Štítek: BETA-DOBROVSKÝ

Georgii je devětadvacet. Pochází z malého amerického městečka, kde si lidi vidí do talíře a vědí o sobě hodně. Asi nejen proto Georgie odešla do „velkého světa“ a uchytila se v Los Angeles jako osobní asistentka slavné režisérky. Ta se však rozhodla ukončit kariéru, „hodit se do klidu“ a odejít na odpočinek. Georgii nezbývá nic jiného, než se vrátit domů. Vrací se i její nejlepší kamarádka, která má těsně před porodem a chce své dítě přivést na svět tam, kde sama vyrůstala. Mladé ženy pojí vzpomínky na dětská a studentská léta, která si Georgie připomene, když prolistuje svůj deník z mládí a rozhodne se, že si některé tehdejší sny a touhy splní jako dospělá. Do cesty jí však vstoupí bratr někdejšího studentského idola, do kterého bývala zamilovaná a neustále na sebe narážejí, nejen proto, že jí otec zapomněl sdělit, že Levimu dovolil bydlet u nich doma, zatímco budou s manželkou na dovolené…

Román Vždycky je to Georgie představuje to lepší v žánru romancí. Nabízí sice klasickou zápletku – ona a on si neustále lezou do cesty, zamilují se do sebe, mají problémy nejen v komunikaci, chvíli se nesnášejí, aby někde v koutu duše věděli, že k sobě patří, přesto to funguje. Kate Claybornová nenapsala bezduchý milostný příběh, ale příjemnou romantiku s hrdiny, kteří nemohou být rozdílnějších povah, přesto mezi nimi panuje chemie a oba působí sympaticky.

Román je okořeněn lehkou erotikou, naštěstí je jí tak akorát na to, aby nepřebila celkové kouzlo příběhu. Zajímavým prvkem je Georgiin deník, na jehož základě si plní své sny. Vlastně si díky tomu uvědomuje, kým chce být a kam má směřovat její další životní cesta.

Počin Kate Claybornové Vždycky je to Georgie je nejen milostnou romancí, je to příběh o návratu domů, o tom, jak těžké je někde zakořenit. Autorka se zaměřuje na mezilidské vztahy, důležitým prvkem je rodina a přátelství. Spolu s hrdiny si také kladete otázku, jestli se člověk dokáže změnit a co jej vlastně formuje.

Příběh je psán v příjemném poklidném a přátelském tónu, vedle romantických prvků nechybí lehký humor, který „zajišťuje“ Leviho psí parťák Hank.

Od knížky nečekejte zběsilé tempo, plyne zlehka, jsme na maloměstě, čemuž odpovídá celkový temperament textu. Tohle je milá, pohodová romance, která je v určitých momentech předvídatelná, ale u tohoto žánru s tím tak nějak vždycky počítáme. Pokud chcete strávit příjemné chvilky s fajn knížkou, Vždycky je to Georgie je dobrou volbou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

Stephena Kinga není nikdy dost, na tom se my, co ho rádi čteme, shodneme. Aktuálně si můžeme užít nové vydání povídkové sbírky Noční směna, kterou zdobí naprosto úžasná obálka i ilustrace Murína Wolfa. Ten už si na konto připsal neotřelou a originální obálku k románu Pod kupolí.

Sbírka Noční směna obsahuje 20 povídek, a jak to už u povídkových souborů a bonbonier bývá, některé kousky si oblíbíte, jiné si dáte jen jednou. A vsadím se, že to každý čtenář bude mít s jednotlivými příběhy jinak, což je naprosto správné.

Hned ze startu nás přivítají hned dva úvody. První sepsal spisovatel John D. MacDonald, druhá předmluva je přímo od Stephena Kinga, jak jsme už z předchozích knih zvyklí.

Sbírku startuje povídka Prokletí Jeruzalému, která se mi hodně líbila a nastartovala mou chuť číst dál a dál. Je psaná mým oblíbeným stylem – dopisy a deníkové záznamy a je poctou spisovateli H. P. Lovecraftovi. Učarovala mi tajemná, děsuplná atmosféra, která mi připomněla gotické romány. Však se do jednoho takového hlavní hrdina přestěhuje.

