Štítek: ROSIER

Jarmila Stráníková má za sebou už jednu knihu, román Ve stínu války, který se odehrává za třicetileté války. Její druhý počin je úplně z jiného ranku, mysteriózní psychologicky laděný příběh nazvaný Balada pro Emily slibuje zápletku inspirovanou skutečnými událostmi a také atmosféru, na kterou jen tak nezapomenete.

Kamila slíbila své matce, že se postará o vyklizení a prodej domu, v němž kdysi dávno žily, poté zůstal dlouhá léta neobydlený. Dezolátní stav nemovitosti však není všechno, co Kamilu děsí, horší je, že dívka svým příjezdem probudila duchy minulosti. V domě, který se nachází v sudetské pohraniční vesničce, se dějí věci. Kdysi se v něm odehrálo něco, co se nyní Kamile připomíná. A nic dobrého to není. Co má Kamila dělat, co se od ní očekává? Může napravit staré křivdy? A co se kdysi vlastně stalo?

Jarmila Stráníková napsala příběh, který nadchne fanoušky spisovatelky Darcy Coates. Možná se stejně jako já nebudete bát, ale oceníte mrazivou atmosféru, kterou příběh má. Děj je rozdělen do tří časových rovin, linka ze současnosti se týká Kamily a její „mise“, zbylé dvě se odehrávají v minulosti, jedna těsně po skončení války, druhá přibližuje pobyt Kamily a její matky v domě. Všechny se vzájemně prolínají a dávají prostor napínavému dramatu s nádechem tajemna a mysteriózna.

Autorka se dotýká citlivého tématu, poválečného vztahu Čechů a Němců, jenž byl citelně pošramocen a jen těžko se zaceloval. Zakomponovala jej do čtivého příběhu, v němž není nouze o akci a scény, které jsou velmi barvitě vylíčeny – máte-li bujnou fantazii a rádi si při čtení knih představujete děj, přijdete si na své. Jak už jsem napsala, nebála jsem se, to se mi stává opravdu jen málokdy, ale užila jsem si tísnivou náladu příběhu, mrazivost a syrovost některých scén.

Celkovou atmosféru příběhu doplňují ilustrace, které vytvořil Jiří Dvorský. Jsou působivé a kolorují děj knížky. Balada pro Emily je ve svém žánru povedeným počinem, zaujme čtivostí a propracovanými popisy, které podněcují čtenářovu představivost.

Jste-li fanoušky Darcy Coates, máte rádi tajemno a lehkou duchařinu Barbary Erskinové, sáhněte po Baladě pro Emily, určitě vás překvapí.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, knihu pořídíte na eshopu.

Dvě sestry, jeden velký talent a rodinné pouto, které jen tak někdo nepřetrhne… Eva Střihavková se po počinech Vzácná návštěva, Můj grónský rok a Opička na gumě představuje s životopisně laděným románem Dýchej za mě, v němž přiblížila krátkou, leč intenzivní životní pouť české malířky Augusty Nekolové.

O Augustině životě se dozvídáme prostřednictvím její sestry Milady, s níž ji pojilo velmi silné pouto. Milada, ač mladší, byla Gustě vždy andělem strážným a držela nad ní ochrannou ruku, přestože sama chtěla žít podle svého.

Spolu se sestrami Nekolovými jsme svědky začátku první světové války, která přinesla spoustu bolesti i trápení. Sledujeme pracovní i osobní život, v němž se odrážela nelehká doba i dobové konvence, které ženám neustále házely klacky pod nohy, což pocítila Gusta jako malířka i Milada, která pracovala nejprve jako sekretářka a později svůj profesní život zasvětila učitelství.

