Štítek: BETA-DOBROVSKÝ

Vítejte v Derry, v městečku, které určitě dobře znáte, klauni a podobně. :-). Na tak malou plochu se tam děje dost nevídaných věcí. Vemte si Ralpha Robertse. Po smrti milované ženy začal trpět nespavostí. Staří lidé to tak mívají, chce se vám namítnout, ale u Ralpha je to trochu jiné. Každý den se budí o něco dřív, ve finále už nevstává ráno, ale v noci. Má vidění, u kterých si není jistý, jestli to nejsou halucinace. A pak jsou tady ty aury, vznášející se nad hlavami lidí, ty starý pán taky vidí. A ještě ke všemu podivné holohlavé doktůrky, kteří se zjevují tam, kde smrt. K tomu všemu se celé Derry připravuje na příjezd feministky Susany Dayové, zuřivě hájící práva žen na potrat, což se nelíbí skupině zastávající názor opačný. V městě se schyluje k pořádnému dramatu, už teď jsou obyvatelé Derry názorově rozštěpení, co teprve, až se Susan objeví? A jakou roli v tom hraje Ralph?

Ani tentokrát Stephen King nezklamal, co se rozsahu týče. Šest set stran tajemně laděného příběhu, k tomu nadávkem provázanost s dalšími jeho díly. Asi nejvíc je to se sérií Temná věž, narážky najdete i na To, Pytel kostí, nebo Svědectví. Pokud jste je však nečetli, nevadí, Nespavost je pochopitelná i tak. Jen je tedy obsáhlejší, ale na to jsme u Mistra už zvyklí.

Akční pasáže se střídají s těmi, u kterých si řeknete, že někdy méně znamená víc a neškodilo by, kdyby Stephen King krátil, krátil a krátil. Ve finále však dostanete pořádný nářez se sympatickým hlavním hrdinou v hlavní roli. Takového souseda jako je Ralph Roberts by chtěl mít každý.

Hororově laděný, neboli přesněji mysteriózní příběh zpracovává zajímavý námět, a tím nespavost bezesporu je. Co všechno se vám může stát, když nedobrovolně bdíte… je to King, takže nic dobrého to nebude. 🙂 Někdy máte pocit, že je to čtení kapku psychedelické, všude aury, barvy a sny prolínající se se skutečností. Kromě toho si spisovatel bere na paškál i ožehavé téma potratů – ve Státech to platí dvojnásobně – a na obyvatelích Derry předvádí, co všechno může způsobit přehnaný fanatismus. A tentokrát tady máme i romantiku, lásku i ukázku toho, jak je důležité přátelství.

Nespavost je hutný román, zdánlivě působící ospalým dojmem díky pomalejšímu rozjezdu. O to našlapanější a překvapivější je závěr, Stephen King umí šokovat, o tom žádná.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu pořídíte na eshopu.

Líbil se vám román Hazel Prior Dáma a tučňáci? Taky jste si oblíbili Veronicu, jejího vnuka Patricka a jeho přítelkyni Terry? Nebo je vůbec neznáte a jen vás zaujali tučňáci na obálce a anotace? I když je Volání tučňáků volným pokračováním předchozích počinu spisovatelky, můžete ho číst i samostatně, byť vám doporučuju, abyste si Dámu a tučňáky přečetli taky.

Veronica McCreedyová už není sama. Pořád má starostlivou hospodyni Eileen, ale přibyl jí vnuk Patrick, který snad našel smysl života a malá Daisy, dcera Patrickova šéfa. Daisy se zotavuje po těžké nemoci a u Veronicy nachází rozptýlení. Po boku malé zvědavé všetečky stará paní pookřeje a znovu má chuť podniknout dobrodružství s tučňáky. I s Daisy a její maminkou se vydává na Falklandy, aby se spolupodílela na natáčení pořadu o tučňácích, zatímco její vnuk Patrick odjíždí do Kanady, kde jsou poslední stopy po jeho otci a synovi Veronicy. Terry mezitím na Antarktidě zjistila, že s Patrickem čeká rodinu. I tentokrát nás čeká pořádný zapletenec vztahů, emocí a hlavně, hlavně tučňáci.

