Dvojí pocta Mistrovi

Kdo by neznal Karla Gotta, jehož jméno je ve světě kultury fenoménem. Zpěvák sice loni opustil pozemský svět, jeho písničky však zůstávají i nadále a těší posluchače napříč generacemi. O životě „božského Káji“ byla během len napsána spousta knih. Některé sklouzávaly do vod bulváru a bylo znát, že je někdo spíchl horkou jehlou. Díky knihkupectví Knihcentrum vám můžu představit dvě knížky, které si můžete pořídit samostatně nebo jako komplet, čemuž nahrává i podobné ladění obálek, stejně jako jejich celkové pojetí. Autory obou publikací jsou Dana a Petr Čermákovi, zkušení novináři a autoři mnoha biografií.

Život s láskou. Ivana a Karel Gottovi. Tato kniha poprvé vyšla už v roce 2008 pod názvem Manželství století. O soukromém životě Karla Gotta je známo celkem dost informací, stačí tedy jen připomenout, že jeho osudovou ženou, jíž dokonce jako jediné navlékl snubní prsten, se stala Ivana Macháčková.

Hned v úvodu se psycholožka PhDr. Martina Trojanová zamýšlí nad tím, jak je možné, že manželství dvou věkově vzdálených lidí vydrželo tak dlouho bez skandálů a roztržek. Je to díky lásce, která bez péče, vzájemné podpory a pevných pilířů nemůže vydržet. A právě v tomto duchu se nese duch celé publikace.

Když si knihu prolistujete, působí na první pohled dojmem, že nic než láska Karla a jeho ženy neexistuje, to slovo na vás doslova zírá z každé stránky. Ale zpěvák měl, jak už víme, minulost docela pestrou a nelze ji jen tak přejít. V publikaci je proto dán prostor i jeho předchozím vztahům. Dozvíte se, jak se Mistr ke svým ženám choval, že v každé viděl královnu a dal jí tak pocit, že je výjimečná. Matky jeho dcer vyprávějí o tom, jak je Karel Gott okouzlil svým gentlemanstvím, i o jeho prvotních pochybách, zda je otcem opravdu on. Největší prostor dostává samozřejmě vztah s jeho manželkou Ivanou.

Průvodní text je proložen rozhovory, jak s Ivanou, tak i Karlem Gottem. Nechybí bohatá fotografická příloha, v níž si zpěváka připomeneme tak, jak šel čas.

I když se v publikaci připomínají mnohdy lehce pikantní historky z Mistrova života, nesklouzává do bulváru. Nepíše se nic, co by čtenář nevěděl, víceméně jsou vypíchnuty stěžejní a atraktivní okamžiky jeho života.

Po knize zcela určitě sáhnou fanynky Karla Gotta, které si budou chtít zpěvákovo charisma připomenout.

Karel žije dál. To je název dalšího titulu z pera Dany a Petra Čermákových. Vznikl po smrti Karla Gotta jako pocta jeho osobě i talentu. Opět je zmiňován vztah s ženou Ivanou a přiblíženy významné chvíle jejich manželství. I tady je základní text s fakty střídán rozhovory a nově i vzpomínkami přátel a lidí, s nimiž byl zpěvák v pracovním i soukromém kontaktu.

Průřez životem Karla Gotta mapuje také jeho profesní úspěchy. Zpěvák se v publikovaných rozhovorech zamýšlí nad politikou, je upřímný, co se nemoci týče a poodhaluje i rodinnou idylku s manželkou a dcerami.

Publikace je tentokrát trochu nostalgická, popisuje boj s nemocí i chvíle po úmrtí, které zasáhlo nejen Gottovy nejbližší, ale také jeho fanoušky, kteří měli pocit, že je nesmrtelný. Fotografická příloha je bohatá na černobílé i barevné snímky, na nichž je Karel Gott zachycen nejen jako mladý začínající zpěvák, ale i jako šarmantní muž středního věku, stejně tak i v době, kdy jej začala měnit vážná nemoc. Tak či tak, nikdy nechybí úsměv nebo jiskra v očích.