Emotivní román Dýchej za mě má velkou výpovědní hodnotu. Augusta Nekolová široké veřejnosti příliš známá není, o to víc stojí její životní příběh za zaznamenání, protože je čtivou kronikou našich dějin z období první světové války. Autorka zachytila proměnu společenského prostředí i postupné upadání životní úrovně, které obě sestry znatelně pocítily na vlastní kůži, zejména Gusta, která měla nesobeckou povahu a o poslední jídlo se dokázala nezištně podělit.

Přáním Milady Nekolové bylo, aby se na její sestru nezapomnělo. Díky tomuto příběhu, na jehož vzniku si autorka Eva Střihavková dala záležet, pracovala s dochovanou korespondencí sester, stejně jako s materiály, z nichž čerpala v rešerších a vytvořila tak plastický, osobitý portrét citlivé malířky, jejíž talent se nestihl plně rozvinout, přesto výrazně zazářil.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.

„Na mém předměstí je biograf láska, půjdem tam, je biograf láska, patří k nám ty filmy o štěstí…“ Určitě se vám vybaví třeba tato část textu známé písničky Hany Zagorové při pohledu na tuto knihu. A právě na jejích písních je vystavěn muzikál Biograf láska, jejž osobitým způsobem do beletristické podoby převedla Uljana Donátová.

Příběh sleduje životy tří kamarádek, které spolu prožívají dobré i zlé. Hana, Alča a Eva. Hana žije sama s malou dcerkou, Alča je známá svými ostrými lokty a otrlostí, Eva žije na první pohled pohádkový život. Ale co nám řekne pohled druhý? Kamarádky se scházejí v Hanině vysněné kavárně Biograf láska, která příliš neprosperuje a osloví spíš milovníky retra, než mladé lidi. Hanka tam prodává kávu i zákusky a půjčí vám i romantický film, na nichž je závislá. Ale co opravdová romantika a láska, čeká na ni a její kamarádky?

Musím říct, že Biograf láska mě velmi mile překvapil. Netušila jsem, co přesně můžu čekat, nedokázala jsem si představit muzikál v románové podobě, ale tento počin se Uljaně Donátové povedl. Písničkami Hany Zagorové a muzikálem se inspirovala a napsala knížku, která má v sobě ještě mnohem víc.

Přátelství Hany a Alči sledujeme od jejich dětských střevíčků až po současnost. Když se k nim na prahu dospělosti přidá Eva, je trojka kamarádek kompletní. Jejich osudy jsou prošpikovány vším, láskou, zradou, smutkem i trápením, přesto neztrácejí naději a snaží se jít dál a věřit v šťastné zítřky.

Uljana Donátová je známou dramaturgyní a scénáristkou, věnuje se i psaní beletrie. Její styl je lehký, svižný a čtivý, zaujme především ženy, které už o životě něco ví. Biograf lásky je přesně takový. Čte se dobře, nechybí humor a nadhled, se kterým hrdinky bojují s nástrahami osudu. Ve finále se vše krásně propojí a vám zůstane lehký úsměv na tváři.

Biograf láska je milé, lehké čtení o nelehkých životních situacích, o lásce, rodinných i partnerských vztazích, prostě o všem, co vás může potkat. A záleží jen na vás, jak to všechno budete brát.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, knížku pořídíte na eshopu nakladatelství.

Mladá herečka Lucie konečně zakotvila ve vztahu, stabilizovala svůj život a připravuje se na svatbu, její milovaný Kája ji totiž požádal o ruku! Idylka, souhlasíte? Lucie je šťastná, dokud se jí na plovárně nestane nehoda. Náraz do hlavy změní její myšlení – opravdu je připravená na tak vážný krok, jakým svatba bezesporu je? Co když definitivně přijde o svobodu, o pocit nezávislosti? Je jen nerozhodná, nebo sobecká? Karel je trpělivý a milující člověk, ale taky má své hranice. Lucie se musí rozhodnout a než ke konečnému názoru dospěje, stane se jí hromada ztřeštěných situací. Jakou roli v nich hraje koloušek? Nebo snad Koloušek?

