Jak si žiju 5. a 6. 5.

Dva dny v jednom, no vida, už zkracuju. 😀

Pátek: Dopoledne Polsko, jeli jsme se mrknout do Castoramy. Pak jsme ještě sjeli do Ikei, koupit dětskou jídelní židli prďolovi. Vím, že Ikea je hodně baby friendly, ale netušila jsem, že až tak moc. Když jsme si k obědu dávali kuličky, všimla jsem si, že tam mají ohřívačku jídla a skoro všude přebalovací kouty. 
Doma dvakrát pošťák. Jednou pro mě recenzák, podruhé balík pro manžela. Odpoledne mě vzalo spaní, tak jsem si maličkým zdřímla.
Večer klasika, živitel v práci, tak jsem si celý večer četla. Dočetla jsem Kouzelný náramek – opravdu kouzelný a nádherný příběh a načala Nalezení ztracené Marty. To se mi líbí hodně, je to takové snové, připomíná mi to filmy Amelie z Montmartru nebo Hugo a jeho velký objev.

Sobota: Jedna babička /tchýně/ se nám vrací z hlídání v Praze. Pozvali jsme ji i švagrovou na oběd. Dělala jsem naprosto božské papriky po bulharsku / dušené maso s paprikami, které se pak zapéká s rýží a rajčaty/. Student to nejí, takže jemu kuřecí plátky na kari. No a prďous měl svou zeleninu s bramborem a masem. Jsem prostě skvělá, tři obědy a v deset bylo hotovo. 😀
Odpoledne přišla druhá babička /moje mamka/ mrknout na kluky. Dali jsme kafe a šly /my dvě/ vozit, bylo fakt hezky. Studentíkovi se nechtělo nic, tak aspoň povysával.
Pak jsme kosili zahradu, pobyli chvíli na zahradě a užívali jara.
Večer večeře, nádobí, uspávání a tak. Začínám cítit, že na mě něco leze, fakt paráda. Dopuju se vitamínem C, piju ACC long a průduškový čaj, jím citrony a stříkám Stopangin. Fakt nechci být nemocná, nějakou šílenou virózu jsme postupně prodělali v březnu, kdy jsem vyfasovala antibiotika. 
Zítra budu, pokud to půjde, ležet a léčit se.
Teď koukám na Forresta Gumpa, toho miluju a můžu ho vidět opakovaně. Do toho pálení v krku, rýbička, to báb radost.Tak snad to co nejdřív poleví.

Jak si žiju: 4. 5. 2017

Ráno: Budíček v pět, dělám pití pro mrňouse, budím živitele do práce. Další vstávání v sedm a pak stejná klasika jako včera.
Když student vysmahne do školy, jdu dát do pračky, chystám si těsto na buchtu, chci péct Hraběnčiny řezy, které jsme si doma oblíbili. Náš synek si domů pozval svou slečnu, tak jsem mu slíbila, že je upeču.
Mezitím si hraju s mimísem, dusím mu jablko na sváču. Mám v plánu přidat mu tam mlíko, tuším, že samotné by ho zase nevypil. To se mi potvrzuje, když spolu válčíme o aspoň o pár loků.  Ovocný mix mu kupodivu chutná. Pak dopolední spánek a já šup na buchtu, vařit brambory k obědu a trochu uklidit. Dočítám Jákobovy barvy. Na konci brečím jako želva a jsem z toho vyždímaná. 