Oba tituly vyšly v nakladatelství Imagination of people zaměřeného na životopisy významných osobností. Ke knihám je přiložen plakát s portrétem Karla Gotta, takže potěší zejména ženy.

Obě knihy jsou koncipovány jako pocta velikánovi české hudby a nenajdete v nich nic, co by jeho pověsti škodilo. Pokud hledáte vhodné dárky fanouškům Karla Gotta nebo čtete rádi biografie slavných, mohou být publikace Život s láskou. Ivana a Karel Gottovi a Karel žije dál trefou do černého.

Za publikace děkuji knihkupectví Knihcentrum, kde si je můžete pořídit.

Síla naděje

Gábině je pětadvacet, má dítě a manžela, ale šťastná není, její manžel také ne. Vypadá to, že rozvod bude jediným možným řešením jejich vztahu. Gábina se poté znovu zamiluje, ale její vyvolený žádná výhra v loterii není, i když přes růžové brýle zamilovanosti to mladá žena hned nepozná. Výrazně mladší partner je nevyzrálý, nemá peníze, za to se umí bavit, nechat se živit od své ženy a pro ránu taky nejde daleko. Kdo by s takovým mužem vydržel? Gábina ano. Trvá jí poměrně dlouho, než se odhodlá uzavřít tuto nešťastnou kapitolu a jít dál. A co ji vlastně čeká?

Barbara Walterová Benešová je autorkou několika knížek rozličných žánrů. Pro mě je Síla naděje prvním setkáním s její tvorbou. Zaujala mě anotace znějící drsně a poměrně syrově.

Do Gábinina příběhu vpadnete rovnýma nohama, ona sama je totiž vypravěčkou. Netuším, nakolik je příběh autentický, jestli tedy vůbec je, ale působí díky některým indiciím reálně. Před vámi vyvstává portrét ženy, jež se nedokázala vymanit z toxického vztahu, který ubíjel nejen ji samotnou, ale ubližoval zejména jejím dětem. Tohle byl pro mě kámen úrazu. Gábina měla možnost od násilnického partnera odejít a zabezpečit s pomocí rodičů své děti, ale neudělala to hned. Nedokázala jsem se s ní proto ztotožnit a naladit se na její strunu. Taky mi připadala nestálá, létala ze vztahu do vztahu, protože nedokázala být sama, přišlo mi, že už kvůli dětem trpícím změnami prostředí i životní úrovně, by si měla utřídit priority trochu jinak.

Druhá část knihy je vyprávěna Ondřejem, dalším osudovým mužem Gábiny. Dozvíte se, co prožil, než ji poznal, a opět budou v hlavní roli děti. Ondřejovi se nevydařilo manželství, jeho žena dávala přednost zábavě než svým potomkům. Přiznám se, že líčení toho, co všechno jeho děti prožily, mi nebylo lehko na duši.

Ať je to s autentičností knihy jak chce, a vězte, že vám to bude pořád vrtat hlavou, jedná se o silný příběh, který nechce nikdo zažít. Přestože je spisovatelka věcná a líčí vše bez příkras i patosu, nechybí scény, v nichž budou mít emoce mejdan. I když přiznávám jistou zaujatost vůči Gábině, jako celek mě její příběh zaujal a potřebovala jsem si ho přečíst už jen z toho důvodu, abych se ujistila, že se ve vztahu mám jako v bavlnce.

Určitě by se kniha měla jakýmkoliv způsobem dostat k ženám, které bojují s domácím násilím a je pro ně těžké odpoutat se od tyrana a násilníka, možná jim pomůže v rozhodutí, jak nejlépe pokračovat na životním rozcestí dál.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, na jehož eshopu si titul můžete koupit.

Pohádky z lesa

Lenka Jakešová je autorkou také této knížky, která vás i malé čtenáře tentokrát vezme do lesa. Poznáte jednu moc milou datlí rodinku. Rodiče se mají co ohánět, musí léčit nemocné stromy a zároveň shánět potravu pro své datlí kluky. A víte, co se děje každý večer tam, kde se uspávají malé děti? No přece, čtou nebo se jim povídají pohádky! A stejné je to i u datlů. Když rodiče přes den splní to, co mají a večer nakrmí svoje ratolesti, vypráví jim příběhy, které jim prozradí uzdravené stromy.

