Mrtvá zóna

Mrtvá zóna se právem řadí mezi kultovní romány Stephena Kinga a bývá doporučována zejména těm, kteří se s autorovou tvorbou teprve seznamují. Pro mě je toto dílo srdcovou záležitostí, je jednou z prvních kingovek, které jsem četla, navíc to byla verze slovenská. Osud Johna Smithe mě tehdy něčím zasáhl, zalíbil se mi Kingův styl psaní i pojetí mysteriózních příběhů. Jsem nesmírně ráda, že nakladatelství Beta spisovatelovy knihy znovu vrací na knižní trh a umožňuje tak dalším čtenářům objevit specifické charisma, kterým oplývají.

Když byl John Smith malý, upadl na kluzišti a bouchl se do hlavy. Když se probral, stalo se něco podivného. Hlavou mu prolétne událost, která se má teprve stát a při níž hrozí Johnnyho kamarádovi nebezpečí. Varování všichni berou jako blouznění a není divu, že na příhodu postupem času všichni včetně zraněného chlapce zapomenou. Uplyne několik let, z Johnnyho je učitel. S kolegyní Sárou má první rande, na pouti, kde se mu zčistajasna daří na kole štěstí. Ještě ten večer se mladík stává obětí drsné autonehody a upadá do kómatu, v němž je dlouhých pět let. Když se probere, jeho jasnovidecké schopnosti jsou zpět. Jsou pro Johnnyho přínosem nebo prokletím?

Stephen King napsal Mrtvou zónu koncem sedmdesátých let, což je znát na reáliích příběhu. Pokud se už předem děsíte, že na vás čeká něco jako okoralý silvestrovský chlebíček, mýlíte se. Ač je románu čtyřicet let, je aktuální a nadčasový. Jedním z témat je dlouhodobé kóma a jeho následky, zjistíte, jak těžké je vrátit se do běžného života po pěti letech „spánku“ a zjistit, že je všechno úplně jinak, od vztahů mezi lidmi, až po politickou situaci. Politika je dalším námětem, hrajícím důležitou roli. Jak už jsem uvedla výše, děj se odehrává v sedmdesátých letech, takže potkáte významné politické osobnosti tehdejší doby jako třeba Jimmyho Cartera, Richarda Nixona, s nímž je spojená aféra Watergate. Johnnyho nabyté schopnosti mohou ovlivnit další vývoj celé Ameriky.

Autor věnuje opět velkou pozornost hlavním aktérům. Nelze si neoblíbit Johna, jehož život mohl směřovat k úplně obyčejnému stylu života. Měl učit, vzít si Sáru za ženu, mít s ní děti a po jejím boku šťastně zestárnout. Místo toho čelil nátlaku společnosti, lidé ho buď uctívali nebo nenáviděli, média v něm měla tučné sousto. Oblíbíte si i Sáru, přestože se po Johnnyho nehodě jejich cesty rozdělily, i jeho dobráckého otce. Naopak, pít krev vám bude matka Vera, jejíž víra v Boha se proměnila v ryzí fanatismus.

Jak už to u Kinga bývá, kromě hlavní dějové linie si párkrát „odskočí“ i jinam, líčí zdánlivě nesouvisející linky postav, které na první pohled do příběhu nepatří, aby je ve finále dokonale propojil jako kabely v elektrickém obvodu.

Mrtvá zóna má v sobě vše. Romantiku, napětí, tajemno i trochu politického pletichaření. I přes mysteriózní námět působí velmi lidsky, určitě budete soucítit s Johnnym a fandit mu. Je to jeden z nejcharismatičtějších a nejsympatičtějších Kingových hrdinů a musím říct, že jsem kvůli němu měla i na krajíčku.

Pokud jste milovníky románů Stephena Kinga, určitě si Mrtvou zónu nenechejte ujít, je to „must have“ každého fanouška.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu můžete koupit.