Odpoledne: Po jednoduchém obědě (já brambory na cibulce, mládežník svou zeleninu, do ní jsem zase propašovala mlíko), si hrajeme. Chtěla jsem jít ven, ale prší. Prďola je ale neskutečně protivný, už delší dobu. Tipuju zuby, zatím ale nic. Když už si začne muchlat deku na obličeji a třít oči vím, že se mu chce spát. Během spaní vyžehlím nálož prádla. U toho se dívám na oddechovou komedii Jak přežít single. Je to docela fajn nenáročný film, což po knížce potřebuju. Když se maličký probudí, chvíli si hraje, převaluje se a povídá si. Až se trochu vzpamatuje, dáváme svačinu. Zkouším mléko smíchat s přesnídávkou. Opět to má úspěch. Neraduju se však dlouho, do hodiny je část přesnídávky venku, a to několikrát. Takže převlíkám, přepírám.
Když dorazí omladina, seznamuju se se slečnou (je to moc milá holčina) a udělám jim čaj. Chvíli blbnou s malým, pak už je nechám být. Dorazí živitel, dáváme kafe a hrajeme si s mimísem. Uvažujeme, že půjdeme na procházku, ale maličký usne. Zase byl mrzutý, tak si aspoň odpočine.

Večer: Pro prďolu dělám kaši, ale moc ji nechce, zase blinká. Pořád poplakává, tak ho nosím a houpu „jako zamlada“. To se mu líbí, já ale cítím zhruba tříkilový rozdíl mezi tím, když byl malý a teď. :-D. Zpívám písničky, to se mu líbí, pomalu se uklidňuje. Ale asi hodinu trvá než usne. 
Rozečítám oddechovou knížku Kouzelný náramek a sepisuju dnešní den do projektu.
Tak snad zítra zase, dobrou.

Jak si žiju: 3. 5. 2017


Byť nejsem příznivcem stejných projektů, kdy v jednom dni otevřete pár svých oblíbených blogů a všude je to stejné, protože challenge nebo unboxing, projekt „Jak si žiju“ od Rachel Roo mě dost bavil. Vlastně baví, ale jak jsem s hrůzou zjistila, víc než dva roky jsem nic nenapsala. Zdálo se mi, že je to pořád dokola to samé, a že to nikoho nemůže zajímat. Na druhou stranu je to takový deník, do kterého se můžu zpětně podívat. Takže to zkusím znovu. Snad z toho časem bude aspoň občasník a já si po letech připomenu, jak dobře jsem se měla na mateřské, muhehe.

Ráno: V pět ráno první budíček. Chystám pití pro mimíse. Když se napije, ještě na hodinu a něco zalehnu. Další budíček před sedmou. Ten je spíše pro kontrolu, školák se už naštěstí vypravuje sám, vždyť už je z něj skoro student. :-). Zrovna včera jsme se dozvěděli, že byl přijatý na obě školy, kam se hlásil, tak jsme všichni pyšní. 
Stejně se budí i mimís, takže si ho beru do postele a chvíli si tam hrajeme. Pak klasické ranní rituály. Mimíse mám u sebe v kuchyni, hraje si a všechno kolem sebe pozoruje. Já vařím. Dneska šunkofleky.

Odpoledne: Po obědě jsme šli s drahým kosit. Dali jsme část zahrady, zbytek snad o víkendu. Pak chlapi jeli odevzdat zápisový lístek na školu a já si na chvíli mohla surfovat na netu. Mimís spí po dobrém zeleninovém obědě. 🙂 Došel mi recenzák z Metafory, mám radost a hned ho jdu fotit ven. Rozhodla jsem se totiž, že pokud to půjde, budu si knížky fotit sama. Propadla jsem Instagramu a tam je to teda inspirativní koukání.

Večer: Po odpoledním hraní a blbnutí s malým ho jdu koupat. A to je vždycky rachot, protože koupání nesnáší. No ale co se dá dělat, že. Pak dáváme kaši k večeři, chlapi dojídají šunkáče. Synek se připomene o bábovku, kterou jsem mu slíbila upéct. Pouštím se do ní po Výměně manželek. U telky si pročítám blogy a hledám rady, co dělat, když dítě nechce pít mléko. To je problém, který řešíme už třetí den. Náš mimín má totiž Nutrilon allergy care a to je chuťově bleee pití. Hořké. Našeho mládežníka už přikrmujeme, takže poznal, jak dobrá je zelenina a ovoce a mléko už mu nejede. No ani se mu nedivím, mezi námi. 
Zkouším mu dát napít kolem desáté, ale odmítá. Nechám ho tak, ale po chvíli zjišťuju, že se kompletně pročural. Takže přebalit, převléknout, vyčurat, pomodlit a spát, matka si chce ještě chvíli číst. Mám rozečtený emocemi nabitý román Jákobovy barvy o malém klukovi, který je sám ve víru druhé světové války. Jako matku dvou kluků mě to dostává do kolen. Dítě se nakonec rozhodlo, že si to vypije, takže mám radost.
Dopíšu deníček a taky mizím do pelechu, protože až mě ráno v pět ke zdi postaví budík probudí… 🙂

