O psaní

Tohle je Stephen King, jak ho neznáte. Známý spisovatel přichází tentokrát ne s románem, ani povídkovou knihou, ale s počinem, v němž přináší jako na dlani svůj život a také přihodí několik skvělých tipů a rad začínajícím spisovatelům. Že je to divná kombinace? Zkuste se začíst a uvidíte sami, stojí to za to.

Kingovy memoáry O psaní, které vydalo dvorní nakladatelství tohoto spisovatele u nás, nakladatelství Beta, jsem měla tu čest číst už kdysi dávno, ještě v prvním překladu, který tehdy spáchala Iva Pekárková. Možná si na něj vzpomenete, protože se vůbec nepovedl a ona za něj dostala známou Anticenu Skřipec, kterou každý rok vyhlašuje Obec překladatelů. Více si můžete přečíst v článku v němž překladatel Viktor Janiš překlad rozebírá. O pár let později memoáry vyšly znovu, tentokrát je přeložil David Petrů. A právě tento nový překlad se na scénu dostává i letos a já jsem ráda, že jsem si díky němu mohla Kingovo vyprávění konečně užít a pořádně vychutnat.

Stephen King vás nechá nahlédnout pod pokličku svého literárního umění a vezme to pěkně od podlahy, tedy od dětství. Seznámíte se s jeho rodinným zázemím, poznáte příbuzné a zjistíte, že psát zkoušel už jako malý kluk. Psal povídky, vydával časopisy, dokonce měl na svém kontě jeden studentský, v němž hojně využíval prvků satiry na účet svých profesorů. Aby měl něco v záloze, vystudoval na radu matky pedagogiku a stal se učitelem. Sledujete jeho další životní mezníky, jako je manželství, rodičovství, to vše na pozadí lásky největší, psaní. To vše činí s upřímností sobě vlastní, nevyhýbá se sebekritice, přiznává slabosti i boj s démonem alkoholu, stejnou měrou vyznává i lásku a úctu své ženě. Dokonce neváhá a doznává se k tomu, že bývá ve svých knížkách poměrně rozvláčný a „ukecaný“.

V druhé části knihy dává Stephen King rady začínajícím spisovatelům. Ne, není to žádné honění vlastního ega, spisovatel se řídí svým instinktem a zkušenostmi, které se snaží předat dál. A tak se dozvíte, jak zkorigovat příliš hutný text, že je nejlepší se na psaní soustředit tím, že dodržujete své rituály a stanovený režim a že, světe div se, nejlepší slovní zásobu získáte čtením! 🙂

Nejedná se sice o souvislý román,i tak se knížka čte velmi dobře. I když se momentálně nechystám psát román, přesto jsem si dobře míněné rady přečetla s chutí a budu se snažit aplikovat je třeba při psaní recenzí. Stephen King není žádným suchopárným a nudným průvodcem po světě písmenek, právě naopak. Jeho text nepostrádá vtip, velkou devizou jsou i četné příklady, na nichž své poznatky o psaní aplikuje, takže si to umíte snáze představit.

Je jasné, že kniha O psaní by neměla chybět v knihovničce milovníků tohoto kultovního spisovatele, kteří díky ní mohou být svému idolu o kus blíž. A přečíst by si ji měli i ti, kdo se psaní věnují, určitě v textu najdou spoustu cenných rad a nápadů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si můžete titul koupit.

Volá Moskva

Rusko. Krásné, divoké, drsné i kruté. Zabírá kus Evropy a ukouslo si i z Asie. Kdysi Sovětský svaz spojoval 15 republik, z nichž se většina po pádu komunismu osamostatnila. I když v sedmdesátých a osmdesátých letech panoval v tehdejším Sovětském svazu tuhý komunismus, takže se v podstatě jevil jako centralizovaný stát, přesto jeho bohatá historie, kultura i pestrá krajina, stejně jako malebný jazyk učarovali lidem i jinde na světě. Angličan Angus Roxburgh ruštinu studoval a toužil se do Ruska podívat. Splnilo se mu to, v Moskvě působil jako zahraniční zpravodaj, a díky knize Volá Moskva, kterou napsal, se do Ruska let minulých můžeme podívat i my.

