Laure žije v Paříži, kde provozuje Muzeum nesplněných slibů. V něm jsou vystaveny různé předměty, od vstupenek, přes dětské botičky až po svatební závoj. Staly se jakousi relikvií, výpovědí či mementem, můžete si vybrat. Zradil vás někdo? Darujte do muzea věc, jež vás se zradou svazuje, stejně jako to udělala Laure. Ani po letech nezapomněla na trpkou příchuť svého mládí, které strávila v Praze, v době totalitního režimu. Do tehdy československé metropole přijela v roce 1986, aby hlídala děti v prominentní rodině. Seznámila se s disidenty, do jednoho se zamilovala. Poznala prostředí undergroundu, díky lásce se ocitla mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně přísné zákony, na druhé nespoutanost a revolta. Jak dlouho se dvacetiletá cizinka může pohybovat mezi „buřiči“ než vzbudí pozornost policie? Jsou dvě možné varianty, buď se Laure podřídí nebo se vrátí zpátky domů. Ale co Tomáš, její přítel? Pokusí se o útěk,aby mohl začít svobodný život po boku Laure?
Britská spisovatelka Elizabeth Buchanová napsala román, v němž se výrazným způsobem dotkla naší země. Laure se ocitá v Praze v době, kdy si Čechoslováci o svobodě a demokracii mohli nechat zdát. Do revoluce sice chyběly pouhé tři roky, ale to tehdy nikdo nevěděl. Autorce se podařilo docela dobře nastínit ponurou atmosféru plnou strachu a obav, kdy člověk nevěděl, zda mu někdo nejde po krku a neudá ho STB.
V rodině Augusttových se všichni spoléhají na maminku. Stará se o celou rodinu, umí komunikovat s autistickým synem Jacobem a mít vlídné slovo pro dcerku Jenny, stejně tak to umí se svérázným tatínkem. Vaří, pere, uklízí, peče narozeninové dorty. Jenže jednoho dne se stane něco, co otřese celým světem Augusttových. Maminka leží dlouhodobě nemocnici a rodina si neví rady. Tatínek se utápí ve smutku, děti vůbec netuší, co se děje. Ještě je tady babička, která se rozhodne nastěhovat se k nim na přechodnou dobu a postarat se o to, aby všechno zase klapalo, jak má. Augusttovi se sice mají moc rádi, ale neumí spolu komunikovat, navíc je tady praktická část, jako péče domácnost, kterou tatínek sám nezvládne. Co se stane, když do toho chaosu vstoupí babička Mae-Anne s pořádně prořízlou pusou a srdcem větším než celé Irsko?
Eleaonor O´Reilly zadrnká na strunu všech citlivých dušiček. Její příběh je směsí emocí, které střídavě vystupují na povrch podle toho, v jaké části knihy zrovna jste. Spolu s ní se navštívíme jednu irskou rodinu, jejíž členové jsou poměrně zajímaví. V popředí, ač nerad, stojí šestiletý Jacob. Je autista, má svůj svět a vůbec nemluví, což šíleně vytáčí tatínka. Jacobova starší sestra Jenny miluje knihy, ráda píše, jenže je až příliš chytrá a inteligentní, takže vybočuje z řady a nerozumí jí spolužáci, ani učitelka. Maminka poskytuje všem potřebné zázemí a je tím vším natolik pohlcena, že nerespektuje varovné signály svého těla.
Co s vámi, když v práci zlobíte? Přeřadit na takovou pozici, jakou byste si sami dobrovolně nevybrali. Policistka Renée Ballardová napsala stížnost na svého šéfa, čímž mu šlápla na kuří oko, a to tedy pořádně. Byla přeřazena na noční směnu. Pravidelně vyjíždí k případům, nikdy je ale nedokončí, protože si je přebírají kolegové z ranní služby. Jednou v noci Ballardová a její parťák Jenkins řeší dva případy, které bystrou policistku nenechají v klidu. Kauzy brutálně zmlácené prostitutky a střelby v baru, při níž mezi jinými přijde o život mladá servírka, jsou Ballardové něčím podezřelé. Její buldočí povaha a smysl pro spravedlnost jsou motorem, proč se případy zabývá na vlastní pěst i proti vůli policejního vedení. Pátrání může přinést pravdu, ale také mnoho problémů. Ustojí je Renée, nebo bude opět trnem v oku svých nadřízených?