Ostrov Duma Key

Edgar Freemantle žil spokojeným životem. Byl majitelem úspěšné stavební firmy, měl šťastné manželství, dvě krásné dcery. Idylka skončila ve chvíli, kdy při nehodě přišel o pravou ruku a utrpěl také zranění mozku. Jeho žena Pam nevydržela Edgarovy návaly nepřiměřeného vzteku i výpadky paměti a rozvedla se s ním. Stavař poslechl rady svého terapeuta a odjel na malý floridský ostrůvek Duma Key, kde začal malovat, což byla v hluboké minulosti jeho oblíbená činnost. Edgar brzy zjistí, že svými obrazy dokáže ovlivňovat životy druhých a jejich moc je navíc znásobena něčím zlým, co na ostrově přežívá už léta. Když se Eddie seznámí s majitelkou ostrova Elizabeth Eastlakeovou, která trpí Alzheimerovou chorobou, a jejím ošetřovatelem Wiremanem, dají se podivné věci, jenž se kolem Edgara dějí, do pohybu…

Román Ostrov Duma Key vyšel poprvé česky v roce 2008, kdy jsem ho četla poprvé. I po letech si stále dokážu vybavit jedinečnou atmosféru, která z něj sálala a můžu říct, že po druhém čtení byl můj zážitek ještě větší a hlavně mnohem intenzivnější. Nejedná se o klasický horor, u nějž by vám vlasy celou dobu stály hrůzou, je to pořádně propracovaný mysteriózní příběh se silnou a podmanivou atmosférou.

Možná si říkáte, co může King napsat na více než sedmi stech stranách. Nutno říct, že Mistr je důkladný vypravěč, který vám musí sdělit vše. Opravdu vše. Nestačí napsat, že si Eddie zalil čaj, dozvíte se, jaký konkrétní to byl. Podle Kingova popisu byste si dokázali udělat úplně stejný sendvič jako jeho hrdina. Kdybyste se někdy na Duma Key ocitli, stačí vám jako přesný průvodce tato kniha, v níž autor nešetří opravdu barvitými a detailními popisy krajiny. Pokud vám takové podrobné vyprávění nevadí, bude se vám Ostrov Duma Key líbit, stejně jako mně. Stephen King totiž nikam nespěchá, nevrství jednu akci na druhou, ale dává si na čas. Navíc tak činí poměrně zajímavým způsobem, protože i přes onu zdlouhavost cítíte neustále napětí a jiskření a přemýšlíte, co z toho bude. A že něco bude, to nejlepší, nejnapínavější a nejděsivější si King nechal totiž až na samotný závěr, takže poslední třetina knihy je opravdu hardcore. Je-li vaše fantazie i jen trošku bujná, vzpomeňte, co jsem napsala výše – King je výborný mistr popisů, takže představivost pojede na plné obrátky – že by nakonec došlo i na ty hrůzou vztyčené vlasy? 🙂

V knize se mihne hodně postav, hlavních i vedlejších, které ale mají důležitý význam. Edgar Freemantle mi byl od počátku sympatický, možná i proto, že Ostrov Duma Key je psán v ich-formě z jeho pohledu, takže máte pocit, že s ním v určitém slova smyslu prožíváte celý příběh. Získal si mě taky Wireman, u obou se mi líbil jejich gentlemanský vztah k Elizabeth Eastlakeové, staré paní, jejíž nemoc by se dala snadno zneužít. Naopak, protivila se mi Eddieho manželka Pam, která s ním nejednala příliš hezky. Některé z postav si oblíbíte víc, jiné míň, a nebyl by to typický King, aby některou z nich v nečekaném okamžiku neodstranil ze scény.

Pokud vás tajemná Duma Key láká, určitě si ji nenechte v knižní podobě ujít. Zážitek je umocněn i skvělým překladem Lindy Bartoškové, jejíž kingovky mám hodně ráda, protože umí vystihnout podstatu příběhu, žongluje se slovy a dokáže Mistrovy slovní hříčky přeložit přímo geniálním způsobem.

