Jak si žiju 5. a 6. 5.

Dva dny v jednom, no vida, už zkracuju. 😀

Pátek: Dopoledne Polsko, jeli jsme se mrknout do Castoramy. Pak jsme ještě sjeli do Ikei, koupit dětskou jídelní židli prďolovi. Vím, že Ikea je hodně baby friendly, ale netušila jsem, že až tak moc. Když jsme si k obědu dávali kuličky, všimla jsem si, že tam mají ohřívačku jídla a skoro všude přebalovací kouty. 
Doma dvakrát pošťák. Jednou pro mě recenzák, podruhé balík pro manžela. Odpoledne mě vzalo spaní, tak jsem si maličkým zdřímla.
Večer klasika, živitel v práci, tak jsem si celý večer četla. Dočetla jsem Kouzelný náramek – opravdu kouzelný a nádherný příběh a načala Nalezení ztracené Marty. To se mi líbí hodně, je to takové snové, připomíná mi to filmy Amelie z Montmartru nebo Hugo a jeho velký objev.

Sobota: Jedna babička /tchýně/ se nám vrací z hlídání v Praze. Pozvali jsme ji i švagrovou na oběd. Dělala jsem naprosto božské papriky po bulharsku / dušené maso s paprikami, které se pak zapéká s rýží a rajčaty/. Student to nejí, takže jemu kuřecí plátky na kari. No a prďous měl svou zeleninu s bramborem a masem. Jsem prostě skvělá, tři obědy a v deset bylo hotovo. 😀
Odpoledne přišla druhá babička /moje mamka/ mrknout na kluky. Dali jsme kafe a šly /my dvě/ vozit, bylo fakt hezky. Studentíkovi se nechtělo nic, tak aspoň povysával.
Pak jsme kosili zahradu, pobyli chvíli na zahradě a užívali jara.
Večer večeře, nádobí, uspávání a tak. Začínám cítit, že na mě něco leze, fakt paráda. Dopuju se vitamínem C, piju ACC long a průduškový čaj, jím citrony a stříkám Stopangin. Fakt nechci být nemocná, nějakou šílenou virózu jsme postupně prodělali v březnu, kdy jsem vyfasovala antibiotika. 
Zítra budu, pokud to půjde, ležet a léčit se.
Teď koukám na Forresta Gumpa, toho miluju a můžu ho vidět opakovaně. Do toho pálení v krku, rýbička, to báb radost.Tak snad to co nejdřív poleví.

Jak si žiju: 4. 5. 2017

Ráno: Budíček v pět, dělám pití pro mrňouse, budím živitele do práce. Další vstávání v sedm a pak stejná klasika jako včera.
Když student vysmahne do školy, jdu dát do pračky, chystám si těsto na buchtu, chci péct Hraběnčiny řezy, které jsme si doma oblíbili. Náš synek si domů pozval svou slečnu, tak jsem mu slíbila, že je upeču.
Mezitím si hraju s mimísem, dusím mu jablko na sváču. Mám v plánu přidat mu tam mlíko, tuším, že samotné by ho zase nevypil. To se mi potvrzuje, když spolu válčíme o aspoň o pár loků.  Ovocný mix mu kupodivu chutná. Pak dopolední spánek a já šup na buchtu, vařit brambory k obědu a trochu uklidit. Dočítám Jákobovy barvy. Na konci brečím jako želva a jsem z toho vyždímaná. 