Michael Connelly není v detektivním žánru žádným nováčkem. Je autorem sérií s oblíbeným detektivem Harrym Boschem, stvořil také postavu právníka Mickeyho Hallera. Nyní představuje ženskou hrdinku, policistku Renée Ballardovou, která si vás získá od prvních stránek.
Pro mě je román Noční směna vůbec první setkání s autorem a musím říct, že se povedlo. Je vidět, že Michael Connelly tomu, co píše, opravdu rozumí. Není divu, náměty čerpá z bývalé praxe investigativního reportéra, během které se zabýval právě kriminálními případy.
Noční směna je psána hodně čtivě, od počátku dokáže vtáhnout do děje a vyvolat pocit, že sledujete zfilmovanou detektivku. Akce střídá akci, kniha nemá hluchá místa, je prostě našlapaná. Dozvíte se, jak to chodí na policejní stanici, zjistíte, že fungující vztahy mezi kolegy dokáže rozhodit chlapská ješitnost. Nechybí ani moment překvapení, v thrillerech a detektivkách vždy efektní.
Renée Ballardová mě doslova okouzlila. Musím říct, že ze všech policistek a žen detektivů, s nimiž jsem se v knížkách setkala, mi do oka padla asi nejvíc. Sympatická hned od počátku, navíc férová, nebojácná a empatická. Prostě „baba“ do nepohody. Jedna z těch, která nemá extra mindrák, i když nějaké to trauma by se samozřejmě našlo. (A u koho ne? :-)) Navíc si zachovává ženskost a nesnaží se trumfnout mužské kolegy. Fanoušky si získá také tím, že má psa, kterého zbožňuje. Fenka Lola do akčního děje vnáší odlehčení a trochu zábavy.
Opět se mi potvrdilo, že když nemám od knížky příliš velká očekávání, tak mě většinou dostane. Přesně to je případ Noční směny, která mě mile překvapila. Milovníkům napětí přináší kvalitní čtenářský zážitek, na jaký jsou v tomto žánru zvyklí. Můžeme jen doufat, že se s Renée setkáme co nejdřív v pokračování plánované série.
Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla
Vypadá to, že Allison má z pekla štěstí, když přežila havárii dvoumístného letadla. Zatímco pilot zahynul, ona se musí dostat z coloradských hor zpátky do civilizace. Až na pár věcí, které se jí podařilo zachránit, se může spoléhat pouze sama na sebe. Allison totiž někdo usiluje o život. Pronásledovatel je sice o krok za ní, ale vzdálenost se nemilosrdně zmenšuje. To, že je naživu, však nikdo jiný kromě nich neví. Allisonině matce je sděleno, že dcera je pohřešovaná a zřejmě nehodu nepřežila. Maggie se s tím nehodlá smířit. Po smrti milovaného manžela je Allison jediné, co jí zbylo, i když vztahy mezi nimi nebyly posledních pár let dobré. Maggie se rozhodne pátrat na vlastní pěst a dokud nebude mít důkaz o tom, že její dcera je mrtvá, neuvěří. Při pátrání odkryje Allisoninu pohnutou minulost a zjistí, že ji poslední roky vůbec neznala…
Jessica Barry zvolila pro děj dvě vypravěčské polohy, ve kterých se po jednotlivých kapitolách střídá pohled Allison a Maggie. S Allison se setkáváme v okamžiku, kdy se probírá po pádu letadla a uvědomuje si, že i když přežila, nemá vyhráno. Sledujeme urputný boj o záchranu vlastního života, tato linie je proložena jejími vzpomínkami na dobu, která havárii předchází.
Části věnované Maggie jsou velmi emotivní, zobrazují matku, jež pro své dítě hodlá udělat úplně vše a je úplně jedno, že už to vlastně není dítě, ale svéprávná dospělá žena. Obě hrdinky jsou nuceny sáhnout si na dno jak fyzických, tak i psychických sil a jdou v tom až na dřeň.
Na první pohled se jedná o typický thriller s hrdinkou, které někdo usiluje o život. Pád letadla a přeživší pasažér zní trochu jako klišé, při čtení se vám může vybavit jistá podobnost s knihou Už teď jsi mrtvá od S. J. Bolton. Většina thrillerů mívá stejné rysy, záleží však na tom, jak autor s příběhem naloží a hlavně, jak si pohraje se zápletkou, aby ve finále kniha působila neotřele. Ve chvíli, kdy do děje vstupuje Maggie, se už o klasický thriller nejedná.