I Pohádky z lesa jsou překrásnou publikací pro děti, která zaujme i dospělé. Přistihla jsem se, že si užívám atmosféru, jež z ní vyzařuje, cítila jsem se, jako bych opravdu byla v lese a vnímala stromy. A líbila se i malému synovi, který poslouchal, co všechno malí datlíci a jejich rodiče zažili.

Opět se jedná o knížku, v níž děti nenajdou jen zábavu, ale také poučení. Dozví se, proč modřín opadává, proč roste vrba hlavně u vody, nebo čím to, že má borovice dlouhé jehličí. I tentokrát knížku ilustrovala Dagmar Medzvecová, její obrázky jsou příjemné pro oko, korespondují s poselstvím knížky a ladí do přírodních barev.

Líbilo se mi souznění s přírodou, dětem by se láska k ní měla vštěpovat už od malička. Pohádky z lesa jsou ideálním společníkem a nápomocnou rukou k jejímu poznávání. Malým čtenářům i vám dospělým datlí kluci s krásnými českými jmény Vilík, Jeník, Pepík a Jiřík určitě také přirostou k srdci. Jsou totiž úplně stejní, jako všechny děti.

Opět je vhodným prostředkem k předčítání malým předškoláčkům nejen doma, ale i ve školkách, kde pak děti mohou dál rozvíjet své znalosti.

Moc děkujeme Lence Jakešové za krásnou pohádkovou knížku s milým věnováním. Čtení bylo pohlazením po duši, se synem jsme si ho užili, stejně jako veselé obrázky. Titul vydalo nakladatelství Bambook a pořídit si ji můžete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Kamarádi na výletě

To se tak jednoho krásného dne zvířátka ze dvorečku rozhodnou, že se vydají na výlet. Co všechno je za plotem čeká, zjistíte, když otevřete tuto půvabnou dětskou knížku, jejíž autorkou je Lenka Jakešová, zkušená pedagožka, která své znalosti a um zúročila v tvorbě pro děti.

Děti objevují fascinující svět přírody, seznamují se se zvířaty a poznávají spolu s nimi svět i nové kamarády. Na cestě za dobrodružstvím malé čtenáře provází pejsek Tuli, kočička Mína, slepičky Ďobka, Zobka a Ťopka a kohoutek Kyky.

Knížka je koncipována jako sled několika příběhů, v nichž se zvířátka každé ráno vydávají na výlet a večer se vracejí. Nenásilnou formou se děti prostřednictvím pestrých příhod dozvídají, jak se chovat v přírodě i k sobě vzájemně, že když spojí své síly dohromady, mohou někomu pomoci, poznávaji také další zvířata, která se v přírodě vyskytují.

Textu je sice hodně, ale písmo je větší, takže si malí čtenáři mohou číst sami. Zaujme i mladší posluchače, příhody jsou uzpůsobeny dětem, které zaujme jak pestrost zážitků v přírodě, tak i zvukomalebnost použitých slov, my jsme si užívali jména ze zvířecí říše a jednoznačně u nás vedou slepičky Zobka, Ťopka a Ďobka. I ostatní aktéři mají jména, která je vtipně a výstižně označují: straka Zlatka, žabka Hopsalka, stonožka Božka.

Příběhy doplňují nádherné ilustraceDagmar Medzvecové. Jsou barevné, výrazné, dětem srozumitelné a především veselé. Příjemným zpestřením jsou jednoduché dětské písničky i s notami, takže pokud umíte na něco hrát a číst noty, můžete si s dětmi zazpívat. (Nebo zarecitovat, pokud jste na tom s hraním na hudební nástroje jako já.)

Moc děkujeme Lence Jakešové za krásnou pohádkovou knížku s milým věnováním. Čtení bylo pohlazením po duši, se synem jsme si ho užili, stejně jako veselé obrázky. Titul vydalo nakladatelství Bambook a pořídit si ji můžete na eshopu nakladatelského domu Grada.

