Tisíc východů slunce

Dnes a denně čteme o dopravních nehodách a modlíme se, aby se některá z nich nedotkla nás. Jak se s tragickými následky jedné takové nehody poprala Pavla, hlavní hrdinka knihy Tisíc východů slunce?

Pavla momentálně prožívá šťastné období. Je vdaná za toho nejskvělejšího chlapa pod sluncem a čeká miminko. Rodinná idylka bohužel končí dopravní nehodou, při níž umírají Pavlin manžel a otec. Mladá žena rázem přichází o dva nejbližší a nejmilejší muže svého života. Ze Ženevy, kde všichni žili, se stěhuje zpátky do Čech k babičce, aby se dala dohromady a našla ztracenou rovnováhu. Pavla má dojem, že už na ni nic hezkého v životě nečeká. Může se zmýlit?
Pavla, která si sáhla na dno svých psychických sil, se musí vzchopit a žít dál. Po přestěhování k babičce se seznamuje se sousedy, sourozenci Zbyškem a Eliškou. I oni se vyrovnávají s tragédií – Eliška při nehodě na motorce, kterou řídil Zbyšek, oslepla. Zatímco on se trápí a uzavírá do sebe, jeho sestra se s následky nehody vyrovnává velmi dobře a svou slunečnou povahou prosvětluje všechno kolem. Pro mě byla Eliška takovým záchytným bodem, když už jsem měla pocit, že se na mě při čtení emoce valí jako lavina.

V knize se v jednotlivých kapitolách střídají vypravěči. Máme tak možnost vidět události očima samotné hlavní hrdinky Pavly, zamlklého Zbyňka, stejně jako Věrky, nezdolné Pavliny babičky.
Musím říct, že babička Věrka mi byla nejsympatičtější, možná je to tím, že je vykreslená jako moudrá žena, ošlehaná životními zkušenostmi.
Poměrná část knihy se odehrává v malebném městečku Hory Páně. Líbilo se mi nejen jméno, jež evokuje představu idylických časů, ale také živý, barvitý popis krajiny a vykreslení některých svérázných obyvatel, kteří se v příběhu objevují.

Román je velmi čtivý, má svižné tempo a krátké kapitoly, takže vám bude rychle utíkat, a to i díky vícero vypravěčům. Primárně je určen především čtenářkám, nebojím se říct, všech generací. Spojuje v sobě rodinný příběh s velkou dávkou emocí, takže si můžete připravit kapesníky.

Měla jsem tento román v merku už delší dobu, do rukou se mi dostal díky autorce Sabině Zelené. Upoutal mě nejen anotací, ale také krásnou obálkou. Obecně nemám příliš v lásce knižní obálky, na nichž figuruje fotografie konkrétní osoby. Na téhle je zabrán obličej mladé sympatické dívky hledící do dáli. Také název je decentně vyvedený a vkusný.

Tisíc východů slunce je román o ztrátě, smutku, hledání i naději. Toho smutku je na takový křehký příběh docela dost, někdy možná zakroutíte hlavou, jestli je to vůbec možné, a zda by v reálném životě člověk tolik bolesti unesl. Možná si díky této emotivní knížce uvědomíte, že to, co máte, nelze vždy brát jako samozřejmost.

(Za recenzní výtisk děkuji autorce Sabině Zelené a nakladatelství Fragment)

Dopisy, které nikdo nečetl

Když už si myslíte, že váš život najel do těch správných kolejí, stane se něco, co vás dokonale vyvede z omylu. Stejně jako Stellu. Dostane šanci prožít takový život, jaký si vysnila?

Stella vyrůstala v sirotčinci a nikdy si nepřála nic víc než mít vlastní domov a lásku. Když se vdávala, doufala, že své štěstí konečně našla. Manželství má však do idylky daleko. Kniha Dopisy, které nikdo nečetl, přináší emocemi nabitý příběh, který vás dokonale pohltí.

V roce 1943 je válka v plném proudu a člověk neví dne ani hodiny. Londýn devastovaný častými nálety se stává svědkem velké lásky. Za zvláštních okolností se setkají Stella a Dan. Ona živoří v nešťastném manželství se starším mužem, on dává všanc svůj život jako pilot americké armády.