Na tento titul jsem se těšila už od chvíle, kdy se objevil v edičním plánu nakladatelství Beta. Už jako malá jsem milovala Zápisník zahraničních zpravodajů, který jsme poslouchali každou sobotu v rádiu, a i když tíhnu spíše k severským zemím, tak Rusko pro mě má taky své kouzlo. Jsem tzv. „Husákovo dítě“, zažila jsem léta osmdesátá, kdy byl pro země východního bloku Sovětský svaz víceméně nucenou modlou, přesto jsem věděla, že na Rusku něco JE. Tehdy to byli olympijský míša, vlk a zajíc z notoricky známého večerníčku Nu pogodi! :-D, bábušky aneb matrjošky, či ruská digitální hra v níž vlk chytá vajíčka. Dnes mě Rusko zajímá i po jiné stránce, chtěla jsem vědět, jak se tam žilo, jestli proslulé vtipy Rádia Jerevan stojí na reálných základech a hlavně jsem toužila poznat tuto zemi trochu podrobněji, ze všech úhlů a různých aspektů.

Angus Roxburgh odjel do Ruska i se svou manželkou na konci sedmdesátých let minulého století. Hned po příjezdu poznal, že to nebudou mít jednoduché. Boj s ruskou byrokracií se podobá tomu, který Don Quijote vedl s větrnými mlýny. Na jednu stranu milion požadavků a příkazů, na druhou stejný milion překážek, kvůli kterým je těžké nařízením dostát. Ale nebojte se, Angus si nestěžuje, jen věcně, přitom vtipně a s nadhledem glosuje. A tak se dozvíme, jak se v sedmdesátkách v Rusku nakupovalo, že vás, pokud jste byli něčím podezřelí, odposlouchávali, nebo jaké martyrium museli Roxburghovi podstoupit, když chtěli poslat své knihy domů do Anglie.

Angus Roxburgh je pozorný a vnímavý pozorovatel, píše poutavě a jeho textu nechybí humorný nádech. Na vážnější notu zahrál v kapitole věnované zemětřesení v Arménii, které zemi postihlo v roce 1988, tady mě opravdu mrazilo a zároveň jsem cítila smutek, když jsem emotivní Roxburghovy zápisky četla.

Volá Moskva, hovor klidně vemte. Tahle kniha, ač je poměrně obsáhlá, není vůbec nudná. Žádné suchopárné popisy, ale barvité výjevy ze života anglického zpravodaje v Rusku. Provede vás několika desetiletími, během kterých se Rusko vyvíjelo jak politicky, tak i lidsky a představí vám vrcholné politiky režimů, jež se v průběhu těchto let v zemi vystřídaly. K tomu přidejte náhled do života obyčejných ruských lidí, a rázem před sebou máte zajímavou sondu do fungování této slovanské země.

Biografie, memoáry, neotřelý cestopis, vyberte si sami, k jakému žánru budete po přečtení tíhnout. Určitě po ní sáhněte, pokud vás baví postřehy a glosy zahraničních zpravodajů, a také chcete-li poznat Rusko z lidštějští stránky a ne pouze jako velmoc, z níž jde strach. Země kontrastů a protikladů, na jedné straně nesmyslných příkazů a na té druhé milých, pohostinných lidí, to je Rusko. Nechte pískat samovar, nalejte si stakan vodky, poobědvejte pirohy a boršč. A k tomu si nezapomeňte otevřít knihu novináře Anguse Roxburgha Volá Moskva, protože tohle volání vážně stojí za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si knihu můžete koupit.

Filmový klub osamělých srdcí

Dvacetiletá Jenny potřebuje náhradní bydlení, než bude v provozu nová kolej její univerzity, bratři Grangeovi, kteří provozují dům U Zapadajícího slunce zase finanční injekci. V domě ubytovávají důchodce, ale aby jej udrželi, potřebují peníze z grantů. Jednou z možností je pronajímat pokoje studentům a přispět tak k vzájemnému porozumění mezi mladými a seniory. Navzájem od sebe mohou čerpat, navzájem si mohou i něco dát. Bude mezigenerační soužití fungovat? Jenny začne pořádat filmové večery, na nichž promítá snímky svého dědečka. Budou filmy mostem mezi obyvateli domu?

