Billy Summers

Billy Summers. Takové sympatické jméno, že? Jeden by neřekl, že takové jméno může nosit nájemný vrah. Ale Billy není jen tak ledajaký zabiják. Zakázky bere pouze v případě, že objekt jeho zaměřovače je zlý a prohnilý člověk skrz na skrz. Navíc chce s touto prací nadobro skončit. Ale ještě než tak udělá, vezme poslední zakázku, jejímž cílem je zvláště odporný a bezcharakterní člověk. Vše by mělo jít jak na drátkách, Billy je mistr svého oboru, bývalý ostřelovač z Iráku, jeden z nejlepších, který ví, jak po vykonané práci co nejtišeji zmizet. Nic by tedy nemělo bránit tomu, aby Billy udělal svou poslední zakázku a užíval si zaslouženého odpočinku s kontem nabušeným penězi. Ale znáte to, věci se začnou sypat, aniž byste si to přáli, a přesně tohle se stane Billymu.

King využívá hlavní dějovou linku pro základní příběh, který začíná tím, že se Billy Summmers precizně připravuje na zakázku, na svůj cíl musí nějakou dobu čekat na určitém místě. Je domluveno, že bude předstírat spisovatelskou činnost, aby na sebe nepoutal přílišnou pozornost. A tady přichází geniální věc – Billy se rozhodne, že bude psát, aby se při čekání neukousal nudou a přitom bude předstírat, že je tak trochu chabé mysli. Což není pravda, Billymu to pálí jako nikdy. Sepíše tedy vzpomínky na vlastní minulost stylem prosťáčka. Vězte, že tato „literární vsuvka“ vás dostane do kolen a přinese překvapivé propojení s hlavní linií příběhu.

Kingovi se v Billym Summersovi podařilo stvořit postavy, které si oblíbíte na první dobrou. Billy je… Billy. Je možno oblíbit si zabijáka? Zamilovat si zabijáka? Po přečtení knihy říkám ano, je, byť se s vámi vaše morálka bude trochu prát.

Sakryš, sakryš, sakryš!!! Pane Kingu, smekám před vámi, tohle je váš majstrštyk (doufám, že ne poslední). Knížku jsem si užila od první do poslední stránkym, byť první část je trochu rozvláčnější (nic nového pro Mistrovy čtenáře) a nemohla dostat Billyho a další postavy z hlavy.

Příběh neotřelého nájemného zabijáka je originální a plný překvapivých zvratů i dojemně laděných scén. Najdete v něm odkazy na Kingova díla – schválně nebudu psát na která konkrétně, to vás při čtení přímo praští do očí. Tentokrát se autor mysteriózna dotýká jen zlehounka, skoro nenápadně a důraz klade spíše na vztahy a akci. A taky na romantiku. To byste u knihy s takovým námětem asi nečekali, že?

Billy Summers se opravdu povedl, Stephen King v něm dokazuje, že umí psát, i když mu pětasedmdesátka klepe na dveře. Laťka je opět vysoko, Mistře, přeskočíte ji dalším počinem? Těším se už teď.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Žhářka

Tento příběh by mohl být docela hezký road trip otce a dcery, kdyby nebylo toho, že jsou na útěku. Kdysi dávno se Andy McGee, ještě jako student, spolu se svou budoucí ženou Vicky a dalšími studenty zúčastnil experimentálního pokusu s novou syntetickou drogou P6, která v něm probudila schopnost mentální dominance. Bez následků nezůstaly ani jeho manželka a dcera Charlie, která po rodičích zdědila výjimečnou schopnost pyrokineze. Tajná vládní organizace Dílna, pod níž výzkum spadal, se na rodinu McGeeových zaměří a chce Charlie zkoumat. Agenti ve snaze získat dívenku jdou doslova přes mrtvoly. Andy má co dělat, aby tomu zabránil a Charlie, jíž je teprve osm, musí svou megasuper zbraň použít, i když ji ještě nedokáže ovládnout…

Ve Žhářce, která poprvé vyšla v roce 1980, Stephen King dokázal, že kromě skvěle vystavěného základního příběhu, který zaujme na první dobrou, umí do děje zapojit také emoce a city. Navíc se nejedná o žádnou nudu, děj má spád od prvních řádků, nenechá vás do konce vydechnout. Žhářka „slaví“ dvaačtyřicet let existence a vůbec byste jí tento věk neřekli. Je nadčasová a nestárnoucí.

