Štítek: FRAGMENT

Dnes a denně čteme o dopravních nehodách a modlíme se, aby se některá z nich nedotkla nás. Jak se s tragickými následky jedné takové nehody poprala Pavla, hlavní hrdinka knihy Tisíc východů slunce?

Pavla momentálně prožívá šťastné období. Je vdaná za toho nejskvělejšího chlapa pod sluncem a čeká miminko. Rodinná idylka bohužel končí dopravní nehodou, při níž umírají Pavlin manžel a otec. Mladá žena rázem přichází o dva nejbližší a nejmilejší muže svého života. Ze Ženevy, kde všichni žili, se stěhuje zpátky do Čech k babičce, aby se dala dohromady a našla ztracenou rovnováhu. Pavla má dojem, že už na ni nic hezkého v životě nečeká. Může se zmýlit?
Pavla, která si sáhla na dno svých psychických sil, se musí vzchopit a žít dál. Po přestěhování k babičce se seznamuje se sousedy, sourozenci Zbyškem a Eliškou. I oni se vyrovnávají s tragédií – Eliška při nehodě na motorce, kterou řídil Zbyšek, oslepla. Zatímco on se trápí a uzavírá do sebe, jeho sestra se s následky nehody vyrovnává velmi dobře a svou slunečnou povahou prosvětluje všechno kolem. Pro mě byla Eliška takovým záchytným bodem, když už jsem měla pocit, že se na mě při čtení emoce valí jako lavina.

V knize se v jednotlivých kapitolách střídají vypravěči. Máme tak možnost vidět události očima samotné hlavní hrdinky Pavly, zamlklého Zbyňka, stejně jako Věrky, nezdolné Pavliny babičky.
Musím říct, že babička Věrka mi byla nejsympatičtější, možná je to tím, že je vykreslená jako moudrá žena, ošlehaná životními zkušenostmi.
Poměrná část knihy se odehrává v malebném městečku Hory Páně. Líbilo se mi nejen jméno, jež evokuje představu idylických časů, ale také živý, barvitý popis krajiny a vykreslení některých svérázných obyvatel, kteří se v příběhu objevují.

Román je velmi čtivý, má svižné tempo a krátké kapitoly, takže vám bude rychle utíkat, a to i díky vícero vypravěčům. Primárně je určen především čtenářkám, nebojím se říct, všech generací. Spojuje v sobě rodinný příběh s velkou dávkou emocí, takže si můžete připravit kapesníky.

Měla jsem tento román v merku už delší dobu, do rukou se mi dostal díky autorce Sabině Zelené. Upoutal mě nejen anotací, ale také krásnou obálkou. Obecně nemám příliš v lásce knižní obálky, na nichž figuruje fotografie konkrétní osoby. Na téhle je zabrán obličej mladé sympatické dívky hledící do dáli. Také název je decentně vyvedený a vkusný.

Tisíc východů slunce je román o ztrátě, smutku, hledání i naději. Toho smutku je na takový křehký příběh docela dost, někdy možná zakroutíte hlavou, jestli je to vůbec možné, a zda by v reálném životě člověk tolik bolesti unesl. Možná si díky této emotivní knížce uvědomíte, že to, co máte, nelze vždy brát jako samozřejmost.

(Za recenzní výtisk děkuji autorce Sabině Zelené a nakladatelství Fragment)

Kniha vypráví osudy skutečného horolezce Josky Smítka, který stal ve své době legendou.
Jeho příběh sepsal Josef Urban, jehož proslavily knihy Habermannův mlýn nebo 7 dní hříchů.
I zde se dotkl tématu II. světové války, které je v jeho románech velmi časté.

Joska a jeho kamarád Heinrich, který je zároveň i vypravěčem knihy, milují hory. Jsou schopní trávit tam veškerý volný čas.
Oba se zamilují do stejné ženy. Vlasta Štáflová je spisovatelka a nadšená horolezkyně, která mladíkům učaruje. Má to jeden háček – Vlasta je vdaná. Od setkání v Tatrách Joska na ni nedokáže přestat myslet. Láska dvou mužů k jedné ženě bude velkou zkouškou pevnosti přátelství.