Odpoledne: Po jednoduchém obědě (já brambory na cibulce, mládežník svou zeleninu, do ní jsem zase propašovala mlíko), si hrajeme. Chtěla jsem jít ven, ale prší. Prďola je ale neskutečně protivný, už delší dobu. Tipuju zuby, zatím ale nic. Když už si začne muchlat deku na obličeji a třít oči vím, že se mu chce spát. Během spaní vyžehlím nálož prádla. U toho se dívám na oddechovou komedii Jak přežít single. Je to docela fajn nenáročný film, což po knížce potřebuju. Když se maličký probudí, chvíli si hraje, převaluje se a povídá si. Až se trochu vzpamatuje, dáváme svačinu. Zkouším mléko smíchat s přesnídávkou. Opět to má úspěch. Neraduju se však dlouho, do hodiny je část přesnídávky venku, a to několikrát. Takže převlíkám, přepírám.
Když dorazí omladina, seznamuju se se slečnou (je to moc milá holčina) a udělám jim čaj. Chvíli blbnou s malým, pak už je nechám být. Dorazí živitel, dáváme kafe a hrajeme si s mimísem. Uvažujeme, že půjdeme na procházku, ale maličký usne. Zase byl mrzutý, tak si aspoň odpočine.

Večer: Pro prďolu dělám kaši, ale moc ji nechce, zase blinká. Pořád poplakává, tak ho nosím a houpu „jako zamlada“. To se mu líbí, já ale cítím zhruba tříkilový rozdíl mezi tím, když byl malý a teď. :-D. Zpívám písničky, to se mu líbí, pomalu se uklidňuje. Ale asi hodinu trvá než usne. 
Rozečítám oddechovou knížku Kouzelný náramek a sepisuju dnešní den do projektu.
Tak snad zítra zase, dobrou.

Jak si žiju: 3. 5. 2017


Byť nejsem příznivcem stejných projektů, kdy v jednom dni otevřete pár svých oblíbených blogů a všude je to stejné, protože challenge nebo unboxing, projekt „Jak si žiju“ od Rachel Roo mě dost bavil. Vlastně baví, ale jak jsem s hrůzou zjistila, víc než dva roky jsem nic nenapsala. Zdálo se mi, že je to pořád dokola to samé, a že to nikoho nemůže zajímat. Na druhou stranu je to takový deník, do kterého se můžu zpětně podívat. Takže to zkusím znovu. Snad z toho časem bude aspoň občasník a já si po letech připomenu, jak dobře jsem se měla na mateřské, muhehe.

Ráno: V pět ráno první budíček. Chystám pití pro mimíse. Když se napije, ještě na hodinu a něco zalehnu. Další budíček před sedmou. Ten je spíše pro kontrolu, školák se už naštěstí vypravuje sám, vždyť už je z něj skoro student. :-). Zrovna včera jsme se dozvěděli, že byl přijatý na obě školy, kam se hlásil, tak jsme všichni pyšní. 
Stejně se budí i mimís, takže si ho beru do postele a chvíli si tam hrajeme. Pak klasické ranní rituály. Mimíse mám u sebe v kuchyni, hraje si a všechno kolem sebe pozoruje. Já vařím. Dneska šunkofleky.

Odpoledne: Po obědě jsme šli s drahým kosit. Dali jsme část zahrady, zbytek snad o víkendu. Pak chlapi jeli odevzdat zápisový lístek na školu a já si na chvíli mohla surfovat na netu. Mimís spí po dobrém zeleninovém obědě. 🙂 Došel mi recenzák z Metafory, mám radost a hned ho jdu fotit ven. Rozhodla jsem se totiž, že pokud to půjde, budu si knížky fotit sama. Propadla jsem Instagramu a tam je to teda inspirativní koukání.

Večer: Po odpoledním hraní a blbnutí s malým ho jdu koupat. A to je vždycky rachot, protože koupání nesnáší. No ale co se dá dělat, že. Pak dáváme kaši k večeři, chlapi dojídají šunkáče. Synek se připomene o bábovku, kterou jsem mu slíbila upéct. Pouštím se do ní po Výměně manželek. U telky si pročítám blogy a hledám rady, co dělat, když dítě nechce pít mléko. To je problém, který řešíme už třetí den. Náš mimín má totiž Nutrilon allergy care a to je chuťově bleee pití. Hořké. Našeho mládežníka už přikrmujeme, takže poznal, jak dobrá je zelenina a ovoce a mléko už mu nejede. No ani se mu nedivím, mezi námi. 
Zkouším mu dát napít kolem desáté, ale odmítá. Nechám ho tak, ale po chvíli zjišťuju, že se kompletně pročural. Takže přebalit, převléknout, vyčurat, pomodlit a spát, matka si chce ještě chvíli číst. Mám rozečtený emocemi nabitý román Jákobovy barvy o malém klukovi, který je sám ve víru druhé světové války. Jako matku dvou kluků mě to dostává do kolen. Dítě se nakonec rozhodlo, že si to vypije, takže mám radost.
Dopíšu deníček a taky mizím do pelechu, protože až mě ráno v pět ke zdi postaví budík probudí… 🙂