Jak už jsem napsala, Stephen King si tentorát dal záležet na tom, aby podráždil vaše city. Hlavní hrdinové na útěku si vás podmaní a budete jim na jejich cestě za svobodou držet palce. Dozvíte se také, jak to funguje v Dílně, poznáte její zaměstnance oddané výzkumu a jejich praktiky, kterými chtějí dosáhnout svého – dostat se k Charlie a zkoumat její pyrokinezi. Mimochodem, scény, kdy dívenka i její otec využívají své schopnosti, jsou napsány sugestivně, je vám horko a cítíte žár.

Žhářka je dalším titulem, který by neměl chybět žádnému milovníkovi Kingova díla. Tím, že autor upustil páru emocím a román je tedy tak trochu „cíťa“,řadí se k podobně laděným dílům jako je Zelená míle, Pytel kostí nebo cokoli, pod co se Mistr podepsal jako Richard Bachman. Navíc se této knihy se nemusí bát ani ti, kteří jsou Kingem doposud nepolíbeni.

Je vám v těchto letních dnech horko? S Charlie vám bude ještě tepleji, to vám garantuju. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu koupíte na eshopu.

Pytel kostí

Kdysi velmi úspěšný spisovatel Mike Noonan se nemůže vzpamatovat z tragické ztráty manželky a nenarozeného dítěte. Uchýlí se do srubu u jezera v Maine, který se ženou užívali jako letní sídlo. Po pár letech sebetrýznění smutkem mu do cesty (a to doslova) vstoupí malá holčička. Mike se k ní i její matce, ovdovělé Mattie upne a pomáhá jim překonávat problémy s tchánem mladé ženy, který využívá svého bohatství i společenského vlivu a chce malou Kyru do výlučné péče. Mike se chtě nechtě stává účastníkem sporu o dítě a taky zjišťuje, že jeho žena, která mu před smrtí zatajila těhotenství, pátrala po něčem hodně zajímavém. Může tento fakt za noční můry, jimiž Mike trpí? A co zvláštní jevy v domě? Magnety na lednici se samy přeskupují a v tichém obydlí, kde žije pouze Mike, je slyšet dětský pláč…

Pytel kostí je jedním z nejdojemnějších románů Stephena Kinga. Kromě klasické duchařiny v sobě skrývá i romantický příběh. Mike je pořád zamilován do zesnulé manželky, přesto cítí, že by Mattie mohla díru v srdci zacelit. Spisovatelovy city jsou vylíčeny jemně a s pochopením pro mužské slabosti. Do příběhu je zakomponován osud černošské zpěvačky nazývané Smějící se Sára, která kdysi dávno žila v Mikeově srubu a přestože je desítky let mrtvá, s dějem pořádně zatočí.

Jak už jsme u Kinga zvyklí, román začíná velmi pozvolna, je hodně popisný, Mikeovo utrpení si spolu s ním prožijete se vším všudy. Přesto autor stále udržuje napětí a správnou atmosféru, kterou rozdmýchává pomocí hororových scén s mysteriózním nádechem. Ty jsou přiměřeně napínavé a ve mně vyvolávaly mrazivé pocity, což oceňuji, protože se u knížek nikdy nebojím. Romantická linie je velmi křehká a dojemná, ať už se jedná o vztah s milovanou manželkou, kdy platí rčení o lásce až za hrob, nebo počínající cit k Mattie. Pytel kostí je jednou z mála knih, kde se milostná a akční linka netlučou a naopak ladí.

Po pomalém rozjezdu i pozvolné jízdě napříč příběhem přichází v poslední třetině knihy smršť a nestačíte se divit, jak s dějem King zatočil, to on umí, probudit čtenářovu pozornost v pravý čas.

Pytel kostí doporučuji všem, kteří hledají lehce mrazivou duchařinu s mysteriózním nádechem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu zakoupíte na eshopu.