A co příběh Noční směna, po němž nese sborník své jméno? Ufff, to byla šichta! Máte sklep? A mohla bych ho vidět? Vězte, že ten, který byl součástí jedné textilky, byste uklízet nechtěli. Text je hodně sugestivní, doporučuji u něj nejíst ani nepít.

Podobně „chutnou“ povídkou je Šroťák. Po jejím přečtení nebudete chtít sáhnout na pračku, sušičku nebo jiný technický stroj.

Nechyběl ani můj oblíbený kousek Nekuřáci, a. s. Pozor na to, kde jste se zapsali na odvykací kúru. Myslíte si, že můžete tajně zhřešit? Ale ano, můžete, jen budete patřičně potrestáni, malíček na to!

Těch povídek, které mě dostaly, je hodně. Římsa, Muž, který miloval květiny, fakt hustá je Mrtví se někdy vracejí nebo Kostlivec, dojemně působí Poslední příčka žebříku. Každá má něco, čím zaujme, ať už námětem, či nenápadným a hlavně nečekaným zvratem, všechny spojuje jedno. Jsou hodně sugestivní, King dokáže několika málo slovy (v povídkách se zbytečně nevykecává) uvést vaši představivost do nejvyšší pohotovosti. Některé ladí do psychologického kabátku, jiným šťávu dodá svými barvitými popisy nechutných věcí a situací.

Znepokojivé. Tak by se sbírka povídek Noční směna dala shrnout do jednoho slova. Po jejím přečtení vám v hlavě zůstane většina z nich. Každý má z něčeho strach, jak King zmiňuje ve svém úvodu, a právě o tom tyto povídky jsou. Pojďte, budeme se bát.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Příběhů o druhé světové válce nabízí knižní trh nepřeberné množství. Alletta, má dcera od Ellen Keithové se řadí mezi ty, které po přečtení dlouho utkví v paměti. Příběh matky, která poskytla náruč osiřelé židovské holčičce, přestože sama ztratila to nejcennější, dojme i přiměje k myšlenkám.

Příběh začíná jednou z nejkrásnějších životních situací. Johanna se raduje ze štěstí své sestry Liesbeth, která si bere vysněného muže. I když stín války visí ve vzduchu, ještě pořád si nikdo neuvědomuje, co se může stát. O pár měsíců později Johanna sleduje postupné ušlapávání svobody a cti židovských obyvatel, mezi nimiž má mnoho přátel. Aktivně se účastní odboje, zatímco její sestra stojí na druhé straně – její manžel sympatizuje s nacisty. Liesbeth je rozpolcená, svého muže miluje, ale zároveň její manželská loajalita otevírá propast mezi ní a Johannou. Válečné štvaní graduje a tajemství mezi sestrami přibývá. Když se Liesbeth zaplete do nebezpečného mimomaželského milostného vztahu, je v nebezpečí také její sestra s rodinou…

Ellen Keithová se českým čtenářům představila před pár lety knihou Holanďanka, v níž se také zabývá osudy Holanďanů za druhé světové války a jejíž hlavní postava Marijke se objevuje i v aktuální novince jako vedlejší, leč významná a důležitá postava. Autorka tedy pokračuje na vlně dramatických historických románů, své hrdinky staví do těžkých situací a čtenářům nabízí možnost přemýšlet, jak byste se zachovali na místě Johanny i Liesbeth, která si to svým chováním a jednáním trošku „kazí“.

Dějová linka je vystavěna na střídavém vyprávění, ich-formou promlouvá Johanna, er-formu spisovatelka „přiřadila“ Liesbeth. Dynamické střídání kapitol a vypravěčských rolí činí příběh čtivým a akčním, zejména Johannina linka, emotivní a místy drsná, zaujme. Tato postava si projde osobním peklem, aby na konci povstala jako bájný Fénix z popela.