Den, kdy jsme se potkali

Dokázali byste pro pravou lásku obětovat vše? Co udělat, když zjistíte, že osoba, jíž milujete, není ta, se kterou vás pojí manželství? Nevěra vždy byla, je a bude ožehavým tématem, o kterém se těžce mluví. Kdo podvádí, potřebuje si své svědomí obhájit, kdo se nachází na druhé straně barikády, cítí vztek i zlost, a pro svůj protějšek pochopení zcela určitě nemá. Roxie Cooperová napsala román nazvaný Den, kdy jsme se potkali, v němž není nic jen černé či bílé.

Stephanie a Jamie se seznámí na uměleckém kurzu. Stačil jeden rozhovor, aby si uvědomili, že patří k sobě. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nebyli oba zadaní někde jinde. Jamie je ženatý a Stephanie zasnoubená. Jsou natolik zodpovědní, že se vzdají lásky ve prospěch přátelství. Po deset let, vždy na jeden víkend, jezdí na místo, kde se seznámili a tráví společné chvíle jako přátelé. Ale dají se city udržet na uzdě, když víte, že jste jako dva magnety, jejichž opačné póly to neustále táhne k sobě?

Roxie Cooperové se obzvláště citlivým způsobem podařilo zaznamenat křehký vztah dvou lidí, jejich nejistoty i pochyby. Psát o nevěře tak, aby nebylo téma bráno jako propagace, je velmi těžké. Srdci neporučíte, říkáte si teď, ale co když se vás to osobně dotýká? Jinak bude na takový typ příběhu reagovat ten, kdo to bere jako součást lidského života a jinak ten, který si podobným martýriem prošel.

Moc se mi zamlouval koncept příběhu, v němž se hlavní hrdinové setkávají jednou za rok, připomněl mi mé oblíbené kousky, román Jeden den od Davida Nichollse a film Příští rok ve stejnou dobu, které jsou vystavěny na stejné myšlence, a také film Zamilovat se. Zpracovávají citlivý námět, kdy se aktéři zamilují jinde, velmi citlivě a vkusně. Stejná je i knížka Roxie Cooperové, v níž vztah Stephanie a Jamieho sledujeme střídavě z pohledu jednoho a druhého. Je nabitá emocemi, humorem i chvílemi, které propláčete. Je to prostě tragikomická romance, stejná, jako je mnohdy život sám.

Oblíbila jsem si i hlavní hrdiny, sympatickou Stephanii i citlivého Jamieho, jejichž životy ve mně rezonovaly dlouho po přečtení. Ne, nechtěla bych být v jejich kůži, ale byla jsem ráda, že jsem mohla sledovat cestu, po níž se vydali. Občas se jim kráčelo lehce, jindy padali na ústa, vyhraná bitva má poněkud hořké pozadí.

Pokud milujete spletité cesty vedoucí ke štěstí, romantiku, která není povrchní, určitě si román Den, kdy jsme se potkali nenechte ujít.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Metafora, titul můžete koupit na eshopu Nakladatelského domu Grada.

Moje super (ne)realita

Bell má těsně před čtyřicítkou. Místo aby si užívala spokojený vztah, užírá se o samotě, protože se s ní dlouholetý přítel rozešel. Millie má zase všechno, co si žena může přát. Krásného synka, kupu značkového oblečení a byt jako z magazínu o bydlení. Aspoň to si myslí Bell, která ji sleduje na Instagramu. Když se obě sejdou v místním komunitním centru, kam Millie chodí na plavání se synem a Bell do fotografického kroužku, zjistí, že mají obě hodně společného. A taky to, že realitu si můžeme upravit podle svých představ. Takže jak to s Millie vlastně je? A co Bell? Dokáže vylézt z ulity, kam se po rozchodu schovala?

Sledujeme dvě ženy, které spolu nemají na první pohled nic společného, maximálně tak svět módy, protože Bell v módním oboru pracuje a Millie se živí focením oblečení. Ale jak už to v takových příbězích bývá, přátelství vzniká mnohdy nečekaně tam, kde bychom ho vůbec nečekali.