Christina

Máme tady další počin Stephena Kinga nazvaný Christina. Ale pozor, nejedná se o příběh, v němž by figurovala ženská postava, Christina je totiž jméno auta. Starý odrbaný Plymouth doslova a do písmene uhrane středoškoláka Arnieho, který udělá všechno pro to, aby svůj vysněný vůz vlastnil, i za cenu toho, že se to nebude líbit rodičům a nadšený nebude ani jeho nejlepší kamarád Dennis…

No wau, wau, wau. Zdálo by se, že se Christina tváří jako ryze chlapské čtení, protože auto a tak, ale opak je pravdou. Pro mě to byla premiéra, zrovna tuto knížku jsem nikdy předtím nečetla, takže jsem byla hodně zvědavá. A výsledek? Nadšení, a to velké. Arnieho auťák mě stejně jako své pasážery nabral, ujel se mnou ďábelskou cestu a pořádně vyšťavenou vyplivl až na konci.

Tentokrát autor zvolil zajímavé prostředí, děj situoval mezi studenty střední školy. Je konec sedmdesátých let, skupina Styx si zatím jen nesměle prodírá cestičku mezi hudební legendy, když Dennis s Arniem spatří Christinu a netuší, že jejich život nabere otáčky rychlejší než tachometr na nejnaspídovanějším závoďáku…

Je fakt, že King ani v této knize neubral ze své rozmáchlé ukecanosti a Christinu si tak „pojistil“ na úctyhodných 512 stran, které i přesto odsýpají a mírnou rozvláčnost vám dokonale vynahradí poslední třetina, která má spád a sviští jako kola Christiny, v některých úsecích ďábelské knižní jízdy jsem zapomněla i dýchat!

Spisovatel si vyhrál s atmosférou románu, v níž dominují proměny Arnieho osobnosti, kdy sledujeme, jak se z tichého a nenápadného chlapce stává běsnící magor. Jo, tohle autíčko s vámi udělá divy! Christina se nese v mysteriózním tónu, King používá poměrně sugestivní popisy, jejichž představivost zvyšuje lehké pohrávání s duchařinou. Prostě tohle budete hodně vnímat.

V závěru na vás čeká grandiózní, téměř filmové finále, od něhož je těžké odejít, třeba jen uvařit si čaj, natolik vás to pohltí.

Za mě je tento Kingův počin dynamický, sviští jako dobře seřízený stroj – no tak dobře, jako auto, které vám dal do kupy váš oblíbený servisák.

Pohonné hmoty šplhají vzhůru a výšek se vůbec nebojí, ale vy se chcete projet – není nic snazšího, než sednout s Arniem a Dennisem do Christiny a pořádně to rozjet, ať kola sviští.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Dolores Claiborneová

Dolores Claiborneová. Obyčejná žena, matka, manželka, hospodyně. Celý život bydlí na jednom místě, na malém ostrově, kde si vydělává údržbou a úklidem cizích domů. Nakonec zakotví nastálo u bohaté Very Donovanové, s níž stráví většinu času a je svědkem různých situací, které život nabízí, od vzestupů, až po pád. A to doslova. Dolores je obviněna z vraždy své zaměstnavatelky, která byla nalezena po pádu ze schodů. O své nevině Dolores přesvědčuje policii neobvyklou zpovědí, v níž jde až na dřeň.

Dolores Claiborneová se nese v komornějším duchu, než jsme u autora zvyklí. I když ji napsal pod svým pravým jménem, je „trochu cítit bachmanovštinou“, a zároveň je to v něčem trochu jiný King. Zapomeňte na horor, zapomeňte na nadpřirozeno, tohle je ryzí psychologická sonda do světa ženy, která žila v patologickém vztahu.

Jakmile se začtete, jen těžko lze přestat. Dolores je totiž návyková hrdinka. Jen co dosedne na židli a policisté započnou výslech, vás její výpověď vás doslova přiková. Není to obvyklý Kingův styl, přesto má něco do sebe a v případě zemité Dolores sedí jako… však víte co. Celou knížku spisovatel totiž pojal jako monolog životem zkoušené ženy. Provede vás svým mladím, kdy ztratila hlavu pro fešáka Joea s hladkým čelem, který se posléze stal jejím manželem, otcem jejích dětí a zároveň zhmotnělou noční můrou…

V Dolores Claiborneové se Stephen King představuje jako zkušený pozorovatel lidí, v případě hlavní hrdinky také zabrousil nejen do vztahů manželských, ale zaměřil se i na pouto mezi matkou a dospívající dcerou, které mnohdy bývá velmi křehké a narušit ho dokáže banální nedorozumění. Co se odehrává mezi Dolores a její dcerou? Uvidíte, pokud se do osobité zpovědi začtete. Můžu vám říct, že to stojí za to.