Jak si žiju: 18. – 19. 10. 2014

18. 10. 

Sobota byla ve znamení hrabání. Co jiného já tak můžu teď na podzim dělat :-D. Toho listí je prostě strašně moc, takže se musí shrabávat průběžně. Akorát jsem na čerstvém vzduchu strávila nějakých pět hodin a pak mě bolela hlava. Šíííleně, jak říká Jana Brejchová ve známém filmu. 
Pak jsem šla s lidma z práce na pivko, přesněji řečeno na malinového birella, byla jsem autem a ještě jsem slíbila klukům, že jim dovezu k večeři pizzu. Navíc, díky té hlavě, mě ani pivko či jiný alkohol nelákal. Na zpáteční cestě nesvítila jedna část naší čtvrti a mlžilo se mi auto, takže jsem skoro nic neviděla, bylo to dost nepříjemné.


19. 10.

V neděli jsme si udělali výlet na Javorový. Bylo nádherné slunečné, i když kapku větrné počasí. Užili jsme si lanovku, luxusní výhled na všechny světové strany 🙂 a dali si kofolu a horkou čokoládu. Všude bylo plno lidí, ani jsme si nemohli sednout v krásné horské chatě s krbem :), takže jsme si to vypili na čerstvém vzduchu. Aspoň jsem mohla pozorovat ruch kolem. Z výletu jsem nacvakala fotky, kterým věnuju samostatný příspěvek.
Pak jsme si zajeli do Třince na oběd a fičeli domů.
Odpoledne jsme se učili se školákem a pak šli na procházku do lesa.
Večer jsem si poskládala prádlo, nachystala na žehlení, které pořád odkládám a zašila nějaké věci. U toho jsem koukala poprvé v životě na Kriminálku Anděl :). A dobrý, musím říct. Pak jsem to přepla na Film+, kde dávali Janu Eyrovou s Michaelem Fassbenderem jako panem Rochesterem. Mám pro tohoto herce slabost a tak jsem si nemohla nechat ujít příležitost podívat se, jak pana Rochestera ztvárnil. Výborně, jak jinak ;-).
Taky jsem rozečetla Otevřené manželství od Tess Stimson a to jsem neměla dělat. Ta knížka mě doslova vcucla a pustila až o půl jedné v noci! Ještěže mám v pondělí odpolední. I tak to bude drsné vstávání, to my sovy už tak máme :).

Jak si žiju 15. 10. – 17. 10. 2014

15. 10.

Ráno: Vstáváme, snídáme. Vyřizujeme na úřadech. Jsem mile překvapená chováním úřednic. Jsem překvapená tak, že odpoledne píšu na magistrát mail s pochvalou. Ať si to holky užijou 🙂 My jsme v knihovně taky rádi, když někoho naše služby potěší :).

Dopoledne: Jsem v práci. Střídám holky z ranní, když jdou na oběd. Je docela poklidný den, nic se neděje. Rozhodla jsem se, že deník trochu omezím a okleštím, momentálně je to pořád dokola a pořád stejně.

Odpoledne: Čtenáři se rozchodili, máme i nové registrace. Málem mě kleplo, když se dívám k počítačům a jeden uživatel tam měl otevřené pivo. Naštěstí šel hned ven a tam ho vypil nebo vylil 😀

Večer: Učení se školákem. Chtěla jsem žehlit nebo vařit oběd na dnešek, ale už se mi fakt nechtělo. Místo toho si se školákem povídáme. 


