Černý telefon a jiné příběhy

Spisovatele Stephena Kinga není třeba představovat. A co Joe Hill, říká vám to něco? Nejedná se o pseudonym, byť je King rád využíval, ale o jméno jeho syna, které se psaní také věnuje. A světe, div se, dokonce píše stejný žánr jako taťka. Mám už za sebou dnes už kultovní Vánoční říši – můžete ji znát i pod novějším názvem NOS4A2, která mě moc bavila. Joe Hill je mimo jiné i autorem povídkových souborů, takže jsem byla zvědavá, jak se popasoval s kratšími útvary.

Titul Černý telefon a další příběhy vyšel ve druhém přejmenovaném vydání. To předchozí neslo název podle jedné z povídek – Bobby Conroy vstává z mrtvých a jiné strašidelné příběhy. Obě knihy přeložil Ondřej Skoupý. A co na nás čeká? Pořádná porce hororově laděných historek. Jak to u povídkových knih a bonboniér bývá, vždy na vás čekají lepší kousky, které zhltnete a nevíte jak, stejně jako ty, jimž na chuť přijít nemusíte, ale to už záleží na osobní chuti každého z vás.

Sbírka začíná povídkou Nejlepší nový horor. V ní se setkáme s Eddiem Carrolem, editorem hororových sborníků. V poště mu aktuálně přistane zajímavá povídka s poetickým názvem Knoflíček. Zajímavá, leč kontroverzní. Eddie se rozhodne najít autora, po němž jako by se slehla zem. Eddie ani v nejmenším netuší, že tím rozpoutá největší horor svého života. Tak tahle povídka je jednou z těch, které se mi líbily, podnítily mou fantazii, která pracovala na plné obrátky. Zfilmován byl sice úplně jiný příběh, Černý telefon, a to s charismatickým Ethanem Hawkem, ale i Nejlepší nový horor by byl pro svou tísnivou, strach podněcující atmosféru skvělým adeptem.

Soubor obsahuje celkem šestnáct hororově či mysteriózně laděných knižních bonbónků. Spolu s první povídkou se mi hodně líbila i další nazvaná 20th century ghost o dívce navždy uvězněné v kině, která je mimo jiné i nostalgicky laděná, nebo posmutnělá Pop art o osamělém nafukovacím chlapci. U některých povídek mi nebylo nějak extra fajnově, důkazem je poměrně nechutná kafkovsky laděná záležitost Uslyšíš zpívat cvrčka, ta mi příliš nesedla. Za to Bobby Conroy vstává z mrtvých se mi zamlouvala hodně, opět povídka, u které i trochu přemýšlíte, kam by se ubíral život hlavní postavy, kdyby…

Joe Hill svého otce nezapře vzhledem ani psaním. Není tedy tolik popisný, jeho povídky jsou na rozdíl od Kinga o fous úspornější, ale co se týče využívání fantazie, jsou na tom oba pánové podobně. Joe Hill úspěšně rozvíjí vaši představivost, pokud ji máte jen trochu víc bujnou, užijete si vizuální představy z povídek do sytosti. Joe Hill umí vykreslit atmosféru, mnohdy dost tísnivou, zjistíte, že vás někdy i mrazí – jestli příjemně, to záleží na tom, jak moc si v hororech a mysteriózních příbězích libujete… a taky v otevřených koncích.

Tak co, zkusíte tuto výběrovou krabičku povídkových bonbónků? Který z nich vám zachutná nejvíc?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu knížku zakoupíte.

Zhubni

Další „bachmanovka“ je tady! Tituly, které Stephen King psal pod pseudonymem Richard Bachman jsou spíše komorními kousky, které působí nenápadně, ale ve finále se z nich vyklube mimořádně epický počin. A přesně tohle je taky poměrně útlý počin nazvaný výstižně Zhubni.

