Lenčiny katastrofy. Dnes nám hraje ropucha a želva!

Do rukou se mi díky Knihcentrum.cz dostal další deník Lenky Patrmanové. Tentokrát budou v hlavní roli ohrožená zvířata. Jak to? Všechno začalo, když Lenčin a Xenin kamarád Pavel přišel s informací, že pošta vyhlašuje soutěž. Děti mají vymyslet své vlastní poštovní známky, vítězný motiv by pak namalovaly na plot. Protivná spolužačka Barča Boleslavská navrhla, že by jejich třída ztvárnila ohrožená zvířata. To se zalíbilo třídní Kakačové a dětem uložila, aby si našly zvíře, které budou na známku malovat. Lenka si po dlouhém přemýšlení vybrala želvu. Patrmanovi mají totiž jednu doma. Hasty už je sice želví dědeček, ale Lenka nemůže dopustit, aby vymřel. 🙂 Dokonce jej vzala do školy a připravila si o něm referát. Jenže zrovna byl pátek třináctého a to je den, který nosí smůlu… Jak to s Hastym i soutěží dopadlo? To se dočtete v této rozverné knížce.

Na knížce se opět podílela autorská dvojice – spisovatelka Alice Pantermüllerová a ilustrátorka Daniela Kochová. Obě jsou se svou hrdinkou už pořádně srostlé a mají ji v malíku. Ani tentokrát není nouze o vtipný příběh, v němž hraje prim Lenčina ztřeštěnost a bláznivé nápady. Díky osobitému výtvarnému ztvárnění Lenčiny katastrofy vydávané nakladatelstvím Bookmedia pořád baví. Pátý díl nese podtitul Dnes nám hraje ropucha a želva! Poznáte ho podle typické obálky, kterou se knihy vyznačují, pokaždé je na nich Lenka a tento pátý díl je fialový.

Musím říct, že jsem se zase výborně bavila, a to jsem dospělák se čtyřmi křížky na hřbetě! 🙂 Myslím, že pokud třeštidlo Lenka zaujme dospělé, u dětí to problém taky nebude. Tento typ četby je oblíbený u malých čtenářů, kteří mají raději méně textu a hodně obrázků. Mám zkušenost, že děti, jež nerady čtou, vesměs upoutají. Lenčiny katastrofy jsou opět vymazlené, grafické ztvárnění je veselé a vtipné. Lenka je sice děvče, ale bez obav si o ní mohou číst i kluci, aniž by se za svou volbu museli stydět. Tahle žákyně páté třídy je v lumpárnách předčí.

Jak už jsem zmínila v recenzi na třetí díl Lenčiných katastrof, není nutné číst příběhy po řadě, ale klidně na přeskáčku, jsou uzavřené.

Ke knize patří i skvělý Deník. Pokud vás a především vaše děti Lenčiny katastrofy svými obrázky svádějí k vlastní tvorbě, můžete použít právě tento kreativní sešit a tvořit. Opravdu skvělý nápad, který potěší všechny, kdo rádi malují a kreslí, i ty, kteří mají rádi různé výtvarné doplňovačky.

Hledáte-li humorné čtení pro čtenáře kolem deseti let, Lenčiny katastrofy doporučuji. Je to čtení pro celou rodinu, které je srovnatelné s dnes už legendárními Deníky malého poseroutky. Lenka Patrmanová vás rozhodně nudit nebude.

Za recenzní výtisky obou titulů děkuji knihkupectví Knihcentrum.cz, kde si knihu i deník můžete pořídit.