Román Ostrov Duma Key by neměl chybět žádnému fanouškovi Stephena Kinga, podle mě je skvělou volbou i pro čtenáře, kteří se s ním teprve seznamují a bojí se jeho drsnějších knih.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu můžete zakoupit na eshopu.

Sex za časů královny Viktorie

Když jsem zjistila, že v nakladatelství Beta vyjde kniha o sexu ve viktoránské Anglii, zajásala jsem. Pro tuto ostrovní zemi mám slabost už od raného mládí, královna Viktorie se řadí mezi mé oblíbené historické osobnosti, no a téma sexu? A proč ne? Sex byl, je a bude nedílnou součástí lidstva, takže zjistit, jak to s ním měli za královny Viktorie, to byla doslova výzva.

Nutno říct, že publikace Sex za časů Královny Viktorie je vymazlená záležitost, co se grafické stránky týče. Použitím dobových fotografií, ozdobného písma a rámečků působí opravdu originálně a ve stylu retro.

Jedná se o prvotinu autorky Fern Riddelové, která lechtivé téma uchopila s věcností a nadhledem. Zajímavá je koncepce knihy – je zvláštní v tom, že Ridellová nechává hlavní slovo jiným – tehdejším odborníkům, kteří veřejnost poučovali a nabádali, co se sexu a jeho osvěty týče. Kniha je rozdělena do šesti částí, v každé má svůj prostor jeden z z nich. O anatomii lidského těla promlouvá dr. Dimmick, ke svobodným ženám se obrací paní Dollymopová, reverend J.J. James zase radí nezadaným mužům. Průvodce manželskými vztahy sepsala lady Petronella Von-Hathsburgová, průvodce praktickými pomůckami je od pana Madrakea a na konec nás čekají pikantní rady pro extrémní choutky od lorda Arthura Clevelanda. No měli to viktoriánci zajímavé, že?

Některé věci jsou poměrně úsměvné v kontextu s dnešní dobou. Například rady, podle kterých si máme vybrat svůj protějšek. Věděli jste, že s pomocí klobouku dáma s pánem mohli flirtovat, aniž by jejich okolí něco tušilo?

Velikost nohy: Mezi nejvýraznější znaky odhalující lidskou povahu patří velikost chodidla. Muži a ženy s velkýma nohama možná vypadají na první schůzce trochu divně, ale jako partneři jsou nejspolehlivější a oddaní. Lidé s malýma nohama mají sklon k přílišné bujarosti a k častým výpravám napříč tanečním sálem. (str. 59)

Publikace se nevyhýbá ani otázkám týkajících se témat choulostivějších – na paškál si bere pohlavní nemoci, ve své době poměrně rozšířené, například syfilis. Zabývá se i sexuálními pomůckami, kdo by tušil, že v té době už muži měli k dispozici nafukovací panny!

Nemusíte se bát, že by vás kniha mohla pohoršovat. Je napsaná srozumitelně, není vulgární. Díky ní se podíváte do historie a zjistíte, že o sexu se někteří nebáli mluvit ani před mnoha lety. Poučná exkurze za sexuálním životem lidí žijících na přelomu 19. a 20. století není nuda, ale zábava. Původně jsem od knihy čekala jinou koncepci, myslela jsem, že autorka bude publikovat poznatky získané studiem a bádáním, ona místo toho nechala promlouvat přímé propagátory sexuální osvěty viktoriánské éry. To byla trefa do černého, kdo jiný by vám měl vyprávět o sexu určitého historického období, než ten, kdo v něm žil. 🙂

Je vidět, že autorka si s výběrem témat dala práci a soustředila se i na to, aby text doplnily tématicky správné fotografie. Jako celek hodnotím publikaci Sex za časů královny Viktorie kladně. Rozšířila moje povědomí o viktoriánské době o téma, které ještě v dnešní moderní době bývá tabu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Betasamec