Jednou vytáhne kamarádka Nancy nesmělou a ve vztazích nezkušenou Stellu do velkoměsta, aby přišla na jiné myšlenky. Mladá žena nemá vůbec tušení, jaký obrat nabere její život. Osudové setkání s Danem mění její nejistou povahu a Stella touží vymanit se z manželských pout. Ale byť byla morálka válečného světa v jistých věcech trochu uvolněná, protože “co kdybychom zítra už nebyli”, vdaná žena neměla šanci začít znovu, přišla by totiž o všechno.

Dan své lásce koupil dům v Londýně, aby mohli být spolu, Stella však stojí před nejtěžším rozhodnutím, které za svůj život musela udělat. Jediný pojítkem mezi nimi jsou dopisy plné lásky, naděje i bolesti.

V roce 2011 se opuštěný dům na konci londýnské ulice stává útočištěm mladé dívce Jess, která je na útěku před násilnickým partnerem. Jess v domě pár dnů pobývá, než se rozhodne, jak naloží se svým životem dál.

Když ve schránce najde dopis z Ameriky adresovaný jakési Stelle, přečte si ho. Nerada porušuje listovní tajemství, ale dopis označený jako naléhavý, ji čímsi přitahuje a fascinuje. Napsal ho devadesátiletý Dan, jenž doufá, že se mu ozve jeho dávná láska. Nezbývá mu příliš času a on by ji rád ještě naposledy viděl. Jess i přes vlastní problémy pátrá po totožnosti tajemné Stelly, aby odkryla fascinující a dojemný příběh velké lásky.

Kniha má úžasné grafické zpracování a vkusnou obálku, která vás chytne za srdce a především naláká ke čtení.

Příběh sám o sobě možná není příliš originální – láska a překážky, které brání dvěma zamilovaným ve vztahu – to máme v literatuře dnes a denně. Dopisy, které nikdo nečetl, tuctovkou zaručeně nejsou.

Mám ráda příběhy odehrávající se za druhé světové války, Anglie je moje oblíbená knižní destinace, zároveň si libuju v knihách, v nichž hlavní roli hrají dopisy. V tomto románu se autorce podařilo výše uvedené skvěle zkombinovat. Dalším plusem jsou dvě časové roviny, do kterých je příběh zasazen.

Máte-li aspoň trochu romantickou duši, tenhle příběh si zamilujete. Iona Grey jej pojala jako příběh velké lásky, které osud nepřeje. Při čtení jsem měla pocit naprostého zmaru z toho, jak je někdy život zapeklitý. Klacky, které házel Stelle pod nohy, byste zaručeně tahat nechtěli. Po dlouhé době se mi stalo, že jsem si ke čtení musela vzít kapesník a suchý tedy nezůstal.

Autorce se podařilo opravdu věrně vystihnout období válečných let, kdy bylo obtížné hospodařit. Potraviny byly na příděl, hospodyně se musely naučit vařit s náhražkami. Neustálá hrozba smrti se kolem všech táhla jako dým. V dnešní pohodlné době je docela těžké si to představit, o to víc podlehnete kouzlu knihy, abyste vstřebali její atmosféru a anglického ducha, který zůstal zachován i v překladu do češtiny.

Dopisy, které nikdo nečetl jsou dokonalým nadčasovým příběhem lásky a naděje, která opravdu umírá jako poslední.

(Knihu k recenzi věnovala Albatros Media, recenzi si můžete přečíst také na webu knižního komunitního portálu Zeedee.com, kterému tímto děkuji za poskytnutí recenzního výtisku)

Tenkrát v ráji

Kniha vypráví osudy skutečného horolezce Josky Smítka, který stal ve své době legendou.
Jeho příběh sepsal Josef Urban, jehož proslavily knihy Habermannův mlýn nebo 7 dní hříchů.
I zde se dotkl tématu II. světové války, které je v jeho románech velmi časté.

Joska a jeho kamarád Heinrich, který je zároveň i vypravěčem knihy, milují hory. Jsou schopní trávit tam veškerý volný čas.
Oba se zamilují do stejné ženy. Vlasta Štáflová je spisovatelka a nadšená horolezkyně, která mladíkům učaruje. Má to jeden háček – Vlasta je vdaná. Od setkání v Tatrách Joska na ni nedokáže přestat myslet. Láska dvou mužů k jedné ženě bude velkou zkouškou pevnosti přátelství.