Jessice Barry se podařilo napsat působivý román, jenž suverénně překračuje hranice daného žánru. Volný pád kombinuje akční a psychologickou tématiku a nabízí příběh, v němž prioritu hraje křehké pouto mezi matkou a dcerou. Dotýká se také farmaceutických firem a poukazuje na to, že někdy peníze a nekalé praktiky mají navrch nad lidským zdravím.
S tímto thrillerem stojí za to strávit čas. Volný pád je čtivý, neztrácí tempo a nenudí. Nabízí akční děj jako z filmu, zároveň je jakousi sondou do rodinných vztahů. Určitě zaujme milovníky napínavých příběhů, kteří si zde přijdou na své.
Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla
Už počtvrté se na scénu vrací oblíbený policista Mark Heckenburg, zvaný Heck. Tentokrát neoperuje v Londýně, ale v zapadlém a bohem zapomenutém kraji v Severní Anglii. Kdysi zde řádil šílený vrah a jak to vypadá, je zase zpátky a zabíjí hlava nehlava. Heck a jeho kolegové ví, že to není možné, byl přeci zastřelen. Jenže všechny indicie svědčí o opaku. Policie musí vynaložit veškeré síly a dovednosti, aby sadistického maniaka zastavila dřív, než vyvraždí celou vesnici. Mrtvý muž přichází a s ním především strach.
Tato kniha se mi do rukou dostala jako druhá v pořadí. Jak už to u takovýchto sérií bývá, vůbec nevadí, čtete-li je napřeskáčku nebo jednu konkrétní pojmete jako samostatný příběh. Autor vždy v kostce sdělí potřebné informace shrnující podstatné události v životech hlavních postav. Nejinak je to i v tomto případě.
Už ve Stalkerech mě Paul Finch přesvědčil, že dokáže čtenářům nabídnout nejen pořádnou akci, takže máte pocit, že sledujete našlapaný film, ale vymyslí i šokující zápletku.
Devizou Mrtvého muže je kromě vraha, jenž kosí vše živé bez mrknutí oka a je jedno, jestli je to muž nebo žena, také výběr prostředí. Když se malebná, horská vesnička ponoří do hustého závoje listopadové mlhy, v němž není vidět ani na krok, rázem se z ní i jejího okolí stává past. Spolu s Heckem bloudíte nehostinnou krajinou a nevěříte už ani sami sobě.
Další trefou do černého je i časový úsek. U akčních thrillerů a detektivek platí, že čím kratší, tím lepší. Je obdivuhodné, kolik strachu, nejistoty a napětí dokázal autor vměstnat do několika hodin a kilometrů, které dělily policii od vraha a navodit tak téměř hororovou a mysteriózní náladu.
Paul Finch umí zaujmout. Ať už zápletkou, nebo vykreslením vztahových vazeb mezi hlavními hrdiny. Na Hecka čeká nový milostný vztah, ale i ostré slovní přestřelky s kolegyní Gemmou, s níž kdysi žil.
Tohle našlapané krimi bude bavit všechny příznivce klasické anglické detektivky, která neztrácí typický šarm, ani když se oblékne do moderního kabátku.
Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla
Máte rádi detektivní příběhy? Nechce se vám louskat jeden konkrétní, ale rádi zločiny střídáte? V tom případě jsou pro jako dělané krátké příběhy. Sborník Nejlepší britské krimipovídky sestavil Maxim Jakubowski a dal si na tom opravdu záležet.
Kniha čítající téměř sedm set stran obsahuje díla známých a mezi čtenáři provařených autorů, stejně jako povídky spisovatelů, kteří si své místo mezi mistry napětí musí teprve dobýt. A věřte, že rozdíl mezi nimi nepoznáte.
Povídek je celkem dvaačtyřicet, kromě samotného Jakubowského, který přispěl povídkou „Vražda v exotice, nechybí natolik zvučná jména jako Neil Gaiman a jeho „Případ smrti a medu“, Lee Child s povídkou „Spolek pitomců“, či mistr historických detektivek Peter Tremayne, jenž napsal příběh „Dílo temnoty“. Z autorů a autorek, kteří u nás nejsou příliš známí, a přesto (nebo právě proto) si vaši pozornost zaslouží, stojí za zmínku Amy Meyerss povídkou „Recept krále z Avalonu“ nesoucí se v poirotovském duchu, či Claire Seeber, jejíž „Žena, kterou někdy nebylo vidět“ poukazuje na domácí násilí.