16.10.

Ráno:
 Po vypravení synka do školy vařím oběd. Mám odpolední, takže to hravě stihnu. Dělám kel, k tomu brambory a sekanou. Jdu hrabat listí, je ho tam zase jak nas*áno. Po zahradě nám lítá bagr. Zabraná do hrabání málem přehlídnu, že musím do práce. Sekaná se nestihla dopéct, dala jsem ji do trouby pozdě.


Odpoledne: Na oběd jdu k mamce, má výbornou zelňačku, po které bych se mohla utlouct. Potkávám se tam s neteří, tak chvíli kecáme. Začala studovat výšku a jde jí z toho hlava kolem.
Za pultem mě pobavila jedna studentka s otázkou, jestli máme “ tu druhou korejskou knížku“. Nějakou takovou vracela, tak se ptám, jestli je to ten autor nebo někdo jiný nebo jestli zná aspoň název. „To ne, ale vím, že je korejská“. Mám aspoň další biblioperličku do sbírky.

Večer: Dopékám tu sekanou 🙂 Těším se na trochu volnější večer s knížkou. Střídám papírovku se čtečkou, u které ve finále usínám. 

17. 10. 

Ráno: Vypravuju kluka, pak děláme na zahradě.  Mám uvařeno ze včera, stresovat nemusím, věnuju se venkovním pracím 🙂 Než jedu do práce, stavujeme se v Polsku pro květák. Bereme i jablka a hrušky, to pravé podzimní ovoce. 

Odpoledne: Olepuju knížky z doporučené četby, abychom je měli pro čtenáře i nás rozlišené. Jedna slečna čtenářka tu zapomněla mobil. Kdyby jí zrovna nevolala maminka a my neslyšely s holkama vibrace, tak  nevím jak by dopadl. Přes její kamarádku, se kterou tu byla, jsme ji kontaktovaly, ta byla šťastná, že se našel.

Večer: Za chvíli zkontroluju kasu, pozavírám okna a dořadím knížky. Doma mě čeká květák (už zase, ale je to fakt nej jídlo a musím si ho užít, dokud je ještě sezóna). Chci ho už uvařit a obalit, ať nemusím ráno. A proč? Protože budu zase hrabat listííííí, uáááá :-D.
(Měla jsem jít do práce, ale máme výjimečně zavřeno a pražský sraz už nestihnu, takže listí to jistí :)).

Jak si žiju: 14. 10.

6:00  Zvoní budík, repektive mobil. Kupodivu vstanu hned a jdu pustit psy. Vařím kafe, chystám snídani, zase obvyklá ranní klasika.

7:00  V práci. Kontroluju upomínky, tiskneme průkazky. Plácat nemusíme, přijde klučina ze stacionáře. Chodí každé úterý a pomáhá nám s rovnáním knížek a časopisů.

9:00  Otvíráme. Dneska docela klidno, hladký provoz 🙂

10:30  Jsem v šoku ze zprávy o ubodaném studentovi. Jde si takhle ráno do školy a…
Hrůza. Doma mám kluka jen o tři roky mladšího, tak se mě to tak nějak dotklo. Chudáci rodiče 😦
Měla bych přepnout na jiné myšlenky, raději si v hlavě pomalu sumíruju recenzi na knížku.
Čekám na šéfovou, už delší dobu plánujeme, že zajdeme na oběd k vietnamcům, dělají úžasné nudle s gyrosem.
Průběžně se mi vracejí rezervované knížky – Šest let a Řekni vlkům, že jsem doma. Už se těším na čtení.

13:00  Trávíme skvělé nudle. Jdu zapisovat knižní dary, které se mi nakupily. Uvažuju, jestli si mám dát kafe nebo počkat až domů.