S příchodem okupace se z Josky stává psanec. Před nacisty se skrývá v milovaných horách, chce se vyhnout totálnímu nasazení.
Joska prožívá těžké chvíle. Nemá co jíst, pije čaj z jehličí a jeho jediným světlým bodem jsou myšlenky na Vlastu. Je rozhodnutý nepoddat se fašismu, což se pro něj stává osudným…

Román je čtenáři předložen v podobě Heinrichových vzpomínek na nejlepšího kamaráda Josku. Nechybí autorův poetický styl, který stojí za to vnímat a vychutnat si jej. Text v kapitolách je členěn do odstavců, celek pak působí jako byste sledovali film.

Kniha Tenkrát v ráji je zajímavým čtením hned z několika důvodů. Nejenže mapuje osudy reálné osoby, v tomto případě horolezce Josky Smítka, zároveň je svědectvím o těžké době v čase německé okupace. Na základě knihy se chystá také filmové zpracování, na které jsem hodně zvědavá.

Jste-li příznivci hor, zajímá vás historie naší země a máte rádi osudy skutečných lidí, Tenkrát v ráji je tip na čtení právě pro vás.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Dvě časové roviny, dva různí hrdinové, jedna vila v Ostravě…

Roberta pracuje jako realitní makléřka a právě se snaží prodat vilu, kterou nabízí v realitce. Když se chystá na schůzku s potencionálním zájemcem, nemá ani nejmenší tušení, jaká lavina událostí se tím spustí.
Bo, jak si hrdinka knihy nechává říkat, je bývalá příslušnice armády. Už od počátku působí velmi tajemně. Je neohrožená, životem ošlehaná. Ani ve snu by ji nenapadlo, že kvůli vile, která na Sadové stojí mnoho let, bude bojovat o holý život…

Právě v tomhle tajuplném domě si v roce 1941 začíná psát deník Johann Proske, ustrašený úředník německého původu, který ve vile žije s dcerou.  Díky deníku sledujeme změny, které se v Ostravě za 2. světové války děly, jakož i osobní proměnu Johanna Proskeho. Ten ve vile ukrývá židovskou rodinu. Paradoxem je, že dům této rodině původně patřil.  Aby Proske odvedl od svého činu pozornost, musí on i jeho dcera pěstovat přátelské vztahy s nepřáteli, což však do budoucna může mít fatální následky.

Jak spolu obě dějové linky souvisí?

Roberta je akční žena činu. Jako bývalá vojanda vládne nebývalou kondičkou, zároveň je zdatnou mistryní slova. Na všechno má odpověď, je bystrá a má postřeh. Její život je na můj vkus příliš hektický.
O moc víc se mi líbila dějová linie Johanna Proskeho. Zajímají mě události 2. světové války, jak je prožívají  obyčejní lidé. Jako obyvatelka Moravskoslezského kraje jsem ocenila, že se knížka odehrávala v našem krajském městě, v Ostravě. 

Autor dokázal oddělit obě dějové linie použitím autentického jazyka. V deníkových záznamech Johanna Proskeho zní spisovná, místy zastaralá čeština, právě proto je deník velmi uvěřitelný.
Roberta díky prořízlé puse působí velmi familiérně, její hovorová čeština je proložená ostravským slangem (fus, gřuch, gaťky, starky, vachrlaty), jemuž jsem já osobně rozuměla velmi dobře a zajímalo by mě, jak působil na čtenáře z Čech. 🙂

Román Dům s tajemstvím je pozoruhodným mixem několika žánrů  – historie, napětí, akce, nechybí ani trocha odlehčeného humoru. Někdy je v knize Roberty až trochu moc, o to víc bych si přála, aby dějová linie kolem Johanna Proskeho dostala větší prostor. Vlastně by si zasloužila CELOU KNÍŽKU JEN PRO SEBE. Bude tomu tak? 🙂