Asi si všichni pamatujete legendární Bridget Jonesovou, která do sebe klopila jednu sklenici vína za druhou a počítala kalorie jako zběsilá. Teď je tady Milan, svobodný pětatřicátník. Žije v Praze, pracuje v korporátu, kde dělá, že něco dělá a ve finále vlastně nedělá nic. Večer skočí s kamarády „na jedno“ /rozuměj tři, pět, osm kousků a občas i něco ostřejšího/, dá-li nějaká, střihne si i nezávazný sex. Jeho rána jsou den co den stejná – kafe, cigáro, někdy rohlík, jindy jen filozofické řeči. Den co den Milan jezdí veřejnou dopravou do práce, aby předstíral, že maká. Nejlepší na celém dni jsou kuřpauzy, kde splkne s dost dobrým týpkem Georgem, který přijel z USA, aby se po Praze porozhlédl. Milan netuší, že George je budoucí ředitel firmy a díky Milanově bezelstné upřímnosti zjistí, že podnik jde pomalu ale jistě do kopru. Z Milana udělá ředitele marketingu, má za úkol najít efektivní a rychlé řešení, aby byla firma opět v plusu. Milan dostane pravomoce, megavysoký plat a vlastní asistentku. Co víc si může chlap přát?

Milan je prototyp hrdiny, kterého asi žádná holka doma chtít nebude. Má víc než rád alkohol a je schopen udržovat paralelní vztahy /a pěkně po chlapsku si to zdůvodnit/. Na druhou stranu, na pivko by s ním člověk zašel, je vtipný i trochu bezelstný. Každopádně historky, které prožil, vás opravdu pobaví. Mně se nejvíc líbilo, jak se s kamarády vydal dobýt Ostravu jako pařmen na Stodolní.

V žánru humorné literatury je Betasamec svěžím počinem. Nakolik čerpal autor ze svých prožitků, můžeme jen hádat – spisovatel i hrdina totiž mají stejné jméno – Milan Dohnal. Každopádně se mu povedlo napsat opravdu vtipnou knížku, z níž humor a vtip srší z každé stránky a nesklouzává do nudného stereotypu. Autor má lehkou ruku, není křečovitý, text plyne svižně a dobře se čte. Je psán obecnou češtinou, občas se objeví ostřejší mluva a sem tam nějaký ten vulgarismus, který ale do konceptu zapadá a nepohoršuje. Tohle prostě „odsejpá“, než se nadějete, jste na konci.

Ale abyste si nemysleli, autor naťukl i trochu vážnější téma – to samozřejmě zaobalil do humorného kabátku, ale pokud čtete mezi řádky a vnímáte atmosféru, vycítíte to. Je to okamžik, kdy se Milan stává šéfem oddělení a záleží jen na něm, jak ho povede. Peníze a funkce mění charakter, což na sobě pozná i on, a nakolik ho to poznamená, uvidíte sami.

Přiznám na férovku, že nebýt nadšených kamarádek blogerek, které byly z knížky totálně odvařené, bombardovaly sociální sítě ukázkami a bavily se nad nimi, po Betasamci bych asi nesáhla. Když mi byl nakladatelstvím Beta poprvé nabídnut, říkala jsem si, že to nebude četba pro mě. Díky holkám jsem zjistila, že by mě Betasamec bavit mohl a jeden výtisk tedy putoval dodatečně za mnou. Ještě jednou díky, milá Beto!

Betasamce doporučuji opravdu upřímně, jak mužům, tak ženám. To, co je pro náš „region razovity“ legendární Ostravak, je pro Pražáky Betasamec Milana Dohnala. A nejen pro ně. Chcete-li opravdu neotřelou humornou pecku, sáhněte po něm, stojí to za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knihu můžete koupit.