15:30  Padla! Začíná druhá směna. Jedeme na nákup a pak domů. Dáváme kafe a chvilku kecáme. Sbírám včerejší prádlo, je už suché. Opět nežehlím, dávám si knížky do knihovny, která se musela přestavět. Jsem hned klidnější, když mám své miláčky na očích 🙂 

19:00  Se školákem se učíme. V občance probírají kulturu, dostali úkol, ve kterém odpovídají na otázky z oblasti filmu. U dabingu se nasmějeme nejvíc. Předvádím režiséra, který se naštval, protože herec není schopný kvůli záchvatu smíchu nic nadabovat. Pak se dabujeme navzájem.

22:00  Večerní klid. Mám uvařený čaj, dneska už mi nevychladne.

Jak si žiju: 13. 10. 2014

7:00  Vstáváme, hola, škola volá. Snídaně, kafe, tak jak to už bývá. Psi kupodivu ven jít nechtějí, válí se ve svých peleších (uff, to tak divně zní). Startujeme auto a odjíždíme směr škola. My ještě s mužem dál, máme nějaké vyřizování mimo naše město.

8:30  Zatímco drahý vyřizuje co potřebuje, čekám v autě a na mobilu si čtu recenzák Případ Pavlína. Jsem do toho tak zabraná, že vůbec nevnímám ruchy z okolí.

10:00  Doma si dáváme kafe a já se chystám do práce. Co jsem chtěla dopoledne udělat, to jsem nestihla (prádlo, oběd). Sebou si beru párky (doufám, že paní Cajthamlová nekouká :-D), manžel dojí oběd včerejší. No co, no.. se z toho přece nepotento, velebnosti. A prádlo SE posbírá večer.

10:45  Příchod do práce, s holkama hodnotíme víkend. Na počítači kontroluju služební poštu, pak jdu otevřít na dětské. Mám radost, přišla kolegyně s malou dcerkou, tak muchlám, co to jde 🙂

12:00  Za pultem u nás. Dneska docela klid, akorát mě fascinuje jedna čtenářka, která miluje historické milostné romány ze staré Anglie a Skotska. Nadává, že už to má u nás všechno přečtené, a že to musí teda začít číst znovu. Zkouším ji přemluvit k romantice současné, ale ne, ne, ne, ne. „Když já mám ráda jenom ty prince a princezny ze Skotska,“ povzdechne si.

13:30  Jdu obědvat ty párky :). U toho rozečítám knížku, kterou mám na zpracování do naší databáze. Je o porodních asistentkách z poválečného Londýna a jmenuje se „Zavolejte sestřičky“. Nevím proč, ale mám název zafixovaný jako „Svrhněte bomby“ :-D, 
v anotaci je totiž zmínka o vybombardovaném Londýně, tak asi proto 🙂

16:00  Kontrola školáka po telefonu. Matka v práci, otec spí před noční, tak mají asi myši pré. Když se dovolám, dozvídám se, že vše je ok. „ZROVNA se jdu učit“. Jojo 😀

17:00  To je zajímavé, i po týdnu knihoven (registrace zdarma), se dneska přihlašují noví jak na běžícím páse, a to už platí poplatek. Vesměs studenti, potřebují povinnou školní četbu. 
Vůbec je dneska docela dost lidí, dveře se netrhnou, tak tak si najdu čas sníst termix.

19:15  Pro dnešek padla. Čau zítra ráno, knížky.

19:30  Doma!!! Zkouším školáka z učiva na zítřek, pouštím ven psy, umývám nádobí, chystám večeři. Pak jdu dát pračku a posbírat suché prádlo. Na žehlení však už nemám sílu, čas a ani chuť. Chystám oběd na zítra, zapečené brambory, s tím není taková práce.
Vařím si čaj a dočítám recenzák. Zbylo mi nějakých padesát stránek, tak to nebudu sušit na zítra.
Zavírám psy, věším vyprané prádlo, myju si hlavu, žehlím trika na zítra. Čekám, až se dopečou brambory.Čaj mezitím vychladl, nestihla jsem ho vypít. Liju ho do sebe studený.