David M. Barnett se českým čtenářům představil už jedním románem, který vydalo nakladatelství Beta pod názvem Major Tom a modrý anděl. Ještě jsem ji nečetla, ale poté, co jsem dočetla Filmový klub osamělých srdcí, jsem rozhodnutá to napravit, protože autorův styl se mi hodně zamlouvá.

Ve své druhé knize se zabývá kontrasty mezi soužítím dvou generací. Jak spolu budou vycházet mladí studenti, kteří mají všechno ještě před sebou a senioři, jimž život pomalu mává na rozloučenou? Moc se mi tato myšlenka líbila a byla jsem hodně zvědavá, co se v tak různorodém společenství může přihodit.

Autor napsal příběh namíchaný z pestré škály emocí. Je dojemný, místy hořký, plný humoru a také smutku. V popředí se objevuje Jenny, která je jiná než většina jejich spolužáků. Stylizuje se do podoby ženy vampa a jejím vzorem je herečka Lauren Bacallová. Snaží se tak maskovat svou nejistotu a zakrýt problémy s rodiči. Miluje staré černobílé filmy, zejména ty, které natočil její dědeček. S Jenny jsem měla malinko problém, protože se někdy chovala iracionálně, její názory mě trochu vytáčely. I když jsem jí v podstatě rozuměla, nechápala jsem způsob, kterým problémy řeší. Ale i ona se v průběhu děje změní a dozraje. Hodně jsem si užívala „staroušky“ v domově. Každému z nich David M. Barnett vtiskl specifické vlastnosti a osobitý příběh. Bavily mě jejich libůstky a rozmary, u nichž se autor pořádně vyřádil. Nejvíc mě bavila scéna, kdy se všichni vydali na maškarní bál do města, a taky Jennyino faux pas, když se chtěla blíže seznámit se svým profesorem.

Román Filmový klub osamělých srdcí je dojemným a milým mezigeneračním setkáním. Jeho kouzlo tkví v tom, že si během čtení uvědomíte, že staří lidé nejsou jen „čekateli na smrt“, ale že i oni mají touhy a přání a také minulost, jež mnohdy překvapí.

Z časových důvodů jsem knížku četla déle, než je u mě obvyklé, a jakkoli bych u jiného titulu byla už nervózní, že je to dlouho, u této jsem si to vyloženě užívala a nechtělo se mi s obyvateli domu U Zapadajícího slunce loučit. Pokud stejně jako já máte i vy rádi poklidnější příběhy, milujete situační humor a jemný sarkasmus, kterým dokonale vládli staroušci v domově, určitě se vám bude Filmový klub osamělých srdcí líbit. Má v sobě něco typicky britského, k tomuto dojmu přispívá i detektivní linie ve stylu Agathy Christie, která se v ději objeví. Je to přesně ten typ příběhu, jemuž sluší filmové zpracování.

Setkání s obyvateli domu U Zapadajícího slunce mě doslova a do písmene zahřálo na duši.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku můžete koupit na eshopu.

Co padá z nebe

Finská literatura. Co se vám vybaví na první dobrou, Mika Waltari? Většině lidí asi ano, ani já nejsem výjimkou. Abych si rozšířila obzory, sáhla jsem díky nakladatelství Beta po vcelku nenápadné knize s názvem Co padá z nebe.

Náhody, náhody, náhody. Právě ty hrají velkou roli v komorním díle, které není jen tak pro každého, to si dovolím upozornit předem. Stojíte-li celý život nohama pevně na zemi a nic vás nedokáže z vaší životní osy vychýlit, zřejmě si knížku neužijete tak jako my snílci, hloubavci a věční přemýšlivci.

