Kdo by neznal Zelenou míli, ať už v knižní nebo filmové podobě. Je to jedno z mála děl, u kterých si můžeme říct, že jsou obě podoby stejně kvalitní. Film režíroval Frank Darabont a sám Stephen King prohlásil, že se jedná o nejpřesnější filmovou adaptaci, která na základě jeho knih vznikla. No a jak to je s knížkou? Proč byste si ji měli přečíst, pokud jste tak ještě neučinili?
- Protože je to Zelená míle. Jedna z knih, které jsou ideální pro ty, kteří s četbou Stephena Kinga začínají. Má sice mysteriózní nádech, ale ten se příběhem vine velmi zlehka a nenásilně, byť v něm má roli podstatnou.
- Protože teď si ji můžete přečíst hezky celou najednou. Stephen King Zelenou míli totiž původně psal a vydával na pokračování stejně jako kdysi své knihy Charles Dickens. Ano, čtenáři byli napjatí a až do vydání každého dalšího dílu vůbec netušili, co mohou očekávat, ale co si budem, musel to být šílený nápor na nervy. 🙂
- Protože Zelená míle má „jen“ 344 stran, a i když se je děj retrospektivně vyprávěn starým Paulem Edgecombem, takže máme v knize dvě dějové linie, z nichž jedna se odehrává v roce 1932 ve věznici Cold Mountail, kam jsou deportováni vězni odsouzeni na smrt, a druhá v současnosti jen lehce nedávné. Paul žije v domě pro seniory a sepisuje své vzpomínky na to, co se tehdy ve věznici událo.
- Protože tato kniha není jen černá a bílá. Píše se v ní o těžkých věcech, o vraždách malých holčiček, o vině a trestu, ale tak, že přestože spisovatel nikoho nesoudí ani nelituje, stejně vámi budou emoce pořádně cloumat.
- Protože se vám bude líbit celkové vyznění příběhu. Zelená míle je napsána tak, že se mezi postavami nevytrácí lidskost, úcta a respekt, kterou mezi sebou mají dozorci s vězni. Možná vám to přijde až příliš idylické, ale právě tyto aspekty z ní činí jednu z nejdojemnějších knížek, které kdy byly napsány. A jasně, i tady se objevují záporáci, kteří vám budou pít krev, jako dozorce Percy Wetmore nebo vězeň Will Wharton, kteří jsou vylíčení tak, že je opravdu nenávidíte, o to víc si budete užívat příběh férových a čestných dozorců Paula, Brutuse, Deana a Harryho, politujete nešťastného vězně Dela a zamilujete si obra Johna Coffeyho.
- Protože v jedné z hlavních a nezapomenutelných rolích se objevuje myš. No vážně, myš. Jmenuje se pan Cinkal a je miláčkem vězňů i dozorců. No, jen některých, však uvidíte sami. Tady mám jednu drobnou výtku. Zelená míle vydaná na sklonku loňského roku má jiného překladatele než verze z roku 1996. Zatímco tam se objevala myška pod jménem Jingles, stejně jako ve filmu, takže jsme si všichni toto jméno navždy vryli do paměti, v novém překladu je to právě pan Cinkal. Podle mě naprosto nelogický krok, zbytečné přejmenování postavy, jejíž jméno se stalo téměř kultem.
- Protože Stephen King si tentokrát odpustil nějaké větší úvody a celkové okecávání všeho, jak jsme u něj jinak zvyklí a servíruje svůj příběh bez jakékoli omáčky. O to víc si budete cenit celkové atmosféry, kterou se mu podařilo v románu nastínit. Cítíte horko, které v roce 1932 opanovalo Louisianu, kde se děj odehrává. Máte respekt k elektrickému křeslu a jen těžko vydýcháte brutální, leč důležitou scénu popravy na něm vykonané.
- Protože to stojí za to. Zelená míle je kniha, ke které se dá vracet opakovaně, aniž by vás nudila, vždy se v ní dá najít spousta moudrých myšlenek, vždy vás příběh zasáhne.
Ve filmech je záchrana laciná. Laciná je i nevinnost. Zaplatíte čtvrťák a dostanete právě to, co má takovou hodnotu. Skutečný život stojí víc, a většina odpovědí je jiná. (str. 75)
Nechte se ukolébat zdánlivě línou a ospalou náladou panující tehdy v roce 1932 v celé Louisianě, přijměte pozvání do věznice Cold Mountain, kde se projdete děsivou, na zeleno natřenou chodbou, které všichni říkají „Zelená míle“. Na jejím konci vždy čeká smrt, pokud se nestane zázrak.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Beta, na jehož eshopu si knížku můžete pořídit.
knihomilka.home.blog 