Jak si žiju: 18. – 19. 10. 2014

18. 10. 

Sobota byla ve znamení hrabání. Co jiného já tak můžu teď na podzim dělat :-D. Toho listí je prostě strašně moc, takže se musí shrabávat průběžně. Akorát jsem na čerstvém vzduchu strávila nějakých pět hodin a pak mě bolela hlava. Šíííleně, jak říká Jana Brejchová ve známém filmu. 
Pak jsem šla s lidma z práce na pivko, přesněji řečeno na malinového birella, byla jsem autem a ještě jsem slíbila klukům, že jim dovezu k večeři pizzu. Navíc, díky té hlavě, mě ani pivko či jiný alkohol nelákal. Na zpáteční cestě nesvítila jedna část naší čtvrti a mlžilo se mi auto, takže jsem skoro nic neviděla, bylo to dost nepříjemné.


19. 10.

V neděli jsme si udělali výlet na Javorový. Bylo nádherné slunečné, i když kapku větrné počasí. Užili jsme si lanovku, luxusní výhled na všechny světové strany 🙂 a dali si kofolu a horkou čokoládu. Všude bylo plno lidí, ani jsme si nemohli sednout v krásné horské chatě s krbem :), takže jsme si to vypili na čerstvém vzduchu. Aspoň jsem mohla pozorovat ruch kolem. Z výletu jsem nacvakala fotky, kterým věnuju samostatný příspěvek.
Pak jsme si zajeli do Třince na oběd a fičeli domů.
Odpoledne jsme se učili se školákem a pak šli na procházku do lesa.
Večer jsem si poskládala prádlo, nachystala na žehlení, které pořád odkládám a zašila nějaké věci. U toho jsem koukala poprvé v životě na Kriminálku Anděl :). A dobrý, musím říct. Pak jsem to přepla na Film+, kde dávali Janu Eyrovou s Michaelem Fassbenderem jako panem Rochesterem. Mám pro tohoto herce slabost a tak jsem si nemohla nechat ujít příležitost podívat se, jak pana Rochestera ztvárnil. Výborně, jak jinak ;-).
Taky jsem rozečetla Otevřené manželství od Tess Stimson a to jsem neměla dělat. Ta knížka mě doslova vcucla a pustila až o půl jedné v noci! Ještěže mám v pondělí odpolední. I tak to bude drsné vstávání, to my sovy už tak máme :).

Jak si žiju 15. 10. – 17. 10. 2014

15. 10.

Ráno: Vstáváme, snídáme. Vyřizujeme na úřadech. Jsem mile překvapená chováním úřednic. Jsem překvapená tak, že odpoledne píšu na magistrát mail s pochvalou. Ať si to holky užijou 🙂 My jsme v knihovně taky rádi, když někoho naše služby potěší :).

Dopoledne: Jsem v práci. Střídám holky z ranní, když jdou na oběd. Je docela poklidný den, nic se neděje. Rozhodla jsem se, že deník trochu omezím a okleštím, momentálně je to pořád dokola a pořád stejně.

Odpoledne: Čtenáři se rozchodili, máme i nové registrace. Málem mě kleplo, když se dívám k počítačům a jeden uživatel tam měl otevřené pivo. Naštěstí šel hned ven a tam ho vypil nebo vylil 😀

Večer: Učení se školákem. Chtěla jsem žehlit nebo vařit oběd na dnešek, ale už se mi fakt nechtělo. Místo toho si se školákem povídáme. 


16.10.