Pařížský architekt

Paříž, rok 1942. Město se nachází v područí nacistů, jeho obyvatelé se potýkají s hladem a nedostatkem práce. I architekt Lucien Bernard se musí za války pořádně otáčet. Pracovních zakázek ubývá. Když za ním přijde bohatý podnikatel Auguste Manet s nabídkou, která by mohla ohrozit jeho život, ale na druhou stranu zajistit zajímavý finanční obnos, po menším váhání ji přijme. Má vymyslet důmyslné a neodhalitelné úkryty pro Manetovy židovské přátele. Kromě toho Lucien projektuje nacistům továrnu, aby nepůsobil podezřele. Manet ho o pomoc poprosí ještě několikrát a Lucien zjišťuje, že ho vymýšlení krytů baví a je to jeho způsob, jak se vzepřít Němcům. Ale jak dlouho to může fungovat?

Román Pařížský architekt se vrací k událostem druhé světové války, konkrétně se zabývá situací ve Francii. Jedná se o fikci zasazenou do skutečných historických reálií. Autor zmiňuje neblaze proslulé zatýkání francouzských Židů svými vlastními lidmi, tragédii, jejíž stín hanby ulpívá na zemi galského kohouta dodnes.

Charles Belfoure je původní profesí architekt a historik. V tomto beletristickém díle spojil oba faktory dohromady a napsal propracovaný román, jehož každá stránka je prodchnutá napětím. Dokonale vylíčil atmosféru tehdejší doby, kdy se lidé báli o svůj život, protože nevěděli, jestli je gestapu neudá soused nebo i blízký rodinný příslušník. Ač se jedná o autorovu prvotinu, je vyzrálá, čtivá a celou dobu dokáže udržet pozornost.

Za zmínku stojí i samotný hlavní hrdina. Musím přiznat, že jsem si k němu hledala cestu, k srdci mi hned nepřirostl. Měl o sobě docela velké mínění, byl ješitný, taky požitkář, hodně mi připomínal Oscara Schindlera, s kterým ho spojovala pomoc Židům. Líbilo se mi, že nebyl prvoplánový kladný hrdina, jehož byste milovali od prvních stránek. Ale ta prošlapaná cesta k Lucienovi za to stála. Ne, vnitřně se určitě nezměnil, hlavní charakterové vlastnosti mu zůstaly, ale uvědomil si, že je schopen svými činy změnit svět. A záchrana lidského života je právě jedním z nich.

Pařížský architekt by určitě neměl uniknout čtenářům, kteří vyhledávají literaturu, jež beletristicky zpracovává důležité historické okamžiky tak, aby byly zachovány základní pilíře kvalitního skutečného příběhu – autenticita a věrohodnost.

Mně se Pařížský architekt vryl pod kůži a nechal ve mně hluboký dojem, můžu ho jen a jen doporučit.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu můžete koupit.

Sbohem, Paříži

Violoncelistka Grace se po prožitém traumatu smiřuje s faktem, že její mistrovská hra nikdy neovládne koncertní pódia. Žije poklidně v malebné anglické vesničce, věnuje se výrobě a opravě hudebních nástrojů. Miluje Davida, se kterým udržuje vztah na dálku. David žije v Paříži a je… ženatý. Pokud to pracovní nasazení obou dovolí, scházejí se střídavě v Paříži a u Grace doma. Při jednom z pobytů ve francouzské metropoli David zachrání život těhotné ženě, která málem spadla do kolejí. Vlivem médií se z něj stává slavná osobnost, vycházejí o něm články, objevují se fotografie. Nastává takzvaný dominový efekt. Najevo vycházejí dosud skrytá fakta o Davidově životě, o nichž Grace neměla nejmenší tušení, a která se citelně dotýkají i jí samotné. Stejně tak, jako když kompletuje kousky poškozených hudebních nástrojů, aby je opravila, musí znovu poskládat i svůj život. Podaří se jí to?

Kniha Sbohem, Paříži se na první pohled tváří jako klasická romance, ale jakmile se začtete, zjistíte, že opak je pravdou. Tohle není typická lovestory, do rukou se vám dostává úžasný příběh, který má něco navíc. Vypráví sice o lásce, s níž to bývá jako s mýdlovou bublinou; je krásná, ale křehká a může snadno prasknout, ale důležité je něco jiného. Víra v sebe sama, v to, že člověk, ač to někdy na první pohled nevypadá, má v sobě spoustu síly, aby šel dál. A na příkladu křehké Grace, která celý život bojuje s traumaty, právě tohle autorka dokazuje. Dává důraz na přátelství, jehož síla dokáže setřít i generační rozdíly. Velkým bonusem je přiblížení Graceiny práce s hudebními nástroji, dozvíte se, jak se postupuje při jejich opravě a jak to v takové dílně vypadá.