Pokud v Kingových knížkách hororovou linku nemusíte, nebo s jeho díly začínáte, Dolores Claiborneová vám může kápnout do noty. Za sebe ji doporučuji, na 240 stranách, které se milovníkům bichlí budou zdát jako nic, ale opak je pravdou, autor dokázal, že rozumí nejen magii a hororu, ale jdou mu perfektně i psychologicky laděné příběhy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu koupíte na eshopu.

Zatímco hudba hrála

Druhá světová válka, holocaust… co knih už bylo na tato témata napsáno a přesto jich nebude nikdy dost. Hlavně takových, které mají velkou výpovědní hodnotu i přes to, že jejich děj je smyšlený a kromě několika reálných postav v něm vystupují především fiktivní hrdinové. Ale i oni dokázali na svých bedrech unést tíhu válečného trápení a prostřednictvím kvalitně vystavěného příběhu ji interpretovat čtenářům.

V románu sledujeme osudy chlapce Maxe Muellera, který žije s otcem v Praze. Je obklopen úžasnými přáteli i hudbou, poprvé se zamiloval, vypadá to, že jeho raná mladá léta by mohla být taková, jaké si mladíci jeho věku vysnívají. Ale opak je pravdou, Maxovi jeho plány „kazí“ plíživý nástup Hitlerovy moci. Chlapec se dostává do terezínského ghetta, kde se setkává se svým nejlepším kamarádem Davidem a čerstvou láskou Sophií. Ale zatímco Max má být v Terezíně pouze dočasně, David a Sophie tam dobrovolně nejsou…

V ghettu je také Hans Krása, nejlepší přítel Maxova otce Viktora, který nastoupil do německé armády. Právě on je jedním ze skutečných lidí, jejichž životní příběh do své knihy Nathaniel Lande zakomponoval, dozvíte se pozadí vzniku slavné dětské opery Brundibár.

Zatímco hudba hrála je jedním z nejdojemnějších příběhů, v nichž je téma holocaustu zpracováno, a to tak, že na knihu myslíte ještě dlouho po přečtení. Max musí hodně rychle dospět, aniž by si to přál a vyrovnat se s nespravedlností osudu a života vůbec. Na počátku mu bylo dvanáct let a už v tomto věku byl neobyčejně vyspělý na chlapce svého věku, několikrát jsem se vracela v ději, jestli jsem něco nepřehlédla. Jeho projev, vystupování, inteligence, to vše jej činilo mentálně starším.

Tento neobyčejný román nevypráví o krásných věcech, které v životě zažijeme, ale o hrůzách, trápeních, velkém smutku a emočním vypětí. Přese všechno se jedná o nádherný, citlivě podaný příběh vyprávěný prostřednictvím hudby a umění. Autor si na něm dal velmi záležet, nejen na propracovaném ději, ale také na vysvětlivkách v závěru knihy, které čtenáři dodají doplňující informace k postavám a dobovým reáliím.

Neobyčejně dojemný počin považuji za možný první krok k seznámení mladší generace s dobou, která se od té naší sice vzdaluje mílovými kroky, ale přesto bychom na ni neměli zapomenout.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku zakoupíte na eshopu.

Nalezenec

Když před šesti lety nechala Bess Brightová svou čerstvě narozenou holčičku v nemocnici Foundling Hospital v Londýně. Doufala, že si ji bude moci vyzvednout, až na tom bude finančně lépe. Holčičce zanechá jedinečné poznávací znamení a číslo, které bylo děťátku přiděleno, si navždy otiskla do paměti. Jaké je její překvapení, když se pro dcerku vrátila a bylo jí řečeno, že ji už někdo odvedl. Kdo to byl? A podle čeho si dítě vyzvedl, když druhou polovinu předmětu měla Bess celých šest let u sebe?