Které příběhy utkvěly v paměti mně? Téměř všechny. Ale úplně nejvíc mě dostala povídka „Pískle“. Napsal ji Martin Edwards. Historka, v níž hlavní roli hraje loutka a břichomluvectví, má v sobě kromě rafinovaného zločinu i něco děsivého a zvráceného.
Upoutal mě i příběh „Wilkolak“ Niny Allan. Seznamujeme s mladým fotoamatérem, který si myslí, že poznal hledaného vraha. Pravdu může odhalit teprve setkání tváří v tvářs podezřelým, jenž pracuje jako forenzní fotograf.
Nesmírně mě bavila povídka „Dědictví“ Jane Casey, v níž stará dáma s lehkostí přechytračí zloděje.
Psychologické prvky má příběh „Odjeď se mnou pryč“ z pera Stelly Duffy, při čtení mě až mrazilo.
Mohla bych vyjmenovat všechny povídky, protože ani jedna není vyloženě špatná. V každé z nich je něco, co vás zaujme, ať už je to styl psaní nebo samotný námět.
Hlavním pojítkem všech povídek je zločin. Ať už se jedná o vraždu, krádež, nebo podvod, u žádné nechybí napětí, které se řádně stupňuje, mnohé mají šokující a dechberoucí finále.
Příběhy vás zavedou do nejrůznějších koutů Británie, nahlédnete do života bohatých, jež mají vše, i nemajetných, kteří si to své musí… ukrást. Autoři rozebírají různá témata, od výše zmíněného domácího násilí, přes rodinné vztahy, v nichž může jít o život, až po obchod s drogami.
Někteří autoři se nebáli okořenit příběhy dávkou typického anglického humoru s příměsí cynismu a být přiměřeně vtipní.
Nejlepší britské povídky můžete slupnout jako malinu, hezky jednu po druhé, taky se dají číst na přeskáčku podle toho, máte-li chuť na poctivou krvavou vraždu nebo chcete řešit rafinovanou krádež. Tak či tak, jedná se o opravdovou lahůdku v žánru detektivní literatury, která by neměla uniknout fanouškům dobrých kriminálních příběhů.
Za recenzní e-book děkuji portálu Chrudimka.cz, kde recenze primárně vyšla
Anna veze kolegy z teambuildingové akce a nešťastnou shodou okolností havaruje. Nehodu nezavinila, přesto ji sužují výčitky. Trápí se, nemůže spát, hroutí se jí celý svět. Navíc dostává podivné vzkazy a má pocit, že ji někdo sleduje. Zapomnění hledá na odlehlém skotském ostrově Rum, kde si ani lišky netroufají dát dobrou noc, o to víc láká turisty, kteří hledají neotřelé dobrodružství. Anna vezme místo recepční a doufá, že najde vytoužený klid. Do hotelu přijíždí sedm hostů a Anna se má co otáčet. Brzy však zjistí, že jí opět hrozí nebezpečí. Když divoká bouře všechny uvězní v hotelu, nastává chaos. Anna tuší, že jeden z hostů po ní jde. Ale kdo to může být? Všichni jsou napjatí, nervózní a naštvaní, všichni vypadají, že něco skrývají. Zachrání se Anna?
C. L. Taylor mám jako autorku psychothrillerů velmi ráda. Četla jsem všechny její knihy a musím říct, že jsou opravdu skvělé a je těžké vybrat tu nejlepší. Když nad tím přemýšlím, z mého pohledu je to asi Zmizelý, který mi nejvíc utkvěl v paměti a Spánek se k němu evidentně přidá. Spisovatelka si vybírá náročná témata, do hlavních rolí obsazuje vesměs ženy, které mají něco za sebou. I když to může působit šablonovitě a máte pocit, že už nedostáváte nic nového, není to tak. Pokaždé naservíruje příběh, který je čtivý a napínavý. C. L. Taylor je hodně sugestivní vypravěčka, která vtáhne do děje, ani nevíte jak a navíc umí mistrně kličkovat a uhýbat, takže kolikrát netušíte komu věřit a jestli jdou vaše myšlenkové pochody tím správným směrem. Stejně je to i u Spánku.