Pákistánská pomsta

Alexandra se probírá v nemocnici po ošklivé nehodě, z níž si vůbec nic nepamatuje. Ona si vlastně nepamatuje vůbec nic, ani kým je ona sama, ani fakt, že má před svatbou. Nezbývá jí, než věřit pro ni naprosto cizímu muži, že je jejím snoubencem. Odjíždí s ním do Londýna, kde má pocit, že je někým sledována. Alexandra navíc zjistí, že je těhotná. Se svým údajným snoubencem Shahem odlétá do Pákistánu, kde se situace rázem obrací. Shah už není tím pozorným mužem, který ji chtěl hýčkat, vyklubal se z něj psychopat. Alexandra se ocitá v nebezpečí, navíc ji pořád někdo pronásleduje. Situace se přiostřuje a Alexandra musí svést boj o svůj život i paměť.

V první řadě musím říct, že tento typ literatury nevyhledávám. Téma zamilování se do muže jiné kultury jde mimo mě, stačilo mi před lety přečíst román Bez dcerky neodejdu, v němž je, dle mého, řečeno vše podstatné. Tak proč jsem se nechala na román Pákistánská pomsta nalákat? Už několikrát jsem vystoupila z tzv. komfortní zóny a přečetla si něco mimo svůj obvyklý okruh četby, proto jsem sáhla i po Pákistánské pomstě. Navíc mě upoutala i obálka a taky fakt, že o autorce moc hezky mluví kolegyně blogerky. A musím říct, že jsem udělala dobře. Kniha přišla v pravý čas, trefila se mi do momentální čtecí nálady a vyplnila prostor mezi thrillery.

Líbí se mi, s jakým nadšením Monika Wurm píše. Je vidět, že ji psaní baví, stejně jako témata, která si vybírá. Pákistánská pomsta je hodně dynamická, napětí se neustále stupňuje. Zaujala mě hned od první stránky, bavily mě hlavně popisy Shaha, na němž se spisovatelka hodně vyřádila a jen představit si ho bylo silné kafe.

Text je napínavý, je vyprávěn v ich- formě z pohledu Alexandry, takže umocní už tak intenzivní pocit z četby. Opravdu jsem byla překvapená, že mě to tak bavilo a knížku jsem si pořád všude nosila jako kočka koťata, protože jsem chtěla vědět, jak to s Alexandrou bude pokračovat. Autorka totiž vždycky skončila kapitolu na napínavém místě.

Nebudeme si nic nalhávat, jedná se o lehčí literaturu pro ženy, na mě konkrétně román působil jako milá, lehce naivní pohádka s příchutí Orientu. Nad tím, jestli mělo vše v ději logiku a v reálu by se nějak tak odehrálo, jsem nepřemýšlela. Nechala jsem se unášet exotikou, nasávala vůně na tržišti a držela Alexandře palce, aby si vzpomněla.

Pákistánská pomsta je volným pokračováním knihy Pákistánská princezna, ale dá se číst i jako samostatný román, což byl můj případ. V ději jsem se dobře orientovala a neměla pocit, že by mi něco chybělo do výsledné skládačky.

Román určitě zaujme všechny milovnice romantických příběhů ocucených špetkou dobrodružství a napětí. Vášnivá, okořeněná vzrušujícími milostnými scénami, taková je Pákistánská pomsta.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Fortuna Libri, knihu můžete zakoupit na eshopu.

V mysli vraha

Zoe Bentleyová pracuje jako forenzní psycholožka a profilovačka. Je přizvána k poměrně zajímavému a hlavně bizarnímu případu, který řeší policie v Chicagu. Někdo vraždí ženy, balzamuje je a nechává je naaranžované na veřejných místech. Spolu s ní případ řeší i agent FBI Tatum Gray. Ti dva se spolu snášejí asi jako Tom s Jerrym, ale kvůli vraždám je důležité, aby spolupráce klapala. Zoe tají jednu věc. Ona sama dostává podivné balíčky, jejichž obsah souvisí s dávnou minulostí. Může souviset i s chicagským případem?

