Vila na Sadové


Dvě časové roviny, dva různí hrdinové, jedna vila v Ostravě…

Roberta pracuje jako realitní makléřka a právě se snaží prodat vilu, kterou nabízí v realitce. Když se chystá na schůzku s potencionálním zájemcem, nemá ani nejmenší tušení, jaká lavina událostí se tím spustí.
Bo, jak si hrdinka knihy nechává říkat, je bývalá příslušnice armády. Už od počátku působí velmi tajemně. Je neohrožená, životem ošlehaná. Ani ve snu by ji nenapadlo, že kvůli vile, která na Sadové stojí mnoho let, bude bojovat o holý život…

Právě v tomhle tajuplném domě si v roce 1941 začíná psát deník Johann Proske, ustrašený úředník německého původu, který ve vile žije s dcerou.  Díky deníku sledujeme změny, které se v Ostravě za 2. světové války děly, jakož i osobní proměnu Johanna Proskeho. Ten ve vile ukrývá židovskou rodinu. Paradoxem je, že dům této rodině původně patřil.  Aby Proske odvedl od svého činu pozornost, musí on i jeho dcera pěstovat přátelské vztahy s nepřáteli, což však do budoucna může mít fatální následky.

Jak spolu obě dějové linky souvisí?

Roberta je akční žena činu. Jako bývalá vojanda vládne nebývalou kondičkou, zároveň je zdatnou mistryní slova. Na všechno má odpověď, je bystrá a má postřeh. Její život je na můj vkus příliš hektický.
O moc víc se mi líbila dějová linie Johanna Proskeho. Zajímají mě události 2. světové války, jak je prožívají  obyčejní lidé. Jako obyvatelka Moravskoslezského kraje jsem ocenila, že se knížka odehrávala v našem krajském městě, v Ostravě. 

Autor dokázal oddělit obě dějové linie použitím autentického jazyka. V deníkových záznamech Johanna Proskeho zní spisovná, místy zastaralá čeština, právě proto je deník velmi uvěřitelný.
Roberta díky prořízlé puse působí velmi familiérně, její hovorová čeština je proložená ostravským slangem (fus, gřuch, gaťky, starky, vachrlaty), jemuž jsem já osobně rozuměla velmi dobře a zajímalo by mě, jak působil na čtenáře z Čech. 🙂

Román Dům s tajemstvím je pozoruhodným mixem několika žánrů  – historie, napětí, akce, nechybí ani trocha odlehčeného humoru. Někdy je v knize Roberty až trochu moc, o to víc bych si přála, aby dějová linie kolem Johanna Proskeho dostala větší prostor. Vlastně by si zasloužila CELOU KNÍŽKU JEN PRO SEBE. Bude tomu tak? 🙂

(Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fragment)

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s