Zatím třetí kniha z velmi volně provázané trilogie o mladé herečce Lucii a jejím osobním i profesním životě se dá číst samostatně, pokud jste s předchozími počiny Jak přežít svého muže a Coura ještě neměli tu čest. A pokud jste je již v rukou měli a Luciin příběh znáte, bude Koloušek dalším zářezem do sbírky někdy neuvěřitelných příhod mladé herečky a maminky malé holčičky Kiki, která jí dává občas pekelně zabrat.

Jana Bernášková píše velmi svérázným způsobem, který však nemusí oslovit všechny čtenáře. Je přímá, pro silnější slůvko nejde daleko, nebojí se naťukávat lechtivá témata, to vše zaobalí do „holčičího“ kabátku – víno, kamarádky, pokec. Ale přesto se v poslední části nevyhýbá ani vážnějším zamyšlením nad životem a dojímavým scénám, které vám život občas servíruje, ať už s radostí, či krutostí sobě vlastní.

Hlavní hrdinka Lucie působí vedle své ztřeštěnosti občas i naivně, přesto si troufám tvrdit, že se v ní občas každá čtenářka aspoň trochu najde, zejména maminky malých dětí. Věčný koloběh školka – rýma – domov se totiž nevyhýbá ani herečkám a Lucii často zkomplikuje profesní život.

Autorka si určitě nehraje na spisovatelku intelektuálních románů, její knížky cílí přesně tam, kam plánovala – na čtenářky hledající odpočinek od starostí, na milovnice nenáročné četby ze života. Pro mě jsou knížky Jany Bernáškové, jak se říká, „guilty pleasure“. Pobavím se, odreaguju, vyčistím hlavu. A tak to má být, ať už je vaše „tajné potěšení“ knížka, nebo krabička hříšně drahé čokolády.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier, kde si můžete knížku pořídit.

„Mám depku“. Kdo z nás si to někdy neřekl, nebo nepomyslel, když mu nebylo dobře po psychické stránce. Někdy stačí drobné vykolejení, abyste se cítili pod psa. Naštěstí se většinou zmátoříte a fungujete dál. Co ale se stavy, kdy tyto pocity cítíte mnohonásobně víc? Možná ani nevíte, že mezi námi existují tzv. „hraničáři“ – lidé s hraniční poruchou osobnosti. S jejich příběhy se můžete seznámit prostřednictvím knihy nazvané Život na houpačce, jejíž autorkou je Martina Kulhánková.

Dvaadvacet příběhů, dvaadvacet osudů lidí, jimž hraniční porucha osobnosti jakýmkoliv způsobem vtrhla do života. Hned ze startu vás knížka dostane doslova do kolen, seznámíte se totiž s tím, který prožívala samotná autorka počinu, jejíž dceři byla HPO diagnostikována.

Další příběhy pocházejí buď od samotných pacientů s HPO, nebo jejich blízkých. V obou případech se jedná o velmi emotivní, syrové čtení podané ich-formou, které vás nenechá chladnými. Přestože je knížka velmi útlá a jednotlivé příběhy nezabírají mnoho stran, jedná se o docela náročné čtení, jež vás docela vyšťaví. Možná to dáte na jeden zátah, možná si budete příběhy dávkovat po troškách, tak či tak je to síla. Titul doprovázejí ilustrace autorčiny dcery a umocňují tak intenzivější prožitek.

Život na houpačce je knížkou, která by neměla uniknout pozornosti. Tohle si přečtěte, pokud sami s tímto onemocněním bojujete. Tohle si přečtěte, pokud s ním bojuje někdo z vašich blízkých. Tohle si přečtěte i jen tak, abyste věděli, že život může někdy bolet.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier.