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Ona píše o vaření, které miluje, on je šílený sportovec, který leze po zamrzlé vodě. Ona už dávno nemá dvacet, on je mladý, bezstarostný kluk.
Zatímco jemu dělá pohyb vyloženě dobře, ona se nejlíp cítí s dobrým jídlem v puse a sport je pro ni jen nutné zlo.
Ty dva byste nikdy dohromady nedali. Ale říkejte to osudu… 🙂

Klára, redaktorka rubriky o vaření jde na pohovor s Matoušem Kopřivou, který měla původně vést její kolegyně. Už předem trne hrůzou, protože netuší, o čem si bude se zarytým horolezcem povídat.
První setkání v restauraci dopadne katastrofálně. To si tedy myslí Klára, Matouš je však jiného názoru a je mu jasné, že v té upjaté novinářce, která dělá jeden trapas za druhým a víc než on ji zajímal jídelníček, něco je. Chvíli trvá, než se Matoušovi podaří Kláru ulovit, ale pak to stojí za to.
Oba se sblíží při jednom sportovním víkendu. Klára pomalu bourá předsudky vůči mladšímu Kopřivovi /jak mu láskyplně říká/. Zdálo by se, že romance může mít kladný konec.
Ale tentokrát Kateřina Petrusová překvapila všechny své příznivce. Svým hrdinům připravila dost perné chvilky, které prověří jejich vztah. Jak moc je pevný, co všechno unese?

Tak jsem se opět nemohla dočkat, až tahle knížka vyjde. Autorka je pro mě zárukou toho, že se pobavím, užiju si kapku romantiky a hlavně se hodně zasměju. Jak je u mě zvykem, tuhle „drobnou jednohubku“ jsem zhltla za večer. Při čtení jsem měla většinu času pusu od ucha k uchu. Já si prostě autorčin styl psaní vysloveně užívám. Píše tak, jako byste příběh prožívali sami. Hovorový styl, žádné servítky a sem tam i přisprostlé slovo, které do děje zapadalo. Nebylo jich ani moc, ani málo, zkrátka tak akorát.
Líbil se mi nápad, že každá kapitola začínala konkrétním receptem, který se nějakým způsobem vztahoval k ději.

Co se týče hlavních hrdinů, na Kláře bylo sympatické její nadšení pro vaření a také to, že vůbec nebyla dokonalá kráska s ukázkovou postavou modelky. Prostě reálná hrdinka, které její příběh věříte. A není to jen tím, že je vyprávěn ich formou právě z jejího pohledu.
Naopak se mi zdálo, že jsem se toho nedozvěděla trochu víc o Matoušovi, alespoň takový byl můj pocit.
I tentokrát mám stejnou výtku jako u předchozí knihy. Je moc tenká. Poslední třetina by zasloužila „přifouknout“, dějová zápletka si o to přímo říkala sama. Klára s Matoušem  si projdou testem odolnosti, autorka v knize popisuje dost vážné, ale přesto zajímavé téma o překonávání handicapu v partnerském vztahu. To bych rozvinula víc, určitě to zajímá spoustu čtenářů.