Co na vás může spadnout z nebe? Na Saařinu maminku dopadl kus ledu. Zcela nečekaně, byla to náhoda. Kdyby ten den nezůstala doma a jela s rodinou pryč… Kdyby nestála přímo na verandě, ale někde stranou… Kdyby… Ne, takhle to nefunguje. Saařina maminka je mrtvá, tatínek zdrcený žalem a malá, osmiletá holčička se snaží pochopit zákonitosti náhod. Jako třeba to, že teta Annu už podruhé v životě vyhrála v loterii a nemůže se z toho vzpamatovat, dokonce upadne do několikatýdenního spánku. Náhody, dobré i špatné, nás prostě životem provázejí, ať už si to uvědomujeme, či ne. Příkladem je třeba skotský rybář, s nímž si Annu dopisuje, a který byl čtyřikrát zasažen bleskem…

Co padá z nebe není souvislým příběhem. Nejprve sledujeme vyprávění malé Saary zaměřené na to, co se stalo její mamince. Z jejího úhlu pohledu sledujeme život malé a semknuté rodiny, vidíme svět očima malé dívenky. Autorce se podařilo skvěle vystihnout dětské nahlížení se vší bezelstností a upřímností, která je dětem vlastní. Velmi dojemně působí Saařino vnímání maminky, to, jak ji viděla, jak si ji zapamatovala. V další části čteme korespondenci mezi Annu a rybářem ze Skotska, dvěma lidmi, jimž do životů zasáhly náhody. Třetím příběhem se opět vracíme k Saaře a jejímu tatínkovi. Tentokrát uplynulo pár let a do jejich života vstoupila nová osoba.

Trochu mi to připomnělo legendární Knoflíkáře. Tím, jak byly příběhy koncipovány a propojeny. Jedná se o čtení pro čtenáře, kteří rádi přemýšlejí, hledají odpovědi a kniha pro ně není jen předem daný děj. U téhle knížky jsem hodně přemýšlela a vžila jsem se především do Saary, která se mi hodně líbila, zejména její vášeň pro Hercula Poirota. A taky bych si dokázala představit, že by autorka psala čistě jen o Annu, což je vedle hloubavé holčičky taky velmi zajímavá postava.

Stále nad něčím přemýšlíte? Zajímá vás, proč se něco stalo zrovna vám? Je ve vás pořád kus malého dítěte s bohatou fantazií? Tak v tom případě zkuste finskou spisovatelku Selju Ahavu a její Co padá z nebe.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, kde si můžete titul také koupit.

Puls

Hola, hola, Stephen King volá! Ale víte co, nezvedejte ten zatracený telefon! Proč? Uvidíte sami, tahle kniha, byť od prvního českého vydání v překladu mé oblíbené Lindy Bartoškové uplynulo úctyhodných čtrnáct let, neztrácí nic ze své aktuálnosti a čtivosti. Je tady Puls.

Vypadá to na den, úplně stejný, jako kterýkoli jiný. Je 1. října, lidé se rodí, umírají, žijí. Výtvarník Clayton Riddel zrovna přemýšlí nad svou situací. Podařilo se mu uzavřít smlouvu s vydavatelstvím komiksů, takže může konečně dokázat manželce, že je schopen zabezpečit rodinu. Doufá, že se mu podaří obnovit narušený vztah, už kvůli synovi, který je pro něj vším. Claytonovo přemítání se odehrává ve frontě na zmrzlinu. Spolu s ním si ji chtějí dát elegantní dáma, stejně jako dvě bezstarostné teenagerky. Stane se však cosi divného. Apokalypsa. Konec světa. A stačí k tomu je jedno, použít mobilní telefon.

Puls se mi do rukou dostává podruhé, a já jsem byla hlavně zvědavá na to, jak na mě bude s odstupem času působit. V době, kdy jsem ho četla poprvé, jsem mobilní telefon sice měla, ale nepoužívala jsem ho v takovém rozsahu jako dnes, kdy z něj nejen volám a píšu SMS, ale především mi slouží k zábavě a jako online kancelář :-). Můžu říct, že lehce nepříjemný pocit mě provázel i současné době při představě, že můj telefon (stejně jako přístroj lidí v mém okolí) může způsobit katastrofu a šílenství. Nápad, že by právě z této relativně nenápadné věcičky mohlo vzejít zlo, je perfektní.

Stephen King opět dokazuje, že ví, O ČEM píše, stejně jako to, že ví, JAK o tom psát. Je vemlouvavý a dokáže navodit atmosféru a pocit napětí a jistého neklidu, zvlášť, když si uvědomíte, že mobil má dnes k ruce přišitý skoro každý bez rozdílu věku. Opět vás nechává sympatizovat s hlavními hrdiny, aby vám některé z nich v průběhu děje vzal, aniž byste to tušili (a chtěli). Autor dal dohromady lidi, kteří by se za jiných okolností asi nespřátelili, díky Pulsu mezi nimi vzniká těsné pouto a vy jim prostě musíte fandit.