Kromě toho se knížka zabývá ještě dalšími tématy, které hýbou současnou společností, a je jedno, jestli žijete v Anglii nebo v Česku. Jedním z nich jsou sociální sítě, autorka nastavuje zrcadlo všem, kteří na nich tráví volný čas. Přiznejme si to, kdo z nás občas nezírá do monitoru či displeje telefonu déle než je zdrávo, jen aby zjistil, co se změnilo na Facebooku či Instagramu za pár minut od posledního nahlédnutí? Dělám to i já a občas mě to pekelně štve.

Autorka napsala příjemný a čtivý příběh, který plyne vcelku poklidně. Samozřejmě, že o napínavé okamžiky nouze nebude, obě hrdinky si musí vyřešit osobní životy a také budou pomáhat při záchraně komunitního centra, kterému hrozí zavření. Nechybí ani špetka humoru, moc mě bavily Belliny zážitky z kursu fotografování, které byly vesměs hodně vtipné. Nahlédneme taky do světa módy i povrchních vztahů, které se (nejen) v něm vyskytují. Faleš a třpytivé laciné pozlátko je právě součástí moderních insta a facebookových životů, kdy je díky šikovnosti a umění maskovat snadné nafilmovat cokoli.

Děj je podán střídavě z pohledu Bell a Millie. Faktem je, že pokud máte tento typ knížek načtený, budete vědět, kterým směrem se děj ubírá, ale vůbec to nevadí.

Moje super (ne)realita je typickým románem pro ženy. I když hlavní hrdinky řeší občas vážnější problémy, jedná se o oddechovou literaturu, kterou oceníte, když si chcete odpočinout a číst něco lehčího.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, titul můžete pořídit na eshopu Nakladatelského domu Grada.

Život s vůní lubrikantu

Když se loni autorka knihy Život s vůní lubrikantu poptávala po recenzentech, kteří by si chtěli počin přečíst, nepřihlásila jsem se, protože jsem si říkala, že další knížky typu Padesát odstínů číst nechci. Pak se ke mně pár recenzí dostalo a byla jsem překvapená, že tenhle román je úplně o něčem jiném a že měl docela kladnou odezvu. Kývla jsem proto na nabídku nakladatelství Knihy s úsměvem, které knížku, původně vydanou jako e-knihu, vzalo pod svá křídla a mezi čtenáři rozšířilo verzi tištěnou.

Hlavní hrdinkou a průvodkyní je Klára, která má dost náročné práce v oboru gastronomie a ráda by něco klidnějšího. Zaujme ji jeden inzerát, z něhož nejde hned poznat, čím by se zabývala. Klára vyhraje konkurs a získá místo manažerky v obchodě s erotickým zbožím. To je výzva! A můžu říct, že nejen pro Kláru, ale i pro čtenáře. Jak se dařilo Kláře v novém zaměstnání? A co čtenář? Neodpadne hrůzou či hanbou? Už teď vám můžu říct, že ne, knížka má sice lechtivý podtón, ale je psaná s humorem a lehkou rukou, aniž by se chtěla dotknout citlivějších jedinců.

Děj plyne lehce, je podán ich-formou z Klářina pohledu. Zasvětí vás nejen do rodinného života, ale také do tajů prodeje erotických pomůcek. A nebojte se, nic na tom není. Lechtivé hračky potřebují tentýž inspirativní marketing jako každé jiné zboží. S Klárou se podíváte do zákulisí činnosti firmy, poznáte, co všechno musí umět a ovládat manažer, který má na starosti prodejny ve svém rajónu. Je to hodně zajímavé, nechybí ani vtipné historky ze života, které příběh lehce pikantně okoření.

Kniha si nehraje na nic intelektuálního, jejím hlavním úkolem je pobavit čtenáře, naladit je na humornou notu a ukázat jim, že na prodeji hraček pro dospělé není nic špatného. Kdo ví, třeba se díky ní i ti nejzarytější stydlíni vydají na výpravu za lechtivou zábavou.

Líbilo se mi prolínání osobního a profesního života hlavní hrdinky, což přivítá zřejmě každá čtenářka, která řeší problémy, jak nejlépe skloubit rodinu a práci.

Opravdu se nemusíte bát, že by kniha mohla pohoršovat, možná vám lehký ruměnec na tváři vykouzlí, ale určitě neurazí.