23:00  Dopisuju deník. Měla bych za čerstva napsat tu recenzi, ale to už fakt nedám, nechám si to na zítra. Možná ještě přečtu pár stránek z těch Sestřiček, zatím je to dost čtivé.
Dobrou.





Jak si žiju: 11. 10. -12. 10. 2014

Sobota

7:30  Vstávání, obvyklý ranní  kolotoč kolem snídaně a hafanů. U snídaně si chvíli čtu Levandulový pokoj, v pondělí je deadline na recenzi.

9:00  Chystám oběd, vepřové kostky v mrkvi a brambory. K tomu lehkou zeleninovou polévku. Na tu  mrkev mám chuť už celý týden, co jsem u jedné kočky viděla obrázek na Facebooku. I když ji umím, hledám na netu recept, jen tak…ráda si je prohlížím. Najdu jeden, maso v mrkvi podle Romana Vaňka, které podle bloggerky chutná jako od maminky. Dělám to tedy podle něj. Je úžasně jednoduchý.
Školák dostal do ruky vysavač a jede po výrobě 🙂

12:00  Obědváme. Mrkev opravdu chutná jako kdysi, v jídelně to bylo jedno z mála jídel, které jsem měla ráda. Kluci ji chválí, to je pro mě důležité. Prý je výborná. Ale dost už samochvály.



15: 00  Makáme na zahradě, je třeba pohrabat listí. Puboš měl jet za kamarádem, odkládáme to na zítřek, hrabe chudák s námi. Víc rukou, rychleji hotová práce 🙂 U hrabání si povídáme o všem možném, o škole, o mobilech, počítačích… , prostě o tom, 
co zajímá kluky. Venku krásné letní odpoledne, až do pozdního večera lítáme po zahradě v tričkách.

19:00  Konec, vše hotovo. Večeříme, já si pak čtu.


Neděle

5:00  První budíček. Budím drahého, jde do práce. Už je však vzhůru, tak se znovu vrtám do peřin.

8:00  Budíček č. 2. Opět klasické ráno. Vykouknu ven na zahradu a tam….. Zase listí. Připadám si jako Sysifos. Ale dneska hrabání teda neplánuju, fakt ne.

10:00 Na oběd chystám řízky a brkaši. Zjišťuju, že strouhanku mám tak na dva kousky masa, takže drtím cornflakes a obaluju v nich. Výsledek je fenomenální.

12:00  Obědváme. Po o se se školákem učíme. Dneska jde za kamarádem, tak ať má do školy všechno hotové. 

14:00  Když ho odvezu, jedu se ještě projet po obchodech. Koupím si tašku do práce, v té dosavadní se mi roztrhala podšívka, ani dvojí zašití nepomohlo.
Doma ještě drobné práce na zahradě, pak kafe. 

18:00  Živitel rodu se vrací z práce, jedeme vyzvednout dítko a stavujeme se na pokec ke tchánům.
Pak zase obvyklý večerní kolotoč. 
Dočtu Levandulový pokoj a vrhám se na psaní recenze, kterou si opravdu užívám.

22:00  Kluci spí, já si ještě čtu, co jiného :).

Jak si žiju: 10. 10. 2014


6:10  Vstávám, vařím kafe pro sebe a pro pracanta, který přijede z noční. Nakukuju do školákova pokoje, ten už smaží na kompu :). Chystám mu snídani a věci do školy. Pak ho odvezu, předtím ještě hledá tělák :). Po příjezdu dávám hafany ven.

7:00  Snídaně pro mě – cereálie s mlékem, trochu posypané grankem. Vařím si první čaj, zkusím novou várku pečeného. U snídaně čtu Vypravěčku. Obalím ten květák, osmažím ho a uvařím brambory.



10:00  Květáku je pro regiment, část odkládám pro tchány a část pro mamku. Do práce vyrážím dřív, cestou se stavím u tchánů, i s květákem a pečeným čajem. Chvíli kecáme, pak mířím dál, jdu zase aktualizovat.

