout a přizpůsobit se jim. Mimo jiné se dočteme, že než se vydali do krytů, čekali, jestli je bomba někde poblíž, nebo daleko, aby tam nešli zbytečně. Nepřerušovali svou práci, jak Orwell s úžasem zjistil u svého holiče.

Právě jeho věcný styl psaní proložený suchým humorem, který zápisky trochu zjemňuje. V textu se setkáte se spoustou jmen, která vám většinou asi moc neřeknou – doboví politici i členové londýnské smetánky – pro pochopení souvislostí jsou pod čarou vysvětlivky, objasňující bližší kontext, což mě vedlo k tomu, abych si dohledávala další informace na internetu.

George Orwell je bystrým a pečlivým pozorovatelem, střípky válečného života glosuje věcně, všímá si také aktuální situace v ostatních okupovaných zemích, zmiňuje například atentát na Heydricha a následné vyhlazení Lidic.

Chcete-li na válku v Británii pohlédnout očima zasvěceného člověka, je Válečný deník tím správným čtivem, který dotváří mozaiku tehdejší náročné doby.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knihu pořídíte na eshopu nakladatelství.

Volání tučňáků

Líbil se vám román Hazel Prior Dáma a tučňáci? Taky jste si oblíbili Veronicu, jejího vnuka Patricka a jeho přítelkyni Terry? Nebo je vůbec neznáte a jen vás zaujali tučňáci na obálce a anotace? I když je Volání tučňáků volným pokračováním předchozích počinu spisovatelky, můžete ho číst i samostatně, byť vám doporučuju, abyste si Dámu a tučňáky přečetli taky.

Veronica McCreedyová už není sama. Pořád má starostlivou hospodyni Eileen, ale přibyl jí vnuk Patrick, který snad našel smysl života a malá Daisy, dcera Patrickova šéfa. Daisy se zotavuje po těžké nemoci a u Veronicy nachází rozptýlení. Po boku malé zvědavé všetečky stará paní pookřeje a znovu má chuť podniknout dobrodružství s tučňáky. I s Daisy a její maminkou se vydává na Falklandy, aby se spolupodílela na natáčení pořadu o tučňácích, zatímco její vnuk Patrick odjíždí do Kanady, kde jsou poslední stopy po jeho otci a synovi Veronicy. Terry mezitím na Antarktidě zjistila, že s Patrickem čeká rodinu. I tentokrát nás čeká pořádný zapletenec vztahů, emocí a hlavně, hlavně tučňáci.

Hazel Prior napsala příběh, který je šťavnatý jako pomeranč. Je plný citů a vášní, hlavní postavy opět prožívají životy jako na houpačce. Místy humorný, místy dojemný děj nás z Británie zavede do Kanady i na Falklandské ostrovy a opět trochu víc pronikneme do světa tučňáků. Autorka se dotýká ekologických problémů, ale nečiní to násilnou formou, spíš nechá čtenáře uvědomit si, jak taková „banalita“ jako je odhozený papírek třeba z lízátka nebo bonbónu může zvířatům ublížit.

Tentokrát nenahlížíme do Veroničiny minulosti, ale jsme svědky citových stavů hlavních postav. Původně sebevědomou Veronicu, která, jak už jsem psala u předchozí knihy, připomíná lady Violet z Panství Downton, nacházíme v melancholickém rozpoložení. I ji dostihne stáří a smutek z toho, co mohla prožít a řízením osudu neprožila. Emoční výkyvy se nevyhnou ani Patrickovi a Terry.

Krátké kapitoly zajistí, že příběh plyne docela rychle, nikde nedrhne. I tady autorka využila vsuvky v podobě dopisů, mailů a blogových zápisků, které dotvářejí celkovou atmosféru příběhu.

Máte-li rádi romány, v nichž hlavní roli hrají emoce a mezigenerační setkání, lákají vás neotřelé destinace a rádi byste poznali svět tučňáků, jste tady správně.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelství.

Knižní tip týdne: Varhaník z mrtvé vesnice

KNIŽNÍ TIP TÝDNE: Dočetla jsem další silný příběh z pera @chlupovadanuta

🔵🔵🔵
Opět naše Karvinsko❤️, děj je tentokrát zasazen do fiktivní vesnice Dvory, která zastupuje všechny skutečné obce, jež musely ustoupit těžbě černého uhlí ⚒.

🔵🔵🔵
Oním varhaníkem je Teodor, učitel tělem i duší, jehož zájmu nepřeje doba. V 50. a 60. letech minulého století se chození do kostela a činnosti s vírou spojené netolerovaly. Teodor má napjaté vztahy se sousedem, mimo jiné členem strany, který podlehl démonu alkoholu. Varhaník při jedné hádce zapříčiní nechtěně sousedovu smrt, což je pro komunisty záminkou odsoudit Teodora ve vykonstruovaném procesu. Sledujeme Tea nejen jako vězně, ale po letech i jako navrátilce, který se musí začlenit do společnosti. V té době potkává zvláštního chlapce, jenž umí bravurně hrát na hudební nástroje jen podle sluchu. Od jejich prvního setkání tušíte , že hoch má poruchu autistického spektra, ale tehdy to lékaři neznali a hocha měli za retardovaného. Teo se mu věnuje, bohužel na úkor vlastní rodiny, do toho se Dvory potýkají s skutečností, že domy budou muset ustoupit těžbě a lidé se odstěhovat. Jak bude příběh lidí z „mrtvé vesnice“ pokračovat?
🔵 🔵 🔵
Opět můžu doporučit jako „povinnou četbu“ všem z Karvinska a ostatním čtenářům pro rozšíření obzorů, co se naši regionální historie týče. Přestože jsou Dvory fiktivní, naše město se v ději objevuje.

🔵 🔵 🔵
Autorka zpracovává hned několik závažných témat. Jsme svědky Teova utrpení ve vězení a také sledujeme, jak se s uvězněním blízké osoby musí vyrovnat rodina. Překvapily mě charaktery jednotlivých postav, ti, které jsem měla zpočátku hodně nerada, se v průběhu děje výrazně změnili a v dobrém překvapili. A Teodor má taky své mouchy, ne že ne, a právě to, že hrdina není úplný anděl 😇, je sympatické, nic přece není jen černé, nebo bílé, a klaďas vám může taky občas jít na nervy.

🔵 🔵 🔵
Určitě si Varhaníka z mrtvé vesnice nenechte ujít, jste-li od nás (to každopádně) a pokud máte v oblibě příběhy z nedávné historie naší země, minout by vás taky neměl.