Puls je akční od prvních stran, než se stačíte rozkoukat, už kolem vás procházejí zombíci zničení Pulsem, Clayton a jeho přátelé absolvují road trip, po kterém netoužili ani ve snu, a vy přemýšlíte, jestli telefon ležící vedle vás máte vzít do rukou nebo ne. Je to prostě King. Vyděsí, znejistí, naštve, především ale potěší.

I když se Puls pro mnohé čtenáře asi nestane nejlepší kingovkou a ti budou autorovi vytýkat opět a znovu jistou rozvláčnost, ukecanost a odbočování všemi možnými směry, díky námětu se zařadí mezi ty nejzajímavější, jejichž smysl je i v něčem jiném než v neustálých akcích a napětí. Přinutí trochu přemýšlet o tom, co nám přinášejí moderní technologie.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete zakoupit.

Svědectví modrých koní

Londýn, rok 2010. Elle a Tobymu zemřela matka. Mladá žena se probírá pozůstalostí, knihami, starými fotkami a deníky. A je to právěj jedna z fotek, která spouští stavidla vzpomínek. Ellla chce zjistit, co se stalo, když se v roce 1987 její rodina pokusila o útěk z NDR, který nedopadl dobře. Matka skončila ve vězení, kolem otce je plno nejasných otázek, stejně jako okolo nejmladšího bratříčka Heika, kterého už potom nikdy neviděli…

Sophie Hardachová sice napsala fiktivní román, ale historické pozadí je naprosto reálné. To, co potkalo rodinu Elly a Tobyho, se stalo v mnoha domácnostech tehdejšího východního bloku. Sledujeme intelektuálně založené manžele Valentinovy, bohémy, pro něž je přizpůsobení komunistické diktatuře nemyslitelné. Vzpoura režimu je však vykoupena draho.

V ději se střídají dvě časové linie. Současná se odehrává v Londýně a Berlíně, stěžejní postavou je Ella a také Aaron, stážista v berlínském archivu, kde zpracovává dobové dokumenty, které vedla Stasi, tajná služba tehdejší NDR. Při práci se setkává s Ellou pátrající po zmizelém bratrovi. Její případ ho zaujme natolik, že se pokusí rozluštit jeho záhadu, i když to není zcela v jeho kompetenci.

V druhé se vracíme do roku 1987. Očima tehdy malé Elly sledujeme život ve Východním Berlíně. Valentinovi bydlí poblíž Berlínské zdi a to, co děje za ní, je těžce zapovězeno. Ella popisuje běžný chod rodiny, z jejího pohledu máme jako na dlani vztah rodičů, který není příliš šťastný. O dívenku a její brášky se stará především babička, zatímco rodiče jsou příliš zaujatí svými životy a politickými názory.

Autorka se dokázala vcítit do malé holčičky, která je chytrá a velmi bystrá, zachytí spoustu věcí, jenž nejsou primárně určeny pro její uši, ale neumí je vzhledem ke svému věku vyhodnotit. O to víc je její pohled bezelstnější a hlavně přirozený. Dospělá Ella zůstává v jádru citlivou duší a sympatickou postavou celého příběhu.

Německá poválečná historie se v románech objevuje podstatně méně, ale vůbec to neznamená, že není zajímavá. Život za Berlínskou zdí nebyl lehký, jakékoli odchýlení od dobové diktatury bylo trestáno tvrdě, což zjistíme, když se s Ellou vydáme do bývalé věznice, kde byla zavřená její matka.

Svědectví modrých koní je knihou, která by vám neměla uniknout, pokud se zajímáte o poválečné dějiny Evropy, zajímá vás život za železnou oponou. Příběh je lehce nostalgický, nahořklý, nechybí mu empatie a citlivost, což je znát především u scén, kdy dospělá Ella pátrá po Heikovi. Sophie Hardachová napsala komorně laděný příběh z dob jen nedávno minulých, jejichž historie se týkala i nás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si titul můžete koupit.