Pokud vás Život s vůní lubrikantu zaujal, máte smysl pro humor a nejste zarytí puritáni, určitě si ho přečtěte, třeba vás překvapí stejně jako mě. A pokud jste z Pardubic, nebo tam máte cestu, můžete se podívat na křest knížky, který se koná 14. září 2020 od 16 hodin v restauraci Philadelphia v prvním patře Domu techniky v Pardubicích.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Knihy s úsměvem a také spisovatelce Emmě Sharkez

Kubík a autíčko

Kubík si často hraje se setřičkou Lucinkou. Někdy se však spolu pohádají, a to se pak musí zabavit každý zvlášť. Kubík se jedno takové rozhádané odpoledne vydá se svým autíčkem na výlet. Koho potká?

Kubík a autíčko je druhým počinem, který u nakladatelství Bambook vyšel Elišce Mauleové. Ta si kromě textu knížky i sama ilustrovala. Poprvé jste měli možnost prostřednictvím knížky Lucinka a kouzelná zvířátka se seznámit s malou Lucinkou, dnes je na řadě její bráška Kubík.

Primárně je publikace určená malým čtenářům – prvňáčkům, kteří začali sami číst. Knížce dominují výrazné a velké ilustrace doplněné kratším textem, na stránce vždy jen několik řádků, což je pro začátečníky ideální. Na obrázky jako takové jsem si musela zvykat. Jsou výrazné, a to opravdu hodně, postavám dominují oči, které nelze přehlédnout. Z pohledu dětského čtenáře jsou velké obrázky ideální, dopravní prostředky jsou vykreslené jako hravé a veselé věci, s nimiž si Kubík povídá.

S Kubíkem se děti projedou krajinou a potkají dopravní prostředky jako bagr, vlak, jeřáb, letadlo a mnoho dalších. Na své si tedy přijdou kluci a holky milující svět dopravy.

Kubík a autíčko není jen o tom, co všechno můžeme na cestách potkat. Soustřeďuje se také na sourozenecké vztahy, takže v průběhu čtení si rodiče s dětmi mohou povídat nejen o dopravních prostředcích, ale také o tom, že se sourozenci někdy neshodnou a proč si někdy nechceme hrát s bráškou nebo sestrou, ale sami.

Tím, že podstatnou část knihy tvoří obrázky a text je uzpůsoben začínajícím čtenářům, ji většina rodičů přečte při předčítání na jeden zátah. Kubíkovo dobrodružství u nás mělo úspěch, četli jsme ji hned první den dvakrát a kromě toho jsme si ukazovali obrázky, syn určoval jednotlivé dopravní prostředky, které na nich viděl a poznal.

Knížka bude mít zaručeně úspěch u všech kluků (i holčiček), kteří mají rádi knížky o dopravě. Je vhodná jak pro první samostatné čtení, tak i pro předčítání těm nejmenším.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, titul Kubík a autíčko můžete pořídit na eshopu.

Liška Šiška ve školce

S liškou Šiškou jsme se se synem už jednou potkali a byla to láska na první čtení. Příhody plyšové hračky, kterou její dětská majitelka Adélka zapomněla u doktorky, nás bavila. Proto jsme neváhali a pustili se do dalšího dobrodružství lišky Šišky. Tentokrát se odehrává ve školce.

Je úplně jedno, kterou z knížek začnete jako první. Obě obsahují uzavřené příběhy, v nichž hlavní roli mají holčička Adélka a plyšová liška Šiška.

Opět musím ocenit vyváženou kombinaci textu a obrázků, příběh si opravdu se svými ratolestmi užijete, pokud si ho už nebudou číst sami. Příhody jsou rozděleny do kratších kapitol a opět se můžete rozhodnout, jestli dáte knížku celou na jeden zátah nebo si ji budete dávkovat po jednotlivých částech. U nás se někdy dokonce přeskakuje na rozličné pasáže podle toho, co si malý posluchač vybere, takže jednou se loučíme spolu s Adélkou se školkou, abychom vzápětí slavili narozeniny ledního medvěda.