Stacy Hallsová je poměrně mladou autorkou (ročník 1989). Zaměřuje se na historické romány, nakladatelství Beta už vydalo její knihu Naděje pro Fleetwood, která se mi hodně líbila.

První román se odehrával v 17. století, v Nalezenci se posouváme o sto let dopředu. Obě historické etapy se spisovatelce podařilo vystihnout atmosféru Londýna poměrně velmi plasticky, dala si záležet na popisech prostředí i postav, které působí reálně, o čemž mě v aktuální novince přesvědčila prostřednictvím dvou stěžejních hrdinek – Bess a Alexandry. Nebýt stěžejní zápletky, ženy by se nikdy nepotkaly, a pokud ano, zřejmě by se jejich cesty nikdy neprotnuly. Představují kontrasty – svět chudoby a bohatství, jedna má vše a druhá nic. Celý příběh sledujeme prostřednictvím jejich vyprávění v ich-formě, střídavě nám předkládají svůj pohled na věc a je na nás, jak s jejich výpověďmi naložíme. Protože Nalezenec je především o tom, že každá mince má dvě strany a někdy lze jen těžko určit, která je v určitý okamžik lepší.

Před vámi se odvíjí příběh, který se točí kolem vztahů mezi rodiči a dětmi, emoce z něj čiší všemi směry. Jste-li rodiči, určitě popřemýšlíte nad tím, jestli jednání obou hrdinek je v souladu s vaším přesvědčením, jestli byste vy sami situaci řešili stejně jako emotivní Bess, nebo se přiklonili na stranu racionální Alexandry. A kdo že je ona Alexandra, o které píšu, ale nic bližšího jsem k její osobě neuvedla? Dělám to záměrně, v případě tohoto románu je lepší, když ke čtení přistoupíte bez předsudků.

Jedná se o historický román, jehož zaměření sahá daleko za hranice žánru. Před námi se odvíjí psychologická sonda do životů lidí, jimž se příchodem dítěte otočil svět o sto osmdesát stupňů.

Nalezenec je dojemným příběhem o dětech, matkách, svědomí a hlasu srdce, který zahraje na strunu čtenářů, kteří hledají čtení plné emocí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu koupíte na eshopu.

Nečekaný návrat Josephine Foxové

V roce 1941 se Josephine Foxová vrací do svého rodného města Romsey. Návrat není vítaný, před mnoha lety byla doslova vyhozena vlastním dědečkem, který nepřekousl fakt, že se Josephine narodila jako nemanželské dítě. Žila v Londýně, dokázala se postavit na vlastní nohy, ale kdo byl její otec, to jí matka nikdy neřekla. Žena se vrací zpátky, aby na svou otázku našla odpověď. Asi už tušíte, že pátrání nebude procházka růžovou zahradou. Na Josephine čekají stíny minulosti i lidé, kteří by ji opět nejraději viděli na míle daleko.

Román Nečekaný návrat Josephine Foxové britské spisovatelky Claire Gradinge získal literární cenu Richard & Judy hledají bestseller. A můžu říct, že si to zasloužil. Tohle je knížka, kterou ocení fanoušci dobrého příběhu, v němž nechybí tajemství a napětí. V hlavní roli se představuje outsider Foxových, Josephine, která se na prahu čtyřicítky vrací tam, kde ji nechtějí. Ale to není jediná linie, v městečku Romsey je po výbuchu v kostele nalezena mrtvá dívka s neznámou totožností. Josephine se stává součástí vyšetřování, když přijme práci asistentky u svého kamaráda z dětství Nashe. Také tento fakt se některým lidem nelíbí a dávají to hrdince znát. Josephine rozplétá nejen nitky vlastní minulosti, ale také poslední chvíle mrtvé dívky, jež do Romsey také nezapadala.

Příběh se odvíjí ve dvou vypravěčských liniích, z pohledu Josephine, která k nám promlouvá v ich-formě, již střídá er-forma věnována Nashovi. Obě části se střídají v rámci kapitol a protože nejsou graficky odlišené, mohou se chvíli, než do tohoto vypravěčského způsobu vklouznete, plést. To je jen drobnost v jinak vybroušeném a na hříších z minulosti vystavěném počinu.