Doktor spánek

Pokud jste četli Osvícení, tak vás určitě dojímal syn hlavního hrdiny Danny, který strávil s rodiči několik měsíců v odlehlém horském hotelu. Mohlo by to být úžasné zimní dobrodružství malého kluka, kdyby tu nebylo Dannyho zvláštní nadání. Po letech se Stephen King ke svému dětskému hrdinovi vrátil v románu Doktor spánek.

Děj se odehrává čtyřicet let po kultovním Osvícení. Z Dannyho je Dan, jeho matka Wendy i nejlepší přítel a rádce Dick jsou po smrti. Dan se ocitl ve své největší noční můře – stal se z něj alkoholik stejně jako z jeho otce. Naštěstí se dokáže vzchopit a najít správný směr v životě. Navštěvuje Anonymní alkoholiky a pracuje v hospicu, kde jako „Doktor spánek“ doprovází umírající na jejich poslední cestě. Jeho už relativně poklidný život naruší nový element, dvanáctiletá Abra, která má stejné nadání jako on a zoufale potřebuje jeho pomoc. Dokáže Dan čelit Zlu?

Tak tedy, tohle byla pekelná jízda, přesně taková, jakou od Mistra milujeme. Trochu pomalejší rozjezd, jasně, musíme se dostat do děje a pochopit všechny souvislosti, které, jak jsme u Kinga zvyklí, odbočují všemi možnými směry. Jakmile jsem se do Danova světa dostala, a hlavně se oprostila od toho, že už není tím malým roztomilým klučíkem, ale dospělým chlapem, užila jsem si to. Líbilo se mi, že Dan není žádný prvoplánový kladný hrdina, má své démony, s nimiž se snaží bojovat. Oblíbila jsem si i Abru, tu si musíte zamilovat i v případě, že děti nijak nemusíte. Takhle si představuju správnou teenagerku.

Pokud jste Osvícení nečetli a bojíte se kvůli tomu tuto knihu otevřít, rovnou říkám, směle do toho. King vytvořil román, který se dá číst i samostatně. Narážky na hotel Overlook se objevují, ale jsou podány a vysvětleny tak, že jim porozumí i čtenář neznalý.

Příběh je rozdělen do několika částí, jedna z nich se zabývá tzv. Pravým rodem a seznamuje nás blíže s jeho členy, fungováním i životními zvyky. Tato sekvence začíná znenadání, na chvíli zpřetrhává Danovu linii, takže vytváří dojem, že začínáte číst něco úplně jiného, co do děje nepatří. Ale tak to není, Pravý rod je ono Zlo, kterému budou Dan s Abrou čelit, a King opět využil toho, co umí dokonale – podat čtenáři potřebné informace do nejmenších podrobností, takže nemáte pocit, že něčemu nerozumíte, nebo že vám něco podstatného uteklo. Propracovaná dokonalost do morku kostí.

Knize nechybí základní deviza dobrého románu – čtivost. Doktor spánek je úderný, svižný, části, v nichž Abra s Danem bojují s Pravým rodem mají správný akční náboj. Četla jsem ho v době, kdy jsem se kvůli aktuálním událostem /pro příští možné generace čtenářů je to pandemie koronaviru/ nemohla vůbec soustředit na četbu jako takovou, což se mi dosud ještě nikdy nestalo. Dan Torrance mě pokaždé, když jsem k němu od těchto událostí utekla, dostal ze splínu. A za to děkuji, pane Kingu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu je možné knihu koupit.

Módní salon

Fanny, Lisbeth, Rieke. Tři ženy, jeden rod, jeden módní salon v německém Frankfurtu. V průběhu bouřlivého dvacátého století sledujeme osudy postav, pro něž se móda stává osudem a životním posláním, jemuž jsou schopné obětovat vše.

Omamná dvacátá léta okouzlila skoro každého. Fanny se touží vymanit ze zajetých kolejí a opouští manžela i rodinný podnik, aby se stala módní návrhářkou. Sen se však neplní tak, jak by si mladá žena přála, místo návrhářky je z ní manekýna, a ani to netrvá příliš dlouho. Její kariéru přetne druhá světová válka a Fanny se vrací do Frankfurtu k manželovi, jehož opustila v nejtěžších chvílích. Není však sama.