Dnes působí Holandsko jako poklidná, přívětivá země, ale i jej fatálně zasáhlo peklo Hitlerova režimu a holokaustu, z něhož se jen těžko vzpamatovávalo. Pokud hledáte v široké nabídce válečných románů takový, který není tuctový, toto rodinné drama, odehrávající se na pozadí pohnutých dějin, si přečtěte. Kniha je vhodná i pro čtenáře, kteří se o život za války zajímají a s literaturou tohoto typu se teprve seznamují, nebo jim nedělají dobře příliš brutální a emočně náročné scény z koncentračních táborů.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knihu najdete na eshopu.

Na vlně v současné době oblíbených feel good románů jede i román Něco má za lubem, který si na své spisovatelské konto připsala Sara Goodman Confino. Autorka vás vezme na výlet za hledáním sebe sama a ztracené chuti do života. Žádná nuda to nebude, nebojte se. S Evelyn, svéráznou babičkou hlavní hrdinky Jenny, to ani jinak nejde. Takže se připravte, vyrážíme.

Jenně manžel po šesti letech manželství oznámil, že je konec, protože si našel jinou. S Jennou už dlouho nebyl šťastný a chce začít znovu. Totéž přeje i Jenně, která se s nečekanou situací nedokáže vyrovnat. A tak v pětatřiceti bydlí u rodičů, líže si rány a svému ex nemůže přijít na jméno. Pak ji babička Evelyn nabídne možnost jet s ní do rodného městečka Hereford a Jenna ji přijme. Cestou jí babička vypráví příběh své první lásky, jíž nepřála doba ani náboženské rozdíly a zároveň se snaží Jennu dostat z letargie naprosto neočekávatelnými kousky, které po cestě vyvádí. Celá Holly Golightlyová! Pokud jste viděli film Snídaně u Tiffanyho, víte moc dobře, o kom mluvím, pokud ne, mrkněte. 🙂

V Herefordu čeká Jennu i Evelyn spousta překvapivých setkání. Jenna si uvědomuje, že lpět na minulosti a vztahu, který nemá smysl, je zbytečné a pomalu se vrací do života. A co má vlastně Evelyn celou dobu za lubem? Chce snad obnovit vztah s Tonym, svou dávnou láskou? A co si připravila pro Jennu?

Celý příběh se nese ve velmi příjemném a lehce humorném stylu vyprávění. Ve dvou linkách se střídá současnost, v níž Jenna a Evelyn míří do Herefordu, s minulostí, která přibližuje Evelynino milostné trápení. Když jí bylo sedmnáct, zamilovala se do mladíka Tonyho, jehož rodina pochází z Portugalska. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby se nepsala padesátá léta minulého století a Evelyn se nenarodila do židovské rodiny, v níž smíšeným sňatkům nebylo přáno. A tak jsou ti dva štváni osudem jako Romeo a Julie, jako Tony a Maria, jako desítky, stovky, tisíce milenců, kteří nemohou být spolu. Na příběhu Evelyn a Tonyho autorka poukazuje na přísné dodržování tradic v židovských i katolických rodinách, lpění na konvencích, což mělo mnohdy tragické důsledky. Historická linka je dojemná i bolestná, na Evelyn čeká láska nová, přesto na svou první nikdy nezapomněla. Náhled do života na americkém maloměstě v padesátých letech minulého století mě hodně bavil, tuto linku jsem si užila asi nejvíc.

Něco má za lubem je pohodovou záležitostí, lehce romantickou i úsměvnou, která vás zavede do přímořského městečka Hereford v Massachusetts, jehož charisma si vás získá na první dobrou, stejně jako živelná Evelyn, jejíž výstřelky jsou výstřední i okouzlující zároveň. Úžasné čtení o životě, cestách ke štěstí a rodinných poutech pobaví čtenářky (i čtenáře) napříč generacemi, je nadčasové, s kapkou osvěžujícího humoru.

Jen tentokrát uteklo redaktorům několik gramatických chyb, překlepů a taky jedna mylná informace (Gene Kelly BYL muž, ne žena!), které kazí jinak příjemný a pohodový zážitek z četby. Ale nenechte si ho vzít, knížka opravdu stojí za to.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku pořídíte.

Více než čtyřicet let čekali čeští fanoušci Mistra na vydání jednohubky, povídky Cyklus vlkodlaka. Čítá pouhopouhých 136 stran, na což nejsme u Kinga zvyklí, ale jedná se opravdu o jeden menší příběh, povídku, která vyšla v naprosto úžasném grafickém provedení.