V mysli vraha je prvním dílem ze série thrillerů, v níž se setkáme s dvojicí Zoe & Tatum. Jejich první případ je opravdu šílený a námětem přesahuje to, s čím jsem se v detektivkách doposud setkala. Nepotřebujete hektolitry krve, abyste dostali pořádný mord. To, co předvádí chicagský vrah, je děsivé a zvrácené a vymyká se i těm nejšílenějším představám. Balzamování mrtvol je opravdu specifická disciplina, vrahův motiv k takovému jednání zamotá vyšetřujícím hlavu.

Zoe ani Tatum nepředstavují novodobé hrdiny z řad detektivů, u nichž hraje prim alkoholismus nebo psychická porucha. Oba jsou normální, pokud do toho můžeme počítat to, že Zoe občas poplete nákupní seznam a Tatum si musí poradit se svérázným dědečkem, který připomíná staříka Berta z Tajného deníku Adriana Molea. Děda kouřící marihuanu a pořádající mejdany je milým a humorným zpestřením jinak dramatického příběhu. Tatum se navíc chová jako džentlmen ze staré školy, to chcete, holky. 🙂

Moc se mi líbilo jiskření mezi Zoe a Tatumem, kterého si oni dva vůbec nebyli vědomi, naopak, pořád se spolu handrkovali. Bylo fajn, že se nejednalo o případ, kdy by děj sklouzl do klišé jen proto, aby se ústřední dvojice spolu dala dohromady a prožila románek na pozadí společné práce. Jsem zvědavá, jak to bude pokračovat v dalších knihách v sérii.

Sledovat vraha, jehož nemocná mysl vidí svět úplně jinak, je fascinující. Zjistíte, jak takový narušený člověk přemýšlí, co ho vede k myšlence, že své oběti nabalzamuje. Odhalení je šokující, neuvěřitelné a hlavně potvrzující, že pod svícnem bývá největší tma.

Thriller je dynamický hned od prvních stránek. Kapitoly jsou kratší, autor napíná čtenáře na správném místě, takže musíte pokračovat dál a dál. Části řešící vraždu v Chicagu střídají pasáže ze Zoeina dětství. Právě tyto mě zaujaly nejvíc, protože popisují Zoe jako čtrnáctiletou dívku, která je svědkem řádění šíleného vraha v jejich malém městečku. Tehdy se projeví Zoeino nadání poskládat si na základě indicií profil vraha. Pro mladou dívku má pátrání na vlastní pěst fatální následky, jejichž důsledek se projeví právě v souvislosti s chicagskými vraždami. Jak? To si už přečtěte sami. Můžu vám zaručit, že se od příběhu budete jen těžko odtrhávat. Já jsem ho přečetla za den a půl a o tom, že je opravdu čtivě a hlavně napínavě napsaný, svědčí fakt, že jsem šla kolem desáté večer chystat synovi svačinu do školy, vzala si knihu s sebou, sedla si na chvíli na gauč, že dám jen jednu kapitolu, a rohlíky jsem ve finále mazala až ve dvě v noci. 🙂

Určitě si thriller V mysli vraha nenechejte proklouznout mezi prsty. Mike Omer je překvapením mezi autory tohoto žánru. Ale hlavně – zakončil děj tak, že pokračování bude pro čtenáře naprostou nutností!

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Cosmopolis, knihu můžete koupit na eshopu.

Madony z Leningradu

Marina a Dmitrij žijí léta ve šťastném manželství. Přežili válečné útrapy i obléhání Leningradu a po válce se přestěhovali do Ameriky. Nyní mají přes osmdesát let. Marině se začínají myšlenky toulat všemi směry, nejčastěji utíkají do minulosti… To nemilosrdný Alzheimer užírá její zdravý rozum a Dmitrij se tak stává svědkem postupného rozpadu manželčiny osobnosti. Situace se horší ve chvíli, kdy se chystají na svatbu své vnučky. Marinina mysl se vrací zpátky do válečných let, do doby, kdy byla mladou dívkou a pracovala jako průvodkyně v proslulé Ermitráži. Po dobu války musela být významná plátna ukrytá a Marina byla jednou z věrných strážkyní. Sama pro sebe si v mysli vytvořila svou vlastní galerii a promítala si milované obrazy, aby alespoň v myšlenkách unikla hrůzám blokády.