Hazel Prior napsala příběh, který je šťavnatý jako pomeranč. Je plný citů a vášní, hlavní postavy opět prožívají životy jako na houpačce. Místy humorný, místy dojemný děj nás z Británie zavede do Kanady i na Falklandské ostrovy a opět trochu víc pronikneme do světa tučňáků. Autorka se dotýká ekologických problémů, ale nečiní to násilnou formou, spíš nechá čtenáře uvědomit si, jak taková „banalita“ jako je odhozený papírek třeba z lízátka nebo bonbónu může zvířatům ublížit.

Tentokrát nenahlížíme do Veroničiny minulosti, ale jsme svědky citových stavů hlavních postav. Původně sebevědomou Veronicu, která, jak už jsem psala u předchozí knihy, připomíná lady Violet z Panství Downton, nacházíme v melancholickém rozpoložení. I ji dostihne stáří a smutek z toho, co mohla prožít a řízením osudu neprožila. Emoční výkyvy se nevyhnou ani Patrickovi a Terry.

Krátké kapitoly zajistí, že příběh plyne docela rychle, nikde nedrhne. I tady autorka využila vsuvky v podobě dopisů, mailů a blogových zápisků, které dotvářejí celkovou atmosféru příběhu.

Máte-li rádi romány, v nichž hlavní roli hrají emoce a mezigenerační setkání, lákají vás neotřelé destinace a rádi byste poznali svět tučňáků, jste tady správně.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku zakoupíte na eshopu nakladatelství.

Vytížené lékařce Jessice Bayové plyne čas jednotvárně. Má pětačtyřicet, na krku dva puberťáky a manžela Ferguse, který je manželem v podstatě jen na papíře. Stereotypní život je ubíjí, sex se vytratil kamsi do nenávratna a naděje v lepší zítřky taky. Možná by je mohla zachránit nějaká změna. Třeba odjet pryč a začít jinde. Když Jessie šéf předloží, respektive vnutí nabídku půlroční praxe na odlehlém ostrově v Lamanšském průlivu, Bayovi ji přijmou a odjedou z Londýna pryč. Tohle rozhodnutí kupodivu prospěje všem, po prvotním šoku z jiného prostředí se zklidnili a uvědomili si, že jako rodina chtějí fungovat i nadále. Jessie úplnou náhodou zjistí, že může měnit události uplynulého života – dokáže se vracet v čase. Jak? To neprozradím, přišli byste o originální a nevšední zpracování scény, kdy na to Jessica přišla. Tohle se autorce opravdu povedlo.

Když hlavní hrdinka zjistí, že může manipulovat s určitými úseky minulosti, které tehdy pokazila, vrací se zpátky častěji a častěji. Některé věci se však udát musí a vlak přes to nejede, navíc takové cestování zanechává na aktérech následky. Ano, cestovatelů je víc, jak zjistíte.

Charlotte Butterfieldová napsala povedený román, který popisuje realitu všedního života klasické rodiny. Nechybí mu nadhled, humor a vtip a pro mě se stal příjemným překvapením. Je psán lehkou rukou a s pochopením jak pro ženy, jež toho mají mnohdy až nad hlavu, tak i pro jejich protějšky, někdy absolutně na odstřel. Nebo je to naopak? Děj totiž vnímáme z úhlu Jessie v ich-formě a některé okamžiky autorka popisuje také prostřednictvím pohledu na Fergusovo myšlení. Podává tak dvojí výklad daných situací – jak to vidí žena a jak muž – a je určitě jasné, že stejný pohled to rozhodně není.

Vtipný a zároveň dojemný román nazvaný Zítra touhle dobou o křehkých rodinných vztazích, lásce partnerské i rodičovské a o chybách, které v životě děláme, vybízí k zamyšlení nad tím, které životní okamžiky byste ve svém životě změnili, pokud byste mohli. Ruku na srdce – šli byste do toho i za cenu, že pozměníte budoucnost?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku koupíte na eshopu.