11:00  Čeká na mě zdravotní středisko v nejobávanější části města. Jdu doslova se staženou prdelí, ani si nepouštím hudbu do uší, tašku držím pevně. Snažím se co nejrychleji vypadnout. Zaktualizuju ještě jedno středisko a mířím do práce. Cestou sundávám mikinu, venku léto :-D.

13:00  Dávám do kupy lejstra s ordinačkami, za chvíli se chystám za mamkou na oběd. Budou palačinky se špenátem, mňam. I pro ni mám květák a čaj. Kecáme a prohlížíme si katalog s kachličkami do její nové koupelny, je těžké nějaké vybrat. Málem se u ní zapomenu, ale čas je neúprosný.

14:30  Chvíli jsem v půjčovně, zařazuju knížky a kochám se malou dcerkou kolegyně na mateřské. Jdu si chystat knížky na dnešní akci se čtenáři. Doufám, že aspoň někdo dorazí.:-) 
Sedím v kanclu se šéfovou, obě zuřivě ťukáme do klávesnice, jako kulisa nám k práci hraje Kniha knih od Nightworku. Jak stylové :).

16:30  Začíná akce „Kouzelný svět knih aneb Z kapsáře našich knihovnic“. Četbychtivým návštěvníkům představuju novinky a oblíbené romány z našeho oddělení. Mám trému, i když už podobnou akci dělám pro naše sensenky. Nevím, kdo všechno přijde. Naštěstí jsou to známé čtenářky, vesměs opět sensenky, takže to dávám v klidu. Ke konci pak už plkáme o všem možném. Mám ty „holky“ moc ráda :).

19:30  Konečně doma. Z pubošova pokoje se ozývají střídavě radostné a zoufalé výkřiky, to podle toho, jak se mu daří ve hře :). Na večeři ohřívám květák, myju si hlavu, vařím čaj a říkám si, že dneska už nic nedělám. Mám přece Vypravěčku a k tomu kupu Instinktů.
Zítra bude práce dost, je třeba hrabat listí.
Dobrou.






Jak si žiju: 9. 10. 2014


5:30, 6:00, 6:10  Opět trojí buzení, napotřetí už vstávám hbitě jako laň a vařím si kafe. Snídám rohlík s nutelou, po ránu mám raději sladké snídaně než slané. Žehlím trička pro mě a pro puboše, chystám mu snídani – ještěže je to s ním tak jednoduché, pořád chce snídat kuličky s mlékem :). Obvyklá ranní hygiena, budím školáka a ptám se, kde má flašku na pití. Za chvíli mizím do práce, doufám, že si pití udělá sám, haha.

7:00  Hned po příchodu do práce mi kolegyně sděluje, že je tiskárna v prdeli. Tak zněl doslovný písemný vzkaz holek z odpolední směny. Jak se daří, tak se daří. Pokus o opravu vychází částečně, tiskárna tiskne jen z jednoho zásobníku, takže pořád přehazujeme nastavení formátu. Zase tradiční kontrola upomínek, plácání, prostě klasika až do devíti.

9:00  Otvíráme čtenářům, pokračuje týden knihoven, přihlášení zdarma pro všechny nové, dneska je to naštěstí v klidu a kolovrátek moc nemele :).
Kdo není v klidu, jsme my s kolegyní. Nefunkční foliovačka a tiskárna nás docela stresujou. Volá další kolegyně, které jsem měla včera odložit lístek na naši akci, jestli ho pro ni mám. Vzpomínám si, že jsem ho pro ni chystala, mezitím jsem však dělala další věci, takže nevím, kam jsem ho dala. Prokopávám knihovnu, lístek není, možná ho někdo omylem vyhodil, prodaný není. No snad to bude v poho i bez lístku. Raději se jdu ujistit.