Tarker Mills je malé americké městečko, na kterém by nebylo nic moc zajímavého, kdyby… kdyby každý měsíc, když je úplněk, neřádil vlkodlak, jenž nemilosrdně rdousí všechny, kteří se mu postaví do cesty. Není divu, že obyvatelé městečka mají strach a bojí se, kdo bude další obětí vyceněných zubů krvelačné bestie. A pak se jí do cesty postaví někdo, od koho by to vůbec nikdo neočekával…

Tenhle King je trochu jiný než ostatní počiny, které mi přišly do rukou. Zaprvé to není typická kingobichle. Za druhé při těch několika málo stranách není čas ztrácet čas, a tak se nedočkáte žádné vykecávačky, dlouhých popisů ani odboček v ději, které dělají Kinga Kingem. Cyklus vlkodlaka je jednohubka pro kingofily, nadšence a sběratele. Nečekejte nic převratného, je to prostě povídka na pár vlčích zakousnutí. Úžasná po grafické stránce, úsporná, co se textu týče. Text k dokonalé podobě dotvářejí ilustrace Bernieho Wrightsona, které jsou naprosto brilantní a správně děsivé, třešinku na dortu tomu dodává kvalitní křídový papír, díky čemuž před vámi leží opravdová sběratelská lahůdka do kingovničky. 🙂

Přestože text není obsáhlý, King nemá prostor na utváření charakterových rysů postav a klouže spíš jen po povrchu, jako by vám postavy zlehka představoval, najdete v něm několik typických věcí – například je tam knihovnice, stejně jako v každém románu Stephena Kinga! 🙂

Jakkoli je Cyklus vlkodlaka kraťoučký, nelze mu upřít atmosféru, městečko Tarker Mills má charisma a potenciál , klidně bych si dala nějakou kingobichli, jejíž děj by se tam odehrával. Tak co na to říkáte, pane Kingu?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu knížku pořídíte.

Čtyři povídky (Časožrouti, Skryté okno do skryté zahrady, Policajt z knihovny a Sluneční pes) vycházejí poprvé jako jednotný ucelený soubor nazvaný Čtyři po půlnoci.

Jak už má Stephen King ve zvyku, každé povídce předchází jeho typický úvod, který doporučuji nevynechat ani u jedné, stojí vždy za to.

Soubor uvádí povídka Časožrouti líčící příběh cestujících z jednoho letadla, které proletí trhlinou v čase. Ti, kteří spí, zmizí, na palubě zůstávají pasažéři, kteří byli z nějakého důvodu vzhůru. Musí zjistit, co se vlastně stalo a jestli se mohou dostat zpátky. Za mě vynikající sonda do psychiky lidí, kteří se ocitli v neočekávané situaci. Prověřilo se, kdo je srab, kdo hrdina, kdo se bojí a kdo umí čelit démonům. King nabídl přehlídku pestrých charakterových vlastností, podobně jako v románu Pod kupolí. To stupňování stresu a napětí je brilantní, jen bych přivítala víc informací o samotných časožroutech.

Druhou povídkou je Skryté okno do skryté zahrady. V ní se potkáváme s rozvedeným spisovatelem Mortem žijícím osamělým životem. Ten dostává nový rozměr ve chvíli, když Morta navštíví jistý John Shooter a obviní ho z plagiátorství. Mort se neodbytnému Shooterovi snaží dokázat, že se mýlí, ale… Kdo je vlastně John Shooter a kdo je Mort? Wau! S hlavním tématem této povídky už jsem se potkala ve více počinech, přesto jsem zůstala fascinovaná, jak psychika dokáže napáchat zlo na člověku, tady nebudu prozrazovat víc, začtěte se a uvidíte.