Spisovatele Stephena Kinga není třeba představovat. A co Joe Hill, říká vám to něco? Nejedná se o pseudonym, byť je King rád využíval, ale o jméno jeho syna, které se psaní také věnuje. A světe, div se, dokonce píše stejný žánr jako taťka. Mám už za sebou dnes už kultovní Vánoční říši – můžete ji znát i pod novějším názvem NOS4A2, která mě moc bavila. Joe Hill je mimo jiné i autorem povídkových souborů, takže jsem byla zvědavá, jak se popasoval s kratšími útvary.

Titul Černý telefon a další příběhy vyšel ve druhém přejmenovaném vydání. To předchozí neslo název podle jedné z povídek – Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy. Obě knihy přeložil Ondřej Skoupý. A co na nás čeká? Pořádná porce hororově laděných historek. Jak to u povídkových knih a bonboniér bývá, vždy na vás čekají lepší kousky, které zhltnete a nevíte jak, stejně jako ty, jimž na chuť přijít nemusíte, ale to už záleží na osobní chuti každého z vás.

Sbírka začíná povídkou Nejlepší nový horor. V ní se setkáme s Eddiem Carrolem, editorem hororových sborníků. V poště mu aktuálně přistane zajímavá povídka s poetickým názvem Knoflíček. Zajímavá, leč kontroverzní. Eddie se rozhodne najít autora, po němž jako by se slehla zem. Eddie ani v nejmenším netuší, že tím rozpoutá největší horor svého života. Tak tahle povídka je jednou z těch, které se mi líbily, podnítily mou fantazii, která pracovala na plné obrátky. Zfilmován byl sice úplně jiný příběh, Černý telefon, a to s charismatickým Ethanem Hawkem, ale i Nejlepší nový horor by byl pro svou tísnivou, strach podněcující atmosféru skvělým adeptem.

Soubor obsahuje celkem šestnáct hororově či mysteriózně laděných knižních bonbónků. Spolu s první povídkou se mi hodně líbila i další nazvaná 20th century ghost o dívce navždy uvězněné v kině, která je mimo jiné i nostalgicky laděná, nebo posmutnělá Pop art o osamělém nafukovacím chlapci. U některých povídek mi nebylo nějak extra fajnově, důkazem je poměrně nechutná kafkovsky laděná záležitost Uslyšíš zpívat cvrčka, ta mi příliš nesedla. Za to Bobby Conroy vstává z mrtvých se mi zamlouvala hodně, opět povídka, u které i trochu přemýšlíte, kam by se ubíral život hlavní postavy, kdyby…

Joe Hill svého otce nezapře vzhledem ani psaním. Není tedy tolik popisný, jeho povídky jsou na rozdíl od Kinga o fous úspornější, ale co se týče využívání fantazie, jsou na tom oba pánové podobně. Joe Hill úspěšně rozvíjí vaši představivost, pokud ji máte jen trochu víc bujnou, užijete si vizuální představy z povídek do sytosti. Joe Hill umí vykreslit atmosféru, mnohdy dost tísnivou, zjistíte, že vás někdy i mrazí – jestli příjemně, to záleží na tom, jak moc si v hororech a mysteriózních příbězích libujete… a taky v otevřených koncích.

Tak co, zkusíte tuto výběrovou krabičku povídkových bonbónků? Který z nich vám zachutná nejvíc?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu knížku zakoupíte.

Další „bachmanovka“ je tady! Tituly, které Stephen King psal pod pseudonymem Richard Bachman jsou spíše komorními kousky, které působí nenápadně, ale ve finále se z nich vyklube mimořádně epický počin. A přesně tohle je taky poměrně útlý počin nazvaný výstižně Zhubni.