„Zhubni“. To zašeptá starý cikán do ucha Billymu Halleckovi, který mu ve chvíli nepozornosti srazil autem dceru. Billy by zhubnout potřeboval, což o to, manželka i lékař mají o jeho zdravotní stav obavy. Takže si z toho zpočátku nic nedělal a byl rád, že se mu začala nadbytečná kila ztrácet. Ale čeho je moc, toho je příliš, Billy hubne čím dál víc a jeho blízcí se o něj opět bojí, tentokrát z opačného důvodu – muž slábne a doslova se ztrácí před očima. Nezbývá, než najít starého muže, který kletbu vyslovil, aby svá slova vzal zpátky…

Kdo by nechtěl zhubnout, říkáte si, když se do Billyho příběhu pomalu začtete. A ztratit pár kil, aniž byste pro to museli hnout prstem, to je teprve věc. Ale nezapomeňte, před sebou máte slova, která napsal mistr hororu a děsu Stephen King. Nic nebude jen tak. S každým shozeným kilem se stupňuje atmosféra příběhu, který se zpočátku jevil tak trochu „light“. Billy bojuje o to, aby dostal zpátky svůj život a zjišťuje, že v tom není sám, kletba zasáhla všechny, kteří měli s případem sražené ženy něco společného, každého z nich samozřejmě jnak. Kingovi se podařilo perfektně vylíčit fyzickou i psychickou proměnu člověka. To nelze popsat, to si musíte přečíst. Budete mít pocit, že kila shazujete spolu s hlavním hrdinou, cítíte jeho slabost, únavu, strach, vztek i frustraci. Stejně jako u dalších knih, které King psal pod pseudonymem Richard Bachman, nepotřeboval zbytečných slov a vedlejších linií, aby čtenáře dokázal zaujmout.

Zhubni má postupně gradující děj, který hltáte, ani nevíte jak. Když vás pomalu začne ze svých spárů pouštět a vy myslíte, že máte spolu s Billym vyhráno, přijde konec, který… A ne, fakt si to přečtěte, tahle bachmanovka je fakt skvělá.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, titul pořídíte na eshopu.

Později

Vidím mrtvé lidi – tak tohle vám hned ze startu sdělí hlavní hrdina Jamie Conklin, malý chlapec, který díky svému „nadání“ musí dospět dřív, než se kluka jeho ražení hodí. Jeho matka, literární agentka, ho nabádá, aby o svém talentu s nikým raději nemluvil. Ale co dělat, když se Jamie, ne vlastní vinou, dostane do problémů? Když totiž můžete mluvit s mrtvými a zeptat se jich na spoustu důležitých věcí, může toho někdo i zneužít k vlastnímu prospěchu.

Stephen King přicházi s počinem, který by mohl směle vydat jako Richard Bachman. Mysteriózně laděný román Později je poklidnou, až ve finále gradující (a to pak stojí za to!) duchařinou. Vypravěčem a průvodcem celým příběhem je přímo Jamie, s nimž prožijeme několik let.

Tohle je King, kterého můžu doporučit „nováčkům v oboru“, nemusí se bát přílišných akcí nebo přehnaných zápletek, či spousty postav. Jamieho sledujeme v průběhu několika let a jsme svědky zlomových situací v jeho životě. Žije pouze s matkou, která se potácí v toxickém vztahu a občas podlehne démonu alkoholu, zažije ekonomickou krizi v roce 2008, do toho se prostě musí vyrovnat se svým „nevyžádaným“ darem. Jamie je nesmírně hodný a sympatický kluk, který přese všechno, co prožívá, zůstává svůj. Nelze si ho neoblíbit.

