Třetím dílem vrcholí románová kronika ztraceného města nazvaná Šikmý kostel. Osudy hornické rodiny se završují v emočně náročném finále, které časově poměrně těsně navazuje na předchozí díl, ale zoufat nemusíte, čeká na vás rodokmen s postavami a jejich vzájemnými vazbami.
Píše se rok 1945, válka skončila, Halka, dcera Barky a Ludwika Pospíšilových, se vdává. V česko polských vztazích se idylka nekoná, opět doutnají vášně, obě komunity si nárokují oblast Karvinska a Těšínska. Ale osudy Pospíšilových, jejich dětí a příbuzných se odvíjejí dál. Barku trápí nemocné srdce, Ženka s malou dcerkou Julinkou odešla od manžela, Leon se neodkáže smířit s nastupujícím novým režimem, který naopak velmi vřele vítá Wojtek. Anuška stále doufá, že najde svého malého synka Tomaszka. Každý má svou radost, bolest i trápení, každý to prožívá po svém. A my žijeme jejich životy spolu s nimi, vnímáme každou slzu, každý úsměv, radost i křivdu. Postavy jsou velmi uvěřitelné, procházejí přirozeným vývojem a neustrnují na místě. Chovají se přirozeně, dělají správná i chybná rozhodnutí, mají své vrtochy, vlastně jim všechno věříte.
Na závěr trilogie jsme si museli tři roky počkat, ale můžu vám říct, stojí to za to. Karin Lednická nezklamala a příznivci Šikmého kostela si přijdou na své. Čeká na vás emoční nálož, která vás provede jedním z nejnáročnějších období poválečných dějin, padesátými léty a jejich mnohdy uměle vykonstruovanými politickými procesy. Vůbec jsem netušila, jak moc se dotýkaly horniků, kolik místních rodin na dlouhá léta rozdělily. O tom všem, i o pomalu plížících se moderních časech, v nichž srdce Karvinné musí ustoupit těžbě, vypráví Šikmý kostel 3.
Odehrává se v letech 1945 – 1961. Děj je stejně jako u předchozích dílů rozdělen na kapitoly podle jednotlivých let a každá z nich „patří“ konkrétní postavě – Žence, Wojtkovi, Halce a dalším. Opět se potkáváme s empatickým psaním autorky, která ke svým postavám přistupuje s láskou i respektem. Jsme v hornickém kraji, havířina a její poválečný rozvoj je stěžejním tématem románu. Ve své době bylo Karvinsko díky těžbě uhlí tahounem průmyslu, těžká práce bohužel zničila nejen ráz krajiny, ale také havíře, kterým podlomila zdraví. V povědomí zbytku republiky je naše město považováno za místo plné buranů, bohužel tento obrázek trvá už léta a já doufám, že díky Šikmému kostelu budou předsudky vyvráceny.
Za touto trilogií stojí nekonečné hodiny rešerší, rozhovorů a bádání, díky čemuž mohla Karin Lednická vytvořit dílo, které není pouze románem se silnými a osobitými postavami, ale také plastickým dokumentem o jednom ztraceném městě, jeho historii i postupném vývoji a výstavbě.
Za recenzní výtisk děkuji autorce Karin Lednické.
Bližší informace o knize, která vyjde 18. 4. 2024, jejím prodeji, stejně jako o autorce, najdete na webu autorky.
knihomilka.home.blog 