Román Madony z Leningradu kombinuje dvě náročná témata – válku a její útrapy a boj s nemocí. Debře Dean se podařilo velmi citlivě zpracovat obě témata tak, že jedno nepřebíjí druhé. Děj se odehrává ve dvou časových liniích, v obou je stěžejní postavou Marina, zachycená ve dvou klíčových podobách. Historická část popisující blokádu Leningradu je hodně emotivní a především drsná. Autorka popisuje krutou bitvu o přežití. Je jedno, jestli se jednalo o malé dítě, ženu v rozpuku nebo vetchého starce, válka semlela všechny a bez rozdílu. Tady nebylo příliš mnoho prostoru pro detailnější popis, přesto se spisovatelce podařilo nastínit sugestivní atmosféru, která se vryje do paměti.

I současná linie je hodně zajímavá, pasáže popisující Marininy výpadky paměti jsou realistické, člověk si uvědomí, jak křehká je lidská mysl. Debra Dean také lehce rozehrává rodinnou partii a do popředí posouvá dceru Helen, u níž nastiňuje její životní linii. Tady bych si dokázala představit samostatný příběh věnovaný právě jí. Helen po matce zdědila umělecký talent i urputnost, takže o zajímavý děj by nebyla nouze.

Román Madony z Leningradu vzdává hold umění a jeho kráse, je smutnou připomínkou všech válečných obětí a zároveň dává důraz na fakt, že rodinná pouta jsou nejdůležitější.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si titul můžete koupit.

Narušení

Susanně bylo osmnáct let, když se rozhodla dobrovolně odejít ze světa. Spolykala padesát! aspirinů, ale naštěstí se jí podařilo přežít. Při jedné konzultaci u psychiatra souhlasí s umístěním v léčebně. Je zajímavé, že doktor k tomuto skutku dal podnět po krátkém rozhovoru, přičemž pacientku viděl vůbec poprvé. Susannin pobyt se protáhl na dva roky. Dokáže dívka přemoci své démony a zařadit se zpátky do společnosti?

Autobiografický román vyšel poprvé v roce 1993 a Susanna Kaysen v něm líčí vlastní zážitky odehrávající se koncem šedesátých let minulého století. Přestože od událostí uplynulo více než padesát let a u nás tato kniha vychází vůbec poprvé, nepůsobí zastarale a je svou tématikou aktuální i nadčasová, protože psychické problémy tíží i dnešní generaci.

Susanna Kaysen popisuje dva roky v léčebně bez jakýchkoliv větších emocí, je věcná, stručná, nechodí kolem horké kaše, i tak jsou její zápisky, které působí spíše jako útržky a náhodné vzpomínky, emočně náročnější. Představa, že kývnete lékaři na hospitalizaci, aniž byste tušili, že se domů nepodíváte hodně dlouho, je děsivá, přesto se v Susannině psaní neobjevuje hořkost nebo zlost. Představuje své spolupacientky a dává nahlédnout do chodu a režimu léčebny. Záznamy jsou proloženy lékařskými zprávami, v nichž postupně odhalujeme dívčinu diagnózu i postup léčení a pokroky.

Narušení je poměrně útlá kniha, nezabere vám mnoho času, o to víc utkví v paměti. Námětem připomíná notoricky známé dílo Kena Keseye Vyhoďme ho z kola ven, které do filmové podoby převedl Miloš Forman pod názvem Přelet nad kukaččím hnízdem. Narušení není až tak surové, působí komorněji a nejde příliš do hloubky, přesto je jeho výpovědní hodnota vysoká. Také podle této knížky byl natočen stejnojmenný film.