Zdálo by se, že je toho v knize poměrně dost, ale radujte se – byť se v drobném paperbacku ukrývá něco málo přes třista třicet stran, a on zdárně klame tělem, není to ukecaný King se všemi možnými odbočkami, jak ho známe z jiných děl. Tohle je přímočaré čtení, které nenudí. Já osobně byla mile překvapená, Jamieho příběh se mi hodně líbil, i po přečtení jsem musela na děj myslet. Jen mě zaskočila jedna zápletka, vůbec jsem nečekala, že by se mohlo něco vyvinout tak, jak to Stephen King napsal a moc mi to do toho nepasovalo. Jde jen o můj subjektivní pocit, možná to budete mít jinak. 🙂

Pokud jste až doteď Mistrem nepolíbeni, Později je skvělým adeptem na první rande. Stephen King dokazuje, že i přes svůj pokročilý věk dokáže skvěle psát.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, titul koupíte na eshopu.

Carrie

Od prvního vydání dnes již kultovního příběhu z pera mistra hororu Stephena Kinga letos uplynulo 48 let. Seznamte se, tohle je Carrie. A zkuste k ní být hodní, přestože je trochu jiná než vy, protože jinak za sebe tahle dívka neručí…

Carrie Whiteové je šestnáct let. Žije s matkou v malém městečku v Maine, studuje na místní střední škole. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby… Kdyby Carriina matka nebyla trochu vyšinutá – náboženská fanatička – a Carrie nenosila nálepku outsidera a podivínky. Dívce chybí všechny trumfy, jimiž se pyšní její spolužačky – krása, šarm a vtip. Je neoblíbená, mládež si z ní dělá legraci a nikdo jí nerozumí. Znáte to, tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Jednoho dne Carriina trpělivost dojde mezí. Po zvlášť traumatickém zážitku šikanované děvče spustí do slova a do písmene apokalypsu, po jejímž skončení v jindy poklidném městečku nezůstane kámen na kameni, shoří spousta domů a zemře hodně lidí, včetně spolužáků Carrie. Já vám to neřekla? Kingova hlavní hrdinka je obdařena paranormálním nadáním – je telekinetička, jež svým pohledem umí rozpoutat peklo – metat kameny, rozžhavit dráty, založit požár. Při čtení útlého Kingova počinu vám bude zatraceně horko, to se vsadím.

Stephen King napsal Carrie jako příběh, v němž si střípky skládáte sami. Od počátku tušíte, že konec kladný nebude, přesto s napětím čekáte, co se z toho všeho vyvrbí. Děj není vyprávěn souvisle, je proložen úryvky z knih (samozřejmě ne skutečných), které byly o Carrie Whiteové napsány, svědeckými výpověďmi a útržky článků z tisku. To vše dává dohromady obraz dívky, která od narození trpěla psychickými problémy, byla šikanována matkou i svým okolím.

Carrie není typickým hororem, byť je plná krve, ohně a nadpřirozených jevů. Je především psychologickou sondou do světa týraného člověka. Jedná se o docela smutné čtení, protože Carrie vám zákonitě musí být líto a přemýšlíte nad ní, jejím jednáním i následným vyústěním příběhu.

Kingovo nepříliš obsáhlé dílko je dnes považováno za kultovní čtivo, kterým započal svou úspěšnou spisovatelskou kariéru, a to ho původně málem zničil! Lehce mysteriózní nádech a téma šikany je v Carrie důmyslně propojeno v čtivý příběh, po němž mohou směle sáhnout i čtenáři, pro něž je Kingova tvorba prozatím velkou neznámou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Mlha

Další v řadě povídkových knížek Stephena Kinga je sbírka nazvaná podle úvodního příběhu Mlha. Obsahuje dvaadvacet povídek, které vás ve valné většině přinutí aspoň trochu se bát. Mě tedy ano, a u mě je to opravdu co říct, obecně se u knížek nebojím.

Hned první povídka, nejdelší z celého souboru, Mlha, je naprosto úžasná, vtáhla mě hned od prvních stránek, protože i přes relativně klidný začátek tušíte, že to nebude jen tak. Laděná je trochu do sci-fi kabátku, je hodně sugestivní a na paškál si bere chování lidí v krizových situacích. Je to jedna z těch, u kterých jsem měla pořádně nahnáno (čtěte v noci, když kolem vás všichni spí, a budete mít taky.)