Ráno:
 Po vypravení synka do školy vařím oběd. Mám odpolední, takže to hravě stihnu. Dělám kel, k tomu brambory a sekanou. Jdu hrabat listí, je ho tam zase jak nas*áno. Po zahradě nám lítá bagr. Zabraná do hrabání málem přehlídnu, že musím do práce. Sekaná se nestihla dopéct, dala jsem ji do trouby pozdě.


Odpoledne: Na oběd jdu k mamce, má výbornou zelňačku, po které bych se mohla utlouct. Potkávám se tam s neteří, tak chvíli kecáme. Začala studovat výšku a jde jí z toho hlava kolem.
Za pultem mě pobavila jedna studentka s otázkou, jestli máme “ tu druhou korejskou knížku“. Nějakou takovou vracela, tak se ptám, jestli je to ten autor nebo někdo jiný nebo jestli zná aspoň název. „To ne, ale vím, že je korejská“. Mám aspoň další biblioperličku do sbírky.

Večer: Dopékám tu sekanou 🙂 Těším se na trochu volnější večer s knížkou. Střídám papírovku se čtečkou, u které ve finále usínám. 

17. 10. 

Ráno: Vypravuju kluka, pak děláme na zahradě.  Mám uvařeno ze včera, stresovat nemusím, věnuju se venkovním pracím 🙂 Než jedu do práce, stavujeme se v Polsku pro květák. Bereme i jablka a hrušky, to pravé podzimní ovoce. 

Odpoledne: Olepuju knížky z doporučené četby, abychom je měli pro čtenáře i nás rozlišené. Jedna slečna čtenářka tu zapomněla mobil. Kdyby jí zrovna nevolala maminka a my neslyšely s holkama vibrace, tak  nevím jak by dopadl. Přes její kamarádku, se kterou tu byla, jsme ji kontaktovaly, ta byla šťastná, že se našel.

Večer: Za chvíli zkontroluju kasu, pozavírám okna a dořadím knížky. Doma mě čeká květák (už zase, ale je to fakt nej jídlo a musím si ho užít, dokud je ještě sezóna). Chci ho už uvařit a obalit, ať nemusím ráno. A proč? Protože budu zase hrabat listííííí, uáááá :-D.
(Měla jsem jít do práce, ale máme výjimečně zavřeno a pražský sraz už nestihnu, takže listí to jistí :)).

Jak si žiju: 14. 10.

6:00  Zvoní budík, repektive mobil. Kupodivu vstanu hned a jdu pustit psy. Vařím kafe, chystám snídani, zase obvyklá ranní klasika.

7:00  V práci. Kontroluju upomínky, tiskneme průkazky. Plácat nemusíme, přijde klučina ze stacionáře. Chodí každé úterý a pomáhá nám s rovnáním knížek a časopisů.

9:00  Otvíráme. Dneska docela klidno, hladký provoz 🙂

10:30  Jsem v šoku ze zprávy o ubodaném studentovi. Jde si takhle ráno do školy a…
Hrůza. Doma mám kluka jen o tři roky mladšího, tak se mě to tak nějak dotklo. Chudáci rodiče 😦
Měla bych přepnout na jiné myšlenky, raději si v hlavě pomalu sumíruju recenzi na knížku.
Čekám na šéfovou, už delší dobu plánujeme, že zajdeme na oběd k vietnamcům, dělají úžasné nudle s gyrosem.
Průběžně se mi vracejí rezervované knížky – Šest let a Řekni vlkům, že jsem doma. Už se těším na čtení.

13:00  Trávíme skvělé nudle. Jdu zapisovat knižní dary, které se mi nakupily. Uvažuju, jestli si mám dát kafe nebo počkat až domů.

15:30  Padla! Začíná druhá směna. Jedeme na nákup a pak domů. Dáváme kafe a chvilku kecáme. Sbírám včerejší prádlo, je už suché. Opět nežehlím, dávám si knížky do knihovny, která se musela přestavět. Jsem hned klidnější, když mám své miláčky na očích 🙂 

19:00  Se školákem se učíme. V občance probírají kulturu, dostali úkol, ve kterém odpovídají na otázky z oblasti filmu. U dabingu se nasmějeme nejvíc. Předvádím režiséra, který se naštval, protože herec není schopný kvůli záchvatu smíchu nic nadabovat. Pak se dabujeme navzájem.