Nečekaný návrat Josephine Foxové je důmyslně vystavěným propletencem milostných, přátelských a především rodinných vztahů, v nichž to vře, bublá, kvasí a přestože je mnohé skryto jako pod pokličkou, stejně si najde skulinu, aby se dostalo ven. Mnoho nevyřešeného zůstává i mezi Josephine a Nashem, mezi nimiž dochází k jistému napětí i jiskření.

Pokud máte rádi příběhy, v nichž nejde jen o jednu základní zápletku, ale jejichž devizou je také sonda do mezilidských vztahů a nastavení zrcadla společnosti, bude vás knížka bavit. Zajímavou kulisou je umístění děje do historického období druhé světové války, která je v románech aktuálně dost preferovaná.

Začtěte se do příběhu, který jako by společně napsaly královna detektivek Agatha Christie a mistryně psychologicky laděných rodinných románů Kate Morton. Tohle se Claire Gradidge opravdu povedlo. Dočetla jsem se, že v Británii je už druhý díl, můžeme tedy doufat, že se dozvíme, co bude Josephine dál podnikat se svým životem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku můžete koupit na eshopu.

Milenka prince z Walesu

Kdo byla Wallis Simpsonová asi většina lidí, kteří se zajímají o anglickou královskou rodinu, ví. A co Thelma Morganová? Vůbec jsem neměla tušení, že byla milenkou prince z Walesu předtím, než si vzal Wallis za manželku a vzdal se tak nároku na anglický trůn. Spisovatelka Bryn Turnbullová nám Thelmu představuje v okamžiku, kdy se vydává z Anglie do domovských Států, aby podpořila svou sestru Glorii. Ta se zapletla do skandálu a hrozí jí, že přijde o dceru. Thelma, ač je provdána za vikomta Furnesse, prožívá velkou lásku s princem z Walesu, je to veřejné tajemství mezi anglickou smetánkou. Do Států se jí odjíždí jen velmi těžce, svého milovaného nechává pod dohledem Wallis Simpsonové. Jak to dopadlo, víme z historie, jaký byl ale život Thelmy, která se z rodného New Yorku dostala až do královského paláce?

Bryn Turnbullová umně střídá dvě časové roviny, které na konci nechává prolnout. Současná linie, kdy Thelma odjíždí za sestrou, se odehrává v roce 1934 a líčí Thelminy přípravy na cestu a pochyby, stejně jako vyšetřování milostného skandálu její sestry Glorie. V druhé lince se vracíme o devět let zpátky. Gloria je tehdy šťastná se svým manželem Reggiem Vanderbiltem, Thelma se teprve seznamuje s vikomtem Furnessem. Jsme svědky hořkého a tragického konce Gloriina manželství a sledujeme Thelmu, která díky sňatku postupuje mezi elitu londýnské společnosti.

Příběh je důmyslně propracovaný, obě linky mají své důležité místo v ději. Před námi se odvíjí svět, do jakého není snadné proniknout. Zlatá éra bouřlivých dvacátých let minulého století rámuje Thelmin osobitý a zajímavý život. Se sestrou vyrostly v područí despotické matky, není divu, že obě hledaly způsob, jak matce uniknout. Nikdy se jim to úplně nepodařilo, celý život se svým dcerám pletla do života a měla je pod dohledem. Rodinné vazby jsou v knize vůbec velmi podstatné. Autorka je vylíčila velmi plasticky, zejména ty mezi Thelmou a jejími osudovými muži.

V románu nazvaném Milenka prince z Walesu dostáváme nejen zajímavou biografii ženy s neméně zajímavým osudem, ale také nahlédneme mezi vyšší společenskou třídu, kde vládly poměrně uvolněné mravy. Nevěra byla tichou cestou tolerována, manželské páry se vzájemně podváděly, matky nechávaly své děti chůvám a braly si je jen ve vyhraněný čas na pár minut, aby se s nimi okázale předváděly před návštěvami.