Zajímají vás osobité výpovědi zajímavých lidí? Chcete vědět, jak to chodí v psychiatrické léčebně a koho tam můžete potkat? Narušení vám dá odpověď.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Portál, na jehož eshopu si knihu můžete zakoupit.

Dokonalý život?

Po povídkové knize A co láska?, jejíž recenzi si na blogu můžete také přečíst, přichází akademická malířka Šárka Šišková tentokrát s románem Dokonalý život?, v němž se opět zabývá mezilidskými vztahy. A jak už vyplývá z názvu, stěžejním námětem se stává život sám. Platí rčení, že „jaký si to uděláš, takový to máš“?

V průběhu patnácti let sledujeme vývoj pětice lidí, jejichž osudy jsou vzájemně provázány. Viktor a Matěj jsou bratři. Mají se setkat v Chorvatsku na rodinné dovolené. Viktorova dlouholetá partnerka Jana doufá, že se její muž konečně vysloví a požádá ji o ruku. Přece jen už jim není dvacet. Není jim ani třicet, Janě na dveře klepe čtyřicítka a Viktor je mnohem starší. Jana, která by už konečně ráda založila rodinu, je z Viktorova vyznání rozčarovaná, protože on pořád čeká na vysněný dokonalý život s dokonalou partnerkou a Jana taková není. Matěj je ženatý už dlouho. S Ivou se znají od raného mládí, mají dvě děti a navenek žijí pohodově. Ale jak je to s jejich spokojeností doopravdy?
Vztahy ve čtveřici pořádně zalomcuje Karolína, mladá a ambiciózní žena, která se nebojí použít všechny ženské zbraně a intriky, aby dosáhla svého.
Uplyne pár let a všechno je jinak. Viktor je ženatý s Karolínou a mají děti, Jana se vdala za temperamentního Itala, s nímž má také potomky, Matějovi a Ivě děti odrostly a oni se zmítají v jakémsi vzduchoprázdnu… A co za dalších několik let, co myslíte, žijí si všichni svůj vysněný dokonalý život?

Šárka Šišková předkládá další sondu do mezilidských vztahů a můžete si být jistí, že je to opravdu výživná záležitost. Hrdinové se sice pohybují v tzv. lepší společnosti, jsou podnikatelé a mají docela vysoké příjmy, ale to, co prožívají, může potkat kohokoli, ať je to generální ředitel nebo pokladní v supermarketu. Každý chce prostě žít svůj dokonalý život.

Líbí se mi styl, kterým autorka obě knihy napsala. Používá přítomný čas, což působí trochu odměřeně, ale k celkovému konceptu příběhu se to dokonale hodí a souzní s povahami hrdinů. Ti totiž příliš kladně nepůsobí, kromě Matěje, který jediný byl relativně normální. Jinak to byla směska narcistických egoistů, manipulátorů a ufňukánků. Všechna čest, jejich charakterové rysy spisovatelka popsala naprosto věrohodně, takže vám určitě polezou na nervy, stejně jako mně. Na druhou stranu, právě proto i baví – díky nim není děj plytký a jednoduchý. Šárka Šišková je dobrou pozorovatelkou lidí a to, co vidí, dokáže přetavit do čtivé podoby.

Velkou devizou je prostředí, kam Šárka Šišková své hrdiny zavedla. Kromě naší metropole se děj přesouvá do Chorvatska i Hong Kongu a nabízí tak pohled na opravdu atraktivní destinace. Autorka je dobře zná a proto i popisy lokalit působí věrohodně a autenticky. V jedné chvíli ležíte na pláži pod horkým chorvatským sluncem a vzápětí vás pohltí ruch exotického velkoměsta.

Jak moc dokonalý život žijí protagonisté této knihy se dozvíte, jakmile se začtete a prožijete s nimi bouřlivých patnáct let. Román by určitě neměl minout milovníky vztahových propletenců. Já doufám, že Šárka Šišková už další takový pro nás splétá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Literi.