S příchodem okupace se z Josky stává psanec. Před nacisty se skrývá v milovaných horách, chce se vyhnout totálnímu nasazení.
Joska prožívá těžké chvíle. Nemá co jíst, pije čaj z jehličí a jeho jediným světlým bodem jsou myšlenky na Vlastu. Je rozhodnutý nepoddat se fašismu, což se pro něj stává osudným…

Román je čtenáři předložen v podobě Heinrichových vzpomínek na nejlepšího kamaráda Josku. Nechybí autorův poetický styl, který stojí za to vnímat a vychutnat si jej. Text v kapitolách je členěn do odstavců, celek pak působí jako byste sledovali film.

Kniha Tenkrát v ráji je zajímavým čtením hned z několika důvodů. Nejenže mapuje osudy reálné osoby, v tomto případě horolezce Josky Smítka, zároveň je svědectvím o těžké době v čase německé okupace. Na základě knihy se chystá také filmové zpracování, na které jsem hodně zvědavá.

Jste-li příznivci hor, zajímá vás historie naší země a máte rádi osudy skutečných lidí, Tenkrát v ráji je tip na čtení právě pro vás.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Vila na Sadové


Dvě časové roviny, dva různí hrdinové, jedna vila v Ostravě…

Roberta pracuje jako realitní makléřka a právě se snaží prodat vilu, kterou nabízí v realitce. Když se chystá na schůzku s potencionálním zájemcem, nemá ani nejmenší tušení, jaká lavina událostí se tím spustí.
Bo, jak si hrdinka knihy nechává říkat, je bývalá příslušnice armády. Už od počátku působí velmi tajemně. Je neohrožená, životem ošlehaná. Ani ve snu by ji nenapadlo, že kvůli vile, která na Sadové stojí mnoho let, bude bojovat o holý život…

Právě v tomhle tajuplném domě si v roce 1941 začíná psát deník Johann Proske, ustrašený úředník německého původu, který ve vile žije s dcerou.  Díky deníku sledujeme změny, které se v Ostravě za 2. světové války děly, jakož i osobní proměnu Johanna Proskeho. Ten ve vile ukrývá židovskou rodinu. Paradoxem je, že dům této rodině původně patřil.  Aby Proske odvedl od svého činu pozornost, musí on i jeho dcera pěstovat přátelské vztahy s nepřáteli, což však do budoucna může mít fatální následky.

Jak spolu obě dějové linky souvisí?

Roberta je akční žena činu. Jako bývalá vojanda vládne nebývalou kondičkou, zároveň je zdatnou mistryní slova. Na všechno má odpověď, je bystrá a má postřeh. Její život je na můj vkus příliš hektický.
O moc víc se mi líbila dějová linie Johanna Proskeho. Zajímají mě události 2. světové války, jak je prožívají  obyčejní lidé. Jako obyvatelka Moravskoslezského kraje jsem ocenila, že se knížka odehrávala v našem krajském městě, v Ostravě. 

Autor dokázal oddělit obě dějové linie použitím autentického jazyka. V deníkových záznamech Johanna Proskeho zní spisovná, místy zastaralá čeština, právě proto je deník velmi uvěřitelný.
Roberta díky prořízlé puse působí velmi familiérně, její hovorová čeština je proložená ostravským slangem (fus, gřuch, gaťky, starky, vachrlaty), jemuž jsem já osobně rozuměla velmi dobře a zajímalo by mě, jak působil na čtenáře z Čech. 🙂

Román Dům s tajemstvím je pozoruhodným mixem několika žánrů  – historie, napětí, akce, nechybí ani trocha odlehčeného humoru. Někdy je v knize Roberty až trochu moc, o to víc bych si přála, aby dějová linie kolem Johanna Proskeho dostala větší prostor. Vlastně by si zasloužila CELOU KNÍŽKU JEN PRO SEBE. Bude tomu tak? 🙂

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Přijelo čtení

Přijelo čtení, hurááá!!! Sice už minulý týden, ale než jsem to vyfotila a stáhla…znáte to, ne? 🙂

Ty je výborný román z nakladatelství Domino, který má skvělé recenze. Po přečtení prý budete chtít rušit účty na sociálních sítích..

Tenkrát v ráji vydává Fragment. Knihu o osudech horolezce z třicátých let 20. stoletní napsal Josef Urban, od něhož pochází i Habermannův mlýn a 7 dní hříchů. Tak se máme na co těšit.