„Zhubni“. To zašeptá starý cikán do ucha Billymu Halleckovi, který mu ve chvíli nepozornosti srazil autem dceru. Billy by zhubnout potřeboval, což o to, manželka i lékař mají o jeho zdravotní stav obavy. Takže si z toho zpočátku nic nedělal a byl rád, že se mu začala nadbytečná kila ztrácet. Ale čeho je moc, toho je příliš, Billy hubne čím dál víc a jeho blízcí se o něj opět bojí, tentokrát z opačného důvodu – muž slábne a doslova se ztrácí před očima. Nezbývá, než najít starého muže, který kletbu vyslovil, aby svá slova vzal zpátky…

Kdo by nechtěl zhubnout, říkáte si, když se do Billyho příběhu pomalu začtete. A ztratit pár kil, aniž byste pro to museli hnout prstem, to je teprve věc. Ale nezapomeňte, před sebou máte slova, která napsal mistr hororu a děsu Stephen King. Nic nebude jen tak. S každým shozeným kilem se stupňuje atmosféra příběhu, který se zpočátku jevil tak trochu „light“. Billy bojuje o to, aby dostal zpátky svůj život a zjišťuje, že v tom není sám, kletba zasáhla všechny, kteří měli s případem sražené ženy něco společného, každého z nich samozřejmě jnak. Kingovi se podařilo perfektně vylíčit fyzickou i psychickou proměnu člověka. To nelze popsat, to si musíte přečíst. Budete mít pocit, že kila shazujete spolu s hlavním hrdinou, cítíte jeho slabost, únavu, strach, vztek i frustraci. Stejně jako u dalších knih, které King psal pod pseudonymem Richard Bachman, nepotřeboval zbytečných slov a vedlejších linií, aby čtenáře dokázal zaujmout.

Zhubni má postupně gradující děj, který hltáte, ani nevíte jak. Když vás pomalu začne ze svých spárů pouštět a vy myslíte, že máte spolu s Billym vyhráno, přijde konec, který… A ne, fakt si to přečtěte, tahle bachmanovka je fakt skvělá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, titul pořídíte na eshopu.

Vidím mrtvé lidi – tak tohle vám hned ze startu sdělí hlavní hrdina Jamie Conklin, malý chlapec, který díky svému „nadání“ musí dospět dřív, než se kluka jeho ražení hodí. Jeho matka, literární agentka, ho nabádá, aby o svém talentu s nikým raději nemluvil. Ale co dělat, když se Jamie, ne vlastní vinou, dostane do problémů? Když totiž můžete mluvit s mrtvými a zeptat se jich na spoustu důležitých věcí, může toho někdo i zneužít k vlastnímu prospěchu.

Stephen King přicházi s počinem, který by mohl směle vydat jako Richard Bachman. Mysteriózně laděný román Později je poklidnou, až ve finále gradující (a to pak stojí za to!) duchařinou. Vypravěčem a průvodcem celým příběhem je přímo Jamie, s nimž prožijeme několik let.

Tohle je King, kterého můžu doporučit „nováčkům v oboru“, nemusí se bát přílišných akcí nebo přehnaných zápletek, či spousty postav. Jamieho sledujeme v průběhu několika let a jsme svědky zlomových situací v jeho životě. Žije pouze s matkou, která se potácí v toxickém vztahu a občas podlehne démonu alkoholu, zažije ekonomickou krizi v roce 2008, do toho se prostě musí vyrovnat se svým „nevyžádaným“ darem. Jamie je nesmírně hodný a sympatický kluk, který přese všechno, co prožívá, zůstává svůj. Nelze si ho neoblíbit.

Zdálo by se, že je toho v knize poměrně dost, ale radujte se – byť se v drobném paperbacku ukrývá něco málo přes třista třicet stran, a on zdárně klame tělem, není to ukecaný King se všemi možnými odbočkami, jak ho známe z jiných děl. Tohle je přímočaré čtení, které nenudí. Já osobně byla mile překvapená, Jamieho příběh se mi hodně líbil, i po přečtení jsem musela na děj myslet. Jen mě zaskočila jedna zápletka, vůbec jsem nečekala, že by se mohlo něco vyvinout tak, jak to Stephen King napsal a moc mi to do toho nepasovalo. Jde jen o můj subjektivní pocit, možná to budete mít jinak. 🙂

Pokud jste až doteď Mistrem nepolíbeni, Později je skvělým adeptem na první rande. Stephen King dokazuje, že i přes svůj pokročilý věk dokáže skvěle psát.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, titul koupíte na eshopu.