Další výraznou povídkou je Opice, v níž se seznámíme s dětskou hračkou, která svým majitelům přináší bolest, strach a smrt. Je hororově laděná a svým námětem připomíná klasické povídky tohoto žánru, jaké psal třeba Poe.

Zamlouvala se mi i povídka Jaunt, v níž King zpracoval dost zajímavé téma teleportace lidí na jinou planetu. Má to však jednu podmínku – dotyční musí být v bezvědomí. Jaunt je taky napsán jako sci-fi a musím říct, že bych si ji dokázala představit v románové podobě.

Prám je dalším sugestivním počinem, po jeho přečtení jsem neměla dobré sny. Asi byste je taky neměli, kdybyste jako hrdinové povídky uvízli na prámu uprostřed jezera a nemohli nikam, protože kolem vás by byla podivná olejová skvrna požírající vše živé…

Dost jsem si užila i další příběhy – Zde jsou tygři, Zkratka paní Toddové, Kšefty na svatbě, Nezmar – toho obzvláště doporučuju a záměrně nic neprozradím, budete koukat!

Byť jsou některé povídky trochu slabší a zasloužily by si, aby je King trochu víc propacoval a šel do hloubky, celek je pořádně vymazlenou, hororově a tentokrát i z poměrné části do sci-fi laděnou sbírkou, kterou stojí za to si přečíst. Kingovi se podařilo v každé z historek vyvolat pocity strachu či obav, popisy jsou hodně působivé, živé a dost podněcují čtenářovu fantazii. Chladné a tmavé jezero z povídky Prám, ze kterého není úniku, mám pořád před očima.

Nechybí opět úvodní slovo ke čtenáři, na které se vždycky těším, a na konci knihy pár poznámek k jednotlivým povídkám, takže si uděláte ucelený obrázek o jejich vzniku.

Soubor povídek Mlha by určitě Kingovým fanouškům uniknout neměl, považuji ho za jeden z nejlépe sestavených, které se mi od něj dostaly do rukou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Billy Summers

Billy Summers. Takové sympatické jméno, že? Jeden by neřekl, že takové jméno může nosit nájemný vrah. Ale Billy není jen tak ledajaký zabiják. Zakázky bere pouze v případě, že objekt jeho zaměřovače je zlý a prohnilý člověk skrz na skrz. Navíc chce s touto prací nadobro skončit. Ale ještě než tak udělá, vezme poslední zakázku, jejímž cílem je zvláště odporný a bezcharakterní člověk. Vše by mělo jít jak na drátkách, Billy je mistr svého oboru, bývalý ostřelovač z Iráku, jeden z nejlepších, který ví, jak po vykonané práci co nejtišeji zmizet. Nic by tedy nemělo bránit tomu, aby Billy udělal svou poslední zakázku a užíval si zaslouženého odpočinku s kontem nabušeným penězi. Ale znáte to, věci se začnou sypat, aniž byste si to přáli, a přesně tohle se stane Billymu.

King využívá hlavní dějovou linku pro základní příběh, který začíná tím, že se Billy Summmers precizně připravuje na zakázku, na svůj cíl musí nějakou dobu čekat na určitém místě. Je domluveno, že bude předstírat spisovatelskou činnost, aby na sebe nepoutal přílišnou pozornost. A tady přichází geniální věc – Billy se rozhodne, že bude psát, aby se při čekání neukousal nudou a přitom bude předstírat, že je tak trochu chabé mysli. Což není pravda, Billymu to pálí jako nikdy. Sepíše tedy vzpomínky na vlastní minulost stylem prosťáčka. Vězte, že tato „literární vsuvka“ vás dostane do kolen a přinese překvapivé propojení s hlavní linií příběhu.