Kniha je plná barvitých popisů a dialogů, jejichž prostřednictvím blíže pronikáme do světa londýnské a newyorské smetánky. Jejich život působí hosně a luxusně, což znásobuje i doba, do níž je děj zasazen, dvacátá a třicátá léta minulého století. Pod třpytivou slupkou se skrývá leckdy nahnilé jádro, vztahy jsou občas falešné, že, Wallis? Větší prostor dostává také boj Glorie Vanderbiltové o malou dcerku, jíž si po společenském skandálu Glorie uzurpovala pro sebe dívenčina teta z otcovy strany. Do křehkého vztahu mezi matkou a dcerou se jí podařilo zarazit klín, který šel jen těžko vytáhnout a na malé Glorince zanechal stopy až do její dospělosti.

Dostala jsem šťavnaté a hutné čtení, které mě pohltilo. Jako milovnice dvacátých let jsem si ho užila od první do poslední stránky. O Thelmě jsem až do otevření knihy neměla ani ponětí a jsem ráda, že jsem si rozšířila obzory. Tyto románové biografie mě vždycky nutí dohledávat informace o postavách na internetu a dokreslovat si tak příběh fakty.

Jste-li milovníky anglické aristokracie, milujete zašlý lesk časů minulých a seznamujete se rádi prostřednictvím knih se zajímavými postavami historie, přečtěte si i tento román z pera Bryn Turnbullové.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Temná půle

Američanům se blíží Halloween, nám Dušičky… Chtělo by to nějakou stylovou četbu. Co takhle dalšího Stephena Kinga? Temná půle vychází znovu v nakladatelství Beta s úžasnou obálkou, která mi doslova učarovala.

Vítejte (už po několikáté) v oblíbeném Castle Rocku, kde s půvabnou manželkou a dětmi žije spisovatel Tad Beaumont. Románová tvorba pod vlastním jménem mu moc nešla, proto se rozhodl psát pod pseudonymem a stvořit George Starka, s jehož identitou šlo psaní jako po másle. Když se jednoho dne rozhodne George pohřbít, protože už má dvojího žití plné zuby, se zlou se potáže. U koho? No přece u samotného George, který chce žít navždy a Tada nutí, aby ho držel naživu pomocí písmenek. Klap, klap, klap na psacím stroji a vše může být v pořádku. Ale Tada už to vážně nebaví a tak začíná boj na život a na smrt.

Temná půle se zpočátku jeví jako poctivá detektivka. Dochází tam k vraždám lidí, s nimiž měl Tad co do činění a podle stop to vypadá, že zřejmě vraždil on. Ale, víme své, u Kinga není vše takové, jak se na první pohled zdá být, takže si užijeme nejen pár šťavnatě krvavých vražd (ty popisy stojí za to), ale i mysteriózno a hororovou atmosféru, zejména finále je velmi výživné.

Potěšilo mě setkání s Alanem Pangbornem. Jestli je vám jeho jméno povědomé, pak jste zřejmě četli Nezbytné věci a víte, že se jedná o šerifa z Castle Rocku, charismatického a férového chlapa. Temná půle částečně našla inspiraci v Richardu Bachmanovi. I toto jméno vám něco říká? No bodejť by ne, svého času to bylo alter ego Stephena Kinga, pod nímž napsal řadu výborných, spíše psychologicky laděných románů.

Temná půle je hodně zajímavým počinem. Autor opět využil svého popisného umu, který nám dokonale předvede na pořádně krvavých scénách vražd – jestli máte bujnou představivost, tak se těšte, měla jsem pocit, že čtu něco od Chrise Cartera. Docela poklidně působí scény z Tadova rodinného života, společné chvilky se ženou a dětmi, které tak trochu ukolébají, aby vás Mistr posléze nabudil pořádně rozjetým finále, šílenou akční jízdou za Georgem Starkem, který chce mít poslední slovo. Tohle mírně psychedelické vyústění ve mně nabudilo adrenalin a taky pochyby, jak to všechno vlastně je, promiň Tade. 🙂

Tento mysteriózní, thrillerově i hororově laděný počin Stephena Kinga stojí tak trochu v pozadí jeho tvorby, což je docela škoda. Má zajímavou myšlenku, zpracování a hlavně potěší ty, kteří hledají v knihách Stephena Kinga i něco k přemýšlení.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu najdete na eshopu nakladatelství.