Policajt z knihovny. Tak tohle je pro mě asi nejlepší povídka, když jsem knihovnice, to jinak nejde, že ano. :). Co myslíte, že se stane, když nevrátíte včas půjčené knížky do knihovny? U nás vás maximálně pumpneme o pár peněz z prodlení, ale v Junction City v Iowě, tam na vás přijde policajt z knihovny a věřte, že jednat s ním vlastně nechcete, ani s knihovnicí, která vám na první dobrou připomene Dolores Umbridgeovou kříženou s vílou kmotřičkou ze Shreka. No nic, než půjdete pro nálož knížek do vaší knihovny, povídku si pro jistotu přečtěte, co kdybyste zapomněli výpůjčky vrátit… 🙂

Čtvrtá a zároveň poslední povídka nese název Sluneční pes. Patnáctiletý Kevin dostane k narozeninám polaroid a s velkým nadšením fotí, co se dá. Jeho nový foťák však zachycuje i velkého divného psa, který je s každou další fotkou blíž a blíž… Přiznávám, že u téhle povídky jsem se někde v polovině přestala soustředit a souhlasím s jednou recenzí, která praví, že měl King buď výrazně krátit, nebo ji přetavit v román. Každopádně i tato povídka má svou specifickou atmosféru, děsí vás představa, co by mohl pes udělat. Potěšila mě zmínka o Cujovi, s nímž má pes z polaroidu jistou podobnost.

Celkově hodnotím sbírku Čtyři po půlnoci kladně, povídky jsou čtivé, obsahují správnou dávku napětí i děsu, který King umí geniálně stupňovat a dávkovat. Jako u jedněch z mála jsem se při čtení opravdu bála, hlavně u Policejního psa a Časožroutů, a to u mě zvykem nebývá. Vlastně vás při čtení napadne, že by se to mohlo stát i v reálu, natolik jsou příběhy výmluvné. S těmito konkrétními povídkami jsem se potkala úplně poprvé a dopadlo to velmi dobře, ještě teď je mám v hlavě. No a co vy, nepřijdete si za mnou půjčit nějakou knížku? 🙂

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

Městečko Chester´s Mill se jednoho krásného podzimmního dne ocitne odříznuto od světa. A to doslova a do písmene, když ho z ničeho nic obemkne kupole neznámého původu. Co jí stojí v ceště, to rozpůlí a je jedno, jestli je to člověk, nebo věc. S podivným uzurpátorem si neví rady nikdo, ani vláda Spojených států. A tak jsou obyvatelé ponecháni pomalé destrukci. Vzduch je čím dál horší, horko se stupňuje, přestože je podzim a lidem taky tečou nervy a dochází trpělivost. A to všechno někteří záludní spekulanti využijí (a zneužijí) ve svůj prospěch…

Román Pod kupolí není novinkou, poprvé vyšel v roce 2010, podruhé o osm let později a nyní jsme se dočkali třetího vydání s obálkou, která je všechno, jen ne tuctová. Pokud jste už román četli, víte, že je i tematická, jestli je vaše setkání s s knížkou první, brzy poznáte v čem tkví její neotřelost.

Tento Kingův počin je velmi nadčasový, z některých situací až mrazí, protože by se snadno mohly stát, zejména ty, v nichž se jedná o zneužití moci. Tentokrát nejde o hororový příběh, přesto v něm nechybí šťavnaté a krvavé scény, jejichž popisování si autor (jako vždy) užil a servíruje je jakoby nic. 🙂

Pod kupolí čítá úctyhodných 904 stran, které vám uběhnou, ani nevíte jak. Tentokrát není ani písmenko navíc, žádné zdlouhavé a odbočující části. Děj je dynamický, nemá hluché místo a odsýpá, že se nestačíte divit. Román můžeme považovat za znepokojivou sondu do mezilidských vztahů. King si bere na paškál chování lidí v nečekaných situacích, v nichž osobitým způsobem prověřuje jejich povahové vlastnosti. Kupole má vlastně jeden netradiční vedlejší účinek – ukáže se, kdo je „správňák“ a kdo křivák, pod vlivem krizových událostí vyplouvají na povrch pravé charaktery postav. King je popsal natolik sugestivně, že pár z nich budete milovat a fandit jim a jiné nesnášet tak moc, jak to jen jde. Záporáci jsou vylíčeni opravdu reálně, pokud jste na tom jako já a v každém zloduchovi vždy hledáte aspoň kapku dobra, tady se nedočkáte.