Od prvního vydání dnes již kultovního příběhu z pera mistra hororu Stephena Kinga letos uplynulo 48 let. Seznamte se, tohle je Carrie. A zkuste k ní být hodní, přestože je trochu jiná než vy, protože jinak za sebe tahle dívka neručí…

Carrie Whiteové je šestnáct let. Žije s matkou v malém městečku v Maine, studuje na místní střední škole. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby… Kdyby Carriina matka nebyla trochu vyšinutá – náboženská fanatička – a Carrie nenosila nálepku outsidera a podivínky. Dívce chybí všechny trumfy, jimiž se pyšní její spolužačky – krása, šarm a vtip. Je neoblíbená, mládež si z ní dělá legraci a nikdo jí nerozumí. Znáte to, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Jednoho dne Carriina trpělivost dojde mezí. Po zvlášť traumatickém zážitku šikanované děvče spustí do slova a do písmene apokalypsu, po jejímž skončení v jindy poklidném městečku nezůstane kámen na kameni, shoří spousta domů a zemře hodně lidí, včetně spolužáků Carrie. Já vám to neřekla? Kingova hlavní hrdinka je obdařena paranormálním nadáním – je telekinetička, jež svým pohledem umí rozpoutat peklo – metat kameny, rozžhavit dráty, založit požár. Při čtení útlého Kingova počinu vám bude zatraceně horko, to se vsadím.

Stephen King napsal Carrie jako příběh, v němž si střípky skládáte sami. Od počátku tušíte, že konec kladný nebude, přesto s napětím čekáte, co se z toho všeho vyvrbí. Děj není vyprávěn souvisle, je proložen úryvky z knih (samozřejmě ne skutečných), které byly o Carrie Whiteové napsány, svědeckými výpověďmi a útržky článků z tisku. To vše dává dohromady obraz dívky, která od narození trpěla psychickými problémy, byla šikanována matkou i svým okolím.

Carrie není typickým hororem, byť je plná krve, ohně a nadpřirozených jevů. Je především psychologickou sondou do světa týraného člověka. Jedná se o docela smutné čtení, protože Carrie vám zákonitě musí být líto a přemýšlíte nad ní, jejím jednáním i následným vyústěním příběhu.

Kingovo nepříliš obsáhlé dílko je dnes považováno za kultovní čtivo, kterým započal svou úspěšnou spisovatelskou kariéru, a to ho původně málem zničil! Lehce mysteriózní nádech a téma šikany je v Carrie důmyslně propojeno v čtivý příběh, po němž mohou směle sáhnout i čtenáři, pro něž je Kingova tvorba prozatím velkou neznámou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Další v řadě povídkových knížek Stephena Kinga je sbírka nazvaná podle úvodního příběhu Mlha. Obsahuje dvaadvacet povídek, které vás ve valné většině přinutí aspoň trochu se bát. Mě tedy ano, a u mě je to opravdu co říct, obecně se u knížek nebojím.

Hned první povídka, nejdelší z celého souboru, Mlha, je naprosto úžasná, vtáhla mě hned od prvních stránek, protože i přes relativně klidný začátek tušíte, že to nebude jen tak. Laděná je trochu do sci-fi kabátku, je hodně sugestivní a na paškál si bere chování lidí v krizových situacích. Je to jedna z těch, u kterých jsem měla pořádně nahnáno (čtěte v noci, když kolem vás všichni spí, a budete mít taky.)

Další výraznou povídkou je Opice, v níž se seznámíme s dětskou hračkou, která svým majitelům přináší bolest, strach a smrt. Je hororově laděná a svým námětem připomíná klasické povídky tohoto žánru, jaké psal třeba Poe.

Zamlouvala se mi i povídka Jaunt, v níž King zpracoval dost zajímavé téma teleportace lidí na jinou planetu. Má to však jednu podmínku – dotyční musí být v bezvědomí. Jaunt je taky napsán jako sci-fi a musím říct, že bych si ji dokázala představit v románové podobě.

Prám je dalším sugestivním počinem, po jeho přečtení jsem neměla dobré sny. Asi byste je taky neměli, kdybyste jako hrdinové povídky uvízli na prámu uprostřed jezera a nemohli nikam, protože kolem vás by byla podivná olejová skvrna požírající vše živé…

Dost jsem si užila i další příběhy – Zde jsou tygři, Zkratka paní Toddové, Kšefty na svatbě, Nezmar – toho obzvláště doporučuju a záměrně nic neprozradím, budete koukat!