Spánek má ještě jednu devizu navíc a tou je jeho celkové vyznění. Snoubí se v něm paranoidní a místy skoro hororová atmosféra, jakou známe z knih Stephena Kinga, s napětím připomínajícím detektivky Agathy Christie. Konkrétně tady máte jeden malý, odlehlý ostrov, sedm nedůvěryhodných lidí, spoustu podivných náhod a k tomu několikadenní silnou bouři. Nevíte, komu můžete věřit, nevíte, kdo vám právě stojí za zády. Během čtení jsem měnila názory na jednotlivé aktéry, protože autorka si s jejich dějovými linkami pěkně pohrála a vytvořila spoustu matoucích stop.
Spánek si díky tomuto mixu nálad a emocí zaslouží vaši pozornost. C. L. Taylor dokazuje, že psychothrillery opravdu umí.
Před necelým rokem čtenáře thrillerů a kriminálních příběhů uchvátil spisovatel J. D. Barker se svým románem Čtvrtá opice, prvním dílem nové série. Naprosto mě (a nejen mě) svým psaním dostal a dokázal, že umí šokovat. Tam, kde „Opička“ končí, začíná Pátá oběť. Můžete si být jistí, že pokud jste předchozí knihu vydýchávali těžce, po přečtení druhého dílu vás asi rovnou odveze rychlá.
Detektiva Sama Portera potkáváme ve chvíli, kdy jeho oddělení řeší nový případ – v chicagském parku je pod zamrzlou hladinou laguny nalezena mrtvá dívka. Z logického hlediska je to nemožné, protože laguna je zmrzlá delší dobu, než je děvče pohřešováno, navíc má na sobě šaty jiné dívky a ta zmizela dva dny zpátky. Samovi kolegové se pouští do hledání odpovědí a souvislostí, ale on se věnuje něčemu úplně jinému. Hádejte, co to asi tak může být? Porter je přímo posedlý Opičákem, záludným a šíleným vrahem, který mu proklouzl a utekl. Kvůli tomu je postaven mimo službu, ale znáte tyhle urputné policajty – jakmile se do něčeho zakousnou, jen tak lehce to nepustí. Sam tedy pátrá po Bishopovi na vlastní pěst a jeho kolegové zatím řeší záhadu mrtvé dívky, a ani oni to nemají vůbec jednoduché.
J. D. Barker si Čtvrtou opicí otevřel dveře do vybrané společnosti mistrů v žánru thrilleru a detektivky. Zahraniční tisk ho přirovnává k Stephenu Kingovi nebo Thomasovi Harrisovi, já v něm vidím něco z Chrise Cartera a Jefferyho Deavera. Svůj bravurní styl si udržel i v Páté oběti, pěkně našlapané bichli, v níž není stránka, u které by vám nehrozil infarktový stav. Opět využil momentu překvapení, povedl se mu přímo výstavní kousek, který mě šokoval natolik, že jsem se musela vrátit v ději o pár stránek zpátky, aby to moje mysl pobrala.
Autor se nesoustřeďuje pouze na Portera, dává prostor i dalším postavám, hraje si s jejich dějovými linkami, aby je spojil v naprosto šílené vyústění. Měla jsem pocit, že mi někdo sebral rozečtenou knihu přímo v tom nejlepším. Barker je stejné psycho jako Opičí vrah Bishop! Nezbývá nic jiného, než si počkat na třetí díl, který snad hodně vysvětlí, protože otázek, těch budete mít po dočtení opravdu spoustu.
Pokud jste Čtvrtou opici četli, Pátá oběť pro vás bude přímým pokračováním, nedoporučuji číst ji samostatně, jsou spolu těsně provázány. Stejně to bude i s třetím dílem. Podle mě je to další geniální autorův tah, jak nenechat čtenářovy nervy v klidu.
Maggie stojí před soudem a čeká na verdikt poroty. Je souzená za zabití. Ale koho? Co strašného provedla? Abychom na naléhavé otázky dostali odpovědi, musíme se ponořit do nedaleké minulosti Magiina života. Nuala Ellwood přichází s druhým románem, snad ještě naléhavějším, než byla prvotina Co zbylo z mojí sestry, která dokázala rozeznít emoce tak, že to bylo doslova na kapesník.
Musíme se vrátit o měsíc zpátky. Maggie se probouzí v nemocnici z kómatu. Dozvídá se tu nejhorší zprávu, jakou si nikdo nepřeje slyšet ani ve snu. Její dcera Elspeth je mrtvá. Maggie ji nechala zamčenou v autě, které sjelo do vody a dívenka se utopila. Nešťastná matka chce mluvit s manželem, vypadá to, že Sean zmizel nadobro. Ale proč? Maggie si skoro nic nepamatuje, je pro ni těžké složit střípky roztříštěné paměti. Podaří se jí zjistit, co se vlastně stalo? Kam a z jakého důvodu odešel manžel?