Čtení pořádně našlapané bichle jsem si užila od začátku až do konce, vnímala znepokojivou atmosféru, která se stupňovala každým dalším dnem, v němž se postavy knihy budily do beznadějných rán. Není to tak dávno, kdy jsme měli omezené vycházení z domu a museli se řídit přísnými pravidly, a to vám Kingův počin hned připomene.

Vezmu to zkrátka – doporučuju vám čtení románu všemi deseti, je do detailu propracovaný a dobře promyšlený a potěší každého fanouška Stephena Kinga.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku pořídíte na eshopu.

„Bylo, nebylo“… takhle nějak začíná většina pohádek. Čím začíná ta, kterou vám bude vyprávět Charlie? Uvěříte mu? Charlie Reade je středoškolák, sedmnáctiletý kluk, který by měl pařit hry na počítači a koukat po spolužačkách. Na to však nemá čas. Poté, co Howardovi Bowditchovi, sousedovi odvedle, zachrání život, rozhodne se, že se o starého pána začne starat a pomůže mu s péči o psa, fenku Radar. Pan Bowditch je samotář, který nikdy nikoho k sobě nepustil. Charlie je jediná výjimka. Zjistí, že na pozemku je stará kůlna, z níž se ozývají podivné zvuky. Po Howardově smrti Charlie zjistí, že mu soused odkázal dům i s tajemstvím obestírajícím kůlnu. Ta je totiž vstupní branou do jiného světa. Charlie se vydá paralelní svět prozkoumat, jso v něm totiž hodiny, které dokážou vrátit čas, a to by se hodilo Radar, staré umírající fence, k níž Charlie nesmírně přilnul. No, nebyl by to Stephen King, aby šlo všechno hladce a jednoduše. Pojďte, sestupte strmým schodištěm a vejděte s Charliem do míst, která si s naším světem nezadají. Je to Pohádka?

Páni! Wauu! Hned na začátku říkám, že tohle byla jízda! Stephen King je pořád ve formě, i když mu šestasedmdesátka klepe na dveře. Připravil si pro nás více než sedm set stran skvělého čtení, které je, troufám si říct, bez hluchých míst. Mně čtení odsýpalo jedna radost, stránka střídala stránku a já se téměř nestačila nadechnout. Čím to bylo? Možná tím, že tohle byl jiný (a přesto tak trochu stejný) King, než jsem zvyklá. Jiný, že Pohádka bylo mé první setkání s pohádkovým žánrem v podání Mistra, stejné v tom, jak využívá typické prvky, s nimiž se setkáváme v jeho dalších knížkách – nepříjemné zvuky, obří hmyz, krev a hlavní hrdina, kterého budete milovat, i když, jak sám přiznává, v sobě skrývá temnotu.

Opticky se kniha dělí na dvě části. V té první sledujeme život Charlieho od dětství, kdy se musel potýkat se smrtí maminky a následným alkoholismem otce, až do teenagerských let. To už se jeho otec vzpamatoval, díky Anonymním alkoholikům přestal pít a s Charliem vedou ryze mužskou, leč příjemnou domácnost. Do popředí zde vystupuje přátelský vztah Charlieho a jeho souseda Howarda, který na první pohled působí jako škarohlíd a morous. Jakmile s Charliem proniknete do jeho světa (on moc dobře ví, proč se tak chová), dostanete dojemnou linku, v níž Charlie ze sebe dostává to nejlepší. To nejhorší si totiž schovává do světa pod kůlnou. A právě druhá část je top. Nejtemnější jako horká černá káva, nejdrsnější jako nejkvalitnější smirkový papír. Poznáte postavy zlé, kruté, odporné, stejně jako ty, jež vám své srdce nabídnou na dlani. Přesně jako v pohádce, přesně jako ve skutečném světě.

Nechte se unést bujnou fantazií Stephena Kinga, který tentokrát, byť je jeho román poměrně obsáhlý, míří každé písmenko a větu přesně na to správné místo. Já jsem si Pohádku užila a nechtělo se mi Charlieho opouštět. Budete to mít stejně?

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, knížku zakoupíte na eshopu.