Kingovi se v Billym Summersovi podařilo stvořit postavy, které si oblíbíte na první dobrou. Billy je… Billy. Je možno oblíbit si zabijáka? Zamilovat si zabijáka? Po přečtení knihy říkám ano, je, byť se s vámi vaše morálka bude trochu prát.

Sakryš, sakryš, sakryš!!! Pane Kingu, smekám před vámi, tohle je váš majstrštyk (doufám, že ne poslední). Knížku jsem si užila od první do poslední stránkym, byť první část je trochu rozvláčnější (nic nového pro Mistrovy čtenáře) a nemohla dostat Billyho a další postavy z hlavy.

Příběh neotřelého nájemného zabijáka je originální a plný překvapivých zvratů i dojemně laděných scén. Najdete v něm odkazy na Kingova díla – schválně nebudu psát na která konkrétně, to vás při čtení přímo praští do očí. Tentokrát se autor mysteriózna dotýká jen zlehounka, skoro nenápadně a důraz klade spíše na vztahy a akci. A taky na romantiku. To byste u knihy s takovým námětem asi nečekali, že?

Billy Summers se opravdu povedl, Stephen King v něm dokazuje, že umí psát, i když mu pětasedmdesátka klepe na dveře. Laťka je opět vysoko, Mistře, přeskočíte ji dalším počinem? Těším se už teď.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Žhářka

Tento příběh by mohl být docela hezký road trip otce a dcery, kdyby nebylo toho, že jsou na útěku. Kdysi dávno se Andy McGee, ještě jako student, spolu se svou budoucí ženou Vicky a dalšími studenty zúčastnil experimentálního pokusu s novou syntetickou drogou P6, která v něm probudila schopnost mentální dominance. Bez následků nezůstaly ani jeho manželka a dcera Charlie, která po rodičích zdědila výjimečnou schopnost pyrokineze. Tajná vládní organizace Dílna, pod níž výzkum spadal, se na rodinu McGeeových zaměří a chce Charlie zkoumat. Agenti ve snaze získat dívenku jdou doslova přes mrtvoly. Andy má co dělat, aby tomu zabránil a Charlie, jíž je teprve osm, musí svou megasuper zbraň použít, i když ji ještě nedokáže ovládnout…

Ve Žhářce, která poprvé vyšla v roce 1980, Stephen King dokázal, že kromě skvěle vystavěného základního příběhu, který zaujme na první dobrou, umí do děje zapojit také emoce a city. Navíc se nejedná o žádnou nudu, děj má spád od prvních řádků, nenechá vás do konce vydechnout. Žhářka „slaví“ dvaačtyřicet let existence a vůbec byste jí tento věk neřekli. Je nadčasová a nestárnoucí.

Jak už jsem napsala, Stephen King si tentorát dal záležet na tom, aby podráždil vaše city. Hlavní hrdinové na útěku si vás podmaní a budete jim na jejich cestě za svobodou držet palce. Dozvíte se také, jak to funguje v Dílně, poznáte její zaměstnance oddané výzkumu a jejich praktiky, kterými chtějí dosáhnout svého – dostat se k Charlie a zkoumat její pyrokinezi. Mimochodem, scény, kdy dívenka i její otec využívají své schopnosti, jsou napsány sugestivně, je vám horko a cítíte žár.

Žhářka je dalším titulem, který by neměl chybět žádnému milovníkovi Kingova díla. Tím, že autor upustil páru emocím a román je tedy tak trochu „cíťa“,řadí se k podobně laděným dílům jako je Zelená míle, Pytel kostí nebo cokoli, pod co se Mistr podepsal jako Richard Bachman. Navíc se této knihy se nemusí bát ani ti, kteří jsou Kingem doposud nepolíbeni.

Je vám v těchto letních dnech horko? S Charlie vám bude ještě tepleji, to vám garantuju. 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu koupíte na eshopu.