Na sklonku války se Lisbeth potýká s existenčními problémy. Její manžel Richard zmizel ve spárech války a ona se musí postarat o všechno. Je neuvěřitelně kreativní a dokáže zužitkovat opravdu vše, což se jí pro zajištění živobytí hodí. Podaří se jí vzkřísit i slávu rodinného módního salonu? A co láska? Jak se Lisbeth rozhodne mezi dvěma osudovými muži?

Počátkem sedmdesátých let stojí v čele podniku Martin, syn Lisbeth. Jeho sestra Rieke žije ve spokojeném manželství a vychovává malou dcerku. Je šťastná, ale v koutku duše ví, že jí něco chybí. Když lehkomyslný Martin odjede na cesty, vedení salonu se ujímá právě Rieke. I když doba kráčí vstříc modernímu způsobu života, některé věci se mění jen nerady. Třeba to, že žena má pečovat o domácnost a děti, a ne se realizovat v zaměstnání. Rieke se musí rozhodnout, čemu dá přednost.

Módní salon je vyprávěn z pohledu tří hlavních hrdinek střídavě po kapitolách. U jediné Rieke je zvolená ich-forma. Možná díky tomu, možná i proto, že jsem se v její introvertní povaze trochu našla, mi byla ze všech tří postav nejsympatičtější.

V románu autorka řeší hodně témat. Sledujeme složité rodinné vazby mnohdy narušené kvůli neschopnosti vzájemné komunikace. Protože se děj z větší části odehrává v Německu, opět dostáváme možnost nahlédnout do života obyčejných Němců, kteří museli zápolit s následky Hitlerova válečného řádění. A nakonec je to emancipace, vděčné téma už mnoho let. Vůbec jsem netušila, že Němci měli vůči pracujícím ženám předsudky i v době jen docela nedávné, před čtyřiceti lety.

I když je děj knihy zaměřen na svět módy, zjistíte, že se ve vrstevnatém příběhu skrývá poctivá rodinná sága s nádechem dramatu. Každá rodina má své kostlivce ve skříni, a nejinak je tomu i v případě Königových. Dlouho skrytá rodinná tajemství a nevyřčené pravdy vyplouvají na povrch, aby provětraly vztahy mezi jednotlivými členy.

Módní salon potěší čtenáře, kteří milují poklidně plynoucí příběhy. Přestože je děj zasazen do kulis bouřlivého dvacátého století a najdete v něm dramatické události, je spíše komorně laděný.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu lze knihu koupit.

Guláš

V polovině devadesátých let přijíždí mladý Američan Elliot Black do města zaslíbeného, matičky měst, prostě do naší stověžaté Prahy. Doba těsně po revoluci byla uvolněná, přála podnikání, cestování i dobrodružství. Pro Elliota žijícího v poklidné Indianě je pobyt v Praze něčím úžasným. Živí se jak lektor angličtiny, jeho svérázné hodiny s pracovníky pojišťovny probíhají v hospodě u piva. Sám se snaží přijít na kloub české mentalitě, našemu způsobu života, a tak se z něj stává bystrý pozorovatel a glosátor.

Elliot poznává Čechy opravdu neotřelým způsobem. Hned ze startu mu někdo ukradne boty, které později najde jako součást uměleckého díla v galerii excentrického umělce a zloděje v jedné osobě, s nímž se Elliot později spřátelí. To je možné jen u nás, že?

Je zajímavé vidět Čechy jako národ i jako zemi jinýma očima. Elliotovi nechybí smysl pro humor, nevnímá nás špatně a své mnohdy i lehce bizarní zážitky popisuje s vtipem. I když je víceméně v popředí on a jeho anglická přítelkyně Amanda, s níž se v Praze seznámí, historky, které z českého prostředí mají, stojí za to.

Kimberlingův Guláš je spíše poklidnějším čtením, ať už ho zhltnete na posezení jako talíř dobrého hospodského guláše, nebo si ho budete dávkovat po částech. Nemá v podstatě souvislý děj, tvoří ho prožitky a trefné postřehy jednoho Američana, který se do pro něj exotické destinace vydal za dobrodružstvím.