Hop do (peřin) knih

A máme tady novou várku recenzáků. 

Na Návrat do Killybegs jsem se těšila hodně moc, Irsko je moje srdcovka. Jednoduchý příběh to tedy nebude, hlavní hrdina se musí vypořádat se svou kontroverzní minulostí. Vydává Argo.

Vila v Sadové mě překvapila svou velikostí a tloušťkou (u knih to není nikdy na škodu, víme).  Děj se odehrává ve dvou časových rovinách – současnost a období 2. světové války, částečně vyprávění v první osobě, částečně deník. Děj se odehrává v Moravské Ostravě. No tady jsem tedy neváhala ani minutu. Knihu vydal Fragment.

Ještě Cartierova panteřice – napříč dvacátým stoletím mapuje životní osudy Jeanne, která po různých peripetiích, které jí život připravil, zakotví u klenotníka Cartiera. Beletrizované životopisy se Metafoře opravdu povedly  a stojí za přečtení.

Už jsem začala číst Killybegs a musím říct, není to veselé čtení, hrdina vyrůstal v chudé rodině irského fanatika a….a už mlčím, počkejte si na recenzi :-).

Pekáč buchet



Ona píše o vaření, které miluje, on je šílený sportovec, který leze po zamrzlé vodě. Ona už dávno nemá dvacet, on je mladý, bezstarostný kluk.
Zatímco jemu dělá pohyb vyloženě dobře, ona se nejlíp cítí s dobrým jídlem v puse a sport je pro ni jen nutné zlo.
Ty dva byste nikdy dohromady nedali. Ale říkejte to osudu… 🙂

Klára, redaktorka rubriky o vaření jde na pohovor s Matoušem Kopřivou, který měla původně vést její kolegyně. Už předem trne hrůzou, protože netuší, o čem si bude se zarytým horolezcem povídat.
První setkání v restauraci dopadne katastrofálně. To si tedy myslí Klára, Matouš je však jiného názoru a je mu jasné, že v té upjaté novinářce, která dělá jeden trapas za druhým a víc než on ji zajímal jídelníček, něco je. Chvíli trvá, než se Matoušovi podaří Kláru ulovit, ale pak to stojí za to.
Oba se sblíží při jednom sportovním víkendu. Klára pomalu bourá předsudky vůči mladšímu Kopřivovi /jak mu láskyplně říká/. Zdálo by se, že romance může mít kladný konec.
Ale tentokrát Kateřina Petrusová překvapila všechny své příznivce. Svým hrdinům připravila dost perné chvilky, které prověří jejich vztah. Jak moc je pevný, co všechno unese?

Tak jsem se opět nemohla dočkat, až tahle knížka vyjde. Autorka je pro mě zárukou toho, že se pobavím, užiju si kapku romantiky a hlavně se hodně zasměju. Jak je u mě zvykem, tuhle „drobnou jednohubku“ jsem zhltla za večer. Při čtení jsem měla většinu času pusu od ucha k uchu. Já si prostě autorčin styl psaní vysloveně užívám. Píše tak, jako byste příběh prožívali sami. Hovorový styl, žádné servítky a sem tam i přisprostlé slovo, které do děje zapadalo. Nebylo jich ani moc, ani málo, zkrátka tak akorát.
Líbil se mi nápad, že každá kapitola začínala konkrétním receptem, který se nějakým způsobem vztahoval k ději.

Co se týče hlavních hrdinů, na Kláře bylo sympatické její nadšení pro vaření a také to, že vůbec nebyla dokonalá kráska s ukázkovou postavou modelky. Prostě reálná hrdinka, které její příběh věříte. A není to jen tím, že je vyprávěn ich formou právě z jejího pohledu.
Naopak se mi zdálo, že jsem se toho nedozvěděla trochu víc o Matoušovi, alespoň takový byl můj pocit.
I tentokrát mám stejnou výtku jako u předchozí knihy. Je moc tenká. Poslední třetina by zasloužila „přifouknout“, dějová zápletka si o to přímo říkala sama. Klára s Matoušem  si projdou testem odolnosti, autorka v knize popisuje dost vážné, ale přesto zajímavé téma o překonávání handicapu v partnerském vztahu. To bych rozvinula víc, určitě to zajímá spoustu čtenářů.

I přes to jsem si čtení opravdu užila a už netrpělivě vyhlížím další autorčinu knížku.

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)