Pytel kostí

Kdysi velmi úspěšný spisovatel Mike Noonan se nemůže vzpamatovat z tragické ztráty manželky a nenarozeného dítěte. Uchýlí se do srubu u jezera v Maine, který se ženou užívali jako letní sídlo. Po pár letech sebetrýznění smutkem mu do cesty (a to doslova) vstoupí malá holčička. Mike se k ní i její matce, ovdovělé Mattie upne a pomáhá jim překonávat problémy s tchánem mladé ženy, který využívá svého bohatství i společenského vlivu a chce malou Kyru do výlučné péče. Mike se chtě nechtě stává účastníkem sporu o dítě a taky zjišťuje, že jeho žena, která mu před smrtí zatajila těhotenství, pátrala po něčem hodně zajímavém. Může tento fakt za noční můry, jimiž Mike trpí? A co zvláštní jevy v domě? Magnety na lednici se samy přeskupují a v tichém obydlí, kde žije pouze Mike, je slyšet dětský pláč…

Pytel kostí je jedním z nejdojemnějších románů Stephena Kinga. Kromě klasické duchařiny v sobě skrývá i romantický příběh. Mike je pořád zamilován do zesnulé manželky, přesto cítí, že by Mattie mohla díru v srdci zacelit. Spisovatelovy city jsou vylíčeny jemně a s pochopením pro mužské slabosti. Do příběhu je zakomponován osud černošské zpěvačky nazývané Smějící se Sára, která kdysi dávno žila v Mikeově srubu a přestože je desítky let mrtvá, s dějem pořádně zatočí.

Jak už jsme u Kinga zvyklí, román začíná velmi pozvolna, je hodně popisný, Mikeovo utrpení si spolu s ním prožijete se vším všudy. Přesto autor stále udržuje napětí a správnou atmosféru, kterou rozdmýchává pomocí hororových scén s mysteriózním nádechem. Ty jsou přiměřeně napínavé a ve mně vyvolávaly mrazivé pocity, což oceňuji, protože se u knížek nikdy nebojím. Romantická linie je velmi křehká a dojemná, ať už se jedná o vztah s milovanou manželkou, kdy platí rčení o lásce až za hrob, nebo počínající cit k Mattie. Pytel kostí je jednou z mála knih, kde se milostná a akční linka netlučou a naopak ladí.

Po pomalém rozjezdu i pozvolné jízdě napříč příběhem přichází v poslední třetině knihy smršť a nestačíte se divit, jak s dějem King zatočil, to on umí, probudit čtenářovu pozornost v pravý čas.

Pytel kostí doporučuji všem, kteří hledají lehce mrazivou duchařinu s mysteriózním nádechem.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu zakoupíte na eshopu.

Christina

Máme tady další počin Stephena Kinga nazvaný Christina. Ale pozor, nejedná se o příběh, v němž by figurovala ženská postava, Christina je totiž jméno auta. Starý odrbaný Plymouth doslova a do písmene uhrane středoškoláka Arnieho, který udělá všechno pro to, aby svůj vysněný vůz vlastnil, i za cenu toho, že se to nebude líbit rodičům a nadšený nebude ani jeho nejlepší kamarád Dennis…

No wau, wau, wau. Zdálo by se, že se Christina tváří jako ryze chlapské čtení, protože auto a tak, ale opak je pravdou. Pro mě to byla premiéra, zrovna tuto knížku jsem nikdy předtím nečetla, takže jsem byla hodně zvědavá. A výsledek? Nadšení, a to velké. Arnieho auťák mě stejně jako své pasážery nabral, ujel se mnou ďábelskou cestu a pořádně vyšťavenou vyplivl až na konci.

Tentokrát autor zvolil zajímavé prostředí, děj situoval mezi studenty střední školy. Je konec sedmdesátých let, skupina Styx si zatím jen nesměle prodírá cestičku mezi hudební legendy, když Dennis s Arniem spatří Christinu a netuší, že jejich život nabere otáčky rychlejší než tachometr na nejnaspídovanějším závoďáku…

Je fakt, že King ani v této knize neubral ze své rozmáchlé ukecanosti a Christinu si tak „pojistil“ na úctyhodných 512 stran, které i přesto odsýpají a mírnou rozvláčnost vám dokonale vynahradí poslední třetina, která má spád a sviští jako kola Christiny, v některých úsecích ďábelské knižní jízdy jsem zapomněla i dýchat!