Mrtvá zóna

Mrtvá zóna se právem řadí mezi kultovní romány Stephena Kinga a bývá doporučována zejména těm, kteří se s autorovou tvorbou teprve seznamují. Pro mě je toto dílo srdcovou záležitostí, je jednou z prvních kingovek, které jsem četla, navíc to byla verze slovenská. Osud Johna Smithe mě tehdy něčím zasáhl, zalíbil se mi Kingův styl psaní i pojetí mysteriózních příběhů. Jsem nesmírně ráda, že nakladatelství Beta spisovatelovy knihy znovu vrací na knižní trh a umožňuje tak dalším čtenářům objevit specifické charisma, kterým oplývají.

Když byl John Smith malý, upadl na kluzišti a bouchl se do hlavy. Když se probral, stalo se něco podivného. Hlavou mu prolétne událost, která se má teprve stát a při níž hrozí Johnnyho kamarádovi nebezpečí. Varování všichni berou jako blouznění a není divu, že na příhodu postupem času všichni včetně zraněného chlapce zapomenou. Uplyne několik let, z Johnnyho je učitel. S kolegyní Sárou má první rande, na pouti, kde se mu zčistajasna daří na kole štěstí. Ještě ten večer se mladík stává obětí drsné autonehody a upadá do kómatu, v němž je dlouhých pět let. Když se probere, jeho jasnovidecké schopnosti jsou zpět. Jsou pro Johnnyho přínosem nebo prokletím?

Stephen King napsal Mrtvou zónu koncem sedmdesátých let, což je znát na reáliích příběhu. Pokud se už předem děsíte, že na vás čeká něco jako okoralý silvestrovský chlebíček, mýlíte se. Ač je románu čtyřicet let, je aktuální a nadčasový. Jedním z témat je dlouhodobé kóma a jeho následky, zjistíte, jak těžké je vrátit se do běžného života po pěti letech „spánku“ a zjistit, že je všechno úplně jinak, od vztahů mezi lidmi, až po politickou situaci. Politika je dalším námětem, hrajícím důležitou roli. Jak už jsem uvedla výše, děj se odehrává v sedmdesátých letech, takže potkáte významné politické osobnosti tehdejší doby jako třeba Jimmyho Cartera, Richarda Nixona, s nímž je spojená aféra Watergate. Johnnyho nabyté schopnosti mohou ovlivnit další vývoj celé Ameriky.

Autor věnuje opět velkou pozornost hlavním aktérům. Nelze si neoblíbit Johna, jehož život mohl směřovat k úplně obyčejnému stylu života. Měl učit, vzít si Sáru za ženu, mít s ní děti a po jejím boku šťastně zestárnout. Místo toho čelil nátlaku společnosti, lidé ho buď uctívali nebo nenáviděli, média v něm měla tučné sousto. Oblíbíte si i Sáru, přestože se po Johnnyho nehodě jejich cesty rozdělily, i jeho dobráckého otce. Naopak, pít krev vám bude matka Vera, jejíž víra v Boha se proměnila v ryzí fanatismus.

Jak už to u Kinga bývá, kromě hlavní dějové linie si párkrát „odskočí“ i jinam, líčí zdánlivě nesouvisející linky postav, které na první pohled do příběhu nepatří, aby je ve finále dokonale propojil jako kabely v elektrickém obvodu.

Mrtvá zóna má v sobě vše. Romantiku, napětí, tajemno i trochu politického pletichaření. I přes mysteriózní námět působí velmi lidsky, určitě budete soucítit s Johnnym a fandit mu. Je to jeden z nejcharismatičtějších a nejsympatičtějších Kingových hrdinů a musím říct, že jsem kvůli němu měla i na krajíčku.

Pokud jste milovníky románů Stephena Kinga, určitě si Mrtvou zónu nenechejte ujít, je to „must have“ každého fanouška.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu můžete koupit.