Tři postavy tohoto příběhu svede jedna neotřelá situace dohromady. Hotelový host Jakub, recepční Klára a zaměstnanec hotelu Jonáš během pár hodin jedné noci půjdou všichni tři až na dřeň, co se jejich životů týče. Možná to znáte – někdy je lepší svěřit se cizímu, než tomu, koho dobře znáte. A tak nechá na první pohled sebejistý Jakub nahlédnout ostatní do svého světa, v němž má jediné pevné místo malá dcerka, kterou kvůli jednomu uklouznutí nemůže vídat tak, jak by si přál. Klára vypadá, že ji nic nerozhází, ale i u ní zdání klame. A Jonáš? Vypadá jako bezstarostný mladík, je tomu opravdu tak?

Druhý počin Alexandry Bajnarové nazvaný prostě, leč účelově Plameňák čítá 224 stran, můžeme jej považovat za drobnou knižní jednohubku. Ale pořádně výživnou, protože to, co je na dvou stech stránkách napsáno, je slušná psychologická sonda, jejíž hutnost dorovnává útlost svazku.

S hrdiny se podíváme na jejich významné léto, nejhorší podzim, nejkrásnější jaro a nekončící zimu a zjistíme, že nejsou takoví, za jaké bychom je považovali, kdybychom je třeba míjeli na chodníku. Na venek usměvaví, sebevědomí, veselí, uvnitř plní pochyb, zármutku nebo vzteku.

Příběhy Jakuba, Kláry a Jonáše musíte číst pozorně, občas jsou dějové linky proházené, minulost není řazená chronologicky. Přesto, nebo možná právě tím počin Alexandry Bajnarové upoutá čtenářovu pozornost. Občas musíte číst mezi řádky a sami si domyslet, jak to s postavami jde dál.

Tak schválně, kdo upoutá vaši pozornost nejvíc?

Plameňák je vyzrálý, autorka se zaměřila na charaktery svých hrdinů, s námětem si vyhrála a vytvořila tak neotřelé dílo k zamyšlení. Jestli rádi objevujete nové české autory, Alexandra Bajnarová je můj tip pro vás.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier.

On je pětašedesátiletý vdovec žijící ve vzpomínkách na milovanou ženu, ona devítiletá holčička, které je všude plno. Až moc plno. Nevrlý důchodce Filip Galvan a přemoudřelá školačka Amálie, seznamte se s nimi, litovat nebudete.

Filipovi se dny slévají, stesk po manželce neutichá ani po letech. Z letargie ho jednoho dne vytrhne zvláštní škrábání na dveře. Když je otevře, do bytu mu vklouzne kocour Olly a s ním i energická, na svůj věk až příliš chytrá Amálie a od té doby je obou všude plno. Jak to dopadne, když se Amálie zraní a Filip, aniž by si to sám přál, bude dívku pár týdnů hlídat? 

Poněkud nesourodá dvojice Filip a Amálie se spolehlivě postará o pár hodin vaší dobré nálady. Dívenčiny výmluvné eskapády dokážou vykouzlit úsměv na tváři, i když někdy je Amálie všude víc než dost a vy Filipa docela chápete :). Ale přiznejme si, občas takovou energickou smršť v podobě dětské čisté duše, která nastaví zrcadlo, potřebujeme všichni.

Čtení této knížky vyvolá spoustu otázek a námětů k přemýšlení. Znáte dobře své sousedy? Všechny asi ne, některé možná vůbec, jiné třeba jen trochu a vlastně vůbec netušíte, co se děje za dveřmi jejich domácností. Co se za nepřístupnou tváří starší sousedky odvedle skrývá velký smutek?

Román Anety Kollerové Maškové nazvaný výstižně Přes práh cílí na milovníky poklidného čtení, kteří nehledají výrazně akční děj, ale rádi se noří do pomalu a zlehka plynoucích příběhů. Pokud jste si oblíbili knížky jako je Babička pozdravuje a omlouvá se nebo Muž jménem Ove, laskavou četbu bořící hranice napříč generacemi, bude se vám zamlouvat i tato knížka.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Rosier.