I tentokrát autorka hraje na čtenářovy city. Psychicky zlomená matka, mrtvé dítě, to nenechá chladným asi nikoho. Příběh má od počátku stísněnou atmosféru, Maggiino zoufalství čiší z každé stránky. Je vidět, že Nuala Elwood hru s emocemi ovládá mistrně. Vrací se do dětství hlavní hrdinky a naznačuje, že už tam nebylo něco v pořádku. Každá kapitola začíná podivnými dopisy mladé dívky zavřené v ústavu, které adresuje své matce. To je hodně zajímavý fakt, jenž vám zamotá hlavu. Není totiž vůbec jasné, jakou souvislost s hlavní hrdinkou dopisy mají.
Maggiin boj s pamětí i snaha o nový start v životě bez dcery i manžela je náročný. Pomoc přichází od sociální správy, ženě je přidělena pečovatelka, která jí se vším pomáhá. Tady jsem byla překvapena, jak sociální systém v Británii funguje – na rozdíl od kritizovaného zdravotnictví.
Tvrdím, že už jsem tak trochu „postižená“ čtením thrillerů, protože vždycky podezírám všechny ze všeho. Stejně tomu bylo i tady, takže překvapení z toho, že vše je jinak, než jsem myslela, bylo na místě. A že se to autorce povedlo! Spojila všechny povytažené nitky příběhu v poměrně dramatické vyústění, tak jak to u správného thrilleru má být.
Určitě si tento thriller přečtěte, není to typická akce za akcí, tentokrát je to zaměřeno spíše na emoční stránku, která je zde opravdu výrazná.
Amber leží v nemocnici, potlučená a v kómatu. Slyší, co se kolem ní děje, ale není schopná reagovat. Vůbec netuší, co se jí mohlo stát. U jejího lůžka se střídají členové rodiny – manžel, sestra, rodiče. Amber cítí napjatou náladu, která mezi nimi vládne, ale ničemu nerozumí. Vypadá to, že z nehody, jež se jí stala, byl obviněn manžel. Proč na něj její sestra zvyšuje hlas, měli snad spolu poměr? Odpověď se nachází hluboko v Ambeřině minulosti.
Alice Feeney příběh servíruje s naprostou jistotou, že vás bez mrknutí oka dostane do kolen. V kapitolách se střídá současnost s poměrně nedávnou minulostí datovanou přibližně týden do Ambeřiny osudové nehody. Autorka použila ich-formu, jako vypravěčka se představuje samotná Amber. Skládá mozaiku vskutku šokujících událostí, nevíte, jestli je oběť nebo bezohledná potvora. To vše je proloženo deníkem malé holčičky, která ze všeho nejvíc toužila po kamarádce. Tento deník, byť na první pohled s příběhem nesouvisející, je právě klíčem k celému případu. Sakra zapeklitým klíčem. Přinutí vás přemýšlet, pátrat a kombinovat, jak to vlastně celé může být. I já jsem měla své teorie, které mi spisovatelka rozmetala a připravila takový závěr, nad kterým tápu ještě dnes. Ona se totiž do poslední chvíle držela stěžejní myšlenky příběhu, což je lhaní. A je na vás, jestli rozpoznáte, co je tady nakonec pravda a co lež?
Spousta věcí mě překvapila. Autorka využívá různých šokujících momentů , záměrně vás vodí po svých cestičkách, takže vůbec nevíte, na čem jste. Bravurně si pohrála s psychologickou tématikou, která zde hraje stěžejní roli. Rodinné vztahy, rivalita, soutěžení, stereotyp manželského soužití – to vše do děje zakomponovala jako pořádný propletenec, v jehož rozmotávání si nemůžete být ničím jistí. Zataháte za klubko vedoucí k pravdě nebo ke lži?
Alice Feeney je vážně skvělá, Domino mělo opět dobrý čich na novinku. Pro český knižní trh neznámá autorka, která svým debutem Občas lžu opravdu boduje na všech frontách, podle knihy se točí i seriál. Pokud vás baví psychothrillery a jste natěšení na pořádnou jízdu, tohle je volba přesně pro vás.
knihomilka.home.blog 