Pokud jste devadesátá léta minulého století zažili už jako dospělí, budete vnímat knihu jinak než generace čtenářů, kteří se v té době narodili, nebo čerstvě tahali kačera. Pro pamětníky je Guláš připomínkou let, kdy Češi, opojeni svobodou, brali od světa vše, co nabízí, ti mladší jej mohou pojmout jako vtipný a neotřelý pohled do naší nedávné historie.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu můžete koupit na eshopu.

Osvícení

Představte si, že byste mohli pár měsíců obývat hotel, dělat si tam, co chcete, jíst, co hrdlo ráčí, aniž by vás to stálo peníze. Bylo by to něco za něco. Vy máte na pár měsíců komfort, hotel vaši péči. Kdo by to nebral? Jack Torrance přijal místo zimního správce horského hotelu Overlook, aby unikl černým myšlenkám a depresím, které ho už delší dobu sužovaly. Jeho žena Wendy a pětiletý syn Danny byli zpočátku nadšení. Wendy se těšila, že horská samota pro ně bude něco jako terapie, náplast na pošramocené manželství, pro Dannyho to měl být doslova ráj na zemi. Obrovské chodby hotelu, kde může řádit, pořádná nálož sněhu, každý kluk by byl spokojený. Jenže Danny má vidění, je osvícený. A to, co vidí, není nic příjemného. Hotel Overlook ztělesňuje čiré zlo. Ale to ví jen Danny, malý pětiletý kluk. Kdo by mu věřil?

Předpokládám, že asi neexistuje člověk, který by o jednom z nejznámějších děl Stephena Kinga alespoň něco málo nevěděl. Když se řekne Osvícení, spoustě lidí se vybaví šílený výraz filmového Jacka Torrance v podání Jacka Nicholsona, přetlakovaný kotel, nebo výtah, který se spustí sám od sebe… Kdo říká, že v hororu musí nutně vystupovat příšery a zmutovaná havěť, abyste se báli? Stephen King na to jde jinak, síla strachu je podmíněna atmosférou, která v Osvícení panuje. A vězte, že stojí za to.

Když jsem knihu četla poprvé před lety, v paměti mi utkvěl právě výše zmiňovaný kotel. Sami jsme tehdy topili v poctivém Viadrusu, u něhož se mi párkrát stalo, že teplota vyskočila někam do nebes a já jsem musela zabránit tomu, aby bouchl. Je tedy jasné, jak jsem si v Osvícení užila scény v kotelně.

Tentokrát mě asi ještě víc dostal hotelový výtah. Při scénách, kdy zběsile jezdil nahoru a dolů, tuhla krev v žilách nejen Wendy a Dannymu, ale i mně. Ještě že výtahem jezdím hodně málo. 🙂

Stephen King je velký okecávač, to už dávno víme. Hodně a rád popisuje, je detailista, který chce, abyste to při čtení měli prostě tip ťop. A zrovna u Osvícení to vůbec není na škodu. Podrobné popisy hotelu, nebo horské krajiny, která když zapadne sněhem, tak to je, jako když na vás babička hodí poctivou péřovou duchnu, jsou hodně živé. A nebyl by to King, kdyby do děje nezakomponoval i něco víc. Kromě Dannyho vidění, které jsem jako matka kluků vnímala citlivěji, jsou to i alkoholismus nebo domácí násilí.

Osvícení je hodně sugestivní. Má silné hlavní i vedlejší postavy, jejichž povahové vlastnosti jsou vykreslené perfektně. Jack a jeho démoni, Wendy pochybující o smyslu svého manželství, chytrý a inteligentní Danny, tak ztracený v nepříjemném vidění. Díky tomu Osvícení přesahuje žánr hororu, nemá daleko k psychologickému dramatu.

Za mě velká spokojenost, nejsem typ, co by se u knih nějak extra bál, mám ráda, když mě příjemně mrazí a atmosféra je natolik autentická, že moje představivost může jet na plné obrátky. Přesně tohle jsem od Osvícení dostala, druhé čtení bylo ještě mnohem lepší než to první. A už se těším, až otevřu pokračování Doktor spánek, v němž se děj bude točit kolem dospělého Dannyho.

Určitě si román nechejte ujít, jste-li fanoušci hororů, tahle klasika bez monster a nestvůr je prostě top.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu můžete koupit na eshopu.