11:00  Přichází odpolední směna, odcházím do kanclu. Chci si nachystat anotace ke knížkám na zítřejší akci se čtenáři, kdy jim budu představovat novinky a oblíbené tituly. Mám tři kupy knížek, jsou v regále za mnou. Když na ně ukazuju holkám, otáčím se zpátky a vzápětí cosi padá. Naštěstí to není celý regál, ale jen nějaké drobné věci. Myslím, že už je ten správný čas na pauzu.  Dneska žádný oběd sebou nemám, vlastně nemám ani hlad, takže mířím zklidnit se do obchodu. Kupuju si náušnice ve výprodeji, 9,- za kus, no nekup to. Už jsem tam byla předevčírem, ke třem kouskům dnes přibývá další pět :).



12:00  Pokračuju v anotacích, po hodině si jdu sednout na informační oddělení, holky mají práci, která se za pultem dělat nedá, takže je jdu zastoupit. Doufám, že nikdo nebude chtít kopírovat a skenovat, s tím trochu bojuju :).
Hned ze startu na mě vyrukuje studentka se seznamem odborných knih, pak mám dvě nové registrace, dotazy, člověk se tu nenudí. Ale stejně mám raději svou beletrii 🙂

13:30  Málem bych zapomněla volat domů, jestli je puboš ze školy doma. Mám nervy, ani on, ani jeho otec nezvedají telefony. 

14:30  Hurá, žijou. Byli u holiče a měli  vypnuté zvonění. Vše je ok. Dozvídám se skvělou zprávu, že mám na poště balík. Že bych taky zavedla unboxing? :-D. 
Paní chce literární rešerši, pomoooc!!!! Volám kolegyni, ať si to jde převzít, do toho další lidi na net. Jeden pán přichází, že mu nejede počítač. Jdu se podívat, zapomněl si zapnout monitor :-).
Volám své praktické lékařce, tento měsíc mám preventivku a potřebuju kartu. Než stačím doříct větu, sestra řekne, že malujou, ať přijdu po dvacátém. Chci jen kartu, říkám já. Sestra zní zoufale: „to jo, ale kdy ji chcete, kartotéka je odstavená.“ Rezignuju a slibuju, že dřív než po onom dvacátém se raději neobjevím.

16:00  Stavila jsem se domů pro oznámenku a pak hurá na poštu. Neodolala jsem, soukromý unboxing provádím hned v autě. Je to recenzák od Domina, nová Tess Stimson, kterou miluju. Už se těším na čtení. 
Pak Kaufland, týdenní nákup – já vím, jít tam ve čtvrtek je sebevražda, ale doma prázdno a hafanům už taky došly granule. Naštěstí to dnes nebylo tak strašné, vybojovala jsem si co jsem potřebovala a hurá domů.

18:00  Můj milý, rozmilý odjel do práce, se školákem mrkáme na učení, dávám vařit květák na zítra. Smažený květák miluju. Zítra jdu ale na oběd k mamce, tak ho budu mít na večeři.
Peču čaj :-), tentokrát jsem zkombinovala jablka, hrušky, mandarinky, ananas a ostružiny. Nechybí hromada koření a skořice, jak to mám ráda. Nejsem troškař a valím rovnou dvě dávky. Neva, to se vypije a dostanou i maminky, ať si dají u čtení. 



22:00  Čaj dodělaný, chladne na lince. Sedm sklenic, to je nářez. Neodolám a hned si vařím do nového hrnku :-). Ještě jsem chtěla obalit ten květák, ale zítra mám odpolední, takže to nechám na ráno. Vedle sebe mám Vypravěčku, musím ji dočíst, ať můžu skočit na recenzáky. Tentokrát mám tři, u dvou je deadline příští týden. 
Všude ticho, slyšet jsou jen tikající hodiny, bzučící noťas a spící hafani. Já jdu na tu Vypravěčku a pak zase do hajan. Moh
la bych si ráno přispat, když mám odpolední, ale školák má na sedmou, takže bude zase trojí buzení :).

Dobrou.