I přes to jsem si čtení opravdu užila a už netrpělivě vyhlížím další autorčinu knížku.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Pretty woman – příběh prostitutky, která ke štěstí přišla, známe všichni. Právě na tuto „pohádku“ odkazuje nový román ze série Hříšné tajnosti s názvem Svedená.
Lizzie je něco přes dvacet, žije se svými spolubydlícími v jednom bytě.  Jednoho dne v baru uvidí muže, který ji docela přitahuje. Když zjistí, že ji muž považuje za prostitutku, která čeká na zákazníka, nechá jej při tom. A také se nechá svést. Je to totiž jediná cesta, jak se k šarmantnímu neznámému dostat.
Z Lizzie se stává Bettie, luxusní prostitutka. S Johnem, tak se onen neznámý jmenuje, zažije takovou vášeň, že…., že si ji bude chtít zopakovat. Svou pravou identitu neprozradí a dále vystupuje jako Bettie. 
Její nový život je plný luxusu, peněz a sexu.
Lizzie/Bettie bojuje se svým svědomím, měla by Johnovi říct pravdu o své identitě, jenže se bojí následků. Co když se John rozzlobí? I on vypadá, že má svá tajemství…
Teda!!! Knížku jsem si vybrala na základě anotace, Pretty woman mám docela ráda, četla jsem i pár knížek ze života prostitutek (ne, že bych se v nich zhlížela :-), třeba Intimní dobrodružství jedné londýnské prostitutky od Belle de Jour nebo Deník prostitutky od Michaela Webera. Bylo mi jasné, že to nebude klasická zpověď padlé ženy :-), ale pořádná smršť sexu. Je to logické, vlna erotických knížek ještě neopadla.
Autorka se nebojí naservírovat čtenářům pořádnou porci sexuálních hrátek, za jakou by se nemusel stydět ani Robert Rosenberg v dobách své největší slávy. Nevyhýbá se ani choulostivému tématu – vztah mezi dvěma muži, byť se jedná o experiment mladých studentů. Nebudu prozrazovat víc, to se přece nedělá 🙂
Román(ek) jsem zhltla doslova za jeden sobotní večer. Je to knížka, kterou určitě vyhledají milovnice všeho „greyovského“, kterým nesmí v žánru této literatury nic uniknout. Pro mě osobně to byla vyloženě odpočinková záležitost s vědomím, že si od knížek tohoto typu dám zase na delší čas pokoj. 🙂

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Protože jsem velkou fanynkou série Hunger games, neodolala jsem „volání“ série nové, která slibuje skvělý čtenářský zážitek všem, kteří HG milují. Autorem je Andrew Fukuda.
První díl nese název Hon a mám tu čest představit ji zde v rámci reading copies nakladatelství Fragment.

Blíže neurčená budoucnost, kdy svět ovládají lidé netvoři, snad upíři, kterým jsou cizí jakékoliv projevy emocí. Původní lidé jsou nyní nazýváni „glupani“ a skoro všichni vyhynuli. Zbývá jich jen hrstka.
Jedním z nich je sedmnáctiletý student Gen. Naučil se přežít v nepřátelském prostředí, skrývat emoce a téměř splynout s davem. Jedna slza, kapka potu nebo úsměv z Gena činí skvělou pochoutku pro upíry, kteří se v tomto světě nazývají lidmi.
Gen se tedy snaží zapadnout a zbytečně na sebe neupozorňovat. Jednoho dne je však vyhlášen hon na glupany a jedním z vylosovaných lovců je Gen. Podaří se mu ve skupině bezcitných lovců, těšících se na chuť lidského masa a krve, i nadále tajit svou identitu? A co teprve, když se mezi vylosovanými objeví Genova spolužačka Záře, která o něj jeví zájem už dlouhé roky?

Věděla jsem, že je nová série přirovnávaná k Hunger games, ale že to budou skoro na chlup Hunger games, tak to mě trošku zklamalo. Podobnosti je tam víc než dost. Losování lovců, jejich trénink, boj jednoho proti druhému, vzájemná nevraživost i láska mezi dvěmi z nich. Možná, že kdybych HG nečetla a Hon by se mi dostal do rukou jako první, byl by to názor opačný.
Každopádně oceňuju nápad. Knih s upíří tématikou už u nás vyšlo tak hodně a někoho napadlo napsat dystopii o tom, jaké by to bylo, kdyby upíři náš svět ovládli.
Musela jsem se ještě smát ( v dobrém) nápadu s vyjádřením emocí u upírů. Žádné výbuchy smíchu, ale škrábání na zápěsti. Když jsem si to zkusila představit, bylo to docela vtipné. Místo smíchu hrobové ticho, kamenné obličeje a zvuk jen od škrábání kůže na zápěstí :-).
Děj byl docela akční, měl spád, napětí i kapku nechutnosti – to když autor velmi barvitě popisuje, jak se na slunci doslova rozpadne rozprskne upír :-). Hon jsem přečetla za dva dny a jsem zvědavá na další díly.
Knihu ocení milovníci dystopií. Je zařazená do kategorie young adults, ale ze zkušenosti a praxe knihovníka vím, že ji čtou i dospělí. 
Stýská se vám po Hunger games? je tady Andrew Fukuta a Hon.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)