Byť jsou některé povídky trochu slabší a zasloužily by si, aby je King trochu víc propacoval a šel do hloubky, celek je pořádně vymazlenou, hororově a tentokrát i z poměrné části do sci-fi laděnou sbírkou, kterou stojí za to si přečíst. Kingovi se podařilo v každé z historek vyvolat pocity strachu či obav, popisy jsou hodně působivé, živé a dost podněcují čtenářovu fantazii. Chladné a tmavé jezero z povídky Prám, ze kterého není úniku, mám pořád před očima.

Nechybí opět úvodní slovo ke čtenáři, na které se vždycky těším, a na konci knihy pár poznámek k jednotlivým povídkám, takže si uděláte ucelený obrázek o jejich vzniku.

Soubor povídek Mlha by určitě Kingovým fanouškům uniknout neměl, považuji ho za jeden z nejlépe sestavených, které se mi od něj dostaly do rukou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Billy Summers. Takové sympatické jméno, že? Jeden by neřekl, že takové jméno může nosit nájemný vrah. Ale Billy není jen tak ledajaký zabiják. Zakázky bere pouze v případě, že objekt jeho zaměřovače je zlý a prohnilý člověk skrz na skrz. Navíc chce s touto prací nadobro skončit. Ale ještě než tak udělá, vezme poslední zakázku, jejímž cílem je zvláště odporný a bezcharakterní člověk. Vše by mělo jít jak na drátkách, Billy je mistr svého oboru, bývalý ostřelovač z Iráku, jeden z nejlepších, který ví, jak po vykonané práci co nejtišeji zmizet. Nic by tedy nemělo bránit tomu, aby Billy udělal svou poslední zakázku a užíval si zaslouženého odpočinku s kontem nabušeným penězi. Ale znáte to, věci se začnou sypat, aniž byste si to přáli, a přesně tohle se stane Billymu.

King využívá hlavní dějovou linku pro základní příběh, který začíná tím, že se Billy Summmers precizně připravuje na zakázku, na svůj cíl musí nějakou dobu čekat na určitém místě. Je domluveno, že bude předstírat spisovatelskou činnost, aby na sebe nepoutal přílišnou pozornost. A tady přichází geniální věc – Billy se rozhodne, že bude psát, aby se při čekání neukousal nudou a přitom bude předstírat, že je tak trochu chabé mysli. Což není pravda, Billymu to pálí jako nikdy. Sepíše tedy vzpomínky na vlastní minulost stylem prosťáčka. Vězte, že tato „literární vsuvka“ vás dostane do kolen a přinese překvapivé propojení s hlavní linií příběhu.

Kingovi se v Billym Summersovi podařilo stvořit postavy, které si oblíbíte na první dobrou. Billy je… Billy. Je možno oblíbit si zabijáka? Zamilovat si zabijáka? Po přečtení knihy říkám ano, je, byť se s vámi vaše morálka bude trochu prát.

Sakryš, sakryš, sakryš!!! Pane Kingu, smekám před vámi, tohle je váš majstrštyk (doufám, že ne poslední). Knížku jsem si užila od první do poslední stránkym, byť první část je trochu rozvláčnější (nic nového pro Mistrovy čtenáře) a nemohla dostat Billyho a další postavy z hlavy.

Příběh neotřelého nájemného zabijáka je originální a plný překvapivých zvratů i dojemně laděných scén. Najdete v něm odkazy na Kingova díla – schválně nebudu psát na která konkrétně, to vás při čtení přímo praští do očí. Tentokrát se autor mysteriózna dotýká jen zlehounka, skoro nenápadně a důraz klade spíše na vztahy a akci. A taky na romantiku. To byste u knihy s takovým námětem asi nečekali, že?

Billy Summers se opravdu povedl, Stephen King v něm dokazuje, že umí psát, i když mu pětasedmdesátka klepe na dveře. Laťka je opět vysoko, Mistře, přeskočíte ji dalším počinem? Těším se už teď.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.