Spisovatel si vyhrál s atmosférou románu, v níž dominují proměny Arnieho osobnosti, kdy sledujeme, jak se z tichého a nenápadného chlapce stává běsnící magor. Jo, tohle autíčko s vámi udělá divy! Christina se nese v mysteriózním tónu, King používá poměrně sugestivní popisy, jejichž představivost zvyšuje lehké pohrávání s duchařinou. Prostě tohle budete hodně vnímat.

V závěru na vás čeká grandiózní, téměř filmové finále, od něhož je těžké odejít, třeba jen uvařit si čaj, natolik vás to pohltí.

Za mě je tento Kingův počin dynamický, sviští jako dobře seřízený stroj – no tak dobře, jako auto, které vám dal do kupy váš oblíbený servisák.

Pohonné hmoty šplhají vzhůru a výšek se vůbec nebojí, ale vy se chcete projet – není nic snazšího, než sednout s Arniem a Dennisem do Christiny a pořádně to rozjet, ať kola sviští.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Dolores Claiborneová

Dolores Claiborneová. Obyčejná žena, matka, manželka, hospodyně. Celý život bydlí na jednom místě, na malém ostrově, kde si vydělává údržbou a úklidem cizích domů. Nakonec zakotví nastálo u bohaté Very Donovanové, s níž stráví většinu času a je svědkem různých situací, které život nabízí, od vzestupů, až po pád. A to doslova. Dolores je obviněna z vraždy své zaměstnavatelky, která byla nalezena po pádu ze schodů. O své nevině Dolores přesvědčuje policii neobvyklou zpovědí, v níž jde až na dřeň.

Dolores Claiborneová se nese v komornějším duchu, než jsme u autora zvyklí. I když ji napsal pod svým pravým jménem, je „trochu cítit bachmanovštinou“, a zároveň je to v něčem trochu jiný King. Zapomeňte na horor, zapomeňte na nadpřirozeno, tohle je ryzí psychologická sonda do světa ženy, která žila v patologickém vztahu.

Jakmile se začtete, jen těžko lze přestat. Dolores je totiž návyková hrdinka. Jen co dosedne na židli a policisté započnou výslech, vás její výpověď vás doslova přiková. Není to obvyklý Kingův styl, přesto má něco do sebe a v případě zemité Dolores sedí jako… však víte co. Celou knížku spisovatel totiž pojal jako monolog životem zkoušené ženy. Provede vás svým mladím, kdy ztratila hlavu pro fešáka Joea s hladkým čelem, který se posléze stal jejím manželem, otcem jejích dětí a zároveň zhmotnělou noční můrou…

V Dolores Claiborneové se Stephen King představuje jako zkušený pozorovatel lidí, v případě hlavní hrdinky také zabrousil nejen do vztahů manželských, ale zaměřil se i na pouto mezi matkou a dospívající dcerou, které mnohdy bývá velmi křehké a narušit ho dokáže banální nedorozumění. Co se odehrává mezi Dolores a její dcerou? Uvidíte, pokud se do osobité zpovědi začtete. Můžu vám říct, že to stojí za to.

Pokud v Kingových knížkách hororovou linku nemusíte, nebo s jeho díly začínáte, Dolores Claiborneová vám může kápnout do noty. Za sebe ji doporučuji, na 240 stranách, které se milovníkům bichlí budou zdát jako nic, ale opak je pravdou, autor dokázal, že rozumí nejen magii a hororu, ale jdou mu perfektně i psychologicky laděné příběhy.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu koupíte na eshopu.

Vytvořte vlastní web s WordPress.com
Začít