Liška Šiška ve školce je ideálním prostředníkem, pokud potřebujete dítko obeznámit s chodem školky a ono se jí tak trochu bojí. Přesně taková situace panuje u nás, proto si knížku Liška Šiška ve školce čteme skoro každý den, pokud ji zrovna nestřídá ta u doktora. 🙂

O ilustrace se znovu postarala Bára Buchalová, jejíž styl nás se synem oslovil na první dobrou. U jejích obrázků se bavíme oba. Jsou výrazné, hodně barevné, přesto nejsou křiklavé. Líbí se mi hravost, která z nich vyzařuje a taky srozumitelnost, děti se v nich skvěle orientují a sami si mohou s jejich pomocí převyprávět příběh.

Z knížky se děti dozví, co dělají hračky, když zůstanou odpoledne samy ve školce. Nenásilnou formou tak zjistí, že chodit do školky je prima, že není třeba vůbec se bát, třeba když tam musí zůstat spát po obědě.

Doporučuji obě knížky všem malým školkáčkům, příběhy lišky Šišky jsou hravé a milé. Přimlouvám se za další příhody plyšové lišky a holčičky Adélky, spolu s nimi se děti určitě naučí zase něco nového.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Bambook, Lišku Šišku ve školce můžete pořídit na eshopu.

Dolanův cadillac

Pokračujeme v kingojízdě. Po poměrně rozsáhlých románech tady máme povídky, prozaické epické útvary kratšího rozsahu, jak je známo. Jaké budou v podání spisovatele, který si libuje v pompézních popisech a rád líčí události do nejmenšího detailu? On sám v předmluvě zmiňuje obsáhlost svých děl, a ví, že v povídkách se musí krotit. Jaké tedy povídky v souboru Dolanův cadillac jsou? Podnítí vaši představivost?

Kniha obsahuje celkem jedenáct povídek, které původně vyšly v obsáhlém počinu Noční můry a snové výjevy a jehož druhá část vyjde na podzim jako Pátá čtvrtina.

Povídky mají jednu fantastickou vlastnost. Můžete je v knize číst po řadě, jak jdou za sebou, nebo na přeskáčku. Vybírat si nejdříve ty, které vás zaujmou nejvíc, přeskočit ty nudné a vrátit se k nim později. Je to jako s výběrovou bonboniérou, z níž vám některé bonbony chutnají víc, jiné míň a je na vás, co si vyberete. I mě některé povídky zaujaly víc a utkvěly mi díky námětu a typickému Kingovu zpracování v paměti. I na těch několika málo stránkách, na nichž se povídky nacházejí, dokázal rozehrát mistrnou hru s představivostí. Ještě teď si díky bravurní povídce Prst dávám pozor, když otevírám dveře koupelny a jdu k umyvadlu.

Hned první povídka nazvaná Dolanův cadillac /podle ní nese výběr své jméno/ se řadí mezi ty, které určitě nezapomenete. Hlavní roli hraje pomsta a můžeme jen žasnout nad urputností hlavního hrdiny, který neváhal svůj život podřídit odvetě za mrtvou manželku a dovést ho k precizní dokonalosti.

Bavila mě i povídka Taťka, která se nesla v lehce humorném stylu. V roli vypravěče se objevuje záporná postava a nabízí tak trochu jiný pohled na děj.

Moje představivost jela na plné obrátky u povídek Zuby a Prst. Obě jsou hororově laděné, obě jsou napsány hodně barvitě a působí jako filmový snímek.

Každý si z těchto jedenácti kousků určitě vybere svého vlastního favorita. Možná se shodneme, možná se právě vám bude líbit povídka jiná. V každém případě před sebou máte slušnou sbírku historek v hororovém kabátku a některé jsou i psychologicky laděné.

Stephen King musel ubrat ze své košaté slovní zásoby a tentokrát nebýt tak obsáhlý, jak jsme zvyklí u románů. Ve svých povídkách dokazuje, že umí nastínit zápletku i popis tak, aby podnítil čtenářovu fantaziii a nechal ji pracovat na plné obrátky.

Dolanův cadillac je dobrou volbou pro čtenáře, kteří se s tvorbou Stephena Kinga seznamují a chtějí si ho „osahat“, k čemuž jsou kratší povídky ideální.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si Dolanův cadillac můžete pořídit.