22:00  Večerní klid. Mám uvařený čaj, dneska už mi nevychladne.

Jak si žiju: 13. 10. 2014

7:00  Vstáváme, hola, škola volá. Snídaně, kafe, tak jak to už bývá. Psi kupodivu ven jít nechtějí, válí se ve svých peleších (uff, to tak divně zní). Startujeme auto a odjíždíme směr škola. My ještě s mužem dál, máme nějaké vyřizování mimo naše město.

8:30  Zatímco drahý vyřizuje co potřebuje, čekám v autě a na mobilu si čtu recenzák Případ Pavlína. Jsem do toho tak zabraná, že vůbec nevnímám ruchy z okolí.

10:00  Doma si dáváme kafe a já se chystám do práce. Co jsem chtěla dopoledne udělat, to jsem nestihla (prádlo, oběd). Sebou si beru párky (doufám, že paní Cajthamlová nekouká :-D), manžel dojí oběd včerejší. No co, no.. se z toho přece nepotento, velebnosti. A prádlo SE posbírá večer.

10:45  Příchod do práce, s holkama hodnotíme víkend. Na počítači kontroluju služební poštu, pak jdu otevřít na dětské. Mám radost, přišla kolegyně s malou dcerkou, tak muchlám, co to jde 🙂

12:00  Za pultem u nás. Dneska docela klid, akorát mě fascinuje jedna čtenářka, která miluje historické milostné romány ze staré Anglie a Skotska. Nadává, že už to má u nás všechno přečtené, a že to musí teda začít číst znovu. Zkouším ji přemluvit k romantice současné, ale ne, ne, ne, ne. „Když já mám ráda jenom ty prince a princezny ze Skotska,“ povzdechne si.

13:30  Jdu obědvat ty párky :). U toho rozečítám knížku, kterou mám na zpracování do naší databáze. Je o porodních asistentkách z poválečného Londýna a jmenuje se „Zavolejte sestřičky“. Nevím proč, ale mám název zafixovaný jako „Svrhněte bomby“ :-D, 
v anotaci je totiž zmínka o vybombardovaném Londýně, tak asi proto 🙂

16:00  Kontrola školáka po telefonu. Matka v práci, otec spí před noční, tak mají asi myši pré. Když se dovolám, dozvídám se, že vše je ok. „ZROVNA se jdu učit“. Jojo 😀

17:00  To je zajímavé, i po týdnu knihoven (registrace zdarma), se dneska přihlašují noví jak na běžícím páse, a to už platí poplatek. Vesměs studenti, potřebují povinnou školní četbu. 
Vůbec je dneska docela dost lidí, dveře se netrhnou, tak tak si najdu čas sníst termix.

19:15  Pro dnešek padla. Čau zítra ráno, knížky.

19:30  Doma!!! Zkouším školáka z učiva na zítřek, pouštím ven psy, umývám nádobí, chystám večeři. Pak jdu dát pračku a posbírat suché prádlo. Na žehlení však už nemám sílu, čas a ani chuť. Chystám oběd na zítra, zapečené brambory, s tím není taková práce.
Vařím si čaj a dočítám recenzák. Zbylo mi nějakých padesát stránek, tak to nebudu sušit na zítra.
Zavírám psy, věším vyprané prádlo, myju si hlavu, žehlím trika na zítra. Čekám, až se dopečou brambory.Čaj mezitím vychladl, nestihla jsem ho vypít. Liju ho do sebe studený.

23:00  Dopisuju deník. Měla bych za čerstva napsat tu recenzi, ale to už fakt nedám, nechám si to na zítra. Možná ještě přečtu pár stránek z těch Sestřiček, zatím je to dost čtivé.
Dobrou.