Vydejte se s Grace do elegantní Paříže, hudbou rozjásané italské Cremony, pobuďte v poklidné anglické vísce. Užijte si podmanivý styl Anstey Harrisové, četba Sbohem, Paříži se snadno stane návykovou záležitostí. Autorka píše o tématech, jež někdy dokáží potrápit duši, lehkou rukou, s pochopením pro slabosti hlavní hrdinky.

Dojemný, zábavný, upřímný a okouzlující příběh plný hudby, která zní z každé stránky si získá všechny romantické duše, které hledají nevšední zážitek z četby.

Román najdete také v nabídce portálu Megaknihy.cz, které vám z vlastní zkušenosti můžu doporučit pro MEGAlevný nákup, MEGArychlost, MEGAvstřícnost a MEGAnabídku rozmanitých titulů.

Takoví normální #přátelé

Propadli jste kouzlu sociálních sítí? Je pro vás pohodlnější bavit se s druhými přes počítač než si s nimi zajít na kafe? A jste nervózní, když jste na chvíli offline? Teď si představte, že můžete svůj život změnit v dokonalý, ukázkový, takový, prostě takový, jaký jste si přáli žít, ale nikdy se tak nestalo. Becca to dokázala. Má skvělou práci, nádherného manžela, dítě a krásný dům. O tom, jak báječně si žije, nezapomíná zpravovat facebookové přátele v pravidelných statusech.

Lizzie, její bývalá kolegyně, zjistí, že Becca si to všechno vymyslela a snaží se přijít záhadě na kloub. Rozjíždí nebezpečnou akci, v níž figuruje i James, bývalý přítel Beccy. Kdo je tady vlastně oběť? Jak moc mohou sociální sítě ovlivňovat váš život?

Thriller, nebo spíše psychothriller Takoví normální #přátelé je typem knihy, kterou byste v knihkupectví či knihovně snadno přehlédli. Neoplývá typickými knižními rozměry, je to menší paperback, takže balení ideální na cesty. Ani obálka není až tak výrazná, aby vám do oka padla na první pohled. Ale nenechte se zmást, nenechte si tento titul utéct, za přečtení stojí!

Příběh je rozdělen do pěti části, ve vyprávění se střídá Lizzie a Becca, do textu jsou zakomponovány také policejní výslechy, které přidávají na naléhavosti. Nevíte, na čem jste, každá z žen má svou verzi, svou pravdu a svůj úhel pohledu. Autorka si se čtenářem pohrává, zdánlivě klidné tempo je jen ticho před bouří.

Nechci se tentokráte rozepisovat o hlavních postavách, abych nenarušila pocit napětí, protože vážně nebudete vědět, na čem jste. V tomto mi Sarah Aldersonová připomněla Ruth Rendellovou a její proslulé psychothrillery s dokonale vyšinutými hrdiny, jejichž chování a činy dokázaly smést ze stolu všechny možné teorie, které se čtenáři honily hlavou. Tady je to stejné, šokující zvraty a konec, který… no, však uvidíte sami.

Autorka představila aktuální téma dnešní doby, a to sociální sítě. Dokážou spolknout veškerý volný čas, občas nás hodně ovlivňují. Je až s podivem, jak člověk přes ně může působit na druhé, co může upravit a změnit, aniž by to jeho virtuální přátelé, s nimiž se mnohdy osobně nezná, poznali.

Nenápadná kniha s akčním příběhem plným napětí a nervy drásajících obratů v ději by neměla uniknout nikomu, koho problematika sociálních sítí a virtuálního života zajímá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knihu můžete zakoupit.