Bílá Voda

Netrpělivé čekání na nejnovější knižní počin spisovatelky Kateřiny Tučkové je téměř u konce. Za pár dní oficiálně vyjde Bílá Voda, kterou jsem díky nakladatelství Host mohla číst spolu s dalšími kolegy blogery v předstihu a sdělit vám tak své dojmy.

Kateřina Tučková na knize pracovala s přestávkami deset let a jak sama uvádí, je to její nejprožitější kniha. Kdo autorčinu tvorbu zná, tak ví, že emotivní jsou všechny její romány, je tedy jasné, že v případě této novinky je opět na co se těšit.

Bílá Voda – to je nejen název knihy, ale především zapadlá vesnice v pohraničí. Nebyla by nijak významná, kdyby se v destinaci nenacházela zázračná soška panny Marie, k níž své modlitby a prosby adresovali poutníci, hledající pomoc či útěchu. Do místního kláštera v roce 2007 přijíždí novinářka Lena, aby svedla nejtěžší boj ve svém životě – se sebou, svým svědomím a minulostí. Klášter je však jen stínem, přebývá v něm hrstka řeholnic v čele se sestrou Evaristou, která se vymyká představám o typické nevěstě Kristově. Lena dostává za úkol udělat pořádek v papírech, které se za léta shromáždily v klášterním archívu. Novinářka tak otevírá temnou minulost řádových sester, která začala v roce 1950. Tehdy komunisté zorganizovali akci Ř, kdy sestry, které se nechtěly podvolit režimu, odsunuli násilím do sběrných klášterů. To byl i případ Evaristy a její souputnice sestry Tobie.

Současná linie se prolíná s minulostí, již sledujeme prostřednictvím deníků, které si vedla Tobie. Spolu s Lenou odkrýváme šokující fakta o světě řeholnic, jimž komunisté ztrpčovali život jen pro to, že se rozhodly zasvětit život Bohu a ne budování socialistické vlasti.

Stejně jako u Žítkovských bohyní Kateřina Tučková zvolila kombinaci, kdy je příběh proložen deníkovými záznamy, dobovými dokumenty a dopisy, policejními zprávami a přepisy výslechů či odposlechů. To vše činí knihu autentičtější a velmi osobitou, stejně jako fakt, že se v ději střídají různí vypravěči, jejichž prostřednictvím si skládáme střípky mozaiky do ucelené podoby. Líbilo se mi, jak se obě linie proplétaly, aby se ve finále protnuly v nečekaném vyústění.

Román Bílá Voda se pro mě stal jedním z nejlepších počinů na literární scéně v letošním roce – je sice teprve duben, ale opravdu to můžu směle prohlásit.

Hutný příběh se čte sám, je plný bolesti, smutku, ale také pokory a vědomí, že jsou to právě nevyzpytatelné cesty Boží, které nás vedou tím správným směrem – a nemusíte být věřící, abyste tomu uvěřili.

Smekám před autorkou, která do románu dala vše, i kus sebe sama. Smekám před řeholnicemi, které se nebály jít za svou pravdou navzdory tomu, že za to byly mnohdy krutě potrestány a doporučuji Bílou Vodu všem čtenářům, kteří hledají kvalitní čtenářský zážitek s přidanou hodnotou.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Host, kde si jej můžete pořídit.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s